Česká národní rada 1990 – 1992

Přítomni:

Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová, místopředsedové ČNR Jan Kalvoda, Jan Kasal, Zdeněk Malík, Jiří Vlach a 170 poslanců České národní rady.

Vláda omluvena.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, zahajuji přerušené jednání a všechny vás vítám. Jak nás včera informoval předseda vlády pan Petr Pithart, vláda České republiky dnes zasedá, a tak budeme jednat bez její přítomnosti. Pokud vyplynou z našeho jednání nějaké závažné skutečnosti pro vládu České republiky, budeme pana premiéra o tomto krátkou cestou informovat.

Nyní bych ještě stručně zopakoval pořad dnešního jednání. Měl by to být bod 14., návrh poslanců České národní rady Petra Loma a dalších na vydání zákona ČNR o České lékařské komoře, dále návrh usnesení ČNR na zřízení vyšetřovací komise ČNR a na obsah její práce. Návrh poslance Viktora Dobala na využití prostředků vytvořené účelové reservy, potom návrh rozpočtového a kontrolního výboru na usnesení, jímž se doporučuje postup při privatizaci České státní pojišťovny, dále návrh poslankyně Hany Marvanové na usnesení ČNR, které se týká koncepce bytové politiky, návrh meziparlamentního klubu demokratické pravice na přijetí usnesení, kterým by bylo doporučeno Federálnímu shromáždění připravit a schválit zákon, který by upravoval podmínky pro hospodaření obcí, potom návrh poslance Vladimíra Budinského na přijetí usnesení k otázce životního prostředí, návrhy na zkrácení zákonné šedesátidenní lhůty k projednání návrhu zákona a jako závěrečný bod, zpráva o činnosti.

Z předneseného vyplývá, že dnes náš pořad je velmi obsáhlý. Dopolední jednání bychom měli ukončit kolem 12. hodiny, zhruba s hodinovou přestávkou na oběd. Odpolední jednání bychom zahájili kolem 13.00 hodiny.

Pro úplnost ještě připomínám všem poslancům a poslankyním, že prostřednictvím výborů byly rozdány pozvánky na 19. schůzi ČNR.

Nyní tedy můžeme přistoupit k projednávání pořadu dnešní schůze. První bod dnešního pořadu, tedy v celkovém pořadí 14., je

Předložený návrh je pověřen za skupinu navrhovatelů odůvodnit poslanec Petr Lom, kterého prosím, aby se nyní ujal slova.

Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo ČNR, vážené poslankyně a poslanci, vážení zástupci sdělovacích prostředků a hosté. Návrh zákona, který je předkládán ve znění společné zprávy, tisk 257, je z mnoha hledisek významný.

Je to první zdravotnický zákon po dlouhé době nesvobody, který je projednáván na schůzi ČNR. Zákon je předkládán proto poslanci ČNR, protože se jedná o návrh zákona profesních lékařských a lékárnických organizací, kde státní orgány, ministerstvo zdravotnictví, nevykonává svoji působnost. Není to zákon prvotní, navazuje ve svém duchu na obsáhlý zákon č. 113/1929 Sb. V roce 1950 pozbyl tento zákon platnosti a veškeré odborné a etické záruky výkonu lékařské a farmaceutické péče převzal stát se známým nedostatečným výsledkem.

Během času došlo rychle k morální devastaci vztahu lékaře i lékárníka k nemocnému. Státním rovnostářstvím došlo k anulování konkurenčních prvků a poklesla motivace lékařů. To se mohlo projevit v poklesu etiky a účelně poskytované léčebné péče. S vymezením systému všeobecného nemocenského pojištění centrální státní péče paternalistického systému nemohla zabezpečit stoupající nároky na léky, techniku, přístroje, investice a zdravotnictví počalo svůj nezadržitelný sestup. V současné době tento sestup dosáhl povážlivých mezí, jak doslova z nás každý poznal ať již na své kůži, nebo i starosti o své bližní.

Revolucí před půl druhým rokem byly vytvořeny konečně příznivé podmínky k radikální změně zdravotního systému. Prvním a základním kamenem, bez kterého by nemohla být budována přestavba zdravotnictví, je zákon o komorách. Tento umožní změnu léčebné péče v podmínkách tzv. nemocenské pojišťovny. Obdobné profesní zákony mají skoro všechny evropské země.

Projednáním a přijetím zákona navážeme na poctivou tradici lékařských komor, začleníme se do evropského společenství a vytvoříme podmínky k tomu, aby naši lékaři a lékárníci byli respektováni v evropských zemích.

V případě ustavení farmaceutické komory založíme tradici novou, protože koncem 30. let realizaci připravovaného zákona o lékárnických komorách přerušila válka.

Vážené poslankyně a poslanci, mnozí z vás již možná vyslovili obavu z inflace zákonů o nejrůznějších komorách. Tento zákon se však vymyká z řady komor, které jsou obvykle budovány jako prestižní sdružení. Jeho poslání je obráceno směrem ven, k občanské veřejnosti, kterou chce ochraňovat kontrolou kvality odborné péče. Nezapomínejme při projednávání zákona na tento rys.

Zákon musí postihovat v celé šíři všechny lékaře, aby plně nabyl své funkce. To byl hlavní úmysl jeho tvorby. Proto je v návrhu zákona zakotveno právo komory stanovit podmínky praxe svých členů, vyjadřovat se k postgraduální výchově a právo disciplinárního postihu. Zvolený organizační princip je z praktického hlediska jediný možný. Při vzniku všeobecného nemocenského pojištění je nutno v krátkém časovém úseku zabezpečit se znalostí místních podmínek vznik desítek lékařských praxí i lékáren v každém okrese, které budou pracovat v novém systému. Výstavba komor sleduje důsledně demokratický princip tvorbou zdola.

Zákon, který nabývá působnosti in medias res v určitém stupni měnící se společnosti bez předchozího vývoje a postupné novelizace, musí mít dostatečné rezervy. Tyto požadavky návrh zákona splňuje.

Návrh zákona byl připravován mnoho měsíců, zejména musím vyzdvihnout práci mimoparlamentních pracovních skupin, ať již fungujících podle zákona č. 83/90 Sb. jako dobrovolná sdružení svazu lékařů a všech těch, kteří shromáždili velmi dobrý podkladový materiál k návrhu zákona. Této mimoparlamentní práce se již zúčastnili někteří poslanci z iniciativní skupiny. Potom byl návrh zákona připravován v České národní radě, kde na něm pracovali mnozí do jeho konečné podoby. Zejména je nutno zdůraznit konstruktivní úsilí poslanců ústavně právního výboru ČNR.

Návrhu zákona se dostalo pak široké publicity jako snad žádnému jinému. Původní materiál návrhu zákona byl otištěn v celostátních Zdravotnických novinách a byl diskutován v nejširší zdravotnické veřejnosti. Byly o něm publikovány celé série článků a rozhovorů jak v odborném, tak i denním tisku tak i v rozhlase. K návrhu zákona byly uspořádány dvě nebo tři tiskové konfederace. Nedávná beseda s celorepublikovou účastí prokázala, že o návrhu zákona jsou informováni lékaři i ve velmi vzdálených oblastech republiky. Návrh zákona byl projednáván na ministerstvu zdravotnictví a vyjadřovaly se k němu různé zdravotnické organizace včetně Svazu lékařů. Projednal a doporučil ho i Svaz farmaceutů. Zcela nedávno proběhla k návrhu zákona za účasti všech dobrovolných komor a široké veřejnosti beseda na pražském Žofíně, kde návrh zákona byl jednoznačně navržen k přijetí.

Právem lze tedy říci, že se s ním seznámila celá odborná veřejnost. Svědčí o tom i zaujetí desítek poslanců ČNR, kteří návrh zákona projednávali ve svých volebních obvodech a z těchto porad nám předávali připomínky. Dostalo se nám i té cti, že zákon prostudoval profesor Niederle, nestor české lékařské vědy, aktivní funkcionář předválečné komory, který návrh zákona s připomínkami doporučil.

Zamýšleli jsme se nad všemi doporučeními, doplňovacími návrhy a kritikou, ať již byla vyslovena z řad pracovníků ministerstva zdravotnictví, či z různých lékařských organizací a pracovišť i od jednotlivců. Všechny jsme je poctivě uvážili. Návrh zákona se jimi ke svému prospěchu obohacoval. Poslední konečné podoby doznal, jak již bylo zmíněno, při obsáhlém projednávání v ústavně právním výboru ČNR, kde návrh zákona byl posléze schválen 14 hlasy ze 14 přítomných.

Abychom věděli, zda předkládáme dobrý návrh zákona, požádali jsem o jeho veřejnou kritiku na zmíněné besedě o návrhu zákona na půdě České národní rady zde v tomto senátě. Prezident Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně naší nejvyšší odborné organizace jménem předsednictva společnosti zákon plně doporučil. Stejně tak návrh zákona v celé jeho šíři doporučili k přijetí prezidenti těch komor, které již pracují na principu dobrovolného členství, tj. Lékařské komory, Lékařské komory stomatologů a Farmaceutické komory i Sdružení praktických lékařů České republiky. Ve své konečné podobě se zpracovanými připomínkami byl návrh zákona doporučen i poradcem ministra zdravotnictví. Zvláště jsme si cenili jednoznačného doporučení našich zahraničních expertů.

Zákon o komorách je naší veřejností očekáván již delší čas, dostali jsme desítky petic a byli jsme si vědomi toho, že volání po ustanovení komor ze zákona je oprávněné. Po zrušení Krajských ústavů národního zdraví začne za dva měsíce tzv. rozvolňování okresních ústavů národního zdraví, které zaniknou do konce tohoto roku. Od 1. 1. 1992 začne působit staronové nemocenské pojištění a valná část lékařů první linie již nebude mít zaměstnavatele, tudíž žádný vztah přímé podřízenosti při poskytování léčebné péče k orgánům státní správy. Bude ve smluvním vztahu k pojišťovně. Do té doby může být rovněž v platnosti ministerstvem připravovaný zákon o nestátní léčebné péči. Bez existence komor jako základního kontrolního článku, který bude dbát především zájmu pacienta, by tyto zákony nemohly nabýt platnosti a celá změna zdravotního systému by musela být přinejmenším značně pozdržena a to si náš současný krizový stav zdravotnictví nemůže dovolit. Proto je volání po komorách tak významné.

Předkládáme sněmovně tento návrh zákona jen jako poslední z dlouhé řady mimoparlamentních pracovníků a aktivně spolupracujících poslanců.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, prosím Vás tedy, abychom projednáním tohoto zákona i všichni společně jej odevzdali veřejnosti, která jej očekává. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Lomovi a nyní prosím společného zpravodaje výborů ČNR, poslance Miroslava Výborného, aby odůvodnil předloženou společnou zprávu výborů.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, páni místopředsedové, dámy a pánové, návrh zákona o České lékařské komoře o České stomatologické komoře a České lékárnické komoře byl přikázán k projednání národohospodářskému výboru, církevnímu a humanitárnímu výboru, výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a ústavně právnímu výboru ČNR. Všechny tyto výbory po projednávání svým usnesením zaujaly k návrhu poslanecké skupiny svá stanoviska. Jsem povinen sdělit, že svými původními usneseními výbory národohospodářský, církevní a humanitární nedoporučily návrh ke schválení, avšak ve smyslu § 72 jednacího řádu při zpracování společné zprávy výborů bylo dosaženo společného stanoviska, které máte před sebou jako tisk ČNR 257. Doporučuji vám, dámy a pánové, abyste při projednání tohoto návrhu zákona souběžně pracovali s oběma tisky, tedy jak s tiskem 220, tak i s tiskem 257 a současně si dovoluji doporučit, abyste akcent věnovali spíše tisku 257 a to z důvodů praktických.

Jak jste si nepochybně povšimli, byl návrh zákona ve společné zprávě přepracován do v podstatě nového paragrafovaného znění.

Proč se tak stalo? Domníváme se a domnívali jsme se, že právě ryze praktické důvody nás musely vést k tomu, že nemohlo být postupováno jinak, neboť řada změn, tak, jak byly doporučeny výbory, byla jednak dosti hlubokých a jednak se dotýkala výstavby zákona v jednotlivých ustanoveních tím způsobem, že kdybychom nezpracovali navrhované úpravy do konečného paragrafovaného znění, byla by společná zpráva naprosto nepřehledná. Rád bych také řekl, než přistoupím ke zdůvodnění některých navrhovaných změn, že jsem rád, že původní návrh zákona byl široce publikován a diskutován. Jsem tomu rád zejména z toho důvodu, že v rámci vesměs odborných debat profesionálů, jichž se zákon bude dotýkat, byly namítány a pak také odstraněny pochybnosti, které původní návrh někdy vzbuzoval. K jednotlivým změnám tak, jak jsou navrhovány. Některé z těchto změn jsou rázu ryze technického. Došlo např. k pozměnění pořadí jednotlivých paragrafů. Bylo nutno v § 4, 5, 6 opakovat to, co bylo původně obsaženo v paragrafu jediném. Šlo dále o změny stylistické, např. § 2 odst. 1 písm. c návrhu.

K faktickým změnám v § 2 odst. 1 písm. c proti původnímu znění návrhu byl text etickým kodexem nahražen textem "v souladu s jeho etikou". Je to proto, že se domníváme, že není možné stanovit nějaký pevný ustálený etický kodex formou psaného jakoby práva, neboť život přináší situace, které nemohou být popsány a kde je třeba je řešit opravdu bez psané pomůcky.

Důležitá změna je v § 2 odst. 1 písm. b, kde v původním návrhu bylo uvedeno, že komory povolují výkon lékařského stomatologického a lékárnického povolání, což nebylo převzato a je naopak uvedeno, že potvrzují splnění podmínek k výkonu tohoto povolání. Je to něco úplně jiného, nejde o povolování, ale stvrzování podmínek. Další, velmi významná změna je ve stejném paragrafu v odst. 2 písm. c, d původního návrhu, tisku 257. V původním návrhu bylo předpokládáno, že komory budou jednak stanovovat podmínky a jednak udělovat povolení k soukromé praxi svých členů. To podle zpracovatelů společné zprávy byla koncepce nesprávná a v tomto směru bylo velmi pečlivě přihlíženo k námitkám veřejnosti, neboť podle našeho názoru jako zpracovatelů společné zprávy, komory mohou stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe, ale nemohou udělovat povolení. Mohou pouze říci, že tyto podmínky jsou stanoveny a splněny. Tím jsou odstraněny námitky směřující k tomu, že komora by mohla monopolizovat výkon lékařského nebo jiného povolání, jehož se zákon dotýká, pro určitou omezenou skupinu obyvatelstva v tom kterém regionu.

V § 2 odst. 2 písm. i je změna, která velmi přesně navazuje na změnu, která byla obsažena v prvním odstavci a společná zpráva nepřevzala to, co bylo v původním návrhu, totiž, že by Česká lékárnická komora mohla udělovat povolení a rozhodovat o zřízení lékárny či jiného zařízení lékárenské péče. My jsme toto mínění, že takovéto právo si komora osobovat nesmí. Chce-li mít někdo někde lékárnu, je-li členem komory a splňuje-li všechny podmínky, které k tomu jsou, ať má lékárnu třeba sedmnáctou v malé vesnici, to je jeho věc, to není záležitostí komory. Proto z návrhu společná zpráva tuto záležitost nepřevzala.

V § 3, 4 a 5 je uvedeno to, co bylo původně vztaženo do jediného § 13 návrhu, totiž jakým způsobem se vykonává lékařská, lékárenská a stomatologická praxe. Zde jde o do jisté míry jádro zákona o obligatornosti členství každého lékaře, který vykonává léčebnou nebo preventivní péči každého stomatologa a lékárníka v příslušné komoře. Vím dobře, že byly námitky proti tomuto obligatornímu členství, přísluší navrhovatelům, aby odůvodnili - a stalo se tak - proč toto členství je naprosto nezbytné, neboť bez něho by zákon byl zcela zbytečný.

Je však třeba říci, že zpracovatelé společné zprávy se snažili nalézt takové řešení, které by naprosto vyloučilo možnost, že by při obligatorním členství někoho, kdo zcela splňuje podmínky tohoto členství, mohl být jakoukoli skupinou, která již toto členství v komoře má, vyloučeno z toho, aby byl do komory zapsán. Především ve všech třech paragrafech 4, 5, 6 je dána naprostá a bezvýjimečná povinnost každé komory toho, kdo splňuje podmínky, zapsat jako člena komory. Není tu dán žádný výběr, zda někoho mohou nebo nemohou zapsat. A ty podmínky jsou velmi stručné - splnění předepsaného vzdělání a způsobilost k právním úkonům a podruhé je tu další velmi závažná brzda toho, aby nemohlo dojít k nějakému porušení zákona, totiž nově vložené ustanovení § 7 v tisku 257, kde je pomýšleno i na tu absurdní situaci, že by komora nesplnila tuto svou povinnost zapsat uchazeče jako člena a pak se dává uchazeči právo domáhat se návrhem u soudu, nikoliv přezkumu tohoto postupu komor, protože to by bylo řízení jednoinstanční, splnění tohoto svého nároku v normálním občansko právním řízení. Čili při dvou instancích a event. i s mimořádnými opravnými prostředky.

V § 8 společné zprávy je v podstatě opakováno to, co bylo původně v § 13, totiž způsob zániku členství v komoře, přesnější vyjádření toho, jak toto členství zaniká, přičemž jinak zaniknout přirozeně nemůže.

§ 9 společné zprávy se změnami upravuje to, co bylo dříve, v § 14, tisku 220. Změna se týká odst. 2 písm. a, kde jde opět o nahražení povinnosti řídit se etickým kodexem náhradou za povinnost vykonávat povolání odborně v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony.

Ostatní změny v jednotlivých povinnostech členů komory jsou, jak jste si nepochybně povšimli při studiu textu, spíše rázu stylistického než věcného.

§ 10 společné zprávy přebírá to, co bylo dříve v ustanovení § 3 poslaneckého návrhu s určitými stylistickými změnami. Připomínám zde, že původní návrh předpokládal, že každé okresní sdružení každé komory bude podle zákona vytvářet, zřizovat své sekretariáty, což jsme naprosto nedoporučili, neboť se domníváme, že jednak by tu mohlo existovat určité nebezpečí, bylo také vyjádřeno, že by se zde obnovovala jakási zdravotnická byrokracie a jednak máme za to, že komora sama musí zvážit, zda tento sekretariát v určitém regionu potřebuje nebo nepotřebuje. Kromě toho to nepatří do zákona, ale do organizačního řádu komory, která si jej schválí.

V § 11 společné zprávy jsou se změnami upraveny působnosti okresního shromáždění. Nově je zde v odstavci 3 stanovena povinnost, která představenstvu okresního sdružení ukládá svolat okresní shromáždění, a to v pevně dané lhůtě dvou měsíců, požádá-li o to alespoň třetina členů okresního sdružení. V odstavci 5 písmeno d) je také nově zavedena povinnost okresního shromáždění rozhodovat o pozastaveném rozhodnutí orgánů okresního sdružení.

§ 12 společné zprávy je v návrhu uveden jako § 5 a je v něm v odst. 3 nově upravena registrace členů okresního sdružení. Jistě jste nepřehlédli, že v původním návrhu bylo uvedeno, že představenstvo okresního sdružení rozhoduje o registraci. My se domníváme, že zde nejde o žádné rozhodování, neboť podle dříve vysvětlených úprav jde o stvrzení toho, že někdo splňuje všechny podmínky stanovené zákonem, tedy je zapsán.

§ 13 (dříve § 5 nebo 6, a to vzhledem k chybě, kdy jeden paragraf byl uveden dvakrát) upravuje výkon disciplinární pravomoci okresního sdružení. V odst. 4 bylo doplněno, že rozhodnutí čestné rady musí být vypracováno písemně.

Do jisté míry bylo v § 14 společné zprávy přesněji upraveno to, co dříve obsahoval § 6 návrhu, a to zejména jednak přesným vymezením počtu členů revizní komise a jednak přesným vymezením toho, co revizní komise může a co nemůže. Upozorňuji, že původní návrh, podle něhož revizní komise pozastavuje rozhodnutí orgánů okresního sdružení, byl zřejmým omylem, neboť orgánem okresního sdružení je také okresní shromáždění, takže by bylo zcela nelogické, aby revizní komise rozhodnutí tohoto nejvyššího orgánu mohla pozastavovat.

Pravomoc čestné rady okresního sdružení obsahuje § 14 společné zprávy. Původně byla tato úprava v § 13.

Další ustanovení § 15 (původně 7) se týká sjezdu delegátů jako nejvyššího orgánu komory, kdy nově je pod písmenem b) uvedeno, že sjezd volí a odvolává (to "odvolává" dříve nebylo) představenstvo, prezidenta, atd. Přitom vypuštěno bylo původní ustanovení písmene d), kde byl test, že sjezd delegátů má právo na pozastavení činnosti všech těch orgánů komory a právo odvolávat je. To bylo zbytečné, protože sjezd delegátů nepotřebuje pozastavovat výkon činnosti, dejme tomu prezidenta komory, protože ho okamžitě odvolává a zvolí nového.