Opět i v § 16, kde jsou upraveny působnosti představenstva komory, bylo vypuštěno ustanovení, které hovořilo o sekretariátu. Naopak bylo doplněno písmeno d) "z důvodů legislativních".
§ 17 v podstatě po té obsahové stránce opakuje § 9.
§ 18 po obsahové stránce opakuje § 10, odst. 1 návrhu. V odstavci 2 jsou změny, kde nově bylo uvedeno, že čestná rada komory může jako disciplinární opatření uložit ta opatření, která tam jsou uvedena, tedy přísnější, než čestná rada okresního sdružení: pokuta, vyšší pokuta, podmíněné vyloučení z komory a vyloučení z komory, a to jen za vyjmenovaná porušení povinnosti člena, tj. za nejzávažnější porušení povinností. V původním návrhu přísným a přesným výkladem bychom totiž dospěli k situaci, že by čestná rada komory mohla někoho vyloučit z členství v komoře, třeba i pro nezaplacení příspěvků.
V § 19 (dříve 11) je nově upraven počet členů revizní komise.
V § 20 (dříve 15) je slovo "majetek" nahrazeno slovem "příjmy".
§ 21 společné zprávy přejímá to, co bylo dříve uvedeno v třetím odstavci § 14. Legislativně je samozřejmě třeba to oddělit do zvláštního ustanovení v § 22 (dříve 16), přičemž došlo ke zpřesňujícímu znění, které vyloučí možnosti, že by současné lékařské společnosti a svazy farmaceutů mohly jakýmkoli způsobem ovlivňovat ustanovení těch orgánů, které komory budou vytvářet počínaje úrovní okresů a konče úrovní celorepublikovou.
Dámy a pánové, omlouvám se, že
jsem mluvil déle, ale změn bylo více a chtěl
jsem vám přiblížit, jak mi to ukládá
jednací řád, proč tyto změny
ve společné zprávě byly navrhovány.
Děkuji vám za pozornost a ještě úplně
nakonec bych prosil ty, kdo budou mít nějaké
návrhy v rozpravě, aby mi je předložili
písemně.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu společnému zpravodaji a otevírám
rozpravu. Jako první se do rozpravy písemně
přihlásil pan poslanec Smělík. Předávám
mu tedy slovo. Připraví se pan poslanec Holomek.
Poslanec Zdeněk Smělík: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni kolegové, předložení předneseného návrhu zákona o komorách lékařských, farmaceutických a stomatologických předcházela, jak říká předkladatel kolega Lom, rozsáhlá diskuse a seznámení veřejnosti. Já jsem měl možnost konzultovat tento návrh jak s lékaři kliniky, tak s praktiky z nemocnic i obvodů. Nicméně ze všech těchto diskusí vyplývá, že předložený zákon, jakkoli je potřebný, má spoustu nejasných ustanovení, a to především v možných výkladech jednotlivých znění.
Kdybych měl tyto názory všeobecně deklarovat, tak jde především o to, že je v návrhu kladen větší důraz na organizační strukturu než na vymezení činnosti a náplně komor. Rovněž se hodně diskutovalo o účelnosti rozdělení lékařů na zubní a všeobecné, určité nejasnosti byly ve zjevných nedefinovatelných vztazích ke státní správě a stávajícím lékařským institucím. Obdobně problémy se týkající volební techniky, sankčních postihů a jedna ze závažných připomínek je vedena k ochranným mechanismům, k jakémusi dohledacímu úřadu, který by měl i správní stránku činnosti lékařských komor garantovat.
Tyto námitky a stanoviska byly zřejmě jakýmsi důvodem, že dva výbory, kterým byl tento zákon přikázán k projednání, se vyjádřily k jeh předloze negativně. Souhlasím s tím, že v dnešní situaci a více- méně nekonstituovaného zdravotnictví je otázka morálky lékařské péče jako prioritní. Nicméně si myslím, že všechny tyto postoje vyplývají z toho, že přestože původní předloha zákona doznala podstatných změn a dávala možnost posouzení, že úmysl zákona vyplývající z konstrukce není absolutně čistý, že jsou tam jakési skryté formy možného vytváření byrokratických, event. zájmových skupin, které by nakonec ideu zákona dokázaly deformovat.
Nejsem proti komorám, ale pokud budeme tento návrh zákona projednávat dál, tak bych dominantní problém viděl v konstrukci zákona, především pokud se týče okresních sdružení. Podle předkladatelů je tato verze zdůvodňována především početností lékařů a nemožností napojení na územní princip. Vycházíme-li z historické kontinuity, ze zákona, který byl konstituován v r. 1929, tak byly dvě lékařské komory, které měly ve své náplni i činnosti veterinářů - podle tehdejšího počtu to bylo asi 20 tisíc lidí - čili každá komora obhospodařovala 10 tisíc svých členů s vertikální strukturou a okresní sdružení nepotřebovala.
Jestliže dnešní situace je taková, že lékařů je zhruba v České republice 40 tisíc, tak se domnívám, že vhodnou konstrukcí by šlo vyjít územnímu principu - lze konstituovat lékařské komory ve třech samostatných institucích po zhruba 12 tisících členech, čemuž odpovídá aglomerace pražská a Středočeského kraje a zbývající území v Čechách a třetí zbývající území Jihomoravského a Severomoravského kraje.
Pokud by lékařské komory měly vymezenou i působnost pro tato území, tak to nemůže být v rozporu s územním zákonem z r. 1960 a mohli bychom takto organizace pojmout.
Okresním sdružením je namítáno, že vytvářejí jakýsi systém státní správy tak, jak to bylo původně ze zákona cítit, to jest snaha o rozhodování, povolování, schvalování. Proto si konstrukce vyžádala logicky uspořádat odspodu - horizontální, s tím, že je málo pochopitelné, jakým způsobem by byly delegovány pravomoci odzdola nahoru, tzn., jaká důležitost by pak zůstávala centrálnímu vedení komory.
Poslání komor je především v tom, aby zaručovaly odbornou a etickou odbornost lékařů, čili myslím, že i v okresních sdruženích je disciplinárnost omezena - (i v tom konečném návrhu se vyskytuje pouze důtka a finanční postih), takže zde ztrácí smysl např. i revizní komise.
Pokud se týče četnosti funkcionářů, je zde jakási nevyváženost. Pochopitelně bude jiná situace v pohraničním okrese nebo v příměstském okrese s velkou koncentrací lékařského kolegia. Čili i když to zákon umožňuje, myslím, že je důležitější dát šanci komoře, aby o této situaci rozhodovala sama, dodatečně z hlediska potřeby, ale ne konstituovat v zákoné organizaci odspodu. Je zde nebezpečí zbytňování aparátu. V podstatě samospráva se musí sama starat o financování, čili náklady by zřejmě nebyly zanedbatelné. V rozporu je i to, že lékařská komora je samosprávná, řízená amatéry, ale výkon určitých funkcí předpokládá určitý stupeň profesionality a plného zaměstnání.
Pokud jde o hospodářskou problematiku, bude na okresní úrovni jednání s pojišťovnou záležitostí především centra a dohodnutí určitých pravidel. Pokud jde o etiku, měla by to být záležitost nejpověřenější a morálně nejvyspělejších lékařů, kteří etiku budou nejdříve víceméně konstituovat, ne aby se nechala na výkladu v jednotlivých obvodech. Pravda je, že okresní sdružení má především podporu a vyžadují ji praktici, stomatologové, kdežto všeobecní lékaři mají jakési podezření, že. v případě problému v zaměstnání, s kterým se v lékařském stavu počítá - je to počet asi 7 000 - budou okresní sdružení provádět určitou selekci pro lidi, kteří budou mít vyšší kvalifikaci a budou se ucházet o zaměstnání i v jiných územích. Pokud budeme tedy projednávat předložený návrh zákona, tak navrhuji, aby do paragrafu 1 - zřizují se - byla zařazena lékařská komora se sídlem v Praze, lékařská komora se sídlem v Hradci Králové a lékařská komora se sídlem v Brně.
V žádném případě ve svém návrhu nehodlán prosazovat preferenci určité lokality, ale Brno víceméně navazuje na to, co už tam bylo za první republiky zřízeno. Jsou tam nemovitosti, které při navracení mohou bezvýplatně sloužit. Na rozdíl od Olomouce je tam soud prvního stupně s odvolací instancí a i to lékařské kolegium je tam největší. Pokud lékaři by si sami vybrali jinou lokalitu, je to samozřejmě jejich věcí. Tento návrh se opírá o toto zdůvodnění.
Za b) by zůstala stomatologická komora se sídlem v Praze, za c) Lékárenská komora se sídlem v Praze. Vložil by se nový paragraf 2 a) působnost Lékařské komory se sídlem v Praze na území hl. m. Prahy a Středočeského kraje, za b) působnost Lékařské komory se sídlem v Hradci Králové pro území Severočeského, Západočeského, Jihočeského a Východočeského kraje. Za c) působnost Lékařské komory se sídlem v Brně s působností na území Severomoravského a Jihomoravského kraje.
Z logiky věci by bylo nutno z názvu komory vyškrtnout slovo "České". K § 2 odst. 2 a) - navrhuji vyškrtnout v prvním řádku "při tvorbě cen léků a léčivých přípravků". Domnívám se, že by tato formulace mohla být zneužívána ve prospěch kartelových dohod mezi lékaři a lékárníky a výrobci léků.
Rovněž v pokračování sazebníku vypustit slovo "ostatních" služeb poskytovaných lékárnami. Myslím, že by tam mohly být provozovány záležitosti týkající se téměř nelékárnických profesí souvisejících už s drogistickou činností apod. Slovo "ostatních" vypustit.
V odstavci 2 i) komor - navrhuji vypustit slovo "závazná" stanoviska. Mám podezření, že by v tomto znění byla možnost shledávat určitou nadřazenost se státní správou i s nezávislými soudními znalci.
§ 4 odst. 1 b) navrhuji, aby měli možnosti účastnit se práce, eventuálně být za členy komory přijímáni vysokoškoláci nelékařské profese. Nové znění by bylo "řádně ukončil vysokoškolské studium a bezprostředně pracuje v procesu zajišťování lékařské péče". To se týká především mikrobiologů, biochemiků apod.
V § 9 navrhuji znění odstavce 2 e) novou formulací: "uzavřít smlouvu o pojištění za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem lékařské a lékárenské praxe, jestliže tato odpovědnost není kryta ze zákona jinak". Je to v podstatě rozšíření platnosti paragrafu na případy, které by mohly nastat - jsou to speciální případy ve výzkumu apod.
§ 10 - navrhuji bod 3 označit jako bod 1, bod 1 a 2 vypustit. Zařadit nový odstavec 2: komory jako samostatné právnické osoby jsou oprávněné podle potřeby zřizovat a rušit v obvodu své působnosti další organizační jednotky s delegovanými pravomocemi. Zařadit nový odstavec 3: organizační struktura lékařských komor, jejich činnost, jakož i činnost organizačních jednotek podle odstavce 1, pokud není ustanovena tímto zákonem, upravuje organizační řád. V odstavci 4 by se vypustilo "a okresní sdružení".
§ 10 - 14 vypustit, to se týká všechno okresních sdružení, § 15 odst. 1 sjezd delegátů - vypustit slovo "komory". To je v souladu s § 10 odst. 1 b).
§ 16 odst. 3 e) druhý řádek - 1/5 členů komory vypustit nebo alespoň 1/3 okresních sdružení. Čili zase, co se týká okresních sdružení, vypustit. § 17 zařadit do odstavce 2 a) nejméně 9 členů. Jsem přesvědčen, že se ukáže, že bude to skutečně potřebné a že čestná rada může mít funkce, které dneska ještě nedokážeme předvídat v jakém rozsahu.
§ 19, opět škrtat okresní shromáždění.
§ 21, vypustit odstavec 1. Odstavec 2 označit jako
1. "Na ustavující sjezd se zvolí delegáti
v počtu 40 lékařů v okrese."
To vychází z konstrukce 3 komor a poměrného
zastoupení. V odst. 3 a) týkajícím
se svolaní lékařských komor, navrhuji,
aby svoláním byl pověřen Svaz českých
lékařů. Čili znění §
3 a) by bylo: "Svaz českých lékařů,
Lékařská komora stomatologická a Svaz
farmaceutů svolá sjezd do 4 měsíců
ode dne účinnosti tohoto zákona." Svaz
českých lékařů byl iniciátorem,
měl velký podíl na zahájení
prací na přípravě tohoto zákona,
a proto si myslím, že by měl organizací
ustavujícího sjezdu být pověřen.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Smělíkovi. Předávám
slovo panu poslanci Holomkovi, dále se do rozpravy připraví
pan poslanec Rozlivka.
Poslanec Karel Holomek: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nedovolil bych si před vás předstoupit a navrhovat jisté změny, kdybych k tomu nebyl vybídnut skupinou brněnských lékařů, kteří se mnou strávili dlouhé hodiny a kteří jsou shromáždění kolem MUDr. Kopečného. Protože jsem jejich návrhy shledal jako rozumné a ztotožnil se s nimi, nezbývá, než abych byl jejich prodlouženou rukou jako poslanec. Doufám, že tyto návrhy shledáte jako rozumné i vy.
Nejdříve celkem nepodstatné pozměňující nebo doplňující návrhy. Navrhuji, aby do § 1 odst. 2, který zní "komory jsou samosprávnými stavovskými organizacemi, sdružujícími...," byla za slovo "samosprávnými" vložena dvě slova "nepolitickými, nezávislými." Čili text bude znít "Komory jsou samosprávnými, nepolitickými, nezávislými, stavovskými organizacemi sdružujícími..."
Druhý pozměňující návrh drobnějšího rázu je v § 2 odst. 1 - zařadit písmeno e): vedou registr členů. Domnívám se, že pro úplnost by tento registr členů, i když v dalším textu je o tom zmínka, měl být uveden.
Dále tentýž paragraf, odst. 2, písm. h): "Vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání lékařů" domnívám se, že by tento odstavec měl znít poněkud pregnantněji: "Komora nese odpovědnost za podmínky a způsob dalšího vzdělávání lékařů, stomatologů a lékárníků."
Dále se chci polemicky vyjádřit k dalším okolnostem tohoto zákona. Proč polemicky? Jsem přesvědčen o tom, že přijetí tohoto zákona je nezbytné, velice aktuální a důležité. Proto ho nemíním žádným způsobem zpochybňovat, nicméně se domnívám, že je rozumné, aby připomínky, které vznesu, byly zváženy pány předkladateli i ústavně právním výborem. Nejsou tedy míněny nijak ultimativně.
První poznámka se týká § 3, tedy povinnosti být členem lékařských komor. Domnívám se, že Listinou lidských práv je tato striktní povinnost velice polemická a diskutabilní. Dovolil bych si připomenout ze všech článků, které by přicházely v úvahu z Listiny lidských práv, pouze článek 20 týkající se práva svobodně se sdružovat - v odst. 3, který hovoří, že výkon těchto práv lze omezit je v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, v předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv či svobod druhých. Na druhé straně by členství mělo být nabídnuto i lékařům, teoretikům, výzkumným pracovníkům, hygienikům, lékařů v laboratořích, neboť i oni, i když ne zcela bezprostředně, ovlivňují práci s pacienty. Lékařské komory, jak se domnívám, nebudou pouze institucemi chránící pacienty a lékaře, ale obecně humanizující a vytvářející občanské a etické vztahy. Tolik první poznámka polemického rázu.
Druhá poznámka, rovněž polemicky pojatá. Po neblahých zkušenostech roku 1948, kdy ministerstvo zdravotnictví zastavilo činnost lékařských komor, dávám ke zvážení, zda garantem obnovených lékařských komor, by se neměla stát Česká národní rada. Formálním projevem toho by mohl být zvyk představovat při zvolení představenstvo komor předsednictvu ČNR a slib, který by prezident komory skládal do rukou předsedy ČNR.
Třetí polemická úvaha. Dávám ke zvážení, zda základním článkem komor by měla být okresní sdružení lékařů. Značná část lékařů a praktiků je toho názoru, že okresní komorová sdružení budou naprosto nevyvážená a nelze ani vyloučit jistý subjektivismus a předpojatost. Pružnější, alespoň u lékařů, se zdají být sdružení lékařů, např. u nemocenských pojišťoven, pokladen, ve kterých by bylo členství vázáno právě jen na tento pracovně právní vztah. Základní výkonnou jednotkou pro registraci, erudici a etický dohled by mohly být lékařské komory, jak o tom již hovořil poslanec Smělík, pro Prahu, Čechy, Moravu. To odpovídá i početním stavům lékařů (přibližně po 12.000) a dost možná, neodpustím si tu poznámku, to dává i prostor budoucímu územnímu uspořádání České republiky. Na této úrovni by komory byly stejně demokratické, ale kvalifikovanější.
Nehovořil jsem o dalších nebezpečích,
která skrývají okresní sdružení.
Nedostatek finančních prostředků,
tím sklon získávat podporovatele, konečně
je to obsaženo i v § 20, kde jsou uvedeny dotace a dary,
což je také velmi diskutabilní záležitost.
Odtud je už jen krůček k vytváření
mafií. Ano, já vím, je nutné to připustit,
tak tomu bývá v demokraciích. Na úrovni
okresů bude ovšem jen málo věcí,
o kterých se bude rozhodovat. Pokud by byla zpochybněna
existence těchto okresních sdružení
lékařů, pak by (a to prosím, aby bylo
zaznamenáno jako přípustný pozměňující
návrh) tento návrh mohl znít: "Lékařské
komory jako samostatný právní subjekt jsou
oprávněny zřizovat a rušit v obvodu
své působnosti další organizační
jednotky s definovanými pravomocemi." Děkuji
vám.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Holomkovi. Předávám
slovo panu poslanci Rozlivkovi. Dále se připraví
pan poslanec Klener. (Poslanec Rozlivka není přítomen.)
Prosím tedy pana poslance Klenera, připraví
se pan poslanec Hájek.
Poslanec Pavel Klener: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi několik poznámek k předloženému zákonu.
Zákon doznal značných změn, myslím, že změn k lepšímu a že je zásluhou všech výborů, které se na tom podílely, že se dostal do této podoby. Nicméně mne překvapuje to, co tady bylo řečeno, že Svaz lékařů s touto dikcí souhlasí. Mám tady totiž zprávu ze Svazu českých lékařů, kteří mají připomínku, kterou už v průběhu přípravy tohoto zákona dávali. Týká se právě nesouhlasu s okresní strukturou lékařských komor. Nepovažuji je za racionální, stejně jako řada lékařů, kteří se na mě obraceli v dopisech. Je to sice západoněmecký model komory, ale naše zdravotnictví ani hospodářská situace se zatím západoněmeckým poměrům neblíží. Domnívám se, že lékařská komora musí garantovat plnění profesních a etických povinností lékařů, především v soukromých praxích, jejichž počet u nás bude narůstat, ale nepochybně delší dobu bude převážná část léčebné i preventivní péče vykonávána v zařízeních státní zdravotní správy. Lékařské komory budou mít značnou veřejně právní pravomoc. Myšlenku volby delegátů na sjezd prostřednictvím okresních sdružení lékařů považuji za plně oprávněnou, zajišťující demokratický výběr funkcionářů komory. V zájmu dobrého fungování se však jeví nezbytné, aby vnitřní struktura lékařských komor se odvozovala na základě organizačního řádu shora dolů. Podle tohoto organizačního řádu by lékařské komory jako samostatné právnické osoby zřizovaly a rušily v obvodu své působnosti další organizační jednotky s delegovanými pravomocemi. Přiznání licencí, projednávání etického kodexu, vedení registru lékařů je z pohledu sjednocující se a přetvářející Evropy účelné v lékařských komorách, nikoli v okresních sdružení lékařů.
Lékaři vyslovují oprávněnou obavu, která se tady opakovaně od mých předřečníků už ozvala, že kdyby okresní sdružení nahradila rozpadající se strukturu OÚNZ, nevylučovala by se ani možnost vzniku lokálních mafií. Při tom vůbec nic nebrání k tomu, aby v okresech s velkým soustředěním lékařů, kde se ukáže prospěšné zřídit místní komoru, aby zde taková komora zřízena byla. Pro takové případy je organizační řád vhodnější než zákon.
Ustanovení jedné zastřešující lékařské komory není přiměřené rozsahu a složitosti poslání. Domněnka, že rozhodující činnost budou zabezpečovat okresní sdružení a komora bude jen reprezentativní zastřešení, vychází z nesprávné analýzy poslání komory.
Připojuji se k pozměňovacímu návrhu poslance Smělíka, aby § 1 zněl: "zřizuje se Česká lékařská komora se sídlem v Hradci Králové, v Praze a v Brně." Nechci opakovat, co bylo už řečeno, ale chtěl bych upozornit na to, že lékařské komory byly zrušeny v roce 1950. Do té doby fungovaly zcela spolehlivě a přitom zabezpečovaly nemám čísla z roku 50 - v roce 1938 Česká lékařská komora registrovala 9 800 lékařů, při čemž kdyby se vytvořily tyto tři komory, ale samozřejmě z organizačního řádu potom může vzniknout těchto komor víc, tak by připadalo na jednu z komor 12 000 lékařů. Čili při diferenci 9 800 a 12 000 nevidím, proč by mělo být technickým problémem zřídit pouze 4 komory, i když při okresních sdružení lékařů - z finální dikce to sice vypadlo - se nebudou zřizovat sekretariáty, přece jenom by tam evidence musela být a měli bychom - nevím, kolik přesně je okresů - třeba 76 sekretariátů, tedy v podstatě byrokratickou strukturu ač bychom chtěli nebo nechtěli.
Čili připojuji se k návrhu pana poslance
Smělíka. Pokud jde o další připomínky,
souhlasím s připomínkou § 2, odst. i)
"vydávat pro členy komor závazná
stanoviska k odborným problémům "Lékařská
komora nemůže k odborným problémům
vydávat závazná stanoviska. Doporučuji
slovo "závazná" nahradit v poslední
větě "podle zvláštních předpisů"
zněním "podle právních předpisů."
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Klenerovi a předávám
slovo panu poslanci Hájkovi.