Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pan poslanec Benda - pro ty, kteří dobře nerozuměli, zpochybňuje to, že jsme schopni odsunout projednávání této interpelace na příště. Sněmovna může o této záležitosti samozřejmě rozhodnout, ale já jsem považoval zbylý klid mezi ostatními poslanci v podstatě za podporu svého návrhu a návrhu pana poslance Berezy. Nicméně domnívám se, že jsme povinni vyjít panu poslanci Bendovi vstříc a dávám hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby záležitost týkající se interpelace pana poslance Berezy byla projednávána až na příští schůzi ČNR.

Kdo s tímto souhlasí, ať zvedne ruku. (Hlasuje se. 65) Šedesát pět poslanců souhlasí.

Kdo je proti tomuto návrhu? (9)

Kdo se zdržel hlasování? (21) Takže mohu konstatovat, že nejsme usnášeníschopní, a tudíž nám nezbývá nic jiného, než se pokusit pozvat poslance, kteří se nacházejí v kuloárech do sálu a toto hlasování opakovat. V případě, že se během krátké chvíle toto nepodaří, přeruším schůzi.

Pro pány poslance, kteří vyjadřují přání, aby byla přestávka, mám následující sdělení. K ukončení bodu odpovědi na interpelace nám zbývá projednat čtyři odpovědi, projednali jsme jich zhruba asi třicet až čtyřicet, takže jsem byl toho názoru, že bychom tyto čtyři interpelace mohli ještě projednat a přestávku vyhlásit až posléze.

Takže se zdá, že magické číslo 100 je dosaženo, protože se domnívám, že sněmovna v současné době čítá 199 poslanců, takže sto je nadpoloviční většina, takže předkládám návrh, abychom projednávání interpelace poslance Berezy týkající se podpory ozdravných zařízení v závodě Morávia Mariánské údolí, odložili na příští schůzi. Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) 91 poslanců souhlasí.

Kdo je proti? 8 poslanců je proti.

Kdo se zdržel hlasování? 17 poslanců se zdrželo hlasování, takže návrh na odložení projednávání této interpelace byl přijat.

Ministr financí Karel Špaček odpověděl poslanci Václavu Šplíchalovi na jeho interpelaci ve věci finančních prostředků rozpočtovaných na práce, na silniční sítě v roce 1991, kterou pan poslanec podal i jménem dalších poslanců. V tisku 233 je uveden pod číslem 15.101. Odpověď se předkládá jako tisk 233 B. Ptám se pana poslance Šplíchala, zda-li považuje odpověď za uspokojivou. Pan poslanec Šplíchal není přítomen. Je tady psáno, že tuto interpelaci podal i jménem dalších poslanců. Chce některý z dalších poslanců zaujmout jménem skupiny interpelujících stanovisko? Nikdo se k tomu nemá, takže jsme nuceni i tuto interpelaci odsunout na některou z příštích schůzí.

Pokud jde o odpovědi na ústní interpelace, přednesené na 17. schůzi, tisk 260, přišly již dvě odpovědi.

Předseda vlády Petr Pithart odpověděl poslanci Václavu Moskalovi na jeho interpelaci ve věci vydávání deníku Česká politika o vydávání dalšího deníku pro občany venkova se zemědělskou tématikou, v tisku 260 je uvedena pod označením 17.106. Odpověď se předkládá jako tisk 260 A. Prosím pana poslance Moskala, aby zaujal k této odpovědi stanovisko.

Poslanec Václav Moskal: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, s odpovědí na interpelací 260 A týkající se vydávání deníku Česká politika souhlasím, pokud se týká vydávání dalšího deníku, souhlasím s odpovědí týkající se vydávání tohoto týdeníku nebo deníku Česká politika, ovšem pokud se týká vydávání dalšího deníku se zemědělskou tématikou, pro dosavadní krátké období, kdy vychází ještě jeden deník se zemědělskou tématikou, nemohu posoudit celkovou situaci ve vydávání tohoto deníku. Proto překládám toto stanovisko nebo posouzení deníku pro zemědělství na příští schůzi.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci, takže ve smyslu toho, co jste zmínil, souhlasíte s odpovědí podle tisku 260 A?

Poslanec Václav Moskal: (mimo řečniště) Pokud jde o Českou politiku, s tím souhlasím, pokud jde o zemědělský tisk, překládám na příští schůzi.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Já se obávám, pane poslanče, že nejsme technicky ve stavu usnesení, které by dělilo odpověď na dvě části přijmout. Takže bych doporučoval, abychom to přeložili na příští schůzi. Děkuji.

Ministr pro hospodářskou politik u a rozvoj ČR Karel Dyba odpověděl poslanci Jiřímu Duškovi na jeho interpelaci ve věci výrazného zvýšení rychlosti ekonomické reformy. V tisku 260 je uvedena pod označením 17.105. Odpověď se předkládá jako tisk 260 B. Prosím pana poslance Jiřího Duška, aby zaujal stanovisko k této odpovědi.

Poslanec Jiří Dušek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, očekával jsem, že interpelace, která byla adresována panu premiéru Pithartovi, bude odpovědí víceméně politickou a čekal jsem i politicko-hospodářské řešení. Nestalo se tak. Za pana premiéra odpověděl pan ministr Dyba a odpověď, kterou předložil, byla odpovědí formální a povrchní. Proto v tomto bodě nesouhlasím s touto odpovědí a považuji tuto odpověď za nevyřešenou.

Co se týká problematiky, která by mohla být řešena eventuálně v hodinách, které jsou vyhraženy ke schůzkám s poslanci, ty čtvrtky, domnívám se, že tam by mohlo být leccos řešeno a tato otázka by tam měla být permanentně brána v úvahu.

Myslím, že je zde přítomen i pan ministr Horálek, že ekonomická reforma nesouvisí jen s hospodářskou politikou, ale samozřejmě i se zaměstnaností a sociální dopady, které má, bychom si tady rádi vyslechli. Já bych rád, kdyby bylo možno, aby pan ministr Horálek, pokud je ještě přítomen, přednesl zprávu aspoň o stavu počtu nezaměstnaných, jejich využívání v pracovním procesu, protože se hlásí jiní, kteří shánějí pracovní síly - mám na mysli chmel apod. jak jsou tito nezaměstnaní využíváni.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče, nicméně domnívám se, že jste zmínil ve svém vystoupení i něco nad rámec odpovědi na interpelaci. S odpovědí nesouhlasíte? Nesouhlasíte. To další by se mělo týkat pana ministra Horálka, kterého nabádáte, aby nám sdělil určité údaje. Rozuměl jsem dobře? Děkuji. Táži se sněmovny, zdali chce někdo vystoupit. Hlásí se pan ministr Dyba.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Pane předsedající, vážená sněmovno, pan poslanec Dušek ve své interpelaci předložil vlastně čtyři otázky, já je budu citovat:

1. Jaká opatření jsou přijata, aby rychlost ekonomické reformy byla výrazně zvýšena.

2. Jakým způsobem je podporována činnost soukromých podnikatelů malé a střední vrstvy.

3. Jak jsou odstraňovány administrativní bariéry, které zdržují uvedení soukromého podnikání do života? Ty dvě otázky spolu souvisí.

4. Daňová politika - jak je aplikována a jakým způsobem je soukromým podnikatelům ulehčována.

Já si myslím, že bych mohl na tyto otázky zde hovořit dosti dlouhou dobu, ale pokusím se jen velmi stručně, v co největší stručnosti na toto téma jen něco říci.

Především k otázce rychlosti ekonomické reformy, tzn. vlastně míry změn v přechodu od direktivního řízení národní ekonomiky k ekonomice tržní. Tady můžeme asi hovořit o dvou rovinách pohledu.

Za prvé jde o vytváření systémových předpokladů k tomuto přechodu a za druhé o určitá konkrétní opatření státní politiky, vládní politiky, hospodářské politiky v užším slova smyslu na podporu tohoto předpokladu.

Co se týče rychlosti reformy, podle mého názoru probíhá tak, jak probíhat může. Jsou přijaty základní zákony co se týče soukromého podnikání. Jsou přijaty zákony o obchodní společnostech, restituční zákon, transformační zákon, nedávno byl přijat zákon o majetku obcí, čili ta základní majetková rovina je vyřešena s výjimkou zákona o půdě. Složitost tohoto zákona je všem zřejmá a nemusím ji zde opakovat.

Zbývá také provést daňovou reformu. V této oblasti je to zase především otázka federální. Náčrt, časový program je předložen. Upozorňuji, že jde skutečně o obtížnou a složitou záležitost a víte, že má začít počátkem roku 1983.

Kromě toho existuje vnitřní konvertibilita měny, ceny s nezbytnou regulací, která zůstala, byly uvolněny. Je umožněn vstup zahraničního kapitálu k nám, uvolňuje se přístup pro zahraniční banky, některé zde již existují, je otevřena cesta k privatizaci státních podniků, malá privatizace probíhá.Čili to je velmi hrubý, stručný souhrn věcí, které v systémové oblasti už byly provedeny. Všechno samozřejmě probíhá se skřípěním a s problémy. Existují na všech úrovních, existují v rovině podnikové, existují u obyvatelstva, existují u bank, existují i v rovině vládní, v rovině úředníků na různých ministerstvech. Jinak tomu ani být nemůže, prostě ten proces je objektivně obtížný a všichni ho znáte ze svého života. Víte, že se to týká všeho, i vstupu zahraničního kapitálu. I když zákony jsou, v realitě to vždycky probíhá trochu jinak, než je to ze zákona.

Zpětná vazba zde existuje a dostatečné množství signálů v této oblastí dostáváme, jakož i v jiných oblastech.

Čili jde o permanentní proces, který má své tempo, který je podmíněn naší historií, současností i stavem vnějšího okolí.

Co se ještě připravuje, co je podstatné z hlediska další postupu urychlení reformy z mého pohledu, je přijetí zákona o úpadku podniků, který umožní likvidaci neefektivních státních podniků a jejich transformaci do soukromého sektoru a uvolnění také určitých zdrojů, které zde jsou neefektivně uloženy, k tomu, aby prostřednictvím bankovního sektoru byly převedeny jinam.

Co se týče bankovních opatření státní politiky k urychlení reformy, k řešení některých věcí, které vznikají v procesu reformy i vnějších nárazů na národní hospodářství, jsou opatření k řešení odbytové a finanční podnikatelské krize, rozumí se především ve státní sféře, kde jak orgánům, tj. ministerstvům, tak i podnikům i bankám, ale především podnikům a zakladatelským orgánům byly uloženy dokonce konkrétní úkoly k řešení. Vůči bankám může vláda jenom vyjádřit očekávání; podobně vůči federálním orgánům atd. V těchto opatřeních k řešení odbytové a finanční krize jde také o to, aby vládní orgány, tam kde je to možné, podpořily určitou investiční aktivitu, pomohly k znovunalezení cest, pokud je to účelné a efektivní, na sovětský trh k získání nových odbytišť atd.

Čili toto všechno probíhá, tento proces, ve kterém vláda hraje svoji roli, je rozehrán. Znáte z vlastních zkušeností, jak probíhají privatizační procesy na resortech. Jsou přijímána opatření, je rozjeta příprava privatizace, jedná se o zahraniční účasti apod. O tom zde také konečně nedávno mluvil pan ing. Ježek, ministr pro privatizaci, nechci to zde opakovat.

Jsou samozřejmě v celém tom procesu - a už jsem to přiznával - nedostatky a chyby u všech aktérů. Je třeba se k nim přiznat v případě, že existují a tyto chyby co nejrychleji napravovat.

Co se týče druhé otázky - podpory malých a středních podnikatelských vrstev. Obecně ta podpora existuje v důsledku základních systémových změn, o kterých jsem hovořil v první otázce, zejména jsou to změny v oblasti legislativní, vlastnické a daňové, ke kterým se ještě vrátím.

Byl vyhlášen program podpory malých a středních podnikatelů, podpory rozvoje průmyslové produkce. Přihlášky na tyto programy u nás na ministerstvu jsou, v nejbližší době budou vyhodnoceny, některé budou skutečně přijaty a podporovány.

Ke třetí otázce, k otázce odstraňování administrativních bariér soukromého podnikání. Byla zpracována analýza bariér rozvoje soukromého podnikání, tento materiál se projednával i v Hospodářské radě a v součinnosti s podnikatelskými svazy, se soukromými podnikateli a je navržena řada opatření ke zlepšení stavu, který existuje.

Na všech státních orgánech se pokoušíme zjednodušovat celou administrativní agendu a směřujeme ke zvyšování odborné úrovně personálu. Celá řada problémů samozřejmě vzniká v důsledku nedostatečného vybavení pracovišť některých státních institucí finančních, pracovních úřadů, slyšeli jste to zde od ministra financí.

Konečně čtvrtý bod - současná daňová politika. Současná daňová politika umožňuje zakládání nových soukromých podniků, vlastně ho podporuje a v zásadě umožňuje dva druhy daňových úlev. Dvouleté promítnutí důchodové daně u podnikatelů zapsaných do podnikového rejstříku a u ostatních podnikatelů odstupňovaný výklad daně z příjmu obyvatelstva po dobu tří let. To je to, co federální ministerstvo financí, kterému tato problematika především přísluší, bylo s to v této době umožnit soukromým podnikatelům. Kromě toho ještě začínající podnikatelé, kteří dosahují nižšího objemu zisku, jsou zvýhodněni nižšími daňovými sazbami. Lze také u soukromých podnikatelů uplatnit řadu odpočitatelných položek od základu daně a jsou tam ještě další možnosti pro podnikatele - jednotlivce.

Když to všechno shrnu, myslím si, že v oblasti hospodářské reformy a její rychlosti postupujeme tak, jak jsme předpokládali, jak to situace umožňuje. Je tady celá řada nedostatků, už jsem o tom hovořil. V tomto smyslu tomu ani jinak být nemůže. Myslím si, že všichni bychom si přáli, aby se postup nezbrzďoval, abychom neztratili moment živnosti, který neustále máme. Tím neříkám, že mohou existovat mezi nám lidé, kteří by ještě chtěli postupovat rychleji. Ale já za sebe říkám, že proces reformy má svoji vlastní dynamiku. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Dybovi. O slovo se přihlásil pan ministr Horálek.

Ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek: Pane předsedající, vážená sněmovno, s postupem reformy jsme očekávali i ty negativní jevy, jakými je vznikání jiné situace na trhu práce, především vznik nezaměstnanosti. Zde již zpočátku došlo k jistému nedorozumění. Když se takzvaně plánovaly peníze na nezaměstnanost, federální ministerstvo práce vycházelo z toho, že je potřeba 16 mld. Kčs pro obě republiky, my jsme byli v podstatě na nižší úrovni. Je to věc mé osobní viny nebo zodpovědnosti. Prostě jsem požadoval a zdůvodňoval prostředky pro 150 tisíc nezaměstnaných v ročním průměru. Tím pádem na vlastní podpory v nezaměstnanosti a aktivní politiku zaměstnanosti máme v příslušné části státního rozpočtu, který jste schválili, v podstatě 5 mld. Kčs. Jsou tam nějaké další prostředky na chod služeb zaměstnanosti, je tam tedy celkem 5.8 mld. Kčs. To bylo zpočátku kritizováno, že je to velmi podceňovaná částka. Obhajoval jsem tuto částku tím, že aby trh práce fungoval, nemohl jsem přijmout některé federální záměry, kterými jsem byl vybízen, ba nucen, abychom například vypláceli podporu i v těch měsících, kdy uvolněnému člověku běží odstupné. Zdůvodňoval jsem to tím, jak bych ho po dobu těchto dvou měsíců, kdy pobírá odstupné ve výši své průměrné mzdy a ještě by bral podporu 65% nebo 70% k tomu, jak bych ho přiměl, aby šel takový člověk dělat. Musel jsem se samozřejmě hájit tím, že na takovou nezaměstnanost nemám peníze.

Skutečnost je taková - a jste první, kdo to slyší - že k 1. květnu máme v naší republice 106 tisíc uchazečů o práci a z toho 68 tisíc lidí pobírajících podporu. Přitom však v samotném dubnu počet lidí, kteří se stali uchazeči o práci, to znamená, že byli uvolněni, se zvýšili o 50% proti březnu, a za ten měsíc jich přibylo 32 tisíc. Ale neobjevili se v koncových součtech uchazečů nebo pobírajících podporu. Co se stalo? Poprvé začala působit naše opatření pro aktivní politiku zaměstnanosti.

Jen za duben jsme dokázali vytvořit přes 5 500 pracovních míst podle našich vyhlášek, podle zákona, kterým jste mě vybavili. To znamená, že jsme především soukromým podnikatelům přispěli šesti - až dvanáctiměsíční výší podpory v nezaměstnanosti na to, aby zřídili pracovní místo, zavázal se nám ve smlouvě, že to bude tak perspektivní místo, že bude nejméně dva roky produkovat cosi zcela nového. K tomu fungují nejen úřady práce, ale zejména jejich sbory. Děkuji za to, že jste mě § 6 těmito sbory vybavili, že bankéři, finančníci z magistrátů apod. jsou ve sborech a pomáhají na úřadech práce vyhodnocovat projekty tak, aby se našla místa skutečně efektivní a aby záruky byly dány. Kromě toho nedáváme podporu jako dotaci, je to příspěvek například na bankovní úvěr atd. Ve vyhlášce je uvedeno, kdo se tím zabývá, ve vyhlášce je škála v pořadí 4 možností významnosti. Zdá se, že tato aktivní politika začala v tvorbě pracovních míst již fungovat.

Kromě toho jsem podal výklad k vyhlášce, která umožňuje použít nezaměstnaných - samozřejmě s jejich souhlasem - na sezónní práce, takže 795 lidí nastoupilo na chmel. Vytvořili jsme 897 společensky užitečných pracovních míst u soukromníků a 4 698 míst vzniklo na veřejných pracech. Jsou zde jisté požadavky a kritiky. Mám plný stůl požadavků od starostů měst a obcí, proč to dělat přes úřady práce, ať jim dáme peníze a oni že budou veřejným pracem lépe rozumět. Nebudou. Oni by peníze použili na své zahnívající komunály a nic by se nestalo. Toto se musí dělat tak, jak se to dělá. Tato praxe se osvědčila. Naopak vybízím tady v předsálí poslance, o nichž vím, že mají vliv na to, aby se další veřejné práce organizovaly, aby se to takhle provedlo.

Zatím jsme na nezaměstnanosti za 4 měsíce utratili z 5 mld. Kčs, které tam máme, 261 mil. Kčs. Můžete sami posoudit, jestli, když dojde k té nejpesimističtější prognóze a počet nezaměstnaných v podzimních měsících v důsledku věcí, které jsou vám známy, dosáhne 400 tisíc, jestli na ně peníze máme nebo nemáme. Odpovídám, že máme. Proto výklad v dnešní Mladé frontě pana redaktora Johna, že pan Miller říká, že je 365 tisíc v celé federaci, a jak to bude - to je neplatné, protože tam kdesi leží nepochopení toho, co je průměrný evidenční stav nezaměstnaných a peníze na ně.

Současně vám sděluji, že včera jsem na poradě vedení ministerstva dal pokyn k tomu, abychom zvýšili rozdělení těchto prostředků ve prospěch tvorby užitečných pracovních míst a veřejných prací, tedy ještě více ve prospěch aktivity než na vlastní podpory. Jsem zavázán také k tomu, aby ve formách, v nichž odbytové problémy budou prokázány jako dočasné - například do takové firmy, jako je LIAZ a další - abychom doplnili strukturu našeho trhu práce zavedením toho, co se v Německu nazývá"Kurzarbeit," to znamená v případě, kdy firmy budou pracovat činně třeba jen tři dny v týdnu nebo 6 hodin denně - to pro to, aby se nerozbíjely pracovní kolektivy, které by se po pár měsících, až se odbyt zase zvedne a začne zemědělství a ČSAD kupovat nákladní auta, protože ochrnutí poptávky nemá trvalý charakter. To je také tím, že situace, ve které se právě nalézáme, souvisí s obtížemi i organizačním zvládnutím celé privatizace.

Nezaměstnanost se nevyvíjela tak pesimistickým tempem mimo jiné též proto, že za šest měsíců činnosti úřadu jsme dokázali zprostředkovat 90 tisíc pracovních míst, tzn. nejen poskytnout příležitost pro toho, kdo se hlásí, ale také jsme sami tato místa našli. To, že jste mě vybavili hned zákonným opatřením, že úřady začaly fungovat, že ředitelé byli vyškoleni v Německu, Anglii a jinde, že to všechno začalo od října běhat (SNR přijala tento zákon až v prosinci, mé nabídky na vyškolení ředitelů nebylo možno využít, protože je v únoru někde ani neměli), i to je důvod relativně vyšší nezaměstnanosti ve Slovenské republice. Nejsou to jen objektivní podmínky. Na objektivní podmínky si zvykli všichni 40 let vymlouvat. Ale my se to musíme naučit především aktivně dělat.

Smutná situace je u zdravotně postižených občanů v uchazečích je 7 670 k 1. květnu a na podporách 5 337. Je pro ně v celé republice 248 volných pracovních míst. Proto jsem také včera rozeslal do mezi ministerského projednání návrh vyhlášky, která by měla s účinností od prvního července zavázat všechny firmy zaměstnávající více než 20 lidí k tomu, aby povinně vytvořily pracovní místa pro pět procent ze svého počtu pro lidi se změněnou pracovní schopností. Je to obvyklé v celém světě, je to jediná direktivita, která jde od vlád až do jednotlivých firem. Máme tuto možnost v zákoně. Když je vidět, že se to neplní, budeme to muset razantněji prosazovat pro tyto občany, kteří si sami nemohou na trhu zajistit práci, jejichž mobilita na trhu práce je omezena, pro něž zaměstnání je nejen finanční, ale především seberealizační záležitostí. Konečně o těchto věcech dále s příslušnými výbory této sněmovny a s jiným subjekty budeme mluvit.