Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Chce se někdo jiný vyjádřit k této věci? (Nikdo se nehlásil.) Končím tedy rozpravu a navrhuji přijmout toto usnesení:

"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Josefa Kubiše uvedenou ve sněmovním tisku 181 A."

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 96

Kdo je proti? Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? 14

Česká národní rada projevila souhlas s odpovědí na interpelaci poslance Kubiše.

Další odpověď je od ministra zemědělství Bohumila Kubáta, který odpověděl poslancům Jiřímu Hájkovi a Michalu Krausovi na jejich interpelaci ve věci dalšího řešení používání ochranné známky pivovaru Samson v Českých Budějovicích - tisk 150. Odpověď se předkládá jako tisk 150 A.

Považují páni poslanci odpověď za uspokojivou?

Poslanec Jiří Hájek: Paní předsedkyně, dámy a pánové, odpověď pana ministra Kubáta nepovažujeme za uspokojivou, neboť se domníváme, že neřeší podstatu naší interpelace. Navíc v hromadných sdělovacích prostředcích proběhla informace, že Generální prokuratura České republiky v této věci zahájila šetření a já proto žádám pana generálního prokurátora, aby po skončení věc o výsledku informoval tuto sněmovnu.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Přeje si promluvit v této věci pan ministr Kubát? (Nehlásil se.) Přeje si promluvit někdo jiný? (Nikdo se nehlásil.)

Končím tedy rozpravu a dávám hlasovat o usnesení. Jsou dvě alternativy. Nejdříve budeme hlasovat o tom, zda Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci a ve druhé alternativě, že nesouhlasí.

Kdo tedy souhlasí s odpovědí pana ministra Kubáta, ať zvedne ruku. 41

Kdo je proti? 29

Kdo se zdržel hlasování? 45

Usnesení nebylo přijato.

Budeme hlasovat o druhé alternativě, že Česká národní rada nesouhlasí s odpovědí na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 150 A. 42

Kdo je proti? 34

Kdo se zdržel hlasování? 35

Děkuji, ani toto usnesení nebylo přijato.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Mohu jen doporučit panu poslanci Hájkovi a panu poslanci Krausovi, aby využili možností Hodinek s vládou a pokusili se tento problém přímo osobně s panem ministrem řešit a jinak bychom museli nechat věc na příští schůzi. Pan poslanec Adámek.

Poslanec František Adámek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já mám za to, že pan poslanec Hájek formuloval návrh usnesení interpelaci nepřijmout, hlasovali jsme nejdříve o obráceném usnesení. Za druhé, co se týká Hodinek s vládou, nevím, jaký to má statut, ale pokud vím, tak statutem jako takovým ve sněmovně je interpelace, takže nepovažuji za vhodné řešit problém, který nebyl vyřešen sněmovním způsobem, řešit tedy tak zv. Hodinkami s vládou.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Adámkovi, já jsem se domnívala, že možná bližší informace a podrobnější zamyšlení by mohlo přispět k objasnění dalších skutečností, které by případně mohly být relevantní pro zaujetí stanoviska. Pokud by tento způsob nebyl shledán účinným, bude nutné se k věci vrátit. Pan ministr Kubát.

Ministr zemědělství Bohumil Kubát: Mohu pánům poslancům nabídnout, abychom se sešli u nás na ministerstvu a věc prodiskutovali. Když by měla být písemná odpověď vyčerpávající, tak by šlo o stovky stránek, tak se domnívám, že by bylo vhodnější si o problému osobně prohovořit. Na místě se pak ukáže, bude-li to pánům poslancům stačit a může-li se věc uzavřít.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi za jeho nabídku, prosím, záleží na panu poslanci Hájkovi a Krausovi, zda ji využijí. Domnívám se, že rozhodně rozšíření informací nikdy nemůže škodit. Stejně jim potom nic nemůže bránit v tom, aby na odpovědi na interpelaci dále trvali, pokud nebudou uspokojeni.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Petr Vopěnka odpověděl poslanci Luďku Fendrychovi na jeho interpelaci předsedovi vlády ČR ve věci vydání příslušného právního prováděcího předpisu k zákonu č. 173/1990 - tisk 182. Odpověď se předkládá jako tisk 182/A.

Považuje pan Poslance Luděk Fenrych odpověď za uspokojivou? (Ano.) Děkuji, navrhuji tedy vydání usnesení:"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 182/A."

Kdo souhlasí s tímto návrhem? (Hlasuje se. 107)

Děkuji.

Kdo je proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (6)

Děkuji. Sněmovna tedy odpověď pana ministra Vopěnky přijala.

Jako další, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba odpověděl na interpelaci poslance Zbyška Stodůlky na vládu České republiky ve věci odstranění negativních dopadů způsobených v pohraničním území mezistátní dopravou osob a zboží tisk 186. Odpověď se předkládá jako tisk 186/A.

Na tuto interpelaci odpověděl navíc také ministr vnitra Tomáš Sokol. Jeho odpověď je uvedena ve sněmovním tisku 186/B. Považuje pan poslanec Stodůlka odpovědi za uspokojivé? Pan poslanec Stodůlka.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Odpověď pana ministra Sokola považuji za uspokojivou, naproti tomu odpověď pana ministra Dyby považuji za čistě formální, která nic neřeší. V interpelaci jsem upozorňoval na to, že otevření přechodu v Českém Těšíně v Chotěbuzi situaci nevyřeší, neboť pouze na celé československo-polské hranici je fytopatologie do Polské republiky otevřena pouze v Českém Těšíně, tzn., že veškeré kamióny, které jedou přes území ČR do Polska, musí přes tento hraniční přechod. Navíc hraniční přechod v Českém Těšíně - v Chotěbuzi je situován tak, že kamióny, které budou tudy projíždět, musí projíždět dále středem města.

Já osobně tuto odpověď považuji za čistě formální, tak říkajíc od stolu. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, chce se k tomu vyjádřit pan ministr Dyba? Momentálně tady není, chce někdo jiný vstoupit v diskusi? Chce někdo z členů vlády na místo pana ministra Dyby odpovědět? Nikoli, dám tedy hlasovat odděleně.

Za prvé ČNR nesouhlasí s odpovědí na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 186/1, to je ta, na kterou odpovídal pan ministr Dyba.

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. (Hlasuje se. 65)

Kdo je proti? (2)

Zdržel se hlasování? (49)

Děkuji. Odpověď pana ministra Dyby na interpelaci pana poslance Stodůlky nebyla 65 hlasy proti 51 hlasům přijata.

Teď hlasujeme o odpovědi ministra vnitra Tomáše Sokola:"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci uvedenou ve sněmovním tisku 186/B."

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. (Hlasuje se. 102)

Kdo je proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? (8)

Děkuji. Usnesení bylo přijato, zůstává otevřená otázka, kterou měl odpovědět pan ministr Dyba. Opět se obracím na pana poslance Stodůlku, pokud by bylo možno vyřešit tuto otázku přímo s panem ministrem Dybou, myslím, že by nám to ušetřilo čas. Jinak může samozřejmě trvat na další rozšířené odpovědi.

Ministr životního prostředí Ivan Dejmal odpověděl poslanci Vladimíru Líbalovi na jeho interpelaci ve věci stanovení trasy obchvatu města Plzně - tisk 188. Odpověď ministra Dejmala se předkládá jako sněmovní tisk 188 A. Na interpelaci odpověděl poslanci také 1. náměstek ministra státní kontroly ČR Pavel Hussar. Jeho odpověď se překládá jako tisk 188 B a došla i odpověď od ministra zemědělství Bohumila Kubáta, tisk 188 C.

Připomínám, že interpelace byla původně adresována čtyřem ministrům. Pan ministr Tomáš Sokol v dopise poslanci vysvětlit, že po provedených změnách tato problematika nepatří do jeho resortu a bylo ověřeno, že pan poslanec Líbal s tímto odůvodněním projevil souhlas. Táži se nyní pana poslance Líbala, který se na minulé schůzi vyžádal určitý čas ke konzultaci s voliči a iniciativami, aby nám řekl, zda považuje odpovědi, popř. které z nich, za uspokojivé.

Poslanec Vladimír Líbal: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, odpověď ministra kontroly považuji za uspokojivou, dále i odpověď ministerstva zemědělství. Přiznám však, že jen velmi nerad vystupuji s nesouhlasným stanoviskem k odpovědi ministra životního prostředí pana Dejmala na mou interpelaci na ministerstvo životního prostředí. Uvědomuji si, že názory na stanovení trasy dálnice se povětšinou a asi oprávněně kloní k jižní variantě vedení trasy dálnice kolem Plzně, což je konečně i stanovisko MŽP a že svým nesouhlasným postojem celý problém opět možná jenom komplikuji a zdržuji tak výstavbu této životně důležité stavby. Přesto jsem však nucen po konzultacích konstatovat, že za celou dobu, kdy se záležitostí zabývám, jsem neslyšel a nečetl jasné odpovědi na otázky, které vznášela po celý rok kupř. ekologická komise OF v Plzni a tyto jasné odpovědi postrádám i v odpovědi MŽP. Navíc se domnívám, že se tato odpověď dostává do rozporu se závěry šetření Federálního ministerstva kontroly, které se touto záležitostí zabývalo, kde se praví ve zprávě z toho šetření, že

a) jde o nekomplexnost hodnocení výběru severních a jižních variant z hledisek ochrany životního prostředí včetně ochrany a kvality čistoty vodních zdrojů i ekonomické efektivnosti.

b) podklady, z nichž projektant a investor vycházejí, jsou zastaralé.

c) nebyly a nejsou srovnány severní a jižní varianty obchvatu.

d) nebyla proto vyhodnocena ochrana lesního a půdního fondu a ekonomická efektivnost stavby.

Prosím tedy znovu ministra životního prostředí o odpověď na tyto konkrétní body:

Na srovnání všech severních a jižních variant dálničního obchvatu Plzně a to ze všech hledisek životního prostředí člověka, zvláště pak se zřetelem na

a) převažující vzdušné proudění z jihozápadního sektoru v Plzni,

b) vysoký počet dnů bezvětří v roce, v nichž se uplatňuje uzavřená cirkulace ovzduší nad městem v tzv. prašném zvonu a tím vznikající nebezpečí vtahovaných exhalací z provozu motorových vozidel projíždějících po dálnici ve volné krajině ve směru do Plzně,

c) geomorfologickou specifiku Plzeňské kotliny

d) rozdíly v délce průchodu dálnice lesy, které jsou nejlepším absorbentem toxicity exhalací,

e) na dodržování pokynů daných zákonem č. 20/1966 o zdraví lidu

f) zhodnocení kvality i druhu dopravy přicházející z jižních a severních radiál na dálniční obchvat. Přitom nutno odpovědět konkrétně na otázku, jak v případě jedné nebo druhé varianty bude řešen vnější okruh opačné strany Plzně omezující průjezd Plzní.

Já se domnívám, že je nutné na tento bod zcela jasně a konkrétně odpovědět a buď jej potvrdit, nebo přesvědčivě vyvrátit. Myslím, že toto říci je povinnost hlavně vůči obyvatelům, kterým se výstavba dálnice bezprostředně dotýká. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslancovi Líbalovi. Pan ministr Dejmal se chce vyjádřit.

Ministr životního prostředí Ivan Dejmal: Vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, problém dálnice u Plzně je problém velmi starý. První varianta - a také její zbytky v Plzni vidíme, byla průtahem městem. Díky bohu se tyto konstrukce pro dálnice opustily a byla navržena pro studii rozboru území a dopravy trasa jižní. V té chvíli do. toho vstoupilo ministerstvo národní obrany a z hledisek strategických navrhlo - ne navrhlo, ale požadovalo severní obchvat Plzně ze strategických důvodů, aby bylo možno na nějaké linii hájit město Plzeň. Musíme si uvědomit, že celý západočeský prostor byl formován jako první bojiště dvou znepřátelených vojenských soustav. Zde se i prasečáky stavěly jako možné zajatecké nebo koncentrační tábory. Veškerá výstavba byla tím ovlivněna. Proto také do územního plánu přešla severní varianta, která je z hlediska dopravního nesmyslným řešením. V nové situaci po listopadu 1989 jsme se dohodli při projektování dálnice vrátit k rozumnému řešení a byla zpracována studie konkrétní trasy jižního obchvatu a to v sedmi variantách, které se vzájemně vyhodnocují a zkoumají. Z nich dvě ukazují jako nejlepší řešení, jedna z nich, ta úplně nejlepší, musí být a je konfrontována s náklady, protože by tam ohrožovala vodárenský zdroj pro Plzeň a vyžadovalo by to velké náklady na technická řešení.

Srovnávat tak, jak je požadováno ve srovnatelné studii, ve všech provedených průzkumných pracech severní trasu a jižní trasu, jsou vyhozené peníze, protože severní trasa není dopravním řešením a do územního plánu byla vnucena ministerstvem národní obrany z jiných, než dopravních důvodů. To je první věc, odpověď na první otázku, která zde byla položena, proč není srovnatelné srovnání tras. Samozřejmě, že v té studii jižního obchvatu, která se dokončuje, je i studie životního prostředí, je to ten počet bezvětrných a větrných dnů a pod. To tam je. Ovšem kdyby se vzala severní varianta, která neodlehčí dopravě z jihu v žádném případě, všechno by stejně směřovalo přes Plzeň na dálnici, která by šla severním obchvatem, by se oproti dnešku té kotlině neulehčilo ani trochu. Tam je potřeba vidět, že dálnice přesto, že jako každé technické dílo a jako každá dálnice přinese problémy, tak na druhé straně je v samotném městě Plzni výrazně zlepší. Když zasahuje do krajiny, která je kontinuálně přes 2000 let osídlena takovým novým komunikačním prvkem, jakým je dálnice, tak se nikdy žádným územním střetům nevyhneme.

Je pochopitelné, že tím budou dotčeni občané některých obcí kolem Plzně, ale my když musíme rozhodovat mezi několika zly, tak samozřejmě musíme mít na paměti, kterým z těch řešení kolik tisíc lidí bude ovlivněno. Samozřejmě, že se zhorší životní prostředí několika obcím, jejichž intravilánu se bude dálnice dotýkat. To je právě spor, který tam s místními ekologickými iniciativami máme.

Dálnice si vynucuje způsob našeho života na konci 20. století a my víme, že to není nejšťastnější řešení rozvoje automobilové dopravy. Ovšem jsme před situací zmírnit jeho následky. A dálnice je skutečně mírněním následků rozvoje automobilismu, protože nám kanalizuje rozptýlené znečištění životního prostředí, které je v ploše a které se sbíhá v těch nejužších průtazích obcemi a samozřejmě tím převádíme jinam znečištění životního prostředí, které je v ploše a které se sbíhá v těch nejužších průtazích obcemi a městy a my ho kanalizujeme vně největších sídelních aglomerací a samozřejmě tím převádíme jinam znečištění životního prostředí. My ho zcela neeliminujeme, tj. jasné, ale dáváme ho mimo životní prostředí velkých aglomerací.

Říkáte, že největším absorbentem exhalací je les. Je to pravda, ale ten les na to umírá. Nemáme zájem na tom, abychom principiálně vyhledávali, když se obecně trasují dálnice, lesní komplexy s tím, že nám tyto komplexy lesů budou fungovat jako absorbenty znečišťování ovzduší. To by byla asi špatná politika. Samozřejmě, že se všude při moderních projektech dálnic počítá s ochrannou zelení, která funkci lesa, lesních komplexů, které bychom mohli použít při nějakém trasování, v tomto smyslu nahrazuje. Jsou to vybrané, odolné dřeviny v pruzích kolem třiceti až šedesáti metrů kolem dálnice. I s těmito opatřeními se tedy počítá.

Zákon o zdraví lidu, který jste zmínil, samozřejmě, každé trasování dálnice musí respektovat.

Chtěl bych ještě podotknout, že všechna rozhodnutí o tom, kudy půjde dálnice, jsou rozhodnutí o změně územního plánu. Protože územní plán plzeňské aglomerace je schválen. Změna musí být potom projednána se všemi dotčenými organizacemi, se samosprávami, přes jejichž území jde a výsledkem tohoto připomínkového řízení je potom zpráva předkladatele, kterým bude ministerstvo životního prostředí, protože nám spadla gesce za územní plánování. Protože územní plán plzeňské aglomerace schválila vláda, bude muset v principu věci schválit i jeho změnu, kde vláda bude jako nejvyšší orgán posuzovat všechna pro a proti. Zatím se nikdy nestalo, abychom měli bezrozporově řešenu trasu nějaké dálnice, protože vždycky se někomu na to kuří oko v podstatě šlápne. Nedá se nic dělat, je to skutečně vpád úplně nového komunikačního systému do 2000 let obývané krajiny a územní střety a nespokojenost několika skupin obyvatel to vždycky vyvolá. Je to skutečně rozhodnutí takové, že když budete zastupovat zájmy voličů, kteří mají chatové nebo zahrádkářské kolonie v místech, kudy půjde dálnice, pak s tím nikdy souhlasit nebudou.

Ale navrhuji, abyste, páni poslanci, přijali moji odpověď na interpelaci, protože věc, kudy trasa nakonec půjde, bude řešena demokratickým způsobem, projednáváním územního plánu a schvalováním územního plánu v české vládě na základě odborných podkladů a studií. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Dejmalovi. A prosím pana poslance Líbala, aby se vyjádřil, zda po tomto obšírném vysvětlení ještě trvá na své zamítavé odpovědi.

Poslanec Karych se hlásí do rozpravy.

Poslanec Alexandr Karych: V odpovědi pana ministra Dejmala mě zaujala skutečnost, protože původní severní trasa byla volena v podstatě na základě požadavku z ministerstva národní obrany. Mě by zajímalo, pane ministře: Skutečnosti, které vedly k tomuto rozhodnutí, pominuly na straně ministerstva obrany, že dneska tedy můžeme akcentovat jižní trasu? Kdybyste se k tomu mohl vyjádřit.

Ministr životního prostředí Ivan Dejmal: Ano, důvody pominuly, protože už dneska nemáme vojenskou doktrínu namířenou na Západ jako na nepřátelské území, a tudíž nepočítáme ani s územím naší republiky jako s bojištěm dvou znepřátelených vojenských bloků a nepočítáme s tím, že západní Čechy budou vlastně bojištěm prvním. Tam, jak jistě víte, se přehodnocuje celá vojenská doktrína, celá řada posádek se právě z oblasti západních Čech stěhuje rozptýleně po republice a dokonce i mnohá vojenská zařízení budou využita k jiným účelům. Jedná se třeba o záložní vojenské nemocnice apod.; jsou úvahy o tom, že by přešly k civilním účelům. To jsou záložní nemocnice, které slouží dnes jako sklady. Je to přehodnocení celé koncepce a vojáci na vedení severní trasy dneska opravdu už netrvají.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Dejmalovi. Znovu se táži pana poslance Líbala, zda souhlasí s odpovědí pana ministra.

Poslanec Vladimír Líbal: Souhlasím.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Mohu tedy nechat hlasovat o všech třech odpovědích tří zúčastněných ministrů en bloc?

Poslanec Vladimír Líbal: Souhlasím.