Česká národní rada 1990 – 1992

Tento dopis byl odeslán ministru zemědělství dne 26. března 1991. Dodnes nedostali odpověď. Jako příloha byly přiloženy podpisové listiny, které mám tady k dispozici a přikládám je ke své interpelaci. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Čechové, prosím pana poslance Budinského, připraví se pan poslanec Kozel.

Poslanec Vladimír Budinský: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Chtěl jsem se obrátit na vládu ČR s podnětem, ale v úvodu bych chtěl vznést otázku na ministryni Štěpovou, zda je pravda, že vývoz zbraní, o kterém se dnes hovoří, je prováděn také prostřednictvím podniků, které by podle ústavního zákon měly být už v kompetenci vlády ČR. Ptám se vlády na její stanovisko k vývozu zbraní do problematických oblastí a podotýkám, že profit, který z vývozu těchto zbraní získáme, je srovnatelný se ztrátou, kterou činí krádež obrazů, ke které došlo nedávno.

V této souvislosti se právě dostávám k často dnes opakovanému slovu konverze. Žádám vládu, aby zvážila můj podnět, aby nastolovala otázku konverze v komplexu paliv a energetiky se stejnou nebo větší vehemencí, s jakou nastolila slovenská vláda otázku konverze zbrojní výroby. Je-li konverze zbrojní výroby regionálním problémem středního Slovenska, pak otázka konverze v oblasti paliv a energetiky je regionálním problémem severozápadních Čech, Sokolovska, Ostravska, Kladenska a dalších. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Budinskému, prosím pana poslance Kozla, připraví se paní poslankyně Kalousová.

Poslanec František Kozel: Paní předsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl interpelaci na ministra životního prostředí pana Ivana Dejmala. Aniž jsem se domlouval nějak s kolegou, který zde interpeloval jako první, volně na něj naváži.

Víte, že ještě nedávno na této schůzi, která byla přerušena, jsme si připomněli Černobyl. Dodnes nikdo neví a asi ani nikdy vědět nebude, jaké oběti na životech a zdraví přinesla tato tragédie, která byla zaviněna nezodpovědností lidí a tato nezodpovědnost lidí pramenila z nezodpovědnosti státní mašinérie.

Ani náš bývalý režim však bohužel nezaostával za svým "velkým bratrem" v této oblasti a podobnou nezodpovědností dal vzniknout "našemu malému českému Černobylu". Náš český Černobyl má jméno Hýskov. Bývalý státní podnik Prefa se sídlem právě v Hýskově používal k výrobě panelů materiál z haldy škvárového odvalu elektrárny v Rýnholci. Již v roce 1956 vydal příslušný orgán hygienické služby zákaz využívání tohoto materiálu pro bytovou výstavbu, protože bylo zjištěno, že rynholecká škvára je silně radioaktivní. Toto opakovaně vydané rozhodnutí však bylo jako přísně tajné uloženo do trezoru a výroba běžela dál celých 27 let až do roku 1983. Za tuto dobu bylo z tohoto materiálu nastavěno 2 353 nejrůznějších objektů, mezi nimi i rodinné domky typu Start. Zhruba u 3/4 těchto domků došlo jednak ke koncentrací radioaktivního radonu, ale navíc i k úrovni záření gama. Do této situace se majitelé domků Start dostali nikoli vlastní vinou, ale vědomým porušením stanovených ze strany výrobce, tj. státního podniku.

Je tedy na státu, aby řešil tuto svízelnou situaci řádově několika tisíc občanů. Dosavadní postup příslušných státních orgánů je více než liknavý. Na posledním zasedání pracovní skupiny protiradonové skupiny na ministerstvu životního prostředí dne 15. února 1991 byl dojednán postup zejména legislativních prací spojených s řešením tohoto problému. Souhlas s tímto postupem vyslovili zástupci všech zainteresovaných ministerstev financí, zdravotnictví i životního prostředí.

Když však 17. dubna letošního roku byla projednávána informace o plnění úkolů vyplývajících z usnesení vlády ČR ze dne 23. 9. 1990 č. 150, nebyl vládě přiložen návrh zásad zákona o náhradě vlastníkům obytných domů a rodinných domků s tím, že celý problém bude prý, jak bylo ústně řečeno, řešen jinak.

Při mém posledním jednání na ministerstvu životního prostředí dne 30. dubna 1991 se mi dostávalo ze strany příslušného referenta natolik vyhýbavé a mlhavé odpovědi, že jsem nucen vznést své dotazy přímo na vás, pane ministře, formou interpelace.

První dotaz - kdo a z jakých důvodů rozhodl o tom, že návrh zásad zákona nebyl dán do informace pro jednání vlády 17. dubna 1991?

Druhý dotaz - jak jinak než cestou zákona České národní rady má být řešeno odškodnění majitelů domků Start? Třetí dotaz - je to žádost jménem majitelů domků Start. Žádám vás o urychlené předložení jasně termínovaného postupu prací při přípravě zákonných úprav nezbytných k řešení celého tohoto problému. Toto vám ukládá také usnesení vlády č. 71 z letošního roku. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kozlovi. Prosím paní poslankyni Kalousovou. Připraví se pan poslanec Janeček.

Poslankyně Eva Kalousová: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, vážený český sněme, nepatřím k těm poslancům, kteří se svými vystoupeními přicházejí rádi a často. Mám však za to, ba cítím to jako svou povinnost, seznámit vás s jistými skutečnostmi v sociálně humanitární sféře.

V novém roce nám vláda skládala účty za uplynulé období. Mnohé jsme jí vytýkali, s něčím souhlasili. Mnoho věcí bylo a je v jednání. V září minulého roku jsem se ve svém Východočeském volebním kraji seznámila s velmi zajímavým, 15 let starým neřešeným humanitárním problémem. Myšlenka vybudovat střední ekonomickou školu pro zdravotně postižené děti vznikla už v roce 1976. Hrstka pro věc zapálených lidí se všemožně snažila uvést tuto myšlenku ve skutek. Avšak marně. V červenci 1989 rada Východočeského KNV sice na uvedený projekt schválila investici ve výši 28 mil. Kčs, leč uvedená částka nenašla svého původního adresáta. V jejím hledání mi pomáhal bývalý ministr kontroly pan ing. Tichý. Viník nalezen nebyl, nebo dnes můžeme říci, že je nepostižitelný.

Bez pozitivních výsledků moje anabáze za dobrou věcí pokračovala dále přes ministerstvo financí na premiéra i českou vládu. Při projednávání všech zákonů je naší morální povinností myslet nejen na zdravotně postižené občany, ale i na děti. Pochopitelně je v čele zájmů integrace zdravotně postižených do kolektivu zdravých dětí i občanů. Hovořit z tohoto místa o všech morálních aspektech této snahy mi připadá zbytečné. Středoškolské vzdělání má však specifikum zvláště pak pro zdravotně postižené. V naší republice je zatím jediná střední škola tohoto druhu, a to v Košicích. Záměrně jsem použil slůvko zatím.

Počkáme si na ni v českých zemích ještě asi dva roky, ale zcela určitě se dočkáme. Z našeho jednání na ministerstvu financí 2. dubna t. r. vyplynula snaha vlády uvolnit potřebnou finanční částku na realizaci projektu, a to tak, aby se stavbou bylo možno začít ještě letos. Škola bude poskytovat úplné středoškolské vzdělání takového druhu, aby se její absolventi mohli zapojit do nejrůznější administrativní činnosti a zanedbána nebude ani výuka práce s počítači. Důležité jsou však ty skutečnosti, že celý projekt včetně ubytovací a lůžkové části s kapacitou 60 lůžek bude bezbariérový, doplněný rehabilitačním zařízením a bazénem. O prázdninách mohou být jeho ubytovací možnosti využity pro rekreační a rehabilitační pobyty třeba i mimorepublikových zájemců. Škola bude také sloužit pro rekvalifikaci dospělých zdravotně postižených občanů.

Takřka na závěr vám, přátelé a kolegové, chci sdělit, že tuto velkou zodpovědnost vzal na sebe zcela dobrovolně Městský úřad v Jánských Lázních. Město, které je svými léčebnými výsledky známé nejen u nás, ale i za hranicemi naší republiky. Na cestě za realizací myšlenky, se kterou jsem vás seznámila, mi byla velmi nápomocna paní Olga Havlová, která se na mé pozvání do Jánských Lázní přijela nejen podívat, ale také s naším projektem seznámila jednu ze zahraničních nadací. Jde o švýcarskou nadaci Štěpánky Metelkové, která bude u nás nemalou část projektu financovat.

Seznámila jsem vás se zrodem jednoho krásného humanitárního díla. Moje osmiměsíční úsilí směřující k tomu, aby také země české měly školu pro další vzdělávání zdravotně postižených dětí a občanů, je tedy téměř u konce, před zahájením vlastní realizace stavby. Teď už zbývá jen závěr.

Dovolte mi proto, vážená paní předsedkyně, vážení poslanci, dámy a pánové, poděkovat všem těm, kteří se o to zasloužili. Především vám, pane pemiére, pane ministře financí i vám, vážená vládo. Děkuji vám jménem svým i jménem rodičů, kterým nebylo dáno prožívat štěstí ze zdravého dítěte. Velmi upřímně vám za tento odpovědný přístup děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Kalousové. Prosím pana poslance Janečka, připraví se pan poslanec Pavel Dušek.

Poslanec Josef Janeček: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, obracím se na vás s interpelací týkající se hospodaření československé armády s byty v regionu města Mladé Boleslavi. Československá armáda má v současné době dispoziční právo na 465 bytových jednotek. Po odchodu Sovětské armády oznámila československá armáda, že si ponechá právo hospodaření u dalších 280 bytových jednotek a na 96 z nich si vyhrazuje dispoziční právo.

Chtěl bych zdůraznit, že v Mladé Boleslavi nebyla, není a neuvažuje se o rozmístění posádky československé armády. Podotýkám, že v Milovicích je dostatek volných bytů pro vojáky, kteří pracují ve Staré Boleslavi, ale v současně době jsou rozmístěni v Mladé Boleslavi.

Obdobně žádám, aby naše vláda sledovala činnost civilní obrany. Opět se to týká Mladé Boleslavi, města s rozpadlým zdravotnictvím, rozpadlým pavilonem GPO, kde se nyní staví kryty. Žádám proto, aby byly přehodnoceny úkoly civilní obrany v souvislosti se současnou ekonomickou situací a aby slova o humanizaci společnosti byla naplněna skutky. Děkuji.

(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Janečkovi, prosím pana poslance Pavla Duška, připraví se pan poslanec Tomáš Sojka.

Poslanec Pavel Dušek: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, zřejmě nebezpečí z prodlení mě nejvíce nutí seznámit vás již dnes s interpelací na předsedu české vlády Petra Pitharta a ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Vopěnku ve věci poskytování dotací soukromým školám.

Nařízení vlády ČR č. 379 ze dne 31. 8. 1990 o poskytování dotací soukromým školám stanoví v § 1 odst.2, že dotace se poskytuje na základě žádosti ředitele soukromé školy předložené ministerstvu do 15. června pro následující školní rok.

V § 2 odst. 2 se dále uvádí, že ministerstvo stanoví výši dotace procentním podílem z průměrných neinvestičních nákladů na 1 žáka připadajících na srovnatelný druh a typ ostatních škol. Vzhledem k již zahájenému, tolik potřebnému rozvoji též soukromých speciálních škol, je nutné stanovit konkrétní výši průměrných neinvestičních nákladů na 1 žáka připadajících na státní speciální školu před podáváním žádostí o dotace na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovu, stejně jako procento dotace z této výše. Toto bylo konstatováno za účasti ministra školství, mládeže a tělovýchovy dr. Vrány na 2. schůzi Komise pro zdravotně postižené Církevního a humanitárního výboru ČNR dne 13. března 1991. Na závěr tohoto jednání jsem byl pověřen projednáním problému s ministrem školství, mládeže a tělovýchovy, panem Vopěnkou. Na tomto jednání dne 8. dubna pan ministr vyjádřil podporu v této věci a přislíbil její vyřešení do 30. dubna. Protože však komise nemá do dnešního dne žádnou zprávu o vyřízení a termín o podání žádostí o dotace se značně blíží, považuji za nutné upozornit formou interpelace na tento problém a žádat jeho vyřešení.

Vzhledem k problematičnosti výše dotací i na jiné typy soukromých škol navrhuji urychlenou novelizaci nařízení vlády ČR č. 379 ze dne 31. srpna o poskytování dotací soukromým školám, které jsou již dnes fakticky v rozporu s § 10 odst. 2 zákona ČNR č. 564 o státní sPrávě a samosprávě ve školství. Podle tohoto zákona přiděluje soukromým školám zařazeným do sítě škol finanční prostředky školský úřad, nikoliv ministerstvo. Nařízení vlády ČR je navíc v rozboru vlastně i s požadavky každodenní praxe. Nové nařízení vlády by mělo především zaručit výrazně rovnoprávnější, ne-li zcela rovnoprávné postavení soukromých škol vůči současným státním.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Duškovi, prosím pana poslance Sojku, připraví se pan poslanec Krčma.

Poslanec Tomáš Sojka: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy a pánové, na únorovém zasedání ČNR byla podrobena značné kritice činnost ministerstva zemědělství a výživy. Byla přislíbena náprava tohoto stavu. Ptám se proto, jaká konkrétní opatření byla tímto resortem provedena zejména na těchto úsecích. Jaká konkrétní opatření přijalo ministerstvo zemědělství a výživy k uplatnění zemědělské produkce soukromě hospodařících rolníků na trhu jako hlavní stabilizující prvek rozvoje soukromého hospodaření na půdě v období výrazného přebytku zemědělské produkce na našem trhu.

Jak se promítla realizace výnosu č. 1 ministerstva zemědělství a výživy - dotace Kčs 1,20 na litr mléka do hospodaření zemědělských podniků. Zda je pravda, že se tato dotace do zemědělských podniků vůbec nedostala a vylepšila (pouze poněkud) platební neschopnost mlékáren.

Jak jsou zabezpečeny zdroje na výkup rostlinné produkce z letošní sklizně do státních fondů. Zda je dořešena otázka sezónních úvěrů pro výkupní organizace.

Jaký vývoj nákupních cen zemědělské produkce očekává ministerstvo zemědělství a výživy ve druhé polovině letošního roku. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Sojkovi, prosím pana poslance Krčmu. Dále už není nikdo přihlášen písemně do diskuse.

Poslanec Ladislav Krčma: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, vážená vládo, původně jsem nechtěl vystupovat, chtěl jsem se pouze dotázat pana ministra Špačka, ale bohužel je to nad jeho síly. Zřejmě se to bude týkat pana ministra Klause, proto si dovolím na pana ministra Klause přímo provést interpelaci.

Provedl jsem si v minulých dnech v Šumperku průzkum potřeby školství na finance, pokud jde o zvýšení paliv a energie. V loňském roce to činilo 5 261 tis. Kčs, pro rok 1991 bude třeba 9 769 tis. Kčs. Domnívám se, že tato situace je obdobná v jiných městech a obcích. Prosím proto o odpověď na tuto otázku. Jedná se o zvýšení asi o 80% původních nároků škol. Jak se zabezpečí palivo a energie na příští zimu?

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Krčmovi, přihlásil se pan poslanec Bárta.

Poslanec Zdeněk Bárta: Dámy a pánové, nerad vystupuji s interpelací, ale jsem nucen okolnostmi u nás na Litoměřicku. Jde o SCHZ Lovosice, výrobu kordu.

Již delší dobu se ekologicky orientovaná veřejnost v okrese Litoměřice snaží o řešení katastrofálního znečišťování ovzduší okresu Litoměřice emisemi ze závodu SCHZ Lovosice. Rozhodnutím odboru výstavby MěNV v Lovosicích z 30. 1. 1989 byla nařízena revize vyhlášeného pásma hygienické ochrany s tím, že pásmo bylo vyhlášeno již před 22 lety za podmínek značně odlišných od současného stavu. Předpokládalo se, že obyvatelé žijící uvnitř tohoto pásma jsou trvale ohrožováni na zdraví a životě emisemi ze závodu. SCHZ Lovosice proto objednal u Chemoprojektu Praha vypracování rozptylové studie s návrhem na pásmo hygienické ochrany. Tato rozptylová studie odhalila některé otřesné skutečnosti tušené pouze zdravotníky na okrese Litoměřice, kteří vycházeli ze zdravotního stavu obyvatelstva. Prakticky u většiny emisí produkovaných závodem dochází k překračování nejvyšší přípustné koncentrace v ovzduší, a to mnohonásobně. Jako nejvážnější problém se jeví úniky sirovodíku a sirouhlíku z výrobny kordového vlákna. U těchto dvou škodlivin dochází k překračování nejvyšší přípustné koncentrace při všech třídách stability a všech rychlostech větru. Snižování emisí z výroben tohoto typu je problematické a technické řešení není na dosah. Tolik rozptylová studie.

Na tomto podkladě vydal okresní hygienik v Litoměřicích návrh na zastavení výroby kordového vlákna a okresní odbor životního prostředí vydal rozhodnutí o zastavení této výroby do září 1990. Vedení SCHZ Lovosice se odvolalo na KNV Ústí nad Labem, který věc předal k přešetření k rajskému hygienikovi. Z takto získaných podkladů KNV Ústí nad Labem potvrdil správnost rozhodnutí o zastavení této výroby. Výroba však zastavena nebyla, pouze poklesla o 50%, což z ekologického hlediska má jen malý vliv na zlepšení situace. V současné době se dovídáme, že Institut hygieny a epidemiologie Praha vydal stanovisko k celé záležitosti asi v tom duchu, že škodlivost emisí sirovodíku a sirouhlíku z výroby kordového vlákna v SCHZ Lovosice považuje za alarmující, avšak zároveň zpochybňuje jejich vliv na zdravotní stav obyvatel okresu Litoměřice.

Měli bychom být právním státem, jak je však možné v právním státě, že vedení SCHZ Lovosice nerespektuje rozhodnutí o zastavení výroby kordového vlákna, a jak je možné, že Institut hygieny a epidemiologie Praha spadající pod resort zdravotnictví místo toho, aby hájil zdraví lidí, hájí pravý opak.

Byl jsem požádán občany litoměřicka, abych vyjádřil jejich názor, že se nemohou zbavit dojmu, že někomu jde o něco jiného než o zdraví lidí a pod rouškou jakési pochybné prosperity dělá všechno možné, aby nemusel řešit tento problém. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Bártovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Ne) Uzavírám tedy tento bod. Usnesení k němu nepřijímáme, protože povinnost vlády a jednotlivých členů vyplývá ze zákona.

Dalším bodem jsou odpovědi členů vlády České republiky na interpelace, otázky a podněty poslanců České národní rady.

Na minulé schůzi se nám sice podařilo uzavřít část interpelací, ale v průběhu našeho posledního jednání a ještě v těchto dnech došly další písemné odpovědi. Věřím, že dnešní jednání bude věcné, protože stále ještě velmi mnoho interpelací zůstává neuzavřeno.

Nyní k novým odpovědím, které došly na předložené interpelace poslankyň a poslanců.

Na minulé schůzi jsme odložili projednání odpovědi ministra životního prostředí Ivana Dejmala na interpelaci poslance Josefa Kubiše ve věci tíživé ekologické situace v okrese Bruntál - tisk 181. Odpověď je předložena jako sněmovní tisk 181 A.

Doufám, že máte tento i ostatní materiály již prostudovány a budete schopní se k věci vyjádřit a přijmout usnesení.

Táži se pana poslance Kubiše, zda nechce něco dodat ke svému vyjádření na 17. schůzi v této záležitosti. (Není přítomen.)

Prosím poslance, kteří jsou interpelující, aby se ve vlastním zájmu zúčastnili fyzicky jednání sněmovny, protože zdržují ostatní poslance.

Táži se tedy znovu pana poslance Kubiše, zda chce něco dodat ke svému vyjádření na 17. schůzi.

Poslanec Josef Kubiš: Souhlasím.