Navíc, promiňte mi to, nemohu se ubránit
dojmu, že mnozí z nás v této situaci
trochu opět lavírujeme, protože si podle mého
soudu nevyjasňujeme to základní, co je v
dnešní podobě to nejrozporuplnější
a co v podstatě nejvíce ohrožuje ekonomickou
reformu, tj. stav naší federace, tj., že tímto
způsobem, když odkládáme řešení,
prodlužujeme její agónii. Na jedné straně
zůstáváme ve dvoučlenné dualistické
federaci, nečitelní vůči občanům
Slovenské republiky a umožňujeme tím
na druhé straně, aby z této situace těžili
političtí partikularisté. Je třeba
za této situace se rozhodnout pro jednu z navrhovaných
variant státoprávního a územně-správního
uspořádání České republiky.
Přimlouvám se za spolkové uspořádání,
které může ČNR svým usnesením
v duchu jednacího řádu ČNR iniciovat
směrem k Federálnímu shromáždění.
Velmi často se v těchto dnech a v těchto
souvislostech říká, já to slýchávám,
a zaznělo to ze stanovisek některých politických
klubů, že politika, tedy i státoprávní
uspořádání, musí vzejít
zezdola. A dole slyším od občanů, kteří
nás volili, chceme od vás slyšet jasné
slovo. Vyslovuji se tedy s plnou odpovědností pro
zachování společného státu
ve spolkovém uspořádání. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Chromému, prosím, aby se slova ujal
pan poslanec Moskal, připraví se pan poslanec Zeman.
Poslanec Václav Moskal: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové,
dovolte mi, abych přednesl podnět na řešení
státoprávního a územně-správního
uspořádání České republiky.
Toto zdůvodňuji tímto: Zkušenosti z
krajského uspořádání, které
jsme tu v minulosti měli, potvrzují, že takové
uspořádání má administrativní
charakter a podporuje byrokracii. To se projevovalo nejen v existenci
a činnosti KNV, ale hlavně v desítkách
různých krajských správ a ředitelství.
Regionální správní uspořádání
vzhledem na budoucí soukromé podnikání
nemůže mít u nás perspektivu.
Za druhé, regionální uspořádání
by pravděpodobně mělo podobu dřívějších
krajů, snaha po zachování této správní
struktury se nám v současnosti potvrzuje i v určitých
oborech zřizováním krajských správ
nebo ředitelství. Administrativa a její náklady
v regionálním uspořádání
by pravděpodobně svým rozsahem mnohonásobně
převýšila rozsah administrativy a finanční
náklady při zemském zřízení,
tj. zemského úřadu a jiných zemských
institucí. Při zřizování regionů
by muselo dojít k dohadovacímu řízení
o území regionů, nehledě na možné
obtížně řešitelné spory
o částech území, zejména na
hranicích Čech a Moravy.
Podle předložené mapky, kterou jsme tady v
ČNR dostali, je velikost regionů v sousedním
Německu a Polsku nesrovnatelná s navrhovanými
regiony u nás, pokud jde o velikost, neboť např.
region či země Bavorsko je větší
než Čechy, jakož i některé regiony
v Polsku.
Za optimální považuji rovněž velikost
současných okresů, mám-li uvést
příklad z politicko-správního okresu
Pardubice za 1. republiky, který je v současnosti
stejný a zahrnuje jak území Přelouče,
tak i Holic. Děkuji vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Moskalovi, prosím, aby se slova ujal pan
poslanec Zeman, připraví se pan poslanec Balog.
(Poslanec Zeman se vzdává slova.) Ano, stahuje zpět
svou přihlášku. Prosím pana poslance
Baloga, připraví se pan poslanec Klimeš.
Poslanec Dezider Balog: Vážení přítomní,
použiji tohoto krátkého titulu, samovolný
proces, krystalizující názorové rozpory
ve vztahu k budoucímu státoprávnímu
uspořádání, je možné bagatelizovat
a obviňovat z umělosti, ale realita problémů
tu je v dimenzích vpravdě relevantní. V
prognóze snahy dosáhnout stability to musíme
řešit ihned. Odkládání či
přezírání přístupu řešení
neurologické otázky budoucnosti státoprávního
uspořádání jej nemohou konzervovat
do latentní podoby, neboť je zcela životným
a aktuálním prostředkem a faktorem ideové
atomizace pohybu společnosti. Jsem přesvědčeným
zastáncem radiální ekonomické reformy
s procesem privatizace do nejhlubšího života
společnosti zcela konkretizujícím vlastnické
vztahy. Ale nemohu se zbavit dojmu, že stále aktuální,
neřešené a konfliktní problémy
otázek, a to vzájemných kompetencí,
národnostní politiky a cest občanského,
územního sebeurčení, jsou těmi
potencionálními zdroji, které působí
právě na změkčování
radikálnosti ekonomické transformace.
Snahy o jejich odsunutí na jiný bod jednání
s sebou nese dnes jejich kumulace do úrovně neoprávněné
priority č. 1. Příkladem je právě
Slovensko, kdy slovenská národnostní politika
z neustálého pocitu nedoceněnosti vedoucí
k asymetrii v přístupu k ekonomické reformě
a při sebelepším kompetenčním
ústavním zákoně působí
jako destabilizující faktor. Tím bych chtěl
poukázat právě na makroekonomické
aspekty reformy.
Jediný proces, který může vést
ke stabilitě státoprávního uspořádání,
je ten, který je postaven na občanském a
územním principu, nikoli na národnostním.
Přístup národnostní považuji
za naprostý anachronismus v procesu integrace Evropy. My
si však dnes nemůžeme dovolit přechod
evolucí, protože 40 let je velkou ztrátou v
tomto procesu.
Chtěl bych upozornit na tuto skutečnost: Prokázalo
se, že stále nevybouřené národnostní
vášně jsou právě těmi
průvodními jevy, které prakticky staví
národnostní aspekty nad prioritu č. 1, kterou
je bezesporu ekonomická reforma. Pak sebelepší
vzájemné smlouvy mezi jednotlivými subjekty
a nebo sebelepší kompetenční zákon
nemohou nám do budoucna zajistit stabilitu státoprávního
uspořádání, pokud nevypustíme
princip národnostní. Díky. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
poslanci Balogovi. Prosím poslance Klimeše. Jako poslední
se písemně přihlásil pan poslanec
Štindl.
Poslanec Stanislav Klimeš: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, velmi často
dnes při řešení jakéhokoliv problému
odkazují řečníci na prioritu ekonomické
reformy. Ano, ekonomická reforma je osou celkové
reformy společnosti, neboť ovlivňuje a zasahuje
téměř do všech oblastí jejího
života. Ale není a nemůže být tím
hlavním argumentem při řešení
státoprávního uspořádaní.
Jsou to relativně samostatné okruhy problémů,
které nevyřešíme ze dne na den, ale
které na druhé straně nelze odkládat.
Řešení by mělo být zásadní
a perspektivní, zrovna tak, jako ekonomická reforma
nepodléhající současným tlakům.
Při hledání funkčního státoprávního
uspořádání ČSFR bychom měli
především myslet na budoucnost. To si vyžaduje
částečně abstrahovat od současné,
velice nestabilní politické scény. Dávná
i nedávná zkušenost z řešení
problémů naší dvoučlenné,
na národnostním principu založené federace,
by nás měla poučit o tom, že tudy cesta
nevede. Je naivní se domnívat, že i při
nestálých přesunech kompetencí mezi
federací a republikami jsme schopni ve dvou přejít
slzavé údolí, do něhož jsme vstoupili.
Čeká nás totiž ne rok nebo dva roky
těžkých časů. A většina
problémů, kterých bude více než
dost, bude mít národnostní podtext. Budeme-li
k sobě upřímní, pak si musíme
přiznat, že tato nešťastná federace
Čechy a Slováky, Čechy, Moravany a Slezany
od sebe za ten krátký porevoluční
čas spíše vzdaluje. Jsme-li realisty a chceme-li
stále ještě žít ve společném
státě, pak pokládám za reálnou
jedině vícečlennou federaci, nebo-li spolkové
uspořádání. Idealisté mohou
snít o unitárním státě. Ani
tato idea mi není cizí.
Česká politická reprezentace by ale občas
měla přistupovat k politice jako k umění
dosahovat nemožné a ne neustále opakovat, že
situace nedozrála. Dle mého názoru to slovenskou
reprezentaci degraduje. Na druhé straně se nedomnívám,
že spolkové uspořádání
je pro ni takovým překvapením a že je
zaskočena. Jestliže bude i nadále postoj z
naší strany tak nevýrazný, tak bojácný,
mám obavy, že se brzy odcizíme občanům
v ČR a že oni sami brzy řeknou, že již
nechtějí, že nemají sílu žít
ve společném státě Čechů
a Slováků. Nepodaří-li se nám
v politických jednáních se slovenskou stranou
dosáhnout perspektivního řešení,
pak je lepší novou (v pořadí již
čtvrtou) ústavu v tomto volebním období
nepřijímat. Já sám bych se velmi těžce
rozhodoval s tím, že v případě
zachování dvoučlenné federace v nové
ústavě bychom hlavně ublížili
našim dětem a možná i vnoučatům,
neboť bychom je rozdělili na nesmiřitelné
Čechy, Slováky, Moravany a Slezany.
Doufám, že naše rozhodnutí bude optimističtější
a perspektivnější. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
poslanci Klimešovi, slova se ujme poslanec Štindl a
připraví se poslanec Balcárek.
Poslanec Karel Štindl: Vážený pane
předsedající, vážená česká
vládo, vážený český sněme,
parlamente, včera jsem stručně popsal představu
LDS o budoucím státoprávním a územněsprávním
uspořádání. Tuto představu
budu mít příležitost, abych tak řekl,
pokoušet se dostat do usnesení této sněmovny.
Teď bych ji však nechal stranou. Chci totiž jen
udělat pár poznámek k projevu pana předsedy
vlády, který jsme vyslechli včera.
Byl jsem poněkud překvapen, protože po měsících
úvah a odhodlávání velmi zdlouhavého,
zda tato sněmovna učiní nebo neučiní
ono základní politické rozhodnutí
(těchto slov se tu vždycky používalo)
předstoupil pan premiér vlastně s novým
návrhem. A jestliže jsem tomu dobře rozuměl,
tak to bylo v podstatě s návrhem zemského
zřízení. Je to s řadou výhrad,
s řadou argumentů, se kterými by bylo možné
polemizovat, ale to bych mluvil moc dlouho. A já se chci
dotknout jenom čtyř věcí. Mnohých
z nich se dotkly svým způsobem již někteří
z předřečníků.
Jde mi také o to prohlašování priority
ekonomické reformy. Na toto heslo, i když jsem osobně
velmi přesvědčen, že ekonomická
reforma samozřejmě prioritu má, jsem už
dost dlouho alergický. Vždycky totiž platilo
a i my na své vlastní kůži poznáme,
že platí úzká souvislost mezi politickým
systémem a ekonomickým systémem. Chceme-li
dělat ekonomickou reformu, musí mít tato
reforma velmi důkladnou oporu v politickém systému.
Někdo zde říkal, že se bortí
nebo hroutí politická scéna. Měl tím
na mysli to, co se nyní děje v Občanském
fóru. Já se domnívám, že s velikým
zpožděním zde teprve vzniká normální
politický systém, v němž obyvatelé
se v politických stranách budou angažovat pro
politiku průzračnou, transparentní, přehlednou
a tím budou poskytovat onu žádoucí podporu
ekonomické reformě.
Druhá věc je čas. Myslím, že
řešení problému, který projednáváme,
jsme velmi dlouho odkládali.
Toto odkládání spolu s nedostatečností,
nehotovostí politického systému může,
pokud by pokračovalo, vést k tomu, že tak jako
nyní velmi dramatická je situace na Slovensku, mohla
by se stát obdobně dramatickou i tady. Neměli
bychom dnes připustit, aby se toto řešení
odkládalo.
Tří otázky, které nebudu opakovat,
a které nám pan premiér ve svém projevu
včera přeložil zde, už kdosi zodpovídá.
Naše hledisko liberálních demokratů
je, že na všechny tyto tři otázky je možno
velmi věcně odpovědět již dnes
- ano. Jsme schopni ten důvěryhodný krok
směrem ke spolkovému uspořádání
učinit.
V závěru svého projevu pan předseda
vlády prohlásil, dovolím si citovat: "Vláda
nenaléhá, ale ve smyslu svého programového
prohlášení trvá na své střízlivé
představě prvních kroků k zemskému
uspořádání."
Rád bych vyslovil naději, že stejně
trvat (a prosazovat) bude i na rozhodnutí tohoto parlamentu,
ke kterému se chystáme. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Štindlovi. Prosím, aby se jako poslední
písemně přihlášený slova
ujal pan poslanec Balcárek.
Poslanec Pavel Balcárek: Vzdávám se
svého příspěvku. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji.
Hlásil se pan poslanec Novák a pan poslanec Müller,
potom pan poslanec Sapák. Jinak si dovoluji připomenout,
že před započetím rozpravy bylo velice
bouřlivě diskutováno o tom, že není
možné, aby komise započala svou práci
už nyní. Chci připomenout, abychom se porozhlédli
kolem sebe, kolik členů návrhové komise
mezi námi sedí. (Potlesk.) Pan poslanec Müller
má slovo.
Poslanec Jiří Müller: Pane předsedající,
dámy a pánové, nechci rozhojňovat
spektrum motivů a názorů, které se
dosud objevily v diskusích o státoprávním
uspořádání ČSFR. Pokusím
se spíš o jejich roztřídění
a zviditelnění některých klíčových
problémů. Nejdůležitější
a nejvýznamnější politické postoje
ovlivňující veřejný život
jsou tři. Označím je jako obhajobu status
quo, postoj slovenský a požadavek spolkového
uspořádání státu. Postoj status
quo vychází z dvoučlenné federace
na národním principu, která je dnes základem
ČSFR. Vyžaduje technicky nejméně změn.
Ústředním tématem jsou kompetence
federace a minimální předpoklady pro její
funkčnost. Společná hlava státu, zahraniční
politika, armáda a obrana, měna, společné
základy hospodářské a daňové
politiky. Tyto kompetence musí být pevně
stanoveny bez možnosti je náhodně oslabovat
či měnit.
Druhým tématem tohoto postoje je snaha omezit vše,
co by z formálně právního hlediska
oslabovalo svazky ve státě. Z toho plyne odmítání
slovenského návrhu na přijetí ústavy
státní smlouvou či velmi rezervovaný
postoj k požadavkům na samosprávu Moravy a
Slezska.
Od obhajoby status quo je velmi vzdálený postoj
Slovenska. Jeho základem je potřeba národní
identity. Slovenský národ, který je zde 11
století, chce naplnit to, z čeho se ostatní
národy, včetně českého, už
dávno těšily, totiž vlastní státnost.
Vlastní státnost ale dnes neznamená samostatný
stát, nýbrž samostatné rozhodnutí
o účasti slovenského národa ve společném
státě. To je podstata požadavku na vznik společné
ústavy zdola, smlouvou mezi suverénními republikami,
a nikoli zhora, to jest rozhodnutím federálního
orgánu. Národní identita znamená rovněž
zviditelnit Slovensko v Evropě a ve světě.
Slovensko chce, by Evropa chápala Slováky jako Slováky
a ne Čechy či Čechoslováky.
Třetí, nejvýznamnější
politický postoj žádá spolkový
stát. Hlavní důvody jsou dva. Prvním
je staletá tradice země koruny české.
I v dobách největšího rozmachu českého
státu si Morava podržela vlastní strukturu,
velkou nezávislost i zvláštní vliv v
otázkách týkajících se celého
českého národa a státu. Staletí
trvající samospráva byla před čtyřmi
desetiletími násilně potlačena.
Druhým důvodem pro spolkový stát je
snaha odstranit dnešní dualistické uspořádání
státu, které snadno převádí
běžné konflikty ve státě na konflikty
mezi českým a slovenským národem.
Dualismus degraduje i rovné hlasovací pravo. To
se jen předstírá, neboť ve skutečnosti
rozhoduje ve Federálním shromáždění
oddělené hlasování poslanců
zvolených v jednotlivých republikách, ve
spolkovém státě by parlament byl vytvořen
na základě rovného hlasovacího práva
a také tak hlasoval. Řešení případných
konfliktu mezi členy spolku by se přeneslo mimo
zákonodárný sbor do spolkové rady.
Morava a Slezsko jsou ve spolkovém státě
chápány jako historický, nikoliv národní
útvar. Třetí národ není třeba
uměle vytvářet. Stavebním kamenem
spolkového státu by nebyly jen zájmy národních
celků jako dosud, nýbrž by se jím staly
i zájmy územních celků. Princip jazykový
by tak byl doplněn o princip občanský.
Pokusil jsem se o přehled nejvýraznějších
názorů. Teď bych vás rád informoval
o úsilí poslanců ČNR, kteří
se 1. února v Brně přihlásili k idejím
spolkového uspořádání státu.
5. dubna se sešli znovu v Ostravě a pověřili
několikačlennou delegaci k jednání
s představiteli slovenských politických stran.
V této delegaci byli poslanci Křesťansko-demokratické
strany, Lidové strany, Liberálně demokratické
strany, HSD-SMS, KSČM a OF Tato delegace nejednala ani
za ČNR, ani za všechny poslance zvolené na
Moravě a ve Slezsku, ani za politické strany, nýbrž
jen za ty poslance, kteří nás k tomu pověřili.
Také slovenští kolegové nejednali za
své strany, nýbrž za sebe.
Smyslem setkání nebylo o něčem rozhodnout,
nýbrž slyšet názory přímo
bez zprostředkování. Z časových
a technických důvodů se nepodařilo
uskutečnit všechna setkání, doufám,
že k nim ještě dojde. Zatím mohu informovat
pouze o výsledcích dvou separátních
setkáních, nejprve s třemi vedoucími
představiteli VPN, panem Zemkem, Zajacem a Flamikem a později
se dvěma vedoucími představiteli KDH, panem
Čarnogurským a panem Šimkem.
Témata navržená naším slovenským
partnerům byla v obou případech stejná
- možnost spolkového státu a možnost přijetí
nové ústavy smlouvou mezi ČNR a SNR. Pokud
jde o spolkové uspořádání,
vyložili jsme, že potřeby Moravy a Slezska jsou
jiné než potřeby Slovenska. Na Moravě
nejde o národ, Morava nikdy nechtěla vlastní
stát a nepotřebuje suverenitu a právo na
sebeurčení v ústavě. "Když
je problém Moravy jiný než problém Slovenska,
proč ho tedy chcete řešit na stejné
úrovni?" dostali jsme otázku od představitelů
VPN. A nebo ještě přesněji otázka
od místopředsedy SNR, pana Zemka: "V čem
je pro Moravu rozdíl mezi zemským a spolkovým
uspořádáním?" Pokusili jsme se
vyložit, že spolkový stát má v
našem pohledu přispět nejen Moravě,
nýbrž i fungování společného
státu, a to odstraněním dualismu. Podle představitelů
VPN má dvojfederace v jejich programu prioritu. Spolkové
zřízení se na Slovensku spojuje s růstem
odstředivosti. Nicméně představitelé
VPN prohlásili, že se neuzavírají trojfederaci,
ale žádali, abychom předložili konkrétní
model s rozdělením kompetencí.
Představitel KDH, dr. Čarnogurský, prohlásil,
že by uvítali, aby Morava byla rovnoprávným
členem společného státu. Skutečnost,
že na Slovensku je určující národní
princip, zatímco na Moravě a v Čechách
územní, není v očích KDH překážkou.
Za velmi významnou považuji debatu o přijetí
nové federální ústavy smlouvou. Jak
známo, byla řada předních českých
politiků připravena v této věci zaujmout
zásadní stanovisko, které si za týden
rozmyslela. Někteří čeští
politici orientovali podle mne veřejné mínění
nesprávným směrem. Mluví-li se o kompetencích
společného státu, je třeba rozlišit
rozsah federálních kompetencí od problému,
kdo tyto kompetence má federaci udělit. Jestliže
my Češi myslíme vážně právo
na sebeurčení národů, pak musíme
přijmout požadavek, aby kompetence byly federaci poskytnuty
smlouvou suverénních subjektů, které
federaci vytvářejí. Nejde podle mne o to
zabránit této formě uznání
svrchovanosti republik, které by tak skutečně
ze své svobodné vůle odevzdaly část
své suverenity federaci, nýbrž jde o to, jak
velká a významná bude pro nás ona
odevzdaná část. Jde o to, zda umožní,
aby stát byl silný, či připustí,
aby byl slabý. Na to je třeba soustředit
pozornost, nikoliv na zabránění smlouvy.
Na setkání s představiteli VPN a KDH se nediskutovalo
o otázce, zda smlouvu ano či ne. Diskutovalo se
však o samotném procesu. S představiteli
VPN jsme se shodli o tom, že je třeba, aby celý
smluvní akt proběhl bez narušení kontinuity
státu a zároveň, aby z procesu nebylo vyřazeno
Federální shromáždění,
jehož poslanci dnes nesporně mají v kompetenci
přijímat federální ústavu.
Jinak řečeno, jde o to jít jinou cestou než
v Sovětském svazu či Jugoslávii.
Přestavitelé KDH s těmito principy souhlasili.
Zdá se, že i technické řešení
je při dobré politické vůli snazší,
než to líčili někteří
čeští právníci. Představitelé
VPN se zmínili o možnosti, že by federální
ústavu ratifikovaly republiky. Představitelé
KDH hovořili o možnosti, že by se celý
proces přijímání federální
ústavy mohl upravit novelizací příslušného
článku ústavního zákona.
Dámy a pánové, dovolte mi nyní, abych
se vyjádřil ke dvěma. klíčovým
bodům z projevu předsedy vlády České
republiky. Především bezvýhradně
podporuji názor premiéra, že nikoli státoprávní
otázka, ale ekonomická transformace je prioritní.
Bezvýhradně také souhlasím s tím,
že požadavek zvláštního moravského
scénáře ekonomické reformy je zcestný.