Česká národní rada 1990 – 1992

Územní celky musí vytvořit trh, musí být výsledkem procesu, který teprve zakládáme. Teprve pak můžeme prosadit pomocí našich zákonů nové územní celky. Jsem tedy pro jednu republiku. Zemské a regionální členění nechme vývoji ekonomiky. Zvláště pak prosím, zohledněme napjatou situaci na Slovensku a nevnucujme pohled na trojfederaci, kterou slovenský národ odmítá jako pokus o možné zeslabení vlivu své reprezentace na vývoj v celém našem státě.

Navrhuji proto ponechat dvoučlennou federaci České a Slovenské Federativní Republiky a územněsprávní členění České republiky řešit před komunálními volbami. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šimečkovi, prosím pana poslance Fejfara, aby se dostavil k řečništi a připraví se pan poslanec Holomek.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně, chtěl bych napřed poděkovat vládě a panu premiérovi Pithartovi za to, jak se k této věci postavili včerejším projevem pana premiéra. Naprosto s ním souhlasím, jsem velice rád, že byl pronesen. Z toho, co jsem chtěl říci, toho zbývá dost málo, protože to řekl lépe než já.

Chtěl bych říci jedno. Pan premiér ve svém projevu položil tři otázky. Řekl, že moravská země, zemské zřízení je možné, nikoliv však nutné. Sdílím jeho názor a chtěl bych se pokusit odpovědět na jeho tři otázky.

První otázka se týkala toho, jestli by bylo možné přenést rozpočet na zemské orgány. Samozřejmě bylo. Argumentoval tím, že je obtížné, když se rozpočet z centra rozděluje na okresy. To je jistě pravda. Za úvahu však stojí, co by nastalo, kdyby došlo k regionální variantě, kterou samozřejmě podporuji i já, ovšem v delším časovém horizontu 3 - 4 let. Jestli potom by to bylo řešení, bude možné přenést rozpočet na 15 až 20 regionů. Podle mne bude. To znamená, že odpověď na tuto otázku může znít ano i ne.

Druhá otázka zněla, že musíme postupovat racionálně a zda by došlo ke zlevnění nebo ke zjednodušení státní správy. Tady si myslím, že odpověď je ne. Protože pan premiér jasně řekl, že státní správa by měla být dvoustupňová. Na tom se všichni shodneme, všichni experti, kteří k nám v této věci hovořili, hovořili o zhruba 5 mld. na zvýšení nákladů na každý další stupeň státní správy. Existují dvě možnosti. Státní správa buď obec a potom země. To mi připadá být velice vzdálené. Přitom je jasné, že každý občan by měl mít možnost mít první stupeň státní správy co nejblíže. Druhý případ je zrušit státní správu na pověřených obecních úřadech a přenést ji na okresní úřady jako na prvoinstanční a později na zemi. To mi nepřipadá být příliš šťastné.

A co se týče racionální státní správy, existují studie o tom, jak na Slovensku, když jsme my zde navrhovali Federálními shromáždění kompetence, později byly přijaty, jak se aparát na ústředních orgánech Slovenské republiky zvětšil zhruba o 1000 lidí. Obávám se, že totéž by nastalo v zemských úřadech, ať už kdo předem říká, že by ušetřili. Nevěřím tomu, Číhají tam tisíce vlčáků, kteří se rádi ujmou úřednických míst na úrovni země.

Třetí otázka - zda by byl zachován územní princip. Samozřejmě, kolegové za HSD když tuto věc vysvětlují, říkají, samozřejmě "ano, chceme pomoci této republice tím, že bychom rozdělili dva národní principy, na Slovensku by mohl zůstat národní a v českých zemích by došlo k územnímu principu". Na tomto místě bych chtěl velice poděkovat kolegyni Mazalové z HSD, která mi včera ukázala občanský průkaz, ve kterém na první stránce byla škrtnuta národnost česká, o několik stránek dále byla přepsána na moravskou. Byl tam kolek a razítko. Viděl jsem to na vlastní oči a údajně toto dělá více lidí. Úspěšně pochybuji o tom, že by nám nevznikl národ moravský a měli bychom problém s národy ve třech vydáních.

Dále bych chtěl upozornit na některé jevy, které se na Moravě dějí. Pravděpodobně - a já to uznávám velice nerad, ale je to asi tak - jsme celou situaci podcenili už vloni, když jsme pravděpodobně Moravě měli jakási privilegia udělit, protože od té doby se stalo to, s čím jsme mohli počítat. Jelikož kulturní a politická úroveň tohoto národa je velice pokleslá, stalo se to, že určité síly demagogickým způsobem zneužily část obyvatel na Moravě a - přiznávám to velice nerad - v této chvíli ne mezi lidmi, ale v politické reprezentaci nabyly jistých pozic, a to je velice nepříjemné. Ovšem domnívám se, že v této chvíli už jim nelze ustupovat, teď to udělat nemůžeme.

Vyskytují se velice zarážející skutečnosti na Moravě a i v této sněmovně. Jestliže je možné, aby kolega poslanec, ještě k tomu lékař, zcela vážně ve zdravotním výboru tvrdil, že Moravané mají jiné lebky - a to se stalo, uvažujme, jestli už se v tomto století, v této Evropě, něco takového nestalo. Vím, je to jeden člověk, ale je to velice nebezpečné.

Další věc je - byla by ohrožena reforma.

Jestliže existují seriózní výzkumy o tom, že nárůst nezaměstnanosti od západu k východu stoupá, je to signál toho, že podniky v Čechách se postavily reformě čelem, snaží se řešit situaci, na Moravě méně a na Slovensku, jak víme, se už buduje národní socialismus. Jestliže se v novinách objeví zprávička, že zástupce Zetoru Brno prohlásil, že vláda nechala Zetor ve štychu a že zemská vláda moravská by si to nikdy nemohla dovolit - prosím, pro mne je to signál, abych začal uvažovat o tom, jak by se budoucí moravská vláda zachovala. Podle mne má pravdu.

Budoucí moravská vláda složená z té reprezentace, která tam bohužel dnes převládá, by samozřejmě tyto populistické kroky začala dělat. Pomohla by Zetoru. To je přesně opak toho, o co jde ekonomické reformě.

Na závěr bych chtěl říci, že je to velice vážná záležitost a všechny, kteří zvednou ruku pro Moravu, všechny ty budu chodit ve snu strašit. Děkuji. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, jistě jménem nás všech mohu panu poslanci Fejfarovi za tuto nabídku poděkovat. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Holomek a připraví se pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Karel Holomek: Pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, musím se zastavit u úvodního slova předsedy vlády, kde bylo zformulováno její stanovisko. Způsob, jakým je nám problém státoprávního uspořádání vládou předestírán, je i dokladem váhavosti, rozkolísanosti a nerozhodnosti. Je tomu vždy tak, kdy nejsou po ruce jasné projekty. Je to jistě projevem tříbení názorů mezi jednotlivými členy vlády. Dobrá. Vláda si tak jistě může počínat, jsou to její rizika a chyba naše, že jsme svoji vládu nepřiměli k věrohodnějšímu stanovisku.

Odpovědnost leží na nás, a to i pokud se týká státoprávního uspořádání, přestože jsme jenom Česká národní rada. Střet myšlenek evropských a samosprávných s projevy pohodlnosti, strachu a neochoty podívat se kolem sebe, probíhá právě teď tady. Ti z nás, kteří nedokáží překročit svůj vlastní stín, už zítra nebudou mít co říci. Nehledě na to, že to po nich ani nikdo nebude chtít. Mnozí z nás jezdí nyní po Evropě, jsou oslněni tímto světem a zapomínají, co tomuto zázraku předcházelo. Totiž vytváření takových samosprávných, svébytných útvarů, které vytvářely předpoklady politické stability, což je zase naprosto nezbytná podmínka zdárného vývoje hospodářského.

Jednota těchto dvou procesů je zřejmá. Jakékoli oddělování i v časovém hodnocení je pochybené a nebezpečné. V tomto smyslu není žádných priorit. Řešení spočívá v komplexním přístupu. Souhlasím s tím, že nátlak nikoho nemá přesvědčovat o opaku. Zítřek nás může o tomto neblahém stylu řešení přesvědčovat důrazněji, než si to kdokoli z nás připouští. Tomuto stavu nyní buď budeme čelit, anebo mu dáme volný průběh. Vyberte si.

Vidím perspektivu ve spolkovém státě. Dovolím si proti všem tvrzením vyslovit i velmi odvážné tvrzení. Týká se zpracování ústav, které by mohly tuto perspektivu předjímat. Tím bude bezprostředně dána ochota naše záměry realizovat neprodleně. Vytváření spolkového státu je proces, v tom souhlasím s panem předsedou vlády. Je to proces zejména v institucionálním dotváření takového typu státu i v postupných krocích. Námitka, že ústavou nelze předjímat něco, co neexistuje, při bližším zkoumání neobstojí.

Navrhuji, aby bylo hlasováno o spolkové variantě o nejméně třech členech. Česká národní rada má nejen právo, ale dokonce i povinnost tak učinit. Děkuji vám. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Holomkovi, prosím, aby se ujal slova pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený český sněme, cítím povinnost vystoupit a vyjádřit se k základnímu problému této země. Domnívám se, že tímto problémem není, kolik zemí či republik bude mít státní útvar, který se od svého vzniku v roce 1918 nazýval Československem. Základním problémem je otázka priority věcí. Rozlišení, co je pro obyvatelstvo žijící v prostoru střední Evropy životně důležitější. V tomto prostoru docházelo odnepaměti ke styku dvou kultur, dvou světů, které se lišily zásadně svým přístupem k individualitě a ke svobodě člověka. Na přechodu od středověku k novověku organizovala území střední Evropy obývané malými národy habsburská monarchie. Podunajská monarchie dokázala tento prostor ubránit před tureckou invazí v 16. a 17. století. V prohrané válce v roce 1918 došlo k rozpadu Rakouska-Uherska na řadu malých nástupnických států a ve střední Evropě vzniklo mocenské vakuum. Myslím, že je to obecně uznáno, že neexistence silného státního útvaru v tomto prostoru byla jednou ze základních příčin druhé světové války s jejími hrůzami. Byla i příčinou toho, že po válce střední Evropu obsadila sovětská vojska a vnutila národům zde žijícím komunismus ruského ražení. Domnívám se, že rozkoše a výhody způsobu vlády, které naší zemi komunismus vnutil, nemusím nikomu v této sněmovně líčit. Měli bychom je mít všichni ještě v dobré paměti.

Chtěl bych věřit, že po nich již netouží ani ctihodní gentlemani sedící v levém rohu sněmovny. Je zcela přirozené, že po každém dějinném zvratu, jakým byl rok 1989, dochází po prvotním společném nadšení k rozpoutání vášní individuálních i národnostních sobectví.

Neštěstím této země je 50 let vlády násilí. Chybí zde 50 let vývoje politické kultury a vytváření společného konsensu. Výsledkem je rozvrat hospodářství a pominutí duší, které je i příčinou našeho dnešního jednání. Domnívám se, že zodpovědná politická reprezentace by v prvé řadě měla stanovit priority, které je nutno řešit. Takovou prioritou mělo být odstranění a zničení mocenských struktur bývalého režimu ve státních institucích a na nižších úrovních. Nestalo se tak.

Druhou prioritou je vytvoření nové státní správy na demokratických principech a položení základů samosprávné organizace obcí. Třetí prioritou by měla být ekonomická reforma a důsledná privatizace. Vytvoření silné vrstvy malých a středních vlastníků, kteří jsou páteří demokratického státu.

Teprve potom by odpovědná politická reprezentace měla přistoupit k řešení problému státoprávního uspořádání. V době, kdy vášně utichly a lidé již nejsou tolik vnímaví ke zvuku píšťaly krysařů a demagogů. Tuto možnost jsme měli a domnívám se, že ještě stále máme.

Nesmíme přijmout krátkozraké řešení, jen aby byl klid. Do tohoto parlamentu jsme šli, abychom svou kůži nesli na trh a rozhodovali se především na podkladě svých znalostí a svědomí. Věřím, že většina z nás sem nepřišla dělat základy svých kariér.

Jako biolog chci sněmovně připomenout, že jsme součástí přírody. Za ohradou našeho rodného dvorku, na kterém se pereme, jsou lvi, i když právě teď neřvou. Musíme děravý plot co nejrychleji opravit a dále tuto zemi nedrobit. Děkuji. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji poslanci Hofhanzlovi. Prosím, aby se ujal slova poslanec Chromý, připraví se poslanec Moskal.

Poslanec Heřman Chromý: Pane předsedající, vážena česká vládo, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k územně správnímu a státoprávnímu uspořádání ČR.

Po deseti měsících stojíme v ČNR před politickým rozhodnutím, jehož odpovědnost je téměř svazující. Nejsme totiž o nic moudřejší, než před rokem. Přibyly nové problémy a otázky, se kterými jsme nepočítali, naše politika se spíše zatím rozkládá než krystalizuje, místo věcnosti narážíme často na pravicové a. levicové nálepky, místo konstruktivnosti na úklady a útoky.

Ani oblast státoprávní a územně správní nebyla v minulých měsících ušetřena těchto, v podstatě postkomunistických projevů. Čím více takových zneklidňujících známek přibývá, tím nesporněji se dostává při zvažování státoprávního a územně správního uspořádání na první místo politické hledisko. Politikum tkví v tom, že v sobě musí vyváženě reflektovat všechny ostatní aspekty a potřeby podřízené nosné myšlence zachování společného státu. Zároveň musí ve vztahu k minulosti odstranit všechny nečitelné vazby mezi státem a občanem. A perspektivně předjímat takový prostor, který umožní, aby dramatické kolize se odehrávaly uvnitř a nevedly k rozbití společného státního, v našem případě stávajícího federativního rámce.

Jistě jste si všimli, že jsem se v těchto úvodních slovech nevyslovil zatím ani pro jednu z navrhovaných variant, abych zdůraznil, že všechna řešení respektující životaschopnou ideu společného státu jsou státotvorná a blahodárná pro každého občana. Hned však dodávám, že separatismus jakkoli motivovaný a konfederativní vymezení, která vedou k vytvoření samostatných státních celků, by znamenala v naší politické a ekonomické situaci vážné zhoršení v postavení a další sociální těžkosti v životě každého řádového občana tohoto státu a další svízelné roky, než se nyní uvažuje.

Nemluvě o tom, že by tento politický hazard uprostřed mapy Evropy uvolnil prostor jiným silám, než demokratickým.

Proto, když jsem se po určitém studiu seznámil se všemi variantami, návrhy, podklady, průzkumy veřejného mínění, státoprávní expertizou, historickou exkursí, novinovými ohlasy, názory jednotlivých občanů, názory kolegů poslanců, dospěl jsem k variantě spolkového uspořádání.

Pokusím se pokud možno stručně říci, o jaké principy jsem se opíral, jaká pro a proti jsem zvažoval.

1. Dnešní stav a podoba federace nejenže neuspokojuje, ale stává se neudržitelnou po mnohých stránkách. Udržovat tento status quo a odkládat tento problém ohrožuje naši státnost a slouží velmi často k prosazování krátkozrakých partikulárních cílů. Dnešní FS poskytuje v tomto směru dost důkazů. Neexistence ústavních pojistek, prezidentských pravomocí, jejichž přijetí se tento orgán již několik měsíců vyhýbá, vyvolává stav jakéhosi federálního bezvědomí, stav, který nahrává politickému extremismu všeho druhu. Stav, do něhož zahraniční kapitál pochopitelně nechce investovat ani zlámanou grešli.

Spolkové uspořádání je sice považováno za perspektivní, ale také za takové, pro které občané v Čechách a na Moravě ještě nevyspěli, a tudíž je i předčasné. Přitom se nezvažuje toto uspořádání především ve vztahu ke federativnímu uspořádání. Nezvažuje se ani skutečnost, že toto uspořádání může poměrně v krátkém čase odstranit dnešní vzrůstající napětí, potenciální příčiny, které mají objektivní důvody v historickém a sociálním pozadí.

Spolkové uspořádání, nebo chcete-li, vícečlenná federace, v naší situaci může v sobě spojit územní princip, když historicky vzato, československý stát v roce 1918 národnostně pojatý, nevznikl v národnostních hranicích, ale v hranicích středověkých korunních zemí.

Dále se tento princip snoubí s principem občanským, jehož předobrazem byl zemský patriotismus. Toto uspořádání posiluje rovnoměrnost politického života, dává příležitost novým osobnostem, omezuje působnost federálního centralismu. V souvislosti s tímto uspořádáním se také oponuje nutností řešit především problémy spojené s ekonomickou reformou a neztěžovat dnešní situaci přechodem na spolkové uspořádání. Navíc toto uspořádání v podkladových materiálech, které jsme dostali, předpokládá dvojnásobný administrativní a finanční nárůst. Mám za to, že jsme tu svědky určitého zkreslení. Jednak že se automaticky předpokládá stejně početný aparát v územně menších celcích a stejný počet správních a samosprávných orgánů a institucí v těchto celcích.

Dále, že se jakoby do budoucnosti počítá s dnešním daňovým systémem, který je naprosto odtržený od jakýchkoli ekonomických teorií. Není totiž třeba velké prozíravosti k tomu, abychom dopředu neodhadli, že právě vztahy státního rozpočtu ČR k územním rozpočtům jsou a budou nadále zdrojem nekonečných svárů. Zemská varianta, z tohoto hlediska územního členění a dalšího hledání jejího konečného tvaru, by v naší situaci přenesla tento spor v podstatě mezi republikové a zemské orgány. Připravovaný daňový systém stvrzený zatím rámcem spolkového uspořádání vytváří možnost, aby o územně správním členění počtu jeho stupňů a konstrukci rozhodovali občané v té či oné zemi, i třeba podle toho, jak si ho budou chtít financovat.

Spolkové uspořádání také nebrání uzavření smlouvy mezi jednotlivými subjekty federace v mezích jejích ustavních pravomocí, které by pochopitelně své vzájemné vztahy upravily v rámci této federace. Také čistě ekonomická kalkulace a racionální úvaha, vycházející jen z holých čísel, prostě neobstojí před krátkodobou účelovostí takovéto kalkulace. Vážná námitka, že Česká národní rada nemůže předjímat, předurčovat takové státoprávní uspořádání, které spadá výhradně do ústavní pravomoci Federálního shromáždění, spíše zase poukazuje na vážné otázky, které v souvislosti se stávajícím federativním uspořádáním nejsou uspokojivě řešeny a zakládají na nové spory.

Zejména je to dělba kompetencí, jejichž legislativní tvorba může vycházet z principu, podle něhož je kompetence svěřena členským státům, ostatní věci patří do působnosti federace, nebo naopak z principu, který nám byl v minulosti nejčastěji předkládán a podle něhož je vymezena kompetence federace s tím, že ostatní náležitosti patří do kompetence členských států, a nebo podle principu, podle kterého je kompetence rozdělena mezi federaci a členské státy, a to tak, že kompetence výslovně nevyjmenované podle daného ústavního uspořádání patří buď federaci nebo členským státům. Rozdělení kompetencí může být ovšem měněno jen se souhlasem členských států.

Takto bych mohl vypočítávat znaky federace, konfederace atd., mluví se ještě o problémech se suverenitou, která zase v teorii přináší tři koncepce suverenity ve federaci, včetně ústavně-smluvní teorie s právem členských států federace na secesi dotknout se problematiky dvojího státního občanství, či problematiky související se sukcesí států, která v pojetí konfederace by představovala vyřešit práva a závazky vzniklé z mezinárodních smluv uzavřených státem předchozím.

K těmto naznačeným problémům se přidává i otázka nedostatečné komunikace mezi FS, ČNR a SNR, která na úrovni předsednictev nefunguje, ačkoliv pravidelný kontakt, výměna informací, by odstranily mnohou dezinformaci, napětí z té či oné strany. I diskuse z posledních měsíců a z posledních dnů ukazují, že výběr z podvariant zemské varianty a posléze nalezení jejího konečného tvaru, by bal stejně obtížný proces, ne-li dramatičtější a časově náročnější, než práce na základním rámci spolkového uspořádání, které tíhu rozhodování o dalším územně-správním uspořádání vracejí tam, odkud je takováto změna uplatňována. Spolkové uspořádání z hlediska politické a existenciální nutnosti společného státu je tím důležitým mezikrokem, nebo chcete-li stupněm, který vede k tomu, aby se v příštích 10 letech stala obec občanům místem, kde se vytváří každodenní politika a také se o ní rozhoduje. Nejsem totiž na rozdíl od oponentů přesvědčen, že právě opačný postup, totiž vytváření zemské správy s perspektivou budoucího spolkového uspořádání je správným logickým postupem. Absence nové daňové soustavy a především nevyjasněné kompetence subjektů ve vztahu k federaci činí ze zemské varianty zatím prázdnou konstrukci, v níž se naše dosavadní spory rozprostřou v čase a na další instituce.