Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Vladimír Šuman: Po vyslechnutí argumentů především právního charakteru doporučuji, abychom teď odhlasovali přestávku v jednání s tím, že by se zároveň sešli předkladatelé, zvážili především právní aspekty problému a oni sami by se vyjádřili k tomu, zda nechtějí tento návrh této podobě vzít zpět nebo přerušit projednávání. Od nich by to bylo zodpovědné, protože rozprava může být velice dlouhá a po právní stránce bychom hlasováním mohli dojít k něčemu, co by nebylo čisté.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji za poznámku. Je to výzva směrem k navrhovatelům, kteří musí zvážit, jak se k tomu postavit. Někteří navrhovali neprojednávání, byl bych rád, aby specifikovali případný návrh na přerušení projednávání tohoto bodu s odůvodněním a s návrhem na to, kdy se v projednávání bude pokračovat.

Jestliže tomu tak není, předám slovo kolegovi Vácovi a budeme pokračovat v rozpravě. S faktickou poznámkou se hlásí kolegyně Moserová.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Vzhledem k možné kolizi s trestním zákonem, o které zde bylo mnohokrát hovořeno a vzhledem k možným doplňkům, které by prospěly návrhu zákona, navrhuji, aby bylo jednání o návrhu zákona přerušeno a zákon byl znovu přikázán k projednání výborům.

Poslanec Vladimír Šuman: Navrhl jsem přestávku, o tom se hlasuje bez rozpravy.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: S poznámkou se hlásí poslanec Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážení kolegové, domnívám se, že první procesní návrh vznesl kolega Šuman, který navrhl přestávku. Mělo by se o tom hlasovat. Nepochybuji také o tom, že bychom se s ostatními navrhovateli, dovolil bych si poprosit ministra Richtera. O tomto návrhu jsme ještě nehlasovali.

Pokud paní poslankyně Moserová navrhla, aby bylo projednávání zákona přerušeno a věc přikázána zpět výborům, domnívám se, že takový postup by správný nebyl, protože výbory už návrh zákona projednaly. Mohl by přicházet v úvahu postup, aby výbory zaujaly stanovisko.

Ale tento zákon nebo tento návrh zákona už je na pořadu, může být přerušeno projednání. Byl bych pro to, jestli mohu, abychom nejprve hlasovali o návrhu poslance Šumana.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji za pomoc v tomto okamžiku.

Paní poslankyně Moserová se hlásí ještě s jednou faktickou poznámkou.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Beru návrh zpět.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ano, bere svůj návrh zpět. Děkuji.

Nyní bychom měli dát hlasovat o návrhu na přestávku. Dejme tomu 20 minut, ve kterých by měli šanci navrhovatelé se ještě sejít a poradit. (Hlasuje se.)

Děkuji.

Kdo je proti? 3 hlasy proti, děkuji.

Kdo se zdržel hlasování? 15, děkuji.

Konstatuji, že jsme hlasováním rozhodli o přerušení schůze na 20 minut. Je 15.31, sejdeme se v 15.50.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, prosím, abyste zaujali místa tak, abychom mohli zahájit přerušené jednání. Vzhledem k tomu, že se tato sněmovna hlasováním před přerušením dnešního jednání v poledne rozhodla jednak pro to, že bude hned na začátku odpoledního programu zařazeno projednávání tisků, které se týkaly zákona o možnosti ohrožení mravnosti, ale v okamžiku, kdy se dostaví členové vlády a pan premiér, bude toto projednávání přerušeno a bude dána možnost panu premiérovi vystoupit k bodu státoprávního a územně správního uspořádání ČR, dovoluji si vám oznámit, že tedy nyní přicházíme k projednávání bodu podle původně schváleného programu

Je to, jak jsem byl upozorněn i zástupcem navrhovatele v souladu s rozhodnutím sněmovny z dopoledního jednání. Chtěl bych požádat tedy pana premiéra České republiky, aby se ujal úvodního slova k tomuto bodu.

Předseda vlády Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážené předsednictvo, vážena Česká národní rado, ze všeho nejdříve bych se rád pokusil zformulovat základní východisko vlády při úvahách na dané téma. Konstatuji, že otázka územně správního, respektive státoprávního uspořádání není v této chvíli prioritou vlády číslo 1. I když se touto otázkou vláda zabývala, zabývá a hodlá zabývat, jsme přesvědčeni, že prioritou číslo jedna je ekonomická transformace. (Potlesk.) A že žádné nátlakové akce nás nemohou přesvědčit o opaku.

Tato transformace musí proběhnout v jediném makroekonomickém rámci. Již na tomto místě neváhám připomenout riziko, které je s uvažovaným zemským zřízením, zejména v jeho maximalistické verzi, spojeno. Stejně jako z různých míst Slovenska lze slýchat o specifičnosti, která vyžaduje zvláštní uzpůsobení scénáře ekonomické transformace, objevují se upozornění i na specifičnost moravskou - také v ekonomickém smyslu. V souvislosti s údajným vykořisťováním Moravy a s propočty, které dokazovaly, že na Moravě se vyrobí víc, než se tam spotřebuje, že na Moravě je vyšší produktivita práce než v Čechách, již také zazněly požadavky zvláštního reformního postupu v podnikové, tedy mikroekonomické sféře alespoň v některých moravských regionech.

Tím by však vznikly jakési rezervace zvláštního hospodářského režimu, které by zůstaly uzavřené makroekonomickému prostoru. Ten však musí být jediný a tentýž, ať jde o Čechy, Slovensko nebo o Moravu. Nikdy se nám nesmí ztratit ze zřetele, že ekonomická transformace, o níž usilujeme, je především hlediskem makroekonomickým, pro všechny stejným, takovým, které nelze relativizovat poukazy na nějaké zvláštní podmínky. Požadavek dalšího scénáře, tentokrát moravského, proto pokládám za nebezpečný a včas na to upozorňuji. (Potlesk.)

Vláda vychází ze tří konstant. Především vláda bude podporovat proces decentralizace státní správy a samosprávy. Základní jednotkou územní správy je pro vládu obec. Proces decentralizace státní správy je třeba dokončit přenesením působnosti na obecní úřady a na pověřené obecní úřady tak, aby se tyto úřady staly prvním stupněm státní správy se všemi důsledky. Z toho pro vás plyne, že teprve na těchto - dnes ještě nehotových - základech lze postupně budovat samosprávu větších územních celků. Uznáváme-li, a vláda to uznává, že Česká republika je - historicky vzato - tvořena třemi zeměmi, tvrdíme zároveň, že autonomie těchto zemí nemůže v žádném případě znamenat omezení práv nižších celků.

Za problém, který souvisí s decentralizací, také pokládáme proces posilování ekonomické nezávislosti, která zdaleka nemůže znamenat soběstačnost základních jednotek státní správy a samosprávy. Děláme vše pro rozumné urychlení daňové reformy. Podle našich propočtů např. daň z nemovitostí, pokud by byla instalována od začátku příštího roku, by znamenala pro 60 - 70 % malých a menších obcí soběstačnost.

Z imperativu decentralizace vyplývá pro vládu druhá konstanta, požadavek zachovat dvoustupňovou státní správu. Třístupňová státní správa podle zkušeností ze světa znamená téměř pravidelně degradaci obcí a míst. Proto v našich zkusmých úvahách o státní správě na zemské úrovni nepočítáme se státními orgány se všeobecnou působností.

Konečně třetí konstantou je procesuální charakter změn, které jsou před námi. Vláda trvá na tom, že reforma státní správy a samosprávy nesmí být jednorázovou kampaní. Vytváření plnohodnotného zemského zřízení - dohodneme-li se na něm, tedy chápeme jako proces a toto zřízení jako jeho eventuální výsledek. Část naší veřejnosti na Moravě vychází z představy zemské samosprávy jako hotového systému, který má být Moravě jednoduše vrácen na základě rozhodnutí, nebojím se oktroje shora. Shora se však bohužel dá samospráva pouze zrušit. Nelze ji jednorázově obnovit, stejně jako nelze obnovit jednorázově žádný civilizační výtvor. Potvrdí nám to pohled na kteroukoliv oblast života naší společnosti od zdravotnictví a školství, přes privatizovanou obchodní síť až po daňový a rozpočtový systém. Pokud někdo tvrdí opak, lze to pokládat za projev naivity nebo dobrodružnosti nebo dokonce skrytých špatných úmyslů.

Je možné, že toto stanovisko vyvolá projevy nespokojenosti. Slýchávám například, že na území bývalé NDR byly bývalé spolkové země obnoveny jednorázovým aktem. Ano, status celé NDR byl proměněn jednorázovým aktem. Zdaleka tam však nedošlo k obnově zdravých společenskoekonomických funkcí. V této části Německa panuje v této době spíše chaos. Je možné, že někteří oponenti budou prohlašovat, že takto uvažující česká vláda je proti samosprávě Moravy. Není tomu tak. Česká vláda, jak vyložím dále, uvažuje velmi konkrétně o samosprávě větších přirozených celků, tedy také o eventualitě zemského zřízení. Ale pokládá ji - opakuji - za výsledek procesu. Tomuto procesu chce napomáhat. Vstřícný postoj k tomuto požadavku dokazuje ostatně tím, že vždy byla, je a bude ochotna se tímto problémem zabývat, že se jím skutečně zabývá, i když - opakuji - v dnešní době nejde o prioritu číslo jedna.

Za další konstantu, za další imperativ, pokládám stabilitu. Vláda soudí, že právě proto, že vývoj územně správního uspořádání je kontinuálním procesem, je třeba garantovat, že se nebude stále měnit docela všechno. Že dosavadní rozsah a rozhraničení okresů se nebude měnit nejméně do nejbližších komunálních voleb. Okresní úřady by měly mít jistotu fungování nejméně na ony čtyři roky.

Poznámka na okraj: v této časové perspektivě třeba říci, že odmítat pro budoucnost apriori oblastní zřízení, by bylo stejně pošetilé, jako je zítra začít zavádět. Aby se ukázalo v přirozeném organickém, zdola spontánně iniciovaném procesu integrace, zda na příště okresy či oblasti nebo větší okresy, jak se někdy přesněji říká, je třeba umožnit, ba podporovat sdružovací procesy obcí a měst.

Bude tedy potřeba patrně vrátit se k původnímu návrhu zákona o obecním zřízení a umožnit vytváření svazku obcí, jímž by obce mohly svěřit některé ze svých pravomocí. Pravděpodobně však také bude nutné původní návrh zákona doplnit o ustanovení umožňující jistou míru kontroly hospodaření těchto svazků. Vycházejíc z těchto východisek a z těchto konstatování vláda soudí, že otázku územněsprávního uspořádání nelze dnes řešit v rámci uspořádání státoprávního.

Vícečlenné uspořádání státu, federace či spolku, pokládáme za optimální, ale nebudeme o něj usilovat ani dnes ani v době, která nám zbývá do přijetí ústav. Zdá se vskutku, že dvoučlenná federace na národním principu je velmi křehkým pojmem, a že je nerozlučně spojena s obtížně předvídatelnými ústavními těžkostmi, zejména pokud jde o požadavek vyloučení majorizace. Vícečlenné uspořádání troj či více spolek, troj či více federace má také tu podstatnou váhu, že legitimita orgánů takto uspořádaného státu se odvozuje z politické vůle lidí jako občanů, nikoli jako příslušníků národa.

Řekl jsem, že tato varianta není bohužel pro dohlednou dobu schůdná. Musím se pokusit vysvětlit proč. Situace prostě není zralá, půda není připravena. Slovenská stanoviska jsou nejednoznačná, ba protichůdná, stále se mění. Slovenská politická reprezentace je tímto projektem zkrátka zaskočena. Konečně, ale nikoli nakonec, není tu dosud konstituována Morava, třetí nebo čtvrtý člen uvažovaného spolku. Toto uspořádání by podle našich představ muselo být totiž srovnatelné s podobným uspořádáním středoevropského typu, Německa, Rakouska či Švýcarska. Ústřední moc je tam však poměrně silná. To nikterak neodpovídá dnešním slovenským představám o rozdělení odpovědnosti, ani slovenským představám o zárukách proti možné majorizaci jednotlivých členů spolku či federace. Naše představa je pouze, řeknu to

obrazně 1:1. Záruky proti majorizaci jednoho z členů jsou absolutní, záruky proti kterémukoli z členů by vedly nevyhnutelně k zablokování celého rozhodovacího procesu.

Dalším podstatným rizikem z našeho hlediska je již zmíněná, dodnes nevyjasněná otázka tzv. specifičnosti Slovenska, jedné či dvou reforem. K tomu ještě připočtěme, že dnešní nepolitická scéna Slovenska je nestabilní a nepřehledná.

Trvat dnes na vícečlenném uspořádání by podle našich úvah mohlo vést také nejen ke komplikacím, ale i k zablokování procesu tvorby ústav. Není-li podle mínění vlády České republiky možné řešit územně správní uspořádání, státoprávní uspořádání, vraťme se k úvahám o variantě zemského uspořádání.

Vláda dává České národní radě v úvahu zemské uspořádání jako první obezřetný krok v procesu, který by nesměl být konstruován jako nezvratný. Podmínkou rozhodnutí k takovému uspořádání musí však být kladná odpověď na tři otázky.

Za prvé, takovéto uspořádání by mělo smysl a bylo by funkční, kdyby Česká národní rada uznala, že je záhodno, aby zemské orgány odpovídaly za rozpočet podle zemí, měly přímý vztah k rozpočtům okresních úřadů, tedy za předpokladu, že by státní rozpočet měl vztah pouze k zemských orgánům a k jejich rozpočtům. Vláda soudí, že zemské orgány by mohly vykonávat tyto funkce s větší znalostí a objektivněji než republikové ministerstvo. Přímý vztah ministerstva financí k 75 okresům je přinejmenším administrativně náročný, a i když pracujeme na objektivnějších a průhlednějších pravidlech rozdělování dotací, nelze popřít, že bližší vztah země k okresům zaručuje větší míru citlivosti.

Druhá otázka. Zemské zřízení by mělo dále smysl, kdyby bylo pochopeno jako nejúčinnější a nejrychlejší prostředek k zjednodušení státní správy. Kdyby totiž krajské dekoncentrované orgány státní správy, kterých je dnes dvanáct a které jsou zdůvodňovány potřebou kvalitnějšího odborného řízení a finanční samostatnosti jednotlivých oborů, byly převedeny na zemské dekoncentráty, už tím by došlo k jejich početnímu snížení ze sedmi na tři, a rovněž by se snížily náklady na zabezpečení výkonu státní správy.

Pokud hovoříme o státní správě na zemské úrovni opakuji, že vláda by v takovém případě nepředpokládala orgány státní správy se všeobecnou kompetencí. Dvoustupňový systém musí být zachován, protože musí být zachováno základní postavení obcí a měst. Kdyby bylo shledáno, že zemské orgány státní správy mají mít jisté funkce v přerozdělovacím mechanizmu, či měly-li by mít i nějaké vlastní zdroje, musely by mít také svůj samosprávný protějšek. Zemské orgány samosprávy, ať by se jmenovaly jakkoli, by podle názoru vlády měly vzniknout nepřímými volbami z nejnižší, tj. základní, nejdůležitější úrovně samosprávy, t. j., samosprávy obcí a měst. Nepřímé volby, nehledě k tomu, že by byly nesrovnatelně méně nákladné než volby přímé, by zaručily, že mezi politickou strukturou místních zastupitelstev na jedné straně a Českou národní radou na druhé straně by se neocitl eventuelně nesourodý prvek. Přímé volby by totiž mohly dokonce zproblematizovat funkčnost České národní rady, mohly by vést k politické destabilizaci. Nepřímé volby bychom ovšem nechápali jako definitivní řešení, ale jako první k rok na cestě, rozhodneme-li se po ní jít k demokratickému utváření tohoto stupně samosprávy.

Je tu konečně ještě třetí, možná rozhodující otázka. Myslíme-li to s budoucím vícečlenným uspořádáním státu na územním principu vážně a konstatujeme-li nemožnost jeho bezprostřední realizace, třeba zvážit, zda by nebylo vhodné učinit věrohodný krok k němu. Kdybychom se tak rozhodli, tak bychom v naší části státu nesamozřejmost takového budoucího uspořádání učinili pro příště samozřejmější. Vytvořili bychom institucionální předpoklad pro to, aby bylo na pořadu dne k němu blíže až dnes.

Shrnuji: Zemské uspořádání pokládáme za možné, nikoli za nutné. Vidíme v něm jisté výhody, ale uvědomujeme si i nemalá rizika, která nesmíme zatajit a která musíme zdůraznit. Činím to nikoliv náhodou a teď na závěr. Morava je víc než nejednotná. Troufám si říci, že každý, kdo se představuje jako hlas Moravy, poněkud přehání, abych to vyjádřil eufemisticky. Proto jsme volili řešení pragmaticky realistické, zároveň nikoliv nezvratné. Se zemským zřízením navíc nemůže být spojena otázka zemských hranic. Jejich vytýčení bude velmi obtížné a už vůbec bych nezáviděl tomu, kdo by dnes vytyčoval hranice mezi Moravou a Slezskem. Přitom takovouto hranici by bylo třeba vytyčit, neměli-li bychom vystavět znovu vratkou stavbu, která by byla zase jen pyramidou dualismu, tj., kdyby země byly jen 2 a republiky také 2.

Vracím se k úvodu svého vystoupení. Prioritou reformy státní správy a samosprávy, reformy, která nebude a nesmí být jednorázovou kampaňovitou záležitostí, je základní článek státní správy a samosprávy, tj. obec a město. Každá změna dnešního stavu musí být ve prospěch tohoto základního článku, žádná je nesmí omezovat. Prioritou naší politiky je ekonomická transformace. Každá změna dnešního stavu státní správy a samosprávy musí být ve prospěch této transformace, žádná ji nesmí omezovat.

Reforma státní správy a samosprávy je, opakuji, proces. Její jednotlivé kroky musí být součtem přirozeného organického vývoje a rozvážené politické vůle. Nejde tedy ani o samovývoj, ani o oktroj, ani o administrativní řešení shora. Vskutku jednostranným aktem lze samosprávu, včetně té zemské, zrušit. Nemělo by to vést k iluzi, že stejně tak jí lze jednorázovým aktem zřídit. Lze jí začít s rozvahou stavět. Dům se staví od základů, nikoliv od prvního patra, či dokonce od střechy. Nejdůležitější stavební kameny jsou dokonce skryty pod zemí. To by nás nemělo vést k druhému extrému, k představě, že nemusíme udělat nic, protože to, co bylo, lze udělat, nebude příliš viditelné, myslím v tom smyslu, že to patrně zřejmě neuspokojí ty, kteří se chtějí zítra nastěhovat do domu, který ještě nestojí. Vláda tedy nenaléhá, ale ve smyslu svého programového prohlášení trvá na své střízlivé představě prvních kroků k zemskému uspořádání. V neposlední řadě ke kroku na cestě ke stabilnímu a funkčnímu uspořádání celého státu.

Když budete zvažovat tento střízlivý podnět vlády, mějte proto na mysli nejen Moravu, tu hlasitou i mlčenlivou, ale i Čechy. Mějte na mysli také konkrétní obec a město a nezapomeňte také na budoucnost společného státu.

Vyčítá se české politice málo iniciativy ve srovnání s velmi iniciativní, ale bohužel, také velmi nestabilní politikou slovenskou - troufám si říci, že obojí spolu úzce souvisí - nabízí se nám tu solidní, do budoucna orientovaná šance iniciativa, možná historické šance mostu, možná zatím jen můstku k občansky, nikoliv národně fundovanému stabilnímu státu. Šlo by o most, můstek do Střední Evropy. Šlo by o uspořádání srovnatelné s uspořádáním sousedních zemí. Cesta do Evropy je pro nás cestou právě do Evropy Střední. Děkuji vám.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Čech.

Poslanec Vladimír Čech: Vážený pane předsedající, dámy a pánové z pověření klubu nezávislých poslanců OF žádám, aby bylo nyní jednání přerušeno a mohly se sejít kluby. Žádáme to proto, že tento projev byl natolik závažný, že pro seriózní další průběh tohoto jednání, které je velmi důležité, je takováto porada nutná. Prosím všechny zástupce ostatních klubů, aby toto pochopili jako seriózní akt z naší strany. Jednání se budeme snažit co nejvíce urychlit.