Česká národní rada 1990 – 1992

Výbory, které projednávaly paragrafované znění zákona a nakonec i vláda, která projednávala zásady zákona, zaujaly k návrhu poslanecké skupiny v podstatě dvojí přístup: první přístup byl souhlasný, již jsem uvedl, že se zásadami souhlasila většina výborů, druhý přístup byl nesouhlasný. Zde je třeba vzít v úvahu, že nesouhlasný přístup k navrhovanému zákonu byl odůvodňován v podstatě dvojím způsobem. Část poslanců namítala, že zákon je nepotřebný, že je zcestné tyto věci upravovat zákonným způsobem, že není nutno prodej těch předmětů, které zákon definuje způsobem tak, jak je v zákonu navrhováno, regulovat. Byly to tedy námitky věcného charakteru. Jiná část poslanců opřela se o stanovisko vlády České republiky, které bylo k dispozici a tvrdila, že zákon nemůže být vydán z toho důvodu, že jeho přijetím bychom vlastně povolovali to, co platný a přirozeně federální trestný zákon striktně zakazuje, a to v § 205 trestního zákona. Protože věcná problematika působnosti zákona je dle mého názoru dostačujícím způsobem vysvětlena v důvodové zprávě, dovolím si ve stručnosti za navrhovatele reagovat na ony námitky ve smyslu právním.

Osobně se domnívám - a stejně se tak domnívá skupina poslanců - která předkládá návrh zákona, že zde není žádný rozpor s trestním právem, s ustanovením 205 trestního zákona. Omlouvám se, že nyní budu poněkud obtěžovat, ale domnívám se, že je nezbytné, abychom tuto záležitost velmi pečlivě zvážili. Oč jde? Odpůrci z této formální stránky tvrdí, že vlastně povolujeme něco, co trestní zákon zakazuje. Co však trestní zákon říká? "Kdo uvádí do oběhu, nebo činí veřejně přístupnými tiskoviny, film, vyobrazení, nebo jiné předměty, které ohrožují mravnost, nebo kdo takový předmět za tímto účelem vyrobí, nebo přechovává..." - a dále mluví o trestních sankcích. Trestní zákon definuje tyto předměty jako předměty, které ohrožují mravnost. Navrhovaný zákon ČNR ovšem používá definici úplně jinou, neboť navrhovatelé jsou si vědomi toho, že nemůže být použita definice stejná, pak by tu onen rozpor existoval. My definujeme předměty, jejichž regulovaný prodej v podstatě doporučujeme - tyto předměty definujeme jako tiskoviny, atd., které mohou svým obsahem a charakterem ohrozit mravnost nebo vyvolat veřejné pohoršení. Možná, že někteří z vás řeknou, že se jedná o malicherný rozdíl, ale není tomu tak. Je to ten podstatný rozdíl, který nám podle mého názoru dovoluje zákon přijmout, aniž bychom se dotkli podstaty zákona trestního.

Dámy a pánové, protože mám za to, že jde o zákon krátký a přitom v důvodové zprávě, co do jeho opodstatněnosti dostatečným způsobem vysvětleným, omezím své úvodní slovo na tyto poznámky, které jsem přednesl a prosím pana předsedajícího, aby dal slovo společnému zpravodaji výborů.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému za odůvodnění návrhu, a nyní prosím společného zpravodaje výborů, poslance Karla Kříže, aby odůvodnil společnou zprávu výborů ČNR.

Zpravodaj, poslanec ČNR Karel Kříž: Dámy a pánové, návrh zákona projednaly 4 výbory - 2 přijetí zákona doporučují, tj. národohospodářský výbor a výbor církevní a humanitární a 2 výbory nikoliv - ústavně právní výbor a výbor pro vědu, vzdělání a kulturu.

Z těchto rozporuplných výsledků jednání ve výborech je patrná určitá problematičnost navrhovaného zákona, odvislá zcela jistě i od úhlu pohledu na tento zákon. Přes tento rozporný výsledek při projednávání ve výborech, předkladatelé, jak bylo řečeno navrhovatelem, považují návrh za nosný, aktuální a nanejvýš potřebný. Úhel pohledu může být několikerý. Můžeme se dívat na tento zákon z hlediska etického, estetického ale můžeme se na něj dívat i z hlediska psychosexuální hygieny. Tento úhel ovšem může být i ryze formální. Právní a aspekty tohoto pohledu byly předřečníkem vyčerpány. Ať už si zvolíme takový či onaký pohled na věc, praxe trhu s tímto zbožím a reakce značné části veřejnosti si rozumnou regulaci pornografie vyžadují. To si předkladatelé, zákonodárci velmi správně uvědomili.

Návrh zákona respektuje svobodu občanů, tj. jednak těch, kteří prodávají toto zboží a toto zboží žádají, ale respektuje i svobodu těch občanů, kteří užívají veřejná prostranství a jsou tímto zbožím pohoršováni. O potřebě ochrany nezletilých se nemusím už šířit.

Ústavně právní výbor a výbor pro vědu, vzdělání a kulturu nedoporučují zákon schválit. Výbor pro vzdělání a kulturu odůvodňuje svůj negativní závěr tím, že předložená návrh zákona je nadbytečný, neboť danou problematiku řeší § 205 trestního zákona. Kdyby tomu tak bylo, tak by se pornografické časopisy neprodávaly na zastávkách metra a neprodávali by je nezletilí. Také lidé, kteří např. chodí do kostela, by nemuseli procházet kolem stánků naplněných takovým materiálem.

Tento návrh nijak nezasahuje do působnosti § 205 trestního zákona, což vysvětlil Dr. Výborný a což je také zdůrazněno v § 1 navrhovaného zákona. Tento návrh také nijak nebrání novelizaci § 205 trestního zákona, která je zřejmě potřebná, ale bude se k ní muset dopracovat FS.

Aby se návrh zákona odchýlil od § 205 trestního zákona, výbor církevní a humanitární, který s návrhem vyslovil souhlas, navrhuje v § 1 za slovo: "osoby" v odst. 1 vložit slovo "pokud" a slovo "mravnost" nahradit jinou formulací tak, aby nebyla shodná s § 205 trestního zákona.

Uvádí slovní spojení mravní výchovu a mravní vědomí osob, zvláště mládeže. Totéž by se uplatnilo v odstavci 2, § 1, kde by pojem mravnost byl nahrazen termínem mravní výchovu a mravní vědomí osob, zvláště mládeže.

Výbor také navrhuje za takto upravenou dikci v odstavci 1 vložit slova "mohou tak činit". Dovolil bych si přečíst celý §1, jak by zněl v návrhu výboru církevního a humanitárního: fyzické a právnické osoby, pokud mohou prodávat a rozšiřovat tiskoviny a jiné předměty způsobilé ohrozit mravní výchovu a mravní vědomí osob, zvláště mládeže, mohou tak činit jen za podmínek stanovených tímto zákonem. Tím není dotčeno ustanovení 205 trestního zákona.

Odstavec 2 by zněl: tiskovinami a předmět podle odst. 1 se pro účely tohoto zákona rozumí periodický tisk, neperiodické tiskoviny, audiovizuální záznamy, vyobrazení nebo jiné předměty, které mohou svým obsahem a charakterem ohrozit mravní výchovu a mravní vědomí osob, zvláště mládeže, nebo vyvolat veřejné pohoršení (dále jen předměty).

V § 2, odst. 1, výbor, který jsem uvedl, navrhuje, aby konec věty zněl takto: školských zařízení, míst, kde se vykonávají náboženské obřady a dalších míst, které určí obec. Přečtu celý odstavec 2, § 2, jak ho navrhuje zmíněný výbor.

Schválené prostory nesmí být umístěny v blízkosti předškolních zařízení, škol, školských zařízení, míst, kde se vykonávají náboženské obřady a dalších míst, které určí obec.

V § 3 výbor církevní a humanitární navrhuje, aby text pod písm. c) byl upraven takto:

Vstup do schválených prostor se nesmí povolit osobám mladším 18 let.

Po naši dopolední zkušenosti bych chtěl navrhnout nejschůdnější způsob hlasování.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Měl bych poděkovat za odůvodnění, které přednesl společný zpravodaj. Způsob hlasování vyřešíme po uzavření rozpravy. Děkuji poslanci Křížovi.

Nyní otevírám rozpravu k této předloze. Do rozpravy se zatím přihlásili 3 poslanci: Procházka, Čech a Payne. Dávám slovo panu poslanci Procházkovi.

Poslanec Antonín Procházka: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové. Ke svatému tažení proti navrhovanému zákonu vytáhla tentokráte legislativa, kdy zvláště legislativa ČNR vysílala k jednání ve výborech svého pracovníka, který byl oponentem předkladatelům. Je to jev, kterého jsem ještě za své činnosti v ČNR nebyl svědkem. Nebudu hovořit o stránce nutnosti a prospěšnosti předkládaného návrhu, který mezi námi všemi, jak se domnívám a jak jsem byl ze všech stran ujišťován, je mimo jakékoliv pochyby. Zaměřím se krátce na stránku právní.

Nesouhlasím také s názorem, že návrh je v rozporu s ustanovením § 205 trest. zák. a že bez jeho předchozí novelizace by došlo k zásahům do působnosti federace. Trestným činem je čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, pokud ještě splňuje další podmínku, tzn. závažný stupeň nebezpečnosti pro společnost. Přestupek, a nejlépe to bylo vidět na již zrušených přečinech, může a také má mnohdy shodnou formulaci znaků, odlišuje se od trestního činu právě jen stupněm zmíněné nebezpečnosti pro společnost. To se stanoví např. rozsahem škod, výší majetku, na který byl proveden útok, věkem pachatelů atd. Jsou-li naše stánky zaplaveny věcmi, které způsobují ohrožení mravnosti a vyvolávají veřejné pohoršení, jak o tom svědčí petice s desítkami tisíc podpisů ze všech částí naší republiky, potom zcela jistě nedosahují intenzity trestního činu, neboť by příslušné orgány musely neprodleně zasáhnout. Naopak jsou to podniky státu, které dávají tomuto tisku a věcem in primátum a některé prostřednictvím PNS je pomáhají uvádět do oběhu.

Předpokládaný návrh si neosobuje právo do výlučné zákonné kompetence Federálního shromáždění zasahovat, neboť se nedotýká zákazu jak výroby podobných věcí, tak i zákazu jejich distribuce. To nechť je věcí § 205 trest. zákona. Ale pokud jsou § 205 trestního zákona nepostižitelné, jak je tomu ve všech případech u nás, neboť se vesele a s velkými zisky prodávají, chceme dosáhnout pouze regulaci jejich prodeje, a to z hlediska prostorového i osobního.

Návrh zákona nechce tedy připravit o požitky, které tato literatura i věci přinášejí pro onu část naší veřejnosti, která by v tom mohla vidět osobní omezování, chce pouze, aby prodej byl prováděn mimo centra a aby z jeho vlivu bylo vyloučeno ohrožení sexuální psychiky mládeže. Je to tedy požadavek z hlediska etiky i kulturní vyspělosti národa nezbytný a z hlediska právního - jak se domnívám - nekolidující jinému právnímu předpisu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Procházkovi a předávám slovo panu poslanci Čechovi. Připraví se pan poslanec Payne.

Poslanec Vladimír Čech: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím se také vyjádřit k tomuto "nemravnému" zákonu. V podstatě v souladu s tím, co jsem říkal na výboru, v souladu s tím, jak se náš výbor vyjádřil, náš výbor navrhuje tento zákon nepřijmout. Já se tedy jenom stručně pokusím zdůvodnit proč.

Nemám námitek proti paragrafům 2 až 5. Tam nevidím problém, kromě jednoho, o kterém promluvím za chvilku. Vidím problém výhradně v paragrafu 1, a to ve dvou formulacích: Co to je ohrozit mravnost, co to je vyvolat veřejné pohoršení. Já si myslím, že to si nikdo netroufne přesně říci. Konzultoval jsem tento problém se svými přáteli fotografy. Ti mne upozorňovali - ukazovali mi fotografie amerického fotografa Mapplethorpeho, již mrtvého, který se zaměřoval výhradně na fotografovaní nahých lidských těl a to mužských i ženských, a zejména určitých částí těchto těl. Když se na to podívám jako umělec, tak musím na první pohled konstatovat, že se jedná o maximálně vysoce umělecké záležitosti, vysoce umělecké fotografie. Pro člověka jenom mírně prudérního je to naprosto jednoznačně předmět ohrožující mravnost. Kde tedy nalezneme hranici - skutečně objektivní hranici - mezi tím, co ve mně může vyvolat veřejné pohoršení (nebo mezi někým) a co naopak může ve mně probudit opravdu hodnotný umělecký zážitek.

Mohu upozornit na fotografa Stibora z Olomouce, který se vlastně proslavil akty dokonce své dcery, což jsou vysoce umělecké předměty. Mohu říci, že když si dám dvě deci někde a dívám se na to za vhodného intimního osvětlení, může to ve mně probudit i sexuální určité vjemy. To znamená, že dokonce i já sám za určitých okolností při pohledu na stejný předmět mohu být vzrušen jaksi umělecky i sexuálně.

Poukazuji na to takto extrémně, protože si myslím, že právě kvůli tomuto paragrafu 1, kvůli těmto formulacím, nemůžeme tento zákon přijmout. Tento zákon na mne působí jako cosi, co naopak bude nahrávat takovým sborům starých panen a jiných lidí, kteří se budou cítit pohoršeni čímsi, co za mladých let s chutí vyhledávali. Mravnost je v této souvislosti jakýsi velmi vágní pojem a pokud někdo přesně nevymezí, o co se vlastně jedná, nemůžeme o tomto zákoně jednat.

Možná - abych to nezavrhoval úplně - pokud navrhovatelé přesně vymyslí a přesně formulují, co vlastně je zakázáno, to znamená takové zvlášť zavrženíhodné skutky, na kterých se patrně shodneme, jako je kupříkladu dětská pornografie, propagace sadismu nebo co já vím - nedovedu si teď přesně představit, tak potom je možno o tom uvažovat. Říkám - proti ostatním paragrafům (kromě paragrafu 1) nemám námitek.

Ještě na závěr svého projevu takovou perličku: Pokud bychom tento zákon přijali, pak vlastně musíme vykázat z veřejných prostor i stranický tisk Nezávislé erotické iniciativy Nei report. Nejsem členem Nezávislé erotické iniciativy, dokonce její časopis ani nečtu, ale nicméně tuto skutečnost jsem si uvědomil. Museli bychom vlastně zakázat veřejný prodej stranického tisku oficiálně povolené strany a museli bychom vlastně tuto stranu vykázat do jakýchsi skrytých místností. A tím pádem de fakto bychom mohli usilovat o zrušení této strany. Uvažme i tuto možnost.

Chci upozornit ještě na věci víceméně praktické. Obec si může regulovat tyto záležitost obecně závaznou vyhláškou, což již některé obce učinily. A teď se dostávám k těm dalším paragrafům, kde se mluví o omezení vstupu do těchto prostor osobám mladším 18 let. Chci upozornit, že pohlavní styk v tomto státě je povolen od 15 let, to znamená, že těhotná 17letá mladá paní bude mít zákaz vstupu do těchto prodejen.

Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Čechovi. Předávám slovo panu poslanci Paynemu, připraví se pan poslanec Gjurič.

Poslanec Vladimír Čech: Navrhuji návrh zákona nepřijmout.

Poslanec Jiří Payne: Pane místopředsedo, vážení poslanci a poslankyně. Byl nám předložen návrh zákona, který si klade za cíl regulovat určitou podnikatelskou činnost ve zcela tržních podmínkách, jak se praví v důvodové zprávě. To by tedy mělo být cílem zákona - dosáhnout určité regulace. Já se odvažuji vyslovit přesvědčení, že důsledky toho zákona by vedly k něčemu jinému, než co je záměrem předkladatelů. Pokusím se to doložit.

Tento návrh podle mého názoru tedy skutečně má jakési důsledky, které z něj na první pohled možná nevyplývají. V důvodové zprávě na str. č. 6 se říká, že regulace je navrhována jednak z hlediska prostorového a jednak z hlediska propagace. Zdá se, že důvodová zpráva opomněla, že podstatou regulace správně je také zákaz reklamy. Z toho tedy se bude odvíjet další uvažování o důsledcích tohoto zákona.

Pokud se týká toho prostorového omezení, zavádí se omezení, které zakazuje prodávat uvedené materiály ve všech prostorách vyjma těch, které budou mít zvláštní povolení. Po mém soudu už jenom toto by zcela stačilo na regulaci, nic dalšího by nebylo potřeba vydávat - řekněme s tím vstupem mladistvých do 18 let.

Dále se tedy říká, že mimo tyto prostory tyto předměty nemohou být nejenom prodávány, ale ani vystavovány a jejich prodej nesmí být veřejně propagován. Znamená to tedy, že i když by tato propagace v žádném případě mravnost ohrožovat nemohla, je taková propagace zakázána.

Ve svém souhrnu tyto tři regulační principy, tj. zákaz reklamy, zákaz vystavování a povolování, ve kterých prodejnách se smí uvedené předměty prodávat, musí v tržních podmínkách vést k tomu, že se tento obor podnikatelské činnosti zcela zlikviduje. Jestliže podnikatel totiž nemůže jakýmkoliv způsobem propagovat své zboží, jestliže dokonce - jak se uvádí v důvodové zprávě - se navrhuje uvalení troj a čtyřnásobné daně na uvedené zboží, přiznejme si, že v tržních podmínkách to vede k totální likvidaci uvedeného oboru podnikatelské činnosti, a to sami předkladatelé v důvodové zprávě říkají, že si nepřejí. Oni nechtějí vyslovit totální zákaz, ale zákon ve svých důsledcích vlastně k totální likvidaci vede. Z toho důvodu mám několik pozměňovacích návrhů - nebo jeden návrh zásadní a potom několik pozměňovacích.

Za prvé tedy vzhledem k tomu, že zákon pravděpodobně povede ke zcela jiným důsledkům, než sami navrhovatelé předpokládají, domnívám se, že by bylo opravdu nejvhodnější zákon neprojednávat a případně požádat, aby byl předložen v nějaké přepracované variantě. Pokud by se tak nestalo a přesto bychom o zákonu jednali, pak se domnívám, že by bylo vhodné vypustit v § 1 odst. 2 vazbu "audiovizuální záznamy", protože audiovizuální záznam sám o sobě, není-li promítán, nemůže ohrozit mravnost nikoho, byť by byl nabízen třeba v podchodu na veřejnosti. Tento záznam je prostě uložen na jakémsi médiu a nikdo si ho nemůže veřejně pouštět. Nezbývá, než si ho koupit a pouštět si ho v soukromí.

Kromě toho se domnívám, že by bylo naprosto nezbytné v § 3 zrušit vazbu v odst. a) prodej nesmí být veřejně propagován, protože jinak skutečně ta likvidace bude naprosto totální.

Nicméně za nejzásadnější považuji svůj návrh zákon neprojednávat. Mohli bychom jej projednávat v nějaké přepracované variantě, která by opravdu vedla k tomu, co předkladatelé si dávají za cíl.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Paynemu. Dávám slovo panu poslanci Gjuričovi, připraví se paní poslankyně Šepsová.

Poslanec Andrej Gjurič: Dámy a pánové, projednávali jsme už kdysi zásady tohoto zákona, teď několik výborů projednávalo paragrafované znění. Asi jsme se o to už delší dobu přeli, delší dobu dohadovali, delší dobu přemýšleli, ale vlastně si nemyslím, že by to bylo od té doby, kdy nám zásady zákona přišly na stůl. Tohle je otázka stará jak svět, včetně definicí, které vadily kolegovi Čechovi v § 1. Zejména ta první část vymezení, to jest "předměty, které by mohly ohrozit mravní výchovu" - citoval bych to podle společné zprávy ne podle původního znění - to bude otázka diskutabilní a od věků byla - v odborných kruzích, mezi přáteli, v hospodě, a nikdy k žádnému přesnému závěru a přesné definici nedojdeme. Zdůrazňuji, že tady jde vždycky o osobní rozhodnutí.

Neřekl bych, že jsem stará panna a nebudu vás unavovat líčením svého předchozího erotického života, nicméně kromě toho, že připouštím výhrady kolegy Payna, spíš ty tržní, jsem se rozhodl, že při svém osobním filosofickém zaměření a při své profesi pro tento zákon po určitých úpravách hlasovat jsem ochoten.

Teď několik dotazů eventuálně pozměňovacích návrhů, které by mi ochotu poněkud zjednodušily. Za prvé bych prosil k § 1 o vysvětlení důvodu, proč je tam vloženo slovo "pokud". Není mi to jasné. Chápu, že to jsou osoby, které mají právo - čili fyzické a právnické osoby. Nicméně nerozumím tomu, eventuelně uvidím, až dostanu odpověď. Pravděpodobně se jedná o otázku licencí. Nevím, jestli budou nebo nebudou udělovány licence, pokud budou, tak osobám pod 18 let uděleny být nemohou. Jinak je to snad jedno.

S kolegou Čechem naprosto souhlasím v druhé části jeho výhrady v § 2, tzn., budu-li ochoten pro tento zákon hlasovat, prosil bych vypustit znění "nebo vyvolat veřejné pohoršení". To už je skutečně formulace naprosto široká, naprosto vágní, zneužitelná. Nebudu se snažit líčit, co všechno by mohlo u koho vyvolat veřejné pohoršení, i když by to mohlo být zábavné, čili to bych prosil vypustit.

Pak už jen jedna drobná formální poznámka také k § 2 odst. 2 společné zprávy - mám dojem, že gramaticky by místo "které" mělo být která. To je všechno, děkuji vám za pozornost.