Česká národní rada 1990 – 1992

Svým způsobem obec je determinována i jinými parametry, např. jak už jsem řekl, zprostředkovaným vztahem k rozhodování a vlastnění, které podle všech ekonomických zákonů snižují efektivitu. Ale také tak prostou věcí, jako je časový horizont. Vy si myslíte, že radní, kteří potřebují být zvoleni v příštím volebním období, budou přemýšlet při podnikání horizontem 20, 30, 50 let, jako to dělá každý soukromník, který myslí na svoje děti? Ne, budou se snažit být efektivní za každou cenu a hned, aby byli zvoleni. Ale celková rentabilita a efektivita takového podnikání se tím úměrně snižuje, někdy katastrofálně.

Také bych chtěl říci, že obec je instituce. Jestliže se tady dovíme "Je nám líto obcí", tak je nám líto čeho? Instituce, která je tu kvůli plnění některých specifických potřeb a proboha neztotožněme to s ním, že je nám líto občanů samotných, to vůbec nemusí být totéž. Veřejná instituce, jakou je obec, ale i stát, vzniká jako odpověď na vznik určitých specifických potřeb. Pokud se taková instituce vymkne svému původnímu účelu a začne si přivlastňovat další funkce, mívá to tragické důsledky, důsledky ekonomické i politické. "Výše bylo řečeno, že tyto důsledky spočívají v efektivnosti, ale ty politické jsou daleko horší." Přenáší-li se vliv volených orgánů do jiných oblastí společenského života, zvyšuje se závislost veřejnosti právě na těchto rozhodnutích.

Umíme si vůbec představit, že obec, např. Praha, má nyní 85 ekonomických podniků, ve kterých pracuje několik desítek tisíc pracujících? Jak asi takový pracující je nezávislý coby volič, coby politický subjekt, pokud ho zaměstnává potenciální uchazeč o jeho hlas? To jsou dost vážné okolnosti, nad kterými se zamyslet musíme.

A nakonec bych chtěl říci věc, která se mi zdá nejpodstatnější. Je chybou, mluvíme-li o majetku a hospodaření obcí a především o obcích coby podnikatelských subjektech a neuvědomujeme si, že tím zároveň mluvíme o podmínkách pro aktivitu mnoha jiných subjektů. Jak říká už kolega Payne, v době, kdy soukromá aktivita v podstatě klíčí a začíná, nás musí zajímat i to, v jakých podmínkách budou hospodařit ti ostatní. Jak státní podniky, tak obecní, které momentálně zaujímají často monopolní pozice v klimatu obcí, mohou být dotovány, mohou být jiným způsobem zvýhodňovány a my tím zmaříme proces emancipace svobodných a nezávislých podnikatelů. Proto si myslím, že podmínky pro hospodaření obcí by měly být stanoveny a měly by být - a to je důležité - univerzální, stabilní a pokud možno dlouhodobě platné. Protože jestliže si teď řekneme, že to zkusíme a za dva, tři roky, když se to nebude těm obcím dařit, že nějaká ta pravidla vymyslíme, kterými to upravíme, tím totiž narušujeme jeden ze základních pilířů tržní ekonomiky a tou právě je stabilnost ekonomického prostředí. To je jeden ze základních principů, díky jemuž může existovat ta legendární nadsázka o přistěhovalci, který přišel do Ameriky s jedním dolarem v kapse a stane se z něj milionář. Protože on ví, že když vloží peníze tam a tam, stane se s nimi to a to, a ne, že za tři roky přijde měnová reforma, za pět let se změní to a to, za šest let se naprosto změní jiné podmínky. Jestliže vím, že horizont mého uvažování může počítat se stabilitou podmínek, úplně jinak se chovám jako investor, úplně jiným způsobem mám možnost se zachovat jako podnikatel. Kdežto v době, kdy nebudu vědět, jaký zákon bude vydán příští rok, nebude nikdo ochoten u nás investovat ani ze zahraničních podnikatelů a ztíženou pozici budou mít i naši domácí podnikatelé. Proto rozhodnutí o svěření určitého majetku způsobilého podnikání musí doprovázet stanovení podmínek pro hospodaření.

Abych vám na závěr dokázal, že nejsem skutečně "obcofobista", myslím si, že obce jsou tu stvořeny k určitému účelu a v jeho rámci, pokud víme, jaký je ten rámec, by měly být obce pokud možno nejsvobodnější. Nebojme se jich ve všem. Ony mají svůj smysl, mají své poslání a v tom by měly být co nejoperativnější. Proto nepovažuji za správné ustanovení nového § 9, kdy se obcím předpisuje povinnost rozhodovat o nakládání s majetkem třípětinovou většinou. Myslím si, že to nebezpečí je dvojího druhu. V těch případech, kdy si nepřejeme, aby obce riskovaly při nakládání se svým majetkem, tak v těch může být někdy tento práh překročen z různých důvodů. A nesplníme to, co bychom chtěli, ale zase naopak, my je tím vlastně svazujeme i v dispozicích, které nám nepřekážejí, které nám nevadí a které považujeme za jejich vlastní. Může se stát, že dva nebo tři poslanci zastupitelstva zmaří vlastně jakoukoliv pozitivní snahu. Toto není ani kompromis s požadavkem na pravidla hospodaření. To je svým způsobem právě vyjádření nedůvěry obcím a ne vyjádřením specifiky těch obcí, což si myslím, by mělo být požadavkem právě směrem k Federálnímu shromáždění, aby vydalo zákon o hospodaření obcí.

Zákon o hospodaření obcí je připravován iniciativní skupinou ve Federálním shromáždění. Zřejmě tento proces ještě několik měsíců potrvá. Víme všichni, jaké je fronta na důležité zákony ve FS. Abychom co nejvíce usnadnili této iniciativní skupině tuto velice pozitivní snahu, abychom vytvořili klima, ve kterém se bude zdát velice potřebné upřednostnit tento zákon, doporučuji, abychom platnost tohoto zákona stanovili na datum 14. 10. t. r. Přimlouvám se za to, aby tento zákon byl co nejdříve schválen, protože pro to hovoří požadavky obcí, aby vůbec věděly, s čím mají počítat, aby věděly, jaký bude rozsah majetku. Tím, že tento zákon schválíme, ony to vědět budou, budou vědět, s čím budou moci počítat. Ale disponovat by měly co nejblíže datu, kdy bude schválen zákon FS o hospodaření obcí. Omlouvám se, že jsem vás tak dlouho zdržel. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Poslední, kdo se přihlásil do rozpravy, byl pan poslanec Čech.

Poslanec Vladimír Čech: Dámy a pánové, dlouho jsme přemýšlel, co teď vlastně řeknu. Věděl jsem, že musím vystoupit. Chtěl bych reagovat na stručný a jasný projev poslance Payna a na velmi sáhodlouhý projev kolegy Jakla. Dospěl jsem při jeho projevu k závěru, že moji voliči opravdu neudělali dobře, když mne sem zvolili, protože při mé omezené inteligenci jsem se v jeho projevu nedokázal dostatečně orientovat. (Potlesk.) Přesto bych se pokusil reagovat aspoň na to jádro, na určitou filozofii, budu-li toho schopen, toho, co tady zaznělo.

Naši voliči podle toho, jak já to sleduji, udělali jednu chybu. Zvolili nás, dávali nám preferenční hlasy, byli schopni nás nosit na ramenou po náměstích, aspoň některé z nás a v okamžiku, kdy jsme byli zvoleni, tak okamžitě nám projevili absolutní nedůvěru. V ten moment jsme pro ně jakási podezřelá individua, která dělají všechno pro to, aby tento stát nefungoval, aby zákony nebyly přijímány, pokud jsou přijímány, aby byly co nejhorší. Já si myslím, že my - aspoň ústy kolegy Jakla - tady děláme úplně stejnou chybu ve vztahu k obcím. Chtěl bych upozornit tuto sněmovnu na jednu skutečnost, která je podle mého nezvratná. Způsob, jakým se starostové, radní, zastupitelstva, dostali na svá místa, byl v procesu nebo aktu, kterému se říká svobodné volby. První svobodné volby, ke kterým došlo na těchto úrovních. To znamená, že když my teď budeme zpochybňovat schopnost těchto lidí, jejich schopnost zdravě myslet, budeme z nich, promiňte mi to slovo, dělat blbce, budeme mít pocit, že okamžitě všechno prodají, že naloží s tím majetkem, který my jim eventuálně dáme do opatrování, nějakým způsobem naprosto nepřijatelným, tak já s tím prostě nemohu souhlasit. Já volám po jedné věci, nechme to všechno na obcích, dejme obcím důvěru. Udělejme to. Já to tak cítím. Opravdu jsem mluvil s celou řadou starostů, kterým osobně důvěřuji, protože je osobně znám. Je mi úplně jedno, teď jestli budu označen některými lidmi za přívržence jakýchsi komunistických idejí, což se bezpochyby stane. Je to absurdní. Já mám vůči této straně naprosto zásadní výhrady, ale dovolte mi právo tady říci co cítím a co si myslím. Já to cítím právě takhle. Nechme obce jednat, nechme obce hospodařit s majetkem, jak uznají za vhodné, protože jestli s ním budou hospodařit špatně, tak jim to všechno spadne na hlavu, příště už je nikdo nezvolí. Ale nemůžeme teď tady vymezovat jakási pravidla hry takovým způsobem, jak tady teď bylo řečeno. Toto je tak asi vše, co jsem chtěl říct. Ještě takový maličký příklad z toho, co tady zaznělo - bytové hospodářství je placeno z rozpočtu radnic. Jak jsme byli informováni starosty, peníze na údržbu bytů a domů jsou na radnicích tak do června, července, pak už nebudou mít nic. Nutně potřebují nějaký majetek. Kolega Jakl tu mluvil o tom, že musíme přijmout to, co bude mít dlouhodobou platnost. Jestliže on ví, co bude mít dlouhodobou platnost, tak já mu závidím. Protože já si to nedovedu představit v situaci, v jaké tato republika momentálně je. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dalším, posledním, kdo se přihlásil do rozpravy, je pan poslanec Řezáč a další čtyři poslanci.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové poslanci, já se domnívám, že rozhodujeme dnes o důležité a vážné věci. Především potřebujeme zachovat klid. Zdržme se zbytečných ideologických mýtů a předpokladů. Mluvme o konkrétních věcech a mluvme o právním posouzení věci. Já chci zdůraznit to, že pan premiér 2. července loňského roku v programovém prohlášení České vlády zdůraznil, že rozhodující pro úspěch celé reformy a budování demokratického právního státu v naší republice bude to, jak se podaří decentralizovat pravomoci, jak se podaří skutečně posílit postavení obcí a jak to bude fungovat. Ale to neřekl první pan premiér, to napsal už K. H. Borovský v roce 1846, že pro občana je nejdůležitější to, jak funguje jeho obec než to, jak funguje celý stát, protože v obci on žije a tam uspokojuje své potřeby. Prezident republiky Václav Havel v Dálkovém výslechu napsal, že považuje za ideál vlastnických forem svobodnou konkurenci všech vlastnických forem - státní, družstevní, soukromé, municipální, jakékoli jiné. Novela ústavy z loňského roku 1990 také postavila všechny vlastnické formy na úroveň, ale vidíme, že tomu tak v některých zákonech už není. V malé privatizaci se už družstva nemohla stát vydražitelem, takže byla tímto způsobem nepřímo diskriminována, čili tady už nebyla rovnoprávnost dodržena. Není pravdou, že by samotná forma vlastnictví rozhodovala o úspěchu nebo neúspěchu hospodaření nebo podnikání. Stačí vzpomenout třeba španělské nebo americké kooperativy, státní firmy jako je Renault, Voest Alpine a další. Já tu nechci nikoho o tom přesvědčovat, já se chci věnovat konkrétně této problematice 1) proč vznikla další divergence v datu rozhodného období, kdy někomu něco vracíme, ať už je tento zákon transformační nebo restituční, všude v důležitých zákonech, které se týkají ekonomické oblasti, bylo rozhodné období vymezeno datem 25. 2. 1948, proč je nyní v návrhu zákona tedy datum jiné, a to konec roku 1949? Údajně je to proto, že vstoupil v účinnost zákon, který obce oddlužoval o miliardy, jak o nich teď hovořil můj předřečník, nebo proto, že už nikdo přesně nedocenil, že fakticky tím obce budou poškozeny. Majetek obcí mezi 25. únorem 1948 a 31. 12. 1949 se podstatně zmenšil a zmenšil se na základě rozhodnutí těch orgánů, které jsou považovány v dříve přijatých zákonech za nelegitimní a jejich opatření byla prohlášena za nesprávná, eventuelně za nezákonná.

Čili za prvé navrhuji, aby toto datum, jak zde navrhl, myslím, kolega poslanec Šlouf, bylo stanoveno shodně s ostatními zákony ekonomického bloku, tzn. k 25. 2. 1948. Byla zde projevena obava, že tím budou obce zadluženy. Je to právně nesmysl. Jestliže by obce měly dluh, a skutečně v roce 1949 dluhy měly, pak dnes nemohou být vůbec zadluženy, neboť i dluh zajištěný zástavním právem - podle tehdy platného rakouského občanského zákoníku z roku 1811 - se mohl promlčet nejdéle za 30 let. Čili tyto dluhy obcí jsou promlčeny. Žádné zadlužení obcím nehrozí. Je také s podivem, že ze společné zprávy k vládnímu návrhu jsme se nedozvědělo, že před pěti dny ústavně právní výbor jednoznačně odhlasoval, že navrhuje vypuštění § 1, odst. 3 a tudíž i § 6, odst. 1 vládního návrhu, nebo-li, že je pro řešení, podle kterého drobné provozovny připadnou obcím. Já nemám zásadní rozpor tady s kolegou Jaklem o tom, abych se do budoucna přesvědčoval, co bude pro obce lepší, nebo nebude lepší. Kdybychom měli za sebou daňovou reformu a obce měly dostatečné zdroje z daní, tak se možná o tom problému nemusíme ani bavit. Ale dneska jsme v situaci, kdy některé malé obce už nemají ani na veřejné osvětlení. Co jsme tedy pro ně udělali ve smyslu programového prohlášení vlády? A já chci říci, že rozdílný pohled na tuto otázku je velký v obcích - třeba toho poslance, který bydlí v Praze - a rozdílný je pohled poslance, který žije v provincii, zejména v pohraničí. Za mnou byli tři starostové z okresu Jablonec a při mé besedě před měsícem v Železném Brodě se mé besedy zúčastnil starosta i místostarosta Železného Brodu ani jeden z nich není poslancem za naši stranu a oba mi řekli, že pokud zůstane § 6, odst. 1 vládního návrhu tak, jak je, že nedoufají v to, že by jim okresní úřad něco přidělil. A zůstane to jenom obsahem ustanovení zákona. Já se domnívám, že daleko lepší za této situace pro obce je, abychom nechaly na jejich rozhodnutí, zda si drobné provozovny budou provozovat způsobem, jaký uznají za vhodný, nebo zda je budou privatizovat, eventuelně pronajímat. To je úplně jedno. Já pořád nechápu tu nedůvěru k obcím a obavy o vytváření municipálního socialismu. Už to tady bylo zmíněno, to není žádný municipální socialismus, v našich českých zemích nebo v zemích bývalé rakouské nebo rakousko-uherské monarchie měly obec majetek, jakého se jim tímto zákonem vůbec nedostane. Prvního září loňského roku jsem se zúčastnil znovuodhalení pomníku snad největšího českého sedláka Jana Nepomuka Krouského na Mladoboleslavsku. Byl to velký hospodářský a kulturní činitel. Mecenáš našich skutečných předních umělců a buditelů, jako byl Tyl, člověk, který zachránil českému národu originál Máchova Máje. A tento člověk, jako starosta, člen zastupitelstva v Bělé pod Bezdězem, poté v Mnichově Hradišti, byl současně předsedou správní rady akciové společnosti, jakou byl třeba podkováňský pivovar založený v roku 1434 nebo cukrovar v Dolním Cetně.

Ale akcionáři tohoto pivovaru a cukrovaru byly sousední vesnice. Kdyby dnes některá obec měla pivovar, tak by žádné problémy s finančními zdroji neměla a určitě by tím nebylo ohroženo hospodaření v této akciové společnosti.

Domnívám se tedy, že se nemusíme osočovat a z něčeho se podezřívat, udělejme něco pro to, aby obce již skutečně něco měly. My jsme jim již pět měsíců dlužni - tehdy byly komunální volby - tento zákon. A nyní ještě slyšíme návrhy, že jeho účinnost má být od 1. října. Minulý čtvrtek zde byli zástupci Svazu měst a obcí, starostové a významní primátoři, například místopředseda Svazu měst a obcí, primátor z Pardubic atd. a jejich vystoupení nás v podstatě vedlo k tomu, že jsme odhlasovali v ústavně právním výboru, aby byl vypuštěn § 1, odst. 3 a § 6 odst. 1. Také nás to vedlo k tomu, aby účinnost byla dnem vyhlášení. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci Řezáčovi a prosím pana poslance Výborného, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a panové, padla zde vážná slova a dokonce jsme byli dnes nabádáni, abychom se chovali protiústavně - to nelze ponechat zcela bez povšimnutí - dokonce bylo řečeno, že by se příliš nestalo, kdybychom v této věci odložili právní prudernost - možná, že necituji přesně - a chovali se způsobem obdobně šikovným jako Slovenská národní rada. Jako právník to naprosto odmítám, i kdybych s tím chtěl po věcné stránce třeba souhlasit. Ale to není to zásadní, proč přicházím k tomuto řečništi.

Padly i výtky na to, že česká vláda něco dluží tomuto parlamentu, padly výtky vůči tomu, že není koncepční. Ale také my musíme být koncepční, budeme-li něco vyčítat v tomto směru vládě. Založili my jsme nějakou koncepci zákonem o obcích, který jsme 4. září přijali? Domnívám se, že ano. A v rámci této koncepce musíme říci, že zákon o obcích byl chybný, že nechceme obce jako samosprávné celky, jako základní jednotky i majetkového hospodaření. To je buď a nebo. V tomto zákoně o obcích, který jsme 4. září přijali, jsme mimo jiné obce zavázali a uložili jim za úkol zajišťovat čistotu obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadnou likvidaci. Možná, že to zní směšně v souvislosti s takovými zásadními problémy, které se tu řešily, ale pokud jsme řekli, že obce mají toto za povinnost, tak nemůžeme jiným zákonem připravit jim podmínky, že tuto povinnost nebudou moci splnit.

Velice důrazně bych vás chtěl poprosit, abyste podpořili návrh pana poslance Bendy, protože je podle mého názoru velmi rozumným kompromisem mezi tím příliš nerozšiřovat vlastnictví na všechny drobné provozovny, ale přitom řeší situaci, do které se obce mohou dostat, že totiž nebudou schopny - nebudou-li mít určité prostředky - dostát svým povinnostem, které jsme jim zákonem o obcích uložili.

Druhým problém je podle mého názoru velmi podstatný. Několik kolegů poslanců zde hovořilo více o zákonu, o hospodaření obcí, než o zákonu, který vlastně je v návrhu vlády a s určitými změnami zpravodajské zprávy před námi na stole. To je jiná záležitost nám nepříslušející, ale příslušející Federálnímu shromáždění, protože jenom Federální shromáždění může o tom rozhodovat. Pokud zde vzešel návrh pana poslance Jakla, že dáme prostor poslancům FS, odložíme-li účinnost zákona na dobu od 1. října, upozorňuji na základní problém, na to, co se pravděpodobně stane. Obce tedy nebudou mít majetek, ale budou přesně vědět, co se s jejich majetkem 1. října stane, a co naopak zůstane majetkem České republiky. Ale obecní zastupitelstvo, jako pokračovatel národních výborů, hospodaří s národním majetkem stále, od zvolení, hospodaří jím dnes a bude s ním hospodařit v květnu, v červnu, červenci, září i v říjnu. Mám velké obavy, že pokud bychom odložili účinnost zákona do 1. října, že obce v rámci svého práva hospodaření s národním majetkem, nám ten národní majetek, o kterém budou vědět, že jim nepřipadne podle tohoto zákona, prostě prodají. Jsem zvědav, jakým způsobem my tomu zabráníme. Velmi se toho obávám, a proto se naopak domnívám, že je třeba účinnost zákona stanovit co nejdříve, buď přímo vyhlášením nebo pevným datem, neboť obce pak vědí přesně, kdy bude zákon účinný a není účinnost odvislá od odeslání příslušné sbírky federálním ministrem vnitra.

Dovolil jsem si tuto kritiku pana poslance Jakla spíše z věcné stránky a podporoval bych naopak návrh poslance Bendy rovněž z věcné stránky. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci Výbornému a prosím pana poslance Žáka, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Žák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, nebudu přednášet pozměňovací návrhy, ale budu mluvit pouze o dvou bodech.

V prvním bodě bych požádal pana ministra Ježka, aby se zúčastnil rozpravy a vyjádřil se k odstavci 3 ! 1. V druhém bodu rozpravy bych se rád podrobně zmínil o tom, jakým způsobem se vlastně zachází a dohlíží na hospodaření obcí v těch sousedních zemích, o kterých globálně mluvil pan poslanec Payne bez specifikace. Dovolil bych si vám k tomu odcitovat učebnici obecného správního práva - omlouvám se, že to budu říkat třeba trochu nesouvisle, protože to budu překládat z němčiny.

Zatímco státní podnikatelská činnost není ústavně nijak omezená, je podnikatelská činnost obcí vázána na splnění jistých zákonných předpokladů. Tyto předpoklady jsou tři:

1. musí existovat naléhavý veřejný účel, který si vyžaduje hospodářské podnikání obcí,

2. tento účel jinými, to jest neobecními podnikáními, nemůže být splněn lépe a hospodárněji,

3. hospodářské podnikání obcí svým způsobem a obsahem je v přiměřeném poměru ke schopnosti výkonu obcí a nepřinese nepředpokládatelné zátěže. To znamená, že obec nepovede k zadlužení. To jsou velmi obecné paragrafy.

Dále se tam říká, že na základě názoru spolkového soudu v případě kusového ledu, kdy si obec a soukromý podnikatel zřídil stejnou výrobu, spolkový soud to posoudil tak, že vlastní zájem obcí na zdravém obecním hospodaření stojí v popředí a pod ochranou na rozdíl od omezených osobních zájmů vlastníků soukromých hospodářských podniků, kteří vedle toho mají jenom podřazený význam. Soud tedy rozhodl v tomto případě ve prospěch obcí.

Jakým způsobem se organizuje hospodářská činnost obcí? Organizuje se čtyřmi způsoby.

1. Nesamostatnými zařízeními, bezprostřední správou pomocí obecních úřadů.

2. Skrze vlastní podniky, to znamená společenské podniky nebo právnické osoby, které stojí přímo pod správou obcí a mají oddělené financování. Jedná se tady o plynárny, vodárny, a vůbec záležitosti infrastruktury.

3. Jsou to vlastní společnosti, většinou akciové společnosti, které patří do vlastnictví obcí, např. hamburská Státní opera AG.

4. Skrze smíšené hospodářské podniky, tj. právní osoby, většinou opět akciové společnosti, na nichž se kromě obcí účastní i soukromí podnikatelé i jednotlivci. Např. Rýnskovestfálské elektrárny AG. K tomu rozhodování, které nebude jednoduché, doufám, že toto upřesnění nám pomůže. Děkuji vám. (Potlesk.)