Ministr vnitra Tomáš Sokol: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak jsem zjistil z asi dvou nebo tří telefonických rozhovorů, které se odehrávaly dnešního rána, poněkud jsem tady scházel. Na svoji obhajobu, nebo spíš na vysvětlení, nikoliv na obhajobu, bych chtěl říci, že dnešního dne podle dlouhodobého plánu probíhalo zasedání Rady obrany republiky, na kterém je účast ministra vnitra povinná a nezastupitelná, tzn., že se nemůžu nechat zastoupit nikým ze svých náměstků, či kýmkoliv jiným. Podle programu ČNR zasedání ČNR mělo být dvoudenní, tudíž zdálo se mi, že věc z hlediska jaksi pro futuro byla vyřešena v době, kdy jsem si dělal program na tento týden.
Poté, co jsem zjistil, že zasedání bylo odročeno a že dnes bude pokračovat, dostal jsem se do situace mírně neřešitelné, protože ani na zasedání pléna ČNR není ministr zastupitelný svým náměstkem. Tudíž na jedné z těchto dvou událostí jsem musel chybět.
Vzhledem k programu jednání, který měl být dnes zde, dospěl jsem k názoru, že bude účinnější, budu-li scházet tady, než na zasedání Rady obrany republiky. Jak se ukázalo, byl to výpočet nesprávný. Obávám se, že do budoucna bude nutno najít nějaká pravidla hry tak, aby vláda s plénem ČNR nějakým způsobem sladila svou součinnost a nedocházelo k těmto, podle mého názoru zcela nezaviněným, kontroverzím.
Tak, jak jsem byl po telefonu informován, je zde zájem o podání zprávy o bezpečnostní situaci státu. I zde se domnívám, že není zcela vyjasněn celý parlamentní mechanismus, protože především jsme - nejen já, ale i moji náměstkové a hlavní velitel policie - v poměrně velmi úzkém vztahu k bezpečnostnímu výboru. Mám zato, nedojde-li k nějakému dramatickému vývoji situace, a nebo není-li mi to dopředu uloženo, že postačuje to, že činnost ministerstva vnitra je pod kontrolou bezpečnostního výboru ČNR a není tedy třeba podávat žádnou zásadnější zprávu. Říkám, není-li mi to uloženo, protože skutečně z tohoto místa a v této chvíli ztěží mohu podat podrobnou a vyčerpávající zprávu o bezpečnostní situaci v této zemi, protože taková zpráva především a na úvod předpokládá určitá čísla ať už o nárůstu trestné činnosti, nebo o výdajích na policii, či o čemkoliv dalším, co jsem si za situace, kdy jsem se přesouval z předsednictva vlády sem, nemohl opatřit. Tudíž moje zpráva, protože chci využít této situace, abych k Vám promluvil, nebude bezprostředně k bezpečnostní situaci. S výborem bezpečnostním ČNR jsem se dohodl, že po vyhodnocení prvního čtvrtletí, které bude k dispozici zhruba ke konci dubna a míním tím vyhodnocení jednak statistické (trestná činnost atd.), ale i vyhodnocení ekonomické, tj. nákladů, které z celkového rozpočtu ministerstva vnitra na celý rok byly vyčerpány v prvním čtvrtletí, přednesu zprávu bezpečnostnímu výboru zhruba v polovině května. Tuto zprávu budu prezentovat také vládě ČR. Pokud bezpečnostní výbor dospěje k závěru, anebo já dospěji k názoru, že by zpráva měla být přednesena i na plénu, bude přednesena na plénu.
Můj plán byl 14 dní nebo týden před tímto plénem takový, že globální zprávu podám zhruba v polovině května t. r., abych mohl zhodnotit, jak probíhalo první čtvrtletí.
K bezpečnostní situaci obecně lze říci, že skutečně nedošlo k žádnému dramatickému vývoji nebo zlomu. Bezpečnostní situace se prostě neutěšeně vyvíjí. Je to stav, který je ovlivněn celou řadou faktorů. Pochopitelně to lze hodnotit tak, že je to výhradně záležitost neschopnosti policie. Vím, že se takové hlasy ozývají. Nicméně mi dovolte, abych vám přečetl to, co jsem dnes projednával mimo jiné na Radě obrany republiky, a to je zpráva přípravy k obraně, bezpečnosti a ochraně. Nebudu jí číst celou, pouze zčásti: Ekonomické zabezpečení bezpečnostního úseku ministerstva vnitra ČR: Po stagnaci v předchozím roce je podmíněno schváleným rozpočtem, který nominálně roste vůči roku 1960 o 6 % (4,35 mld. Kčs). Promítnutím cenového růstu na ekonomiku resortu je zřejmé, že vlastně dochází ke snižování dosavadní úrovně zabezpečení. Při očekávaném vývoji politicko-bezpečnostní situace v ČR jde o pouhé udržení chodu policejní služby bez větších investic a za velmi omezených možností údržby objektů a obměny techniky. Jakékoliv zlepšení policejních služeb vychází ze stability hospodárnosti a předpokládá změnu společenského klimatu k podpoře náboru mládeže do policie a spolupráce s úřady místní a městské správy také g ekonomických otázkách. Takže to je zpráva, kterou předkládá jiné ministerstvo a která do určité míry naznačuje, kde jsou limity policie.
Nicméně nejde jen o tuto záležitost. Předpokládám, že ti z Vás, kteří byli na Západě, si všimli, jaká zabezpečovací opatření tam jsou používána v krámech, v bytech a v jiných zařízeních, která mohou být napadena. Upřímně řečeno v tomto státě je bloud ten, kdo se nevkrádá do bytů nebo do krámů, protože jsou prakticky otevřené. V žádném státě na světě a ani u nás, kdyby policie byla dvojnásobná, za této pasívní bezpečnosti není možné čelit nárůstu kriminality. Ať se to komu líbí nebo nelíbí, dokud se lidé sami nebudou o své věci starat a pečovat, policii poroste práce přes hlavu. Pochopitelně lze zdvojnásobit, ztrojnásobit policii, ale pořád nebude policistů tolik, aby stáli před každým bytem, který je prakticky nezajištěný a aby vykonávali to, co, marná sláva, ať už se jim to líbilo nebo nelíbilo, pochopili občané na Západě, a o svoji bezpečnost se také starají.
Nedomnívám se, že je vinou policie, že je nárůst vražd, ke kterým došlo. Bylo by vinou policie, kdyby úměrně tomu nerostla objasněnost těchto vražd, a tak tomu není. Tady se bohužel musím držet jen obecného konstatování, konkrétní čísla přednesu. Jestliže občané tohoto státu se rozhodli vraždit o něco více než v loňském roce a ještě o něco více než předloni, tak jim v tom policie prakticky nemůže zabránit. Může pouze chytat pachatele těchto trestných činů. A to, kupodivu, činí s mírou, která je - odhaduji - asi 80ti procentní, což je normální standard celém světě.
Podle mého názoru otázka bezpečnosti by se měla stát především otázkou určitého zhodnocení ekonomických možností, které policie má, ale také otázkou celospolečenské aktivity, nejen aktivity policie.
V tomto směru chce ministerstvo vnitra iniciovat jakousi kampaň, která by se pokusila občanům vysvětlit, že nemohou vždycky a za všech okolností spoléhat na policii, že je to jakýsi klam, který byl 40 let produkován, že v tomto státě je bezpečnost, protože VB všechno zjistí a zločinci prakticky neexistují a ostatně vymírají jakožto buržoazní přežitek. Ne, oni tady prostě budou, policie je od toho, aby je honila, vy jste od toho, abyste kontrolovali, jak ta policie pracuje. Podle mého názoru byste měli vždycky a za všech okolností zvažovat, jaké reálné možnosti policie jsou, zdali policie pracuje v rámci svých možností nebo má ještě rezervy. Pokud shledáte, že má rezervy, pak je co kritizovat a samozřejmě je co zlepšovat. To platí vždy a obecně.
Mimo tento rámec bude muset být v občanech vzbuzeno přesvědčení, že i oni se musejí o svou bezpečnost starat, tak jako se budou muset starat, aby se uživili, protože je nikdo nebude vodit za ruku. I v této sféře budou muset být trochu aktivní.
Vzhledem k tomu, že včera večer zde zazněl příspěvek pana poslance Loma, jehož výsledkem bylo odhlasování plénem nesouhlasu s odpovědí na jeho interpelaci (večer v autě, když jsem jel domů, jsem si přehrával záznam toho rozhovoru), dovolím si krátce se k tomu vyjádřit.
Pokud jde o tuto interpelaci a odpověď ministerstva vnitra na ni, je třeba konstatovat, že jsme se zřejmě dostali do trochu patové situace. Pan poslanec Lom v zásadě, a teď si dovolím s omluvou, danou tím, že v ruce nemám doslovný přepis jeho řeči, a slyšel jsem to pouze z magnetofonového záznamu, řekl, že nevěří číslům resp. vysvětlením, která jsou udávána, pokud jde o počty policistů nebo uchazečů o policejní službu, kteří nebyli přijati.
Za druhé uvedl, že by mu postačovala omluva, pokud by mu bylo přiznáno, že došlo k pochybení. Bohužel k tomu nedošlo. Kromě toho vyslovil a to považuji za nejzávaznější pochybnosti o tom, zda-li je správným způsobem rozdělován rozpočet, který republikové ministerstvo vnitra dostalo. To je situace, ze které podle mého názoru vede jediná cesta, totiž žádost bezpečnostnímu výboru ČNR, aby tuto otázku přezkoumal. Protože pan poslanec Lom řekl svůj názor, já jsem vysvětlil, jaký je můj pohled a věc skončila tak, že dál už se nic vysvětlovat nedá. Takže pokud stále existuje nedůvěra, nezbývá, než aby bezpečnostní výbor přezkoumal, zda-li byly prostředky adekvátně vynaloženy a také, aby třeba namátkou se podíval do spisů těch, kteří nebyli přijati, proč nebyli přijati.
Říkám to proto, že podle mého názoru nemohou v této citlivé oblasti zůstat nezodpovězené problémy a já ze svého ministerstva to nejsem schopen dál argumentovat, jestliže jsem se pokusil jednoznačně vysvětlit, jakým způsobem počet, který tady byl probírán, nebyl přijat. Podle mého názoru by se mělo plénum zamyslet i nad jednou zásadní otázkou, jestli je to skutečně tak závažná záležitost. Nechci celý problém banalizovat, ale je běžným zvykem kromě policie, že pokud někdo nechce přijmout do pracovního poměru, tak ho prostě nepřijme a nikdo to nemusí zdůvodňovat. Tady došlo k situaci, kdy prakticky všechny stížnosti druhého řádu - někdo nebyl přijat, stěžuje si, řeší se to na krajské úrovni, ještě jednou si stěžuje a přichází ke mně na stůl a já musím zhodnocovat, jestli ten člověk měl málo věcí nebo hodně věcí, nebo z jakého důvodu nebyl přijat. Ačkoliv podle mého názoru, pokud přijmeme základní premisu, že věříme těm, kteří o tom rozhodují, pak už je to čistě jejich věc, aniž by museli cokoli zdůvodňovat. Prostě se jim ten člověk nezdá, tak ho nevezmou, protože to je úplně běžné všude. A na přijetí v policii není nikde žádný nárok. To je otázka pocitového hodnocení uchazeče, které je objektivizováno určitými testy. Pokud z této premisy nevyjdeme, musíme dojít k závěru, že nevěříme těm, kteří funkci vykonávají a to je záležitost podstatně závažnější. Dál to tady nechci rozebírat. Naznačuji jen, kam až tato myšlenková úvaha může dojít.
Podle informací, které jsem dostal, byl vznesen dotaz na stav legislativy ve věci obecní policie. 4. dubna má legislativní rada české vlády projednávat zásady zákona o obecní policii. Předpokládám, že všichni víte, jak složitý je legislativní proces v tomto státě. Nevím, jestli může být rychlejší, ale každopádně to trvá tak dlouho, jak to trvá. Budou-li tyto zásady schváleny a to je věc, kterou si netroufám odhadnout, protože na rozdíl od jiných zákonů, které se vylepšují nebo novelizují, obecní policie je naprosté novum a názory na to, co by obecní policie měla dělat, jaké by měla mít pravomoci, jakým způsobem by měla být organizována, se zcela diametrálně liší v mnoha případech. Takže pokud by tyto zásady byly schváleny nebo alespoň zpřipomínkovány svým způsobem, který bude možné zohlednit, pak bude pracováno na paragrafovém znění. Otázka rychlosti vypracování tohoto paragrafového znění spočívá v tom, v jaké míře budou zásady napadeny nebo kritizovány nebo připomínkovány. Podle mého názoru to bude otázka měsíce nebo měsíce a půl. Podle legislativního procesu musí být znovu paragrafové vyhotovení předloženo jednotlivým ministerstvům a v co možná nejkratší lhůtě se to vrátí zpátky zase s řadou připomínek, protože názory jsou různé, lidé své názory prosazují. Takže se sejde velké množství připomínek, i protichůdných připomínek, které bude třeba zhodnotit, dopracovat konečné znění a to bude České národní radě předloženo. Jestli se to podaří ještě před parlamentními prázdninami, nevím, ale rozhodně v tomto směru chci udělat všechno pro to, aby to bylo ještě před parlamentními prázdninami.
Nicméně chci říci na obhajobu tohoto legislativního tempa, že se podle jiných skutečností neděje až zas tak tragického, protože obce sice volají po zákonu o obecní policii, ale tam, kde jsem mohl, jsem řekl "Prosím vás, dopředu můžete nabírat lidi, poskytneme vám metodiku, můžete ty lidi cvičit, poskytneme vám konzultace". A musím říci, že do této chvíle se kromě hlavního města Prahy neozval nikdo další, kdo by chtěl nějakou konzultaci. Osobně z toho soudím, že v jiných místech to s náborem nebude tak divoké. Jestliže předpokládáme minimální 3 měsíční výcvik, a to je minimum, protože u policie je výcvik podstatně delší těchto členů obecní policie, pak mám za to, že v mnoha z těch obcí, kde se nyní tak vehementně dovolávají zákona o obecní policii, v době, kdy zákon již bude platný a účinný, ještě stále nebudou mít prakticky policii zbudovánu. Takže přestože se to snažím zrychlit na maximálně možnou míru, mám za to, že sama neexistence zákona není to podstatné, co v této chvíli znemožňuje obci, aby v této oblasti nějakým způsobem byla činná. Děkuji vám.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu ministrovi za jeho vystoupení a otevírám
rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se ještě
někdo do diskuse? Prosím, pan poslanec Vondráček.
Poslanec Josef Vondráček: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, když jsem navrhoval, abychom projednali v ČNR bezpečnostní situaci v ČR, vedly mě k tomu jednak časté interpelace poslanců k dílčím problémům, které souvisejí s bezpečností občanů, ale i zejména zprávy o páchané trestné činnost, loupežná přepadání, ale i vraždy, páchaná trestná činnost na hlavním nádraží i další. Nejzávažnější na této skutečnosti je to, že občané jsou proti této činnosti často bezmocní a ochrana jejich bezpečnosti je nedostatečná nebo málo účinná.
K tomuto konstatování uvedu několik čísel z Východočeského kraje. Obecná kriminalita vzrostla v roce 1990 proti roku 1989 o 80 %, majetková o 123 %, loupeže o 194 %. Znepokojující je vyšší podíl recidivistů na páchané trestné činnosti a potom mládeže. Velký podíl na páchané trestné činnosti, narušování veřejného pořádku i násilné trestné činnosti má alkohol. Vliv alkoholu se projevuje značně i na dopravních nehodách. Ukazuje se, že je málo účinný zákon ČNR č. 37 z roku 1989 Sb. o boji proti alkoholismu a toxikománii. Zmíněnou situaci komplikuje i to, že v kraji existují jen 3 záchytné protialkoholní stanice.
Stejná, ne-li horší situace je i v jiných místech České republiky. Kladně je veřejností hodnoceno rozhodnutí ministra vnitra o zřízení nových obvodních oddělení, čímž se bezpečnost vrací zpět do menších míst a městeček, kde dříve tato oddělení působila. Zřízení těchto nových obvodních oddělení je ale ze stávajícího početního stavu. To znamená, že tato nová oddělení bezpečnosti vznikají oslabením původních oddělení a stav je potom takový, že například noční služba, která je zajišťována z původního oddělení, má rajón vzdálený od místa obvodního oddělení až 30 km. Jestliže dojde k trestnému činu nebo dopravní nehodě na druhém konci tohoto rajónu, a příslušníci musí zasahovat, a to v zájmu bezpečnosti příslušníků ve dvou, je celá část území bez možnosti zásahu po celou dobu, pokud se příslušníci nevrátí. Neříkám asi nic nového, pan ministr tyto údaje zná a snaží se o zlepšení situace, ale účinnost je velmi malá.
Proto ČNR by měla uložit české vládě, aby do určitého termínu přijala taková opatření, která by zajistila bezpečnost občanů, ochranu jejich zdraví a majetku. Vím, že máme nedostatek finančních prostředků na posílení bezpečnostní služby a její vybavení. Ale uvědomme si, že na druhé straně dochází k ničení mnohem vyšších hodnot, jak na majetku, tak i na zdraví. Vždyť zajištění ochrany a bezpečnosti občanů státem je přece jedna ze základních lidských práv a jeho neplnění není možno omluvit ani nedostatkem finančních prostředků, naopak bychom měli tyto zdroje se snažit hledat. Protože, jak se zdá otázka financí je klíčovou otázkou k účinnější práci ministerstva vnitra. Toto nakonec vyplývá i z odpovědi pana ministra na interpelaci pana poslance Loma.
Měli bychom působit na to, aby policie měla
vyšší účinnost, a to v ochraně
i prevenci, aby byla operativnější a vytvářet
jí potřebné početní stavy i
materiální zabezpečení, což by
vedlo k posílení bezpečnosti, ale zejména
i ke zvýšení důvěry občanů
v bezpečnost. Co bychom měli od vlády a od
ministerstva vnitra požadovat? Především
působit na urychlené předložení
a přijetí zákona o policii a služebním
poměru policie. Policie musí mít také
oporu v právních normách, které ji
budou ochraňovat při její činnosti.
Zvýšení početního stavu policie
a zejména jejich výkonných složek na
obvodních či městských odděleních
a zásahových jednotkách. Vybavení
policie potřebnou technikou. Měli bychom působit
na ministerstvo zdravotnictví, na zřízení
dalších protialkoholních stanic v regionech.
Měli bychom ověřit i účinnost
zák. 37/89 na boj proti alkoholismu a proti toxikománii.
Děkuji za pozornost.(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslance Vondráčkovi. Dále
se přihlásil pan poslanec Dudešek.
Poslanec Petr Dudešek: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, moje vystoupení bude po vystoupení pana ministra poněkud úzké, ale dovolte. Že prudce stoupla kriminalita a nejvíce na severní Moravě, je všeobecně známo. Chtěl bych připomenout, že jedním z důvodů této skutečnosti jsou nedostatečné finanční prostředky uvolněné pro policii. Pracovní vytížení policistů v Ostravě je jednou z nejvyšších. Je opravdu třeba pomoci. I když chápu, že např. zdražením automobilů Favorit, přišel, dle mého nedávného rozhovoru s panem ministrem, cca o 200 vozidel pro policii v celé naší republice a nejsou ani peníze například na změnu uniforem či výzbroje. To můžeme ihned změnit těžko, ale co musíme změnit brzy, pokud možno ihned, jsou dle mého soudu některé právní předpisy, které vůči zločincům jsou velmi benevolentní a v mnohých případech doslova znemožňují rychlý, kompetentní zákrok policistů, dále pak prokuratury či soudu.
Všichni policisté sledovali se zájmem jakýsi souboj ing. Jiřího Sprušila se zločinci v akci "Zákon", kde mimo jiné došlo mezi ním a členy Rómské iniciativy k velikému nedorozumění, které snad bylo nakonec vysvětleno. Ale přes úžasnou podporu občanů z celého Ostravska byl vynikající policista, já jej s úsměvem nazývám "ostravský Cattani", de facto ponížen a tím všichni policisté v celé republice jsou nejen právně, ale i morálně v jakési defenzívě.
Proto podporuji pana ministra i předřečníky,
snažme se policii okamžitě pomoci, aby ona mohla
v plné míře sloužit a pomáhat
nám, občanům. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Dudeškovi. Hlásí
se ještě někdo do rozpravy k tomuto bodu? Pan
poslanec Müller. Prosím.
Poslanec Jiří Müller: Pane předsedající, dámy a pánové, požadavek rozpravy o bezpečnostní situaci v republice je oprávněný. Je oprávněný proto, že občané, naši voliči, jsou znepokojeni rostoucí kriminalitou, která nemá obdoby. Je oprávněný proto, že poslanci ČNR jsou znepokojeni tím, že ministr vnitra dosud neřekl jasně, v jakém časovém horizontu můžeme očekávat výsledky a jaké výsledky vůbec očekávat můžeme.
Na druhé straně bych doporučoval, abychom rozlišili interpelaci na ministra vnitra od rozpravy o bezpečnostní situaci v České republice. K té bychom měli dojít až po určité proceduře, která zajistí, že debata bude komplexní, že obsáhne všechny aspekty a motivy bezpečnostní situace v republice. Domnívám se proto, že by bylo vhodné, aby rozprava o bezpečnostní situaci byla nejprve připravena ve výboru petičním pro právní ochranu a bezpečnost ČNR za účasti všech poslanců, kteří jsou na tom zainteresováni. Nejsem pro to, aby ČNR tolerovala ministra vnitra víc, než je přiměřené jeho situaci a situaci celého resortu. Bez fungující policie přestává stát plnit svou základní úlohu, kterou je ochrana občanů.
Dávám proto návrh přerušit projednávání
bezpečnostní situace v České republice
a uložit výboru petičnímu pro právní
ochranu a bezpečnost připravit tuto rozpravu na
květnové zasedání sněmovny.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Müllerovi, hlásí
se ještě někdo do rozpravy? Pan poslanec Dohnal.
Poslanec Vojtěch Dohnal: Vážení přítomní, minulý týden jsem byl pozván na jednání jednoho zastupitelstva v Semilském okrese ve východních Čechách a zcela náhodou tam byl kromě mě pozván také velitel okresní správy Veřejné bezpečnosti. A ten, když podával zastupitelstvu i shromážděným občanům zprávu o situaci v bezpečnosti v naší republice, tak se tam vyjádřil v tom smyslu, že podle současných zákonů není bezpečnost schopna v plné míře chránit zdraví a majetek našich občanů a že tudíž je na zákonodárných sborech, aby přijmuly takové zákony, které to bezpečnosti umožní.
Tak bych se chtěl zeptat pana ministra vnitra, zda tento
výrok onoho náčelníka, který
vzbudil mezi přítomnými občany velikou
bouři nevole, je oficiálním názorem
ministerstva vnitra. Děkuji.