Poslanec Jaromír Kapusta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dne 16. 12. jsem se na vás obrátil v ústní interpelaci ve věci záměru místní letecký stíhací útvar na civilním letišti Ostrava - Mošnov. Na vaši žádost k odpovědi ze 4. 3. 1991, abychom pochopili závažnost důvodů, které radu obrany státu vedly k rozhodnutí zachovat vojenský prostor na letišti Mošnov, vám sdělují stanovisko. K tomuto stanovisku se připojují též poslanci Petr Dudešek a Vladimír Zeman: V zaslaném dopise náčelníka protivzdušné obrany státu generála Kubizňáka je uvedena citace: letadla do Mošnova nepřistanou, jestliže nebudou souhlasit obecní zastupitelstva obcí v okolí Mošnova a Ostravy.
Jaký byl výsledek? Pouze 140 občanů z Mošnova v jakési anketě souhlasilo s vojenským provozem, 90 bylo proti, asi 400 občanů se ankety nezúčastnilo. Na základě tohoto takzvaného souhlasu obcí letka do Mošnova přesto přistála k velkému překvapení všech občanů z okolí a okolních obcí kolem mošnovského letiště, včetně občanů Ostravy, kde v první fázi konfliktu protestoval i primátor Ostravy arch. Smejkal, i když za měsíc bez souhlasu ostravských občanů svůj názor změnil a vydával jej za oficiální stanovisko.
Nelze tedy souhlasit s postupem ministra národní obrany ČSFR a Rady obrany státu s předem neoznámeným umístěním letounů. Napříště slibované ústupky, které mají být realizovány do konce roku 1993, je nutno považovat za předem připravenou akci se snahou zlomit odpor veřejnosti, obecních a místních úřadů. K dislokaci letky došlo totiž přes mohutné protesty občanů, zastupitelských orgánů i politických stran a hnutí. Rozhodnutí je v přímém rozporu s právy občanů, která jsou zakotvena v rezoluci OSN a Světové charty ochrany přírody. Upozorňuji, že v případě následného odmítnutí přítomnosti stíhací letky většinou občanů nemá Rada obrany státu právo jednat proti tomuto stanovisku.
Dále s podivem zjišťuji, že přesunem
vojenské letky do Mošnova je znemožněno
budování bezcelní zóny pro severní
Moravu, a na druhé straně ve vojenském prostoru
Milovice v Čechách je projektováno velkolepé
mezinárodní letiště, kde bude zajištěno
mnoho tisíc pracovních příležitostí,
které by byly tolik potřebné pro zdevastovanou
a konverzí průmyslu postiženou severní
Moravu.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji,
pane poslanče. Takže výsledek je, že s
odpovědí nesouhlasíte? (Ne, nesouhlasím.)
Nesouhlasíte. Otevírám rozpravu k této
záležitosti. Prosím, pan poslanec Nerad.
Poslanec František Nerad: Pane předsedající,
vážení přítomní, vyslovuji
podiv, protože tady čtu v interpelaci 194, že
severní Morava je nedostatečně zabezpečena
vůči někomu vojensky, a teď slyším,
že vlastně tam ty vojáky nechtějí.
Prosím vás, může mi to někdo
vysvětlit? Děkuji.(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Neradovi. Hlásí se pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená
vládo, vážená sněmovno, vážený
pane Kapusto, chtěl bych se zeptat, jestli se pan Kapusta
domnívá, že tato země nepotřebuje
vojsko a nepotřebuje sama sebe bránit. To jsem se
chtěl asi dotázat.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pan poslanec
Kapusta, pak pan poslanec Stodůlka.
Poslanec Jaromír Kapusta: Mám před sebou z 25. 3. krátký článek z Nové svobody, tj. z ostravských novin:
Doporučuji, píše Milan Dohnal, novinář, ať se přijde v letový den zeptat obyvatel obvodu Ostravy 3, hlavně těch, kteří pracují na směny, nebo mají malé děti, na jejich názor.
Dále převážná většina letadel létajících do Mošnova jsou letadla vojenská včetně vojenských dopravních letadel typu Antonov a Tupolev. Civilní provoz, který by mohl přispět k rozvoji regionu, je bohužel zcela zanedbatelný vzhledem k již existujícímu provozu vojenskému.
Dále - nevím odkud, atd. - informaci, že moravský
prostor není střežen. Logika, že stíhačky
byly přemístěny do Mošnova, protože
došlo k narušení hranic s Rakouskem, je podivuhodná.
Pohotovostní stroje, které musely odstartovat z
Malacek ležících u rakouských hranic,
byly přesunuty do Mošnova, jenž leží
na protilehlé straně. To je všechno.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kapustovi. prosím, aby se ujal slova pan
poslanec Stodůlka.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená sněmovno, byl jsem jedním z poslanců, kteří se zúčastnili demonstrace, kterou organizovalo Občanské fórum a Strana zelených proti příletu stíhaček na mošnovské letiště. Bylo to zdůvodněno tím, že občané si nepřejí stíhačky do Ostravy, které byly předtím odmítnuty v Přerově a které se musely z důvodu protestu obyvatel odstěhovat z Brna. Byl bych rád, aby přítomný poslanec pan Válek tato slova potvrdil. (Posl. Válek: Je tomu tak.) Děkuji.
Pokud jde o obranu severní Moravy, mám za to, že
nejde o umístění jednotek vojenských,
ale že jde o umístění jednotek, které
zajišťují ochranu státních hranic,
neboli bývalé jednotky OSH, kterých v prostoru
mezi slovenskou hranicí a Opavou slouží 23
a mezi Opavou a Králíky slouží 27, myslím
tím příslušníky OSH. Při
své interpelaci ohledně poškozování
životního prostředí jsem měl
možnost několik těchto útvarů
nebo jednotek navštívit. Například v
úseku 20 km jsem po celou dobu nepotkal jediného
příslušníka OSH, oddělení
bylo uzavřeno, protože na celém oddělení
slouží tři lidé. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Stodůlkovi. Hlásí se ještě někdo další? Nehlásí, takže rozpravu končím a musím dát hlasovat o usnesení, které by mělo následující znění:
"Česká národní rada nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Kapusty uvedenou ve sněmovním tisku 163 G." Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) 17 poslanců souhlasí s tímto návrhem. Kdo je proti tomuto návrhu? 30 poslanců. Kdo se zdržel hlasování? 67 poslanců se zdrželo hlasování, takže návrh, tak jak jsem ho přednesl, nebyl přijat. Je to opět případ, který už se několikrát přihodil během dnešního odpoledne, takže dávám hlasovat o následujícím usnesení.
"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci poslanci Kapusty uvedenou ve sněmovním tisku 163 G." Kdo s tímto usnesením souhlasí, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) 51 poslanců souhlasí. Kdo je proti? 16 poslanců. Kdo se zdržel hlasování? 50 poslanců se zdrželo hlasování, takže nebylo přijato ani usnesení přednesené mnou naposledy.
Takže jsme nuceni projednávání odpovědi na tuto interpelaci přerušit a vrátíme se k ní v některé další schůzi.
Nyní, pokud jde o odpovědi na ústní
interpelace přednesené na 14. schůzi ČNR:
ministr vnitra Tomáš Sokol odpověděl
na interpelaci poslance Petra Loma ve věci počtu
policistů v tisku 185, je uvedena pod číslem
14. Odpověď se předkládá jako
sněmovní tisk 185A. Ptám se pana poslance
Loma, zda považuje odpověď za uspokojivou.
Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo, vážená česká vládo, vážená sněmovno, jsem rád, že otázka bezpečnosti občanů před explozivně narůstající kriminalitou je dnes na pořadu jednání jako samostatný bod, nebo v případě přerušení schůzi zítra. Moje interpelace byla zaměřena na objasnění doloženého faktu, proč při vysoké společenské spotřebě policistů a vysokém počtu uchazečů o přijetí ke Sboru národní bezpečnosti je počet přijímaných prakticky bez nárůstu.
Opakuji fakt: Podle údajů poskytnutých podplukovníkem Hofmanem se v Praze a Středočeském kraji v roce 1990 hlásilo o přijetí ke sboru nebo do školy SNB celkem 1 494 uchazečů. Přijato jich bylo 517, pouze o 27 více než v roce 1989 a 39 méně než v roce 1988.
Ministr vnitra v odpovědí na interpelaci se domnívá, že nízký počet přijímaných uchazečů do sboru je limitován rozpočtem, nikoli závadami náboru. Rád bych té argumentaci uvěřil, ale podle tabulky na straně 9 jeho odpovědi byla v Praze k 31. 12. 1990 nenaplněnost početního stavu policistů o - 152 policistů.
Dovolte mi, abych přečetl stručné výňatky ze dvou dopisů, které dostávám k této problematice. Dopis je podepsaný, s plnou adresou, datovaný v Brně 24. února 1991.
Vyjímám: "Sám jsem projevil zájem o službu ve VB. Zaslal jsem žádost o přijetí a všechny potřebné náležitosti a v mé záležitosti bylo zahájeno přijímací řízení. Při ústním pohovor u mi bylo řečeno, že předběžně splňuji všechny podmínky pro přijetí a budu přijat k 1. 3. 1991. Avšak před psychodiagnostickým vyšetřením mi bylo řečeno, že nemohu být přijat. Jako důvod byl uveden nedostatek finančních prostředků pro nové příslušníky VB. Do dnešního dne jsem neobdržel žádné písemné vyjádření, ačkoliv jsem jeho zaslání telefonicky urgoval. V tisku bylo uvedeno, že pan ministr vnitra ČR v odpovědi na vaši interpelaci sdělil, že někteří uchazeči nebyli schopni udělat 9 kliků. Chci upozornit, že moje fyzická kondice nebyla vůbec zkoumána...."
Výňatek ze druhého dopisu, zase dán v Olomouci 9. 3. Vyjímám: "Můj syn, 21 let, s maturitou, končí v květnu základní vojenskou službu a chce pracovat u policie v Olomouci. Dne 1. 3., když byl doma na dovolené, si šel na okresní oddělení, VB pro informace. Bylo mu sděleno, že příjem nových policistů je zatím zastaven, třebaže je jich veliký nedostatek. Prý na to nejsou v současné době peníze. Tak, jako vy, si myslím, že zajištění bezpečnosti občanů....".
Z odpovědi na interpelaci vyplývá, že resort ministerstva vnitra ČR si mohl pro rok 1991 stanovit své počty a zejména priority, rozdělení finančních prostředků na ně sám. Ale i tak při zvýšení rozpočtu resortu o 800 mil. Kčs na rok 1991 je dle dopisu v Brně a Olomouci zastaven příjem policistů pro nedostatek financí již k 1. březnu 1991. Nejde však o papírovou bitvu, argumenty a přípravné prostory. Jde o prudce stoupající trend obecné kriminality. Matně si vzpomínám na výrok nadstrážmistra Ivana Nováka, který byl v tomto sněmu v lednu 1991 řešen interpelací. Nadstrážmistr Novák, když přijel na místo činu, prohlásil: chtěli jste demokracii, tak ji máte.
Svojí interpelací jsem nechtěl vyvolat neklid, chtěl jsem pouze upozornit na jev, který mohl pozornosti uniknout. Ale neklid ve mně vyvolala odpověď, která neodstranila podezření z určitých nesprávností. Postačila by mi zcela stručná rámcová odpověď - ano, bylo to a to, bylo shledáno určité pochybení a bude zjednána ta a ta náprava. Nedozvěděl jsem se, že by cokoliv bylo zanedbáno nebo pochybeno. V odpovědi byl uveden nedostatek finančních prostředků jako důvod stale nedostatečného stavu policistů. Závěrem věcně podotýkám: byla-li potřeba nárůstu plánována v roce 1991 na 3733, je třeba, aby ministerstvo vnitra ČR vyjasnilo, zda rozdělilo své finanční prostředky tak, aby plánovaný nábor na rok 1991 mohl být splněn a uchazečům nebylo již v březnu oznamováno, že nebudou přijati pro nedostatek peněz. Samotný nábor je třeba připravit tak, aby potřebný počet uchazečů mohl být přijat.
Je mi velmi líto, že musím ministru vnitra
ČR panu JUDr. Tomáši Sokolovi, kterého
si osobně velmi vážím, prohlásit,
že jeho odpověď na moji interpelaci považuji
za neuspokojivou a zejména neúplnou. Dlužím
to svým voličům, občanům, kteří
od nás poslanců ČNR, očekávají,
že budeme hájit především jejich
zájmy. Děkuji za slovo.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Lomovi. Otvírám nyní k tomuto
bodu rozpravu. Pan poslanec Krčma.
Poslanec Ladislav Krčma: Vážený
pane předsedající, vážená
paní předsedkyně, vážená
sněmovno. To, co říkal pan poslanec Lom,
se netýká jen Prahy, ale týká se to
i Severomoravského kraje. Nedávno jsem jednal s
náčelníkem v Šumperku, který
mi tlumočil obdobnou situaci. Říkal, že
nemají dokonce ani na vymalování místnosti.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krčmovi. Hlásí se ještě někdo do diskuse? Nikoliv. Rozpravu končím a ve smyslu toho, co zde odeznělo, navrhuji přijmout následující usnesení:
"Česká národní rada nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Petra Loma uvedenou ve sněmovním tisku číslo 185." Kdo s návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Hlasování - 90 poslanců souhlasí.) Kdo je proti? 2 poslanci. Kdo se zdržel hlasování? (16) Usnesení bylo přijato.
Předseda vlády Petr Pithart odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Karase předsedovi vlády ČR ve věci prověření stavu řízení ústředních orgánů státní správy a vyvození závěrů, které budou respektovat výsledky svobodných voleb. V tisku 185 je uvedena pod číslem 14. Odpověď se předkládá jako sněmovní tisk 185 b. Táži se pana poslance Karase, zda považuje odpověď za uspokojivou. (Poslanec Karas: nepovažuji.) Děkuji a otevírám rozpravu.
Nikdo se nehlásí, takže na základě vyjádření pana poslance Karase jsem povinen navrhnout sněmovně přijetí tohoto usnesení:
"Česká národní rada nesouhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Jiřího Karase uvedenou ve sněmovním tisku 185 b." Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Hlasování - 44 poslanců pro.) Kdo je proti?(20) Kdo se zdržel hlasování? (58 poslanců.) Takže návrh usnesení tak, jak jsem ho přednesl, nebyl přijat. Dávám druhý návrh. Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci poslance Jiřího Karase uvedenou ve sněmovním tisku 185 B. Kdo s tímto souhlasí, ať zvedne ruku. (33) Kdo je proti? (39) Kdo se zdržel hlasování? (46) Mohu konstatovat, že sněmovna nebyla schopna přijmout usnesení k odpovědi na interpelaci poslance Jiřího Karase. Budeme se k odpovědi muset vrátit v některém z příštích zasedání.
Ministr průmyslu Jan Vrba odpověděl poslanci
Jiřímu Honajzerovi na jeho interpelaci vládě
ČR ve věci jednaní vlády a firmou
Baťa (v tisku 185 je uvedena pod č. 14). Odpověď
se předkládá jako sněmovní
tisk 185 C. Na tuto interpelaci odpověděl také
ministr spravedlnosti ČR Leon Richter. Jeho odpověď
je uvedena v tisku 185 D. Prosím pana poslance, Honajzera,
aby se vyjádřil k odpovědím na jeho
interpelaci.
Poslanec Jiří Honajzer: Dámy a pánové, než se vyjádřím, tak bych chtěl předeslat, že zde zřejmě došlo k porušení jednacího řádu, protože odpověď pana ministra Richtera byla zaslána 27. 2. pouze mně a nikoliv ČNR. To, že je dneska na plénu k dispozici, je pouze z mé osobní iniciativy. Byl to přepis dopisu, který jsem dostal. Tolik na úvod. K odpovědi tak, jak byla předložena, mám zásadní výhrady, a proto ji odmítám. Vedou mě k tomu následující důvody. Pan ministr spravedlnosti Richter ve svém stanovisku v podstatě vyjádřil stejné skutečnosti jako ve společném prohlášení ministerstev ze dne 10. 1. 1991. Zcela pominul několik faktů, z nichž si dovolím uvést 2 následující. 1. Existuje odevzdávací listina okresního soudu ve Zlíně z 28. 6. 1933, podle které se Tomáš Baťa mladší a jeho matka stávají univerzálními dědici v poměru 3/4 ku 1/4. 2. Dne 17. 3. 1953 bylo zaprotokolováno u Lidového soudu v Gottwaldově - Zlíně, podání národních správců Baťovy společnosti, kteří v něm potvrdili tvrzení Tomáše Bati ml. a jeho matky, že akcie firmy Baťa byly podle § 16 dekretu č. 95 zaregistrovány. Tyto skutečnosti jsou v protikladu k tvrzení min. spravedlnosti a domnívám se, že skutečnost, že pan Baťa je jediným kanadským občanem čs. původu, který nebyl odškodněn za znárodnění, by se mohla stát předmětem sporu. Nakonec i pan ministr Richter uznává, že panu Baťovi nic nebrání v tom obrátit se na soud. Já se ptám. Tohle opravdu chceme? Tohle chceme v době, kdy člověk, který proslavil Československo v celém světě, kterého k nám pozvali nejvyšší státní představitelé po listopadu 1989 na pomoc, sám navrhuje kompromisní dohodu? Tohle chceme v době, kdy náš stát usiluje o nápravu křivd a aktivizaci zahraničních podnikatelů k investicím v Československu? Když pomineme ostudu kolem případného soudního sporu, je zde mnohem závažnější aspekt. Takovýto soudní spor by mohl trvat i několik let a to s moratoriem na privatizaci jakéhokoli sporného majetku. Odpověď pana ministra Vrby je velmi obsáhlá. Bohužel se k ní musím také trochu obsáhleji vyjádřit. Považuji ji za jednostrannou, tendenční a neúplnou.
1. Spolupráce s firmou Baťa byla posuzována izolovaně, tendenčním způsobem a neodpovědně. Průběh a způsob jednání měl nevyhovující charakter a po 15ti měsících je na mrtvém bodě. S hrozbou mezinárodního řešení a nedozírných následků. Žádám vládu o posouzení zodpovědnosti za tento stav a co nejrychlejší řešení.
2. Jednání vedou od jeho počátku centrální orgány federálního a národního stupně. Domnívám se, že již od počátku měl být do tohoto jednání přímým způsobem zapojen státní podnik Svit, kde se koncentruje věcná i morální zodpovědnost za rozvoj obuvnického celku s nemírným vlivem nejen na ekonomiku, ale také na příslušné regiony. Takovou odpovědnost nemohou ministerští úředníci zastávat, ani suplovat.
3. Naprosto nedoceněn a eliminován zůstal v hodnocení případných dohod fenomén firmy Baťa ve vztahu k pracovním kolektivům a k prostředí, ve kterém je jeho vstup očekáván. Kontinuita a působnost očekávaného stylu řízení, dosažitelné vztahy pracovníků k nové organizaci, ochota ke změnám a k účinné spolupráci, to jsou faktory nesmírně významné, o kterých však osoby jednající a rozhodující o dohodách s firmou Baťa nemají zřejmě tušení.
4. Poradenská firma A.D.L. je nepochybně známá a renomovaná společnost. Její náhled na další rozvoj obuvnického průmyslu nemůže však být jediným podkladem rozhodování. Tím nemůže být vyloučen eventuální parciální zájem nebo izolovaný pohled
5. Na str. 8 se v odpovědi hovoří o úspoře 8,5 tisíce pracovníků a bezproblémovém řešení bilančním ročním úbytkem 2 200 osob. Zapomíná se, že obuvnický průmysl je v daných oblastech dominantní a kromě úbytku řeší také bilanční roční přírůstky pracovníků. Závěr v tom smyslu, že pokles zaměstnanosti nevyvolá sociální problém, je nekvalifikovaný a nezodpovědný.
6. Jednotlivé podniky a pracovní kolektivy mají k řešení spolupráce s firmou Baťa podstatně jiné postoje. Např. akciová společnost ZPS Zlín je připravena kdykoliv uzavřít s firmou Baťa dohodu. Rovněž Rada města Zlína vychází k této spolupráci značně vstříc..
7. Chtěl bych ještě zdůraznit, že v květnu 1990 vláda uznala, že k případu a spolupráci s firmou Baťa je třeba zaujmout specifický přístup. Dnes ministerstvo průmyslu degraduje tento status na první mezi rovnými. Z celé odpovědi na moji interpelaci přitom jasně vyplývá, že mnohá nedorozumění souvisela s nevyjasněností legislativy v době, kdy probíhala jednání. Dnes je mnohem jasněji. Byl přijat zákon o mimosoudních rehabilitacích, byl přijat transformační zákon. Zde se nabízí možnost, kterou vláda přes veškerou proklamovanou vstřícnost zcela opomíjí. Tuto možnost nabízí dikce odstavců 2 a 3 § 10 transformačního zákona. Dovolím si krátce ocitovat odst. 2. "Vláda České a Slovenské Federativní republiky nebo vlády republik si mohou vyhradit schválení privatizačního projektu účastí."
8. Zarazilo mě, že se pan ministr Vrba ve své odpovědi datované 15. 3. 1991 vůbec nezmínil o návrhu společné dohody, která byla v Hospodářské radě vlády projednána a odmítnuta ještě před tímto datem. Dovolím si z ní jenom velice krátce ocitovat: "Firma Baťa vloží do společného podniku. kapitál na modernizaci obchodní sítě v prvé fázi nejméně 10 miliónů amerických dolarů. Firma Baťa bude vytvářet další společné podniky s neobuvnickým programem s těmi českými podniky, které o to projeví zájem (zatím Kovosvit Sezimovo Ústí, Fatra Napajedla, ZPS Zlín) s tím, že firma Baťa vloží do těchto podniků svůj kapitál a pomůže těmto podnikům najít další zahraniční kapitál nutný k rozvoji a modernizaci. Dividendy firmy Baťa budou trvale ukládány do nadačních fondů na rozvoj Moravy. Firma Baťa se vzdává nároku na majetek vůči československému státu." Tyto body jsou součástí navrhované dohody, která byla odmítnuta.
Úplně na závěr bych chtěl konstatovat,
že skutečnosti uvedené v odpovědi na
interpelaci se v zásadních otázkách
rozcházejí s informacemi, které jsem shromáždil
za posledních 6 týdnů. Vyvolává
to ve mně nedůvěru k postupu českého
ministerstva průmyslu v cause Baťa, a proto hodlám
pokračovat za spolupráce s několika poslanci
ČNR a FS v dalším prověřování
skutečností týkajících se tohoto
případu. Čili odpovědi odmítám.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)