Česká národní rada 1990 – 1992

Je s podivem, že sice na jedné straně všichni téměř jedněmi ústy říkáme, že pro justici musíme zabezpečit dostatečné podmínky pro to, abychom se mohli stát právním státem, kde by svrchovanost a vláda práva měla své náležité místo. Ale vždy, když toto řekneme, uplatňujeme a požadujeme adekvátní rezonanci, je nám toto právo upíráno a nikdy se bohužel zatím nesetkáváme s takovým ohlasem, který by byl odpovídající těmto našim požadavkům.

Nikdy jsem si nečinil žádné nároky, pokud jde o Štefánikovy kasárny na Praze 5. Jsem jen postaven před svou ústavní odpovědnost zabezpečit chod justice v Praze v těch podmínkách, které se vyvinou ve druhé polovině letošního roku poté, co budou přijaty závažně novely a nové zákony, které vybaví justici novými kompetencemi. V současných podmínkách prostě pražská justice pracuje na pokraji svých sil, pokud se týče prostorů. Když by tyto prostory ve druhé polovině tohoto roku nebyly k dispozici, odpovědně musím prohlásit, že v Praze se nebude soudit podle nových zákonů prostě proto, že nebude kde. Nebude obchodní soudnictví, nebude správní soudnictví, vážně by bylo ohroženo rozhodování sporů o restitučních nárocích, případně o všech dalších problémech, o kterých dnes soudy v Praze jednají.

Když jsem před chvílí řekl, že jsem si nikdy nečinil výlučně nárok na tuto kasárnu, míním tím opravdu to, že mně nejde o kasárnu jako takovou, ale o adekvátní prostor, ve kterém by pražská justice mohla existovat.

Při výpočtu těchto požadavků pro pražskou justici jsme dospěli přibližně k číslu 25 tis. m2 požadavků. Štefánikova kasárna na Smíchově tuto plochu ani nemají, čili dokonce ani kdybychom je mohli využít, tak ještě nebudou plně saturovány potřeby pražské justice. Je zde výrazná potřeba i pro Nejvyšší soud České republiky, který, jak víte, je evropskou nebo možná i světovou raritou, protože nemá svůj vlastní objekt.

Za těchto podmínek jsem starostovi městské části Prahy 5 dr. Oldřichu Šiškovi minulý týden, když mě navštívil, řekl své stanovisko, že v žádném směru se nebudu bránit jinému alternativnímu řešení, pokud by se v podmínkách Prahy našlo.

Ministr spravedlnosti Leon Richter: Starosta dr. Šiška přislíbil svou plnou podporu a současně se zavázal, že spolu se starosty ostatních městských částí v Praze se pokusí najít takové objekty, které by pro justici byly adekvátní a okamžitě využitelné. Včerejšího dne se konalo jednání v dislokační komisi vlády České republiky, ale toto jednání nevyznělo zatím k pozitivnímu výsledku. Předpokládá se další jednání v průběhu příštího týdne. Odpovědně prohlašuji, že nemám nic proti, pokud dislokační komise v oblasti Prahy nalezne takové řešení, které by pro nás bylo za 1. adekvátní svou rozlohou, 2. ekonomicky přijatelné a únosné (k tomu se ještě vrátím), 3. které by bylo okamžité. My jsme se při převzetí těchto kasáren z rezortu obrany hospodářskou smlouvou, která byla uzavřena v prosinci minulého roku, dohodli, že tato kasárna budou postupně vyklízena tak, že první fáze nastane k 31. březnu letošního roku, to je za několik dnů a postupně do 31. května letošního roku tak, abychom je mohli využívat. Tato okamžitá potřeba je naléhavá z důvodů, o kterých jsem se již zmínil. Pokud se týče ekonomické náročnosti, rád bych zdůraznil, že k převodu tohoto objektu z rezortu obrany na resort justice došlo hospodářskou mluvou bezúplatně, čili my jsme nebyli zatíženi žádnými nároky na státní rozpočet. Pokud se týče dalšího vybavení těchto objektů, samozřejmě, že investovat do toho bychom museli, ale není pravda, že by šlo o kasárenský objekt jako takový, jde o úřední místnosti, protože tam sídlily úřady a ne vojáci a tyto úřední místnosti jsou v podstatě dobře využitelné pro potřebu justice. Neříkám samozřejmě, že tam úpravy nebudou nutné. Za těchto podmínek a pokud se nalezne vhodné řešení a nalezne-li se prakticky okamžitě, nejdéle do 1 měsíce, pak jsem ochoten vzdát se dosud přiděleného objektu a můžeme hovořit o jiných alternativách. O těch, o kterých se pan poslanec Šplíchal zmínil, ovšem na první pohled vidím, že velká většina jich přijatelná nebude prostě proto, že jsou příliš malé a nepřijatelné pro naše potřeby, u některých ostatních, které by přijatelné možná byly, se obávám, že budou asi těžko schůdné, protože jsou odsouzeny jinými resorty. Ale v žádném případě bych a priori proti takovému řešení nebyl. Myslím, že lze tuto otázku uzavřít tak, jak vyzněla z projevu pana poslance, že by dislokační komise České vlády o té věci jednat měla, bude-li jednat samozřejmě v tom smyslu, jak vás o tom informuji, se k této otázce stavět budu a nebudu bránit jinému optimálnímu řešení, pokud se najde.

Pokud by pan poslanec byl spokojen s touto odpovědí, rád bych přešel ke druhé otázce.

To je interpelace, respektive dotaz pana poslance Zajíčka ve věci odškodňování rehabilitovaných osob. V této věci bych chtěl poznamenat, že k 1. březnu letošního roku bylo vcelku v ČR rehabilitováno na 140 tisíc osob neprávem odsouzených. To znamená za 8 měsíců poté, kdy zákon nabyl účinnosti, bylo rehabilitováno 140 tisíc osob. Ne všichni samozřejmě se ucházejí o odškodnění, protože řada z nich, jak konečně můžete z denního tisku seznat, je neznámého původu, neznámých osudů, pátráme po nich. Není zcela jasné, zda se vůbec v některých případech takového výsledku dopátráme. Je však pravda, že v současném období v průměru denně dochází na ministerstvo spravedlnosti 180 - 200 žádostí o odškodnění. Takovýto objem je pochopitelně z jednoho místa neřešitelný. Rozdíl je dán samotnou povahou věci, kdy podle platných předpisů to předběžné projednávání uplatněného nároku na náhradu škody je centralizováno do 1 místa, jímž je ministerstvo spravedlnosti a i kdybychom nabrali desítky dalších pracovníků, tak bychom se tohoto úkolu zhostit nemohli. Proto jsem již před časem dal pokyn na rozpracování jiné varianty, že by ministerstvo spravedlnosti, které se nemůže zbavit této své zákonné odpovědnosti, vytvořilo dislokovaná pracoviště v některých krajích tak, aby tato agenda byla sice pod jménem min. spravedlnosti zpracovávána a rozhodována, ale nicméně v podmínkách, které by byly adekvátnější. Konec konců ani do ministerstva samotného bychom dnes už nové pracovníky nevmístili z důvodů, o kterých jsem se zmiňoval před chvílí. To znamená nedostatek prostorů.

V současné době jsou tato jednání natolik pokročilá, že se jeví být prakticky uskutečnitelné do jednoho měsíce vytvořit dislokovaná pracoviště v Ústí nad Labem a v Brně a tam už jsou nalezeny prostory, je jednáno o pracovnících, kteří by tam tuto agendu vykonávali a myslím si, že během jednoho měsíce bychom mohli začít takto pracovat. Je samozřejmé, že bez využití počítačové techniky tuto agendu nemůžeme zvládnout. Tato výpočetní technika ovšem je využitelná především ve sféře evidence žádostí se vším všudy a musí být samozřejmě propojená na všechna dislokovaná pracoviště. Jinak tomu ani být nemůže. Pokud by pan poslanec Zajíček takto podanou informací o stavu věcí byl spokojen, tak bych byl potěšen. (Zajíček z pléna: jsem spokojen.) (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi za odpověď. Táži se pana poslance Šplíchala, zda je s odpovědí pana ministra spokojen.

Poslanec Václav Šplíchal: Já bych byl jenom rád, kdyby se toto usnesení projednalo, aby skutečně byla komise zavázána k tomu, aby společně s námi hledala východisko.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane poslanče, to nemůžeme v tuto chvíli učinit, to bychom museli přijmout usnesení ČNR v této záležitosti, a to není předmětem projednávaného bodu. My se máme vyjádřit k tomu jako sněmovna, zda-li souhlasíme nebo nesouhlasíme s odpovědí na interpelaci tak, jak ji přednesl pan ministr.

Poslanec Václav Šplíchal: Pan ministr nám dal lhůtu měsíc, je tady tedy možnost, že netrvá na kasárnách, a to je plus, jde o to, abychom to mohli dotáhnout dále.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dobře, já k tomuto bodu musím otevřít rozpravu, zda chce někdo k tomuto bodu vystoupit, prosím pan poslanec Wolf.

Poslanec Miroslav Wolf: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pocházím z okresu Třebíč a vzhledem k tomu, že pan kolega Šplíchal tu interpelaci přednesl, my už jsme o tom spolu hovořili, na mne byla vznesena rovněž taková žádost, abych se o tuto záležitost jaksi zajímal více. Plně bych podporoval žádost pana poslance Šplíchala v tom, abychom nějakým způsobem - nevím, jestli je to možné, podle vás ne napomohli k tomu, aby komise našla jiné, vhodnější místo než tato Štefánikova kasárna a tedy vlastně budoucí justiční palác. Vzhledem k tomu, že okres Třebíč je na opačném konci republiky, a přesto ten zájem tam byl projeven, pokud jde o tento objekt, vidím v tom určitou souvislost a byl bych velice pro to. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, paní poslankyně Krejčová.

Poslankyně Zdenka Krejčová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, patřím mezi pražské poslance, kteří byli informováni o problému Štefánikových kasáren. Velice si vážím postoje pana ministra spravedlnosti a současně bych ráda sněmovnu informovala, že jsme vlastně už v soukromém hovoru vytvořili takovou, řekněme iniciativní skupinu poslanců, především pražských poslanců a pokusíme se během měsíce, jestli jsem tomu správně rozuměla, který máme, využít k tomu, abychom vstoupili v jednání s pražským magistrátem. Věc Štefánikových kasáren vypadá v tuto chvíli jako jeden problém, ale on je to obecní problém Prahy, koncepce Prahy, a jde o to, aby v budoucnu nedocházelo k tomu, kdy půjde o jiný důležitý úřad, jako je v tomto případě justiční palác, aby se to prostě vždycky neřešilo ad hoc, aby Praha věděla, co potřebuje. Čili my bychom se jménem několika poslanců rádi zúčastnili hledání pozitivního řešení. Takže vám děkuji za prostor, který nám tím vznikl.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni, táži se, kdo se chce ještě přihlásit do rozpravy? Pokud nikdo, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:

"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci ve věci objektu Štefánikových kasáren na Smíchově." Takže dávám hlasovat o tom, kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku. (Hlasuje se. 125) 125 poslanců je pro, kdo je proti? (Nikdo) Nikdo. Kdo se zdržel hlasování? (6) Šest poslanců se zdrželo hlasování, děkuji.

K druhé interpelaci, ke které pan ministr vystoupil, zaujal stanovisko k interpelaci pana poslance Zajíčka, ptám se pana poslance, zda-li je s odpovědí pana ministra spokojen.

Poslanec Stanislav Zajíček: Nešlo o interpelaci, šlo o dotaz. Mám za to, že by nebylo od věci seznámit veřejnost s okolnostmi týkajícími se odškodňování ve smyslu zákona 119/90 Sb., a to pomocí sdělovacích prostředků.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji, takže se nejednalo o interpelaci, čili nemusíme přijímat žádné usnesení. Budeme pokračovat v našem jednání, o slovo požádal pan ministr Šabata.

Ministr vlády ČR Jaroslav Šabata Pane předsedající, dámy a pánové, mou povinností je vyjádřit se ke dvěma věcem. První se týká interpelace pana poslance Čapka a jeho druhů, nebude to ale odpověď na jeho interpelaci, vzápětí vysvětlím proč, a druhá se týká přípravy rozpravy, která se má konat na konci března a v níž máte dospět k závěrům, které se vztahují k územně správnímu uspořádání ČSFR. V druhém případě nejde o reakci na interpelaci.

Tedy k bodu prvnímu. Především se panu poslanci Čapkovi a jeho druhům omlouvám za zcela nepřiměřené zdržení odpovědi na jeho interpelaci, jsem si vědom toho, co zde na okraj tohoto tématu řekl. Zdržení se vztahuje ke dvěma okolnostem. V době, kdy interpeloval, jsem byl hospitalizován a když jsem se vrátil, tak teprve po několika týdnech při urgenci jsem zjistil, že má povinnost, která je jeho interpelací před vládou postavena, nebyla dosud splněna. Zároveň vznikla natolik komplikovaná situace, že původně jednoduchá otázka nebyla tak snadno zodpověditelná. Odpověď byla vypracována a jestli věci půjdou dobře, tak by měla být dnes rozdána: byl tu nějaký technický zádrhel.

Předpokládám, že vlastní otázka, tj. otázka sudetoněmeckého majetku, bude přitom pochopena jenom jako jedna dimenze podstatně komplexnější otázky. Je to patrné z toho, co zde řekl dnes pan poslanec Piverka, který přitom, jak je zřejmé, našel jistý ohlas ve sněmovně.

Za vládu v tomto okamžiku bych chtěl prohlásit jenom jedno a říkám, není to žádná komplexní odpověď, cituji z písemné odpovědi na interpelaci - že musíme počítat s jistou setrvačností postojů, které se projevují v sudetoněmeckém prostředí a které působí na politiku vlády SRN a že to vůbec neznamená, že s těmito postoji musíme souhlasit. Ubezpečuji sněmovnu, že česká vláda za prvé hájí pevně legitimní zájmy České republiky a je také připravena hájit tyto zájmy v těsném kontaktu s vládou federální.

Z vystoupení pana poslance Piverky a pana poslance Čapka je naprosto zřejmé, že nás čeká o těchto otázkách velmi vážná rozprava. Nebudu ji tedy svými dalšími vývody předjímat. Až si prostudujete písemnou odpověď, budou pro to dány lepší předpoklady.

Druhé téma není o nic méně komplikované. Týká se územně správního členění České republiky, resp. státoprávního uspořádání České a Slovenské republiky. Na základě rozhodnutí ČNR ze 14. února měly být vypracovány podklady pro vaše jednání s tím, že v tuto dobu měly být rozdány. Existují podklady předběžné. Vypracovala je tři ministerstva: ministerstvo vnitra, ministerstvo hospodářské politiky a rozvoje a ministerstvo financí.

Pracovní skupina sestavená ze členů vlády a ČNR usoudila, že by bylo správné, abyste tyto předběžné podklady dostali, abyste je měli k dispozici. V tomto okamžiku však chybí zpráva shrnující, kterou by projednala vláda. Má ji projednat až příští středu a potom by tento podklad měl být předán jako základní východisko k vaší diskusi. Z podkladů, které dostanete, a které jsou nejen dílčí, ale co do koncepce značně jednostranné, to bych chtěl zdůraznit - a do jisté míry by samy o sobě mohly dezorientovat, bychom skutečné východisko k diskusi o naznačených tématech asi těžko čerpali.

Skončím tyto dvě spíše technické poznámky, ale týkající se v obou případech vážných problémů. Pokud jde o druhou otázku, jde o to, co zde začali diskutovat poslanci Kříž a místopředseda Kalvoda v odpovědi na jeho vystoupení. V očekávání těchto závažných rozprav své technické poznámky končím.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: S technickou poznámkou se hlásí poslanec Budinský.

Poslanec Vladimír Budinský: Očekával jsem, že pan ministr Šabata odpoví také na mou otázku týkající se převodu majetku.

Ministr vlády ČR Jaroslav Šabata: V tomto okamžiku ne. Jde o všeobecnou odpověď. Zúčastnil jsem se jednání federální vlády, ale závěry v tomto okamžiku nemohu ještě říci.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Prosím pana ministra Špačka, aby se ujal slova.

Ministr financí Karel Špaček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a poslanci, paní poslankyně Röschová včera položila vládě několik otázek. Na některé se budu snažit odpovědět já, na zbývající pan ministr Dyba. Otázky, které bych chtěl zodpovědět já, zněly takto:

Týkaly se projednávaného návrhu zákona o majetku obcí. První otázka zněla - zda federální vláda připravuje návrh zákona o hospodaření obcí, za druhé, jak budou hospodařit obce v případě, že zákon o hospodaření obcí nebude Federálním shromážděním včas přijat.

Uvedu stručné odpovědi. Podle našich znalostí se podobný zákon na federální úrovni zatím nepřipravuje. Obce budou hospodařit podle obecných předpisů pro hospodaření, jako je hospodářský zákoník, občanský zákoník, rozpočtová pravidla, vyhláška o hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací.

K tomu bych chtěl uvést některé důležité podrobnosti, čímž reaguji i na dnešní vystoupení pana poslance Payna, na které již odpověděl pan poslanec Výborný. Návrh zákona o majetku obcí, který byl předložen vládou České národní radě, vychází z platného ústavního zákona, podle něhož zákony národních rad stanoví, které věci z majetku České republiky jsou vlastnictvím obcí. V článku 24 ústavního zákona je uvedeno, že úprava vlastnictví, podnikání a vztahů vznikajících při podnikatelské a jiné hospodářské činnosti občanů a právnických osob, patří do působnosti federace. Jak je z uvedených legislativních předpokladů patrno, je prostor pro zákon národních rad ve věci majetku obcí přesně vymezen. Mohou upravovat pouze to, jaké věci z vlastnictví republiky se stanou vlastnictvím obcí. Návrh zákona předložený vládou nestanovuje zvláštní režim hospodaření s tímto majetkem. Obec je nyní ústavou a zákonem č. 367/90 Sb., o obcích konstituována jako svéprávný a s ostatními subjekty rovnoprávný subjekt vlastnictví. Cituji z ústavy čl. 86: Obec je samosprávným společenstvím občanů, je právnickou osobou, má vlastní majetek, s nímž samostatně hospodaří. Je proto nanejvýš sporné, zda je vůbec správné a především možné, aby hospodářské postavení obcí bylo upravováno jinak, než je postavení ostatních právnických osob. S přijetím specifické právní úpravy hospodaření obcí by se obec stala spíše subjektem veřejně právním, to je ve svých právech omezeným, ale to by bylo v rozporu s tím, jak je nyní právním řádem upraveno postavení obcí. Nevylučujeme, že po nabytí zkušeností z hospodaření obcí se k myšlence přijetí zvláštního zákona o hospodaření obcí vrátíme. Znamenalo by to určitým směrem obce ve výkonu jejich vlastnických práv omezovat a přitom je kontrolovat, a to ze strany státních orgánů. Vláda soudí, že v současné době by nebylo správné majetek obcí vymezit, předat, a současně obce omezovat v jejich dispozičním právu při hospodaření s tímto majetkem. Spoléháme na to, že v čele obcí stojí v drtivé většině odpovědní lidé, kteří si zasluhují důvěru svých voličů i zákonodárného sboru.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu ministru Špačkovi. Prosím, aby se ujal slova pan ministr Dyba.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, paní poslankyně Röschová se včera také ptala na to, jak je zajištěno pojednání bytové politiky na federální úrovni. Jak jistě všichni tušíte, bytový problém patří ke klíčovým problémům reformy. Je to jeden z největších oříšků k řešení. Základem je "ztržnění" v této oblasti, bez tohoto ztržnění úspěch hospodářské reformy není možný. Souvisí to s pracovní mobilitou apod. Bez toho bychom nemohli uvažovat o reformě.

Jaká je dnes situace podle mých informací v oblasti bytové politiky? Především jde o novelu občanského zákoníku a novela, která je předpokladem řešení bytového problému směrem ke ztržnění, je v pravomoci federace. Práce pokračují pod vedením pana místopředsedy Rychetského. Připravovaná novela má na minimum zmenšit výkon státní správy při hospodaření s byty.

Předpokládá se existence dvou skupin bytů - ty, které by šly postupně do vlastnictví fyzických, resp. právnických osob, tady by se potom touto cestou vytvářel trh s byty. Ta novela by měla koncepčně otevřít cestu k tomuto řešení. A druhá skupina bytů je samozřejmě sociální bydlení, tedy část bytového fondu, která by přešla, nemýlím-li se, podle návrhu zákona o majetku obcí - z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a které by tedy dostávali sociálně potřební občané, samozřejmě za regulované nájemné. Sociální bydlení má být předmětem úpravy zákona č. 41 z roku 1964 Sb. o hospodaření s byty. A tady o termínu novelizace a gestorovi zase podle mé informace doposud není rozhodnuto. Předběžně je tam jistý předpoklad - v komisi u pana Rychetského se o tom uvažovalo - že by to bylo v pravomoci republikových orgánů.