Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu místopředsedovi Kalvodovi, prosím poslankyni Kolářovou.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, moje otázka není zdaleka tak závažná jako ta, o které hovořil předřečník. Týká se vnitřní záležitosti budovy, dolního klubu poslaneckého. Byla jsem už dlouhou dobu pověřena o tom promluvit. Je to víceméně otázka na Kancelář ČNR nebo na pana kancléře.

Jak víme, ta "dolní sněmovna" je v ekonomickém pronájmu, který končí lidem, kteří nás obsluhují, koncem dubna. Oni mají pocit, že se vůči nim jedná ze strany Kanceláře ČNR neseriózně. Žádali v pondělí o rozhovor a nebylo jim vyhověno. Proto prosím, aby postup vůči těmto lidem byl seriózní a aby nás pan kancléř seznámil, jaké důvody vedou k tomu, že dostali výpověď.

(Slabý potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Kolářové. Jako poslední tu mám přihlášku pana poslance Moskala. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Moskal: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dovolte mi, abych přednesl interpelaci vládě ČR ve věci vydávání deníku Česká politika a vydávání dalšího deníku pro občany našeho venkova se zemědělskou tématikou.

Zdůvodnění: Již v minulém roce bylo vydáno několik čísel týdeníku Česká politika, ale po krátké době bylo vydávání zastaveno pro údajně neodpovídající obsah, tedy věcnou náplň článků. Za druhé bylo přislíbeno, že s vydáváním týdeníku bude započato od 1. 1. 1991, avšak dosud se nevydává.

Naši občané nejsou objektivně informováni o hlavních zásadách české politiky, čímž se zkresluje pohled na realizaci české politiky, tedy politiky ČNR a české vlády. V důsledku toho, že nejsou naší veřejnosti tiskem předkládána oficiální stanoviska a mnozí poslanci nemají možnost je někde uveřejnit, je česká politika v naší veřejnosti mnohdy posuzována jako nevýrazná a jsoucí jakýmsi odrazem politiky federální.

V deníku Česká politika by měli možnost členové české vlády a poslanci ČNR vyslovit hlavní zásady české politiky i oficiální stanoviska k politickým a hospodářským otázkám, předkládat zaměření české politiky do nejbližší budoucnosti. Domnívám se rovněž, že občané našeho českého a moravskoslezského venkova nedostávají objektivní informace o zemědělství, neboť je zde dosud monopolní postavení jednoho deníku. Proto doporučuji, aby byly pro venkov vydávány další noviny, to je deník se zaměřením na problematiku zemědělství.

Cílem je podávat našim občanům co nejobjektivnější informace a zlepšit pozici české vlády ve vztahu k federální vládě, k FS, k vládě SR a k SNR.

Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Moskalovi. Dostali jsme další přihlášky. Prosím pana poslance Stibice a připraví se pan poslanec Payne.

Poslanec Jaromír Stibic: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážená česká vládo, dámy a pánové, dovoluji si obrátit se na ministra zemědělství pana dr. Kubáta s tímto podnětem:

Vážený pane ministře, také poslancům ČNR byla adresována žádost o pomoc ve věci možných majetkových úniků při dělení původního družstva Agrokombinát Slušovice, podepsaná jeho právní a vyšetřovací komisí. Rozpory v Agrokombinátu Slušovice nejsou v rámci ČR ojedinělé. Je už řada případů, kdy se při zemědělských družstvech vytvořila akciová společnost, která získala z majetku družstva jakousi sebranou smetanu. Jde dále o společné zemědělské podniky se značným podílem státních investic, v nichž je nebezpečí diskutabilních, případně pochybných převodů majetku.

Já bych si dovolil krátce odcitovat z té slušovické žádosti, která požaduje spravedlivé rozdělení majetku.

"Koncem ledna tohoto roku jsme se obrátili na předsednictvo ČNR se žádostí o zmrazení majetku družstva s cílem zabránit pokračující destruktivní činnosti odpovědných funkcionářů a s cílem zabránit zneužití tohoto majetku. Na místo toho, aby došlo ke zmrazení, dostává vedení příslušná upozornění a prodeje, manipulace a přesuny se ještě více zrychlují, všechno pod vedením a v režii toho nového družstva Mova, které se po údajné konzultaci na krajské prokuratuře v Brně prohlašuje za pravomocně vzniklé."

Já se domnívám, že kontrolní působnost patří také mezi naše povinnosti a že žádosti o pomoc by mělo být popřáno sluchu.

Po moratoriu na družstevní majetek se volá již dlouho, ale uvádí se, že v majetkových záležitostech družstev chybí zákonný podklad k regulačním či dokonce kontrolním zásahům. Není to zcela pravda. Zákon o zemědělském družstevnictví příslušné možnosti dává. Na základě konzultace s prvním náměstkem ministra státní kontroly ČR ing. Husarem podotýkám, že tam, kde se revizní komise družstva obrátí se žádostí o pomoc či řešení rozporu, má ministerstvo kontroly možnost do problému vstoupit. Tutéž možnost mají i kontrolní orgány ministerstva zemědělství.

Doporučuji, vážený pane ministře, kdybyste mohl v tom smyslu zařídit, aby byly vydány příslušné pokyny regionálním odborům vašeho ministerstva. Dále bych chtěl doporučit, aby k řešení této situace přijalo vaše ministerstvo obecně závazný předpis, ve kterém by mohlo být např. uvedeno: "Převod majetku zemědělských družstev a družstevních společných podniků do obchodních společností se pozastavuje do účinnosti novely zákona o zemědělském družstevnictví, případně novely obchodního zákoníku. Majetkové vypořádání zemědělských družstev, které se v době po 17. 11. rozdělila nebo z nich byla vyčleněna akciová či jiná společnost, musí být uvedeno do souladu se zněním tohoto zákona. "Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Stibicovi. Prosím pana poslance Payna, připraví se pan poslanec Bezděk.

Poslanec Jiří Payne: Paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové, od našeho parlamentu přišel poměrně dlouho očekávaný zákon o majetku obcí. Již od září, když jsme začínali projednávat zákony, které se týkají obecního zřízení, jsme jasně dávali najevo naše stanovisko, že bude potřeba nějakým způsobem regulovat také otázku hospodaření obcí. Kromě toho jsme na 12. schůzi dne 22. prosince 1990 přijali usnesení, kde jsme uložili české vládě, aby urychleně předložila návrh zákona o majetku obcí a zákona o hospodaření obcí.

Překvapuje mě, že vláda toto usnesení nebere dostatečně vážně a předkládá jeden z těchto dvou požadovaných zákonů.

Další věc, která mě překvapuje je, že při projednávání zákona o majetku obcí zástupci některých ministerstev tvrdí, že zákon o hospodaření není vlastně potřeba, že obce se budou řídit normálními ekonomickými zákony jako každý podnikatel. Snad by stálo za to zamyslet se nad tím, co nás vede k tomu, že zákon o hospodaření obcí požadujeme. V prvé řadě je to obava z průniku veřejné správy a veřejné ekonomiky. Tyto kombinace zpravidla dříve nebo později vedou k vytvoření jakýchsi komunálních mafií, které už nemusejí být komunistické, jako tomu bývalo v minulých letech, ale mohou to být ekonomické mafie a pravděpodobně nikdo z nás si nepřeje, aby se z našich obcí stalo něco na způsob Palerma. (Smích v sále.)

Zároveň bych chtěl podotknout, že tento problém skutečně hrozí, svědectvím toho je i to, že v srpnu loňského roku muselo Federální shromáždění přijmout zákonné opatření, které se snažilo nějakým způsobem tuto záležitost regulovat. Je velké nebezpečí, že se obdobná situace vyvine znova a to velmi rychle poté, co obce dostanou stůj majetek a pravděpodobně už nebude možné to řešit nějakým zákonným opatřením.

Argumenty, které slyšíme, jsou, že v našem právním řádu není zahrnuto rozlišení mezi veřejným a soukromým právem. Já se domnívám, že i navzdory tomu je možné takový zákon připravit, a pokud ne, tak prostě musíme toto rozdělení zavést, protože ten věcný problém, který tady je, je natolik závažný, že se mu nemůžeme vyhnout. My musíme právní řád uzpůsobit tomu, aby naše státní správa, naše obce fungovaly.

Tedy jaké důvody jsou k tomu, aby hospodaření obcí bylo regulováno ještě nějakým zvláštním způsobem? Především jde o to, aby nedocházelo ke škodě na obecním majetku. Jestliže se obce budou řídit pouze ekonomickými zákony, tak také se budou muset řídit podle zákona o bankrotu podnikatele a nedovedu si představit bankrot obce, prostě, že se zatlučou dveře a okna na radnici a starosta oznámí panu premiérovi, že došly peníze a pokud žádné další nedostanou, takže dále obec nefunguje. Samozřejmě v některých obcích to může mít za následek, že se přestanou vyvážet odpadky, přestane se uklízet město, přestane se svítit. Zprávy z některých obcí jsou velmi varovné a ukazují, že rozpočty jsou stanoveny tak, že peníze jim vydrží pouze do září, a pak prostě k tomuto bankrotu dojde.

Nevím, zda naše vláda má dostatečnou kontrolu nad rozpočty obcí, zda-li alespoň ví o těch obcích, kde takováto situace hrozí. Další důvod, proč je potřeba, aby se toto regulovalo, je ten, že pánové radní zpravidla bývají poměrně krátkozrací, jejich perspektiva je délka volebního období, to jsou 4 roky, zatímco podnikatel uvažuje v perspektivě 30 - 50 let. Samozřejmě způsob hospodaření s majetkem, jestliže uvažuji s nějakou delší perspektivou a nebo pouze s omezeným obdobím několika let a zejména potom o okamžitých efektech, které by mohly vést k výsledkům v příštích volbách, jsou velmi nebezpečné. Protože nám někteří zástupci také říkali, že si s tím nevědí rady, že nevědí, jak takový zákon vymyslet, odvažuji se navrhnout několik bodů a prosil bych, aby je vláda zvážila. Jednak je možnost omezit hospodaření obcí z hlediska finančního a sice procentem rozpočtu, nebo procentem majetku, procentem vlastnictví obce, nebo dokonce obojím. V některých zemích je to děláno tím či oním způsobem a v některých zemích obojím způsobem. V Rakousku a Německu je to 7 a 10 % z rozpočtu, například.

Další možnost je omezit podnikání obcí časově, že totiž obec může zakládat podniky, protože je potřeba zejména v situaci, kdy máme nezaměstnanost, nějaké podniky zakládat a vytvářet pracovní příležitosti. Nicméně poté, co do takového podniku vstoupí, musí z podniku zase po nějaké lhůtě vystoupit.

Další možnost je kontrola z hlediska kvality a efektivity hospodaření. Tak to řeší například Anglie, že nemá žádná omezení, ale existuje kontrola, která kontroluje nejen věcnou správnost hospodaření, tedy plnění příslušných rozpočtových pravidel, ale kontroluje také efektivitu. Chtěl bych připomenout, že otázka kontroly je pro naši vládu velmi slabým místem, a nejsem si jist, zda je vůbec dostatečná kontrola zajištěna.

Závěrem bych prosil, aby vláda vzala vážně usnesení ČNR z 20. 12. 1990, je to usnesení č. 92, a aby podle toho postupovala.

Kromě toho bych rád poukázal na další problém, který se vyskytl v souvislosti s tímto zákonem, a to, že někteří z nás, a to čtyři poslanci, dostali dopis nám. ministra školství, který se pokouší nějakým způsobem do tohoto zákona zasahovat a jisté věci nasvědčují tomu, že pan ministr má odlišný názor. Zdá se mi, že taková situace, kdy náměstkové ministra obcházejí poslance nebo jim rozesílají dopisy a pokoušejí se ovlivnit projednávání zákona určitým způsobem, ani ž by o tom byl informován ministr, že nesvědčí o dobrých vztazích na ministerstvech a v české vládě. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Paynemu. Prosím pana poslance Bezděka, připraví se pan poslanec Zajíček.

Poslanec Josef Bezděk: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, zpravidla z tohoto místa slyšíme velmi často kritická slova, názory, připomínky a vše co s tím souvisí. Dovolte, abych dnes porušil tuto tradici. My Moravané a Slezané jsme dost často označováni za rebely a chtěl bych nyní přesvědčit přítomné, že též se někdy dovedeme domáhat svých cílů, jak dovedeme také práci ohodnotit.

V období od ledna do listopadu minulého roku jsem vykonával funkci předsedy ONV v Olomouci, kde jsem zažil jak příjemné, tak i velmi nepříjemné chvíle. Mezi nepříjemné chvíle patřilo také to, že u nás vyhořely malé sklady jedné továrny na nábytek díky zastaralému technickému stavu. Chtěl bych využít tohoto momentu, abych panu premiérovi poděkoval, a zvláště ministru Vrbovi a Kubátovi za aktivní přístup při pomoci napravování důsledků této havarie. Děkuji ještě jednou.(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bezděkovi, prosím pana poslance Zajíčka, připraví se pan poslanec Výborný.

Poslanec Stanislav Zajíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych pronést jenom několik slov ohledně tématu vyřizování žádostí o odškodnění podle zákona č. 119/90 Sb., jde tedy o soudní rehabilitace. Obrátila se na mě i osobně řada občanů, které zajímalo, jak to vypadá s jejich žádostí na ministerstvu. Nelenil jsem a na ministerstvo jsem se šel podívat. Zjistil jsem, že odbor, který na ministerstvu záležitosti vyřizuje, čítá asi 35 lidí, 10 lidí provádí finální výpočty, ten zbytek je tam pro agendu, která je nezbytně nutná pro přijímání žádostí, jejich prověřování, duplicity těchto žádostí, jakési "vylustrování" těchto žádostí, zda se nekryjí již s provedeným odškodněním z roku 1968 apod. Při současném nárůstu žádostí, každý den jich přichází zhruba 200 a přitom na jednoho referenta připadá k vyřízení nyní zhruba 1 000 žádostí, by předpokládaná doba pro odškodnění všech 130 tis. lidí, o nichž se předpokládá, že dohromady požádají o odškodnění, doposud bylo vyřízeno 12.5 tis. žádostí, tedy počítá se, že tato doby by dosáhla 20 let. Čili za 20 let by byli všichni odškodněni.

Ptám se, zda se počítá s nějakým rozšířením počtu pracovníků, zda se počítá se zavedením výpočetní techniky, která by, myslím, velíce urychlila práci referentům. Je mi naprosto jasné, že prostorová a finanční situace ministerstva spravedlnosti není dobrá, tak jako všech ostatních úseků státní správy.

Nicméně pokud by rehabilitace měly trvat dvacet let, byly by náklady vyšší než ty, které by se nyní vynaložily na posílení počtu referentů žádosti vyřizujících a eventuálních pomocných prostředků, jak už jsem o tom hovořil. To je všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi, prosím pana poslance Výborného.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové. Na začátku včerejšího jednání na návrh paní poslankyně Röschové jsme doplnili do programu této schůze hned jako druhý bod pořadu možnost, aby byly položeny dvě otázky vládě. Posléze byly položeny právě ve vztahu k již předloženému návrhu zákona o majetku obcí. K témuž problému se dnes vyjádřil pan poslanec Payne.

Já osobně se ovšem domnívám, že celý tento problém je velmi složitý a že má v podstatě dvě stránky. První stránka je stránka právní a druhá je stránka věcná. Pokud jde o stránku právní, je naprosto nepochybné, že tento sněm, tento parlament, nemůže přijmout žádný jiný zákon, než ten, který prohlásí, co ze státního majetku, konkrétně z majetku České republiky, přejde do majetku obcí. Více nesmíme a nemůžeme učinit, jednali bychom neústavně a na tomto mém přesvědčení nic nemění ani to, že Slovenská národní rada ve svém již přijatém zákoně o majetku obcí jednala jinak. To je první část právního problému. Domnívám se proto, že není v podstatě ani možné klást na vládu otázky o tom, jak ona bude rozhodovat a jakým způsobem my budeme regulovat nebo neregulovat možnost obcí podnikat, možnost obcí hospodařit s majetkem, který bude majetkem jejich.

Druhou částí právního problému je, zda nám chybí nebo zda nám nechybí právní předpisy, podle nichž by obec mohla hospodařit. Včera paní poslankyně Röschová prohlásila, že nebudou-li obce mít dána pravidla jak se svým majetkem nakládat, přinese to problémy. To není přesné, protože obce tato pravidla mají tak, jako je mají všechny právní subjekty vlastnictví. To je ovšem jen právní stránka. Věcný obsah, který přesahuje naši působnost (spadá do kompetence federální), to je záležitost, zda si máme přát, aby obce byly nějak regulovány ve svém hospodaření, nebo nebyly. Lze najít nepochybně mnoho argumentů obdobných těm, které přednesl pan poslanec Payne, lze ovšem najít mnoho argumentů, které by jeho vývody vyvracely.

Nicméně obávám se, že je zcela zbytečné, abychom tyto argumenty v tomto sněmu přednášeli, a to právě z toho důvodu, že bude jen věcí poslanců Federální shromáždění, zda a v jaké míře hospodaření obcí upraví, zda je budou nebo nebudou regulovat. Vyplývá to zcela jednoznačně z novely zákona č. 143/68 Sb., tedy kompetenční novely, o které jsme se tady tak obšírně a dlouze bavili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Výbornému. Protože nemáme dalších přihlášek a protože se nám naplnil čas, uděláme přestávku. Ještě s technickou poznámkou pan poslanec Kříž.

Poslanec Karel Kříž: (hovořil z pléna) Pan poslanec Payne mi po mém vystoupení zcela oprávněně vytkl, že to nebyla interpelace. Byl to podnět. Proto bych navrhoval, aby se pro příště tento bod programu rozdělil na část interpelace a na část podněty, abychom byli přesní.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Je zde ještě vzkaz - pan poslanec Budinský žádá, abych vám sdělil, že komise pro dohled nad plněním opatření FS se sejde ve 13.30 v místnosti č. 55. Přerušuji schůzi, tím uzavírám tento bod. Sejdeme se přesně ve 14.00 hodin a budeme pokračovat odpověďmi členů vlády na interpelace. Koncert je ve 13 hodin. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dámy a pánové, budeme pokračovat bodem VII., kterým jsou odpovědi členů vlády České republiky na interpelace a podněty poslanců ČNR. Rád bych poslance i členy vlády hned v úvodu projednávání tohoto bodu upozornil, že interpelací a odpovědí se nakupilo najednou takové množství, jaké naše sněmovna ještě nepamatuje. Proto vás chci všechny poprosit, abychom jednali racionálně a efektivně, protože jen takový způsob projednávání dává naději, že se s tímto bodem vypořádáme dobře.

Před obědem se do rozpravy hlásil pan ministr Ježek. Táži se ho, jestli chce vystoupit. (Nechce.) Přihlásil se o slovo také pan ministr Richter, dostane jej tedy ještě před projednáváním písemných interpelací.

Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, vážený pane přesedající, páni poslanci, paní poslankyně, vážený pane přesedající, páni poslanci, paní poslankyně, rád bych zde odpověděl na dvě otázky, které zazněly v průběhu dnešního dopoledne, a to nikoliv z toho důvodu, že bych vás chtěl nyní zdržovat ve vašem jednání, ale proto,že věc naléhavě spěchá a při běžném projednání takovéto interpelace s 30denní lhůtou by podle mého soudu mohlo být již pozdě.

První otázka se týká interpelace pana poslance Šplíchala, pokud se týče budovy Štefánikových kasáren pro potřeby justice respektive pro Komenium. Nebude to snad odpověď vyčerpávající, protože v tomto okamžiku takovou odpověď dát nemohu. Ale chci vás seznámit se svým stanoviskem k této otázce, protože je to podle mého názoru velmi významné.

Již za starého Rakouska se říkalo, že justice je chudým příbuzným státního aparátu. Toto bohužel platí i pro současné období, kdy máme velké potíže při zabezpečování materiálních, finančních a, jak jste včera slyšeli, také personálních záležitostí justice. Rád bych vám jen připomněl fakt, že již počátkem loňského roku dnešní předsedkyně ČNR jsouc si vědoma této tíživé situace pražské justice, požádala o přidělení bývalého ústředního výboru pro potřeby justice. Jak celá věc dopadla, je vám jistě všem známo. Jen bych k tomu rád ještě něco dodal. Přes veškerá ubezpečování resortu dopravy, že vyprázdněných a jimi uvolněných objektů bude využito především pro potřeby justice, se zatím tak nestalo. Pokud jsme s resortem dopravy v jednání, setkáváme se s velkými obtížemi. jen za objekt v Dlážděné ulici, do něhož hodláme umístit současný obvodní soud pro Prahu 8, který je před demolicí a který by vlastně už měl být odstřelen, nám resort dopravy účtuje roční nájemné více než 12 mil. Kčs. To je částka zcela neslýchaná, která však bohužel odpovídá nájemnému, jak je stanoveno podle předpisu vydaného dřívějším Obvodním národním výborem pro Prahu 1, tj. 5 000 Kčs za m2. Veškerá jednání v tomto směru byla naprosto zbytečná a marná, nesetkali jsme se s úspěchem. V každém případě jakékoliv operace, které by se v oblasti prostorů pro pražskou justici přijímaly, musí reflektovat i toto ekonomické hledisko, protože nemůžeme zatěžovat už beztak přetížený rozpočet naší republiky.