Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová, místopředsedové České národní rady Zdeněk Malík, Jan Kalvoda, Jan Kasal a Jiří Vlach a dalších 188 poslanců České národní rady.

Členové vlády České republiky předseda vlády Petr Pithart, místopředsedové vlády Milan Lukeš, Jan Vlasák a Antonín Baudyš, ministr financí Karel Špaček, ministr spravedlnosti Leon Richter, ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová, ministr vnitra Tomáš Sokol, ministr kultury Milan Uhde, ministr zdravotnictví Martin Bojar, ministr zemědělství Bohumil Kubát, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba, ministr životního prostředí Ivan Dejmal, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Tomáš Ježek a ministr Jaroslav Šabata.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vítám vás na pokračování ve druhém jednacím dnu 17. schůze České národní rady. Vítám naši vládu a vítám všechny hosty na obou galeriích. Přerušené jednání schůze zahájíme interpelacemi, otázkami a podněty na členy vlády České republiky. V té souvislosti bych vám chtěl připomenout, že byla dohodnuta pravidelná setkání se členy vlády vždy ve čtvrtek od 8.00 do 9.30 hodin ve druhém a třetím týdnu našeho pracovního cyklu. Tato setkání je možno využít pro vaše dotazy na členy vlády. Prosím proto, abyste této možnosti využili a příslušným místopředsedům České národní rady předložili své písemné dotazy dopoledne v úterý 9. dubna, aby se mohli členové vlády připravit na odpovědi. Využitím těchto našich setkání se členy vlády bychom mohli, aspoň se tak domnívám, podstatně snížit počet našich interpelací, otázek a podnětů na schůzích České národní rady. Jedná se hlavně o dotazy místního charakteru z vašich obvodů, kterými pak zbytečně zatěžujeme a prodlužujeme jednání našeho pléna. Proto vás také prosím, abyste i dnes vystoupili jenom s takovými interpelacemi, otázkami a podněty, které mají širší všeobecnější význam.

V dnešním jednacím dnu bychom měli projednat nejméně ještě odpovědi na interpelace, otázky a podněty z minulých schůzí České národní rady - pokud samozřejmě neprojednáme celý pořad schůze, což se nám pravděpodobně nepodaří.

Dnešní časový rozvrh je takový: Před polednem bychom udělali jednu přestávku, odpoledne v přestávce bychom zařadili kulturní vložku, o které nás bude informovat paní poslankyně Mašatová. Po 14.00 hodině bychom pokračovali v odpovědích členů vlády na interpelace, otázky a podněty poslanců z minulých schůzí České národní rady a předpokládám, že kolem 17.00 hodiny bychom měli jednací den ukončit.

Důvodem pro to je, že pak by se měly sejít poslanecké kluby k projednání návrhů na členy vyšetřovací komise České národní rady. Bližší informaci o tom by nám za chvíli podal pan místopředseda Kasal.

Nyní prosím paní poslankyni Mašatovou, aby nám stručně sdělila informaci o dnešním koncertním vystoupení a po ní bych dal slovo panu místopředsedovi Kasalovi, aby nám řekl některé informace ke zřízení vyšetřovací komise České národní rady.

Poslankyně Milada Mašatová: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážení kolegové, dovolte, abych vás pozvala na dnešní kulturní představení. Bude krátké, ale myslím, že velice krásné. V koncertní síni se představí pan Štěpán Rak a Alfréd Strejček se svým krátkým pásmem Viva Comedius. Myslí, že by nám to mohlo ne pozvednout náladu, ale mohli bychom se přitom zamyslet nad podstatou dění a nad tím, že člověk v dávné minulosti, člověk, na kterého bychom měli být pyšní, je u nás zatím stále opomíjený. Jeho myšlenky jsou i dnes velice současné a spíše až nadčasové. Srdečně vás tedy zvu od 13.00 hodin do koncertní síně.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Mašatové a prosím pana místopředsedu Kasala, aby podal informaci o zřízení vyšetřovací komise České národní rady.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Pane předsedající, dámy a pánové, je mi líto, že vám nemohu nabídnout něco tak příjemného jako paní kolegyně Mašatová. Moje přání nebo návrh se bude týkat zřízení vyšetřovací komise. Včera v odpoledních hodinách se na své zřejmě poslední schůzce sešla lustrační komise předsednictva České národní rady a rozhodla, abych přednesl takovýto návrh: Vyšetřovací komise by samozřejmě měla svým složením odpovídat složení České národní rady. V lustrační komisi pracovalo dosud 7 poslanců. Ukazuje se, že je to propastně málo. Na svou práci v podstatě stačíme jen s velkými obtížemi. Tudíž můj návrh je takovýto: Prosíme poslanecké kluby, aby navrhly tyto počty - za Občanské fórum 5 poslanců, za KSČM 2 až 3, rovněž za KDU 2 až 3 poslance. Očekávám, že jmenovité návrhy by byly dány k dispozici Kanceláři po zasedání poslaneckých klubů tak, jak pan místopředseda Malík vám sdělil. Ty by měly zasednout po zasedání dnešního pléna.

Ještě mám jedno přání. Prosím vás pěkně, preferujte lidi, kteří mají právnické vzdělání. Myslím, že to bude ve vyšetřovací komisi opravdu hodně zapotřebí.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji za informaci přednesenou panem místopředsedou Kasalem. Nyní přejdeme k projednávání dalšího bodu pořadu. Jsou to interpelace, otázky a podněty poslanců České národní rady na členy vlády České republiky. Nyní budou mít slovo pouze poslanci. Pokud si bude přát některý člen vlády odpovědět na vznesené interpelace, otázky a podněty, bude mít příležitost v dalším bodě, kde půjde o souhrnné odpovědi. Jako první se přihlásil k vystoupení pan poslanec Čapek. Prosím, aby se dostavil a ujal slova. Prosím o další písemné přihlášky.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážená paní předsedkyně České národní rady, pane předsedající, vážená vládo České republiky, kolegově a kolegyně, dámy a pánové! Ač velice nerad, musím z tohoto řečniště znovu interpelovat vládu České republiky a jejím prostřednictvím i vládu federální. Možná, že si někteří z vás vzpomenou na moje vystoupení 31. října loňského roku, kdy jsem jménem skupiny poslanců přednesl problematiku sudetských Němců. Velmi mě mrzí, že přes to, že jsem žádal odpověď písemně, musím nyní i přes moje opakované vystoupení v této sněmovně konstatovat, že jsem nedostal odpověď žádnou a že jsem nebyl vyrozuměn. Proč nebyla dodržena zákonná lhůta stanovená jednacím řádem, tj. 30 dnů? Mám za to, že doba 5 měsíců je už poněkud zarážející.

V současné době se v tisku objevily zprávy o probíhajících jednáních mezi Československem a Německem, mezi oběma státy, která by měla řešit celou problematiku. Současně však není jasné, zda do nové smlouvy budou zakomponovány požadavky sudetských Němců na odškodnění. Sudetští Němci zpočátku nehovořili o svých požadavcích, v poslední době zazněly však již jasně a otevřeně. Stačí poukázat na tzv. apel Václava Havla. K objasnění celé situace rozhodně nepřispívá polemika vedená v Rudém právu s ministerstvem zahraničních věcí ČSFR. To vše musí vést k tomu, že musím interpelaci oproti původním otázkám již výše uvedeným adresátům rozšířit. Chtěl bych zdůraznit, že problematika sudetských Němců se dotýká především České republiky. Rád bych věděl, zda vláda České republiky na připravované smlouvě s Německem participuje, či zda její příprava probíhá pouze na úrovni ministerstva zahraničních věcí.

Zda vůbec koncept smlouvy byl České vládě předložen a zda pak smlouva obsahuje i otázky vzájemných pohledávek či odškodnění našich občanů ze strany Německa, a to např. za totální nasazení.

Dále jestliže skutečně došlo k posunu v postoji německé vlády v důsledku tlaku krajanského sdružení, tzn. zájmového sdružení, zda i naše vláda jedná s obdobnou organizací - např. Svazem bojovníků za svobodu. Mám za to, že by mohla nastat situace, kdy mezi vládou ČSFR a SRN dojde k uzavření smlouvy, která bude podléhat ratifikaci resp. schválení ve Federálním shromáždění, ale tato sněmovna se k celé smlouvě nebude mít možnost vůbec vyjádřit. Přičemž, jak už jsem uvedl, jde o zájem především České republiky. Eventuální důsledky smlouvy by nezasahovaly pouze federaci, ale znovu opakuji, především by se dotýkaly České republiky. Stačí si připomenout, co se zeměpisně dříve považovalo za Sudety.

Rozhodně nechci problematiku zveličovat. Celá záležitost zahrnuje řadu dalších otázek, ale v každém případě jde o otázky velice citlivé. Nevím, jaké zkušenosti mají ostatní poslanci z tzv. Sudet. Ale jsem plně přesvědčen o tom, že učiní poznatky stejné.

S ohledem na právě onu citlivost mám za to, že by měla být o obsahu připravované smlouvy podrobně a průběžně informována nejen tato sněmovna představující nejvyšší zákonodárný sbor České republiky, ale i veřejnost, a to tak, aby se neobjevovaly různé dohady a spekulace. Věřím, že by se tak předešlo řadě problémů.

O odpověď prosím písemně. Současně žádám i podrobné vysvětlení, proč po pěti měsících nebyla na interpelaci dána odpověď. Věřím, že toto doplnění interpelace bude zodpovězeno v zákonné lhůtě. Kdo jiný by měl dodržovat zákony, než vláda této republiky a sama tato sněmovna. Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Čapkovi. Prosím pana poslance Smělíka, připraví se pan poslanec Kříž.

Poslanec Zdeněk Smělík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, ve svém vystoupení chci interpelovat pana premiéra Pitharta a pana ministra Dejmala ve věci vytváření podmínek a opatření pro pokusné vypouštění dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny.

20 let budované vodohospodářské úpravy neúnosných hydraulických poměrů v údolní nivě řeky Dyje v celkové hodnotě 1,7 mld Kčs se staly v posledních 5 měsících předmětem soustředěného útoku ekologických iniciativ. Dílo, které nemohlo ještě prokázat své klady a nedostatky, je zpochybňováno, požaduje se jeho radikální revize a bezodkladné vypuštění dolní nádrže. Takový postoj je podle protagonistů iniciativ zdůvodňování tím, že na dně nádrže spočívají neuskutečněné návrhy rezervací. Pominu-li tento pochybný motiv, operují navrhovatelé termínovaného vypuštění s iluzí, že po obnažení dna dojde k rychlé sukcesi původního cenného lužního lesa na ploše 400 ha, což by mělo potvrdit jednoroční vypuštění s tím, že pařezy oživnou a kořeny vytvoří výmlatky.

Z ekonomického hlediska to má být nejlevnější dokončení díla, k němuž postačí zvednutí stavidel. Bylo by možno považovat toto stanoviska za ekologickou pošetilost, kdyby nenacházelo odezvu na nejkompetentnějších místech. V důsledku toho bylo již 22. 2. t. r. z podnětu ministerstva životního prostředí ČR zahájeno vypouštění nádrže s cílem dosáhnout do konce března nejnižší provozní meze. Tento základní krok zdůvodnil pan ministr Dejmal "nebezpečím z prodlení", které by mohlo nastat, kdyby studie, na jejíž zpracování je pouhých 40 dnů, doporučila pokusné vypuštění. Podotýkám, že oponovaná interní studie, zejména tohoto roku, neshledala podle 13 nezávislých oponentních posudků podklady k vypuštění nádrže. Bez této přípravy by se voda pro pokus nedala před vegetačním obdobím vypustit a tím by nebyla dána možnost prokázat pouze experimentální metodou - pravdivost varianty.

Nutno dodat, že vypouštění bylo po týdnu zastaveno z důvodů bezpečnostních pro silný pokryv ledu a po protestu všech obecních úřadů v okolí novomlýnské nádrže. Nicméně sledovaný cíl vypouštění v době jeho zahájení byl v rozporu s platným manipulačním řádem a tedy zákonnými předpisy. Vzniklé náhrady a ztráty z takové manipulace se zavázalo uhradit ministerstvo životního prostředí. Avšak i tlak 8 mil. m3 neužitečně vypuštěné vody představuje při dnešní hladině cen ztrátu 4,5 mil. Kčs.

Tento postup operující s termínem "veřejný zájem" mě vede k názoru, že možnost pokusu "dát šanci přírodě" získává podporu bez ohledu, že nebyl předložen promyšlený a řádný projekt, co se má po vypuštění stát, kdo bude akci garantovat, co to bude stát a kdo to zaplatí. V daném případě si myslím, že hlasatelé citu k přírodě opomíjející cit k národnímu hospodářství jsou podezřelí především v této době, přestože vždy bude rozpor mezi unikátní přírodou a ekonomikou. Navíc si musím položit otázku, o jaký ekologický zájem se při prosazování radikální řešení jedná, když je pozornost obrácena k neexistujícímu lesu pod vodní hladinou, který se má křísit, a přitom bez povšimnutí jsou v sousedství nesrovnatelně větší plochy stejně cenných biomů světového významu při soutoku Moravy a Dyje a o zachování jejich původnosti se nikdo nestará, lesy nadále vysychají, v důsledku toho druhově chudnou a jejich unikátnost se snižuje. Stručně řečeno cesty k záchraně luhu se neshledaly ani nehledají a v současné době bez vhodné manipulace s vodou ani jiná cesta není.

Vzhledem k tomu, že vodní dílo se nachází v mém volebním obvodu a vedle laických názorů jsem sledoval celou situaci rovněž z odborného pohledu, dovolím si rekapitulovat alespoň pro názornost základní cíle vodního díla s přihlédnutím k významu dolní nádrže.

- Vodní dílo bylo budováno jako ochrana území před záplavami 25 000 ha - max. plocha zatopení je 3 226 ha. Z toho dolní nádrž zabírá polovinu plochy a má hlavní retenční funkci s projektovaným vodním objemem 87,75 mil. m3, tj. 2/3 z celého vodního díla.

- Vytvořený zdroj vody měl umožnit zásobování závlah až do plochy 45 000 ha, potřebnou akumulaci zajišťuje dolní nádrž.

- Regulační funkcí stabilizovat průtoky Dyjí pod vodním dílem s tím, že minimální průtok se zvýší třikrát a odtoky vody se využijí k výrobě elektrické energie, elektrárna se nachází opět na dolní nádrži.

Dalšími pozitivy díla jsou využití nádrží k chovu ryb a rekreaci, zamezení komářích kalamit, převádění vody pro závlahy do Rakouska apod. Na řešení celé koncepce bylo vypracováno 30 studií odborných pracovišť z vysokých škol, ČSAV, výzkumných ústavů, projekčních organizací a dalších institucí.

Je pravdou, že provedení díla je poplatné době, v níž vznikalo. Přístup k výstavbě byl převážně technokratický, velikášský, nebyl brán zřetel na vhodné začlenění do krajiny, alespoň částečné zachování lužních lesů a možná i volba lokalit nádrží mohla být jiná. V každém případě nelze považovat současný stav za ukončený. Oblast nádrží je třeba promyšleně ekologizovat. Vybudovat lesní pásy vně i uvnitř hrází, pokusit se vytvořit enklávy lesa na mělkých místech nádrže, včetně úpravy pláží, což nejsou vady nenapravitelné, a lze je řešit jako součást nezbytného postupu zapojování každé stavby po jejím dokončení do krajiny, i když v daném případě opožděně a se zjevně omezenými možnostmi.

Při dnešním posuzování díla je nutno mít na zřeteli, že hlavní problém nádrže nespočívá v tom, že nádrž je zaplavena, ale v tom, že je odlesněna a z území skryto a odvezeno 3/4 mil. m3 ornice. Předpoklad obnovy produkčního lesa na dně vypuštěné nádrže přirozeným zmlazováním je nereálný, lesníci takový postup tvorby lesa zásadně odmítají. Pro informaci náklady na založení lesa ve vypuštěném prostoru jsou kalkulovány na cca 60 000 Kčs/ha.

S jistotou by se vytvořil plný zápoj buřeně, intenzivní růst výmlatků a zvýšení účasti nitrofilních druhů v důsledku aktivizace dekompozičních procesů. Další vývoj by vedl k bujně rostoucí, hospodářsky nezužitkovatelné biomase. Tyto zjevné skutečnosti lze ověřit v širokém rozsahu výsledků vědeckých studií v ekosystémech lužního lesa, vodního biomu řek a nádrží od širokého týmu vědeckých pracovníků koordinovaných Ústavem ekologie lesa VŠZ v Brně v období let 1970 - 85. Rovněž existuje řada poznatků o původním stavu půdních pokryvů v prostoru dna prováděných VÚ pedologickým před napuštěním nádrže. Z toho vyplývá, že nutnost vypouštět nádrž letos neexistuje. Podotýkám, že vypuštěním dolní nádrže by celé vodní dílo ztratilo projektovanou funkci a nemohly být plněny základní cíle vodního díla. Zdůrazňuji, že jednostranné řešení bez komplexního posouzení vlivu vodního díla na krajinu by mělo negativní ekonomické, společenské a politické dopady. Celý problém je nutno řešit zásadně, fundovaně a ne unáhleně a pokusně. Je nutno provést kritickou analýzu vodního díla z pohledu současné i budoucí společenské užitečnosti. Přitom je třeba opírat se o dostupné vědecké a technické doklady s využitím současného vědeckého poznání. Nutno při tom respektovat celostátní strategii s vodními a terestrickými vodními zdroji, regionální potřebou akumulované vody v nádržích pro potřeby zemědělství (nejen z hlediska ekonomiky produkce, ale i její stability, sklizňových jistot apod.), vodárenství a dalších potřeb místní populace. Zhodnotit též potřebu retenčních prostor pro ochranu pozemků proti záplavám, zabezpečení stavu zásob vody při extrémních situacích - extrémní suché periody - nadměrné průtoky. Přitom je potřeba přehodnotit dopady vodohospodářských úprav na celý prostor dyjské nivy mezí Novými Mlýny a soutokem Dyje s Moravou tak, aby byl řízeně nadlepšován vlhkostní režim v několika tisících ha lužního lesa s unikátními přírodními útvary a rezervacemi, aby již některá technická zařízení pro umělé povodňování lesů vybudovaná v minulosti mohla být začleněna do zavlažovacího systému lužního lesa. Při rozhodování je třeba mít na paměti, že osud nádrže není možné řešit izolovaně, bez znalosti dopadu na funkci celého systému v nivě Dyje, pokud chceme postupovat skutečně ekologicky.

Jsem toho názoru, že vodní hladina není v přírodě cizím prvkem a zachycování vody tam, kde má cenu zlata, je jednoznačný ekologický přístup. Naopak nevím, jak bych měl nazvat postup zbavování z území akumulované vody, kde ji příroda i lidé potřebují. O obdobném názoru obyvatel břeclavska není těžké se přesvědčit.

Nechtěl jsem poukazovat na ekonomický dopad, který by stál naše hospodářství uskutečněný pokus. Existuje dostatek údajů pro snadný výpočet, kdy výsledné číslo by bylo minimálně osmimístné.

Jde mi o něco jiného. Existují symtomy, které s realitou uskutečnění pokusu počítají a podporují ji. Mám na mysli doporučující stanovisko výboru pro životní prostředí a urbanismus tohoto parlamentu a ve stejném duchu předanou informaci MŽP ČR pro členy vlády ČR. Z vlády přenesení rozhodovacích kompetencí (i když ze zákona vyplývajících) na okresní referát životního prostředí v Břeclavi v situaci, kdy jsou činěny MŽP kroky sledující možnost likvidace díla, považuji na úhybný manévr. Vodní dílo bylo budováno jako vládou sledovaná akce se jmenovaným pověřencem. Proto z odpovědnosti za oprávněnost investice a její účelné využití včetně zásadního rozhodnutí se ani nástupnická vláda nemůže zbavit, protože se přímo týká nejméně šesti resortů. Také z toho důvodů, že se jedná o dořešení složité problematiky. Na zásadní stanovisko ke snaze o vypuštění dolní nádrže jsou občané o to více citliví, že v letošní zimě v jímacích územích břeclavska anomálně poklesla hladina vody a přestože již roztály sněhy v povodí Dyje, je v přehradách minimální zásoba vod, kupř. ve Vranovské pouze 30 %.

Na závěr bych si přál, aby dostal šanci zdravý lidský rozum. Příroda se nám za to určitě odvděčí. Jsem přesvědčen, že kdyby se průkazně prokázalo, že vodní dílo nemá opodstatnění, bude možno promyšleně a kvalifikovaně připravit zalesnění krajiny a řešit všechny důsledky tohoto k roku, byť by to bylo třeba i za 30 let, což v přírodě není nijak dlouhá doba.

Vzhledem k tomu, že jsme před termínem rozhodování o pokusu, žádám zodpovězení na tyto otázky: