Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Děkuji panu ministru Kubátovi. Chce se ještě někdo přihlásit do rozpravy? Paní poslankyně Vorlová.

Poslankyně Milada Vorlová: (Nelibé zašumění v sále). Ale chci vzít svůj původní návrh zpět po tomto vysvětlení. (Potlesk). Dávám v úvahu, jestli bychom neměli dobu 3 let zkrátit na dobu kratší, dejme tomu na dobu jednoho roku.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Mám tomu rozumět tak, že berete zpět svůj návrh?

Poslankyně Milada Vorlová: Já jsem chtěla, aby se ten zákon vůbec nedělal. Ale teď říkám, aby se upravil místo do roku 1993 dříve, abychom měli naději, že nový zákon schválíme dejme tomu do roka.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Děkuji paní poslankyni, pan zpravodaj se k tomu ve zprávě vyjádří. Pokud se už nikdo nehlásí do diskuse, ptám se, zda si ještě přeje pronést závěrečné slovo pan poslanec Bezděk?

Poslanec Josef Bezděk: Já bych k tomu dodal jednu věc, jak tady paní poslankyně Vorlová doporučovala zkrátit lhůtu na jeden rok, je i z technického hlediska totiž reálné. Vycházeli jsme z optimálních předpokladů a 31. 12. 1993 je technicky nejoptimálnější termín s ohledem na veškeré právní legislativní úpravy, které probíhají a budou probíhat. Zpracování zákona o myslivosti ještě nebylo zahájeno a čeká se na úpravu legislativy věcí tomuto zákonu předcházejících, a to také zabere nějaký čas, rozhodně více než rok. Smlouvy končí a je potřeba, aby lidoví myslivci měli možnost působit ve sdruženích a aby měli určitou jistotu. Jestliže tato jistota nebude, pak nebude zájem tohoto zájmového uskupení o mimopracovní bezplatnou činnost, v důsledku čehož nastane bezprizorní stav a všechno se rozjede. Potvrdí se slova pana ministra, přijde doba vystřílení zvěře, vrhnou se na tuto oblast akciovky resp. jiní a to, co se šlechtilo, bude pryč. Na jedné straně se dovoláváme ochrany přírody a ekologie atd. a na druhé straně umožňujeme její likvidaci. Nebo snad regulovaný chov zvěře do přírody nepatří?

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Děkuji panu poslanci Bezděkovi a dávám závěrečné slovo společnému zpravodaji výborů České národní rady panu poslanci Matějkovi.

Poslanec František Matějka: Nepředpokládal jsem, že se rozvine taková diskuse, ale z ní vzešel jenom jeden návrh, jestli na tom paní poslankyně trvá. Aha, netrvá.(Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Pane zpravodaji, pan poslanec Pavela navrhl, aby návrh nebyl schválen vůbec.

Poslanec František Matějka: Já si myslím, že se to projeví při hlasování. A nebo trvá pan poslanec na svém návrhu? Já si myslím, že to není pozměňovací návrh. Já to bral jako doporučení poslancům, aby tento návrh neschvalovali. Takže žádné doplňovací návrhy nevzešly a žádám, aby se hlasovalo o tomto zákonu tak, jak nám říká společná zpráva obou výborů.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Tedy pan zpravodaj doporučuje, abychom hlasovali o celém předloženém návrhu.

Kdo je pro přijetí tohoto návrhu skupiny poslanců České národní rady Josefa Bezděka, Františka Matějky, Vladimíra Řezáče a Josefa Veselého na vydání zákona České národní rady, kterým se mění nebo doplňují některá ustanovení zákona č.23/1962 Sb. o myslivosti podle sněmovního tisku 203 ve znění společné zprávy výborů České národní rady podle sněmovního tisku 227 bez pozměňovacích návrhů, ať zvedne ruku. (113) Kdo je proti? (4) Zdržel se hlasování? (17) Děkuji. Návrh byl tedy přijat a tím bych skončila dopolední zasedání dnešního pléna, poprosila bych vás, abyste šli k obědu a vrátili se do jednací síně ve 13,30 hod. Ještě předtím mě poprosil ústavně právní výbor, že by se chtěli sejít na pět minut ihned po skončení dopoledního sezení v čísle dveří 55.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Pokračujeme v jednání plenární schůze. Dalším bodem našeho schváleného pořadu je

Vláda České republiky pověřila ministra práce a sociálních věcí pana Milana Horálka uvedením tohoto vládního návrhu zákona. Prosím jej, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek Vážené předsednictvo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, neskrývám své osobní uspokojení nad tím, že právě ve velikonočním týdnu mimo jiné důležité otázky, budeme věnovat část záležitostem humanitním, sociálním, pozornost především těm lidem, kteří naši pozornost a pomoc a péči potřebují.

Dovolte, abych uvedl tisk 189 vládní návrh zákona ČNR o změnách v působnosti orgánů České republiky a o působnosti obcí v sociálním zabezpečení a abych se v této souvislosti zmínil i o některých dalších otázkách sociálního zabezpečení, o některých otázkách rýsující se nové koncepce, o otázkách, o nichž jste projevili zájem ve výborech při projednávání návrhu tohoto zákona.

Zároveň vám sděluji, že bude-li tento zákon vydán, je připravena rozsáhlá realizační vyhláška k zákonu o sociálním zabezpečení a zákonu ČNR o působnosti orgánů. Dnes je na ní zejména za účasti charitativní a jiných iniciativ dokončováno připomínkové řízení. Tato vyhláška bude vydána současně s platností tohoto zákona, tedy nejpozději do 1. 5. t. r.

Navrženým zákonem sledujeme především tyto tři hlavní záměry: především upravit působnost orgánů České republiky a obcí v návaznosti na ustanovení okresních úřadů a obnovu obecního zřízení, o zrušení soustavy národních výborů v souvislosti se zásadními koncepčními záměry sociální politiky a pak učinit první k roky k realizaci, a to, za druhé, k rozšíření prostoru k působení obcí při zabezpečování sociální péče pro jejich občany a za třetí vytvořit právní základ pro poskytování finančních prostředků nestátním organizacím a občanům, jestliže zabezpečují sociální služby.

V této souvislosti bude ještě řada diskusí vedle těch, které jsou, a já bych chtěl říci ne koncepci, ale své vlastní krédo, s kterým se budu snažit ovlivňovat spolupracovníky v pracech na zásadní koncepci celé naší sociální politiky. Děkuji těm poslancům, kteří se již zapojili do práce v příslušných pracovních skupinách, děkuji dopředu těm, kteří se budou o tuto práci zajímat. Myslím si, že koncepce sociální politiky musí být ve svém rámci pluralitní, vnitřně provázaná, plná možných sociálně efektivních substitucí. Kde nestačí jeden, aby nastoupil druhý, kdo je lepší pro tuto nebo onu oblast, aby to provedl právě ten, který bude nejlepší. Zde velice spoléhám na rozvoj charitativních iniciativ a také sociálně orientovaných soukromníků. Musí v té nové koncepci dostat prostor, aby ne jenom doplňovali, ale v podstatě aby vytvořili něco, co si sám pro sebe nazývám zvláštní konkurencí, konkurencí humánní a sociální efektivnosti. Zdůrazňuji, že efektivnost je zde v této konkurenci měřena nikoli hmotnými, ziskovými motivy, ale kritérii mravními, humánními, sociálními, že se musí projevit v tom, aby se zlepšilo prožívání dnů všech těch, kteří naše sociální instituce potřebují. Hmotná stránka tohoto prožívání je sice velmi důležitá a musí být námi, zejména státními orgány, ochraňována, mravní a citový život těch spoluobčanů v těchto institucích sociální péče však musí být rozvinut na mnohem vyšší úrovni, než jaká tam dnes je. Tomuto základnímu krédu chci maximálně vyhodnotit zkušenosti ze zahraničí, vypracovat naše personální, institucionální, organizační a finanční struktury celého sociálního zabezpečení. Za další dát maximum práv a zdrojů lidem, to je obcím, městům, okresům, iniciativám, spolkům i jednotlivcům a spolu s tím i vybavenost finanční. Zde musí být ta věc jasná. Při privatizaci sociálního zabezpečení má kupující - abych se vyjádřil ekonomicky - zcela zvláštní postavení, a to je postavení nerovné. On musí být ochraňován. Vy sami dobře víte, že při zhroucení starého režimu muselo odejít ze sféry sociální péče kolik set tisíců lidí zejména protože kořistnili, že se přiživovali na sociální péči. Byli jsme v Palatě a jinde, kam se snažíme nějakou humanitární pomoc dostávat. Všude se setkáváme s tím, že tento proces ještě není zcela dokončen, a proto současně s těmito velkými záměry říkám, že také musíme naše sociálně slabší a potřebné spoluobčany ochránit před jakousi recidivou kroužících supů, kteří by se chtěli na této sociální a humanitární práci neblaze podílet. Čili i tato stránka tam bude významná. Ta koncepce může být reálná jen tehdy, bude-li provázána s celkovým reformním postupem, to znamená s tím, jak se budou rozvíjet finanční toky daňové soustavy, jak bude dokončena problematika vytvoření majetku obcí, dořešení problematiky majetku církví apod. Takto vypracovávaná, řekněme velká koncepce, demokraticky tvořená, může mít šanci na realizaci, když především hodně uděláme právě v těchto dnech. Někteří z vás se mě už i dnes ptali, jak se mám právě v těchto dnech. Cenový výbuch, rostoucí nezaměstnanost, nevybíraně daně, prázdné pokladny. Někteří starostové v neděli v Lucerně hovořili o cenové katastrofě, což je trochu přehnáním. Mohu vám sdělit mám se těžce, ale mám dobrý pocit v tom, že žádný z našich ústavů, žádná z našich činností nedoznala v těchto dnech úbytě. Všechny valorizace důchodů přesto, že jsme museli za jeden pátek večer obstarat součástku, aby počítač dále běžel, všechny byly včas. Ve všech našich domovech, které jsou pod správou ministerstva, protože jste tak rozhodli, nedošlo ke snížení dávek, kvality stravy, ničeho takového. Jednáme, učíme se všichni navzájem i na takto vyvíjejícím se trhu, vzhledem k tomu, že jsme velkoodběratelé, nakupovat levněji. Profinancovali jsme všechno a zatím neříkám, že nám chybí 247 miliónů, a to ještě neuvažuji o valorizačních procesech mzdy, o odměnách pracovníků v sociálních službách, ale všechny tyto otázky máme v patrnosti, řešíme a přitom ještě žijeme, že se ztrojnásobil počet podání stížností, žádostí. My měsíčně musíme na ministerstvu vyřizovat přes tři tisíce těchto písemných podání. Na okresních správách sociálního zabezpečení došlo za první dva měsíce k nárůstu oproti minulému roku o dvacet devět tisíc takových podání. Přesto se nestalo, že by se stanovení dávek a to všechno nějak významně zpozdilo. Zde bych chtěl poděkovat všem těm spolupracovníkům, zejména ženám, které nastavily svou pracovní dobu, zintenzivnily svou práci a v této nezvyklé situaci jakési inflační vlny se podařilo celou sociální síť udržet ve funkčním stavu. Musím zdůraznit k tomuto zákonu, že za prvé tento zákon pouze novelizuje zákon 114/1988 o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, že tedy tímto zákonem jde o organizační normu, o normu, která nemůže věcně upravovat vlastní obsah sociálního zabezpečení. Nemůžeme rovněž ukládat církvím, náboženským a humanitárním společnostem, soukromým objektům, jaké sociální služby mají poskytovat nebo na ně jejich výkon z dosavadních organizací a orgánů přenášet. Odporovalo by to principu jejich závislosti, dobrovolnosti a znamenalo by to zasahování státu do jejich vnitřní organizace. Navíc zdůrazňuji, že zákon i hmotná úprava sociálního zabezpečení i po novelizaci ústavního zákona č. 143 ústavním zákonem 156 nadále přísluší zákonům Federálního shromáždění. Za druhé - jde o zákon s časově značně omezenou dobou platnosti, nejdéle do konce příštího roku, popřípadě do zavedení nového územního uspořádání České republiky. Podle návrhu zůstávají orgány státní správy na úseku sociálního zabezpečení tyto: ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení a okresní úřady. Vedle těchto státních orgánů zákon nově vymezuje působnost obcí jednak jako samosprávných jednotek, jednak v přenesené působnosti pověřených obecních úřadů. Pokud jde o ministerstvo, v důsledku zrušení krajských národních výborů přechází na něj organizování náhradní rodinné péče, řízení 11 celorepublikových ústavů sociální péče s diagnostickou službou a odvolací agenda sociální péče v případech, kdy okresní úřady rozhodují v prvním stupni správního řízení. Pro vaši informaci uvádím, že jen za měsíc leden a únor došlo ministerstvu 1203 odvolání. Pokud bude ustaveno zemské či jinak zformované řízení, převedeme pak všechny agendy na tyto úřady. I když u ústřední české správy sociálního zabezpečení nedochází ke kompetečním změnám, pro informaci poznamenávám, že neuvěřitelně narostl rozsah agendy, kterou je třeba zvládat. Je samozřejmé, že valorizace důchodů, a to má být ještě za tři měsíce další - že tyto všechny úkoly představují neuvěřitelný nával práce pro pracovníky ve všech těchto orgánech. Dovolte mi ještě, abych vysvětlil, proč se na úrovni okresů počítá s působností jednak okresních správ sociálního zabezpečení a jednak okresních úřadů. Správy sociálního zabezpečení byly vytvořeny od prvního září minulého roku. Jejich úkolem je zabezpečovat agendu sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění. Uvažovali jsme i z podnětu řad poslanců o tom, aby při zrušení ONV převzaly tyto správy agendy sociální péče. Přesto, že se to zdá být racionální, ustoupili jsme od tohoto kroku, protože by to nebylo opatření trvalého rázu. V souladu se scénářem sociální reformy předpokládala totiž koncepce sociálního pojištění, kterou jsme připravovali, a kterou již vláda České republiky projednala, že nemocenská a sociální pojištění budou budována jako samostatné a samosprávné organizace na pojišťovacím principu a systému fondového hospodaření. Proto jsme se rozhodli sociální péči ponechat zvlášť na okresních úřadech s cílem postupně podle vytvořených podmínek ji decentralizovat na obce a vytvořit prostor pro nestátní subjekty. Pokud jde o koncepci sociálního zabezpečení, bude v příštích měsících rozpracována do zásad, které v průběhu června budou předloženy vládám republik, příslušným výborům ČNR a federální vládě k posouzení. Uvítali jsme, že do práce v pracovních skupinách vytvořených právě pro tuto koncepci se už zapojili někteří poslanci.

Doufám, že to není od věci, když se vrátím ke koncepčním zásadám poněkud konkrétněji. Koncepce bude samozřejmě respektovat Listinu lidských práv a svobod, Evropskou sociální chartu a zkušenosti z evropských zemí. Bude vycházet z transformace ekonomické základny společnosti, vlastnických a majetkových vztahů a z demokratického politického systému.

Cílem bude přiblížit naši sociální politiku systému vysoce vyspělých evropských států. Půjde zejména o osamostatnění finančních zdrojů pro sociální a nemocenské zajištění na samosprávném principu, o rozbití monopolu státu v sociální politice a o široký vstup soukromoprávních, občanských, církevních a humanitárních subjektů do její realizace. Bude sledovat podstatné posílení odpovědnosti občanů za jejich životní a sociální postavení a respektovat míru jejich účasti na tvorbě zdrojů společnosti. Soustava základního sociálního pojištění bude koncipována jako samosprávná, veřejně právní soustava garantovaná státem. Mimo základní sociální pojištění se obecně umožní kolektivní a individuální připojištění buď v rámci veřejně právní soustavy nad povinný základ nebo využitím jiných forem pojištění u soukromých ústavů. Budou rozšířeny formy individuálního zlepšení sociálního zabezpečení, například účastí na prémiovém spoření a jiné formy. V rámci soustavy sociálního pojištění budou zabezpečovány krátkodobé dávky nemocenského pojištění a dlouhodobé dávky penzijního pojištění. Veřejně právní soustava pojištění bude jednotná, povinná a bude zajišťovat občanům nabytá práva právně i ekonomicky.

Zásadní změny připravujeme v konstrukci důchodů, která bude třísložková. První složku vytvoří. jednotný základní důchod, jehož výše bude stanovena ve vztahu k nezbytným životním nákladům. Nárok na základní složku bude podmíněn určitou dobou placeného pojištění. Druhou složku se navrhne odvozovat od počtu let odpracovaných v pojištěné činnosti a z celoživotních individuálních výdělků, které budou indexovány podle cenového vývoje. Třetí složku by měly vytvořit zvyšovací příspěvky k důchodu, např. za práci v rizikovém pracovním prostředí, za práci po dosažení nároku na důchod, za zvláštní zásluhy atd.

Zásadně se mění systém financování. Zřídí se samostatné fondy republik vyčleněním příjmů a výdajů sociálního zabezpečení ze státního rozpočtu a zavedením vlastních příjmů v souvislosti s přestavbou daňového systému, a to z příspěvků zaměstnavatelů, zaměstnanců, samostatně výdělečně činných osob a z případné účasti státu. Garantem solventnosti fondu veřejně právní soustavy sociálního pojištění bude i nadále stát. V koncepci počítáme se zachováním státních dávek pro podporu rodin s nezaopatřenými dětmi, kterým státní rozpočet bude přispívat k vyrovnání vlivu růstu životních nákladů.

V sociální péči se zruší monopol státu, stát však bude zabezpečovat ze svých zdrojů základní podmínky k tomu, aby všichni mohli žít lidsky důstojným způsobem. Sociální péče se bude řídit zásadou univerzality a solidarity. Služby a dávky sociální péče budou upraveny tak, aby napomáhaly uspokojovat krátkodobé i dlouhodobé sociální potřeby různých skupin obyvatel v situacích, kdy nemohou bez solidární podpory společnosti překonat z příčiny jak objektivní povahy, tak i subjektivní povahy své obtíže.

Oblast sociální péče bude přiblížena sociálnímu terénu a organizačně zpružněna. Jejím základem bude aktivita obcí, sdružení obcí a měst, popř. dalších územních útvarů vybavených příslušnými zařízeními a vlastními finančními prostředky doplňovanými ze státního rozpočtu. V této souvislosti se bude využívat i institutu domovského práva, pokud se zřídí.

V sociální péči bude zcela otevřen prostor činnosti nestátním soukromým iniciativám, a to jak občanským, tak církevním. Jejich postavení bude zrovnoprávněno a jejich činnost bude podporována finančně státem, obcemi i podniky. Pokud tyto soukromé subjekty projeví zájem převzít část dosavadních sociálních činností ústavů a zařízení od státu a obcí, bude stát podporovat tento zájem především finančně i vytvořením věcných podmínek včetně převedení příslušných zařízení do jejich správy nebo vlastnictví.

Dovolte, abych se vrátil nyní krátce k projednávanému zákonu. K nejvýznamnějším změnám v něm dochází na úseku sociální péče, kde očekáváme v nejbližší budoucnosti mimořádný nárůst agendy, spojené s funkcí záchranné sociální sítě. Chci však říct, co jsem zde již před šesti týdny naznačil. Pokud by nedošlo k obnově růstu mezd v závislosti na růst ekonomiky, pak situace, která vzniká, by představovala takové počty lidí ocitajících se pod hranicí sociální potřebnosti, že ani s významným nárůstem počtu pracovníků v těchto sférách bychom v podstatě ani technicky nebyli sto celou tuto agendu zvládnout. Proto také vláda i já osobně se snažíme (já zejména v tripartitní radě), aby celá tato otázka našla optimální řešení. O výsledcích budete informováni v nejbližší době, jak budou ukončena tato tripartitní jednání.

Návrh zákona rozšiřuje samostatnou i přenesenou působnost obcí a obecních úřadů. Podle rozhodnutí svých zastupitelstev se budou postupně obce stávat zřizovateli a provozovateli domovů důchodců a dalších zařízení, které samy vybudují nebo převezmou od okresních úřadů. Budou pak samy rozhodovat o přijetí občanů do těchto zařízení, o poskytování pečovatelské služby, kterou budou zajišťovat. Na pověřené obecní úřady přechází působnost z okresů, pokud jde o rozhodování a poskytování převážného objemu peněžitých a věcných jednorázových a opakujících se dávek včetně příspěvků na dietní stravování. Jde o široký okruh občanů starších a zdravotně postižených, sociálně potřebných rodin s dětmi a občanů, kteří potřebují zvláštní pomoc, včetně občanů bez zaměstnání, pokud hmotné zabezpečení v době nezaměstnanosti nebude dostačovat k uspokojení společensky uznaných potřeb jejich rodin. Obce a pověřené obecní úřady se tak stanou důležitým článkem záchranné sociální sítě.

Při rozšíření působnosti obcí přihlíží zákon k jejich současným možnostem. Proto poskytování pečovatelské služby, která v cílovém řešení přejde plně na obce, ponechává zákon souběžně působnost i okresních úřadů a jejich výkon v rámci okresních ústavů sociálních služeb. V této souvislosti chci reagovat na námět, aby zákon přímo zrušil okresní ústavy sociálních služeb. Máme za to, že je třeba ponechat takové rozhodnutí v pravomoci přednostů okresních úřadů, kteří nejlépe mohou posoudit jejich účelnost podle místních podmínek. Zákon o okresních úřadech jim k tomu dává potřebnou kompetenci.