Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Berezovi za konstruktivní přístup. Předávám slovo panu poslanci Dannebergovi, připraví se poslankyně Kalousová.

Poslanec Leonard Danneberg: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážení páni poslanci, paní poslankyně, v zastoupení poslanců Severočeského kraje - Ratiborského, Budinského a Čermáka, kteří se museli bohužel vzdálit a kteří mě pověřili přednesením jejich podnětu, navrhuji, aby usnesení České národní rady ze 14. schůze ze dne 14. února 1991 bylo v článku VI, kde Česká národní rada doporučuje vládě České republiky, aby předložila návrh novely zákona o obcích a okresních úřadech, která upraví postavení města Brna, Ostravy a Plzně tak, aby tato města měla statut okresů, bylo doplněno o město Ústí nad Labem. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji za tento podnět. Předávám slovo paní poslankyni Kalousové, připraví se paní poslankyně Stiborová.

Poslankyně Eva Kalousová: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi přednést interpelaci na pana ministra školství, mládeže s tělovýchovy Petra Vopěnku ve věci navrácení majetku Československé obci sokolské v souvislosti s připomínkovaným návrhem zákona ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o některých opatřeních souvisejících se zákonem č. 173/1990 Sb.

Předsednictvo Československé obce sokolské zvolené na jejím sjezdu v lednu tohoto roku a členská základna této tělovýchovné organizace s některými ustanoveními diskutovaného návrhu zákona nemůže souhlasit.

Důvodem jejich nesouhlasu je především rozpor s textem uvádělo zákona č. 173/1990 Sb. jímž se vrací majetek Sokolu a dalším tělovýchovným organizacím, který nabyl platnost 1. června 1990.

Návrh zákona, o který je veden spor i v tisku, uvádí, že oprávněné organizace uplatní své nároky již do 30. června 1991. Je proto nanejvýš nutné uvažovat nejen o změně data, ke kterému mohou oprávněné organizace uplatnit své nároky, ale i o dalších aspektech.

Jedním z důvodů je i to, že se tak předejde diskuzím s předávajícími organizacemi a polemice v tisku.

Z četných dopisů členů Československé obce sokolské vyplývá snaha o rychlé obnovení sokolské činnosti. Shodně uvádějí, že nemají nic víc než velký elán a chuť do práce. Je proto nutné, aby zmíněný zákon byl uveden do praxe v co nejkratší době, a to alespoň v tak propracované podobě jako zákon o mimosoudních rehabilitacích, se kterým velmi úzce souvisí. Připomínky Československé obce sokolské zaslané předsednictvu České národní rady jsou s tímto požadavkem v souladu.

Československá obec sokolská žádá zpět svůj majetek plným právem, neboť byl vytvořen pouze z práce, úspor a darů Sokola, tedy bez státních dotací.

Věřím, že dobrou věc spolu se mnou podpoříte, protože Sokol byl všude přínosem celé společnosti, jak po stránce tělovýchovné, kulturní, tak především morální. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Kalousové. Předávám slovo paní poslankyni Stiborové, připraví se pan poslanec Klener.

Poslankyně Marie Stiborová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesla interpelaci následujícího znění a zdržela tak chvilku jednání naší sněmovny. Nutí mě však k tomu jedna skutečnost, že se na mne obrátila řada občanů, konkrétně především akademické obce vysokých škol naší republiky.

§ 37 zákona č. 152/1990 Sb. o vysokých školách specifikuje konkursní řízení na obsazená místa některých pracovníků vysokých škol. Dovolím si ocitovat první odstavec tohoto paragrafu: "Rektor může na návrh akademického senátu fakulty nebo akademického senátu vysoké školy vypsat konkurs i na obsazené místo, pokud je tento postup odůvodněn potřebou zabezpečit příslušnou odbornou a morální úroveň vysoké školy. Učiteli nebo vědeckému pracovníku, který v konkursu neobstál nebo se konkursu odmítl zúčastnit, může vysoká škola dát výpověď."

Plně lze s tímto paragrafem souhlasit, neboť nelze připustit, aby paragrafem, byla výuka a činnost vysokých škol jakýmkoliv způsobem ohrožena. Z dikce zákona vyplývá, že je-li ohrožena výuka z důvodů morálních, odborných či obojích, tento § zákona umožňuje, aby mohla být okamžitě zjednána náprava, a to hned od letního semestru školního roku 1990/91.

Podmínky řízení stanovuje konkursní řád podle odst. 2 citovaného §. V žádném případě se však podle zákona nejedná o paragrafu resystemizaci či o nějaké prověrky, ať již odborné či morální, všech pracovníků vysokých škol.

Přírodovědecká fakulta University Karlovy byla jednou z fakult, na které probíhalo toto konkursní řízení. Rektor university vypsal konkurs uveřejněný v Lidových novinách 15. 11. 1990 a vypsal konkurs na místa prakticky všech vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Předem bylo známo, že konkursní řád nebyl k dispozici.

Citované ustanovení, tedy § 37, výslovně požaduje vznik objektivní potřeby, nikoliv pouze vznik dojmu, pocitu nebo názoru, že je úroveň vysoké školy ohrožena. Objektivní potřebu lze určit ovšem jen v případě, že existují kritéria odborné a morální úrovně učitele nebo vědeckého pracovníka na příslušném místě, na které má být konkurs vypsán. To znamená, že musí být předem stanoveny odborné a morální podmínky, jež má učitel nebo vědecký pracovník splňovat, například konkrétní určení vzdělání, praxe, rozsahu publikační vědecké činnosti, její kvality, počet citací a odvolávek k odborné literatuře, republiková a mezinárodní reputace apod. v morálním ohledu pak například zachovalost, občanská bezúhonnost a jiné.

Jiná kritéria zákon nepřipouští a nepřipouští ani vypsání konkursu na jiná obsazená místa nežli místa učitelů a vědeckých pracovníků. Zákon rovněž nedovoluje jiná represivní opatření nežli možnost výpovědi.

Při vypsání konkursu na obsazené místo podle citovaného zákona proto musí být u každého jednotlivého místa předem zjištěno, zda pracovník, který na takovém místě pracuje, předepsaná kritéria splňuje či nikoliv. Pokud je nesplňuje, vzniká potřeba vypsat konkurs. Pokud splňuje, nevzniká potřeba toto zabezpečit.

Konkurs tedy může být vypsán pouze na místa, na nichž pracovníci předem stanoveným kritériím nevyhovují. To a priori vylučuje hromadné vypsání konkursu na všechna obsazená místa na fakultě neboť nevím, ale je prakticky téměř vyloučeno, aby na všech místech učitelů a vědeckých pracovníků pracovali lidé s nedostatečnou odbornou a morální úrovní.

Při konkursu, který byl vypsán na uvedené fakultě, nebyly splněny zákonné podmínky:

1. Konkurs byl sice zveřejněn, avšak nebylo uvedeno, že jde o konkurs na místa obsazená.

2. Nebylo rozlišeno, která místa jsou obsazena vyhovujícími a která nevyhovujícími pracovníky, a ani to v tomto případě rozlišeno být nemohlo, protože kritéria pro obsazení jednotlivých míst nebyla předem stanovena.

3. Konkurs, jak již bylo řečeno, byl vypsán na všechna místa, dokonce i na ta, o kterých zákon nehovoří. Nebylo také rozlišeno o která místa, kde je objektivní potřeba, jde.

4. Konkurs probíhal bez konkursního řádu.

5. Při konkursním řízení nebyli jednotliví pracovníci o nichž se jednalo, k jednání vůbec přizváni. Konkursní komise byly složeny kromě mimofakultních pracovníků a studentů, z pracovníků a funkcionářů fakulty, tedy těch, kteří byli naopak adepty v konkursech na jiných katedrách fakulty. Vedle toho byli při jednání komisí namnoze přítomni funkcionáři, kteří nebyli členy konkursních komisí a mohli komisi jakýmkoliv způsobem ovlivňovat.

6. K informaci o své osobě, kterou členové komise mohli získat pouze z písemných materiálů či ústních sdělení, nebyla jednotlivým pracovníkům dána možnost se obhájit a proti výsledkům konkursu nebylo odvolání.

Za těchto podmínek nemajících oporu v zákoně konkursní komise prováděly něco, co by se mohlo nazvat, jak už bylo řečeno, resystemizací či prověrkou, jejímž výsledkem je situace, že kolem 40 pracovníků je buď ve výpovědi nebo v jednání na výpovědi. A co je ještě více překvapující příslušná fakulta mění i pracovní smlouvy dalším pracovníkům, a to i těm, kteří v konkursu uspěli, a to z doby neurčité na dobu určitou - 1 až 3 roků. Někteří pracovníci jsou bez právního důvodu přemisťováni na nižší místa.

Z této záležitosti vyplývají dvě závažné okolnosti:

1. Mám za to, že nebyl dodržen zákon č. 172/1990 Sb. Výše uvedeným postupem byla postižena řada občanů a možno říci, že byla narušena jejich právní jistota.

2. Je otázkou, zda k podobnému postupu nedošlo ještě na jiných fakultách či jiných vysokých školách naší republiky. Jde tedy o to, aby tento nebo jiný precedentní případ nevrhal špatné světlo na demokratické a právní poměry na Universitě Karlově, jejímiž absolventy jsou i mnozí z nás, poslanců přítomných v této sněmovně. Navíc je to také universita, která má dodnes věhlas v mezinárodním akademickém světě.

Dovoluji si tedy interpelovat ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky s žádostí, prosbou, aby celou záležitost nejen na uvedené fakultě, ale i na jiných vysokých školách přešetřil. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Stiborové. Dávám slovo panu poslanci Klenerovi, připraví se pan poslanec Nedbálek.

Poslanec Pavel Klener: Pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci.

Dopoledne jsme zde diskutovali o neperiodickém tisku. Já se chci zmínit o tisku periodickém. Obracím se na vládu České republiky se žádostí o podporu na zachování odborného lékařského tisku, jehož existence je vážně ohrožena.

Vydáváním odborných lékařských časopisů byla pověřena Československá lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně. Vydávala 29 odborných časopisů domácích a 8 mezinárodních. Tyto časopisy byly hlavním zdrojem odborných informací v širokém zdravotnickém terénu. Je pravda, že vydávání časopisu bylo vždy záležitostí ztrátovou a bylo v plné výši subvencováno ministerstvem zdravotnictví.

Za rok 1990 činila sumární ztráta 5 650 341 korun. Ve snaze snížit velikost ztráty a s vědomím, že ministerstvo zdravotnictví nemůže nadále plně pokrýt zmíněnou ztrátu, byly zvýšeny ceny prakticky všech časopisů v průměru o 100 %. Přesto se počet předplatitelů jen nevýznamně snížil.

Dále byly anulovány autorské honoráře a byl zastaven automatický nárok na bezplatné zasílání 25ti kusů separátních výtisků, a přesto není zatím nouze o rukopisy. Situace s vydáváním lékařských časopisů je však přes tato úsporná opatření kritická, neboť se zvýšila cena papíru zhruba 3x, zvýšila se cena typografické práce až 5x, zůstal odvod Poštovní novinové službě ve výši 25 % z ceny každého čísla a přibyl odvod ministerstvu financí ve výši 22 %.

Za těchto okolností by předpokládaná ztráta na vydávání všech lékařských časopisů, navzdory zmíněným opatřením ke snížení ztrátovosti, přesáhla částku 6 miliónů korun, to znamená o milión korun více než představuje subvence ministerstva na celou lékařskou společnost.

Hrozí tudíž zcela reálně úplné zastavení domácího lékařského tisku. Jde o zcela absurdní situaci v době naprosté inflace nejrůznějších tiskovin. Například Časopis lékařů českých vychází již 130 let a jemu vydávání nebylo zastaveno ani v průběhu II. světové války.

Rád bych zdůraznil, že odborné lékařské časopisy jsou pro širokou obec zdravotníků prakticky hlavním a jediným zdrojem informace a významným způsobem přispívá k udržování či zvyšování odborné úrovně našich lékařů, po které se tak často volá. Přísun zahraničních časopisů byl z ekonomických důvodů podstatně zredukován a tak zůstávají mnohé z nich k dispozici pouze ve Státní lékařské knihovně v Praze. Individuální žádosti o separátní výtisky nejsou zdravotnickými zařízeními propláceny, vzhledem k podstatnému zvýšení poštovného.

Tok informací představovaný odborným tiskem nemůže nahradit ani konání většího počtu domácích sjezdů či sympozií, nehledě na to, že rozpočet zdravotnických zařízení na cestovné a sjezdové poplatky byl ve všech zdravotnických zařízeních podstatně redukován, což podstatně omezí účast lékařů na těchto akcích.

Zánik domácího odborného tisku má ještě jeden aspekt. Zásadním způsobem omezuje publicitu domácích odborníků. Přijetí práce do zahraničního časopisu není totiž limitováno pouze požadavkem na vysokou odbornost, ale je omezeno též ekonomicky. Převážná většina zahraničních časopisů totiž vyžaduje zaplacení poplatku 5 - 10 dolarů za rukopisnou stranu a jeho zaplacení není pochopitelně zárukou, že bude příspěvek otištěn. Naproti tomu, řada u nás vydávaných časopisů je v zahraničí excerptována a některé z nich byly směňovány za časopisy zahraniční.

Vím, že ekonomická situace nejen ve zdravotnictví je svízelná, ale domnívám se, že můžeme 2 - 3 roky vydržet bez některých nových přístrojů, že snad přežijeme i snížené dotace na výzkum, ale informace potřebujeme. Žádám proto, aby se vláda touto otázkou zabývala a zejména aby byla znovu zvážena nutnost povinného odvodu ministerstvu financí z těchto časopisů.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Klenerovi. Hovořit bude poslanec Nedbálek, připraví se poslanec Čapek.

Poslanec Lubomír Nedbálek: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, vznáším otázku na pana ministra Horálka, týkající se privatizačních komisí. Chtěl bych, aby nám pan ministr Horálek odpověděl, jakým způsobem je upravena možnost uplatnění nezaměstnaných v privatizačních komisích. Chtěl bych, kdyby nám mohl odpovědět pokud možno již dnes, protože tato informace je pro veřejnost velice potřebná.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Nedbálkovi. Pan ministr Horálek se hlásí s okamžitou reakcí na tuto otázku.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek: Paní a pánové, od 1. února je v platnosti kompetenční zákon o působnosti našich orgánů v oblasti zaměstnanosti, který leccos upravil, jakmile jste nám zákon dali. Od 1. února jsou v platnosti tři vyhlášky ministra. Jedna je o rekvalifikacích, druhá o podporách v nezaměstnanosti a třetí o zřizování prospěšných pracovních míst a zejména veřejných pracech. Bylo by dobré, kdyby tyto věci vešly v trochu větší známost, protože je potřeba jednak váš dohled na to a jednak také jisté podpory těmto věcem.

Veřejně prospěšné práce se zřizují v okresech na základě dojednání s obcemi a s okresními úřady. Naše úřady práce mohou ve své kompetenci spolupůsobit při zřízení veřejných prací, je tam krytá i finanční stránka, jde o to, podporu v nezaměstnanosti, která by jinak byla vyplácena, využít i na krytí mzdových nákladů obcí a okresů při těchto veřejně prospěšných pracech. Neděláme kvótní rozdělování prostředků do okresů, ředitelé úřadů práce musí předložit projekty na tyto věci a na základě toho se činnost financuje. Těžiště je podle situace v zaměstnanosti - nezaměstnanosti, potřeby a možnosti v jednotlivých okresech.

Jsou některé akce, které jsou vyhlašovány jako akce širší. První akci jsem minulý týden vyhlásil, aby z uchazečů o práci, kterých máme k 1. únoru v České republice 60 000, z toho 49.2 % mužů a 50.8 % žen. Je tam zhruba 1/3 tzv. bílých límečků. Je důležité, aby pro urychlení a usnadnění prací privatizačních komisí okresních byli přijati v rámci programu veřejných prací pracovníci z řad uchazečů o zaměstnání a velmi rychle pomohli roztočit organizačně ekonomickou stránku činnosti privatizačních komisí, kde část těchto prací vázne. Jsou tam jak práce dělnické povahy, tak zejména technickohospodářské. Toto je sděleno všem ředitelům úřadu práce.

Co vázne - je poptávka po tom, aby tito lidé při privatizaci spolupůsobili. Spíše se úporně hledají a uvolňují lidé ze zaměstnání, účetní apod. My je máme ale v nezaměstnaných. Na ty je třeba také sáhnout. Úporně se hledají důchodci, nepotřebujeme to. Máme zde jistý rezervoár pracovníků, kteří mohou 6 - 9 měsíců při těchto věcech pracovat. Myslíme přitom i kousek dál. Dostanou se do kontaktu s nově vznikající podnikatelskou sférou. Budou-li dobří a známí, budou jim nabízena zaměstnání.

Prosím, abyste pomohli při jednáních ve svých okresech a volebních obvodech, aby vešla tato možnost ve známost. První měsíc mzdových nákladů těchto lidí jsme schopni uhradit. Finanční problém tam vážný nebude, protože privatizace sama o sobě vynese prostředky na to, aby to z fondu na nezaměstnané příliš nestálo.

Prosím vás v této věci o razantnější důraz, aby se uchazeči o zaměstnání, kterých každý měsíc narůstá o více než 20 000, k této šanci dostali.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Dávám slovo poslanci Čapkovi, připraví se poslanec Pavela.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, Česká národní rado, dovolte, abych se obrátil s dotazem na ministra školství. V poslední době jsme svědky značného pohybu v resortu ministerstva školství. Různé informace přináší tisk, rozhlas i televize, ovšem objektivní obraz si člověk představit nedokáže. Prosím pana ministra, zda může odpovědět stručně na tři otázky:

1. Jaké závěry vyvodilo ministerstvo školství z demonstrací učitelů 20. února t.r. před budovou ministerstva?

2. Zda budou v resortu školství probíhat atestace, zda jsou připraveny, jak budou ustanovovány atestační komise a na co budou zaměřeny?

3. Zda má ministerstvo vypracovanou koncepci dalšího rozvoje školství a zda se k ní bude moci vyjádřit odborná veřejnost?

Kromě toho mám připravenu interpelaci na pana ministra vnitra České republiky. Protože se domnívám, že čas vlády i náš je vzácný a interpelace je na tři stránky, dovolím si ji předat písemně panu předsedovi vlády s tím, že bych požádal o písemnou odpověď.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Čapkovi. Hovořit bude poslanec Pavela, připraví se poslanec Šimeček.

Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající, vážená česká vládo, vážené paní a páni poslanci. Byl jsem požádán řadou občanů na Severní Moravě, abych vznesl interpelaci na ministra vnitra pana Tomáše Sokola ohledně kriminální činnosti v některých oblastech severní Moravy. Nebudu interpelaci přednášet, předal jsem ji osobně panu ministrovi, aby mi na ni mohl odpovědět. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Pavelovi. Předávám slovo poslanci Šimečkovi. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Body.

Poslanec Josef Šimeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, řadu otázek, které jsem měl nachystány pro pana ministra Horálka, pan ministr zodpověděl. Chybí mi pouze odpověď na otázku, kdy nám tady pan ministr vysvětloval možnost zapojení nezaměstnaných do práce v rámci okresu, zda je možné ve větším regionu uvažovat o využití uvolněných pracovních sil pro výstavbu ústavů pro postižené děti, na výstavbu penzionů pro seniory a - nezlobte se - i pro výstavbu věznic, jež naše republika velmi nutně potřebuje. Není to totiž záležitost jenom okresních úřadů práce. Děkuji.