Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Stanislav Bělehrádek: Vážený pan předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, páni kolegové, paní kolegyně, domnívám se, že pro dnešní dialog, který tu odeznívá, nejsme řádně připraveni. Jak řekl pan místopředseda české vlády Lukeš, některá slova zde zazněla zcela zbytečně a měli jsme se k tomu problému vyjádřit, až bychom znali všechny skutečnosti a měli všechny podklady. Zatím zde hovoříme o různých dopisech, které všichni dostáváme. Ale tyto dopisy mě osobně nemohou přesvědčit. Protože jedni dostáváme dopisy jednoho druhu, jiní dostáváme dopisy druhého druhu. Těchto dopisů je celá řada, ale domnívám se, že základem pro naše rozhodování by měl být provedený sociologický průzkum, který nám řekne, jaké stanovisko naši voliči zaujímají. Ať chceme nebo nechceme, tímto stanoviskem se musíme z velké části řídit.

Já osobně nepovažuji národnost jako takovou za rozhodující. Některé diskusní příspěvky, které zde zazněly, hovořily o národnosti moravské a obsahovaly některé další základní otázky. A to samosprávu obcí, dále státoprávní uspořádání a samosprávu těchto území. Domnívám se, že je potřeba, abychom si každý z nás udělali jasno, co který tento termín znamená. Pro samosprávu obcí jsme vytvořili základní podmínky. Přijali jsme zákon o obcích, ale víme, že samospráva v obcích nemůže řádně fungovat, protože nejsou vytvořeny ekonomické předpoklady. Tyto ekonomické předpoklady - a to všichni víme, budou schváleny až v daňových zákonech a budou platit od 1. 1. 1993. Já osobně bych se nechtěl vracet k schvalování rozpočtu pro rok 1991. Rozpočet je schválen, určité úpravy budou provedeny na základě ušetřeného jednoho procenta a tím otázka rozpočtu pro 1991 končí. Je třeba, abychom rozpočet pro rok 1992 připravili tak, aby lépe odpovídal jednotlivým požadavkům a přáním okresních úřadů. V otázce státoprávního uspořádání se domnívám, že je třeba, abychom si uvědomili, že státní správa musí být co nejblíže občanům a že musí být co nejlevnější. Když si vezmu přehled dekoncentrovaných územních orgánů státní správy, které pracují v současné době, tak se domnívám, že státní správa jako taková je v současné době nevyhovující. Protože pro Českou republiku máme 19 ministerstev, dále sedm finančních ředitelství, sedm správ sociální péče, sedm krajských hygienických stanic, sedm krajských správ Veřejné bezpečnosti, sedm českých zemědělských a potravinářských inspekcí, sedm krajských ředitelství pošt a telekomunikací, sedm krajských poboček inspektorátů radiokomunikací. A jak jsme slyšeli, ministerstvo školství chce zřídit pobočku na Moravě a podobně uvažuje i ministerstvo financí. Je takováto státní správa racionální? Domnívám se, že není. Je třeba vytvořit státní správu takovou, aby racionální byla, aby byla opravdu co nejlevnější, aby daňoví poplatníci měli co nejmenší zátěž. Proto se domnívám, že je třeba, abychom znali veškeré podklady, veškeré skutečnosti, jak jednotlivé státní správy a jednotlivá státoprávní uspořádání budou vypadat, jaké jsou předpoklady, že budou vytvářeny a jakým způsobem budou fungovat.

Je třeba skončit s jednotlivými experimenty. Zdá se mi, že někdy experimentujeme jako poslanci až přespříliš. I navrhovaná oblastní státní správa jako forma státoprávního uspořádání je určitým experimentem, který zatím nikde ve světě nefunguje, který nikde nepracuje a přesto se ho snažíme prosadit. Když se podíváme na některé zákony, které jsme schválili v minulém pololetí, uvědomuji si, že jsme experimentovali např. i při volbě starostů. Mnohem výhodnější by bývalo bylo, kdybychom starosty volili přímo, protože by se nám nestalo, že tolik obcí nemá žádné obecní zastupitelstvo a nemá starostu. Domnívám se, že jsme šťastně nerozhodovali, když jsme vytvářeli okresní úřady ve statutárních městech. Na minulém jednání pléna České národní rady jsme doporučovali vládě, aby předložila návrh na zrušení těchto okresních úřadů. U návrhu zákona o majetku obcí se domnívám, že bylo štěstím, že se tento zákon nepřijal a velice mě překvapilo, že někteří poslanci, kteří ve výborech byli zásadně proti tomu, aby obce měly majetek, aby mohly podnikat, najednou mění své stanovisko. Ke všemu je potřeba čas, všechno je třeba prozkoumat, ke všemu je třeba vést dialog. Ale tento dialog musí být konstruktivní se znalostí věcí. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bělehrádkovi, neobdržel jsem další přihlášky do diskuse a dovolil bych si proto ukončit rozpravu. O slovo se přihlásil pan premiér Pithart.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, přihlásil jsem se proto, že jsem byl k tomu přímo vyzván přinejmenším dvěma z vás. Panu poslanci Hofhanzlovi bych chtěl říci, že pan ministr Šabata nemá žádné zmocnění zavazovat se jménem vlády, nebo uzavírat dohody, ale v tom smyslu snad vaše otázka nevyzněla. Má ze své funkce zmocnění, a to přímo ze své funkce jednat se členy vlády federální a slovenské. Navíc všichni členové vlády mají ode mne pokyn co nejintenzivněji se kontaktovat se slovenskými kolegy, což také činí. Pan ministr Šabata mne o svých jednáních informuje, někdy ústně, někdy písemně, ale já nemohu odpovědět přímo na otázku, která nebyla přímá, protože já nevím, jaké konkrétní jednání pan poslanec měl na mysli, když mě jaksi apostrofoval, jednání na nejvyšší úrovni o symetrickém uspořádání spolkovém, nevím přesně co má pan poslanec na mysli, budu-li to vědět, tak samozřejmě budu povinen odpovědět, čili odpověděl jsem vlastně obecně.

Pan poslanec, jemuž se omlouvám, protože jsem si nepoznamenal jeho jméno, se mě přímo zeptal, jak si to představuji, pokud jde o rozpočty, kolik že vůbec rozpočtů bude schvalováno v České republice. Já jsem řekl jedno a na tom bych rád trval, tam kde je samosprávný orgán, tam musí být možnost také disponovat se zdroji, finančními prostředky, a to nejen těmi, které jsou lokalizovány na území toho obvodu, na němž ten samosprávný orgán stojí, ale dokonce nad těmi prostředky, které dostanou jaksi přiděleny, skutečný rozpočet je vždycky přerozdělování. Je přerozdělovacím mechanismem, já jsem měl za to, že vysvětlení pana ministra Ježka, které tady podal při projednávání rozpočtu a potom vám je pan ministr Ježek rozdal a potom pana ministra Špačka vás v tomto již přesvědčilo, protože rozpočet je vždycky přerozdělování. Teď je otázka, kdo to má dělat, jestli to má být Česká národní rada z podkladů vlády, ministerstva financí, která bude takto přerozdělovat mezi 75 okresů, nebo jestli to má mít jiný samosprávný orgán bližší těm okresům, ale to je samozřejmě jenom úvaha, trvám na tom, že kde je samospráva, tam musí být možnost disponovat se zdroji.

Konečně panu poslanci Gjuričovi bych rád řekl, já musím zjistit, co jste dostali, protože si nedovedu představit jaké čtyři stránky, zpráva vládní komise byla mnohem rozsáhlejší, obsahuje ve svých fundamentech desítky stránek, to všechno je samozřejmě k dispozici. Ostatně také experti při svých přednáškách načerpali mnohé své představy právě z práce této komise. Co asi bude nejobtížnější a co vy budete nejvíce chtít, to budou odhady nákladů spojené s tím kterým způsobem uspořádání. My to samozřejmě uděláme, samozřejmě řekneme za jakou míru přesnosti ručíme. Nebude velká.

Ostatně chci říci, že toto není možná úplně klíčová otázka, i když se o ní dobře mluví, je to jaksi pádný argument, zejména odpůrců. Ale chci říci, že v různých zemích Evropy mají různě rozsáhlou státní správu a samosprávu, někde velmi rozsáhlou třeba proto, že se rozhodli si to platit, že mají zvláštní místní daň, tak si může platit více správních úředníků, než se třeba rozhodneme my v Čechách, to je skutečně věc rozhodnutí, které nemůžeme z centra České národní rady ovlivnit. My se pokusíme o odhad, pokusíme se o srovnání s jinými srovnatelnými evropskými zeměmi, a toto bude asi to nejtěžší. Jinak v podstatě všechno je hotovo, stačí to jenom z těch desítek stránek expertů připravit pro vás tak, aby to bylo přehledné, ne příliš stručné a ne zase příliš rozvláčné.

Pan místopředseda vlády Lukeš řekl, že to budete mít všichni k dispozici před zahájením příštího plenárního zasedání, ale já jsem cítil potřebu ohradit se proti slovům poslance Gjuriče, protože kdyby z té vládní komise vzešly skutečně čtyři stránky, byla by to ostuda, ale nikterak tomu tak není. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi, tím jsme uzavřeli toto téma našeho odpoledního bloku, je 17.15 a já si dovolím v tomto okamžiku navrhnout, abychom udělali 30ti minutovou přestávku, sejdeme se v 17.45 hodin, předpokládám, že ukončíme dnešní jednání kolem 19.00 hodiny.

Dalším bodem našeho jednání budou interpelace, otázky a podněty poslanců České národní rady na členy vlády České republiky.

Poslanec Jiří Vlach: Vážená vládo, vážená sněmovno, dovolte mi, abych zahájil další bod dnešního jednání, kterým je bod označený v původním programu číslem

Jako první se do rozpravy v tomto bodě přihlásil pan poslanec Šplíchal, předávám mu slovo. Připraví se pan poslanec Holomek.

Poslanec Václav Šplíchal: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážená vládo, milí a vážení kolegové, předkládám interpelaci jménem skupiny poslanců Josefa Hejska, Bezděka a Hrazdíry. Adresována je panu předsedovi vlády.

Vážený pane předsedo, obracím se na Vás s interpelací ve věci finančních prostředků rozpočtovaných na silniční sítě v roce 1991. K intervenci nás vede současná neutěšená situace v silničním hospodářství. Stagnací od roku 1988, poklesem finančních prostředků vynakládaných státem do výstavby, rekonstrukcí, oprav i údržby silničních komunikací dochází již dnes ke zhoršení jejich stavu. Stát podotýkám, je majitelem silnic a stav silniční sítě je dán úrovní silničních stavebních kapacit na jejich údržbu, opravy a rekonstrukci. Tyto silniční kapacity jsou věcně a organizačně vybudovány, opodstatněnost jejich existence nemohou určovat výhradně tržní vztahy, ale musí mít na jejich setrvání zájem sám stát. Neopravovat silniční síť třeba jen na krátkou dobu je vážná chyba, po ní následují mnohem vyšší náklady, nejen na opravu silnic, ale i na provoz vozidel na nich. Udržet existenci silničních kapacit je proto pro stát nezbytné.

Kritická situace nastává v tomto roce po liberalizaci cen. Například ceny asfaltu se zvyšují na dvojnásobek. Bez zohlednění tohoto vlivu rozpočtem dochází k finančnímu nekrytí věcných potřeb ve výši více než 2,5 mld. Kčs, téměř ve výši 50 % rozpočtu uplynulého roku. Rozsah údržby a oprav stávajících silnic musí být proto zásadně snížen a také řada připravovaných silničních a mostních staveb nemůže být zahájena. Tato situace sebou přináší i zásadní nevyužití dlouhá léta budovaných silničních stavebních kapacit, i když už dochází k jejich radikálnímu omezování. Současné naplnění těchto kapacit státní zakázkou dosahuje průměrně 20-30 % oproti dřívějším 60 - 70 %. Nepříznivě zde působí i nevyjasněnost finančních zdrojů u měst a obcí. Chci upozornit, že silniční kapacity byly v minulosti zásadně vázány na práce na silniční síti, pro které jsou úzce specializovány. Pokud se urychleně nepodaří zohlednit uvedené cenové vlivy, dojde v průběhu tohoto roku k postupnému rozpadu a likvidaci silničních stavebních kapacit, tím k ohrožení stavebního stavu silničních komunikací a následným nepříznivým dopadům do silniční dopravy a celého hospodářství. Přitom jedna nepříznivá zima - a vývoj této zimy naše obavy vyvolává - může vytvořit hrozivou situaci na komunikacích a likvidací kapacit se ztratí schopnost na vzniklý stav reagovat. Bylo by velmi špatné toto připustit v době, kdy potřebujeme zvýšit výkon hospodářství, rozšířit a zkvalitnit služby pro turistický ruch a vytvářet vhodné podmínky pro vstup zahraničního kapitálu do naší ekonomiky. Neopomenutelným nepříznivým důsledkem by bylo propuštění velkého množství především úzce specializovaných kvalifikovaných pracovníků. Budoucí obnova silničních kapacit jakoukoliv formou podnikání by si vyžádala do budoucna značné prostředky.

Řešit uvedenou situaci je třeba zvýšením rozpočtu pro práce na silniční síti pro rok 1991. Toto rozhodnutí je nezbytné udělat co nejdříve, a to nejpozději v dubnu, do května, aby mohly být prostředky využity v sezóně, mohlo být včas reagováno na škody na komunikacích po letošní zimě a předešlo se dříve uvedeným negativním důsledkům.

Navrhuji také doporučit okresním úřadům a jejich cestou obcím, zvážit a řešit potřeby prací na místních a městských komunikacích. Závěrem vás, pane premiére, žádám o brzké projednání, rozhodnutí a podání informace, jak bude vzniklá situace řešena. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šplíchalovi. Dovolte mi, abych v této fázi uvedl několik obecných slov k interpelacím. Chtěl bych připomenout to, co zde už několikrát zaznělo. Neznevažujme význam interpelací, aniž bych přímo chtěl omezovat ústavní práva každého z vás. Od začátku volebního období bylo předáno písemně nebo předneseno ústně 87 interpelací. Jsou to všechno skutečně tak významné skutečnosti, které nelze vyřešit jiným způsobem? To je můj dotaz na vás a nyní bych předal slovo panu poslanci Holomkovi, dále se do diskuse přihlásil pan poslanec Bereza.

Poslanec Karel Holomek: paní předsedkyně, pane předsedající, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci. Skupina poslanců - Romů přítomných v tomto parlamentě mě pověřila, abych zformuloval interpelaci vůči české vládě ve velice nepříjemné záležitosti. V pátek a v sobotu 22. a 23. února došlo na Domažlicku v obci Lipkov a v Klatovech k několikanásobným útokům skupiny 20-30 osob na Romy, s tragickými následky. Jeden mrtvý, několik zraněných a hospitalizovaných, 2 zdemolované byty. Ze všech dostupných informací lze usuzovat na promyšlený násilný čin se silným rasovým podtónem vyvolaným organizovanou skupinou obyvatelstva. Zřetelně a objektivně lze učinit tyto závěry.

1. V naší společnosti existují a vznikají skupiny obyvatelstva, které jsou potencionálními nositeli rasových předsudků a jejich dovádění do společensky nebezpečných a katastrofických důsledků.

2. Státní orgány váhají, jsou nerozhodné a nedokáží vyvodit patřičné a rázné závěry z varovných signálů, které mají k dispozici. To příklad v Klatovech znovu jasně ukázal.

3. O události musela být informována širší veřejnost, neboť nutně byla i svědkem těchto určitě rušných, dramatických a nápadných událostí a svědčí to také o tom, že lidé vnitřně necítí potřebu distancovat se od těchto rasově, vůči určité skupině obyvatel, nepřátelsky pojatých akcí. Nedochází k jejímu veřejnému odsouzení. Chápeme to jako jeden z dalších projevů občanské a společenské nedostatečnosti určité části našich obyvatel.

Objektivně je však třeba říci i to, že chování některých skupin Romů nepřispívá k dobrému vzájemnému vztahu s ostatními občany. Tak tomu bohužel je a bylo i v tomto konkrétním případě v Klatovech.

Podceňování této skutečnosti a možných způsobů nápravy ze strany jednak romských občanských iniciativ, ale i ze strany místních samosprávných orgánů už nelze dále trpět. Je nutno promýšlet věcné a konkrétní způsoby řešení těchto konfliktních situací, za spoluúčasti zmíněných složek a samozřejmě i orgánů policie, event. místní policie. Jinak se vytváří velice nebezpečný precedens řešit narůstající averzi a nepřátelství vůči skupinám z obyvatelstva z řad Romů způsobem násilným a společensky velice nebezpečným a nepřijatelným.

Proto žádám ministra vnitra o zprávu, která by přesně vystihla sled událostí i reakci policejních orgánů na ně. V případě oprávněnosti podezření, že příslušné složky policie zanedbaly své povinnosti, zejména pokud se týká ochrany a bezpečnosti občanů, a to i v poloze váhavosti a nerozhodnosti, žádám ministra vnitra o důrazný zákrok.

Současně žádám i vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, o podporu formou společného usnesení, kterým by tato sněmovna odsoudila násilné akce rasově zaměřené. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Holomkovi. Předávám slovo panu poslanci Berezovi, připraví se pan poslanec Danneberg.

Poslanec Rudolf Bereza: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, obracím se ve své interpelaci na ministra životního prostředí.

Vážený pane ministře, jsem poslancem za olomouckou oblast a chtěl bych vás seznámit a požádat o pomoc v problému, který část této oblasti sužuje, ohrožuje životy a zdraví obyvatel.

Abych nezdržoval sněmovnu, předám interpelaci panu ministrovi písemně. (Potlesk.)