Česká národní rada 1990 – 1992

Chtěl bych vám říci ještě další věc, že jsme minulý týden navštívili velvyslance Polské republiky v Československu a dozvěděli jsme se, že se připravuje v Polsku změna státoprávního uspořádání, kdy má vzniknout zhruba 12 historických zemí. Tady si můžete vyzvednout plánek, můžete se na to podívat, dostanete k tomu materiály. To co nám říkal minule pan Dobal, že když chce Morava a Slezsko nějakou formu samosprávy, tak to je, jako kdyby chtěli Eskymáci Riviéru, myslíme si, že to tak není. Nejenom na Západě vznikají historické země, ale budeme se k tomu vracet i my a budeme to tvořit i tady, na té horší, poškozené části naší společné budoucí Evropy. To by bylo k tomu.

Pokud se týká rozpočtu, věřím, že právě tím, že jsme se vrátili, že budeme pracovat v České národní radě, změní se v budoucnu i to, aby byl rozpočet příznivý pro území Moravy a Slezska. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kadlecovi a předávám slovo panu poslanci Fejfarovi, připraví se poslanec Čech.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, není žádným tajemstvím, že jsem byl ten, který spustil minule tu věc s usnesením, kde jsem žádal všechny čtyři varianty a posléze jsme si odhlasovali, abychom dostali tyto předloženy. Chtěl bych doplnit aktuálně pana poslance Kadlece, ano přes 70 % Moravané podle výzkumu veřejného mínění si myslí, že bylo ošizeno, také přes 70 % Moravanů dává prioritu ekonomice, řešení ekonomických problémů s tím, že státoprávní řešení může počkat. To v tom výzkumu také bylo.

Dále jednu věc. Včera proběhla přednáška, na kterou kupodivu kolegové z HSD nepřišli, byli tam dva, kteří nevydrželi nervově a odešli, přednášeli nám tam odborníci z vládní komise, která se zabývala těmito variantami a diskuse vyzněla víceméně pro regionální variantu s tím, že by bylo vhodné ji zajistit v kombinované podobě.

Mrzí mě, že kolegové z HSD, kteří se od samého začátku ohánějí samosprávou nechápou, že takováto věc by měla vznikat zdola, z pocitu lidí v jednotlivých regionech a odmítají tuto variantu. Proč? Jsou místa na Moravě držím tady dopis primátora Ostravy, který se vyjadřuje jednoznačně pro regionální variantu, ať už v té nebo oné podobě, o Jihlavě už jsme tady mluvil několikrát, jsou prostě místa na Moravě, která nechtějí zemské zřízení, nechtějí spolkový stát Moravský. Nebylo by vhodnější, aby vznikly přirozeným způsobem regiony, a potom regiony, které cítí moravsky, které zemské zřízení chtějí, tak aby se spojily, to je ta třetí varianta, aby se spojily a tu zemi si udělaly a tu zemi si taky zaplatily, samozřejmě. Z včerejšího výkladu ing. Přikryla jasně vyplynulo, že každý další stupeň státní správy navíc stojí zhruba 5 mld. Kčs. Tak dobře na tom nejsme.

Myslím, že se brání něčemu, co celou dobu propagují, aby to šlo zespoda a nikoliv, aby jim to někdo dirigoval tady z České národní rady, tady bude země, jestli se vám to líbí nebo nelíbí. To by dospělo k tomu, že bychom třeba v Jihlavě chtěli referendum a toto referendum by dopadlo jednoznačně, to vám mohu již dneska říci, chtěli bychom se připojit k Čechám. Co by z toho vzniklo, to si dovedete představit, nikoliv stabilita, ale nestabilita.

Skončil bych citátem z výzvy poslanců HSD, o které už zde byla řeč, kde jako bod III. je, že vyzývají funkcionáře moravských a slezských KC OF, jejichž poslanci odmítli zemské a spolkové uspořádání "pokud je ještě čas, zvažte svoje stanoviska, nevystupujte proti zájmu Moravy a Slezska". Této výzvě odpovídají sprosté a výhružné dopisy, které dostávám od příznivců HSD-SMS. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Fejfarovi, předávám slovo panu poslanci Čechovi, připraví se pan poslanec Procházka. Žádám vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, abyste se zdrželi projevů v průběhu vystupování vašich kolegů.

Poslanec Vladimír Čech: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, moje vystoupení se bude týkat i toho, o čem teď právě naposledy mluvil pan předsedající.

Už půl roku tady sedím a poslouchám projevy, které se týkají Moravy a Slezska. Musím tady vyjádřit dva takové základní pocity, dvě takové základní výzvy. Považuji za naprosto nepřijatelné, já jako člověk, jako poslanec, aby tady někteří poslanci vystupovali a příslušníky HSD tady zesměšňovali, jednali s nimi jako s uličníky, dělali si z nich legraci, a vystupovali prostě proti nim způsobem, který mě osobně, přestože se mě to osobně netýká, uráží. (Potlesk.)

Myslím si, že jsme tady všichni dospělí lidé, nebo alespoň v to doufám a že bychom se měli zdržet takových projevů, které skutečně dospělým lidem jsou nedůstojné. Na druhou stranu ovšem si myslím, že by příslušníci HSD měli ovládat své vášně, tlumit tyto vášně, že by se měli chovat tak, aby jejich projevy k jednání, o kterém jsem právě před chviličkou mluvil, nesváděly. Některé projevy, které právě před chviličkou se ozvaly tady, jsou rovněž nedůstojné dospělých lidí. (Potlesk.) Měli byste si to, prosím vás, uvědomit.

Co se týká toho, o čem je tady řeč. Státoprávního uspořádání. Myslím, že mě už znáte dostatečně, alespoň někteří, abyste věděli, že se vždycky snažím o domluvu, že jsem vždycky pro to, aby byly vyslechnuty všechny zúčastněné strany. Taková domluva je možná jenom bez demagogie a hrubého nátlaku, a to prosím na obou stranách. Pokud Občanské fórum požadovalo důkladné a důsledné zvážení všech možností, opakuji všech možností a aspektů státoprávního uspořádání, a to tedy uspořádání a aspektů na základě odborných expertíz, považuji to rozhodně za objektivnější než prosazování jedné jediné možnosti, protože vystoupení, a to všichni víme, všichni si to uvědomujeme, a byl bych rád, aby tady zaznělo veřejně, vystoupení příslušníků HSD tady působí naprosto monotématicky a únavně. Prosím vás, snažte se slyšet všechny strany, všechny aspekty, myslím, že na tom, co chce Klub OF vůbec není nic špatného, naopak, že je to snaha po tom nejserióznějším a nejzevrubnějším zvážení situace. Na druhé straně ovšem tady musím takto veřejně prohlásit, že Občanské fórum jako do té doby koaliční partner mělo HSD o svém rozhodnutí, které učinilo při jednání Klubu, předem informovat, a ne aby se to HSD dozvědělo až tady z řečniště ve Sněmovně. To byla veliká chyba.

A ještě jednu takovou věc, kterou jsem vyčetl z tisku, která mě naprosto zarazila a šokovala a musím říci, že ji považuji za naprosto nepřijatelnou. Vyčetl jsem z tisku, jestli je to pravda nebo ne nevím, ale když se to objevilo v tisku, musím si toho všimnout, že požadují zástupci nevím, abych se vás nedotkl, jestli to byli zástupci HSD nebo jiní příslušníci moravského národa, nechci to zpochybňovat, že by hlavním městem tohoto státu mělo být Brno. Já jsem se nejdříve začal smát, ale potom jsem se naštval. Prosím vás, chtěl bych od vás slyšet, jestli něco podobného myslíte vážně nebo ne.

Ale měli byste si dát pozor, aby se takové útoky v tisku neobjevovaly, protože to působí někdy až komicky a vaše jistě dobré úsilí, v které věřím, to malinko oslabuje. To je asi to, o čem jsem chtěl promluvit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Čechovi, předávám slovo panu poslanci Procházkovi, dále se připraví pan poslanec Miloslav Klega.

Poslanec Kamil Procházka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená česká vládo, s nesmírným politováním za sebe i za své kolegy z Hnutí za samosprávnou demokracii konstatuji, že někteří naši poslanci nejsou sto si zapamatovat tři písmena HSD, my nejsme hnutí za Moravu a Slezsko, my jsme Hnutí za samosprávnou demokracii. V této zkratce vyjadřujeme vlastně celou šíři svého politického programu. Pane premiére, byly vám předány dopisy, možná několik desítek dopisů z Moravy, které nesouhlasí s naším stanoviskem. Víte, kolik takových nesouhlasných dopisů můžete dostat, teoreticky 400 tis. To je totiž 10 % obyvatel Moravy a Slezska, které nesouhlasí s naším programem. Dokonce se stanoviskem národnosti moravské souhlasí 94,46 desetin obyvatel Moravy a Slezska.

Co nás opravňuje k tomuto tvrzení? Když Galupův ústav pro průzkum veřejného mínění dělá své vzorky od 1200 do několika málo tisíc vzorků v průzkumu, který jednoznačně hovoří, že pro variantu zemského uspořádání jako prvního kroku a spolkové republiky jako druhého kroku je 90 % obyvatel Moravy a Slezska.

Dále musím říct, že tak jako vám byly předány dopisy s opačným stanoviskem s našimi politickými stanovisky, můžeme i my přinést petice, které leží tady na České národní radě v hojném počtu. Já jsem se nikdy nedoslechl, že by na tomto plénu a vůbec, že by petičním výborem byly řešeny. Doufám, že tedy dojede k nápravě tohoto stavu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Procházkovi, prosím, aby se slova ujal pan poslance Klega, dále se do diskuse přihlásil pan poslanec Kašuba.

Poslanec Miroslav Klega: Pane předsedající, paní předsedkyně, pane předsedo vlády, vážení přítomní, mně se špatně hovoří, jsem po chřipce, tak trochu budu sípat nahlas. Mám pocit, že mám jisté právo hovořit o Moravě, jelikož patrně ze všech vás mám průkazně nejstarší rodokmen moravský, který najdete až do počátku 16. století, průkazně, přímo na Ostravsku. Když přijdete do Ostravy, najdete tam Klegovu ulici. To po mém otci, který tam působil. Abych moje přátele Moravany uklidnil, můj strýc, bratr otcův, byl od roku 1911 poslancem za Moravu, byl jím i později za Agrární stranu. Můj strýc, který byl spisovatelem, byl takříkajíc moravský bard. Byl to Vojtěch Martínek, u něj se tříbila moravská politika. Tam přicházely největší osobnosti moravského života, jak literárního, tak politického. Tam dokonce přicházel o Moravě si povyprávět sám Šalda nebo Machar, o Moravě se jednalo u nás s Poláky, protože strýc působil předtím v Krakově na univerzitě, pak v Klajpedě. Dokonce se hovořilo o alternativách moravského jazyka. Hostem u Martínka byl profesor Goj, který psal verše pod pseudonymem Óndra Lysogorský. U Martínků se vytvářely gramatiky moravského jazyka. Různé, to znamená gramatiky moravštiny, lašštiny. Mám doma studie německé z doby protektorátu, z pera pana obrlandrata Lempkeho, který dokazoval árijský původ Lachů v mnoha nesmyslných, kuriózních, oduševnělých studiích o Moravě. Sám se pokládám za znalce Janáčkova. Jsem hudební skladatel. Většina mého díla se týká Moravy. Pokládám se skutečně za znalce etniky moravské, pokud jde o moravskou lidovou píseň, všech těch vlivů, které se tam objevují. Byl jsem i to já kdo Václavu Černému, dával typy přes ministerské vlivy Jablůnkovska. Myslím, že jsem Moravan a říkám celý svůj život jsem Moravě zasvětil. Janáčkova filharmonie v Ostravě je z velké části moje dílo, konzervatoř v Ostravě je z velké části moje dílo, čili nemusím se pouze hájit slovy. Myslím si, že kdo trošku zná problematiku Ostravy, ví, nakolik je spojena s mým jménem, s jménem mé rodiny a mých předků - a já přesto prosím chci vám zdůraznit, že kdykoliv se u nás hovořilo a pamatuji si, protože jsem jeden z nejstarších vás poslanců, pamatuji si spoustu tezí o Moravě, jak se probírali u Martínků. jak se mluvilo u nás, ale nikdy se nemluvilo o Moravě nečeské. Nikdy se nemluvilo o Moravě takovým způsobem, jak jsem s hrůzou poslouchal v Ostravě na náměstí, kde se o Moravě i dokonce ústy zde přítomných nebo možná nepřítomných (nevím, nedělal jsem prezenci) poslanců mluvilo pouťovým způsobem. Zneužívalo se tohoto krásného moravanství. Nevím, k čemu se zneužívalo. Nechci, aby vznikly hranice mezi Čechami a Moravou. Já sám jsem studoval v Praze, studoval jsem také v Bratislavě DARMMSTADTU. Studoval jsem leckde. Nechci žádné hranice. Nechci žádné další hranice. Nechci žádné pseudonárodnosti, aby se někdo vytvářely a jsem hrdý na to, že pocházím z Moravy, abyste to věděli. Hluboce si vážím krásy, která je v poetice moravského jazyka, v moravské poezii, v moravské hudbě.

Chtěl bych, abyste tuto poetiku poznali všichni, abyste si ji zamilovali. Chtěl bych, abyste milovali Moravu tak, jako ji miluji já. Chtěl bych, abyste jí věnovali tolik života, tolik energie, kolik jsem jí věnoval já. Bez postranních úmyslů. Původně jsem nezamýšlel stát se poslancem. Jsem skladatel. Chtěl jsem jím být již natrvalo. Stal jsem se poslancem. Prosím vás, mějte v úctě tuto krásnou moravskou tradici, nezaměňujte ji za nějaké politické lobby, nezaměňujte ji za zdroj politické kariéry. Chtějme Moravu, ať je taková, jaká je, ať je silná ve svých obcích, jak o tom dobře píše náš ostravský primátor. Samozřejmě jsou tu technické problémy s nějakými mezistupni, ale myslím, že máme v ČNR dost odborníků, legislativců, chytrých lidí. Já si myslím, že mezistupně, řídící mezičlánky, že to je technický detail. Myslím, že to hlavní je vykonáno. Zákon o obcích pokládám za hlavní, ostatní se přece dá dotvořit. Myslím, že je nutné se domluvit, ale na jisté kulturní úrovni. Ale ne z náměstí s dechovkami, a organizovanou klakou. Já bych chtěl, abychom se domluvili na odborné úrovni. Třeba absolutně tu chybí znalecké posudky lidí, kteří se vyznají v této problematice. Ptal jsem se třeba znalce nad jiné znamenitého, doktora Stolaříka, jestli s ním někdo jednal. Vůbec nikdo. A tak dále. Já myslím, že nemůžeme vycházet z žabích perspektiv.

Na celý moravský problém se musíme podívat v trochu jiném kontextu. Nedovedu si představit, že by se např. vysoké školství na Moravě řídilo kritérii z pozice 4 mil. obyvatel. To se musí řídit kritérii evropskými. Já mám také své výhrady proti pragocentrismu. Pokud zde nějací pragocentrické jste, tak vězte, že mi jdete na nervy, ale musí platit nějaká kritéria, která budou závazná. My jsme přece malý stát. Když se dáme s Moravou dohromady (kdoví jak to dopadne se Slovenskem), tak to dá nějakých 10 mil. obyvatel. My však musíme vytvářet kritéria všeplatná! Musíme vycházet z kontaktů celoevropských. Mám už dost všech quasi zemských atomizací atd. Jsou nesmyslné. Mají fungovat obce, ještě však nefungují. A nezačaly fungovat, jak jistě víte, zemský faktor ustoupil. Obce byly bohaté, obce rostly, rozvíjely se kulturně, ekonomicky atd.

Dívejme se na to takto, nefantazírujme, nehrajme si na zákonodárce, kteří budou vytvářet nové a nové země nebo kraje. Vytvářejme hodnoty! Hodnoty moravské, slezské a české! Stále citujeme, že to někde, třeba v Americe dělají tak a tak, ale nedíváme se na naše vlastní hodnoty. Jenže hodnoty, které zde jsou, bohužel rozmělňujeme, drobíme, zkrátka atomizujeme a tím znehodnocujeme.

Mám přátele, kteří mi píší pozdravy domů, třeba z Ameriky, na adresu Vítkovice, hlavní město Evropy. A docházejí. Můžeme tedy osamostatnit i Vítkovice. Já budu pro. Ale toto přece není téma pro Járu Cimrmana. Toto je téma neobyčejně vážné. Zabývali se jim skutečně velcí lidé. Měl jsem to štěstí, že jsem mnoho z nich mohl poznat osobně. Nikdo z nich jakživ nemluvil o moravském národu, nikdo z nich nemluvil o nějakém rozbití Čech a Moravy. Všichni chtěli, abychom vytvořili jeden krásný, veliký národ. A tím snad přece jen tak trochu jsme. Dívejme se na to také takto. Děkuji vám. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji poslanci Klegovi. Předávám slovo poslanci Kašubovi. Připraví se poslankyně Röschová.

Poslanec Josef Kašuba: Pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážená Česká národní rado, velice těžko se bude hovořit po vystoupení předřečníka, nicméně si dovolím dvě poznámky.

Minulý, resp. předminulý týden, 14. února, kdy došlo k odchodu poslanců HSD-SMS, který byl provázen potleskem i smíchem určité části sněmovny, mi bylo z toho smutno. I dnes z vystoupení některých kolegů mi bylo smutno.

Nicméně si vážím toho, že česká vláda ústy pana premiéra se přihlásila ke svému původnímu stanovisku, to znamená k oněm dvěma variantám budoucího státoprávního uspořádání.

V této souvislosti bych vás chtěl, pane premiére, požádat o jedno. Prosím vás, pokud můžete už dnes, řekněte, do kdy je vláda schopna ony podrobné podklady, o nichž neustále hovoříme a na něž značná část poslanců, která ještě v některých otázkách nemá jasno, čeká, předložit. zejména pokud jde o podklady sociálně ekonomického charakteru. Myslím, že všeobecná rozprava bez těchto konkrétních podkladů je do jisté míry ztrátou času. Myslím, že po těch měsících, které uplynuly od voleb, je nejvyšší čas, abychom otázku Moravy a Slezska a uspořádání České republiky vůbec už konečně začali prakticky řešit. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kašubovi. Prosím paní poslankyně Röschová, dále se přihlásil poslanec Gjurič.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, úplně úvodem chci říci, že jsem se narodila v Jižních Čechách, žila jsem ve Středních Čechách a nyní žiji v Západních Čechách a tudíž jsem Češka. Asi před rokem jsem zasedla do této sněmovny a začala se - dnes možná bohužel věnovat politice. Od té doby - možná, že to začalo trochu později - neustále slyším buď otevřeně, ale často skrytě, že jako Češka neustále žiji, v podstatě 40 let, na něčí úkor.

Samozřejmě, že to člověk z počátku bral tak, jak řeč plynula. Tyto tendence začínají nabývat poměrně nebezpečného rozsahu. Neustále poslouchám, že se 40 let rozpočet přerozděloval špatně: já s tím naprosto souhlasím, samozřejmě přerozděloval. Nyní, tak zhruba tři měsíce, slyším, že se přerozděloval špatně, na úkor Moravy. Asi je to pravda, nejsem ekonom, tudíž to nemohu fundovaně posoudit, ale rozhodně se nepřerozděloval ve prospěch českých krajů. Kdyby se přerozděloval ve prospěch českých krajů, nevznikla by pravděpodobně naprostá evropská ekologická katastrofa v Severních Čechách.

Bydlím v Plzni, kdyby se takto rozpočet přerozděloval, Plzeň by pravděpodobně nevypadala tak, jak vypadá. Nebyla by městem, které je podobné tomu městu, které před 45 lety osvobodili Američané, to je město po bombardování.

Také již delší dobu jsou mi předkládány různé informace ohledně průzkumu veřejného mínění na Moravě. Mám-li to brát jako informaci, která mi bude sloužit v mém rozhodování ohledně čtyř variant státoprávního uspořádání, je to v pořádku. Ráda bych však požádala o to, aby mi byla také předložena informace o průzkumu veřejného mínění v Čechách. Domnívám se, že otázka zemského zřízení nebo jakékoliv změny státoprávního uspořádání není otázka jen a výlučně Moravy a Slezska, ale také samozřejmě Čech.

Dále se domnívám, že vybudování státní správy a samosprávy a změna státoprávního uspořádání je záležitost velice složitá. Proto vás všechny ať jste z jakéhokoliv hnutí či politické strany - vyzývám, abyste k tomu přistupovali skutečně s největší odpovědností a nepodléhali naprosto žádnému diktátu, ať je činěn z jakékoliv strany. Domnívám se, že ke změně ohledně státoprávního uspořádání, můžeme dojít pouze konsensem, ničím jiným. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Röschové, předávám slovo panu poslanci Gjuričovi, připraví se pan poslanec Wolf.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážení přítomní, abych nezdržoval titulaturou, mám dojem, že už skoro všichni přede mnou začínají říkat takové kádrové sdělení svého původu. Já jsem z poloviny Jugoslávec a z poloviny Moravák, ale narodil jsem se v Praze. Chtěl bych nyní upřít vaší pozornost trochu jiným směrem, než je neustálý spor mezi námi a Hnutím za samosprávnou demokracii. Do určité míry už o tom hovořil kolega Kašuba.

Pan premiér už po několikáté prohlásil, že vláda zevrubně prozkoumala... atd., atd. To, co nám vláda předložila jako materiál, na jehož základě bychom měli rozhodovat, by bylo možno přijmout tak nejvýš jako výchozí teze. Je to jen naprosto základní výčet možných řešení, nic víc. Nevadí, že jsou toho čtyři strany. Na čtyřech stranách se dá napsat leccos. Kdyby to ovšem byly čtyři strany pregnantně a analyticky zpracovaného materiálu se všemi konsekvencemi, které už několik měsíců požadujeme.

Měli jsme zřejmě už dřív říct, že na základě takového materiálu nemůžeme rozhodovat. To je asi naše hlavní chyba. Ale je důkazem naší zodpovědnosti, nikoli naší chyby, že jsme rozhodli tak, jak jsme rozhodli minule. Mrzí mě, že to kolegové z Moravy brali jako újmu. To je asi také do určité míry naše chyba. Ale rozhodnutí to bylo podle mého názoru jediné možné.

Dámy a pánové, jak už jste u úst některých předřečníků slyšeli, včera tady byl seminář. Seminář, který jsem považoval za velice podstatný, za účasti opravdu kvalitních odborníků k této problematice. Včera jsme poprvé začali hovořit o problematice skutečně od počátku fundovaně. Jestliže říkám poprvé, tak tím myslím, že jsme dnes skoro po půl roce vlastně na počátku.