Otázkou ústavnosti samého institutu povinných výtisků se pečlivě zabývalo několik výborů, které vyslovily v debatě pochybnosti, zda zasílání povinných výtisků adresátům, jejichž seznam je uveden v příloze zákona, nepředstavuje vlastně řešení otázky vlastnického práva, popřípadě zda nejde o specifickou formu vyvlastnění. V takovém případě by samozřejmě bylo nutno přijmout jiný způsob právní úpravy. Jsem přesvědčen, že tento názor není správný. Zasílání povinných výtisků představuje plnění povinnosti uložené zákonem. Jde o obdobnou povinnost, kterou vůči orgánům hygienické služby plní výrobci potravin, vůči orgánům státního zkušebnictví výrobci některých strojů a zařízení a podobně. Nelze přehlédnout, že při vyvlastnění je odnímán majetek existující, zatímco v posuzovaném případě se vydavatel rozhoduje k výrobě publikace již s vědomím, že bude muset splnit povinnost, kterou mu zákon ukládá. Institut povinného výtisku umožňuje státu převzít garanci za rovnoprávné zpřístupnění domácí produkce neperiodických publikací a jejich uchování prostřednictvím sítě knihoven.
Některé pochybnosti vyvolala definice neperiodických publikací v § 1 zákona, zejména v tom smyslu, zda za neperiodickou publikaci je třeba považovat film určený pro promítání v kinech, videozáznamy, fonokazety, CD desky, gramofonové desky apod. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že zákon stanoví dva předpoklady pro to, aby movitá věc byla považována za neperiodickou publikaci. Především musí jít o rozmnoženinu díla (literárního, vědeckého nebo uměleckého) ve smyslu autorského zákona a za druhé musí být tato rozmnoženina vydána. Výčet v § 1, uvozený slovem "zejména", je samozřejmě jen demonstrativní, nemělo by však být pochyb o tom, že režim zákona obecně dopadá i na materii, kterou jsem uvedl jako příklad.
To je důležité si uvědomit v souvislosti se správným výkladem ustanovení § 4 zákona, které řadu neperiodických publikací vyjímá z povinnosti oznámit vydavatelskou činnost a z povinnosti odevzdat povinné výtisky.
Z těchto dvou povinností jsou mj. vyňata "kinematografická díla." (§ 4, písm. a). Pokud jde o pojem "kinematografického díla", je nutno přiznat váhu případné námitce, že v našem právu není dosud ustálen. Protože je však nutno odlišit tzv. distribuční filmovou kopii, která je vyrobena v několika velmi drahých exemplářích, jejichž cena výrazně převyšuje i výši navrhované pokuty, od rozmnoženin pro prodej v maloobchodě, které sice u klasického filmové pásu nepřicházely v úvahu, ale jsou aktuálním problémem u videodikci, kterou znal již zrušovaný zákon č. 94/1949 Sb. Povinnosti evidence a odevzdávání povinných výtisků se proto nebudou vztahovat na výrobce videokazet (v budoucnu zřejmě i videodesek) nebo obdobných výrobků vyráběných ve větším množství, zpravidla pro prodej, pokud se na něj nebudou vztahovat výjimky podle § 4, písm. d) nebo g). Druhým pojmem užitým v ustanovení v § 4, písm. a) jsou "zvukové, obrazové a zvukově-obrazové záznamy, pořízené rozhlasovými a televizními organizacemi, určené k veřejnému užití". Pochybnosti v tomto směru směřovaly k výkladu slov "veřejné užití". Je nutno jej chápat tak, že veřejně je dílo užíváno promítáním v televizi, rozhlasovém vysílání, jinými slovy tak, že jej může vnímat obecně blíže neurčený okruh lidí. Další připomínky, které vzešly z projednávání zákona ve výborech a o nichž bude ČNR nyní jednat, neboť, jak předpokládám, budou součástí společné zprávy výborů, bude zřejmě z větší části možno akceptovat - jsou obsaženy v tisku 103. Část z nich aktualizuje text zákona s přihlédnutím k vývoji našeho právního řádu od předložení zákona do parlamentu na podzim loňského roku a další část poopravuje nepřesnosti, které se nepodařilo odstranit při legislativních pracích. Pokud jde o námitky, které se dotýkají věcné stránky úpravy, chtěl bych na závěr uvést, že předkládaný zákon představuje odraz jistého kompromisu mezi zájmy skupin vydavatelů a knihovníků, který předkladatel shledává stabilním.
Jménem vlády České republiky proto
doporučuji, aby po projednání byl zákon
v předloženém znění přijat.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu ministrovi a nyní prosím
společnou zpravodajku výboru ČNR paní
poslankyni Moserovou, aby nám odůvodnila společnou
zprávu výborů.
Společná zpravodajka výborů ČNR Jaroslava Moserová: Vážená paní předsedkyně, členové vlády, vážení kolegové a kolegyně, dovolte abych vás seznámila se společnou zprávou, tisk 103 výborů ČNR k vládnímu návrhu zákona ČNR o periodických publikacích, tisk 52.
Výbory ČNR kromě mandátového a imunitního projednaly na svých schůzích v říjnu a listopadu 1990 vládní návrh zákona ČNR a schválily s těmito připomínkami.
Dovolte abych vás nyní seznámila s připomínkami, které byly zapracovány do společné zprávy i potom s připomínkami, které tam zapracovány nebyly.
K § 1 a k odst. 1 § 2 jsou připomínky výhradně legislativně-technického rázu, týkající se odkazů pod čarou, které nejsou součástí zákona.
V odst. 2 § 2 dochází ke změně ve znění, a to "vydavatel je povinen písemně oznámit ministerstvu kultury ČR vydavatelskou činnost a to do 30ti dnů ode dne vydání". Je to zjednodušení proti původnímu znění a je blíže určující. V tom došlo ke shodě.
Odst. 3 zní: "Ministerstvo kultury ČR vede evidenci vydavatelů a jejich seznam zašle okresním úřadům. Změny tohoto seznamu zasílá okresním úřadům vždy k 31. 12. kalendářního roku."
Okresní úřad musí mít tuto evidenci protože jinak by nebylo možné sankcionovat podle dalších paragrafů.
V § 3, odst. 2 navrhl výbor pro vědu, vzdělání a kulturu vypustit odst. 2, pojednávající o povinnosti odevzdávání povinných výtisků za úplatu. Při společné schůzi předsedů výborů byl tento požadavek výboru akceptován, odst. 2 se vypouští a následně se vypouští i příloha 2. Takto zní návrh předložený ve společné zprávě.
V § 4 pod písm. e) se vypouští "programy divadelních a jiných představení".
§ 4 uvádí všechny případy u kterých odpadá povinnost podle § 2, odst. 2 a § 3, a programy divadelních a jiných představení představují také materiály, které je třeba archivovat a představují určitou kulturní hodnotu, která by měla být zachována. Proto bylo navrženo u písm. e) vypustit "programy divadelních a jiných představení."
U písm. g) - "rozmnoženin díla, vydaná v počtu 200", jak bylo v původním návrhu zákona, je doporučeno ve společné zprávě zvýšit náklad, u kterého je tato výjimka, na 500 rozmnoženin, aby byli zohledněni vydavatelé, kteří vydávají díla v malém nákladu, zejména poezie apod., čili nákladů spojených s malým ziskem. Je zde tedy doporučeno zvýšit šíři nákladů na 500 rozmnoženin.
Dále je ve společné zprávě doplněno písm. j) v § 4 a to "propagační materiály politických stran a hnutí", které by rovněž byly vyňaty z povinnosti evidence a odevzdávání povinných výtisků.
Dále jsou v § 4 opět ještě připomínky legislativně-technického rázu doplňuje se tam zákon ČNR č. 54/1990 Sb. o volbách do ČNR ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 221/1990 Sb.
V § 5 se mění znění odst. 1 takto: "Tomu, kdo porušil ustanovení § 2, odst. 2 tohoto zákona, uloží okresní úřad pokutu až do výše 10.000 Kčs". Je to zjednodušení tohoto textu.
Dále se mění: "vydavateli, který neodevzdá povinné výtisky podle § 3 a § 4, písm. d), g), h) a i) tohoto zákona, uloží okresní úřad pokutu až do výše 25.000 Kčs.
V odst. 3 se doplňuje za slovo "způsobu" slovo "rozsahu". Odst. 3 tedy zní: "Při stanovení výše pokuty podle odst....atd. ...okresní úřad přihlédne k závažnosti protiprávního jednání a zejména k jeho "způsobu a rozsahu".
V odst. 4 vypustit slova "do tří měsíců ode dne, kdy se okresní úřad od porušení právní povinnosti dozvěděl". Tento odstavec tedy zní: "Pokutu lze vydavateli složit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k porušení právní povinnosti došlo".
Je to objektivní kritérium, nikoliv subjektivní.
V odstavci se upřesňuje, jak bude využit výnos sankcionace, výnos pokut a odstavec 5 doplňuje na závěr slovy: s určením pro rozvoj v oblasti kultury.
Odstavec 5 zní: Pokuta uložená podle odstavce 1, 2 a 3 je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým byla uložena a je příjmem orgánu, který ji uložil s určením pro rozvoj v oblasti kultury.
V příloze zákona doporučujeme vypustit část 2 přílohy s odůvodněním, které jsem přednesla výše a označení část 1 tím pádem odpadá. Není třeba označovat část 1, protože je pouze jediná příloha.
K písmenu a) přílohy - je doporučeno doplnit příjemce povinných výtisků o knihovnu České národní rady a vypustit jako oprávněného příjemce povinného výtisku ministerstvo kultury České republiky.
V oddíle plakáty a kalendáře doplnit: Matice slovenská Slovenská národní knihovna Martin, po dohodě s výborem Slovenské národní rady, odpovídajícím výborem, který poskytuje povinné výtisky ve větší šíři institucím České republiky.)
V oddíle rozmnoženiny uvedené v § 4 písm. i) - jedná se o rozmnoženiny slepeckým tiskem - doporučuje se rozšířit počet výtisků slepecké tiskárny a knihovny K. M. Macana na tři výtisky.
K písmenu b) přílohy - zvukové, obrazové a zvukově obrazové snímky doporučuje se opět vypustit jako oprávněného příjemce povinného výtisku ministerstvo kultury České republiky. A je tam prosím jedna chyba zcela technická, hned u písmene b) - "zvukové, obrazové a zvukově obrazové snímky Matice Slovenská národní knihovna Martin" je jedna věc, jeden subjekt, takže tam je jenom jedna jednička.
Potud společná zpráva a pozměňovací návrhy, které vyšly z jednotlivých výborů, a které byly zahrnuty do společné zprávy. Nyní bych vás seznámila s připomínkami a pozměňovacími návrhy, které přijaty nebyly.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučil vrátit návrh zákona předkladateli k přepracování z důvodů rozporu s ústavou ČSFR. Domnívám se, že pan ministr ve své zprávě předkladatele dostatečně zdůvodnil skutečnost, že zde rozpor není.
K § 2 odst. 2 byl podán návrh, aby se vydavateli uložilo písemně oznámit ministerstvu kultury vydavatelskou činnost do 30 dnů ode dne, kdy vydavatelskou činnost zahájil. Protože byl ale akceptován návrh výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, aby za to rozhodující datum bylo považováno datum vydání první neperiodické publikace, stává se tento návrh irelevantní. Den, kdy vydal první neperiodickou publikaci je přesně formulovaný časový okamžik, kterým začíná třicetidenní lhůta oznamovací povinnosti, jeví se jako určitější.
Další návrh národohospodářského výboru je obdobně irelevantní vzhledem k tomu, co bylo přijato. Pak výbor pro vědu, vzdělání a kulturu navrhl v § 2 odst. 3 ukončit text za slovem: vydavatelů, což by znamenalo, že seznam vydavatelů není zasílán okresním úřadům a okresní úřady by neměly evidenci, na základě které by mohly sankcionovat. Z hlediska této působnosti okresních úřadů je potřeba, aby jim byl zajištěn nutný předpoklad pro tuto jejich činnost. Proto výbor pro vědu, vzdělání a kulturu na této připomínce netrval.
V § 2 se doporučuje zapracovat povinnost oznámení ukončení vydavatelské činnosti, to doporučoval kontrolní a rozpočtový výbor. Domníváme se, že toto ustanovení nemusí být považováno za nevyhnutelně nutné, protože zákon by měl především upravit podmínky a vymezit postavení jednotlivých subjektů, práv a povinností při aktivní vydavatelské činnosti. Ukončení vydavatelské činnosti navíc nemá podle našeho názoru za následek ze strany orgánů státní správy vymezených tímto zákonem, cokoliv v této věci dál činit. Je to nadbytečné.
V § 3 odst. 1 se navrhuje změnit lhůtu 20 dní, od kdy je vydavatel povinen zaslat bezplatně povinné výtisky příjemcům uvedeným v části 1 přílohy zákona na patnáct dnů. Většina výborů souhlasila s lhůtou 20 dnů tak, jak byla vládou navržena a byla považována za dostačující jak pro potřeby oprávněných příjemců, bezplatně odevzdávaných povinných výtisků, tak i z hlediska potřeb a možností vydavatelů.
Další pozměňovací návrh, který nebyl zapracován, se týká § 3. Byl to návrh výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, který byl realizován tím, že byla vypuštěna příloha 2 odst. současně s vypuštěním odst. 2 § 3.
Rozpočtový kontrolní výbor dále podával návrh, aby počet rozmnoženin limitující výjimky uvedené v § 4 byl zvýšen z 200 na 300 vzhledem k tomu, že na společné schůzi zpravodajů byl doporučen počet 500. Rovněž tato připomínka se stává irelevantní, nebo se může stát předmětem rozpravy.
V § 5 bylo navrhováno nahradit částku 10 000 částkou 25 000. Je to pokuta za porušení oznamovací povinnosti podle § 2 odst. 2. Jde o věcnou otázku. K navrhované výši 25 tisíc se pouze uvádí, že podle zákona ČNR č. 127/1990 Sb., o některých opatřeních souvisejících s vydáním zákona o soukromém podnikání občanů, může příslušný orgán uložit podnikateli za obdobná porušení zákona o soukromém podnikání (například porušení povinnosti oznámit všechny skutečnosti, týkající se změny údajů a dokladů o podnikateli), pokutu ve výši 10 tisíc korun. V zájmu dodržení určitých relací v právním řádu se shora uvedený návrh prozatím do společné zprávy nezařadil. Uznali jsme tuto námitku. Výbor pro vědu, vzdělání a kulturu netrval na zapracování této připomínky.
Dále zde byl návrh národohospodářského výboru k § 5 odst. 4 prodloužit lhůtu jednoho roku na tři roky ode dne, kdy k porušení právní povinnosti došlo. Navrhované prodloužení lhůty k uložení pokuty na tři roky se jeví nepřiměřeně rozsáhlé vzhledem k druhu protiprávního jednání vydavatele, za nějž jsou pokuty podle tohoto zákona ukládány.
Doporučení vložit písmeno 1 v příloze 2 je irelevantní, protože je doporučováno přílohu 2 vypustit. Tím končí návrhy, které nebyly do společné zprávy zapracovány.
Společná zpráva zpřesňuje a
v některých bodech zjednodušuje předložený
vládní návrh zákona. Děkuji
za pozornost.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Moserové. Prosím,
zatím se do diskuse přihlásila paní
Eva Kantůrková a pan poslanec Procházka.
Mám ale obavy, že se vyprázdnila sněmovna
tak, že nejsme usnášeníschopni. Prosím
proto skrutátory, aby spočítali poslance.
(94)
Poslankyně Eva Kantůrková: Paní předsedkyně, dámy a pánové! Dovolte mi, abych u příležitosti jednání o zákonu o neperiodických publikacích přednesla dopis českých a moravských spisovatelů k tomuto problému. Tímto dopisem se obracejí na ČNR v otázce pro českou kulturu velmi ožehavé, totiž v otázce povinných výtisků.
Vážení páni poslanci, píšeme tento dopis v obavě, abychom v překotnosti s níž se teď zbavujeme všeho starého a nesmyslného, neudělali chybu, která by mohla v budoucnu ublížit nejen literatuře, ale i nám všem.
Jde o tzv. povinné výtisky, které je nakladatel povinen odevzdávat příjemcům, uvedeným ve vládním návrhu zákona č. 52, jehož projednávání v kulturním výboru jsme byli někteří přítomni. Návrh původního počtu těchto příjemců byl příliš vysoký, proto byl nakonec snížen na 4 příjemce. Přesto - jak jsme se dozvěděli, žádají někteří poslanci úplné zrušení této nakladatelské povinnosti - nikdo podle nich nemůže nikomu předepisovat, co darovat musí.
Chceme upozornit, že jde o vážnou věc, týkající se naší národní kulturní paměti, ve které by měli mít ti, kdo přijdou po nás, možnost a právo srozumitelně číst. Jestliže nebude v národních knihovnách uchováno všecko, co bylo v těchto dobách vydáváno a rozmnožováno, bude tato paměť porušena a bude nám to připsáno ke zlu. Je to povinnost, která byla v Čechách zavedena v roce 1781 K. R. Ungerem a naposledy rozumně formulována ve vládních vyhláškách č. 118 a 119 z roku 1935. Je to morální povinnost všech nakladatelů doložit svými výtisky, že patří do trvalého povědomí národní kultury, že je na důstojném místě zaznamenána vědomost o jeho práci. Dodnes ve Francii platí ustanovení, že kniha nesmí být rozšiřována, pokud není dodána do národních knihoven.
Proto tedy píšeme tento dopis. Aby bylo při schvalování zákona pamatováno na ty, kdo přijdou po nás a budou mít na zřeteli stejně jako my kulturní paměť tohoto národa.
Pod touto peticí České národní radě je podepsána Obec moravskoslezských spisovatelů, Obec českých spisovatelů, členové Pen klubu a pracovníci Památníku národního písemnictví.
Na základě této petice České národní radě podávám návrh, kterým navrhuji změnit v § 4 společné zprávy předsedů ustanovení pod písm. g): Rozmnoženiny díla, vydaného v počtu do 500 rozmnoženin, snížit na 300 rozmnoženin.
V původním návrhu vlády se uvádělo číslo 200 kusů jako hranice, kdy se povinné výtisky nemusejí odevzdávat. Při jednání, jehož se zúčastnili nakladatelé, zástupci nakladatelského svazu, došlo k velké diskusi o tom, kolik povinných výtisků se bude dávat. Protože se návrh snížil na pouhé 4 výtisky, nakladatelé souhlasili s hranicí 200 výtisků, protože to není tak velké zatížení. Protože se však v konečném návrhu na počet povinných výtisků předsedové přiklonili k původnímu návrhu ministerstva, domnívám se, současně se souhlasem pracovníků nakladatelství, že by se hranice měla zvýšit na 300, nikoli na 500. Při současné situaci v nakladatelském podnikání náklad 500 kusů výtisků bude zahrnovat většinu vydání děl poezie, většinu vydání děl vědecké literatury, literárně kritické literatury, tedy děl, o které velice stojí všechny naše knihovny jako o povinná díla.
Proto navrhuji tuto změnu proti návrhu společné
zprávy předsedů. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Kantůrkové,
prosím pana poslance Antonína Procházku,
připraví se paní poslankyně Čulíková.
Poslanec Antonín Procházka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové! Omlouvám se velmi, přesto, že jsem spolupodepsán jako předseda výboru na společné zprávě, že mi unikla jedna skutečnost, kterou považuji za nutné tady uplatnit.
Vědecké instituce vyslovují uspokojení s tímto návrhem zákona. Při jeho přípravě byla vědeckými knihovnami často řešena otázka regionálního povinného výtisku, aby bylo zamezeno možným únikům regionální literární produkce.
Týká se to dvou oblastí: rozmnožení do 200 výtisků a drobné výtisky typů divadelních programů.
Státní vědecká knihovna v Olomouci shromažďovala tuto produkci území Severomoravského kraje v plném rozsahu. Svědčí o tom i důvody historických tradic ve formování knihovního fondu, kdy uvedená Státní vědecká knihovna získala právo povinného výtisku z Moravy již v r. 1807.
Proto, i když nejde o oborové vymezení, navrhuji doplnění zákona takto:
Pokud bude ponechána v rozpravě a hlasování část 2, aby tato část byla doplněna v části "oprávněný příjemce povinného výtisku" písmenem f) Státní vědecká knihovna v Olomouci - rozmnoženiny a drobné tisky z území Moravy.
Pokud tato část 2 bude zrušena, doporučuji
a navrhuji, aby byla tato úprava provedena v ustanovení
§ 4 jako další písmeno tohoto paragrafu.
Děkuji vám za vaší pozornost. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji panu poslanci Procházkovi. Prosím
paní poslankyni Čulíkovou, připraví
se pan poslanec Vladimír Čech.
Poslankyně Věra Čulíková: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové! Za výbor pro vědu, vzdělání a kulturu, dovoluji si přednést doplňující návrh společné zprávy k předloženému vládnímu návrhu zákona o neperiodických publikacích.
Po společném projednání s odpovídajícím
výborem pro vzdělanie, vedu, kulturu a šport
SNR navrhujeme, v rámci dodržení mezirepublikové
reciprocity zařadit v příloze písmeno
a) zákona do seznamu příjemců, tj.
knihoven s nárokem na povinné výtisky neperiodických
publikací bez úplaty ještě 3 následující
slovenské knihovny: Slovenskou technickou knižnici
Bratislava, Knihovnu slovenského národného
muzea Bratislava a Ústřední knižnici
SAV Bratislava. Pro upřesnění - jde o tiskoviny
s výjimkou plakátů a kalendářů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová:
Děkuji paní poslankyni Čulíkové.
Prosím pana poslance Čecha, připraví
se pan poslanec Zajíček.