Česká národní rada 1990 – 1992

Všichni tito lidé, včetně příslušníků bezpečnosti, kteří slouží ve svých dosti vysokých funkcích, se podíleli na spolupráci se Státní bezpečností a podíleli se na činnosti StB. Čili tuto skutečnost my musíme zvážit. Bylo mojí povinností, abych vám toto řekl a doufám, že tedy to takto budete brát.

Pokud se týká hodnocení pracovníků nebo spolupracovníků StB, už to tady bylo několikrát řečeno, ale je tady skutečně nebezpečí vydírání, snad to všichni vidíme, že k tomu i vlastně dochází. My musíme zvolit určitá kritéria, podle kterých budeme postupovat a ta kritéria zase podle našeho svědomí a vědomí vám byla přednesena poslancem Maškem. Tato kritéria byla konzultována s komisí pro vyšetřování 17. listopadu a my nemůžeme jiným způsobem lustrace přejít. My bychom mohli volit jenom další cestu, a to lustrace vůbec nedělat a zbavit tak vlastně všechny ty, kteří se podíleli dosti velkou měrou na bývalých 40ti letech zodpovědnosti za to, co se dělo. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Nedbálkovi, do rozpravy se dále přihlásil pan premiér Pithart, v souhlase s jednacím řádem mu uděluji slovo.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Původně jsem nepředpokládal, že budu muset promluvit, ale protože nepochybně shodně s vámi cítím obrovskou zodpovědnost za to, jak si budeme počínat v případě, který jsme vyřešili, který předsednictvo vyřešilo a který vlastně stále ještě řešíme, musím se ohradit proti dvěma tvrzením pana dr. Moldana.

Nechtěl jsem promluvit proto, že chci udělat všechno pro to, aby se ukázalo, že v určitých hraničních případech nejde o trest, a nejde také o hanbu, ale jde prostě o akt prevence. Velmi stojím o to, aby bylo veřejnosti zřejmé, že počítám s tím, že pan dr. Moldan bude pracovat tak, jak nám tady sdělil, dokonce bych byl rád, kdybych mohl jeho práce využívat, ale přesto mě donutil, abych opravil dvě jeho tvrzení, kdy jedno není podstatné a druhé je naprosto fundamentální. Zemědělské noviny uveřejnily zprávu o tom, že můj tiskový mluvčí dr. Příhoda, ho označil za spolupracovníka StB. Nedodal, že druhý nebo třetí den, nevím, uveřejnily Zemědělské noviny opravu - byla to dezinterpretace, tvrzení mého tiskového mluvčího, který by si nikdy nedovolil něco takového říci.

Za daleko závažnější pokládám tvrzení dr. Moldana, že mě podrobně informoval. Kdyby mě někdo podrobně informoval, musel bych k celému případu od samého počátku zaujmout úplně jiný postoj a v této chvíli tedy je na mě vrženo světlo, před kterým se musím bránit. Bylo tomu tak: v březnu jsem požádal tehdejší Úřad pro ochranu ústavy o lustraci členů vlády a celého úřadu vlády. Byli jsme jedna z prvních, možná první instituce, která o to požádala. Tehdy to ještě šlo. Byl jsem informován o výsledcích této lustrace a bylo mi řečeno, že pokud jde o členy vlády, byl tam jen jediný problém, že tam byly nějaké rozpaky, nejasnosti, že se to nějak šetřilo, a proto se to také zdrželo a tehdy jsem se dověděl, že jde o dr. Moldána. Dr. Moldan prošel nakonec, ale že u něj byl problém. Při jedné příležitosti, kdy jsme měli dostatek času spolu mluvit, jsem já toto téma otevřel, já jsem ho o tomto výsledku informoval a teprve na to dr. Moldan reagoval a mluvili jsme spolu půl hodiny - hodinu o tom, jaký tlak byl na něj vyvíjen.

Byla to obecná informace, já jsem se nevyptával, za jakých podmínek ke styku docházelo, dr. Moldan mi nic neřekl o schůzkách mimo úřední místnosti, nic mi neřekl o tom, že jim podával nějaké zprávy, mluvil o silném tlaku, který ho deprimoval a který ho vedl k úvahám, že bude muset celou svou kariéru, všechny své intenzivní cesty do zahraničí atd. hodit za hlavu a vzdát to. Na této obecné úrovni jsem byl informován, ale opakuji, podnět k tomu jsem zavdal já. Kdyby tomu bylo obráceně, musel bych patrně v celém případu postupovat jinak. To je velmi podstatné, protože všichni víme nebo tušíme, že základní obrana proti takovýmto tlakům tehdy i dnes je o tom veřejně mluvit. Dr. Moldan říká, že spousta jeho spolupracovníků o tom byla informována.

Dr. Vavroušek, který byl také povolán před lustrační komisi, jeho blízký spolupracovník, domnívám se, že jeho osobní přítel po dlouhá desetiletí, nevěděl o tom nic. Chtěl bych ještě k tomu, co tu bylo instruktivně řečeno dodat ještě jednu věc.

Tady padlo slovo "informace zajímající bezpečnost". To je možná zavádějící konstatování nebo zavádějící termín. Zajímavá informace pro bezpečnost není, nebyla v obsahu informace, ale v okolnosti, že někdo byl ochoten informaci, jakékoliv informace, třeba o ekologickém hnutí na Novém Zélandu, podat. Tolik k vysvětlení pojmu - informace zajímající bezpečnost. Já myslím, že to je důležitá distinkce, kterou musíme mít na zřeteli. Opakuji, přes tato ohražení, trvám na tom, že u dr. Moldana a u jeho odvolání nejde o trest a nejde o sankce, nejde o cokoliv, co by bylo možno pojmout právně, jde prostě o nezbytný akt prevence. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi, do rozpravy se hlásí poslanec Čech.

Poslanec ČNR Vladimír Čech: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Nejprve bych měl malinkou připomínku k vystoupení poslance Maška. Já samozřejmě s ním souhlasím, jen si nejsem úplně sám před sebou jist s jednou formulací. Říká tam - já jsem si samozřejmě zapsal jen tu část věty - říká tam poté, co vyjmenoval různé spolupracovníky "a další obdobné kategorie uvedených osob". Já si myslím, že je to formulace příliš nezřetelná a nejasná. A že by to chtělo přesně konkretizovat: O jaké kategorie se jedná, přesně o které osoby, aby to náhodou nemohlo být zneužito. Tím si nejsem jist, abyste to eventuelně upřesnili, eventuelně aby se hlasovalo. Hlasovalo až poté, co by to poslanec Mašek vymezil.

Další věc. Podle mého názoru jsme zapomněli na jedno, když už lustrujeme všechny, kteří jsou kolem nás, tak jsme zapomněli na poměrně důležitou kategorii lidí. Jsou to aparáty ministerstev České republiky. Já osobně si nejsem jist, jestli tam na ministerstvech nejsou lidé, které z důvodů, které jsou naprosto zřetelné, brzdí práci těchto ministerstev ještě dodnes. Proto bych navrhoval, abychom přijali dodatečně usnesení, které jsem se pokusil zformulovat: Česká národní rada ukládá lustrační komisi předsednictva ČNR provést lustrace všech zaměstnanců aparátů ministerstev České republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Čechovi, s vysvětlením k tomuto bodu se hlásí člen vlády, pan ministr Richter.

Ministr spravedlnosti Leon Richter: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové. Protože mám pocit, že při dnešním zasedání České národní rady se formulují některé zásadní otázky, týkající se lustrací a nakládání s výsledky těchto lustrací, mám za to, že je třeba k těmto otázkám říci několik obecných poznámek. Tyto obecné poznámky se především týkají otázky, zda a do jaké míry lze či nelze zveřejňovat výsledky lustrací z hlediska československého právního řádu. Protože tato otázka už byla nastolena v dřívější etapě, požádal jsem Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního o expertní posouzení této otázky a rád bych vám toto posouzení, zpracované prof. dr. Karlem Knapem a svým způsobem ještě mnou doplněné přednést tak, aby bylo možno při dalším formulování těchto otázek k nim přihlédnout.

Předmětem posouzení je otázka zveřejňování výsledků lustrací ze spisů bývalé StB z hlediska jednak práva na informaci a jednak práva na ochranu osobnosti s přihlédnutím k zásadnímu řešení kolize těchto práv.

Pokud jde o podstatu právní úpravy, je Česká a Slovenská Federativní Republika ve zmíněné oblasti vázána mezinárodním paktem o občanských a politických právech a mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966.

Právo na ochranu osobností bylo v Československém občanském zákoníku zakotveno v roce 1964 a bylo novelizováno v loňském roku zákonem č. 87. Listina základních lidských práv vyhlášená zákonem z 9. ledna letošního roku proklamovala toto právo v čl. 10 a právo na informace v čl. 17. Lze konstatovat, že platná československá právní úprava je s přijatými mezinárodními závazky v zásadním souhlasu.

Výsledek lustrací, který má být předmětem posouzení, spočívá ve zjištění, že určitý občan byl v lustrovaných spisech veden jako tajný spolupracovník. Otázka oprávněnosti zveřejňování pozitivních výsledků lustrací je v uvedených případech v podstatě otázkou vzájemného vztahu práva na ochranu osobnosti člověka ze strany jedné a práva veřejnosti na informace ze strany druhé. Dojde-li ke kolizi mezi oběma právy, je třeba rozhodnout, kterému právu je v konkrétním případě nutno dát přednost a které musí ustoupit.

Obecně nelze zásah do práva na ochranu osobnosti ospravedlnit každým zájmem veřejnosti na informace. Takový zásah ospravedlňuje zájem jen zvláště kvalifikovaný, v každém jiném případě, je třeba dát přednost ústavou chráněnému zájmu na ochranu osobnosti člověka. Pro posuzování otázky kvalifikovanosti zájmu veřejnosti na informaci se v západních demokratických státech vyvinulo kritérium tzv. osob veřejného zájmu, nebo jak se to tam nazývá "public figures" nebo "personen des offentliches interesses", které lze v plném rozsahu aplikovat i na výklad pojmu oprávněnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti podle § 13 našeho Občanského zákoníku.

Osobami veřejného zájmu v uvedeném smyslu jsou především osoby veřejně činné v oblasti politického života, jako členové vlády, zastupitelských sobrů a jiné, a to po dobu, po kterou takovouto funkci vykonávají. Rozdíl v postavení těchto osob při zmíněném střetu práv spočívá na skutečnosti, že tyto osoby už tím, že přijaly zmíněné funkce, vzaly na sebe riziko, že se zároveň octly v zorném poli v zájmu veřejnosti, která má oprávněný zájem nejen na jejich prokázaném jednání, ale i na podezření, které se jejich chování týká, a které nelze od otázky jejich způsobilosti pro výkon veřejné funkce odtrhnout.

Převzetí veřejné funkce ale neznamená, že se tyto osoby vzdávají práva na ochranu své osobnosti v celém svém rozsahu a ve všech jejích aspektech. Proto při zveřejnění informace by mělo být šetřeno těchto zásad:

1. Především by měla být zcela nepochybná přímá souvislost mezi obsahem informace a způsobilostí pro výkon veřejné funkce. Tzn., že okruh osob veřejného zájmu by neměl být posuzován paušálně, ale jednak ve vztahu k činnosti, kterou pro StB skutečně vykonávaly, jednak ve vztahu k tomu, zda a jak je možné na ně vykonávat z tohoto důvodu vliv.

2 Rozhodně bude třeba informaci objektivizovat v tom směru, zda jde o pouhé podezření, zda a jak je doloženo a čeho se týká, jaké k němu zaujímá stanovisko podezřelý atd. Nestačí proto uvést pouze, že šlo o spolupracovníka StB.

3. Konečně i způsob zveřejnění by měl být volen tak, aby měl souvislost pouze s veřejnou funkcí. Jde zejména o to, aby nedocházelo k difamování a ke skandalizování dotyčného v jeho obvyklém občanském životě a zabránění dopadu zveřejnění informace i na rodinu dotyčného a osoby pro ni blízké. Z tohoto hlediska by se mělo zejména zvážit informování v hromadných sdělovacích prostředcích, jakož i v otázce odstoupení z funkce právě v době, kdy se otázka lustrací projednává.

Shora uvedené úvahy vedou v posuzování zkoumané otázky k těmto závěrům:

A) Zveřejňování zmíněných lustrací, které se týkají osob veřejného zájmu, zejména osob veřejně činných ve vládách, ať už ČSFR, ČR a SR, v zastupitelských sborech apod. není, dojde-li k němu v době, kdy zmíněnou funkci vykonávají, porušením práva na ochranu osobnosti. V tomto rozsahu se prosazuje veřejný zájem na informace, jehož priorita však zanikne, jakmile dotčený přestane politickou funkci vykonávat, čímž zanikne i oprávněný kvalifikovaný zájem na zveřejnění. Jestliže tedy výsledek lustrace je dotyčnému občanu oznámen s tím, že neodstoupí-li z funkce, bude výsledek zveřejněn, nejde o nátlak, nýbrž naopak o zmírnění důsledků objektivní skutečnosti výsledků lustrace, umožnění, aby ke zveřejnění nemuselo dojít.

Jestliže ke zveřejnění lustrace dojde, musí se tak ovšem stát způsobem, který šetří ostatní aspekty ochrany dotyčného, a to zejména ve vztahu k jeho způsobilosti pro veřejné funkce, ve vztahu k průkaznosti informace a ve vztahu k jeho běžnému občanskému životu.

B) U osob jiných než veřejného zájmu, zůstává shora už zmíněná přednost osobního práva na ochranu osobnosti před právem veřejnosti na informace i v případě pozitivních výsledků lustrací nedotčena tak, jako tomu je u předpokládaných pachatelů trestných činů, tj. o takové případy může jít i u pozitivních výsledků lustrací, platí i zde, že nelze difamující tvrzení zveřejňovat, dokud nebylo zcela zřetelně a prokazatelně prokázáno.

Domnívám se, vážené dámy a vážení pánové, že při formulaci konečných závěrů při této otázce by mělo být přihlédnuto k těmto aspektům, které zejména vyplývají z nedávné listiny základních lidských práv. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Richterovi. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Pan Mašek.

Poslanec ČNR Ivan Mašek: Vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych jenom upřesnit proč v návrhu usnesení se vyskytuje to "další obdobné kategorie". Kategorie, které jsem tady vyjmenoval, nejsou kategorie jediné, protože tam se vyskytují kategorie ještě další, řekl bych historické. Existovala jenom do roku 1972 kategorie "informátor", což byl v podstatě tajný spolupracovník nebo dokonce spolupracovník bez rozdílu. V roce 1972 tito lidé byli automaticky převedeni, a to někteří do kategorie "důvěrník" a někteří do kategorie "agent". Jde o to upřesnit, jestli tato kategorie bude považována za tu skupinu první, tedy jako u těch agentů, nebo druhou. Tam, kde totiž převedli toho člověka na agenta, je to jasné. Tam, kde ho převedli na důvěrníka, je to opět jasné. Problém může nastat tam, kde vlastně spolupráce byla ukončena před rokem 1972. O to jde. Čili proto ty "obdobné kategorie".

V druhém odstavci jsou znovu "obdobné kategorie", protože tam se samozřejmě vyskytoval také "kandidát informátora" a pak byla ještě po krátkou dobu zřízena a používána kategorie "kandidát agenta". Čili u těchto kategorií zcela zřejmě je nutno dokazovat ta tři kritéria, u té kategorie "informátor" to není tak zřejmé. Proto: "další obdobné kategorie", myslím si, že tím nemůže jíž o zneužití.

Netýká se to rozhodně jiných prověřovaných osob, nebo nepřátelských osob. To jsou další kategorie, které v té evidenci jsou. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maškovi za vysvětlení. Dále se písemně přihlásil pan poslanec Zajíček.

Poslanec ČNR Stanislav Zajíček: Vážení přítomní, jestli jsem celou věc správně pochopil, měli bychom nyní přijmout usnesení, které by stanovilo určitá kritéria pro činnost lustrační komise ČNR. Domnívám se, že před takovým závažným rozhodnutím by návrh na toto usnesení měl projít jednáním výborů a klubů, abychom měli možnost hovořit se členy lustrační komise v menších kolektivech, měli bychom to na těchto jednáních důkladně zvážit, měli bychom mít možnost také pohovořit se členy lustrační komise v menších kolektivech a měl by k tomu zaujmout stanovisko i ústavně právní výbor, což je i obsahem jednoho z našich předchozích usnesení. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji za stanovisko. Kdo se dále hlásí do rozpravy?

Poslanec ČNR Martin Bursík: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, hosté! Personifikace problému lustrací vyvolává v nás všech a předpokládám, že i v hostech, celou řadu otázek, které by rádi kladli jak na pana dr. Moldána, tak na pana premiéra a další.

Mám přesto jednu otázku principiální, kterou bych rád položil na orgán, který byl plénem ČNR pověřen, aby se principem problematiky lustrací zabýval, a to na lustrační komisi.

Nemusím asi předesílat, že povinností ČNR je nejen kontrola činnosti vlády ČR, ale i kontrola plnění vlastního usnesení, v tomto případě mám na mysli usnesení ze 13. schůze dne 17. ledna t.r.

V bodě 6, který zde byl citován, byla lustrační komise pověřena, aby před zveřejněním pozitivních výsledků seznámila ČNR s kritérii pro hodnocení osob vedených v evidenci StB, která přijala vyšetřovací komise FS. To je pro mne základní principiální otázka. (Nechci zde polemizovat o tom, zda-li zveřejnění výsledků je předání výsledků předsednictvu ČNR nebo uveřejnění výsledků v ČTK, či někde jinde. Myslím, že v tom problém není.) Domnívám se, že lustrační komise takto neučinila.

Po obsáhlé zprávě lustrační komise se chci zeptat podrobněji na plnění jednotlivých bodů našeho usnesení ze 17. ledna:

K bodu 2 - táži se ústavně právního výboru jak probíhají práce na zpracování postupu projednávání lustrací.

K bodu 5 - táži se ústavně právního výboru a výboru petičního, pro právní ochranu a bezpečnost, jak probíhá spolupráce, o které se zmínil v jedné větě pan poslanec Kasal (zmínil se totiž, že na zákonné normě se intenzivně pracuje ve spolupráci s výbory FS), v jaké fázi se tato spolupráce nachází a k jakým výsledkům zatím tato spolupráce vedla.

Na závěr bych chtěl vyjádřit, že co se týká zprávy lustrační komise o její činnosti, budu hlasovat proti. Pokud jde o návrh pana poslance Maška týkající se kritérii KTS a důvěrníků, sděluji toto svoje stanovisko:

Je-li skutečně našim záměrem, aby osoby, které byly v jakémkoliv styku s StB a zastávají významné funkce, nebyly nadále vydíratelné, pak je pro mne rozporný fakt, že dokumenty (např. spisy, jejich existence po částečné skartaci a zmizení po listopadových událostech je nejasná) prohlašujeme za relevantní při projednávání jednotlivých případů spolupráce s StB.

Já osobně se domnívám, že dostatečným a jediným kritériem by mělo být kritérium tajného spolupracovníka. Další tři kritéria, která by mělo plénem schválit, nepovažuji za rozumná a budu hlasovat proti. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bursíkovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy?

Poslanec ČNR Michal Sedláček: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Krátce odpovím na dotaz, který zde učinil pan poslanec Bursík.

Ústavně právní výbor se problematikou zabýval a zabývá. Navázali jsem spolupráci s ústavně právními výbory FS. Tam bohužel tato záležitost nyní nepostupuje dopředu tak rychle, jak jsme si představovali, protože ústavně právní výbory mají problémy se zákonem o mimosoudních rehabilitacích. Trochu se to táhne. Domluva vypadá tak, že od příštího týdne se na tom bude intenzivně pracovat. Tolik k činnosti ústavně právního výboru. Omlouváme se, že jsme to nedokázali udělat tak rychle, jak jste si možná představovali.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Sedláčkovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Předávám nyní slovo panu poslanci Dohnalovi ke zprávě o činnosti předsednictva.

Poslanec ČNR Vojtěch Dohnal: Vážení přítomní, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil ke zprávě o činnosti předsednictva.

V denním tisku, myslím, že začátkem února, jsem se dozvěděl, že po předchozí dohodě předseda české vlády Petr Pithart navrhl předsednictvu ČNR jmenovat ministrem životního prostředí dr. Petra Čermáka. O této skutečnosti však zpráva předsednictva vůbec nepojednává. Táži se proč? Jestliže zpráva obsahuje mnohem méně závažné skutečnosti, jmenování či nejmenování ministra by také měla obsahovat. Děkuji.