Česká národní rada 1990 – 1992

Dále se členové lustrační komise důkladně seznámili se všemi dostupnými materiály, které se v obecné míře týkají definování spolupráce s StB, evidence StB v různých rozkazech, směrnicích a vyhláškách.

Postup dalších prací lustrační komise byl ovlivněn dvěma skutečnostmi. Byli jsme písemně požádáni panem premiérem a panem ministrem dr. Moldanem o prošetření případu dr. Moldana.

Dále se schylovalo k volbě nového předsednictva ČNR, a proto jsme považovali za nezbytné provést přednostně lustrace všech těch, kteří přicházeli pro zvolení do předsednictva v úvahu.

Případ dr. Moldána posléze lustrační komise uzavřela a předložila s doporučením k rozhodnutí předsednictvu ČNR. K tomuto rozhodnutí předsednictvo ČNR vydalo komuniké, které je v plném znění uvedeno v parlamentním tisku 175.

Text tohoto komuniké však zavdal podnět k četným diskusím ve veřejnosti, dokonce na dikci tohoto komuniké negativně reagoval mluvčí komise FS pro vyšetřování událostí 17. listopadu.

Po té se členové lustrační komise ČNR obrátili na předsednictvo se žádostí o zproštění mlčenlivosti v této záležitosti pro mluvčího komise poslance Ing. Nedbálka. Předsednictvo této žádosti nevyhovělo, nicméně pověřilo Ing. Nedbálka, aby zveřejnil kritéria, podle kterých jsou řešeny případy, kde se dotyčné osoby nacházejí v seznamech StB pod označením KTS (kandidáti tajné spolupráce nebo důvěrníci). Tato kritéria jsou tři.

1. Zda-li prověřovaná osoba věděla, že se stýká s příslušníky bezpečnosti.

2. Zda-li osoba byla ochotna se opakovaně neoficiálně stýkat s příslušníky bezpečnosti mimo služební místnosti.

3. Zda-li osoba podávala informace zajímající státní bezpečnost neoficiální cestou v utajovaném styku nebo plnila úkoly, které jí bezpečnost uložila.

V případě dr. Moldana bylo odpovězeno na všechny tři tyto otázky kladně.

Při této příležitosti mi dovolte, abych zaujal stanovisko k různým peticím, které na ČNR přicházely a přicházejí. V peticích, které docházejí, se požaduje, aby rozhodnutí předsednictva ČNR pro odvolání dr. Moldana z funkce ministra životního prostředí bylo podle čl. 121 odst. 4 ústavního zákona 143/68 Sb. o čs. federaci a § 31 odst. 4 zák. ČNR 35/89 Sb. o jednacím řádu ČNR předloženo ČNR ke schválení. Takový požadavek však nemá oporu v zákoně.

Podle čl. 121 odst. 4 se předkládají ČNR opatření předsednictva ČNR, která jsou přijata v době, kdy ČNR nezasedá (to není tento případ), a nebo musí jít o rozhodnutí, ke kterému by bylo třeba zákona. Na odvolání ministra není předepsána forma zákona a takové rozhodnutí je plně v působnosti předsednictva ČNR.

Není pravdivé ani tvrzení, že dr. Bedřich Moldan byl odvolán nezákonně, sine lege. Podle čl. 122 odst. 1, písm. a ústavního zákona o čs. federaci patří do působnosti předsednictva ČNR mimo jiné jmenovat a odvolávat členy vlády republiky.

V uplynulém týdnu lustrační komise zahájila lustraci zbývajících poslanců a zaměstnanců Kanceláře ČNR. Výsledky ještě nejsou v tuto dobu kompletní. Činnost lustrační komise předsednictva ČNR je umožněna na základě rozkazu č. 13 federálního ministra vnitra Ing. Langoše ze dne 28. ledna 1991, kterým ministr Langoš ukládá ředitelům, náčelníkům vedoucím útvarů FMV a úřadům řízených federálním ministerstvem vnitra:

1. Předložit potřebné písemné a jiné materiály, které umožňují zjistit, kdo z poslanců ČNR, členů vlády České republiky a jejich náměstků, prokurátorů Generální prokuratory ČR, soudců Nejvyššího soudu, soudců z povolání, pracovníků Kanceláře ČNR, pracovníků Úřadu a předsednictva vlády ČR, přednostů a pracovníků okresních úřadů a členů obecních zastupitelstev, byl registrován jako spolupracovník bývalé 2. správy SNB, správ Státní bezpečnosti v jednotlivých krajích a 5. správy SNB, a jaké kategorie

2. Umožnit vstup členům komise do těch objektů, kde jsou tyto materiály uloženy

3. Při studiu materiálů zachovávat zásady ochrany utajovaných skutečností

4. Seznámit v potřebném rozsahu s tímto rozkazem podřízené příslušníky SNB, příslušníky Pohraniční stráže ve služebním poměru a vojáky z povolání vojsk ministerstva vnitra

Mám za to, že bude prospěšné v tuto chvíli zopakovat, kterých osob se lustrace podle jednotlivých usnesení ČNR vlastně týkají. Jsou to tedy především poslanci ČNR, aparát ČNR, tedy pracovníci Kanceláře, členové vlády ČR a náměstkové ministrů, aparát Úřadu vlády ČR, prokurátoři GP ČR, soudci Nejvyššího soudu ČR, další soudci, přednostové okresních a obvodních úřadů, aparát okresních a obvodních úřadů, členové obecních zastupitelstev a náhradníci obecních zastupitelstev. Je třeba ovšem zvážit, které z uvedených skupin není lustrační komise předsednictva ČNR schopna sama prověřit. Je třeba tuto záležitost řešit zřejmě vytvořením nějakého speciálního orgánu. Tento speciální orgán by prolustroval aparát okresních a obvodních úřadů, soudce ČR, prokurátory ČR, ne tedy soudce Nejvyššího soudu a prokurátory Generální prokuratury, a členy obecních zastupitelstev a jejich náhradníky.

V současné době se jeví jako nezbytně nutné vydat zákonnou normu, která by záležitosti týkající se lustrací pregnantním způsobem formulovala a řešila. Na přípravě této zákonné normy se intenzivně pracuje i ve spolupráci s poslanci ústavně právních výborů FS. Rovněž se ovšem jeví jako nezbytné provést změnu zákona o jednacím řádu ČNR. Jde o to, aby ČNR mohla zřídit vlastní vyšetřovací komisi nadanou určitými pravomocemi. Domnívám se, že pokud by lustrační komise měla splnit všechny úkoly na ni kladené, bude nezbytné z pracovníků Kanceláře ČNR vyčlenit dvě pracovní síly - samozřejmě zavázané mlčenlivostí - pro rutinní práce, které činnost lustrační komise nezbytně provázejí. Samostatná místnost, vybavená trezorem, by měla být pro řešení citlivých záležitostí, samozřejmostí.

Vážené dámy, vážení pánové, jsem si vědom toho, že okruh problémů, které lustrace a činnost lustrační komise zahrnují, jsem ve svém vystoupení zdaleka nevyčerpal. Přesto se domnívám, že jsem vaši pozornost napínal až příliš. Hovořit o tom, že my, členové lustrační komise, jsme si svou práci v parlamentě představovali jinak, je předpokládám zbytečné. Práce naší komise není opravdu příliš povznášející. Jsme si samozřejmě vědomi i toho, že problém neřešíme a snad ani nemůžeme vyřešit komplexně. Přesto o nutnosti a smyslu naší práce nepochybujeme. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu místopředsedovi Kasalovi. Nyní se do rozpravy ke zprávě předsednictva přihlásil pan dr. Moldan.

Poslanec ČNR Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci. V komuniké zdůvodňujícím mé odvolání se konstatuje, že nemohu vykonávat ministerskou funkci proto, že "předsednictvo ČNR považuje některé aspekty styků dr. Moldana za takové, že nelze vyloučit jejich zneužití". Za pozitivní považuji, že komuniké vyvrátilo původní nařčení a konstatovalo, že jsem se nestal agentem StB a že nebylo zjištěno, že bych poskytoval informace o tzv. vnitřním nepříteli.

K tomu chci dodat, že jsem nikdy spolupracovníkem StB nebyl, nepodepsal jsem žádný závazek spolupráce, nikdy jsem nepřijímal jakékoliv úkoly a nikdy jsem nic nevyzrazoval či někoho udával. Komise ČNR nebyla první, kdo o mých stycích s StB podrobně slyšel, netajil se s nimi ani před 17. listopadem, ani po něm. Podrobně a otevřeně jsem je vylíčil premiéru Pithartovi v dubnu minulého roku. O celé záležitostí přemýšlím intenzivně od 20. prosince, kdy moje aféra začala, a musím říci, že žádnou vinu necítím.

Pokud jde o kritéria, která uvedl pan poslanec Kasal, trvám na tom, že je splňuji jen z nepodstatné části. Se Státní bezpečností jsem nespolupracoval, pouze jsem se podvoloval jejím návštěvám a pozváním na výslechy a na neformální schůzky, z nichž se dvě či tři uskutečnily v restauraci. Věděl jsem, že podobně obtěžují řadu mých kolegů, s nimiž jsem o své zkušenosti s StB hovořil. Choval jsem se k agentu StB neagresivně nejen proto, že nemám agresivní povahu, ale i proto, že některé z mých ekologických aktivit, tehdy velmi četných, byly na hranici nebo dokonce za hranicí legálnosti. Nechtěl jsem ohrozit ani úspěch této činnosti ani další lidi, kteří do ní byli zapojeni.

Těžko lze hovořit o utajovaném styku, jestliže o něm věděla řada lidí z mého okolí. Tito lidé se hlásili za svědky lustrační komisi, ale nebyli vyslechnuti. Ani ústně, ani písemně jsem agentům StB nikdy nesdělil nic, co by se mohlo nazvat relevantní nebo citlivou informací. Rozhodně jsem nepodával jakékoliv informace o někom, kdo by se dal označit jako vnitřní či vnější nepřítel. Při jedné příležitosti jsem byl o toto žádán, ale důrazně jsem odmítl.

Agenti StB mě zařadili do své kategorie KTS bez mého vědomí. Věděl jsem ovšem, že jsem v centru jejich pozornosti. Považoval jsem to za nepříjemný sice, ale v oné době za vcelku normální důsledek mé dosti rozsáhlé činnosti na poli odborném a zejména mé aktivity v ekologickém hnutí. Skutečnost, že mě chtějí získat pro spolupráci, mi byla zřejmá až na podzim roku 1989, kdy jsem ji explicitně odmítl.

Můj případ vyvolal značnou odezvu. Dostávám anonymní dopisy a telefonáty, které mě Skandalizují a mé rodině vyhrožují. Jisté noviny mě označili za stykovou osobu StB. Tiskový mluvčí premiéra řekl, že jsem byl spolupracovníkem StB, což zřejmě přijaly některé zahraniční agentury, jež odůvodnily mé odvolání tím, že jsem předával informace Státní bezpečnosti. Byl jsem vydán všanc pomluvám, a to je velmi ponižující.

Dostalo se mi však také obrovské podpory ve formě stovek dopisů, desítek článků a komentářů, řady veřejných mítinků a tří demonstrací na Václavském náměstí. Jednotlivci a zejména desítky ekologických organizací se obracejí na sdělovací prostředky, na různé instituce a na ČNR. Jejich hlasy oceňují mou dlouholetou iniciativu v ekologickém hnutí, připomínají desítky seminářů a samizdatových sborníků a překladů, které jsem vydával nepřetržitě od začátku 70. let, a pozitivně hodnotí mou práci na ministerstvu. Podporují mne lidé, kteří často dlouhou dobu znají můj život, názory, postoje a vyjadřují důvěru v mou morální bezúhonnost. Téměř všichni, kdo se ozývají, kritizují celý postup řešení tohoto případu, zvláště z legálního a čistě lidského hlediska, a nepovažují důvody mého odvolání za dostatečné.

K českým a slovenským hlasům se přidalo velké množství hlasů představitelů ze zahraničí, kteří mne znají ještě z předlistopadového období a kteří uvítali mé jmenování ministrem jako důkaz vážně míněné snahy o řešení ekologické situace u nás. Upozorňuji na značný a bohužel velmi nepříznivý mezinárodní ohlas mého případu.

Byl jsem odvolán z funkce ministra, neznamená to ovšem, že nebudu pracovat dále pro zlepšení katastrofálního stavu našeho životního prostředí. Věnoval jsem tomuto cíli všechno své úsilí v minulých desetiletích i za cenu osobního rizika v klimatu, které tomu nepřálo, a chci v tom pokračovat i nadále. Přes hořkost, kterou dnes cítím, pevně věřím ve smysluplnost takového počínání. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Moldánovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy k tomuto bodu jednání?

Poslanec ČNR Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená ČNR, chtěl bych upozornit na poslední bod usnesení ČNR ze 17. ledna t.r. k otázce lustrací, kde se říká: "Před zveřejněním pozitivních výsledků seznámí lustrační komise ČNR s kritérii pro hodnocení osob vedených v evidenci StB, která přijala vyšetřovací komise FS pro vyšetřování událostí 17. listopadu 1989".

Chtěl bych říci, že tato kritéria, se kterými vás v podstatě seznámil pan poslanec Kasal, jsme prodiskutovali s vyšetřovací komisí 17. listopadu a jednoznačně jsme se na nich shodli. Vycházíme ze zkušeností jak naší komise, tak jejich komise s tím, co by se mělo za spolupráci s bývalou StB označit.

Já se pokusím trochu zdůvodnit, proč tato kritéria. Potom bych je rád zopakoval a chtěl bych navrhnout, aby tato kritéria byla přijata ČNR jako vodítko pro další práci její lustrační komise.

Nejprve bych chtěl říci, že v poslední době bývá často zpochybňována otázka StB jako takové. Nějak se zdá, že mnozí jsou nakloněni tomu, že StB byla v mnoha směrech i užitečná, že nepracovala jenom v oblastech, kde by škodila, že prospívala třeba národnímu hospodářství apod.

Chtěl bych říci, že StB byla politickou policií. Byla to politická policie, která toto měla ve vínku. Měla to ve svých hlavních směrnicích: "Politický charakter kontrarozvědky vyplývá z jejího základního poslání a vyžaduje důsledné uplatňování politických hledisek při plnění její preventivní i represivní funkce". A dále: "Obsah úkolů a cíle činnosti kontrarozvědky jsou dány bezpečnostní politikou KSČ vyjádřenou v usneseních a rozhodnutích nejvyšších stranických a státních orgánů". Ve všech směrnicích a rozkazech ministrů, které řídily činnost StB a kontrarozvědky, je vždy zdůrazňováno politické hledisko, a to před hlediskem zákona.

Nyní, kdy jsou diskuze o tom, zda StB byla nebo nebyla zločineckou organizací (k tomu bych se nechtěl vyjadřovat), se domnívám, že StB byla především organizací nezákonnou. A to nejen z principiálních hledisek, etických nebo politických, ale proto, že základní směrnice a rozkazy, kterými se řídila, odporovaly tehdy platným zákonům.

Uvedu příklad: Tajní spolupracovníci byli získáváni na základě tří záležitostí: Jednak to byla ideová spřízněnost, potom výhody a potom takzvané kompromitující skutečnosti. Mezi tyto kompromitující skutečnosti byla započítávána i taková věc, za kterou by dotyčný mohl být postižen před soudem při trestním řízení. Jestliže v těchto směrnicích se hovoří o tom, že v případě, že člověk podepíše spolupráci, nebude předán za trestní věc soudu, potom je to porušení oznamovací povinnosti, kterou mají všichni občané. Jedná se přece o trestný čin a v této směrnici o navádění k trestnému činu. Potažmo se domnívám, že jde i o zneužití pravomoci veřejného činitele. A takovýchto případů je tam celá řada.

Nyní bych chtěl promluvit k jednotlivým kategoriím a k tomu, co znamenali pro StB a kontrarozvědku tajní spolupracovníci nebo spolupracovníci vůbec.

Opět budu citovat: "Kontrarozvědce slouží v procesu rozpracování především specifické prostředky, jimiž jsou tajní spolupracovníci, zpravodajská technika a sledování". Všimněte si: Tajní spolupracovníci jsou uváděni na prvním místě. A cituji dále: "Využívání tajných spolupracovníků je hlavním prostředkem činnosti...". Zase jsou hlavním prostředkem. Zdůrazňuji to proto, abyste viděli, že nejde o něco imaginárního. Jde o obrovské počty lidí, které byly evidovány. Jde o věc velmi nebezpečnou.

Za tajné spolupracovníky byly považovány tři kategorie evidovaných osob: rezidenti, agenti a držitelé propůjčených bytů. Rezident byl zvlášť vybraný, naprosto spolehlivý, odborně připravený tajný spolupracovník, který řídil práci agentů. Byl to zpravidla bývalý spolehlivý příslušník SNB nebo vojsk MV. Agent byl tajným spolupracovníkem, který plnil úkoly... Abyste měli představu o jaké úkoly a jakou činnost šlo, je třeba uvést, že šlo o získávání poznatků o skrytých nepřátelských projevech a tendencích, odhalování iniciátorů těchto projevů a zjišťování jejich úmyslů. Všimněte si těch formulací: poznatky o skrytých projevech, o skrytých tendencích, zjišťování úmyslů. Cítíte tu hrůzu?

Dále tu byl držitel propůjčeného bytu. Byl získán za účelem propůjčení bytu k uskutečňování konspirativních schůzek.

Naše komise stejně jako komise 17. listopadu se domnívá, že u těchto tří kategorií, kde navíc proběhl takzvaný vázací akt, není o čem diskutovat. Jedná se o spolupracovníky jak ve smyslu usnesení FS, tak ve smyslu usnesení ČNR.

Jsou zde ovšem další kategorie: kandidát tajné spolupráce nebo například důvěrník. U těchto kategorií jsou jisté pochybnosti, že tam člověk mohl být zanesen, aniž o tom věděl. Je však nepochybné, že minimálně StB je považovala za spolupracovníky. Opět cituji: "Důvěrník je spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit dílčí úkoly..." A dále: "Důvěrníci jsou vybírání z řad spolehlivých občanů, kteří dobrovolně...". Toto byli také spolupracovníci, je pravda, že někteří mohli být evidováni, aniž o tom věděli, ale poznatky naší komise i komise 17. listopadu vedou k tomu, že někteří lidé, kteří byli evidováni v těchto kategoriích, splňují tři základní hlediska, která mají společná s těmi tajnými spolupracovníky, agenty a rezidenty, jak jsem je uváděl předtím.

Tato tři hlediska tady zmínil již poslanec Kasal a já bych proto závěrem chtěl navrhnout toto usnesení ČNR:

"ČNR pověřuje lustrační komisi předsednictva ČNR, aby při své práci ve smyslu usnesení ČNR ze dne 17. l. 1991 postupovala podle těchto kritérií:

Za osoby, které spolupracovaly s bývalou StB budou považovány:

1. Osoby evidované StB jako tajní spolupracovníci, tj. agenti, rezidenti a držitelé propůjčených bytů a další obdobné kategorie evidovaných osob,

2. U kategorií evidovaných osob jako byli kandidáti tajné spolupráce a důvěrníci, i další podobné kategorie, budou platit tato tři kritéria:

1) zda prověřovaná osoba věděla, že se stýká s příslušníky bezpečnosti

2) Zda-li osoba byla ochotna se opakovaně neoficiálně stýkat s příslušníky bezpečnosti mimo služební místnosti

3) Zda-li osoba podávala informace zajímající Státní bezpečnost neoficiální cestou v utajovaném styku, nebo plnila úkoly, které jí StB uložila.

Osoby v kategorii KTS a důvěrníků a dalších obdobných kategoriích k tomu, aby byly považovány za spolupracovníky, musí splňovat všechna tři uvedená kritéria". Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Maškovi, hlásí se někdo do rozpravy ke zprávě předsednictva? Pan poslanec Nedbálek.

Poslanec ČNR Lubomír Nedbálek: Vážená paní předsedkyně, vážené předsednictvo, vážená vládo, dámy a pánové. Já bych se chtěl k celé vzniklé situaci vyjádřit jako mluvčí lustrační komise a také sám za sebe. Já se domnívám, že jestliže nezveřejníme fakta o spolupráci pana dr. Moldana, stejně pokud nebudeme zveřejňovat fakta o dalších osobách, které budou takto označeny, pak bude existovat nadále dezinformovanost, nebudeme vědět vlastně jak to bylo, budeme se dohadovat a budeme stále ve sporu. Já bych to chtěl jenom uvést na příkladu toho, co říká pan dr. Moldán. Pan dr. Moldan se ve třech případech rozchází v tom, co říkáme my a co říká on, jenom co mohu zatím říci, tak se to týká jeho schůzek, on tvrdí jiný počet, rozdílný počet, potom se to týká toho, že nám byl někdo nabízen za dalšího svědka. Prosím vás, to není pravda, žádný svědek se nám nepřihlásil, tedy lustrační komisi, další věcí bylo, že pan dr. Moldan předal podle své vlastní výpovědi informace. To chci jenom dokumentovat, že jestliže neřekneme všechno, jak to bylo, tak se budeme neustále dohadovat dále.

Já se domnívám, že skutečně výsledky lustrací by se měly zveřejňovat, jakým způsobem, to musí upravovat zákon, bylo by třeba, aby potom tedy instituce, kterých se to týká, si rozhodly o těchto lidech podle svého uvážení, tj. vlastně ve smyslu usnesení ČNR a Federálního shromáždění, protože my jsme se také na něčem usnesli. Další věc je, prosím vás, abychom zvážili velice důležitou věc, která mě velice trápí, trápí moje vědomí a svědomí, tj. otázka spravedlnosti, morální zodpovědnosti lidí, kteří nikdy nebudou za agenty Státní bezpečnosti považováni a přesto se na minulých čtyřiceti letech podíleli daleko větší měrou. Týká se to vojáků základní služby, kteří jsou ve vysokých funkcích, např. na mou interpelaci o vojenské kontrarozvědce ještě ministr Dobrovský neodpověděl, a ve vojenské kontrarozvědce se ta situace nezměnila, pokud mám informace, tak se skutečně v podstatě nic nezměnilo, tzn. že tam pracují příslušníci StB, kteří dříve pracovali na Federálním ministerstvu vnitra. Týká se to samozřejmě funkcionářů KSČ, nebudu jmenovat, ale jsou mezi námi poslanci, kteří byli zde členy ČNR v období od r. 1986, kdy zde jako člen ČNR, jako poslanec, byl také bývalý ministr vnitra František Kincl, o kterém se nedá nic jiného říci, že to byl pracovník StB, když to řeknu fakticky.