Včera jsme se dohodli s místopředsedou vaší rady, že se příští týden sejdeme, domluvíme to, po čem všichni už tak dlouho voláme, totiž po pravidelných hodinkách - nebo jak to nazveme - členů vlády - v nichž budou tady, v budově sněmovny, k dispozici vám, poslancům, nikoliv jen těm z výborů, kteří s nimi máte denní kontakt, ale vám všem. Pak budou, doufám, jinak vypadat interpelace, jinak všeobecná rozprava, než jaká byla ta včerejší a dnešní, pak budou ovšem také jinak připravovány zprávy o činnosti vlády, než jak byla připravována ta poslední.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci! Včera pan Bohumil Tichý rezignoval na funkci člena vlády, v níž byl pověřen řízením ministerstva státní kontroly ČR. Chci vám říci, že s jeho uvolněním z funkce počítám, ale zatím předpokládám, že návrh na odvolání předložím až bude jasnější představa, která se tu ve sněmovně, především ve výboru pro kontrolu a rozpočet rozvíjí, totiž představa kontrolního úřadu ČNR. Není totiž vyloučeno, že takový úřad by v určité podobě učinil dnešní ministerstvo zbytečným. Vláda by takové řešení samozřejmě ráda akceptovala.
Proto uvažuji takto: než abychom hledali a navrhovali nového ministra pro ministerstvo, které možná nepřežije příští týdny, vyčkáme stanoviska ČNR. S uvolněním pana Tichého počítáme, na tom se nic nemění. Návrh na odvolání však podám později, aby resort nebyl zbytečně delší čas bez hlavy.
Shrnul bych teď svůj celkový názor na
rozpravu, na to, jak jste zatím - rozprava není
u konce - přijali naši zprávu. Shrnul bych
to asi takto: nerad bych stál před vámi příště
v podobné situaci. Vláda se musí ovšem
lépe prezentovat, ale musí i lépe pracovat.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
panu předsedovi vlády. Rozprava pokračuje
vystoupením pana poslance Kapusty. Připraví
se pan poslanec Dudešek.
Poslanec ČNR Jaromír Kapusta: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane premiére, vážená vládo! Před polední přestávkou vystoupila paní poslankyně Moserová. Poslanci HSD mohou s jejím vystoupením souhlasit. Domníváme se však, a není to v rozporu, že jasné státoprávní uspořádání, jak jsme s ním byli seznámeni v programovém prohlášení vlády panem premiérem, naopak upevní ekonomickou jistotu našeho státu.
A nyní dovolte, abych jako člen rozpočtového a kontrolního výboru a současně jako člen mezivýborové komise pro rozdělování rezervy dotací do rozpočtů okresních úřadů zareagoval na diskusní příspěvek pana poslance Budinského a současně objasnil sněmovně, jak je možno k tomuto problému přistoupit.
Za prvé podle konkrétních požadavků obcí a okresů. Tento způsob nelze však úplně akceptovat, neboť k 28. 1. 1991 obdrželo ministerstvo financí ČR a výbor pro rozpočet a kontrolu požadavky od 9 okresů a měst v částce 1 mld. 35 mil. Kčs. Přihlásili se některé okresy a obce. Výběr byl z náhodného souboru požadavků.
Za druhé požadavky uspokojit potřeby města Brna a Severočeského kraje - toto řešení při různých jednáních naznačil i předseda vlády ČR - v tomto případě způsob rozdělení 1 % rezervy neřeší problematiku nastolenou při projednávání rozpočtu ČNR. Naopak ještě více by prohloubilo odchylky některých okresů od republikového průměru. Právě okresy bývalého Severočeského kraje jsou v rozpočtu na rok 1991 vysoce nad průměrem výdajů na 1 obyvatele. Dále se pro ně počítá s 1 mld. Kčs na řešení ekologických problémů. Poskytnout prostředky jen pro město Brno by znamenalo jen dílčí řešení problémů moravskoslezských okresů.
Za třetí je nutné rozdělit prostředky těm okresům, které jsou výrazně pod průměrem výdajů na 1 obyvatele. Přihlédnout přitom k hustotě osídlení. Prostředky přidělovat diferencovaně podle velikostních rozdílů. Potřebné pracovní materiály jsem pro tuto komisi obdržel z ministerstva financí.
Podle předběžných rozpočtů by se prostředky rozdělily pro většinu moravských okresů a některé okresy v českých krajích, především bývalého Východočeského kraje. Pro okresy bývalého Severomoravského kraje je také počítáno s rezervou 1 mld. Kčs na řešení ekologických problémů.
Jak již zde bylo několikrát řečeno, zcela objektivní měřítko asi nenalezneme. Proto byla ustavena komise poslanců a expertů, která má tento problém posoudit. Měli jsme se na první schůzce komise sejít již dnes, ale pro pokračující schůzi zasedání odkládáme na příští týden.
Osobně se domnívám, že vláda předjala řešení tím, že předložila v materiálech i návrh na způsob rozdělení rezervy dotace okresů. Je to ta modrá příručka, to znamená Problematika rozpočtů okresních úřadů a obcí, jak jste ji obdrželi. Aniž pochopitelně tento návrh posoudila naše komise. V tomto materiálu nejsou, jak správně poukázal poslanec Budinský, uvedena žádná kritéria.
K dispozici členům komise jsou však podklady
a zásady, podle kterých budeme postupovat. Celá
záležitost velmi spěchá, aby okresní
úřady mohly pracovat podle definitivních
rozpočtů. Domnívám se, že další
diskuse o těchto otázkách by byla předjímáním
rozhodnutí a ovlivňováním práce
naší komise. Chceme k řešení přistupovat
odpovědně, i když jsem si vědom, že
pravděpodobně se nezavděčíme
nikomu. S výsledky a naším doporučením
seznámíme předsednictvo ČNR a plenární
zasedání. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Slovo
má poslanec Dudešek, připraví se poslanec
Štrait.
Poslanec ČNR Petr Dudešek: Pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, poslanci země České a Moravsko-slezské. Pane premiére, jestli dovolíte, jedna věta než odejdete. Hned na začátku chci říci - reaguji na to, co jste před chvílí říkal Vy - že nevím o nikom z nás, že by byl členem nějaké nové Moravsko-slezské strany. A právě proto bych chtěl na počátku mého příspěvku - na štěstí jen mizivé menšině z vás - že zde spolu s dalšími 21 kolegy HSD-SMS nezastupuji žádnou náhodně zvolenou "folklorní skupinu lidí", ale právoplatně zvolené poslance ve svobodných volbách za Moravu a Slezsko.
Je mi opravdu nesmírně líto, že již od počátku našeho a tedy i mého snažení zde v tomto parlamentu narážejí naše opravdu čisté úmysly na mnohá zásadní nepochopení, ba bohužel, i na více. Jsem kumštýř, nestraník, 25 let soukromník. Jdu tedy na problémy dle faktů, ale přece jen více citově. Prosím tedy, abyste mně vyslechli právě pod těmito dvěma zornými úhly. Vím z osobních rozhovorů s vámi, ať jste z kterékoliv strany či hnutí, že problémy samosprávy země Moravsko-Slezské a jejích občanů chápete čím dál více, čím dál méně se mnozí z vás pobaveně usmíváte nad našimi požadavky a čím dál více, my i já, nacházíme u vás citlivé pochopení. A je to zákonité!
Jistě není možné přehlížet hnutí, které bez dlouhých a hlubokých stranických tradic získalo v parlamentě zastoupení, i když ne početné, ale přesvědčivé, a to v době, kdy velká většina národa fandila heslu "Strany jsou pro straníky, OF pro všechny!" Rád bych připomenul, že i já jsem patřil k fandům tohoto hnutí. Ale jako rodilý Ostravák jsem srdcem fandil o něco více hnutí, které mělo v souladu s novou demokracií a svobodou naději změnit více než 40 let trvající diskriminaci Moravy a Slezska, tedy i těch občanů - voličů, z nichž mnozí volili nás - poslance HSD-SHS, ale i vás ostatní z Moravy a Slezska.
Tvrzení, že 26. ledna t.r. manifestovaly v některých
větších městech Moravy a Slezska pouhé
"skupinky lidí", zastoupené ovšem
více než 60 000 občany, a že "asi
nikoho nereprezentují", by bylo přinejmenším
úsměvné. Asi by nebylo moudré nehledat
v nás podporu jednoty státu, ale naopak přehlížet
narůstající odpor vyvolaný nechtěným
chápáním oprávněných
požadavků Moravanů a Slezanů. Jsem rád,
že jsme nakonec svou typickou moravskou trpělivostí
a snášenlivostí dosáhli pozornosti mnohých
moudrých i mezi nejvyššími představiteli
našeho státu. Znovu začínám být
pln důvěry v soudnost a vysokou státoprávní
prozíravost těch, kteří stojí
v palbě našich poslaneckých názorů
a někdy možná i emocí. Pokud emoce slouží
k dosažení dobrého, tolerujme je navzájem.
Dovolte, abych citoval toho, se kterým ne vždy souhlasím,
ale vážím si jeho soudnosti v nelehkých
dnech a který právě teď odešel:
"Není důležité kdo co říká,
ale co říká". Věřte, že
Praha jako řídící centrum problémů
země nebo republiky Moravsko-slezské je pro většinu
Moravanů a Slezanů strašně daleko a
dál, než si vůbec dovedete představit.
Ale věřte, že Praha jako hlavní město
naší společné vlasti, je nám
stále blízká a nyní snad ještě
bližší. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Pan poslanec Štrait, připraví se pan poslanec
Vlk.
Poslanec ČNR Jaroslav Štrait: Pane místopředsedo, dámy a pánové, omlouvám se předem, protože - jak už říkal kolega Čapek - věci státnické se míchají s věcmi relativně drobnými, moje vystoupení bude ta druhá část. Asi jsme neudělali dobře, že jsme ty dvě věci v rozpravě smísili.
Od svého původního záměru z časových důvodů odstupuji. Byly to osudy jednoho dopisu, který byl poslán na ministerstvo v dobré víře, že tady interpelací ušetříme čas. Ta záležitost se táhla tak dlouho, že jsem to tady chtěl vylíčit.
Prosím proto, dovolte mi jen dvě krátké poznámky. Ty podle mého soudu odkladu nesnesou. O Svazu bojovníků za svobodu tady padlo hodně slov. Měli jsme s nimi také ještě navíc dlouhou rozpravu ve výboru církevním a humanitárním. Jedna z hlavních příčin nesprávného počinu je v nedostatku správného a objektivního historického vědomí. Tuto chybu opakujeme dál.
V této souvislosti proto připomínám, že v Praze válka skutečně skončila 9. května 1945 a ten den zde ještě padlo 500 sovětských vojáků, navíc jsou pak ještě naše oběti. Jeden můj příbuzný tady bojoval v rotě "Železo", která bojovala v okolí Staroměstského náměstí. Tito mrtví leží na Olšanech, to je celkem bez debaty. Chceme na jedné straně úctu k padlým (a to je správné a plně se za to stavím), padlým od Tobruku či Quadalquanalu a zase negujeme oběti jiné. Je to tedy stejná chyba, jako jsme se dopustili před léty, možná, že já osobně také.
Pochopte mě jako velkého přítele Ukrajiny: co mám dělat, když v Hradci Králové je v současné době zhanoben pomník bojovníků od Jachnovky, Jachnovka nebo ukrajinsky Jachnovščina, tam nastupovali při útoku na Kyjev. Je to 52 našich vojáků a jeden sovětský. Zvažte, kolegové, není to stejné, jako když jsme před léty zapomínali na hrdinu anglického nebe, letce Vašátka? Historické vědomí je prostě pokřiveno. Jsou zde příčiny, o kterých nechci hovořit. I léta minulá se na to nechvalně podepsala. Ale už jednou dojděme k nějakému rozumnému konsensu.
Druhá poznámka: měl jsem rozhovor s chlapcem
asi 14ti letým, plastikovým modelářem,
který dělá kity. Slovo dalo slovo, bavili
jsme se třeba o herierech a také o B 52, osmimotorovém
kolosu, který unese až 50 tun. Je schopen při
vypouštění bomb pokrýt koberec 2 km
dlouhý a 400 metrů široký. Vím
něco o bombardování Magdeburgu v lednu 1944.
Tam byla podobná technika. Během jednoho odpoledne
a části noci tam zahynulo 26 000 lidí. Kdybyste
znali to město. Je výrazně oddělená
obytná část od průmyslové.
Ovšem šel koberec, který začal na začátku
a skončil na konci, takže kobercové nálety!
Já soukromě protestuji proti tomu, že nosím
tuto cedulku. Je tam napsáno "Protestuji proti válce.
Umírají nevinní lidé". Ptal se
mě jeden kolega "proti jaké válce?"
Každé válce! I té, co probíhá
nyní v jedné části světa. Děkuji
vám.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Slovo má poslanec Vlk, připraví se pan poslanec
Šuman.
Poslanec ČNR Miloslav Vlk: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych zde vznesl žádost o přidělení statutu města Karviné, ležícímu ve Slezsku, na které se při přidělování statutů jistě nejen nedopatřením nedostalo.
Městské zastupitelstvo v Karviné se na mě obrátilo, abych podpořil jejich žádost o přidělení statutu ve Sněmovně ČNR, což tímto činím.
Město Karviná, počtem obyvatel 72 000 sice
nesplňuje kriterium v počtu obyvatel, ale vzhledem
k tomu, že se jedná o zcela specifické území,
má naše město právo na určení
statutu města. Jedná se o město jednoho z
nejlidnatějších okresů České
republiky, který má 290 000 obyvatel, které
je silně ovlivňováno průmyslovou a
důlní činností a následnými
nepříznivými ekologickými a zdravotními
dopady. Intenzivní důlní činnost,
která území ovlivnila a bude je zřejmě
i v příštích letech ovlivňovat,
způsobila na některých územích
úplnou devastaci krajiny, destrukci značné
části objektů, likvidaci bytového
fondu a narušení inženýrských sítí.
Město bylo ve své podstatě přemístěno
s tím, že na poddolovaném území
dožívají jeho torza. Pod jeho ochranou živoří
zanikající satelitní obce. Zdůvodnění
potřeby přidělení statutu by bylo
značně rozsáhlé a bylo by zcela vyčerpávající
a tak vzhledem k délce dnešního jednání
nechci sněmovnu zatěžovat fakty. Písemnou
žádost městské zastupitelstvo zaslalo
předsedovi vlády a předsednictvu ČNR.
Vás žádám o podporu. Chtěl bych
vás požádat, abyste též pečlivě
zvážili a podpořili ustavení Slezské
univerzity, která má manažerskou a podnikatelskou
fakultu na území města a doufám, že
přispěje k jeho zkulturnění, vzdělání
a v neposlední řadě umožní potřebnou
rekvalifikaci. Prosím, abyste mou žádost podpořili
a mysleli jste na Karvinou i v době, kdy není třeba
koksu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
poslanci Vlkovi. Prosím pana poslance Šumana, připraví
se poslanec Jakl.
Poslanec ČNR Vladimír Šuman: Vážení přítomní, já bych chtěl mluvit úplně jinak, jiným tónem, ale to, co tady řekl pan poslanec Štrait, mě nutí k tomu říci něco, aniž vím, jak to momentálně říci. Jeho vystoupení považuji za naprosto nepřijatelné, že bylo předneseno na tomto shromáždění, i když tady má každý poslanec co říci, ale potřebuji dát najevo nějak své rozhořčení nad tím. Konečně se někdo zastal těch nebohých lidí, kteří jsou napadáni někým, kdo si myslí, že opět může působit totalitně tak, jak se to mnohokrát v historii odehrálo, tedy beztrestně. Nevím, jakým právem se tady někdo zastával toho, že tato válka je nespravedlivá. Prostě každá válka je hrozná, ale jsou války spravedlivé a jsou války, které jsou nutné proto, že nelze mlčet nad tím, že někdo je nespravedlivě napaden. Čili, prosím, aby se tu v souvislosti se současnou válkou v Kuvajtu nemluvilo již tak, jak se mluvilo, tj., že je to válka nespravedlivá.
A nyní mi dovolte, snad jsem se zklidnil natolik, abych přednesl dvě doporučení. Jedno České národní radě v tom, že bychom se mohli dohodnout, že se tady na začátku budeme oslovovat vždycky "vážení přítomní" a tím zkrátíme ostatní. Moje doporučení se týká jak nás, tak vlády. Budu mluvit o problematice bezpečnosti, ale napřed mi dovolte několik slov úvodem, řekl bych obecného charakteru.
Jedno z vážných nebezpečí v té situaci, kterou dnes prožíváme je to, že máme tendenci mluvit a řešit problémy vysloveně operativně, tedy nekomplexně a obávám se, že tím docházíme k řešením nesprávným. My všichni, vláda i ČNR, jsme totiž odpovědni nejen za současný stav, a to, jak vyřešíme současné problémy, ale i za to, jak vyřešíme a jaké vytvoříme podmínky pro řešení problémů budoucích. Proto musíme přijímat rozhodnutí k řešení problémů komplexně, systémově, a to současně samozřejmě jinými lidmi, tedy paralelně.
A nyní se dostávám k té bezpečnosti,
o které jsem chtěl mluvit. Právě na
tomto problému chci dokázat, jak je to nezbytné.
Musíme si uvědomit, že bezpečnost občanů
zahrnuje problémy policie, prokuratury, vyšetřovací
vazby, soudní vazby, soudů, výkonu trestu,
kurátorské péče a v neposlední
řadě i osvěty nás, při návratu
těch nešťastníků do společnosti.
Ve vězeňství a zvláště
pak ve vazbě je dneska situace tak složitá
- a psal o tom i pan ministr ve svém vyjádření,
které nám předal písemně, že
hrozí vážné nebezpečí,
že kdyby dneska policie pochytala všechny ty lumpy a
dala je do vazby, tak tam vznikne situace, která bude ohrožovat
stabilitu tohoto státu skoro srovnatelně s tím,
a možná i víc, než když ti lumpové
běhají po svobodě. Proč to říkám.
Je to nadnesené jenom částečně.
Říkám to proto, že se domnívám,
že je nezbytné, aby vláda přikročila
k řešení celého toho systému
jedním orgánem. Lépe řečeno,
domnívám se, že by bylo užitečné,
aby to uložila někomu na starost řešit
tento systém komplexně tak, aby kromě operativních
problémů byla naděje, že bezpečnost
občanů bude v celém souhrnu zajišťována
najednou. A v této souvislosti mi dovolte svoji zkušenost
z nedávné zahraniční cesty, kde jsem
si uvědomil, že základem dobrých lidských
vztahů a konečně i bohatství společnosti
je to, že každý dělá nejen to,
co má, ale jak se má. Pokusme se proto všichni,
tedy vláda i my, vytvořit podmínky pro to,
aby to platilo, když už ne třeba hned zítra,
tedy aspoň pozítří i u nás.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
panu poslanci Šumanovi. Bude mluvit pan poslanec Jakl. Další,
prozatím poslední připravený do
rozpravy, je pan poslanec Karel Kříž.
Poslanec Ladislav Jakl: Vážený pane předsedající, milá Česká národní rado, já bych chtěl reagovat na včerejší příspěvek kolegyně poslankyně Němcové, která se dotkla jednoho mého návrhu k zákonu o rozpočtu, týkalo se to rozhlasového a televizního vysílání. Chtěl bych naprosto podpořit její požadavek v tom, že je třeba důsledně kontrolovat, jakým způsobem jsou používány prostředky ve státním zájmu, v zájmu veřejnosti a do jaké míry je s těmito prostředky nakládáno efektivně. Právě tímto způsobem jsem byl motivován, když jsem přednášel onen pozměňující návrh k rozhlasovému a televiznímu vysílání. Chtěl bych snad možná mít jednu drobnou poznámku k projevu kolegyně Němcové, která tvrdila, že veřejná rozhlasová a televizní vysílání jsou v podstatě jen soukromé stanice. Ono je to, dá se říci, téměř naopak. Veřejné rozhlasové a televizní vysílání - já jsem se to tehdy pokusil definovat tak, jak jsem to myslel a jak měl můj návrh působit - je vysílání ve veřejném zájmu, vysílání společensky prospěšné. Je to tedy především státní vysílání, vysílání státních institucí rozhlasu a televize a potom je možné i určitým mechanismem tuto míru společenské prospěšnosti přiznat některým dalším subjektům, pokud splní určitá kritéria - pak si myslím, že by se mohly ucházet o část tohoto rozpočtu.
Proto se domnívám, že prostředky, které ze státního rozpočtu poukazujeme, by měly směřovat k naplnění určitých funkcí. My bychom měli financovat činnost a nikoliv instituce.
Nedomnívám se, že momentální skladba, ať už personální, tak především organizační v těchto velkých monopolních státních institucích umožňuje, aby jejich činnost byla plně v souladu s veřejnými a státními zájmy, například neexistuje ani mechanismus kontroly a odpovědnosti a především existují důvodné výhrady ke způsobu, do jaké míry je efektivně s těmito prostředky nakládáno. Dovolte mi jediný příklad: plzeňské studio - má zhruba 150 zaměstnanců, z toho 55 zaměstnanců je členy stálého orchestru. Vysílané nahrávky tohoto orchestru za rok 1988 činily 8 minut. I takto se dá zacházet se státním rozpočtem.
Myslím, že by bylo velice efektivní, správné a v našem zájmu, abychom to umožnili i jiným subjektům, pokud splní přísná kriteria, která musíme stanovit. Jsem pro to, aby se např. paní kolegyně Němcová podílela na tvorbě těchto kriterií, která je pan místopředseda Lukeš rozhodnut přijmout a vypracovat, i na hodnocení, do jaké míry potenciální uchazeč o tato kriteria usiluje.
K rozhodnutí ministerstva financí vyčlenit
z rozpočtu 50 miliónů. Myslím, že
ideově není úplně správné
vyčlenit určitou část již teď,
když o ni ještě nikdo nepožádal.
Nemohl také požádat, protože dosud neexistuje
zákon, který by umožňoval fungování
nezávislého rozhlasového a televizního
vysílání. Představoval jsem si to
tak, že pokud někdo prokáže, že by
některé funkce vykonával, pak by bylo možno
přesunout část z rozpočtu rozhlasu
této společnosti. Zasahovat do živého
organizmu institucí rozhlasu a televize by bylo velice
obtížné. Chápu potřebu připravit
si dopředu rezervu. Myslím si, že to není
úplně správné, ale chápu to
jako technickou záležitost. Můžeme o tom
debatovat.