Poslanec ČNR Viktor Dobal: Vážený pane místopředsedo, vážená česká vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, dovolte mi přednést návrh na stát s jednou vládou, s jedním parlamentem, s více regiony a mnoha kvetoucími obcemi. Tento svůj krátký návrh trochu podrobněji zdůvodním. Uvedu 7 důvodů pro tento návrh a jeden uváděný proti němu. Ten však obrátím ve prospěch tohoto návrhu.
1. O ekonomických výhodách takovéhoto státu není třeba mnoho hovořit.
2. Tento návrh nepodporuje růst byrokracie, ale právě naopak ji redukuje. Kolega Karas např. hovořil o tom, že různá ministerstva se jen hemží starými strukturami. Já bych chtěl celou věc trochu radikalizovat. Jednou z podlostí minulého režimu bylo, že nám tu zanechal virus byrokrata, který jako každý jiný virus nese ve svém genetickém kódu jedinou informaci: rozmnož se. Jako typický příklad pacienta infikovaného tímto virem mohu uvést ministerstvo životního prostředí, které má skoro více úředníků, než celá ČR čističek odpadních vod. (Potlesk.) Zkrátka dr. Parkinson bledne závistí. Ale to hlavní co chci říci je to, že místo toho, abychom podporovali tvořivou práci, která plodí hodnoty, budujeme byrokraty, kteří nikdy žádné hodnoty tvořit nemohou. V dnešním světě je nahrazuje počítací stroj. Pro ozdravení skladby obyvatelstva je proto třeba rozšířit zastoupení tvůrců a zredukovat zastoupení byrokratů.
3. Celá řada příspěvků na tomto zasedání jednoznačně poukázala na to, že svět nás vidí jako jeden celek a odmítá vyjednávat s více subjekty. Např. pan dr. Syka se zmínil o tom, o jaký kapitál tímto přichází naše zdravotnictví. Nemylme se, naše okolí chce jen jediného odpovědného a kompetentního partnera.
4. Odpadnou všechny kompetenční spory kolem zákonů a rozpočtů, v nichž i tak všichni necháváme nějakou díru a které vedou k velmi dobře známým komplikacím.
5. Odpadne nutnost jednotného postupu všech tří vlád, jak to v mnoha případech páni ministři zdůrazňují.
6. Zaráží mě, že stále hledáme složitější a složitější struktury, když ta jedna jednoduchá se nabízí sama.
7. Kvalitní česká i slovenská politika se může dělat i v jednom státě.
Těchto sedm bodů, a je jich určitě o mnoho více, hovoří pro můj návrh.
Proti tomuto návrhu hovoří jen jeden důvod, že je to politicky nemožné. (Potlesk.) Potom se však ptám a musím ptát, co si kdo pod politikou myslí? Pro mne a domnívám se, že i pro mnohé další občany tohoto státu je politika věcí obecnou, věcí, která se týká každého jednotlivého občana. Také se domnívám, že když naše řeč bude jasná a vyslovíme základní pravdu, že celý státní aparát, republikové aparáty, včetně všech vlád a poslanců, platí každý občan, to znamená dotýká se to kapsy každého z nás, a potom necháme občany rozhodnout, zda-li chtějí platit hodně nebo málo - nepochybuji o jejich odpovědi. Hlavně, když jim budeme moci jasně říci, že tolik a tolik prostředků se tímto pádem ušetří pro zdravotnictví, školství, kulturu a vůbec pro zvelebování měst, ve kterých žijí.
Dovolte mi, abych za demagoga označil každého, kdo hledá řešení v prosperujících státech typu Švýcarska nebo Německa. Přijde mi to, jako kdyby si Eskymáci někde za severním polárním kruhem usmysleli vytvořit něco, jako je italská nebo francouzská riviéra. (Potlesk.)
Obracím se proto na vás - zamyslete se, zda právě toto nejjednodušší řešení nebude skutečným politickým řešením. Apeluji na zdravý rozum. Nezdálo by se vám absurdní, kdybyste se o majiteli sta polí dověděli, že má pro ně padesát nebo sto správců, když mu stačí jeden? Neměla by jít iniciativa ČNR jako iniciativa vpravdě politická tímto směrem?
Mně je sympatické ministerstvo pro privatizaci a pro správu státního majetku, které splněním své úlohy zanikne. Neměli bychom pro národní rady a národní vlády vymyslet podobné úlohy? Zaskočil-li jsem členy vlády a poslance, jsem spokojen. Stalo-li se tak stenografům, pak se omlouvám.
Zde jsem chtěl skončit, ale vystoupení pana
ministra Horálka mě přivedlo na další
problém, který souvisí s tím, o čem
jsem mluvil a jde především o sociální
politiku. Proč neustále musíme myslet v intencích
státu jako hodného otce, který se o své
děti do každého detailu stará? Mám
dost dětí na to, abych vás mohl ujistit o
tom, že ony sice péči vyžadují,
mají rádi pozornost, ale také jen do určité
míry. A že jim někdy i ten rodič začíná
vadit. Domnívám se proto, že my bychom
měli především budovat na tom, aby naše
zákony a právní normy a pravidla hry, které
vytváříme, podporovaly činnost, která
je správná, tzn. aby budovaly a vytvářely
podmínky pro něco, co nazvu sociální
odpovědností každého občana v
této republice. Myslím si, že žádné
ministerstvo a žádný úředník
se svým aparátem, o kterém jsem mluvil, nemůže
nikdy centrálně vytvořit takové podmínky,
aby byly spravedlivě uspokojeny všechny sociální
problémy. Tato záležitost je mnohem složitější.
Nejhorší důvod, který můžu
uvést je ten, že vlastně polovina prostředků,
které by se mohly rozdělit a dát potřebným,
se tímto způsobem vlastně promrhají
na aparát, který to přerozděluje.
Domnívám se proto, že by se mělo uvažovat
o koncepcích, které jsou levné, jasné,
průkazné a neplodí další aparát.
Jedna z nich je např. negativní daň, což
může vytvořit nabídku a podporu pro
to, aby lidé pracovali, může je nechat, aby
zůstali na určitém minimu a mohou to kontrolovat
orgány, které vytvořit musíme, a to
jsou berní úřady. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji
panu poslanci Dobalovi a prosím pana poslance Karycha.
Pokud nebude projev pana poslance Karycha příliš
dlouhý, promluvil by ještě pan poslanec Kalfus,
takže bychom dopolední jednání skončili
ve 13.00 hodin.
Poslanec ČNR Alexandr Karych: Pane předsedající, pane premiére, česká vládo, vážená sněmovno, nemohl jsem si přát lepší úvod ke své řeči než co předvedl kolega Dobal - v podstatě jsem chtěl hovořit o podobném problému a budu tedy improvizovat. Chtěl jsem ocenit to, že se česká vláda hlásí k ekonomické reformě a správně pan premiér nazval půlroční dohadování o kompetencích faktorem, který zdržoval když nic jiného, tak přijetí zákona o majetku obcí. Chtěl jsem také upozornit, že měna je to, co máme společné se Slovenskou republikou. Chtěl jsem také upozornit, že ne vždycky jsme dospěli k přijatelnému kompromisu - nyní hovořím o poměru 40-35-25, který se nám dnes ukazuje, že způsobil, že zemědělci v mém obvodě dostávají za jeden litr mléka 3,80 Kčs, zatímco zemědělci na druhém konci republiky dostávají dotovanou cenu, která je přes 5 Kčs. Chtěl jsem hovořit o spoustě jiných věcí, i o tom, že se nám jistá, dost těžko přizpůsobivá skupina obyvatel stěhuje ze Slovenské republiky do Čech, kde nepříznivý dopad do velmi choulostivé kapitoly rozpočtu naší republiky je zanedbatelný ve srovnání s problémy, které tato skupina sebou přináší do obcí. A budou to obce, které je budou muset řešit. Chtěl jsem hovořit o spoustě problémů, ale pan kolega Dobal to vystihl, a proto se obracím, pane premiére na Vás, s jedinou výzvou: Chci říci, že ve Vaší řeči a v předložených materiálech postrádám jakoukoliv zmínku o Slovenské republice, resp. o vztahu České republiky ke Slovenské republice, o tom, že potřebujeme, aby skutečně byla jednotná politika zdravotní, jednotná politika sociální, pravděpodobně jednotná politika zemědělská.
Spoustu jiných bodů je třeba zdůraznit,
jako nepřerušitelné nitky, které spojují
ekonomiku i národy obou zemí. Proto mě zaráží
to, že jste ve své řeči naopak zdůraznil,
že musíme najít jinou formu autentické
sounáležitosti nebo spolužití s přáteli
z Moravy a ze Slezska. Chci říci, že svého
času pan Churchill, kterého si velmi vážím
- a určitě to nepochází od něho
- řekl, že budeme-li chtít být na sto
místech silní, budeme nakonec všude slabí.
Finálně jde jenom o peníze, nedrobme je.
Dnes se ukazuje, že nám možná chybí
ty peníze, které jsme předali na druhý
konec republiky v zemědělství, ve zdravotnictví
nebo třeba na Moravě. Nedopusťme, abychom se
dohadovali velmi brzy o tom, že rozpočet České
republiky musíme dělit ještě na další
tři subrozpočty. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
prosím pana poslance Kalfuse. Omlouvám se za svůj
omyl, měl jsem v úmyslu říci, že
bychom skončili s rozpravou v půl jedné a
ne ve 13.00 hodin. Pan poslanec Kalfus.
Poslanec ČNR Jiří Kalfus: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechci vás dlouho zdržet, protože k podobnému problému už se vyjádřil jeden kolega včera. Provedl jsem si šetření, jak dopadly výsledky uplatňování zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění o rozšíření okruhu vedoucích funkcí obsazovaných jmenováním. Toto jsem samozřejmě mohl provést jenom na velmi malém území, které se týká našeho okresu, ale chtěl bych vás informovat, že to byly výsledky neradostné, tedy tohoto zjištění. Je tam řada podniků, které vůbec na toto zákonné opatření nereagovaly, namátkou uvádím Preciosa Jablonec, Seba Tanvald, Autobrzdy Jablonec. Nechci ovšem vás zatěžovat okresní problematikou, ale domnívám se, že podobné problémy jsou i v okresech dalších, odkud jsou poslanci naší ČNR.
Chtěl bych to charakterizovat dvěma větami z dopisu starosty města Jablonce nad Nisou. Cituji: "Je třeba ještě zdůraznit, že k výměně nomenklaturních kádrů nedošlo ještě u mnohem více organizací, avšak přesnějších informací se nám již nedostane, poněvadž u pracovníků těchto organizací opět převládl existenční strach, beznaděj a nevíra v aplikaci a realizaci zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění".
V této souvislosti bych se chtěl obrátit
na ministry naší vlády, aby nám
podali zprávu o tom, jak v organizacích, které
jsou v jejich působnosti, dopadly výsledky uplatnění
tohoto zákonného aktu předsednictva FS a
speciálně bych se chtěl ještě
sám obrátit na ministra průmyslu, jak toto
opatření dopadlo v rámci ministerstva průmyslu
v podnicích v okrese Jablonec nad Nisou. Chtěl bych
říci, že obecný požadavek, který
jsem na ministra vznesl, nepokládám jenom sám,
že tady mám seznam 30 poslanců, kteří
mají obdobný názor. Děkuji vám
za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji.
Dále je přihlášen pan poslanec Moldán.
Nepřeje si vystoupit. Dobře. Pak je přihlášen
pan poslanec Gjurič.
Poslanec ČNR Andrej Gjurič: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, když jsem se asi před 26 hodinami z tohoto místa obrátil na tuto sněmovnu ve snaze ušetřit naše síly a čas a síly a čas naší vlády, navrhoval jsem, abychom všechny konkrétní připomínky ve formě usnesení z výborů předali jednotlivým resortním ministerstvům. Měl jsem samozřejmě také jednu připomínku a hodlal jsem to, co jsem navrhoval, dodržet. Teď po těch 26 hodinách již mám dojem, že bych byl jediný, kdo to dodržel a tak mně dovolte přece jenom tu připomínku pronést, skutečně nepřesáhne tři minuty.
Je to dotaz na pana ministra Horálka, jedná se o toto. V létě byly na Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí zpracovány zásady provozování sociálních služeb nestátními subjekty a občany. Všichni víme, o co se jedná. Jde o to umožnit vstup církví, charitativních organizací, ale i soukromých osob, sdružení občanů, obcí do této velice potřebné a velmi tenzní oblasti. 10. srpna, pokud vím, bylo na Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí připomínkové řízení, kterého se zúčastnili všichni zástupci ministerstev i zástupci jednotlivých nestátních subjektů. Českému, tedy našemu ministerstvu práce a sociálních věcí pak bylo zpracovat vyhlášku, která by specifikovala tyto zásady do konkrétních podob a podmínek. Paragraf 73 zákona o sociálním zabezpečení posledního znění totiž hovoří pouze o tom, že tyto nestátní organizace mohou vznikat a stát že na ně může přispívat. Nic více. Není tam specifikováno, kolik bude přispívat, z čeho bude přispívat, jak se to bude kontrolovat atd. A to právě mělo udělat České ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud vím.
Půl roku se neděje v podstatě nic. Až
po novém roce zpracovalo české ministerstvo
návrh této vyhlášky, takže dosud,
pokud se nemýlím, je blokován a umrtvován
vstup nestátních aktivit do sociální
péče. Nepředpokládám samozřejmě,
že by tyto aktivity byly klíčové, že
by převážily v sociální péči,
ani ve světě tomu tak nebývá, jejich
existence je ale zásadní, a to z řady důvodů:
obohacují sortiment, škálu sociálních
služeb, konkurencí nutí k vyšší
kvalitě i stát, podporují a mobilizují
občanskou solidaritu a vzájemnost a konec konců
i subspecie toho, co tady říkal kolega Dobal, bourají
tu ideu o státu, který by byl jako jediný
ochoten nebo schopen starat se o své občany v sociální
sféře. Táži se tedy pana ministra, proč
dosud nebyla a kdy bude tato vyhláška uvedena v činnost
a s ní i to, co v této oblasti očekáváme
a postrádáme. Tři minuty to nebyly, děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
pan ministr chce ihned odpovědět.
Ministr práce a sociálních věcí
Milan Horálek: Já jsem vás ve výboru
informoval o tom, že předsednictvo ČNR přijalo
přímo paragrafované znění zákona,
bude zde projednáván ve sněmovně,
že je připravena vyhláška, která
může být z legislativních důvodů
vydána na základě tohoto zákona. Všechny
materiály jsou předloženy, když tento
proces proběhne rychle, mohu rychle vydat vyhlášku,
byl zde nutný legislativní postup. Jinak se všemi
těmi důvody, které jste zde uvedl, aby jakási
privatizace v těchto sférách proběhla,
souhlasím, podporuji je, materiály jsou předloženy
do této sněmovny. Prosím, aby byly co nejdříve,
zejména zákon přijat, a vyhláška
vyjde. Myslím si, že časově by to vše
mohlo být stihnuto do 1. května.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Prosím
paní poslankyni Moserovou.
Poslankyně ČNR Jaroslava Moserová: Pane
místopředsedo, vážení přítomní,
ráda bych ještě stručně promluvila
k otázce Moravy. Řešit otázku Moravy
a Slezska je vskutku náš dluh. Prosím ale naše
kolegy z Moravy, aby pamatovali na to, že vymáhat
dluh od dlužníka v tísni často vede
ke zlým důsledkům. Prosím vládu
i poslance HSD, aby volili takové řešení,
v takovém časovém sledu, aby nebyly znovu
zpochybněny kompetence těžce nastolené,
aby nebyly zbrzděny nezbytné legislativní
i praktické kroky vedoucí k fungujícímu
tržnímu hospodářství. Prosím,
mějme na paměti, že každé zdržení
je drahé a že na každé zdržení
doplácejí všichni občané zemí
Koruny české. Děkuji. (Dlouhotrvající
potlesk.)
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji,
dámy a pánové, dovolte, abychom udělali
přestávku s tím, že se sejdeme ve 14.00
hodin.
Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Pokračujme
v přerušené schůzi. Na poradě
je pan poslanec Kapusta a připraví se pan poslanec
Petr Dudešek. Pane kolego, omlouvám se, pan premiér
měl v úmyslu vystoupit. Pane premiére, přejete
si vystoupit teď? Tedy omlouvám se.
Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda České republiky předstoupila před vás v těžké hodině této země. Ekonomická reforma přináší plody zatím spíše trpké, v nejlepším případě nezralé. Politická scéna má daleko k jasnosti a stabilitě, i když v posledních dnech či spíše hodinách svitla naděje, že v poryvech formace, která tady má většinu hlasů, že spory ustanou, resp. že bude nalezeno institucionální řešení, které zabrání, aby se tato formace stala bojištěm jakési permanentní zákopové války. Takzvaná moravská otázka je komplikována mimo jiné postojem moravských radikálů. Lze-li věřit Svobodnému slovu a Mladé frontě - a já doporučuji, abychom v tomto případě jim věřili - vzniká na Moravě ilegální strana, která je odhodlána přerušit ve stanovený již den komunikace, a to již na přesně stanovených místech mezi Moravou a Čechami. Mezi její členy patří údajně i poslanci zákonodárných sborů.
Apeluji i na vás, abyste takovéto postupy na - či spíše za hranicí legality - aby takovéto postupy neovlivnily vaše uvažování o územním uspořádání České republiky. Československé vztahy se jen zdánlivě uklidnily. Pod povrchem denní politické rutiny lze stále zaznamenávat velmi neblahé tendence, které společný stát neposilují. Koaliční partner na úrovni federální vlády přichází s návrhem na konfederativní uspořádání, které chtě nechtě předpokládá, že se obě republiky musí nejdříve plně osamostatnit, neboť jinak by nemohly uzavřít navrhovanou státní smlouvu, což je sine qua non konfederace. Kdyby tak tato smlouva byla skutečně uzavřena - což samozřejmě není jisté - znamenalo by to, že bychom se stali jedinou dnes na světě existující konfederací s výjimkou onoho zvláštního útvaru, kterým je Evropské společenství, a jedinou dvoučlennou konfederací v dějinách lidstva.
Moravští emisaři pilně cestují mezi Brnem a Bratislavou. Tolik tedy k situaci, v níž tuto zprávu předkládám.
Obrazem toho je téměř patová situace ve Federálním shromáždění. Je dobré, že Česká národní rada právě v těchto dnech nepřestává pracovat, že hledá a - zatím doufám - nalézá politická řešení našich problémů, našich sporů. Je dobré, že problém našeho vnitřního územně správního uspořádání pojmenovává střízlivě, věcně a neuspěchaně, aniž by byla srozuměna s tím, že řešení bude odkládat do nekonečna.
Rozpravě nad zprávou vlády rozumím jako výrazu kritické, ba i velmi kritické, nicméně podpory vlády. S kritikou jsme počítali, ale do jisté míry si sami můžeme za to, že byla najednou takto velmi tvrdá. Útěchou snad nám může být skutečnost, že jedna věc je kritika práce vlády, druhá věc je kritika naší prezentace před vámi. Nesu na tom svůj díl odpovědnosti. Ministry jsem sice nabádal k tomu, aby zprávy za své resorty pojali jako problémové a sebekritické, zároveň jsem jim ale vymezil rozsah těchto zpráv, které neměly přesáhnout 2-3 strany textu. V té době jsem totiž předpokládal, že je zahrnu do svého vystoupení. Když jsem si to pak spočítal, zjistil jsem, že bych musel mluvit přes tři hodiny. Nutil jsem je tedy zároveň ke stručnosti, kterou jim mnozí z vás pak vytýkali, protože stručnost znamená často tendenci ke všeobecnosti, proklamativnosti.
Za tuto nedostatečnost mohu já, nemohu ovšem za to, jak problémově a sebekriticky pojali své zprávy ministři, resp. ti z nich, k jejichž zprávám jste měli - a po mém soudu - oprávněné výhrady. Mnozí z nich mohli a měli vám sebrat vítr z plachet tím, že by sami pojmenovali problémy, s nimiž se nevypořádali, prodlení, která dopustili, koncepční nejasnosti, které nevyjasnili. Když se pak ukázalo, že nemohu číst všechny zprávy ministrů, že je to prostě technicky nemožné, že je dostanete jakoby v příloze, bylo už pár hodin před zasedáním pléna, a pozdě na to, aby je mohli rozšířit a prohloubit a zkonkretizovat. Prostě jsme mimo jiné netrefili žánr. Omluvou budiž to, že zprávu tohoto druhu jsme předkládali poprvé.
Co z toho vyvozuji. Všem členům vlády uložím, aby nejen řádně odpověděli na vznesené interpelace, což je samozřejmé, ale na vaše přímé otázky, ale aby dodatečně zaujali písemná stanoviska ke všemu, co tu bylo řečeno - na základě stenografického záznamu, který tentokrát podrobíme důkladné analýze.
Za nejzávažnější pokládám kritiku naší zemědělské politiky. Kvituji, že poslanci pozitivně hodnotí opatření, která vláda nedávno udělala. Nepřeslechl jsem však co bylo řečeno mnohokrát, že co vláda udělala, měla udělat dřív. Ale nepřeslechl jsem ještě závažnější výtku, že vláda dosud nemá koncepci zemědělské politiky. Budu z toho vyvozovat závěry, nikoli jen proklamativní. (Potlesk.)
Na druhé straně musím odmítnout kritiku toho, že vláda nemá palivoenergetickou koncepci. Voláme po ní už dlouho, ale teprve nyní ji federální vláda předkládá. Palivově energetická koncepce pro Českou republiku by byla čirým nesmyslem. Návrh federální vlády bude vzápětí projednávat hospodářská rada vlády a pak hned vláda. Jsem rád, že naše - zatím ovšem jen všeobecně formulovaná - stanoviska k budoucímu uspořádání České republiky, eventuálně celé federace - řada poslanců akceptuje. Čekáme ovšem na vaše zásadní rozhodnutí, ale slibuji zároveň, že vám k tomu poskytneme všechny podklady, které budete pokládat za potřebné, včetně ekonomické rozvahy.
Poslední slovo asociuje rozvahu. Spěchejme, spěchejme, ale spěchejme pomalu.
Včerejší a dnešní rozprava měla
velmi široký záběr, byla kritická,
ale především byla stále pracovní.
Tato sněmovna se, doufám, vyhne situacím,
aby se rozpadla do obtížně komunikujících
bloků, které pak bývají označovány
za patové. I když mně, stejně jako mnohým
členům vlády, tu často nebylo lehko,
myslím, že tu stále ještě převládá
vůle k občanskému porozumění.
Vážím si toho a udělám vše
pro to, aby vláda tuto vůli neohrožovala problematickými
rozhodnutími nebo tím, že s nezbytnými
rozhodnutími otálí. Těžká
hodina této země nebude krátká. Máme-li
v ní obstát, jako ti, kteří převzali
velký díl odpovědnosti, musíme spolu
lépe komunikovat. To je výzva, která se stále
vrací, až se stává banální
frází.