Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Bezděk, po něm si přál vystoupit pan ministr Šabata.

Poslanec ČNR Josef Bezděk: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, vážené dámy a pánové! Jedním z úkolů, které před ČNR ještě v průběhu tohoto plenárního zasedání stojí, je rozhodnout o tom, zda v krátké době začneme budovat nově fungující, státoprávní a územněprávní systém na principu samosprávy a demokracie, nebo přistoupíme k rekonstrukci a utužení stávajícího špatně fungujícího centralistického systému. Z vystoupení některých předřečníků nic jiného nevyplynulo.

Varianta regionálního uspořádání tak, jak ji přednesl kolega Ježek, byla publikována v roce 1987 jako podklad pro rozhodování tehdejšího totalitního systému a bylo uvažováno, že nahradí krajské zřízení. Má následující závažné nedostatky:

1. Vnáší do území zcela nové, územně správní celky, což je řešení v této době velmi sporné.

2. Ruší stávající vztahy mezi venkovským osídlením a příslušnými tradičními okresními centry.

3. Není přihlíženo k sociologickým aspektům tohoto řešení, tj. není zejména přihlíženo k vůli občanů, což je z hlediska politického velký nedostatek.

Neustále hovoříme o návratu do Evropy. Ta se změnila a mění. Budoucí jednotná Evropa je budována na principech demokracie a decentralizace moci na územní celky. A tak ani HSD neusiluje o obnovení zemského zřízení v té podobě, jak zde existovalo do r. 1949, ale hlásí se k samosprávě tak, jak ji vymezuje Evropská charta místní samosprávy. Co je a co ještě není samospráva, přesně stanoví právě tato charta. Nutno konstatovat, že regionální varianta územního uspořádání prosazovaná některými poslanci, nemá se skutečnou samosprávou mnoho společného, protože se na úrovni regionu nevytváří volený orgán, který by byl vybaven vysokou měrou autonomie, vytvářel si výkonný orgán a měl vlastní finanční zdroje. V předloženém podání jde tedy jen o jakousi decentralizaci výkonu republikové státní správy. V případě, že by zastánci regionálního uspořádání měli na mysli vytvoření samosprávných regionů, znamenalo by to vytvoření 15ti až 30ti regionálních sborů, sněmů, které si zřídí stejný počet výkonných orgánů vlád a budou hospodařit každý podle vlastního rozpočtu. Kladu těmto zastáncům regionálního uspořádání tyto otázky: Přesvědčíte poslance, aby hlasovali pro vytvoření 15-30ti regionálních sněmů a vlád, když je odrazujete od toho, aby hlasovali pro 2-3 sněmy a vlády? Přesvědčíte je o tom, že tato regionální varianta bude nejhospodárnější? Odpověď nečekám.

Evropská Charta umožňuje, aby samosprávný orgán mohl určit vnitřní samosprávní strukturu tak, aby co nejlépe vyhovovala místním podmínkám a zajistila efektivní řízení. Nevylučuje se, aby v Čechách byl nižším řídícím stupněm region a na Moravě a ve Slezsku např. okres. Samosprávné územní celky mohou mít - tak je tomu i u našich německých sousedů - rozdílné plné a výlučné pravomoci, záleží jen na poslancích z Čech, jaké pravomoci na případný zemský sněm přenesou a co ponechají na orgánu České republiky.

Zemské zřízení v České republice na samosprávném principu chápeme jako krátkodobou záležitost. Existovalo by jen do té doby, než dojde ke změně stávající dualistické federace na federaci tříčlennou, tj. nejpozději do vydání nové Ústavy ČSFR. Proto by mělo být takové, aby umožňovalo snadný přechod samosprávných orgánů na orgány zákonodárné a respektovalo původní zemské hranice i vnitřní územní členění. Zemské zřízení nechce HSD tvořit samo a jen pro sebe. Vysloví-li dnes ČNR souhlas, obrátí se na všechny politické strany a hnutí v ní zastoupené s tím, aby se společně podílely na zpracování zákona o zemském zřízení a na přípravě novel některých souvisejících zákonů ČNR. Jsem přesvědčen o tom, že jen tak mohou vzniknout zákony a právní předpisy, které budou respektovat vůli většiny poslanců a povedou k vytvoření dobře fungujících orgánů, samosprávných orgánů správy.

S ustavováním dalších orgánů zemské a republikové správy HSD neuvažuje. Okresní a obecní úřady by v přechodném období vykonávaly přenesenou a zprostředkovanou republikovou státní správu. Také je mylný názor, že zemské sněmy by v přechodném období vydávaly zákony. Jednalo by se jen o právní předpisy z oblasti spadající do plné a výlučně zemské pravomoci, které by měly formu zemských a okresních vyhlášek a nařízení. I HSD má zájem na tom, aby se snižovaly náklady na správu.

Neodmítnou-li poslanci ČNR předložený vládní návrh - a jsem vládě za to, že jej předložila právě teď vděčen - bude nutné, aby k otázce zemského a spolkového uspořádání bylo vyhlášeno na Moravě a ve Slezsku referendum. V opačném případě bude nutno respektovat výsledky referenda. Zákon o referendu v paragrafovaném znění je před dokončením a může být předložen ve velmi krátké době k projednání ve vládě a ČNR.

Na závěr podávám iniciativní návrh, aby s ohledem na očekávané spolkové uspořádání, resp. zemské zřízení počítající s obnovou Země Moravsko-Slezské, bylo uvažováno s neodkladným zřízením komise pro vymezení hranic mezi Moravou a Čechami. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Přeje si vystoupit pan ministr Šabata? Nepřeje. Dalším přihlášeným v rozpravě je pan poslanec Smělík. A připraví se pan poslanec Moskal.

Poslanec ČNR Zdeněk Smělík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ve svém vystoupení chci uvést několik poznámek k finanční politice vlády. Při projednávání státního rozpočtu bylo zdůrazňováno, že položka příjmů je nejistá v důsledku strukturálních změn, především v našem průmyslu. Ekonomická reforma spoléhá a klade důraz na dobře fungující hospodářské jednotky, které budou životaschopné v konkurenčním prostředí. Takovéto podniky, často s dlouholetou tradicí a exportním programem, byly mezi prvními, které se osamostatňovaly a začaly hledat novou pozici pro podnikání. Bohužel, často přebíraly z generálních ředitelství zahraniční pohledávky, včetně důsledků odkladů splátek pohledávek, které vznikly v minulosti z rozhodnutí na vládních úrovních, především v těch případech, kdy obchod realizovaly podniky se zahraničním partnerem mimo PZO. Úvěrovým opatřením bank a snížením úvěrového krytí pohledávek bankami za zahraniční odběratele z "nedostupných oblastí", jako je v současné době např. Střední Východ, dostávají se tyto podniky do platební neschopnosti, začínají se finančně hroutit a bez okamžitého řešení by nastala jejich likvidace, nehovoříc o všech doprovodných sociálních dopadech. Z tohoto pohledu jsou v rozporu cíle ekonomické reformy a současné podmínky, v nichž se i trvale prosperující podniky s exportním programem nacházejí a nutno zdůraznit - ne svou vinou.

Neřešením této situace se ohrožuje plnění příjmové částky státního rozpočtu. Domnívám se, že je povinností státu v obdobných případech převzít garanci za důsledky špatné exportní politiky minulých vlád, účinně řešit nesolventnost takových exportních podniků překrytím nezaviněných pohledávek ze státních fondů a bezúročně. Pak by takové perspektivní podniky nebyly handicapovány a mohly prokázat konkurenceschopnost v tržních podmínkách a na zahraničních trzích. Tato zjevně nevyjasněná problematika ve scénáři ekonomické reformy by měla být řešena bezodkladně jak na úrovni příslušných ministerstev, tak i odborných rad vlád České republiky a federální vlády.

V další části se chci vyjádřit k tolik diskutované "spravedlnosti" při redistribuci finančních prostředků na krytí společenské spotřeby ve státním rozpočtu. Plně se ztotožňuji s tím, že odborně propracovaná a aktualizovaná kritéria nebyla při přípravě státního rozpočtu k dispozici. Tato společnost dovoluje interpretovat použitou metodu, vyplývající z historické kontinuity různým způsobem a klást tvrzení proti tvrzení. Nicméně nemohu přijmout interpretaci pana premiéra, že procento užitého a vytvořeného národního důchodu na Moravě je stejné. tj. ve výši 36 %. Tedy, že k žádnému přesunu národního důchodu nedochází. Z toho logicky vyplývá, že toto nemůže být jinak ani v Čechách. Je-li rozdělení národního důchodu v České republice v rovnováze a na tomtéž principu je sestavován i federální rozpočet, tím pádem i na Slovensku vytvořený a užitý národní důchod musí být stejný, což by znamenalo, že současná rozpočtová soustava je celá v nepořádku. Je-li tomu tak, nechávám na vás.

Nedokáži si ale vysvětlit, proč je při podílu 38,9 % obyvatel Moravy z 1.975 mld. Kčs na základních prostředcích (podle statistiky z r. 1990) pouze 550 mld. Kčs v moravských krajích, tedy 27,8 %, když především od nich je tvorba národního důchodu závislá. Obdobně si nevysvětlím proč i průměr podílu okresních úřadů na příjmech státního rozpočtu z českých okresů i bez Prahy je vyšší o 8 % než moravských okresů. Nejde mi o polemiku, chci jenom upozornit na to, že je třeba vyjasnit metodiku přípravy rozpočtu a správnou interpretaci naznačených problémů. Když posuzujeme výdajovou část rozpočtu, měli bychom mít možnost konfrontovat ji s vytvářenými zdroji státního rozpočtu, které se rozdělují. Statistický úřad shromažďuje údaje podle starých metodik, které měly prokazovat především naši hospodářskou vyspělost. Pro zpracovávání rozpočtu jsou tyto informace nepoužitelné. Proto je nutno připravit metodické zásady evidence o jejich realizaci pro zajištění vstupů do státního rozpočtu, především se to týká evidence odvodů výsledků hospodaření podle sídla výrobní jednotky, což pak umožní i snadnější přechod na hodnocení výsledků hospodaření podle uvažovaného principu přidané hodnoty.

Zisk podniků v zahraničním obchodu by byl rozpočítáván na výrobní podniky podle podílu skutečně dosažené zahraniční ceny. Rovněž daně ze mzdy a odvody z objemu mezd započítávat podle místa sídla výrobní jednotky. Pouze u daně z obratu započítávat podle sídla obchodní organizace, tedy tam, kde se výrobek prodá. Jestliže takový systém evidence doplníme pravidly, která by objektivizovala společenskou potřebu, pak jsem přesvědčen, že při sestavování rozpočtu na rok 1992 bude méně smyšlenek a neodůvodněných dohadů.

A ještě několik slov o finanční politice na ekologické programy. O preferenci této oblasti se u nás hovoří už více než 20 let. Jedná se o finančně náročné investice, které opticky nic neprodukují, proto se většinou budovaly a často i provozovaly jako nutné zlo, mimo hlavní pozornost výrobním investicím. Říkám to proto, abychom měli už teď na paměti, co za těch 7 mld ze státního rozpočtu všichni získáme. Považuji za nutné upozornit, že již předloni bylo vybudování v Tušimicích, tedy v tom exponovaném Severočeském kraji, odsíření z elektrárny za 1,5 mld korun, které dosud neplní a nebude plnit projektovanou funkci. Schválili jsme další dvě miliardy pro Severočeský a Severomoravský kraj na ekologii. Mám ale obavy, aby se obdobně nezhodnotily, zde by už bylo žádoucí vysvětlení, proč se tak stalo, kdo byl za projekt a realizaci odpovědný a jaké se z toho vyvodí závěry. Proto navrhuji, aby rozdělování a využívání schválených dvou miliard pro Severočeský a Severomoravský kraj byla věnována trvalá pozornost ministerstva životního prostředí a výboru životního prostředí České národní rady v tom smyslu, aby byly použity pro řešení dominantních problémů a rozhodujících zdrojů znečištění v těchto místech. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu poslanci Smělíkovi, prosím pana poslance Moskala a připraví se paní poslankyně Bumbová.

Poslanec ČNR Václav Moskal: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi přednést interpelaci na pana ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta ve věci vypracování koncepce rozvoje zemědělství, lesnictví a potravinářství pro rok 1991 a 1992. Tato koncepce, aby byla předložena zemědělsko-lesnické a potravinářské komisi do 31. 3. 1991. Tento požadavek odůvodňuji tímto: ve vládním prohlášení z července, stať týkající se zemědělství, svým obsahem neřešila současnou ani budoucí problematiku zemědělství. Proto jsem 3. 7. 1990 interpeloval pana ministra zemědělství Kubáta, aby v zákonné době předložil zemědělský program. Pan ministr Kubát v odpovědi 31. 8. 1990 poukázal na zpracované dokumenty, a to uplatnění ekonomické reformy v agrárně potravinářském komplexu a dále rozpracování specifik zemědělství v rámci návrhu scénáře ekonomické reformy. Od srpna 1990 do února 1991 se ukázalo, že tyto dokumenty nemohou nahradit požadovanou koncepci. V této souvislosti se odvolávám na četné požadavky kladené zemědělskou veřejností na tíživou situaci některých zemědělských podniků.

Dovolte mi, abych přednesl druhou interpelaci na pana ministerského předsedu dr. Petra Pitharta ve věci regionálních oddělení, z nichž některá byla navrhována při projednávání několika návrhů zákonů. Dopis Úřadu města Hradce Králové uvádí, že pro život obyvatelstva nepostačí výměna bývalé zkompromitované špičky vedoucích pracovníků, ale že je nutná systémová změna. Místo zrušeného KNV vznikla řada a další řady vznikají tzv. regionálních oddělení či expozitur nebo pracovišť. Do jejich aparátu přešla většina původních pracovníků KNV, takže kromě vlastního ministerstva v centru vznikla dnes jakási regionální ministerstva s nejasnými pravomocemi a úkoly. Jsme žádáni, abychom se rozhodným způsobem zasadili o důsledné zrušení krajských článků řízení, zabránili obnově byrokratického systému řízení a naopak usilovali o obnovu zemského zřízení. Dále se v dopise poukazuje na absenci zákona o majetku obcí a hospodaření s tímto majetkem. Na základě toho navrhuji urychlené zřízení zemských úřadů pro Čechy, Moravu a Slezsko a zrušení všech zbytečných administrativních mezičlánků. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Prosím paní poslankyni Bumbovou, připraví se pan poslanec Dobal.

Poslankyně ČNR Stanislava Bumbová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chci obrátit vaši pozornost ještě na oblast školství, i když pan ministr o něm už mluvil. V nedávné době jsme schválili zákon o státní správě a samosprávě ve školství. Odsouhlasili jsme odvětvový princip. Připravován je zákon o předškolních a školských zařízeních. V tomto směru je programové prohlášení plněno. Hovoří se zde také však o zlepšení péče společnosti a státu o učitele, o zvýšení jeho společenské prestiže a pochopitelně o významu vzdělání. V souvislosti s tím se zmíním o několika problémech. První, na který chci upozornit, je situace v mateřských školách. Mnohé se ruší, a to zejména na vesnicích. O práci přijde značný počet učitelek i provozních pracovníků. Podle průzkumu z jednoho okresu práci ztratí kolem 90 pedagogických pracovnic. Proto je nutné připravit rekvalifikace. Na tento stav ovšem doplatí i rodiny s malými dětmi. Ženy si těžko budou moci dovolit v tomto složitém období s nimi zůstat doma.

Druhým problémem je hospodářská činnost škol, je uvedena i ve školském zákonu, ale je třeba co nejdříve stanovit jasná pravidla a hlavně výnos z této činnost ponechat školám.

Třetím velice závažným problémem, o kterém již byla řeč, jsou pochopitelně finance. V rozpočtu, který byl v prosinci 1990 schválen Českou národní radou se nepočítá se mzdovou reformou. Učitelé se tím dostanou do velmi svízelné situace, protože inflace narůstá a platy učitelů mají zůstat stejné. Na přísnou restriktivní politiku, uplatňovanou ve školství, doplatí i děti. Aby se ušetřily peníze, spojují se už teď dělené hodiny některých předmětů, ruší se tzv. třetí hodiny tělesné výchovy, ohroženy jsou plavecké kursy. To vše má pochopitelně dopad na kvalitu výuky. Rušeny jsou také kursy jazyků pro pedagogické pracovníky. Nemohou se otevírat další třídy, zejména na středních školách. V tomto výčtu bych mohla pokračovat dále. Víme, že minimální mzda je stanovena na dva tisíce korun. Pedagog na základní a střední škole má základní plat 2100 Kčs. Myslím, že odejdou ti poslední muži, kteří ve školách ještě jsou. Rozpočty mají některé školy vyčerpány už teď. Je nutné však docílit, aby rozpočet na rok 1991 byl skutečně alespoň ve stejné výši jako v roce 1990, a to mnohdy není.

Dalším bolavým místem jsou už zmíněné učňovské školy. I když byla přijata novela zákona ve FS, objevuje se v této oblasti celá řada nejasností. Přitom v učňovských zařízeních se vzdělává téměř polovina mladých lidí. Paní ministryně Štěpová včera hovořila o zabezpečení učňů ve svém resortu. To se musí týkat všech resortů. Není to podle mého pouze záležitost školství. Je to však třeba připravit, aby se předešlo velkému počtu patnáctiletých nezaměstnaných.

To byl jen krátký výčet některých ožehavých záležitostí, které by mělo ministerstvo školství ve spolupráci s dalšími ministerstvy řešit.

Závěrem mám ještě dotaz na pana ministra školství. Zajímalo by mne, jaké jsou podmínky Světové banky pro naši oblast, tedy pro oblast školství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Jan Kalvoda: Děkuji. Dále má slovo pan ministr Vopěnka.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Vopěnka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, pokud jde o poslední dotaz, ty podmínky, tak záležitosti základního a středního školství se týkají především učňovského školství. V podstatě jde o to, abychom ten majetek, který jsme získali a který je v držení státu, využili ne přímo pro profesionální výuku, ale pro to, abychom z těch učilišť udělali průmyslovky a gymnázia. Do jisté míry mě to překvapilo, ale je snaha co největší počet mládeže dostat do takových škol, do škol, kde by se pozornost soustředila na matematiku a světovou kulturu a vzdělanost (samozřejmě kromě výuky jazyků). K tomu bychom potřebovali, jak už jsem prve říkal, sebrat ten majetek a udělat z toho školy a rozjet to, což je zase otázka finanční.

Jinak k vašemu dotazu, paní poslankyně, musím říci, že to je pravda. Já jsem zde o tom mluvil před vámi. Finance nejsou. Sociální problémy ve školství nastanou, to se asi nedá nic dělat. Šetřit můžeme, pokud jde o platy učitelů, např. tím, že budeme šetřit uvnitř našeho resortu. Ale to je pochopitelně dvojsečné. Snížíme-li počet učitelů, abychom zaplatili více, zvýšily by se počty hodin v úvazku.

Situace je taková, že chceme-li někde přidat, musíme také říci, kde se ubere. Budeme ubírat například tím, že rušíme všechna krajská a okresní pedagogická střediska. Ti lidé se samozřejmě budou tlačit na místa na školách. Já osobně si myslím, že to není takové neštěstí a že školám prospěje, když bude na ta místa tlak, takže si budeme moci vybrat.

Jinak pečlivě sledujeme finance, které dostáváme z okresních úřadů. Je snaha nás šidit, ale po tom jdeme a snažíme se tomu zabránit.

Pokud jde o zákon o státní správě a samosprávě ve školství, o něm si myslím, že je dobře, že jsme jej schválili. Někde jsou velmi těžké snahy vyhnat nám děti ze škol, speciálně z dětských domovů a použít ty budovy k jiným účelům. Dnes to už naštěstí máme v ruce a nemusíme se toho bát. Kdybychom to v ruce neměli, měli bychom možná už dnes ty děti na ulici.

Zrušení mateřských škol není pochopitelně naším cílem, ale patrně někde už je těch dětí méně. Je to skutečně záležitost obcí, jak se k tomu postaví a kolik dají peněz na údržbu takových školek.

Není to radostné, ale budeme to muset letos nějak vydržet. Doufejme, že se nám to příště trochu zlepší. Zatím nevidím jinou možnost.

Pokud jde o ten nešťastný výraz "inflační spirála", který jsem použil, tak by nám pomohla. Ten tlak je veliký. Ve zdravotnictví je to podobné jako ve školství. Dostáváme se na samé hranice možností financování. Proto pro nás bude obtížné zvýšení nízkých platů na úroveň stanovené minimální mzdy. Odjinud peníze nedostaneme, musíme to zase řešit z kapitoly školství, kterou nám ČNR odsouhlasila. Jinde to musíme sebrat a sem to dát, abychom splnili generální dohodu, která byla v tomto směru uzavřena. A my máme ve školství dost pracovníků, kteří jsou pod minimální mzdou. Ale opravdu nedostaneme od nikoho nic, ani z federálního ani z českého rozpočtu. ČNR by musela přehodnotit celý rozpočet a pochybuji, že by se na něčem rozumném shodla.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu ministrovi. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Dobal. Připraví se pan poslanec Karych.