Česká národní rada 1990 – 1992

Personální otázka je otázkou základní. Kdybych však nevěřil, že ji vyřeším, kdybych nebyl v tomto směru optimistou, nemohl bych ve své práci pokračovat. Ubezpečuji vás, že na voze zvaném setrvačnost nepojedu ani o hodinu déle, až zjistím, že na něm jedu.

Dovolte mi ještě jednu připomínku, která snad jde nad rámec mého příspěvku, musím však této tribuny využít, abych ji vyslovil.

Velice podrobně jsem studoval platnou novelu zákoníku práce a musím říci, že mě hluboce neuspokojuje. Skýtá vyhlídku, že jsem-li nespokojen s pracovním výkonem některého zaměstnance, potřebuji 12 měsíců, abych ho systematickým udílením výtek připravoval k odchodu. I po těch 12 měsících se taková příprava může ukázat jako zpochybnitelná zákonem. Jenže já nemohu s takovým pracovníkem 12 měsíců vydržet. Ten pracovník je navíc bdělý a ostražitý a nedopustí se žádné chyby, abych mohl pracovní poměr s ním zrušit okamžitě.

Souvisí s tím i problém zaměstnanců, které v rámci zákonného opatření FS odvolávám z funkce. Jsou sice odvoláni, ale v ministerstvu zůstávají a kazí práci dále. Není proto možné naslouchat vnímavě volání po výměně pracovníků. Pokud mám v ruce zákon, který mi v tomto směru nedává prakticky žádnou příležitost.

Ale neberte to, prosím vás pěkně, jako stesk na někoho jiného. Nesvádím vinu na jiné, když je vina na mé straně. Svůj díl viny si uvědomuji a nemíním se s takovým stavem věcí spokojit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec Čech se hlásí s faktickou poznámkou. S podezřením, že nebude faktická, mu uděluji slovo.

Poslanec ČNR Vladimír Čech: Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi, který splnil mé očekávání, když pochopil můj včerejší příspěvek tak, jak měl být pochopen, a odpověděl na něj velice vyčerpávajícím způsobem.

Mám jenom jednu jedinou poznámku k tomu knižnímu trhu. Včera jsem byl velice mile překvapen iniciativními návrhy skupiny poslanců Komunistické strany. Myslím, že by svoji iniciativu jenom potvrdili, kdyby tyto knihy odkoupili a pomohli tak knižnímu trhu. Vždyť ty knihy, které jsou neprodejné, byly vytištěny vesměs z jejich iniciativy. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále se v rozpravě přihlásil o slovo pan ministr Horálek.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Milan Horálek: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, v diskusních příspěvcích, zejména u poslanců Komárka a Duška, jakož i některých dalších z vás, byly otázky kladeny s tím, abych na ně odpověděl souhrnně, aby zde nemusely být kladeny jednotlivě. Proto se mi pravděpodobně také nepodaří být tak stručný, abych dodržel časový limit dnes určený.

Chci vám říci, že ministr práce a sociálních věcí žije mezi dvěma mlýnskými kameny. Jeden představují naše ekonomické teorie, které mě nutí, abych myslel v jejich dimenzích. Ten druhý mně spolu s mým hlubokým přesvědčením nutí myslet na člověka. A to je dost veliký rozdíl. Myslím-li na člověka, což je můj prvořadý úkol, dostávám se do konfliktů s požadavky naší ekonomické teorie.

Tak tomu ve světě je. V Německu například vznikla nová Kohlova vláda, ale má stejného ministra práce Norberta Bluema. První týden jsme se s ministrem hospodářství a financí pohádali, to je dáno materií. Na jednom rohu je ministr hospodářství, na druhém ministr financí, na třetím šéf banky a na čtvrtém rohu je ministr práce, který musí vidět realitu, kam chod hospodářského života dopadá.

To není jenom tím, že kdysi o nás jeden moudrý člověk napsal, že ekonomové jsou lidé, kteří spolu nikdy v ničem nesouhlasí. Jisté diference v názorech vyplývají z pohledu, který jsem se zde snažil naznačit. A kdyby tyto diference odpadly, odpadlo by buď toto racionální ekonomické myšlení, což je škodlivé, a nebo to denodenní myšlení na člověka, což - jak stále zdůrazňuji - je hledáním sociálně ekonomického optima, jak bychom prošli směrem dopředu. Tak mne také chápejte.

Cenový výbuch je veliký, zčásti předvídaný. Nebyl tak zcela předvídán, pokud jde o komodity. Tím, že k němu došlo i v cenách základních potravin (a my všichni víme, čím to je), to se může stát brzdou dalších reformních kroků, nedokážeme-li to tržně konformními metodami zabrzdit. My totiž stojíme před restriktivní politikou, před povinností naší vnitřní i tou danou z MMF a Světové banky, abychom dále omezovali dotace, zejména do výrobní sféry, ale i jinam.

Po tomto výbuchu, který je u cen potravin, nastupuje průmyslové zboží. K tomu by mělo přistoupit teplo dodávané do domácností.

Potom přijde na řadu sociálně spravedlivější rozvrstvení placení nájemného, což je zvýšení u státních bytů. Co je s veřejnou dopravou, to slyšíte sami. To jsou všechno skoky, které řádově nepředstavují procenta nebo desítky procent, ale přímo stovky procent. Kdybychom to měli realizovat v původně zamýšleném termínu, pak by se asi 3 mil. lidí v ČR ocitly pod hranicí sociální bídy velice rychle. Možná bychom na to měli prostředky z inflačního růstu, ale já si neumím představit, jak 3 mil. lidí přijdou na naše správy sociálního zabezpečení a budou dokladovat, že nemají takové a takové příjmy, takže mají dostávat doplatky.

Jak vidíte, ta situace by byla zcela nemožná, musí se řešit nejdříve v ekonomice. Musí se nově nakrokovat, nově nafázovat celý postup dalšího omezování dotací. Musí se to především dokázat v ekonomickém mechanismu, aby nedocházelo k takovým negativním jevům.

Znovu se ukázalo, že původní rozpory mezi příznivci šoku a gradualisty byly rozpory více méně teoreticky zbytečně vyhraněné. V ekonomice, jakmile vstoupíme do její praxe, platí to hlavní už od dob Adama Smithe. V němčině se říká: "Probieren und korigieren".

Jestliže zachováme mezi sebou kritický duch a pracovitost, pak jsme schopni ty nazkoušené kroky, v nichž jsme došli k chybám, velmi rychle korigovat a nemusí vznikat tak silně havarijní situace a nemusíme zde tak často slyšet slovo kolaps.

Chci vám sdělit, že myslíme na člověka - připravili jsme k 1. březnu úpravu 2 350 000 důchodů, všechno je již vypočteno, naštěstí stará výpočetní technika neselhala, takže dnes je již všechno na cestách do poštovních úřadů, nebo-li celá akce proběhne k 1. březnu. Pro vaši informaci vám sděluji, že nejmenších důchodů se zvyšuje 159 000, že celkové měsíční náklady na tyto důchodové úpravy překračují 472 000 000 Kčs. Nebo-li stařečkové a stařenky, kteří si o tom přečetli v novinách, díky především pracovitosti našich žen, mohou být klidní. Z nevyjasněných 2 340 000 případů zůstalo 1 200, které se nyní ověřují a dávají znovu k ručnímu zpracování.

Proč o tom mluvím? Abych naznačil, jaké jsou to obrovské dávky práce pro nás, když máme najednou v takovém termínu vše zpracovat a jaké to stojí náklady. Jenom poštovné, budeme-li dělat tři předvídané valorizace důchodů, bude stát 60 miliónů Kčs ročně. Proto vás prosím, při vědomí toho, co nás v této oblasti může čekat, abyste bedlivěji zvažovali, jakých úspor je resort sociální péče ve svých pracovnících schopen. Myslím, že při bedlivém uvažování by některé názory z této oblasti nebyly tak jednoznačně předkládány našemu sněmu k odhlasování. Bohužel, lépe a racionálněji to neumíme.

Zaměstnanost se vyvíjí zle. Nezaměstnanost za leden prudce vzrostla. Zaměstnanost se vyvíjí zle proto, že nefungují dostatečné síly, které by tvořily nová pracovní místa. Dostali jsme se již do deficitu, netvoří se nová místa a roste nezaměstnanost. Počet uchazečů skočil za jeden měsíc o 20 000 - je nyní na úrovni k 1. 2. 60 000 uchazečů. Prudce se také zvýšil počet lidí na podporách - z 24 000 na 32 000, což stojí obrovské peníze, o nichž jsem zde již jednou řekl, že se na ně dívám jako na pokuty placené za dopravní přestupky, protože si myslím, že to v této prázdnosti trhu být nemusí a budeme se muset o to intenzivněji starat. Děkuji těm poslancům, kteří byli se mnou a viděli, že se snažím do razantnějších činností dostat úřady práce. Mohli jste si udělat sami svůj obraz.

Dnes jde o zkvalitnění činnosti podle legislativy, kterou jsme stihli v lednu vydat. Jsou to základní tři vyhlášky o rekvalifikaci, veřejně prospěšných prací a pracovištích a také o podporách, o nichž víte, že na ně máme tvrdší měřítka. I touto politikou tržně konformní se budeme snažit eliminovat v těchto desítkách tisíc, za dva nebo tři měsíce možná ve sto tisících nezaměstnaných, kteří do této role vstupují, aby toho využili k bezpracnému životu. Takových je dost, v úřadech práce narůstají dramatické situace, dochází k fyzickému napadání, ale na druhé straně nemohu ustoupit od zkvalitňování práce a tvrdě vytýkat i takové nesmysly, když se dozvím od poslance, že na jednom úřadu dali na dveře tabulku, že tam se zprostředkovává práce Rómům a lidem propuštěným z výkonu trestu. Dovedu si představit, jak to Rómy urazilo a jak se jim vrací neblaze to, že rómské iniciativy zde pomohly a vybraly nám lidi do úřadu práce - ještě ne všude - a najednou takový nesmysl okamžitě nemyslící lidi zvrátí. Budeme se starat o to, aby v úřadech pracovali lidé vysloveně myslící.

Chtěl jsem odpovídat panu poslanci Duškovi na názor, jestli uděláme národní plán pro tělesně postižené. Samozřejmě, že ho uděláme, protože vládní výbor vzniká, druhá přípravná schůze je dnes odpoledne, Charta, ve které jsem chtěl podrobněji říci jak na to půjdeme, je pro nás platná pro 90. léta. V této oblasti je připraven postup, ale současně jde o jedno, že nebudeme pracovat jen na dokumentech a nepřestaneme pracovat na denodenní problematice v této oblasti a vzhledem k dnešní sociálně ekonomické situaci nepřestaneme se starat o zprostředkování. Budeme realizovat Chartu, pro osmdesátá léta především ve své denodenní činnosti a nebudeme od ní ustupovat, abychom vymysleli nějaký nový nádhernější dokument. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu ministrovi. dámy a pánové, pozoruji, že podstatná část sněmovny pocítila touhu učinit přestávku. Proto se táži, zda i vy si přejete přerušit naše jednání na 15ti minutovou přestávku. Kdo souhlasí? (Hlasuje se.)

Je to většina. Přerušuji tedy naše jednání na 15 minut.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Podle prezenční listiny je přítomno 164 poslanců, ale těch zdaleka tolik v místnosti není, nicméně dovolte, abych pokračoval v rozpravě s tím, že předpokládám, že během této rozpravy se ostatní poslanci dostaví. V rozpravě si přeje vystoupit pan ministr Vopěnka.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, nemám v úmyslu děkovat vám za dosud velmi shovívavý přístup k mému resortu, obávám se, že toto jednání by Freud mohl vyložit jako snahu zasunout do nevědomí to, co nás tíží a s čím si nevíme rady. Pravdou je, že problémy, před kterými školství stojí, jsou obrovské. Přitom, jak jsem již včera řekl, jejich řešení nám ztěžuje tisk tím, že vyvolává a podporuje nepodložené fámy a takto organizuje hysterické kampaně jednou rodičů, podruhé učitelů.

Na jeden z těžkých problémů upozornil Klub poslanců KDU, je jím učňovské školství. Ujišťuji vás, že o tomto problému nejen víme, ale že nám nedá spát, že pro jeho řešení děláme vše, co je v našich silách. Jak víte, Federální shromáždění přijalo novelu školského zákona, která nám umožnila zachránit majetek učilišť. Sám jsem byl dosti na pochybách, zda tento způsob je ten nejmoudřejší, nicméně inspektoři Světové banky mne ujistili, že je to naprosto ten nejsprávnější krok, jakým jsme se mohli vydat. Samozřejmě krok pouze první. Učňovské školství není samozřejmě problém jediný, mohu jmenovat řadu dalších neméně důležitých. Tak například finanční situace v našem resortu, na niž upozorňoval pan poslanec Vondráček, je téměř katastrofální. Řešíme problém nových učebnic a především jejich ceny. K rozvoji a přestavbě učňovského školství právě podle instrukcí Světové banky bychom potřebovali alespoň na začátek určitou finanční podporu, která by umožnila toto školství přestavět a rozjet.

Přicházíme o budovy a nemáme na zvýšené nájemné. Byl bych nerad, kdybych to byl právě já, kdo v souvislosti s řešením tohoto problému pronese děsivá slova inflační spirála. Proto nám nezbývá než šetřit, šetřit a šetřit. S tím pochopitelně souvisejí i naše možnosti podporovat církevní a soukromé školství. Děláme, co je v našich silách. Podmínky, které nám stanovili zástupci Světové banky ve školství a vědě, s nimiž se naprosto ztotožňuji, budou mít, pokud je budeme chtít plnit a nic jiného nám nezbývá, dalekosáhlé sociální důsledky v zaměstnanosti na vysokých školách a patrně v ústavech Akademie věd. O těchto záležitostech momentálně probíhají jednání a situace je zatím otevřená.

Mohl bych uvést ještě mnoho, co musíme řešit a co řešíme. Naše taktika a strategie je v podstatě jednoduchá, řešíme ty otázky možná pomalu, zato však s rozmyslem a nekompromisně. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil o slovo pan ministr Tichý.

Ministr státní kontroly Bohumil Tichý: Vážený pane předsedající, vážená ČNR, stavím se do řady diskutujících ministrů, protože i na adresu našeho resortu zde zazněla kritická slova, za která samozřejmě děkuji, a ke kterým musíme zaujmout stanovisko. Protože však mám tuto příležitost hovořit o práci našeho resortu, dovolte mi, abych ji nejdříve znázornil na malém příkladu a sice na odpovědi k interpelaci paní poslankyně Mašatové, která interpelovala ve věci založení akciové společností Ingo Orlík - Příbram, jejímž základním předmětem tedy mělo být obstarávání a organizování hlavních i vedlejších služeb tuzemským zákazníkům v oblasti cestovního ruchu, hlavně v objektech dřívějšího rekreačního střediska KSČ na Orlíku. Tato akciová společnost se složila ze čtyř organizací s tím, že zakladatelská společnost s ručním omezeným "Ingo" vložila do podniku 10 miliónů korun a získala tak 203 akcií, což je většina (51 %) oproti dalším akcionářům, kterými byl ONV Příbram, Středočeské státní lesy Příbram a Okresní podnik služeb Příbram. Tato akciová společnost již vznikla, byla zapsána do podnikového rejstříku u obvodního soudu. Detail vynechám. Paní poslankyně Mašatová žádala o přešetření způsobu vzniku této společnosti.

Federální ministerstvo kontroly záležitost postoupilo k prošetření nám, a proto zde přednáším jen tento výsledek. Šlo o tyto věci (podle našeho zjištění): Především, že v zakladatelském plánu akciové společnosti lze jako hodnotu nepeněžního vkladu označit nejvýše hodnotu stanovenou soudním znalcem. U daného podniku tato podmínka splněna nebyla a částka vkladu nebyla potvrzena soudním znalcem. Druhou podmínkou pro založení akciové společnosti je taková okolnost, že pokud je trvání společnosti omezeno na určitou dobu (a v tomto případě to bylo omezeno na určitou dobu), tak musí stanovy obsahovat ustanovení o způsobu, kterým se tyto akcie zaplatí z čistého zisku. Takové ustanovení stanovy akciové společnosti neobsahují. Třetí podmínkou byla nutnost mít k určité činnosti povolení. Tady, jak jsem četl náplň této společnosti, bylo nutno povolení z oblasti pojišťovnictví. Zjistilo se, že tato společnost povolení k této činnosti vůbec ani nemůže dostat, protože pojišťovnictví podle platného zákona má vyhražena jenom Státní pojišťovna. Konečně pak společnost vzniká ode dne zápisu do podnikového rejstříku. Zde došlo k takové situaci, že daná akciová společnost byla zakládána touto společností Ingo ještě dříve, než vůbec tato společnost Ingo do podnikového rejstříku byla zapsána. Čili byla zapsána do podnikového rejstříku až dodatečně.

Vzhledem k těmto závažným porušením zákona o zakládání akciových společností předává náš resort celou záležitost prokuratuře. Další šetření bude proto provádět oddělení hospodářské kriminality VB. To už je tedy jiná věc.

A nyní k okolnostem kritiky, které zazněly na adresu našeho resortu. Tím zvláštním slovem bylo, že náš resort nemá koncepci. Řeknu to asi takto: předložili jsme výsledky naší práce za rok 1990, věcné výsledky, konkrétní. Ke kvalitě závěrů a k užitečnosti těchto prací připomínky nebyly. Předložili jsme plán našich úkolů na rok 1991. S výjimkou jednoho odtažitého úkolu, týkajícího se připravenosti na boj s lýkožroutem, tam byla přednesena připomínka, zda budeme na to množství úkolů stačit. Jsou tam úkoly skutečně pozoruhodné. Všichni víte, že majetkové přesuny v této etapě, zejména v I. pololetí letošního roku, dosáhnou závratného objemu jak co do počtu, tak co do výše těchto přesunů. Ovšem plán práce MSK je ještě jenom část koncepce.

Naši koncepci jsme shrnuli do návrhu zákona o kontrole, který jsme předložili 31. 1. t.r. vládě ČR. Obávám se, že tento názor - vím to dokonce s velkou pravděpodobností - že názor rozpočtového a kontrolního výboru vznikl ještě před tím, než byl tento návrh zákona dostatečně prostudován. Domnívám se proto, že o této koncepci bude ještě nutno hovořit.

V návrhu tohoto zákona, který předkládáme jako prozatimní, resp. ve zdůvodnění tohoto zákona, uvádíme, že je nesporně nutné, aby v demokratickém státě byla kontrola, která je institucí jak obávanou tak milovanou, podle toho z které strany se na to díváte, rozhodně podřízena parlamentu. V tomto případě České národní radě. To je náš cíl. Vzhledem k velkým a aktuálním úkolům, kdy se vyžaduje velká a bezprostřední operativnost, navrhujeme však, aby tento cíl byl časově posunut a dán také do souladu s návrhy zákonů Slovenské republiky a federace, tedy nových ústav, a aby v tomto roce byla kontrola ještě podřízena vládě ČR.

Samozřejmě, že se nevyhýbáme diskusi a těšíme se, že bude věcná. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji panu ministrovi. S faktickou poznámkou se přihlásila paní poslankyně Moserová.

Poslankyně ČNR Jaroslava Moserová: Doufám, že nebudu kárána, že to není faktická poznámka. Chtěla bych reagovat na vystoupení pana ministra kultury. Je to se zpožděním, ale chtěla bych se vyjádřit k jedné věci, která vlastně nespadá a neměla by spadat do žádného resortu, a to je otázka Československého rozhlasu. Paní poslankyně Němcová už na toto téma hovořila. Budu tedy stručná.

Byla odebrána část financí Čs. rozhlasu s poněkud vágním vysvětlením, že se tato částka určuje pro československé veřejné rozhlasové vysílání. Zjistili jsme, že je to interpretováno tak, že to budou příspěvky pro soukromé rozhlasové stanice, které by to automaticky vyžadovaly. To je v rozporu s postupy kdekoliv v Evropě.

Je zapotřebí, aby brzy vznikl zákon o Českém rozhlase a aby byl v souladu s evropskými konvencemi. Celá naše legislativa, kdy jsme se stali členy Rady Evropy, musí být v souladu s evropskými konvencemi. Proto dávám ke zvážení znovu tuto otázku, protože Čs. rozhlas se ocitá ve finanční tísni a naše rozhodnutí, které se váže k rozpočtu, je špatně interpretováno. Prosím, aby tato otázka byla znovu otevřena.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda. Děkuji. Dále se přihlásil pan poslanec Foniok.

Poslanec ČNR Karel Foniok: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové a kolegyně! V celém balíku zpráv z jednotlivých ministerstev, které nám byly předloženy, jsou pouze čtyři věty, týkající se tělovýchovy a sportu. I když dnes, v době hospodářské dravosti, je tělovýchova a sport spíše ekonomických přívažkem, pouze krátkozraký člověk nepozná, že hodnoty státu mohou vytvářet pouze lidé zdraví a fyzicky a psychicky odolní. A to už pomíjím otázku působení tělovýchovy při výchově mládeže.

Pokud budou naše vládní orgány projevovat nadále stejně macešský přístup k tomuto fenoménu, bude muset pan ministr Sokol snížit počet kliků, nutných pro přijetí do řad příslušníků bezpečnostních sborů, abychom vůbec nějakou policii měli.

Dovolte mi ještě reagovat na vystoupení pana ministra Dyby, které oceňuji jako velmi zdařilé. Navážu na věc, která se týká resortu paliv. Jak pan ministr řekl, veškerá hospodářská činnost je závislá na energii. My však postrádáme energetickou koncepci federace a republik. Ropa a zemní plyn jsou v současnosti spíše katastrofickým scénářem. Ačkoli např. na ložisko zemního plynu Karačaganak v SSSR bylo již z naší strany vydáno 6 miliard Kčs. Měli bychom si uvědomit, že co je doma, to se počítá, a to je uhlí jak černé, tak hnědé.

Proto si uvědomme jak my poslanci, tak i vláda, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost oblastem jeho těžby a ne dotovat je tak hluboce podprůměrným rozpočtem, jak se to stalo v případě okresu Karviná. (Potlesk.)