Česká národní rada 1990 – 1992

Základní strukturou nově vznikající ekonomiky, která se neutváří na zcela nových principech, ale na tom, co funguje v západních demokraciích, čili tím nervovým systémem, žilami, tepnami je systém bankovní. Velice stimulační úlohu má samozřejmě politika úvěrová, jestliže úvěr je u nás takto strašlivě drahý, jestliže kapitál, jako základní prostředek podnikání, není mezi lidmi, protože dosavadní systém ho neumožnil vytvořit, tak prostě není možné, aby se podnikání ani na té mikroekonomické úrovni rozběhlo. A to se nám potom stává, co teď vidíme např. při prvních privatizacích v Praze, že se sem dostává takřka ilegálně prostřednictvím různých příbuzenských svazků především kapitál zvenku, za který se nakupují prodejny. Mě, jako advokáta, by tato situace mohla klidně těšit, já už vidím, jaké dlouhodobé a těžké spory se budou řešit mezi těmi co investovali zvenku a mezi těmi, kteří na sebe vzali to břímě privatizovat apod. Jenom z hlediska dlouhodobějšího vývoje a situace právě v této oblasti je přinejmenším nešťastná. A obracím se opět tedy v této souvislosti k prohlášení vlády.

Vláda slíbila, že bude vytvářet podmínky pro podnikání. Jestli těmi podmínkami je ten úvěr ve výši 24 a 25 %, jestli těmi podmínkami je neexistující a nefungující bankovní systém a v podstatě stále přetrvávající monopol SBČS a vedle ní fungujících několik bank s malým kapitálem, v podstatě bez peněz, neschopných poskytovat úvěr, jestliže tím je stále fungující zákon z r. 1989, který v podstatě neumožňuje činnost zahraničních bank a umožňuje ji pouze čs. právním subjektům, pak se domnívám, že podmínky v podstatě neexistují. A navíc bych to rád dovedl až do tohoto vlastně absurdního příkladu nebo důsledku.

Nám v rámci privatizace a reprivatizace vznikne množství drobných právních subjektů, které budou hospodařit a budou samozřejmě hospodařit prostřednictvím bank. A tyto subjekty vznikají v podstatě po stovkách a desítkách denně, banka na to není vůbec schopna reagovat. Dnes založení účtu u Komerční banky trvá šest týdnů. Když nemáte přímou zkušenost s činností bank, zkuste si vybrat peníze ze svého bankovního konta. Budete stát hodinu ve frontě. Zkuste provést nejjednodušší bankovní operaci. To jsou věci, které mají nesmírný praktický význam pro to drobné podnikání a které prostě nejsou řešeny a já prostě řešení těchto základních záležitostí ve zprávě vlády postrádám. Stejně tak tam postrádám z hlediska makroekonomického vztah k jedné nové kompetenci, kterou získalo nové ministerstvo obchodu a cestovního ruchu, totiž otázku řešení mezinárodního obchodu. Ta kompetence byla přenesena na Českou republiku kompetenčním zákonem, zatím je to kompetence prázdná, prázdná množina a postrádám ve zprávě vlády, jak to bude řešit. Domnívám se totiž, že existují nejen základní hospodářská ministerstva, ale obchod a cestovní ruch je třeba považovat též za výrazně hospodářský obor, který při kolapsu ekonomiky, který nás nesporně čeká v nejbližší době, může podržet naše národní hospodářství. Proto se přimlouvám, aby tyto otázky byly urychleně řešeny a bylo k nim přihlíženo. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Popovičovi a prosím pana poslance Stibice, připraví se pan poslanec Fejfar.

Poslanec ČNR Jaromír Stibic: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno. Za první ke stažení návrhu pana poslance Moskala, návrh považuji za podnětný a věcně aktuální, proto podporuji, aby byl dopisem předsedkyně postoupen Federálnímu shromáždění jako podkladový materiál k dotvoření optimální verze zákona o půdě a majetku. Rád bych přiložil další polínko a jestli to bude poleno, časově dlouho trvající, tak mně to promiňte, k otázce zemědělství. Nechci tu být jen hlásnou troubou požadavků zemědělské veřejnosti, které zazněly na četných shromážděních a byly adresovány i ČNR. Zemědělství se octlo v šoku, stejně tak jako i pracovníci jiných odvětví, ale přece o trochu více. Celá ekonomika se ocitá nejen v tlacích, které bylo nutno předpokládat, ať už tlaků subjektivních, vyvolaných, ano, vyvolaných narušením logického pořadí a návaznosti jednotlivých reformních kroků. Lapidárně řečeno, chci-li vytvořit trh a konkurenci, nemohu se současně tvářit a postupovat tak, že už tito činitelé fungují.

A proto jsem s velkým zaujetím vyslechl projev pana ministra Kubáta, který získal mou úctu. Musím mu dát ve většině vývodů za pravdu. I já žiji v přesvědčení, že federální ministerstvo financí vstoupilo do racionálního průběhu reformy některými kroky, které vyvolaly jakési rozkolejení a nesmírné komplikace. Ovšem upozorňuji, v souvislosti se zemědělstvím, že tím se nedá zdůvodnit vše.

Rány, které dopadly na zemědělství, byly obzvláště citelné proto, že došlo ke kombinaci všech dopadů - platební neschopnost, změny v úvěrování atd. Došlo k radikálnímu snížení odbytu, kdy výrobci byli vlastně vydání na milost či nemilost. Protože mléko se nedá skladovat ani vylévat, byli nuceni ho prodávat hluboko pod výrobní cenu. Jestliže se podařilo ekonomicky torpédovat trh mléka, potraviny dříve a snad i dosud považované za základ zdravé výživy a za základ výživy dětí, pak lze usuzovat. že vláda, která to dopustila, nepostupovala dobře.

Ministerstva zemědělství a obchodu nedokázala předvídat vývoj situace a reagovala na něj až dodatečně. Mohlo snad být jasné, že právě mléko si zaslouží ojedinělou výjimku, jakousi bílou uličku, na níž by se vztahovala cenová regulace a vyrovnání z fondu cenových garancí. (Viz např. cenová politika Bavorska.)

Obecně k realizaci zemědělské politiky. Nejsem sám, kdo se domnívá, že vláda věnovala zemědělství nedostatečnou pozornost. Určitou předzvěstí byla i formulace příslušné kapitoly vládního programu, podle níž lze jen s obtížemi sledovat, jak dalece je plněn. Pokusím se to částečně dokladovat.

Asi před 6 týdny jsme prosili pana premiéra o krátké přijetí delegace poslanců zemědělskopotravinářské a lesnické komise předsednictva ČNR. Této prosbě nebylo vyhověno. Nezbývá než předpokládat, že to v časové tísni nebylo možné. Ale to má souvislost s naším marným úsilím urychlit projednání a schválení návrhu zákona ČNR o pozemkových úpravách a úřadech. Touto záležitostí se totiž naše komise za účasti ministra Kubáta zabývala již v listopadu. Přesto v důsledku zdlouhavé komunikace mezi ministerstvem a vládou bude upravený návrh zákona projednán vládou až 20. února.

Tato komise pracovala od počátku velmi intenzivně a v poslední době jednala každý týden. To k připomínce pana poslance Vondráčka. Mimo jiné bleskově zareagovala na petici z porady výrobců 9. 1. v Jeseníku nad Odrou dopisem předsedovi vlády. Vláda rozhodla o řešení celé kupy problémů 30. 1. a my jsme jí za to upřímně vděčni.

Otevřeně řečeno, bylo by ovšem mnohem krásnější, kdyby to byla učinila o 3 týdny dříve.

Zemědělské podniky už v říjnu minulého roku žádaly, aby ministerstvo včas vydalo pravidla hospodaření. Tato pravidla v té formě, jak je výroba potřebuje, dodnes publikována nebyla. Podobně nebyly včas vytvořeny legislativní a organizační podmínky pro fungování fondu cenových garancí. S ohledem na informace, které byly na podzim veřejnosti předány, to vyznívá jako nesplnění slibu. Není známo, jak dalece je konkretizována koncepce řešení ekonomické stability a restrukturalizace zemědělské výroby v pohraničních a málo úrodných oblastech. Tam hrozí buď další neúnosná subvenční sanace nebo naprostý krach hospodaření. Není známo, zda opravdu bylo učiněno vše pro realizace a subvencování vývozů másla, v němž je jeden z klíčů k vytvoření přijatelných cen mléka.

Množství připomínek z řad zemědělských podniků prší na adresu ministerstva zemědělství ke koncepci státní agrární politiky. Je hlas, že ministerstvo buď detailní koncepci nemá a nebo ji tají. Rozhodně ovšem nelze slabiny nebo vakuum v koncepci zdůvodňovat či omlouvat absencí zákona o půdě tak, jak je uvedeno v materiálu. To je stanovisko celého národohospodářského výboru.

Takovým hlavním koncepčním pilířem ministerstva, jak pan ministr uvedl, je materiál "Zásady reformy v agrokomplexu", který dal nesmírně mnoho práce, který budí úctu, ale tam nemohlo být vše. Ještě bych připomněl, že vlastně režisérem tohoto materiálu byl tehdejší náměstek Ing. Adamec. Musí docházet k jeho další konkretizaci a aktualizaci. K tomu bylo možno využít celé řady poradních sborů, problémových týmů ad hoc, s využitím pracovníků výzkumných ústavů, které k ministerstvu zemědělství příslušejí a které představují ohromný tvůrčí potenciál, dále za účasti odborníků z praxe, poslanců atd. Ke škodě věci tato možnost řádně využita nebyla.

A konečně posledním problémem je to, že není právě dobrý kontakt mezi ministerstvem a výrobou, že zemědělci cítí jakousi skleněnou stěnu. A to přesto, že pan ministr Kubát hodně jezdí do terénu. Je to na pováženou. Je to asi důsledek málo aktivní informační činnosti ministerstva, výstupů do tisku. Upozorňoval jsem na to pana ministra už v listopadu.

Závěrem bych chtěl říci, že resort zemědělství je jedním z nejobtížnějších a křeslo ministra rizikové. Já si to uvědomuji. Vím, že pan ministr Kubát pracoval ze všech sil a musel řešit stovky, ba tisíce věcí. Domnívám se, že neměl dostatečnou podporu vlády.

Ovšem v tak náročném resortu záleží na stylu práce, na dobrém uvážení priorit ze strany ministra, a to priorit ve dvou paralelních rovinách. Jednak aktuální, operativního řešení a souběžně s tím perspektivní, s předvídavostí iniciovat koncepční činnost. Záleží také na tom, aby byl ohromný aparát ministerstva, který podle mého názoru je schopen řešit náročné úkoly, maximálně efektivně řízen. Veřejnost očekává, že bude zváženo, jak dalece je toto náročnější pojetí v osobě pana ministra Kubáta garantováno. Domnívám se, že nejbližší příležitostí k tomu bude účast pana ministra na našem jednání národohospodářského výboru příští čtvrtek. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Stibichovi, prosím pana poslance Fejfara, připraví se paní poslankyně Čechová.

Poslanec ČNR Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegové, kolegyně! Budu mluvit samozřejmě o Moravě. Když jsem vloni v létě poslouchal programové prohlášení vlády, tak už tam vláda předjímala slib zemského zřízení. Musel jsem se pak rozhodovat, když jsem hlasoval, zda budu hlasovat proti nebo jestli tu jednu věc prominu. Hlasoval jsem pro programové prohlášení vlády. Nikterak se tím necítím vázán, se zemským zřízením nesouhlasím, ale chtěl bych se zmínit o jedné věci, jak to celé vzniklo.

HSD, konkrétně jejich největší náčelník, se pokoušeli celou věc uplatnit přes OF. Když neuspěli, založili Hnutí za samosprávnou demokracii. Domnívám se, že celá jejich činnost, která se zatím odehrála, bylo kopání do pootevřených dveří.

Myslím, že svých cílů mohli dosáhnout daleko rychleji a daleko civilizovaněji. Nedávné demonstrace, které se odehrály v Brně, v Olomouci a Ostravě, jak jste mohli vidět, jistě nepatřily k tomu nejlepšímu, co bychom si představovali. Jestliže pan Sládek chodí po ulicích a okolo něho běhá klaka skinheadů, tak na náměstí v Brně skinheadi poněkud starší (asi tak 50letí a starší) vypískali pana ministra Šabatu (oživení v sále), který, jak je obecně známo, je otcem celé myšlenky. Nenechali ho promluvit. (Oživení v sále.) Teď už vážně. Domnívám se, že celá otázka zemského zřízení, nesmírně složitá, nemůže být pojata takto jednoduše, že to bude politické rozhodnutí, protože si to někdo na náměstích vykřikuje.

Pokud vím, byla zřízena vládní komise, která se tím zabývala. Vznikly čtyři varianty. My jsme s tím byli trochu seznámeni. Jestliže však máme rozhodnout, musíme dostat podrobnější podklady, musíme dostat ekonomicky rozbor celé té věci, kolik by to stálo, jak o tom mluvil pan poslanec Popovič. Pak o tom můžeme rozhodnout.

Já vím, že svou vlastní při nevyhraji. Jsem z Jihlavy, u nás dostalo HSD 3,8 %. Chtěl bych na tento problém upozornit, protože Jihlavsko není jediný region, kde tato otázka není vůbec živá. Naopak mí voliči z Jihlavy se domnívají, že máme jiné věci na starosti. Vezměte si například víkendové zasedání vlády ve Lnářích, kde se zabývala tímto problémem. Ve chvíli, kdy se nám rozpadá trh, kdy jdeme do malé privatizace, kdy se děje to nejdůležitější v ekonomické sféře, co nás mohlo potkat. tak se vláda zabývá touto věcí.

Ve zprávě vlády o činnosti zaznělo, že vláda podporuje buďto spolkové uspořádání nebo zemské. Já si myslím, že loni jsme v ČNR rozhodli o tom, že si vyhrazujeme právo rozhodnout, protože to bude do jisté míry politické rozhodnutí. Nezříkejme se této možnosti a projednejme vážně nejen tyto dvě varianty, ale i další dvě. Vyžádejme si ekonomický rozbor, kolik by to stálo a potom bychom měli opravdu zodpovědně o tom rozhodnout.

Pokud jde o ty regiony, říkal jsem, že Jihlava není jediná. Ono se také říká v určitých kruzích, že bude vyhlášena Valašská republika a jejím prezidentem bude Boleslav Polívka. (Oživení v sále.) Já bych to velice vítal, protože je to rodu věrný Moravan a člověk evropského formátu. Já věřím, že on by ty dveře do Evropy krumpáčem neotvíral. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Fejfarovi. Prosím paní poslankyni Čechovou. Připraví se pan poslanec Biňovec.

Poslankyně ČNR Heda Čechová: Dámy a pánové, z úst paní ministryně Štěpové zde před malou chvílí zaznělo obvinění televize o neobjektivním informování. Já jsem se s tímto jevem setkala také, ale už před rokem, a byla jsem na to neustále upozorňována náhodnými lidmi, a to i známými, kteří v televizi natáčeli a hovořili. Jejich projevy byly sestřihovány tak, aby to vyšlo pro televizi nikoliv kriticky, ale příjemně.

Jako členka rehabilitační komise jsem se na toto ptala a byla jsem až do nedávna stále informována a ujišťována o tom, že zpravodajství v Čs. televizi začíná být už v pořádku a že se tyto jevy odstraňují, ba dokonce, že už byly odstraněny. Ovšem zjišťuji stále, že to není pravda. Proto mě napadlo, že se pravděpodobně vůbec zapomnělo, že zde u nás v ČNR byla před dlouhou dobou zřízena komise pro televizi. Byli do ní jmenováni poslanci paní Kantůrková, pan Žák a pan Šuman. Dodatečně jsem do této komise po delší době byla jmenována já. Ale musím sebekriticky říci, že se tato komise nesešla a nepracuje do této chvíle. Alespoň já o tom nic nevím. Proto navrhuji, aby po všech zkušenostech, kterých jsem nabyla, byla tato komise zrušena a aby do ní byli kooptováni lidé, kteří o televizi mají skutečně zájem a kteří chtějí pro televizi a nejen pro televizi, ale hlavně pro naši společnost, něco udělat. Jistě pochopíte, že jako dlouholetý pracovník rozhlasu i televize bych měla zájem, abych se na sestavení této komise podílela i já. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni Čechové. Prosím pana poslance Biňovce. Připraví se pan poslanec Hejsek.

Poslanec ČNR Karel Biňovec: Pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení poslanci, to, co řeknu, nebude se možná leckomu líbit, ale musím to říci. Připadám si někdy zde jako ve skleníku, kdy venku zuří mrazy, které štípou uši, a my si tu žijeme v podmínkách nesmírně pohodlných. Já chodím často po ostravských putykách, kde si dávám pivo, abych slyšel, co si povídají lidé. A věřte, že to není lichotivé, když o nás mluví. Říkají: "Oni si za báječné platy řeší spory o pomlčky a o kompetence, připravují zákon proti pornografii a my nemáme pomalu co žrát".

Já se domnívám, že mají pravdu a že by mohlo dojít k tomu, že jednou sem přijdou a vyhodí nás z okna. (Oživení v sále.) Proto doporučuji, aby se pod okny zřídilo smetiště, abychom dopadli měkce, jako kdysi pánové Slavata a Martinic při druhé pražské defenestraci.

Podívejte se, já se domnívám, že my bychom měli mluvit hlavně o jednom, totiž o privatizaci. To je jediná záchrana, která pomůže našim národům. Proto, když se tu pořád objevuje otázka HSD, to je odvádění od toho hlavního, co v naší momentální krizi musíme řešit. Konečně to zde řekl pan poslanec Fejfar přede mnou a já to nebudu opakovat.

Ale řeknu alespoň pár slov o privatizaci. Už tady o tom hovořil pan poslanec Popovič. Kdo jste ho pozorně poslouchali, slyšeli jste, že řeči o privatizaci jsou značně na písku, protože zákony a celý systém neumožňují skutečně provádět privatizaci tak, aby co nejrychleji způsobila konkurenční prostředí a tím snížení cen. Tím bychom se měli zabývat.

Pouze co nejrychlejší privatizace nás může zachránit. Bydlím v Porubě, v "oblouku", což je nepodařeně směšná kopie petrohradského paláce admirality. Máme tam i obchod se zeleninou a ovocem. Před půl rokem si ho vzala jedna žena do pronájmu. V tomto malém obchůdku, v době, kdy nebyla vajíčka, je prodávala. Přirazila si na kus 20 haléřů. Nevím, je-li to zločin a bude-li ji za to paní ministryně Štěpová stíhat, ale my jsme měli vajíčka. Ve vedlejším obchodu Pramene paní vedoucí ale nadávala na tuto zelinářku, že nemá prodávat vajíčka, že je zelinářka. Říkal jsem vedoucí, že ona ale vajíčka nemá, ale v zelinářství je možno je koupit. Jedině privátní podnikání nás může zachránit. Měli bychom vytvářet podmínky, aby co nejrychleji mohlo vejít do života.

Paní ministryně Štěpová hovořila o akciových společnostech se zahraniční účastí. Měla především na mysli holandskou firmu AOR. Věc se u nás v Ostravě táhne nejméně třičtvrtě roku. Je to pokus zachránit nomenklaturní kádry ze současného ředitelství Pramene? Ti navázali s touto firmou styk a chtějí se zachránit. Hovoří-li paní ministryně Štěpová o 10 % nebo 3 % obchodů, které budou vyňaty z privatizace, zapomněla říci, že to budou obchody nejlukrativnější, které mají obrat proti ostatním 30-40 %. Jaká konkurence? Ti malí obchodníci, kteří si koupí prodejnu, budou postaveni hned na začátku proti drtivé konkurenci monopolu, která je zničí. To, co má paní ministryně Štěpová na mysli, že na Západě je běžná větší síť prodejen, musí vzniknout zezdola. Tam si musí ve tvrdé konkurenci nejschopnější obchodníci najít cestu ke sdružování a vzít si zahraniční kapitál.

Paní ministryně Štěpová říkala, že se ředitelé rady budou volit. Koho zvolí jiného, než starého ředitele, toho nomenklaturního kádra? Budou tam mít své přítelíčky. Ať se v tvrdé konkurenci najdou ti nejschopnější, ať vznikají větší společnosti.

Paní ministryně Štěpová hovořila o tom, že kromě menších vlakových souprav, které jezdí z městečka do městečka, projíždějí naším územím také mezinárodní rychlíky. Přirovnání akciové společnosti k těmto mezinárodním rychlíkům, ano. V úterý jsem jel mezinárodním rychlíkem z Ostravy do Prahy a měl třičtvrtě hodiny zpoždění. Abychom podobně nedopadli s akciovými společnostmi.

Vzpomněl jsem si přitom na to z Brechtovy Žebrácké opery v úpravě E. F. Buriana, která se před válkou hrála v jeho "D". Zpívalo se: "Nejdříve nám dejte nažrat, potom kažte morálku". Jsme v této situaci, kdy se musíme soustředit na to, jak to zařídit, abychom co nejrychleji dali lidem nažrat.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji poslanci Biňovcovi. Prosím poslance Hejska. Připraví se poslanec Koháček.

Poslanec ČNR Josef Hejsek: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, velmi důkladně jsem prostudoval dokument o činnosti vlády, který nám byl včera předložen. Mnoho času jsem strávil i nad textem projevu pana premiéra. Našel jsem zde řadu faktů, které mě potěšily. Měl jsem obavy, že je to s naší ekonomikou ještě horší. Nemám důvod nevěřit, že uváděná fakta jsou pravdivá, ale přesto mám z budoucího ekonomického vývoje obavy. Zdá se mi totiž, že jsme zapomněli na to nejdůležitější, na situaci na jednotlivých podnicích a závodech. Tam totiž praktická realizace jakékoliv ekonomické reformy začíná, ale také končí. A o ní není v obou zprávách ani zmínka. Dovolím si uvést několik faktů na objasnění podstaty mých obav.

Po 17. listopadu předloňského roku vznikly na převážné většině závodů stávkové výbory, které vedle prosazení politických cílů začaly prosazovat i cíle ekonomické. Myslím, že to tak můžu říci, protože cílem těchto změn bylo i odvolání nomenklaturních kádrů z vedoucích funkcí, odvolání neschopných a nekompetentních řídících pracovníků.

Po zániku stávkových výborů tyto změny ustaly. V srpnu loňského roku vstoupilo v platnost zákonné opatření o rozšíření okruhu řídících funkcí obsazovaných jmenováním. Očekával jsem, že to bude impulsem dokončit to, co začalo na jaře. Nestalo se tak. Ke změnám prakticky nedošlo, a jestliže ano, pak jen s velkými obtížemi a často s obtížemi samotných ministerstev. To mohu dokumentovat svými zkušenostmi z několika jednání, např. na ministerstvu strojírenství a elektrotechniky. Nezáleží na tom, že dnes toto ministerstvo již neexistuje. Domnívám se, že na jiných ministerstvech to o moc lepší nebylo. Ke změnám na nižších úrovních řízení v podnicích nedošlo téměř vůbec, a to i v případech, kdy byl vyměněn ředitel. Málokterý vzal na sebe riziko rozsáhlých změn a nahradil zkušené, i když nomenklaturní, pokrokovými a nadšenými ekonomickou reformou, i když nezkušenými. A tak nám staré struktury, nomenklaturní bratrstva a rodinné mafie zůstaly tam, kde byly. Tím, že nedošlo ke změnám a dodnes to nebylo vyřešeno, se jejich postavení upevnilo. Vzhledem k současným ekonomickým podmínkám tak mohou odrážet ekonomiku svého podniku nekontrolovatelně, nepozorovatelně a především beztrestně. Iniciativu změn ku prospěchu ekonomiky svých podniků nemůžeme očekávat od pracujících. Ti se totiž již několik měsíců obávají, žijí a pracují pod hrozbou ztráty zaměstnání. Jsou si velmi dobře vědomi toho, kdo první bude opouštět brány závodů v případě nezaměstnání. Mohl bych doložit - byl jsem účasten řešení čtyř takových případů.