Česká národní rada 1990 – 1992

Ministerstvo obchodu dost přispělo ke konkurenčnímu prostředí v oblasti cestovního ruchu tím, že máme zakladatelské právo k cestovním kancelářím a že se nám podařilo rozbít monopol Čedoku, Rekrey a hrstky tradičních cestovních kanceláří tím, že bylo založeno více než 1700 cestovních kanceláří v ČR. Většina z nich jsou cestovní kanceláře soukromé.

Malým kompetenčním zákonem se k nám dostaly pravomoci, které ministerstvo dříve nemělo. Jsou to podnikatelské činnosti a živnostenské činnosti. V souvislosti s těmito kompetencemi jsme navrhli 4 zákony, které jsou nyní dílem v legislativní radě a dva z nich už v připomínkovém řízení. ČNR je zřejmě brzy dostane k projednání. Je to zákon na ochranu spotřebitele, který by měl velice solidním a podstatným způsobem řešit ochranu spotřebitele nejen před rezidui státních podniků, ale i před živnostníky, před soukromníky, před všemi těmi, kteří do sféry obchodu, služeb a cestovního ruchu vstupují. Ne u všech lze předpokládat naprosto korektní jednání, protože ta časová propast 40 let se na povaze, mentalitě a chování zřejmě nemůže neprojevit.

Další jsou zákony o hospodářských komorách a o živnostenských úřadech. Ten poslední (nicméně ne nepodstatný) je zákon o fondu cestovního ruchu. Fond cestovního ruchu nám pomáhá velice účinně tam, kde jde o malé částky investované do objektů cestovního ruchu, jako jsou třeba čističky u koupališť, v kempech, v autokempech, na dálničních odpočívadlech atd. Pouze na tyto ekologické části staveb je to dotace, jinak jsou to půjčky, které pomáhají dostavovat hotely, restaurace a další záležitosti. A my chceme, aby ten nový fond cestovního ruchu mohl sloužit jako záložní fond pro soukromníky, nikoliv jen pro státní instituce, jako tomu bylo dosud.

To, co se nám zatím nepovedlo a je to náš hřích (ale nejen náš), je přetáhnout na nás kompetence zahraničního obchodu, které nám patří. Je tomu tak mj. proto, že zatím nejsou zcela přesně definovány kompetence ministerstva zahraničního obchodu na federální úrovni. Čekalo se totiž na nástup nového ministra. Dosavadních asi 8 jednání od té doby, kdy byl kompetenční zákon v ČNR schválen, nebylo příliš úspěšných, i když seznam všech činností, které bychom měli mít, jsme samozřejmě opakovaně projednávali.

Já bych, vážené kolegyně a vážení kolegové, tento můj, asi příliš dlouhý vstup, skončila s tím, že bych vás chtěla velice upřímně o něco poprosit. Přesto, že jste to vy, kteří musíte velice důsledně a důkladně sledovat naši činnost, kritizovat ji a sekat nás přes ruce, někdy i vytýkat, protože zastupujete voliče a jste jejich prodlouženou rukou, byla bych nesmírně ráda, kdybyste tu naši vzájemnou komunikaci brali tak, že nemáme ten život nejjednodušší. (Tím se nevymlouvám. Kdo na sebe bral toto břímě, věděl, co dělá.) Kdyby i do budoucna to mohl být dialog. Budeme velice pečlivě poslouchat, co nám říkáte. Budeme vás poslouchat, i když nám budete něco vytýkat. Ale prosila bych, kdybyste byli tak hodní a v některých případech nám ty trable, které jsou každodenní, pomohli řešit. Moc vám děkuji.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní ministryni Štěpové. Prosím pana poslance Duška. Ještě potom promluví pan ministr Špaček, Vopěnka a potom uděláme 30ti minutovou přestávku.

Poslanec ČNR Pavel Dušek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená ČNR, při vědomí našeho velkého dluhu v pomoci zdravotně postiženým, doporučila ČNR vládě v usnesení k programovému prohlášení vypracovat a realizovat národní plán pomoci zdravotně postiženým, v duchu charty na 80. léta.

Vzhledem k současnému rychlému zhoršování životních podmínek zdravotně postižených se chci zeptat pana premiéra, zda vláda přijala toto doporučení na zatím vypracování národního plánu pomoci zdravotně postiženým. Chci upřesnit, že nemám na mysli odpověď ve smyslu výčtu dílčích, již uskutečněných opatření ve prospěch zdravotně postižených, ale to, zda existuje základní koncepční jasnost, zda existuje plán konkrétních kroků k zlepšení života zdravotně postižených. Jde mi např. o paralely se scénářem ekonomické reformy, či sociální záchranné sítě.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji poslanci Duškovi. Prosím pana ministra Špačka.

Ministr financí Karel Špaček: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych reagovat na připomínky z výboru rozpočtového a kontrolního a na některé další připomínky, které zazněly v diskusi.

Především pokud jde o úrokově zvýhodněné půjčky poskytované Českou státní spořitelnou, to jsou půjčky mladým manželům s nízkou úrokovou sazbou 2,5 %, event. 1 % a dále na bytovou výstavbu s úrokovou sazbou na 2,7 %. Z těchto úrokově zvýhodněných půjček vyplývá samozřejmě majetková újma pro spořitelnu, která se hradí z rozpočtu.

Letos tam máme na tyto účely 2 miliardy 300 mil. Kčs. Chceme tento problém řešit, a to tak, že musíme zastavit poskytování nových půjček s takovýmito velmi nízkými sazbami. Nesmíme zapomenout, že spořitelna své prostředky získává zhruba za 15-16 %, to znamená, že se to v podstatě hradí z peněz daňových poplatníků. Materiál se připravuje a předpokládáme, že už v průběhu I. čtvrtletí 1991 bude v hospodářské radě a vládě ČR tento materiál projednán.

Pokud jde o otázky podnikových obligací, byl dotaz, jak je to se státními obligacemi. Do současné doby byly poskytnuty emise obligací ve výši zhruba 1 miliardy. Obligace vydalo 112 hospodářských organizací, nikoliv stát. Přesto nový zákon o dluhopisech č. 530, který je platný od 1. února, umožňuje, aby i stát vydával státní dluhopisy. Předpokladem emise státního dluhopisu je vydání zákona, který stanoví rozsah emisí i podmínky splácení. Vláda ani ministerstvo financí nemůže bez vašeho vědomí vydat takovéto státní dluhopisy a stát zadlužovat.

Samozřejmě, že není vyloučeno, že tento nástroj budeme v budoucnosti používat. K tomu musíme mít i příslušnou instituci, tj. tzv. státní pokladnu. Když se podíváte do přehledu zákonů, které dostanete k projednání ještě v I. pololetí t.r., je tam zákon o státní pokladně. To s manipulací se státními dluhopisy má souvislost. Všechny tyto věci dostanete na stůl.

Třetí otázka, která se několikrát opakovala, byl návrh zákona o majetku obcí. Tam bych vás chtěl informovat o současném stavu. Návrh zákona byl vypracován, prošel připomínkovým řízením a v současné době je předložen hospodářské radě vlády ČR a vládě ČR. Musím ovšem konstatovat, že na některá ustanovení tohoto zákona existují zcela rozlišné názory. Zatím zcela rozdílné názory jsou zejména v otázce restitucí, tedy navrácení tzv. historického majetku obcí, které obce vlastnily do 31. 12. 1949, kdy nabyl účinnosti zákon, který obce vyvlastnil. Zatím existují tyto tři základní názory:

Za prvé: že obcím mají být vráceny nezastavěné pozemky.

Za druhé: že obcím mají být vráceny všechny pozemky, včetně zastavěných pozemků.

Za třetí: že obcím mají být vráceny všechny nemovitosti, tj. pozemky i stavby.

Samozřejmě tato otázka velice úzce souvisí s tím, nakolik obce mají samostatně podnikat, zda vůbec mají či nemají podnikat. Otázka je velmi složitá. Očekávám velmi náročnou diskusi v hospodářské radě i ve vládě. Nepochybuji o tom, že i v ČNR při projednávání tohoto zákona bude mnoho názorů a že vznikne i mnoho návrhů k této otázce. Je třeba si uvědomit, že majetek, který by připadl obcím, je velká část státního majetku, zhruba jedna čtvrtina. Je nutno se o tom velmi pečlivě poradit.

Dále bych chtěl reagovat na některé připomínky z diskuse.

Poslanec ČNR Komárek se ptal na realizaci generální dohody, zejména vliv na rozpočtové a příspěvkové organizace. Tato dohoda by neměla mít vliv na rozpočet rozpočtových a příspěvkových organizací. To znamená, že zásady, které jsou v generální dohodě obsaženy, by měly být realizovány v rámci schváleného rozpočtu.

Pokud jde o podnikovou sféru, dávám mu plně za pravdu, že se vláda musí starat o osud podniků. Asi za 1 a půl hodiny se sejde hospodářská rada. Zítra je finanční rada, která bude projednávat materiál, který se týká úvěrů na trvale se obracející zásoby. To je ten blok úvěrů, který způsobuje, že náklady podniků se velmi zvyšují. Řešení je obsaženo v návrhu, který budeme projednávat. Jsem rád, že i tímto směrem poslanci ČNR uvažují.

Pokud jde o poslance Sojku, stěžoval si na neprůhlednost místních rozpočtů ústředních úřadů. Myslím, že rozpočty, jak jsou nyní stanoveny, jsou zcela průhledné. Je to způsobeno tím, že jednotlivé okresní úřady dostávají určitý objem prostředků, se kterými samy hospodaří a které si rozdělují. Myslím, že to je plně v souladu s posilováním principu, že zejména na místech se má rozhodovat o ekonomických otázkách, nikoliv z centra. Velmi mě překvapil názor, že by ministerstvo kontroly mělo kontrolovat, jak okresní úřady rozepsaly jednotlivé dotace na místní zastupitelstva. To by neznamenalo nic jiného, než že by centrální orgány rozhodovaly o tom, jak okresní úřady mají rozepsat prostředky až na jednotlivé obce a města. Domnívám se, že by to byl krok zpět k centralizaci. Takže budeme vycházet z toho, že prostředky jsou všude malé, ale že na jednotlivých místech se musí rozhodovat o tom, jak co nejúčinněji prostředky, které byly globálně přiděleny jednotlivým okresním úřadům, mohou být rozděleny.

Pokud jde o problém rozhlasu. Když pan poslanec Jakl tady navrhl, aby se přísun prostředků na vydržování sdělovacích médií nesoustřeďoval jen na státní rozhlas a televizi, tak pochopitelně okamžitě vznikl problém, jakým způsobem to provést. Provedli jsme to tím způsobem, že jsme vyčlenili část prostředků do rezervy, pro kterou jsme dokonce museli stanovit zvláštní zásady, jak je možno k těmto prostředkům se dobrat, aby se nedostaly na místa, kam se dostat nemají. Ujišťuji vás, že pro nás je to jen komplikace, my bychom raději dali dotace jen státnímu rozhlasu a státní televizi. Ale pochopitelně poslanci rozhodují o prostředcích. Čili, jestliže vy jste rozhodli o tom, že se prostředky mají dát i dalším rozhlasovým a televizním stanicím, pak je naší povinností, abychom to zajistili. My jsme to udělali tak, že jsme vytvořili rezervu, dále zásady, jak je možno se k těmto prostředkům dostat. Ujišťuji vás, že v rozpočtovém a kontrolním výboru každou jednotlivou žádost o tyto prostředky projednáme a poradíme se. Ostatně to neplatí jen pro tyto prostředky, protože poslanci rozhodují o státních prostředcích a vláda a ministerstvo financí je připraveno každou jednotlivou korunu vyúčtovat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Špačkovi, prosím pana ministra Vopěnku a ještě maličkost - pan ministr Bojar požádal o chviličku před přestávkou, tak mu dáme ještě slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já chci pouze upozornit na jeden jev, který považuji za krajně nebezpečný a o němž zde mluvila paní ministryně Štěpová, ale možná, že zapadl jako cosi okrajového. Obávám se totiž, že tisk, ne samozřejmě všechen, ale alespoň některý, začíná stavět bariéry mezi vládou a občany. Jakmile to začnou dělat jedny noviny, tak přestává být důvěra i v tisk ostatní, který se snaží informovat dokonale. Začínají být rozšiřovány různé dezinformace a dokonce organizovány hysterické kampaně, například v minulém týdnu Večerník Praha uvedl, že jsem zrušil školní družiny, to je takový příklad a organizovali kampaň různých čtenářů, názory zaměstnaných matek, které se rozhořčovaly nad nelidskostí tohoto činu apod. Přitom jde o záležitost zcela vymyšlenou a nevím, jakým způsobem se mohla do tisku dostat. Není to samozřejmě jediný případ tohoto druhu. Jsou zkreslovány i informace, které vycházejí z výborů ČNR apod. Jde patrně buď o profesionální neschopnost novinářů nebo o úmyslné šíření dezinformací. V poslední době mám dojem, že tyto dezinformace - a to nejen v tisku - nabývají na intenzitě, a proto jsem chtěl na tuto záležitost upozornit. Děkuji.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Vopěnkovi, prosím pana ministra Bojara.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, využiji dotaz paní poslankyně Janů, které tímto děkuji za její iniciativu, abych zároveň odpověděl na dotazy pana poslance Syky a pana poslance Kelnara. Bude to velice krátké. To, co říkáte, paní poslankyně, je stoprocentně pravdivé sdělení. V Praze se tomuto systému, který je běžný v liberálně spravovaných zemích Evropy i zámoří, brání porodníci z řady důvodů. Zdůvodňují v současné době tento svůj postoj především tím, že provozní poměry oddělení to nedovolují, byť jste uvedla zcela správně tři oddělení mimopražská, která přistoupila, zdá se, k daleko přijatelnějšímu způsobu.

Chci ovšem poukázat na jednu věc, že bude trvat delší čas než to, co považujeme jednoznačně za přínosné, se osvědčí v každodenním životě a jsem přesvědčen, že ti z vás, ti mladší, kteří se ještě budou moci zúčastnit porodu svého dítěte, budou vážit podruhé nebo potřetí, zda tohoto výdobytku, po kterém volají nyní otcové a matky, budou chtít využívat i při dalším z porodů. Záleží totiž na tom, jak porod probíhá, záleží i na tom, jak žena i manžel reaguje. Ta záležitost nemá pouze jednu rovinu, ale v té rovině, na níž jsem povinen odpovídat, to znamená problém, který se jmenuje liberalizace přístupu zdravotnictví k občanům, ke kterým se musíme chovat jako rovnoprávným subjektům, tam máte stoprocentně pravdu a v této rovině budu na své spolupracovníky a podřízené působit. Chci ovšem říci, že v Praze a jinde nedojde ani v této drobnosti k zásadní změně, pokud se nepodaří jak legislativně, tak i správně a organizačně zakotvit tři body, na které se ptal pan poslanec Kelnar, poslanec Syka na ně narazil též. Z našeho pohledu je kardinálním problémem našeho zdravotnictví nerovnoprávný vztah pacienta - klienta na straně jedné a zdravotníků, pracovníků ve zdravotnictví - to není problém pouze lékařů - na straně druhé. V Čechách, na Moravě a na Slovensku a ve většině evropských zemí, v postsocialistických zemích přetrvává paternalistický model, který vyplývá z toho, že je nedostatek konkurence. Svým způsobem i relativně nízký zájem na hodnotném vztahu lékař (pracovník ve zdravotnictví) - pacient po mnoha ohledech zmenšuje náš zájem jako profesní skupiny na tom, abychom respektovali zájmy vás, občanů, nebo zástupců pacientů. Podmínkou pro to, aby se toto změnilo, je urychlené přijetí legislativních změn, které by dovolovaly za prvé zakotvit právo na volbu lékaře. Ministerstvu zdravotnictví se už dvakrát vrátily z připomínkového řízení návrhy na tuto možnost. Je to svým způsobem opatření, které přesahuje rámec našeho resortu.

Další záležitost, která limituje, to je to, po čem voláte, paní poslankyně, je ustavení všeobecné zdravotní pojišťovny, ne nemocenské, ale zdravotní. Chci říci, že normálně fungující zdravotní pojišťovna bude ustavena v Čechách a na Moravě teprve roku 1993, až se podaří zákonodárným sborům přijmout jasně definovaný daňový systém a budou přijaty zákony o daňovém hospodářství. Přesto soudím, že je povinností české vlády a pan ministr Špaček i další členové vlády slíbili už v příštím roce udělat vše pro to, aby mohla v naší republice fungovat všeobecná zdravotní pojišťovna, zatím v neúplné podobě. Tím odpovídám na další dotaz pana poslance Kelnara.

K tomu, aby tato pojišťovna mohla fungovat, nestačí ty trosky majetku, které zbyly po zestátnění majetku komunistické strany. Kapitál, který se musí vložit jako vstupní kapitál, je řádově přes 10 mld. Kčs, abychom byli schopni vůbec pokrýt jeden rok té pojišťovny. Uvědomte si, že zdravotnické pojišťovny jsou jedny z nejbohatších pojišťovnických systémů a v tuto chvíli představa, že se vezmou 2 nebo 2,5 mld. majetku, který zbývá po komunistické straně, v žádném případě neobstojí. Bude to vláda, která bude muset do všeobecného zdravotního pojišťovacího systému vložit kapitál.

Poslední otázka, na kterou jsem povinen odpovědět, je vztah státního a soukromého sektoru. 12. prosince přijala vláda návrh na ustavení nového systému zdravotní péče. Jednou ze základních podmínek tohoto systému je postupné vytvoření nestátního zdravotního sektoru, ve kterém velkou roli bude hrát municipální, v obci provozovaný a soukromníky provozovaný zdravotní systém tak, jak je tomu ve všech civilizovaných zemích v Evropě.

Mou povinností je odpovědět i na dotaz, který se týkal nedostatku léků. Ministerstvo zdravotnictví i vláda jsou si této tíživé situace velmi dobře vědomi - vyplývá nejen z neschopnosti ministerstva zdravotnictví, ale je podmíněna tím, že v lednu stouply ceny tuzemských léků o 110 %, léky z dovozu jsou v tuto chvíli dražší o 270 % a skupina léků, které potřebujeme pro léčení onkologických pacientů nebo antibiotika, jsou v současné době 6x dražší. Objem prostředků, které byly přiznány a dány zdravotnictví, vystačil - pokud nepřistoupíme k jasně definovaným opatřením - jenom na kratší, omezenou dobu.

Mou povinností je vám také oznámit, že příští týden se vláda České republiky a před tím Hospodářská rada budou zabývat deseti nebo dvanácti jasně definovanými kroky, s nimiž byli rámcově seznámeni i vaši kolegové z výboru pro sociální otázky a zdravotnictví při úterním jednání v této aule.

Závěrem bych chtěl shrnout, že podobné náměty, jako byl námět paní poslankyně Janů, jednoznačně vítám a přes nedostatky stávajícího systému, který v sobě nese břemeno předchozích čtyřiceti let, se pokusíme do doby, než první známky liberálnějšího zdravotního systému, ne již státem garantovaného, u nás začnou existovat, přece jen vnést pro vás, jako pro klienty, pro pacienty, normální vztah mezi zdravotníky a naše spoluobčany. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Bojarovi - vyhlašuji 30ti minutovou přestávku, sejdeme se v 16.45 hodin. Prosím o dodržení této lhůty, protože je ještě přihlášeno 30 poslanců do rozpravy.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Budeme pokračovat v našem jednání. Z přihlášených poslanců je na prvním místě pan poslanec Popovič, připraví se pan poslanec Stibic. Prosím, budeme pokračovat.

Poslanec ČNR Pavel Popovič: Pane předsedající, dámy a pánové, můj příspěvek nebude příliš příjemný, domnívám se, ani vládě, ani nám jako sněmovně, protože chci hovořit o věcech, které v dnešní diskusi, domnívám se, byly poněkud opomenuty, tedy o věcech, které se domnívám, že i vláda přešla ve své zprávě o činnosti.

Totiž celá debata v parlamentě, kterou vedeme po tu dobu, co já jsem tady, se většinou týká rozdělování a spotřeby peněz. Konkrétně např. ve zprávě vlády byla věnována značná část tomu, co je zdánlivě odlehlé od rozdělování peněz, totiž otázce zemského či spolkového zřízení našeho státu. Já se tedy ptám, kde na to vezmeme, kde jsou ty zdroje? Když jsme se zabývali rozpočtem, bavili jsme se o tom, jak ho budeme rozdělovat. V nejlepším případě šlo o to, kdo kam jaké peníze potřebuje, jaké provedeme restrikce apod. Zabývali jsme se ovšem také podrobně zdroji těchto peněz? Já se obávám, že nikoliv. A obávám se, že nejenom jsme opomněli hovořit o zdrojích, ale my prostě spoléháme na to, že funguje dosavadní hospodářský systém za dosavadních podmínek, a především nevytváříme podmínky nové.

Chci se zabývat především jednou věcí, totiž právě těmi podmínkami pro rozvoj podnikání, ať už podniků, soukromníků atd. Přivedla mě na to situace v obchodě, která se dotýká nás všech a je poměrně dost kritická. Představil jsem si konkrétně obchodníka, který má zájem získat v rámci malé privatizace malý obchod. Ptám se tudíž, kde na to vezme. První, co mě napadne, jsou samozřejmě úspory, ale může mít někdo z nás 500 - 600 tisíc až milión korun? Ne. Pravděpodobně tedy bude žádat o úvěr. A kam půjde? Samozřejmě do banky. A banka mu řekne co? Banka mu řekne, že z toho úvěru si vezme 19-25 % úroků. Pak se podívám zpátky a zjistím si, kolik tento obchodník může mít zisku ze své činnosti. Jestli mně někdo dokáže, že tento obchodník bude mít 25 % zisku na své činnosti, tak se pokloním a řeknu, že nemá pravdu. Ovšem skutečnost je samozřejmě jiná. Proč uvádím tento příklad? Chci na něm ukázat, že ačkoli vytváříme institucionální podmínky, a to v podstatě v rámci programového prohlášení vlády, živnostenské úřady, berní úřady apod., nevytvořili jsme naprosto žádné podmínky pro rozvoj podnikání, a to podmínky ekonomické.