Česká národní rada 1990 – 1992

A ještě k tvorbě ústav. Tvorba ústav by měla probíhat za účasti nejen poslanců a odborníků, ale i pod průběžným dohledem občanské veřejnosti. Jde o příliš závažnou věc, aby byla řešena v kabinetech. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji poslanci Kašubovi, prosím paní poslankyni Krejčovou, připraví se pan poslanec Pavel Dušek.

Poslankyně ČNR Zdenka Krejčová: Obracím se na paní ministryni obchodu a cestovního ruchu, Ing. Štěpovou, jménem výboru pro obchod a cestovní ruch s otázkou, týkající se vztahu ministerstva obchodu a cestovního ruchu k tzv. malé privatizaci.

Dotaz na paní ministryni byl koncipován ještě před tím, než nám byly předloženy informace o činnosti jednotlivých ministerstev. Abych nezdržovala dlouhými citáty, odkazuji všechny kolegy na rozpor mezi stanoviskem ministerstva obchodu a cestovního ruchu a ministerstva pro privatizaci ve věci vytváření státních akciových společností. Náš dotaz na paní ministryni se tím stává naléhavější.

18. ledna proběhlo na výboru pro obchod a cestovní ruch jednání za přítomnosti paní ministryně Štěpové a pana ministra Ježka a zástupců privatizačních komisí z Prahy, Středočeského, Západočeského a Jihočeského kraje. Mimořádná schůze výboru byla svolána na základě stížnosti pražské privatizační komise na postup ministerstva obchodu a cestovního ruchu, které si vyhradilo vyjmutí přibližně 10 % obchodů s potravinami z privatizačního procesu za účelem zřízení státních akciových společností se zahraniční účastí. Ministryně Štěpová podrobně vysvětlila důvody, které její ministerstvo k této koncepci vedly - snahu o vytvoření konkurenčního prostředí, prodej na evropské úrovni atd. Zástupci privatizačních komisí tyto argumenty odmítli především proto, že je chápou jako zasahování centrálního úřadu do svých pravomocí vymezených zákonem o tzv. malé privatizaci. Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu by v tomto pojetí rozhodovalo nejen o počtu provozních jednotek, které by se do aukcí dostaly, ale také o tom, které provozní jednotky by to měly být.

Státní podnik Potraviny ztěžuje práci privatizačních komisí s poukazem na vytváření státních akciových společností, samozřejmě s předpokladem zachování vedoucích pracovníků. Z jednání na výboru pro obchod a cestovní ruch vyplynuly tyto závěry, dovolte, abych citovala: "ministryně obchodu a cestovního ruchu, paní Ing. Štěpová, zdůrazní ředitelům státních podniků jejího resortu povinnost urychleně poskytnout privatizačním komisím veškeré podklady pro privatizaci, vyplývající ze zákona. Zařazení provozních jednotek do návrhu na tzv. malou privatizaci je plně a výlučně v pravomoci privatizačních komisí. Je plně na privatizačních komisích, jak využijí již navázaných kontaktů ministerstva obchodu a cestovního ruchu se zahraničními partnery".

Zdálo se, že diskuze pomohla vyjasnit situaci. Ministryně Štěpová přislíbila, že vysvětlí zahraničním zájemcům, se kterými již ministerstvo obchodu a cestovního ruchu uzavřelo předběžné dohody, nynější situaci. Minulý týden předložila paní ministryně české vládě návrh na vytvoření státních akciových společností se zahraniční účastí procentuelně nižší než původně požadovaných 10 %. Jednalo se o 2,5 %. K tomu dodávám, že těchto 2,5 % činí něco mezi 25-40 % obratu. Veřejnost i poslanci ČNR se to dozvěděli z televizního zpravodajství.

Využívám práva poslanců klást otázky a ptám se tedy paní ministryně, jak odůvodnila svůj návrh a v jakém stavu je tento návrh vzhledem k závěrům ze společného jednání na výboru pro obchod a cestovní ruch. Zajímaly by nás také reakce ostatních členů české vlády. Paní ministryně nás varovala, že bez vytvoření akciových společností hrozí nebezpečí rozpadu trhu. Domnívám se, že akciové společnosti se zahraniční účastí, vzniknou zcela přirozenou cestou podle místních potřeb. Obávám se, že hrozí vážnější nebezpečí než rozpad po mnoho let se rozpadajícího trhu státního obchodu, nebezpečí, že lidé přestanou důvěřovat zákonům, které tato ČNR schválila. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji, pane poslanče Dušku, prosím Vás, hlásí se v návaznosti paní ministryně Štěpová, tak jí dáme přednost.

Ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, skoro mě mrzí, že jsme - členové vlády - nevěděli předem, že naše příspěvky, kterými informujeme o hlavních stěžejních třech čtyřech problémech, kterými se námi řízené resorty zabývaly, vám budou předloženy ve stručném textu. Domnívali jsme se, že to bude součást vystoupení pana předsedy vlády, což se skutečně původně předpokládalo. Pak se vystoupení zdálo příliš dlouhé, čili tato cesta se jevila jako řešení. Tím ovšem z našich příspěvků vypadly některé naprosto konkrétní záležitosti, čísla, údaje, o kterých se domnívám, že by vás mohly zajímat, a se kterými by byly texty méně obecné a zřejmě by více informovaly o tom, co děláme.

Kdybych bývala měla více prostoru, asi bych do zprávy o stavu vody na našem ministerstvu také napsala, že tam vlastně v současné době není ve funkci ani jeden z původních náměstků, ani jeden z původních ředitelů odborů či vedoucích oddělení, že vedení ministerstva je tedy celé komplet vyměněné. Asi bych tam také napsala, že jsme vzali naprosto vážně státní rozpočet i rozpis plánu pracovníků, a že jsme k prvnímu únoru propustili 51 pracovníků z celkového stavu 206 včetně uklízeček a závodní kuchyně pro celé široké okolí Staroměstského náměstí, takže stavem 155 pracovníků jsme - domnívám se - druhým nejmenším ministerstvem, které však nemá, bohužel, nejmenší úkoly.

Byla jsem se včera poptat, kolik dopisů prošlo nikoli kanceláří, nikoli náměstky, ale mýma rukama v minulém roce - bylo to přes 7 tisíc. To už je dost slušná administrativa, ale nejde jenom o tu administrativu. Chci tím říci, že obchod je takovou okapovou rourou - žádné slušnější přirovnání mě nenapadá - kde se koncentrují všechny nářky, všechny problémy, všechny průšvihy, které se v ekonomice dějí. Opakovala jsem i na našich minulých setkáních, že obchod není nic víc než zrcadlo ekonomiky. A přes všechny kritiky - ve většině případů oprávněné - musím konstatovat, že obchod byl po celý loňský rok výrazně příznivějším zrcadlem, než ekonomika skutečně byla. Víte, co probíhalo v maloobchodní síti ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku, kdy jsme všichni věděli, že bude liberalizace cen. Jenom jsme nevěděli, jestli se ceny zvýší o 10, 20, o 50 procent nebo na dvojnásobek, což samozřejmě u našich občanů vyvolalo potřebu vybrat si peníze ze záložny a utratit je prostě za to, za co je vůbec utratit možné.

Přitom nám vzácnou souhrou našich bývalých obchodních přátel - naše ekonomika byla snad z 80 % orientována na východní země - vypadly z dodávek celé sortimenty. Přestali jsme vlastně prodávat fotopřístroje, protože NDR nedodávala. Sovětský svaz také ne a jestli jste si všimli, tak ve foto-kino prodejnách byly jen prázdné krabice a tu a tam nějaké filmy. Výpadky soli byly způsobeny mimo jiné i tím, že 20 %, kterými dosycujeme trh dovozem z bývalé NDR, prostě nedojelo. Jak začne něco z regálu mizet, mizí to řadou geometrickou, protože spotřebitel vychován za poslední desetiletí ví, že když něco mizí, tak dlouho nebude.

Maloobchodní obrat se zejména v říjnu a listopadu zvýšil asi o 13 %, což jsou miliardy. A to je průtok sklady, průtok sítí, se kterými - troufám si říci - by si ani západní slušný podnikatel nevěděl rady. Kdo chodil nakupovat, nebo kdo byl v té době v prodejnách, tak to snad může potvrdit. Velice často mě kritizují pracovníci prodejen, že se jich nezastávám. A já říkám všude veřejně, že provozní pracovníci jeli naplno. Nemusí to samozřejmě platit o direkcích, nemusí to platit o složitých týmech některých podnikových ředitelství - jenom v Praze na podnikových ředitelstvích Potravin je skoro pět set úředníků. Někteří skutečně velice potřební, ale zdaleka ne všichni. Ale o provozních pracovnících to zcela jistě platí. Čím se tedy obchod zabýval, čím se zabývalo ministerstvo obchodu v posledním čtvrtletí. A hned se dostanu, paní poslankyně, k privatizaci a k výkladům a desvýkladům, které k ní jsou. Zabývalo se tím, aby zboží vůbec bylo.

Uvádím v diskuzích oblíbený a už zprofanovaný výraz "vajíčka". V před loňském prosinci 1989 mi nedělalo problémy během 10 minut sehnat 15 miliónů vajec pro pomoc v Rumunsku, když jsem fungovala ve štábu kolem Rumunska. Na vánoce 1990 mi dělalo značné potíže dostat pro Českou republiku jeden milión vajec pouze, protože od nás jela ven vejce na dlouhodobé dohody, protože býval přebytek z drůbežářských závodů. A já jsem neměla jinou možnost, než přivézt tato vejce zase zpátky, jenže za vyšší ceny a s 20-procentní přirážkou. Jedno vejce by bylo za 5,50 - to už je neprodejné. To bych těžko komu zdůvodnila, takže pak se nám povedl složitý trik, že jsme si vejce prostě půjčili s tím, že je po vánocích vrátíme, a to jsme také udělali. Takže takové trapnosti, jako je sůl, vejce, cena brambor - i to je kompetence ne jednoho ministra, ale několika ministrů, protože s panem Kubátem jsme se vídali nejlépe o půlnoci, drbali si hlavu a snažili se vymyslet, jakým způsobem brambory, vajíčka a všechno další do našich prodejen dostaneme. A to všechno bez přikazovací pravomoci, kterou už nemáme.

Dovolte mi přejít na problém privatizace. Je takové trošičku až ošklivé, co se děje ve sdělovacích prostředcích v poslední době, jak jednostranná informovanost teče ven, jak zkreslené argumenty se dozvídáme. Míváme tiskovky, proběhla tiskovka i tady v budově ČNR, ministra, náměstků a některých členů výboru pro obchod a cestovní ruch, kde se mluvilo o mnohých věcech, minule i o causa Ambassador. Jaké bylo naše překvapení, když v novinách o tom nebyla ani čárka - po hodinové debatě. Když jela celá causa Ambassador, to bylo asi 14 dní, všechna vyjádření, všechna sdělení, všechny naše tiskové opravy, všechna naše další sdělení i televizní vystoupení byla důsledně škrtána, krácena, aby ani jedno slovo nevyšlo ven. Takže jsem si mohla jen stoupnout na balkon na Staroměstském náměstí a křičet do ulic "já jsem nevinná". Změnilo se to až poté, co jsem žádala paní předsedkyni ČNR s tím, že jí posílám informaci pro Občanský deník a prosím, aby bylo rozesláno všem poslancům - ta informace nebyla sdělena tři týdny po vyjití, tři týdny ji redakce měla - poté, co jsem požádala, aby informace byla rozeslána vám, tak se to náhle v novinách začalo objevovat. Obávám se, že stejné "miss- interpretace" se týkají privatizace. Dovolila bych si upozornit, že privatizační proces je jeden. Je naprosto nesmyslné a pochybené stavět proti sobě malou privatizaci a velkou privatizaci. Je to privatizační proces, je to změna vlastníka, je to hledání odpovědného vlastníka, který se svěřeným vlastnictvím bude hospodařit lépe, než anonymní a neutrální stát.

Legislativní kroky reformy nešly, bohužel, za sebou v takové chronologii, jak byla potřeba. Samozřejmě bylo potřeba nejdříve vrátit majetek těm, komu původně patřil, aby nedošlo ke zmatkům. Samozřejmě bylo potom nutné popojet s privatizací, potom teprve vstoupit do cenové liberalizace. Kdyby tomu tak bylo, nemusely být cenové šoky a cenové výbuchy začátkem tohoto roku a nemuseli jsme mít strašně moc práce s tím, jak je vůbec budeme hasit. Jedna cesta vrácení nebo předání majetku odpovědnějším vlastníkům je cesta aukcí, cesta malé privatizace. Druhá cesta je cesta akciových společností se zahraničním kapitálem. Myslím, že ani nejgeniálnější tvůrce naší reformy nepochybuje o tom, že zahraniční kapitál potřebujeme. Samozřejmě kapitál je jen jeden, jsou to jen jedny peníze. Nicméně v některých případech může pomoci pouze zahraniční kapitál, když ho sem situují solidní a rostoucí dynamické, nekompromisní a jinak nikoli defektní firmy, tak tento kapitál je provázen také managementem a je provázen know-how. Je to provázeno tím, co nás může do Evropy vrátit.

Včera jsem - a už pomocté - mému výboru nikoli pomocté, ale v masových komunikačních prostředcích opakovaně, vysvětlovala systém privatizace. Dovolím si tento příklad zopakovat a omlouvám se, že vás okrádám o čas.

Přirovnala jsem systém privatizace k železniční dopravě na našem území. Na našem území se pohybují vlaky osobní, dvouvagónové motoráčky, které spojují jedno okresní město s druhým, občas někde jezdí i drezína, ale také naším územím projíždějí mezinárodní rychlíky. Ty jsou zapojeny do mezinárodních grafikonů. Mohou to být vlaky jen spolehlivé, někým a nějak řízení. Domnívám se, že malá privatizace je to všechno, kromě těch nejrychlejších, největších a nejspolehlivějších mezinárodních rychlíků. Ty mezinárodní rychlíky by měly být záležitostí privatizace velké. To není někomu nahrávání, někomu dávání, někomu poskytování nějakých společností nebo něčeho, to je také součástí procesu privatizace.

Jako 3/4 ekonom a 1/4 sociolog znám citlivost našeho obyvatelstva na zásobování trhu potravinami. Vím, že když si lidé nemohou koupit levné a kvalitní potraviny, stoupá jejich alergie, stoupá jejich podrážděnost, kritičnost vůči všem, kteří je v nějakých sborech zastupují, ať v městských zastupitelstvech, v ČNR nebo ve vládě. Bylo jasné, že krok do Evropy musíme učinit rychle, bez zbytečných ztrát v oblasti potravin, v oblasti potravinových prodejen. Myslím, že je zcestné mluvit o tom, že jsme chtěli něco vyjmout, že jsme si vyhradili vyjmutí, že ministerstvo rozhoduje atd.

Dovolte mi ještě krátce se vrátit k těm společnostem, o kterých hovořila paní poslankyně Krejčová v tom směru, že s nimi jednáme dlouhou dobu, skoro jako s výtkou, že jsme si dovolili jednat přes to, že jsme věděli, že budou aukce. Se společnostmi jsme začali jednat přibližně v lednu 1990. Tedy dávno před tím, než se pojem malá privatizace znal. Tento pojem jsme si začali uvědomovat až v červnu a červenci 1990. S těmito společnostmi jsme tedy jednali už nesmírně dávno a byly to společnosti, které jsme si vybrali. Nebyl to jen tak někdo, kdo za námi přišel nebo přijel a o kom bychom nevěděli, jaký je a jak funguje. Přibližně se třemi společnostmi byly podepsány předběžné dohody. Přesná data vám nemohu říci, protože jsem u toho nebyla, byli tam moji lidé, ale bylo to ještě před tím, než se začal citovat pojem malá privatizace.

Když už jsme věděli o aukcích, když už byl přijat zákon o malé privatizaci, jednali jsme dlouho s panem ministrem Ježkem o tom, jak to udělat, aby se potravinový řetězec zachránil. Ten nápad všichni ekonomičtí ministři označili jako nápad ekonomicky velice dobrý a nepostradatelný. Když už se vytvořily privatizační komise, náhle to začalo, nechci říci narážet, ale začaly - promiňte mi ten karetní výraz - blafovat obě strany. Stalo se, že např. někteří ředitelé podniků si nedali sáhnout ani na trafiku a tvrdili, že Štěpová řekla, že to půjde do akciové společnosti. Ředitel, který to dělal, je už odvolán. Týkalo se to Severočeských potravin. Ten ředitel také dovolil v lednu letošního roku nejvýše se vyhoupnout cenám. To jsme velice poctivě a bděle sledovali. Mám obavu, že trochu také blafovala druhá strana. Ne všichni se domluvili, bylo tam mnoho různých podezření. Na malém regionu se setkávají lidé, kteří nemusejí být v naprosté souhře, vzniká mnoho osobních podezření a citují mne lidé, kteří nemají vůbec důvod mne citovat, dovolávají se nějakých záruk, aniž k tomu mají důvod.

18. ledna, tedy měsíc poté, co jsem s panem ministrem Ježkem jednala o možné síti potravinových prodejen, bylo jednání na výboru pro obchod a cestovní ruch. Byla jsem tomu jednání ráda, protože sem byli přizváni také předsedové privatizačních komisí. Byli přítomni i členové jiných výborů, nejen výboru pro obchod a cestovní ruch. Tato záležitost byla postavena jako politikum. Když jakkoli ještě jednou zmíníme možné akciové společnosti, tak se já jako ministr dostávám do situace, že nectím zákon a jako proti takové bude proti mně postupováno. Projekt jsme odložili stranou s tím, že teprve tam, co zbude po privatizaci, se uvidí. Tedy třeba za 2 roky, za 3 roky, podle toho, jak bude malá privatizace probíhat. Ale možná, že za rok. Já nevím. Odložíme to a uvidíme. Jenomže mezi tím se stalo přesně to, co se stalo. Trh potravin hrozil rozpadem. Informace, které se dostaly nejen na ministerstvo obchodu, ale i předsedovi vlády do rukou, nás donutily k tomu, že se sešli na několika pokračujících dlouhých jednáních o problému, který jsme nazvali "možná rizika rozpadu trhu potravin a jejich řešení". Konstatovali jsme asi na 3/4 stránce (pí posl. Krejčová má tento materiál v ruce, ráno jsem ho předávala místopředsedovi výboru panu poslanci Popovičovi), že liberalizace cen počátkem ledna obnažila následující problémy na trhu potravin.

Bez předchozí privatizace nevzniklo dostatečné konkurenční prostředí, které by mělo bezprostřední pozitivní vliv na tvorbu cen. Restriktivní úvěrová politika banky vedla ke zdražení úvěrových peněz. Mluvil o tom pan ministr Kubát, že se úroky za úvěry (obchod je úvěrován přibližně ze 60 %) zvýšily z 5 % téměř na 24 %. Navíc se tyto úvěry krátily. Materiál, který jsme dostali dnes na jednání hospodářské rady, ukazuje, že i ministerstvo financí si uvědomuje tento těžký problém a zřejmě svá předchozí rozhodnutí bude buď revokovat nebo hledat jiná řešení, jak se na úvěrování trvale se obracejících zásob dostat tak, aby to nemělo přímý dopad na ceny a na spotřebitele. Snížení kvóty úvěrových peněz donutilo podniky snížit zásoby, zrychlit obrátku a prakticky se orientovat jen na zboží, které se obrací poměrně rychle. Čili nemít na skladě vůbec nic, co nutí k úvěru a co podnik zatěžuje.

Dále to byla neujasněnost splácení úvěru na trvale se obracející zásoby. Dále změna metodiky úhrady obchodních rizik. Rizika byla hrazena z rizikového fondu. Rizikový fond dále neexistuje. Jakékoliv riziko hradí obchodní podnik z čistého zisku. Pochopíte, že nemá důvod a chuť jít do rizika. Proč by to dělal?

Zvýšilo se nájemné, zvýšily se ceny pohonných hmot. Neznaly se obchodní ceny. Naše obchodní podniky dostávaly v lednu zboží a nevěděly, za jakou cenu. Jenom ve výjimečných případech s nimi dodavatel dohodl cenu dříve, než jim zboží poslal. To je dokumentováno, i pan ministr Kubát to ví. A k tomu přičtěme pasivní rezistenci vedoucích pracovníků řady obchodních podniků, protože nevědí, kdy půjdou do privatizace, co s nimi bude, kdy budou propuštěni atd. Čili zájem zachovat si zákazníka, neztratit ho, přesvědčit zákazníka, aby se k nim vracel, protože oni jsou nejlepší, padl.

Jen na okraj dodávám, že v tom cenovém šoku po 2. lednu se nejsolidněji chovaly podniky, které měly jistou pravděpodobnost, že některé jejich prodejny vstoupí do akciových společností. Příkladem byly Potraviny Jihomoravský kraj.

Toto donutilo vládu k hlubokému zamyšlení a k hledání cest. O těch cestách, které se týkaly ministerstva zemědělství, zde pan ministr Kubát mluvil. To, co se týká nás, to byly dvě věci.

Za prvé, chceme požádat pana ministra Ježka, ať projedná s privatizačními komisemi, zda by nebylo možné zcela prioritně provádět aukce potravinových prodejen, aby ten bolestný proces byl co nejdříve za námi.

Druhé doporučení se týkalo akciových společností. Je třeba se vrátit tam, kde se jednalo velice závazně a konkrétně se zahraničními partnery (závazně nikoliv proto, že by se něco z malé privatizace vyjímalo), a po domluvě s privatizačními komisemi tam, kde privatizační komise budou stoprocentně souhlasit nebo sami nabídnou prodejny pro vstup do akciových společností. Zkusit to mimo jiné i z toho důvodu, aby zákazník viděl rozdíl mezi současným obchodováním státního podniku, privátníka a prodejny, která je součástí mezinárodního potravinového řetězce.

O zachování starých struktur, jak se domnívám, nemůže mluvit člověk, který si přečetl zákon o akciových společnostech. V čele akciové společnosti stojí představenstvo a představenstvo volí ředitele podniku. To není vazba ministr - ředitel podniku. Pokud ředitel vyhovuje, zůstává na svém místě. Pokud ředitel nevyhovuje, je odvolán a na jeho místo nastupuje ten, kdo je vhodnější a schopnější. Toto je nutné si uvědomit, než vůbec začneme mluvit o starých strukturách.

Dovolte mi ještě pár zmínek o dalších oblastech, které se nás týkají. První z nich je učňovský dorost. Pod resort obchodu spadá v současné době přibližně 30 000 učňů. Pokud se o tyto učně nepostaráme a obávám se, že privátníci, kteří si koupí prodejny, nebudou mít zájem v této prodejně, která musí vydělávat, protože ji vydražili za dost vysoké peníze, vychovávat 15 učňů, kteří ve svém prvním roce výuky mohou zkazit, na co sáhnou. A argument, že je to levná pracovní síla, ten neobstojí. My bychom navíc měli garantovat, že budeme učně vychovávat nějakým způsobem a diferencovaně - jinak pro velkoprodejny, jinak pro velká nákupní střediska a jinak pro malé privátní firmy o třech nebo pěti osobách. Ten program výchovy učňů je řešen. My jsme všechna učňovská střediska i střediska praktického vyučování vyňali z té nepřímé, neadresné působnosti Institutu obchodní výchovy, který byl drahý a ve výchově učňů nebyl pokládán za kvalitní. SOU jsou samostatnými právními subjekty. Sjednali jsme řadu stáží v řadě zemí světa od Francie přes Itálii a země Beneluxu až po Německo, Rakousko a Švýcarsko, kam už začnou vyjíždět studenti, zejména hotelových škol, ale i učni. Myslím, že pro ten vstup do Evropy alespoň někteří z nich budou připraveni. Navíc se alespoň dostanou k solidním jazykovým znalostem.

Patří k nám také oblast cestovního ruchu. To číslo, které dosáhl cestovní ruch v loňském roce, zatím nebylo publikováno, protože jsem to dostala na stůl teprve minulý týden. V roce 1990 překročilo naše hranice přes 50 miliónů turistů, což byl nápor na veškerá zařízení cestovního ruchu, to je ubytovací i stravovací. Pokud jde o orientaci, ze kterých zemí tito lidé přijíždějí, mohu uvést, že méně než polovina, ale stále rostoucí počet je ze západních států. Jejich nárůst činí asi 700 % v roce 1990 proti roku 1989.