Naše chybování svědčí
o tom, že ani v ČNR nelze spoléhat pouze na
nadšení a obětavost. Navrhuji, aby předsednictvo
zvážilo možnosti racionalizace práce poslanců,
jejich skupin i pléna. Zejména by mělo jít
o tyto možnosti:
1. urychlit práce na novém jednacím řádu
2. vypracovat jasný plán legislativních prací
3. znovu zajistit účelný rozvrh činností s důrazem na pravidelnost
4. zvážit nutnost a neodkládat zavedení hlasovacího zařízení
5. urychlit znovuotevření knihovny a čítárny
jako významného prvku informační soustavy
Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Přikrylovi. Prosím
pana poslance Komárka. Připraví se poslanec
Sojka.
Poslanec ČNR Vladimír Komárek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, v zájmu ulehčení situace se omezím jen na některé otázky, které položím vládě. Vládní prohlášení ve své části týkající se rodiny uvádí: vláda si uvědomuje, že dobře fungující rodina závisí na tom, jak se vyřeší bytová otázka. Bude proto podporovat bytovou výstavbu a přitom státní podporu diferencovat.
Faktem je, že zatím žádná koncepce bytové politiky neexistuje. Je známo pouze to, že se jejich rozsah včetně státních příspěvků výrazně redukuje. To znepokojuje zejména mladé lidi. Na tuto skutečnost jsem poukázal již při projednávání státního rozpočtu. Ptám se proto: jaká bude diferenciace ze strany státu a kdy bude předložen k projednání příslušný zákon.
Za druhé: jak známo, 28. ledna letošního roku byla podepsána generální dohoda mezi vládou a Československou konfederací odborových svazů, jejíž aplikace do podmínek rozpočtových organizací, především však v oblasti zdravotnictví a školství bude znamenat při poklesu reálných mezd o 12 % další nároky na státní rozpočet. Z jakých zdrojů hodlá vláda tyto případné nároky na mzdové prostředky krýt, když rezervy nepostačí zdaleka ani na krytí zvýšených nákladů na léky a další mzdové a věcné výdaje nepočítaje.
Za třetí: ať si to uvědomujeme, či nikoliv, vážné problémy prožívá podniková sféra. V části vládního prohlášení týkajícího se ekonomiky se uvádí: jsme si vědomi, že některé podniky se nebudou schopny na nové ekonomické podmínky rychle adaptovat. Vláda je rozhodnuta těmto podnikům dát šanci poskytnutím především dotací.
Jaká je však realita? Značná část podniků se potýká s platební neschopností, s velkými obtížemi zabezpečuje prostředky na výplatu mezd, nemá vyjasněn odbyt své produkce, nejsou schopny se vyrovnat s nepříznivými dopady vysokých úrokových nákladů a tak bych mohl pokračovat.
Nechci zde obhajovat podniky, je tu však velké nebezpečí, že pokud se bude proces velké privatizace oddalovat, nebo problémy se budou oddalovat, nastane velmi těžká situace, která se může přesunout i do sociální oblasti. To nelze v žádném případě podceňovat.
Vážným problémem je zadlužení podniků, na kterém se podílel v podmínkách tzv. plánovitého řízení i sám stát tím, že odčerpal i nemalou část obratových fondů a nahradil je úvěrovými zdroji. Osud tohoto bloku úvěru by měl být dořešen ještě do zahájení procesu. tzv. velké privatizace, a to nejlépe formou státních dluhopisů, z nichž část by mohla být kryta fondem národního jmění. Sama existence těchto úvěrů zatížených vysokými úroky spolu s dalšími problémy, o nichž jsem se zmínil, nastoluje otázku bankrotu některých státních podniků v oblasti průmyslu a zemědělství. Očekávám proto, že k tomuto závažnému problému, zaujme vláda zásadní stanovisko.
Ještě jednu otázku do našich řad. Složitý a mnohdy i komplikovaný vývoj nastoluje celou řadu problémů a otázek. Řešit je musí samozřejmě vláda. Má-li je však řešit, k tomu v celé řadě oblastí, potřebuje legislativní úpravu, a ta do určité míry za potřebami pokulhává. Odpovědnost nese i tento orgán, který často neefektivními diskuzemi odčerpává energii a odvádí od základních otázek.
Posuzujeme-li proto vládní prohlášení,
posuzujme je v kontextu s naší odpovědností,
posuzujme také efektivnost další legislativní
práce. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Komárkovi, prosím
pana poslance Sojku, připraví se pan poslanec Kříž.
Poslanec ČNR Tomáš Sojka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení poslanci, za prioritu v českých zemích byla ve vládním prohlášení označována otázka samosprávy a v ní nejdůležitějším pojítkem mezi státem a občanskou společností obec. Velká pozornost byla proto věnována komunálním volbám, které měly zajistit vznik samosprávných obcí. V programovém prohlášení si byla vláda vědoma, že tohoto cíle nelze dosáhnout bez ekonomické samostatnosti. Proto se v něm také říká, cituji: "Orgány měst a obcí by neměly být jen pasivními zakladateli hospodářských subjektů. Budou se muset aktivně účastnit podnikatelské činnosti. V součinnosti s dalšími účastníky budou sdružovat kapitál, rozvíjet podnikavost a uspokojovat nezajištěné potřeby obyvatelstva. Vláda proto hodlá připravit v co nejkratší době úpravy, které toto nové pojetí v hospodářství místní samosprávy zajistí." Konec citátu. Je mi jasné, že tohoto cíle nebylo možné dosáhnout ihned. Daňový systém nelze v tak krátké době změnit. Úsilí vlády však mělo být tímto směrem zaměřeno. Jaký je výsledek? Zákon o majetku obcí, který měl být schválen do voleb, bude projednáván v České národní radě až v březnu. Za posílení ekonomické samostatnosti obcí se vláda nedostatečně postavila při návrhu zákona o malé privatizaci. Odmítla podíl obcí na výtěžku z aukcí. Návrh rozpočtu na rok 1991 byl - alespoň podle mne - projednáván ministerstvem financí tím nejnešťastnějším způsobem, přes rušené KNV, které už měly úplně jiné starosti, než hájit zájmy okresů a obcí. Výsledkem je naprostá neprůhlednost rozpočtů okresních úřadů a od nich se odvíjející rozpočty obcí. Obecní zastupitelstva nejsou přesvědčena, že dostala to, s čím hospodařily národní výbory v roce 1990.
Naprosto nekryty zůstaly investiční potřeby bývalé akce Z. Část staveb se snad může stát předmětem privatizace. Část převezmou jiní investoři, zůstávají však nekryty akce ekologického charakteru. Přitom takové veřejně prospěšné stavby by se mohly stát alespoň do určité míry zdrojem pracovní příležitosti na překlenutí doby, než vzniknou nová pracovní místa ve výrobě nebo ve službách. Domnívám se, že obce budou muset sehrát důležitou roli jako článek proklamované záchranné sociální sítě. Mám na mysli např. kluby důchodců, místa v ústavech sociální péče, rozšíření čítáren, knihoven, prostory pro rozvoj zájmů mládeže, pokud chceme zabránit tomu, aby se nám toulala po ulicích a páchala trestnou činnost. To se bez finančních prostředků neobejde.
Doporučuji proto, aby vláda předložila České národní radě návrh podmínek hospodaření obcí, návrh zákona o majetku obcí - a dejme jim majetek co největší, nejen to, co zbyde z bývalých hospodářství národních výborů po privatizaci.
Doporučuji, aby se ministerstvo kontroly podívalo, jakým způsobem rozepsaly okresní úřady prostředky na obce a jak přenesly pravomoce na obecní úřady, zda je zabezpečen v plném rozsahu výkon státní správy.
Doporučuji, aby vláda předložila ke
schválení zásady indexace prostředků
pro zajištění provozu zdravotnických
zařízení, ústavů sociální
péče a škol. Okresní úřady
a obce musí mít alespoň minimální
jistotu, s čím mohou v průběhu roku
hospodařit, jestli je nechceme v očích voličů
zdiskreditovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Sojkovi, prosím pana poslance
Kříže, připraví se paní
poslankyně Váchalová.
Poslanec ČNR Karel Kříž: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, měl jsem
připravený příspěvek na zemědělské
téma. Ale v podstatě všechno nebo vesměs
vše bylo zde řečeno. Proto mi dovolte je úlevné
zvolání: Pánbůh zaplať, že
se konečně zaobíráme zemědělstvím.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Křížovi, paní
poslankyně Váchalová se vzdala svého
příspěvku. Nyní prosím paní
poslankyni Němcovou. Připraví se paní
poslankyně Janů.
Poslankyně ČNR Helena Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegové, budu asi pokračovat v tom, co nazval můj kolega "naším chybováním". Ze zprávy ministerstva kultury bych chtěla přečíst jednu větu: "Čím zjevnější se stává nutnost radikálního nastolení zásad tržní ekonomiky, tím častěji se ozývají požadavky, aby byla kultura před možnou komercionalizací chráněna s pomocí legislativních záruk". Praví se, že při prosazování všech představ, které obsahuje zpráva ministerstva kultury, ji vede obava: "aby se kultura v přechodném období nestala obětí situací, s nimiž nemáme žádnou zkušenost, která však hrozí být průvodním, nikoliv vítaným jevem logických ekonomických priorit".
Já bych chtěla poukázat na jeden návrh zákona, který naše sněmovna schválila a ukázat, co se z toho odvíjí. 21. prosince na plenárním zasedání navrhl poslanec Jakl. Cituji: "aby v textu rozpočtu všude tam, kde se vyskytují termíny Československá televize, rozhlas - na termíny Český rozhlas a Česká televize bylo nahrazeno textem Československé nebo České veřejné rozhlasové nebo televizní vysílání". V usnesení této schůze se pak praví: "dotace Československému rozhlasu se určují pro Československé (české) veřejné rozhlasové vysílání". 17. ledna dostal rozhlas přípis ministra financí, ve kterém se rozhlasu oznamuje, že se mu škrtá - odebírá - 50 mil. Kčs na základě tohoto zákona, který jsme tady my, včetně členů vlády i pana premiéra, odhlasovali. Ředitel Mandis z ČMF, který byl kontaktován telefonicky rozhlasem, ještě v prosinci slíbil, že vytvoří komisi, aby k danému problému mohl zaujmout náležité stanovisko. Nestalo se tak dosud. Prosím pana ministra financí, aby věc nějakým způsobem urgoval.
Já bych chtěla ukázat, kam půjde těch 50 mil. Kčs, které se ubírají státnímu rozhlasu a které mají podporovat veřejné rozhlasové nebo televizní vysílání. Veřejným rozhlasovým vysíláním můžeme mít na mysli pouze soukromé rozhlasové společnosti. Dosud je podáno přes 80 žádostí o licence soukromých rozhlasových společností. Jsou to většinou 7-8 členné skupiny, o kterých se předpokládá, že by chvilku hrály hudbu a dávaly mezi to nějakou reklamu. Pak je tu jedna velká společnost, která se připravuje velice vehementně, bude to akciová společnost a jednou z hlavních osobností této společnosti bude bývalý ředitel Českého rozhlasu Čech, který musel z rozhlasu po listopadovém období odejít. Že by nám toto vysílání, které nám v normalizační době tolik pilo krev, v rukou těch samých lidí, soukromníků, vysílalo zcela opačně, dost pochybuji. V této akciové společnosti, která se vytváří, má své podíly příslušný pan ředitel Čech a dosti velkou sumou se tam má podílet syndikát novinářů, proti čemuž se členové syndikátu novinářů bouří. Včera měla být schůze, kde se to mělo nějak řešit, ale jak to dopadlo, nevím.
Zajímavým způsobem se dává dohromady správní rada této akciové společnosti. Jsou rozhlasoví redaktoři, kteří současně hledají a nabízejí členství ve správní radě těm bývalým rozhlasákům, kteří museli v roce 1968 z rozhlasu odejít, kteří se vrátili a dokázali, že jejich profesionalita během dvaceti let neklesla, že jsou dobrými novináři a jejichž jména, po těch dvacet let umlčená, by byla určitou záštitou této správní rady.
Myslím, že takových věcí se bude objevovat a opakovat v různých oblastech více, a proto znovu upozorňuji pana ministra kultury na větu, kterou jsem citovala. Vzhledem k tomu, že ministerstvo kultury má vlastně obhospodařovat Český rozhlas, jak jsme se ze zprávy dozvěděli, chtěla bych upozornit pana ministra kultury také na to, že Český rozhlas už několikrát pod ministerstvo kultury spadal, několikrát se vymanil z této nadvlády, a že by bylo velice správné, aby bylo zváženo, zda-li je tento úmysl opravdu domyšlený a správný.
Když jsem se dozvěděla, že pan Čarnogurský blokuje na Slovensku možnost vytváření soukromých rozhlasových společností, velice jsem se rozčílila. Myslím si, že my je potřebujeme, jak rozhlasové, tak televizní, ale nemyslím si, že na ně máme platit my. Mluvila jsem zde s několika rozhlasovými pracovníky z kapitalistického zahraničí, kteří jsou dopisovateli jak státních rozhlasů, tak soukromých a oni byli tímto návrhem dost pobaveni. Vysvětlovali mi, že není možné, aby se na Západě soukromá společnost nějakým způsobem podílela na penězích státních, že je tomu vždycky naopak, že soukromé společnosti musí nějakým způsobem přispívat na státní rozhlas. My tedy přicházíme do tržní ekonomiky s něčím úplně novým. Pan Čarnogurský, doufám, zabránil alespoň tomu, že se v nejbližší době nebude na Slovensku vytvářet rozhlasová soukromá stanice, kterou by vedl a které by stát pomáhal finančně, pan bývalý ředitel Riško.
Já bych k rozhlasu chtěla říci jednu maličkost. Rozhlas má tradici, která vyvrcholila v roce 1968 a srpnových dnech. To, co tehdy rozhlas dokázal, se stalo předmětem studií, kandidátských a diplomových prací mnoha lidí na Západě. Byla to skutečně velká záslužná práce a měli bychom si uvědomit, jaký fantastický význam rozhlas má, co znamená v době, kdy se stát octne buď v momentu ohrožení nebo vůbec v době, kdy je třeba, aby rychlý komunikační prostředek opravdu působil. Chci poukázat na to, že kádrová situace v rozhlase dosud není dobrá a že na tu by bylo třeba se zaměřit.
Prosím tedy, aby se znovu uvažovalo o tom, jak těch
50 miliónů ponechat či neponechat pro to,
jak zní v návrhu zákona nebo, zda se domáhat
toho, aby ministerstvo financí a kultury, pokud by toto
rozhodnutí zůstalo platným, vytvořily
opravdu takový orgán, kde by se těchto 50
miliónů muselo zúčtovávat do
koruny, nikoliv do miliónů. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji paní poslankyni Němcové
a prosím paní poslankyni Janů. Připraví
se pan poslanec Chromý.
Poslankyně ČNR Ivana Janů: Pane přesedající, vážená vládo, dámy a pánové, vznáším tento svůj podnět na pana ministra zdravotnictví a uvědomuji si velice obtížnou situaci našeho zdravotnictví a nutnost prioritního řešení zásadních problémů. Přesto se domnívám, že i řešení tzv. drobných věcí, které se ve zdravotnictví vyskytují, přispívá ke zmírnění celkové tenze. Konkrétně mám na mysli přání mladých matek, zejména pražských, o umožnění přístupu a účasti jejich manželů nebo partnerů do porodnic při jejich porodu. Tato praxe je ve světě běžná a žádaná a v některých mimopražských nemocnicích i u nás možná - Havířov, Znojmo, Ostrov nad Ohří, Ústí nad Labem. Zájem otců být u porodu je asi 15 % z celkového počtu porodů, takže to není číslo příliš vysoké. V Praze však neexistuje žádná porodnice, kde by na přání mohl být otec přítomen. I českoslovenští psychologové a pediatři zdůrazňují, jak přítomnost otce u porodu je důležitá nejen pro matku, ale i tvořící se vztah otce k dítěti, ale i pro upevnění manželství a vzájemnosti v rodině. V tomto smyslu vyznívá i názor jednoho z nejpovolanějších prof. dr. Švejcara.
Proto apeluji na pana ministra zdravotnictví a prosím
ho, aby vahou své autority působil na primáře
porodnických oddělení a ředitele nemocnic,
aby pokud jim to podmínky alespoň trochu umožňují,
nebránili přítomnosti otců u porodu
jejich dětí. V Praze potom, aby alespoň jedna
porodnice byla k tomuto účelu určena a aby
o tom byla informována veřejnost. Jistě si
všichni uvědomujeme, že i toto bude příspěvek
k humanizaci našeho zdravotnictví. Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji paní poslankyni Janů a prosím
pana poslance Chromého, aby se ujal slova.
Poslanec ČNR Heřman Chromý: Vážený pane místopředsedo, vážená česká vládo, dámy a pánové, také já zde vystupuji s podnětem, který se přímo nedotýká hlavního bodu dnešní rozpravy. Napjatá, kritická situace, panující na zahraniční scéně, vliv války v Perském zálivu a její dopad na naši hospodářskou situaci, je myslím všeobecně znám. Nebezpečně a bezprostředně nás ohrožuje, podle mého soudu vývoj v Sovětském svazu, zejména v Pobaltí. Větší či menší vojenská centra a všemocná KGB se setkávají v Sovětském svazu s prostorem pro střet různých politických sil a vlivů. Ve svých konečných důsledcích to může znamenat zmrazení rodící se demokracie v zemích východní Evropy a zvýšení napětí v Evropě. Do nezadržitelného pohybu se mohou dát milióny lidí zmítaných občanskými nepokoji. Vyloučit nelze ani přesuny samozvaných vojenských sil. Spolupůsobení bývalých mechanismů totalitních pořádků je přitom nasnadě.
Mnohé známky domácího a zahraničního vývoje vykazují obdobné nebo dokonce shodné znaky s klíčovými okamžiky jak mezinárodně politické, tak vnitropolitické situace v roce 1938, či po roce 1945 nebo z období před srpnem 1968. Při pohledu na politickou situaci u nás se však nemohu ubránit dojmu, že jsme opět zahleděni a ponořeni jen do vlastních problémů, že se znovu zmítáme v hašteřivosti a nesnášenlivosti a podceňujeme nebezpečí zvenčí. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že FS za této vnitřně a zvenčí napjaté situace nedokázalo dosud přijmout ani jeden ze zákonů, které by posílily stabilitu a bezpečnost našeho státu.
Dovolte mi tedy, abych vznesl na základě § 5 zák. o jednacím řádu ČNR návrh na přijetí textu výzvy, k němuž se dosud připojilo zhruba našich 30 poslanců, výzvy ČNR poslancům FS.
Návrh tohoto textu zní:
"Výzva ČNR k upevnění bezpečnosti
a stability ČSFR. ČNR se obrací na FS touto
výzvou v zájmu upevnění bezpečnosti
a stability ČSFR.
1. ČNR navrhuje FS, aby neprodleně projednalo a přijalo na své nejbližší schůzi tyto návrhy ústavních zákonů:
- o ústavním soudu ČSFR
- o celostátním referendu a
- o stavu ohrožení státu.
2. ČNR dále navrhuje, aby FS obdobně přijalo
a vyhlásilo vojenskou doktrínu ČSFR".
Potud text výzvy. Pokud bude náš návrh podpořen sněmovnou navrhujeme, aby se případně k dopracování či k rozšíření textu sešli zástupci poslaneckých klubů za účasti poslance z ústavněprávního výboru. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík:
Děkuji panu poslanci Chromému. Prosím
pana poslance Kašubu. Připraví se paní
poslankyně Krejčová.
Poslanec ČNR Josef Kašuba: Pane premiére, pane předsedající, dámy a pánové. Dovolím si několik poznámek ke státoprávnímu uspořádání, tedy k té problematice, které byla věnována část zprávy pana premiéra.
V otázkách státoprávního uspořádání republiky spatřuji základ občanského porozumění ve směřování k takové variantě, která povede ke skutečné a ne pouze deklarované samosprávě, takové, s níž se i občané budou identifikovat a která bude tedy účelná a levná. Souhlasím s tím, že nelze ustupovat před demagogickými hesly a emotivními extrémními výzvami. Současně se však domnívám, že vláda by se měla zamyslet nad tím, proč se dostává ohlasu různým demagogům. Za racionální se jeví v brzké době přijmout zákon o zemském zřízení, a to na samosprávném základě, který by tak, jak zaznělo na brněnské schůzce moravských a slezských poslanců připravila iniciativní skupina poslanců politických stran a hnutí zvolených na Moravě a Slezsku.
Pokud jde o spolkové uspořádání,
a v něm spatřuji optimální způsob
budoucí podoby ČSFR, není možné
bez dlouhodobého intenzivního dialogu se slovenskou
stranou a její politickou reprezentací v rámci
práce na nových ústavách. Nemyslím,
že bychom se apriorně měli obávat tohoto
dialogu. Proč by náš zákonodárný
sbor, stejně tak česká vláda, nemohly
vystoupit se zásadní iniciativou, jako tomu v mnoha
případech učinila slovenská reprezentace.
Nejde přece o nic nepřirozeného.