V závěru roku doslova několik dnů po vydání usnesení vlády ČR ke konkretizaci ekonomické reformy v agrárně potravinářském komplexu došlo k významnému zhoršení ekonomických podmínek podniků, zejména prvovýroby. Zpracovatelé zemědělských surovin v návaznosti na kvantitativní a cenové požadavky obchodních systémů, ovlivněné i regulací maloobchodních cen potravin, výrazně zkrátili požadavky obchodních systémů ovlivněné i regulací maloobchodních cen potravin. Výrazně se snížily požadavky na dodávky potravin ze zemědělství, především mléka a jatečného skotu. To vše při velice problematických cenových podmínkách.
Postup obchodu i zpracovatelů vycházel z vlastního zajištění, prvovýroba už se neměla čím zajistit. Jakkoli jsou maloobchodní ceny potravin významným nástrojem pro snižování výrobních nákladů i regulace výroby, mělo by působit v celé vertikále zákazníka: zákazník - obchod - zpracovatel a výrobce surovin. Při absenci promyšlenějších časových brzd, například u tvorby ceny v obchodě % rabatu, dopadl protest zákazníka přímo na výrobce surovin, tedy zemědělské podniky. Drahé potraviny se okamžitě staly zdrojem růstu sociálního napětí ve společnosti nejen u obyvatelstva, ale i u podniků. Zesílilo volání po zemědělském programu, ale program je záležitost dlouhodobá, obsahuje cílová řešení.
Aktuální jsou opatření k okamžité korekci situace, a ta jsou připravena a v podstatě v těchto dnech jsou vyhlašována. Jde především o použití prostředků na cenové garance, vyhlášení nákupu mléka a jatečného skotu za garantované ceny. Chci však upozornit, že vlastně podle scénáře ekonomické reformy k tomu mělo dojít až od 1. dubna a od 1. května tak, jak stanoví federální výměr, nebo-li výměr federálního ministerstva financí.
Výše subvencí byla zemědělství určena s tím, že účel použití je v pravomoci republikového ministerstva. Praxe je taková, že federální ministerstvo financí hodlá do této koncepce opět zasahovat. Pouhým nepříznivým faktorem, nesmírně ztěžující m vstup podniků agrárně potravinářského komplexu do roku 1991, byl postup úvěrujících poboček Komerční banky při uzavírání úvěrových smluv na tento rok. Zejména pokyn ukončit poskytování úvěrů na trvale se obracející zásoby a dohodnout jiné formy úvěrů s vysokým procentem úroků a začít okamžitě s jeho splácením, často s požadavkem splatit během několika měsíců, znamenal okamžitý nedostatek finančních zdrojů pro hospodářskou činnost včetně výplaty mezd.
Došlo k přehlédnutí možnosti využít časových brzd ze scénáře ekonomické reformy, mezi něž patří i pravidla pro pohyby specifických cenových parametrů jako jsou úrokové sazby. Nehledě na to, že scénář považuje za nezbytné v předstihu před privatizací řešit dnešní zadlužení státních podniků v procesu odstátnění, aby do vlastního privatizačního procesu vstupovaly podniky bez zátěže negativními důsledky administrativně direktivního systému řízení.
Ministerstvo zemědělství České republiky včas připravovalo a prosazovalo různá opatření, při jejichž realizaci však naráželo a stále naráží na řadu překážek.
Jak vyplývá z následujících příkladů, jedná se zejména o dva okruhy těchto překážek: Jednak neznalost zemědělské problematiky, zejména u představitelů nezemědělských ministerstev, různých státních úřadů, bank apod. a dále snaha zájmových skupin získat výhody na úkor ostatních resortů i společnosti, zejména u představitelů různých politických stran, profesních svazů či sdružení.
Průvodními jevy bývají kabinetní politika, šíření dezinformací, vyvíjení politického nátlaku apod. Organizátory těchto nátlaků jsou ti, kteří naše zemědělství řídili 40 let a zřídili je až do dnešní podoby. To jsou ti, kteří si v tisku před své jméno nechávají psát titulek přední zemědělský odborník a přitom se nemohou smířit s naší zemědělskou reformou a tvrdí, že nevědí, o co nám jde. Mnohé rady, které z této strany dostáváme, mají v podtextu i skryté varování či přímo pohrůžky. I kdybychom je chtěli realizovat, prostě na to nemáme prostředky. Špatný je však ten, kdo rady dává a ne ten, kdo se jimi neřídí.
Chtěl bych uvést několik naprosto konkrétních příkladů.
Případ hovězí - červenec až prosinec 1990. Po odstranění záporné daně z obratu u potravinářských výrobků došlo od 9. července k výraznému snížení poptávky po výrobcích z masa a následkem toho k jeho relativnímu přebytku. Poprvé se výrazně projevilo tržní chování zákazníků a netržní chování zemědělského a zpracovatelského sektoru. Namísto skutečně tržních mechanismů, které by vedly k prodeji masa za podstatně nižší ceny, se po složitých jednáních na federální úrovni uvolnila z cenových fondů ministerstva zemědělství ČR částka 100 miliónů korun účelově určená na krytí slevy z obchodní ceny u hovězích výsekových mas, na úhradu nákladů spojených s uskladněním hovězího masa a ke krytí slevy z obchodní ceny u masných výrobků, při jejichž výrobě je používáno hovězí maso.
Lze říci, že šlo o politicky vynucený krok a první ústupek přežívajícímu socialistickému zemědělství.
Případ brambory - podzim, zima 1990-1991. V porovnání s rokem 1989 byla v roce 1990 celková sklizeň konzumních brambor přibližně o 30 % nižší, což bylo způsobeno jednak nepříznivými klimatickými podmínkami v důsledku sucha, jednak snížením osázených ploch o 5900 ha. Zásadní vliv klimatických podmínek je dokázán skutečností, že průměrný výnos činil 16,4 t z ha, přičemž v roce 1989 21,6 t z ha. Tržní mechanismy by přirozeně měly vést ke zvýšení prodejní ceny brambor, což by se jako zpětná regulace projevilo v dalších letech v osázení větších ploch.
Ministerstvo zemědělství ČR se pokusilo problém řešit adekvátním způsobem, a to zejména jednáním o výjimce z normy o snížení příčného průřezu hlíz na 35 mm, navržených úprav cenových regulací a podporou přímých dodávek na trh s vyloučením velkoobchodních skladů.
Dá se říci, že brambory byly nezřídka od výrobců dodávány přímo do prodejen.
Další okruh řešených otázek se týkal využití brambor s vyšším obsahem dusičnanů. Ty byly především dávány do loupáren a byly dodávány spotřebiteli oloupány. Výjimka z normy byla velmi rychle dosažena, ačkoli např. na jednání dne 18. září zástupci resortu obchodu se změnou normy zásadně nesouhlasili. Nejdůležitějšího z návrhů, to je cenové úpravy, nebylo dosaženo. S poukazem na spekulativní chování zemědělců, kteří přirozeně s dodávkami brambor čekali na cenovou liberalizaci po 1. lednu, bylo místo toho ministerstvem financí rozhodnuto, že brambory ze sklizně 1990 bude povoleno prodávat za ceny schválené pro prosinec 1990 a raději byl zajištěn dovoz méně kvalitních brambor z Polska. Nakonec z vlastní praxe znáte jejich kvalitu. Jednalo se o výskyt háďátka a hniloby suché i mokré.
Tento přístup je vlastně obrácený přístup v případě hovězího a je opět příkladem faktické podpory netržního chování zemědělců. Důsledky se zřejmě projeví i v letošním roce, a sice v nedostatku sadbových brambor.
Případ vejce - prosinec 1990. Již v měsíci říjnu došlo ministerstvo zemědělství ČR analýzou dostupných informací k závěru, že je ohroženo zásobování obyvatelstva jednak v listopadu a jednak koncem roku 1990. Dne 24. října 1990 jsem písemně žádal federální ministerstvo hospodářství o pozastavení veškerého vývozu vajec a dne 31. října jsem o totéž požádal ministerstvo obchodu. Náměstek z ministerstva hospodářství odpověděl, že omezení vývozu by bylo chápáno jako pozůstatek direktivního systému a jakýkoliv administrativní zásah do tržního mechanismu označil za nežádoucí. Vývoz vajec, zejména prostřednictvím podniku IMEX, tedy pokračoval. Jednalo se cca o 60 miliónů kusů. Je tedy otázka, kdo a proč stanovil cenu vajec tak, aby bylo výhodnější je vyvézt, než uplatnit na vnitřním trhu. Bylo to federální ministerstvo financí a jeho s resortem ministerstva zemědělství nekonzultovaná vyhláška 35/90. Kdo a v čí prospěch zabránil včasné změně této nepříznivé situace? Nakonec bylo nutné vejce dovézt, samozřejmě nevýhodně.
Případ demonopolizace - leden 1991. Dnem 31. prosince 1990 skončila platnost § 32 o státním podniku. Tento paragraf umožňoval zakladateli provést nezbytné organizační a strukturální změny v zájmu demonopolizace, decentralizace a dekoncentrace bez návrhu podniku, popř. jeho vnitřní organizační jednotky. Zakladatel byl mj. oprávněn vyčlenit vnitřní organizační jednotku za účelem založení dalšího podniku. Toto ustanovení dále dovolovalo s předchozím souhlasem vlády podnik zrušit nebo jeho hmotný majetek převést do vlastnictví jiné právnické nebo fyzické osoby nebo jej vložit do akciové společnosti.
Náš resort této možnosti plně využíval, neboť jsme založili cca 600 nových státních podniků. Ministerstvo zemědělství podpořilo návrh Úřadu vlády ČR na prodloužení platnosti tohoto usnesení do konce r. 1991, FS však tento návrh neprojednávalo. Fakticky to zpomaluje proces demonopolizace. Dopady vidíme mj. i v neúměrných cenách potravin na trhu.
Případ úvěry a úroky - leden 1991. Ve finanční situaci zemědělských a zpracovatelských podniků na začátku roku 1991 se promítá nejen fungování či spíše živelné a nepřiměřené fungování trhu, ale i vnější faktory, nepředvídatelné zvýšení cen vstupů, zejména pohonných hmot, radikální snížení odběrů mléka a jatečního skotu a druhotná zadluženost. Přitom proces zemědělské výroby má minimálně roční periodu (rostlinná výroba). Její začátek je po sklizni, nikoli 1. ledna. Výrobní cyklus živočišné výroby je ještě delší a nelze ho operativně přerušit a zejména ne pak obnovit.
Za této situace se začaly tržně chovat banky, zvedly úroky z úvěrů na trvale se obracející zásoby ze 6 na 22-24 % a požádaly o jejich splacení zejména a nejčastěji do 31. 3. 1991. To nevede k potřebné liberalizaci ekonomiky slabých zemědělských podniků, ale přímo k likvidaci celého odvětví.
Ministerstvo zemědělství ČR musí vyvíjet úsilí k udržení ekonomiky alespoň na úrovni nezbytně pro transformaci zemědělství na tržní podmínky, neboť by nebylo co transformovat.
Šablonovitý přístup k financování trvale se obracejících zásob odporuje dlouhodobému cyklu zemědělské výroby a jejímu rytmu v průběhu roku. Nejde totiž o nelikvidní nebo nepotřebné zásoby, ale o zvířata, krmiva, osiva, zásoby obilí apod., které se postupně realizují v průběhu roku, přičemž tuto realizaci nelze zkrátit, přerušit apod.
Vše se odehrává v podmínkách, kdy se opožďuje vydání právních norem, jejichž existence a znalost je pro správný rytmus kroků vytvářejících reformní prostředí. Navíc jednotlivé orgány státní správy zasahují do tržního prostředí nekoordinovaně s různou mírou znalostí a tím i s neočekávanými výsledky. Příkladem může být např. vydání výměru FMF 01/91 a seznamu zboží s regulovanými cenami. Výměr nebyl k 1. lednu podepsán. Bezprostředně po něm byla schválena dotace na konzumní mléko bez určení zdrojů, ze kterých bude hrazena. O těchto penězích opět rozhodl někdo jiný než ten, kdo je má obhospodařovat v souladu se zemědělskou politikou.
Má-li mít ministerstvo zemědělství možnost realizovat jakoukoliv ucelenou zemědělskou politiku, musí k tomu také mít příslušné kompetence. Je například nemožné být zodpovědný za zemědělství a pracovat v podmínkách, kdy někdo jiný s malou znalostí věci určí cenovou politiku, dotační politiku, úvěrování a úrokování. Pokud by snad nešlo o malou znalost věci, ale o přisluhování určitým zájmovým skupinám, bylo by vše ještě horší.
Podle mého názoru je ekonomická reforma v každé zemi prostředkem k dosažení prosperující společnosti. Společnost je prosperující tehdy, tvoří-li hodnoty. Hodnototvornost společnosti je základní podmínkou jejího rozvoje a existence. Z toho vyplývá nutnost podpory těch výrobních subjektů, které zajišťují rozvoj a existenci společnosti.
Je očividné, že rok 1990 nebyl přípravou na transformaci centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržně orientovanou, ale spíše rokem nahodilé posloupnosti kroků více méně neprovázaných, kroků bezvýznamné strukturalizace. Pokud vůbec bylo něco na úseku ekonomiky uděláno, pak obvykle bez vědomí systémových důsledků. Scénář postrádal odvětvová specifika a cíle vědomou snahu zvýšit výkonnost těch oborů a činností, ve kterých mělo Československo šanci se uplatnit na světovém trhu.
Nikdo nevěnoval nejmenší pozornost podnikům, ve kterých byla autorita všech článků řízení smrtelně oslabena volbami tak dokonale, že do dnešního dne jsou všichni řídící pracovníci de facto voleni. Takový stav samozřejmě vyúsťuje do absence dravého managementu. Rozhodovací proces je rozmělňován do nerozhodnosti, ostychu a obav o vlastní osud. V podstatě v souvislosti s tímto mým názorem jsem zakázal průběh konkursních řízení a provádíme pouze výběrová řízení a vedoucí pracovníci jsou jmenováni.
K tomuto stavu výrobní základny socialismu se přidružily problémy s restitucí, privatizací a transformací. Přestože nic nebylo dokončeno a vstupní podmínky dokompletovány, byla reforma spuštěna téměř absolutní liberalizací cen.
Je známo, že přechod z jednoho systému do druhého s jiným chováním, strukturou a vlastnostmi, je v kybernetice nazýván přechodovým stavem. V tomto stádiu je teoreticky možný nejen přechod, ale i rozpad systému. Proto musí být tento stav velice pečlivě připravován, průběžně sledován a pokud možno okamžitě regulován, jestliže lze z jeho chování, tedy i z jeho sledovaných charakteristik vyrozumět nebezpečí blížícího se rozpadu. Toto nebezpečí je o to větší, o co větší je rozdíl v chování obou systémů a o co kratší je doba přechodu. Chtěl bych podotknout, že jenom záležitostí úvěru se zabýváme už více než jenom dva měsíce.
Podle mého názoru musí být scénář chápán jako sled provázaných etap, ve kterém by jejich návaznost a jejich podmínky byly jasně určeny, včetně specifikace postupných cílů v průběhu přechodu. Dále musí být určen orgán dohlížející na průběh reformy, schopný v případě nežádoucího vývoje operativních zásahů. Tento orgán by působil prostřednictvím jasně kodifikovaných určených rychlých regulačních nástrojů. To ovšem vyžaduje úzkou spolupráci všech tří vlád a jejich jednotný postup.
Z teorie spolehlivosti je známo, že následná opatření bývají řádově dražší než opatření preventivní. Kdyby tomu tak v případě scénáře bylo, musela by likvidaci starého systému před házet podrobná odvětvová analýza, demonopolizace, ekonomická stabilita postupu privatizace apod.
Postavení nehodnototvorných institucí, jejichž funkce by měla být přísně regulační, je však zatím takové, že jsou nadřazeny institucím hodnototvorným. Vede to k tomu, že prvé z nich kvůli krátkodobým cílům plošně likvidují ty druhé, resp. k tomu, že všechny následné zpracovatelské instituce mohou v důsledku takto vytvořeného prostředí zneužívat svého monopolního postavení a tak se bezostyšně podílet na likvidaci základních výrobních článků, bez ohledu na dlouhodobé důsledky svého počínání.
Jsme v situaci, kdy jeden subjekt obludně okrádá druhý, a pokud možno, všichni okrádají společnost. Dochází k podstatnému rozkrádání mnohých podniků, statků a družstev. Vznikají nové podniky a akciové společnosti založené na podivných zdrojích. Např. Agrobanka jako jediná disponuje finančními zdroji, které by však měly být vytvářeny z vkladů zemědělců a měly by sloužit zemědělským podnikům. Jenže tyto podniky jsou stále více a více ztrátové. Stejně záhadně se rozplynuly prostředky zahraničních vlád a firem do anonymity federálních úřadů a institucí. Zcela neočekávaně jsme však konfrontováni se skutečností, že např. vlády skandinávských zemí, Velké Británie apod. pozastavují svoji finanční pomoc zemědělství ČSFR na základě zjištění, že tato pomoc není využívána k předpokládané podpoře soukromého sektoru, ale naopak k podpoře nově vznikajících podniků a společností z pochybně získaných zdrojů.
Na druhé straně nadměrná zadluženost hospodářských subjektů má být řešena pomocí státu. A my všichni k tomu údajně bezmocně přihlížíme. Sledujeme, jak se části družstev propadají do soukromých rukou těch, které jsme s vysokým odstupným přinutili opustit naše centrální úřady. Sledujeme, jak tito vyhození zakládají nejrůznější unie a vytvářejí tak stínovou strukturu správy zemědělství. Díváme se, jak se všichni z nomenklaturního bratrstva semkli do neohrozitelných kartelů a vytvořili monopoly, o kterých se socialismu ani nesnilo. Diktují své nehorázné podmínky a chtějí rozhodovat o osudech ministrů.
Věřte, že hledáme právní cesty, jak zabránit této nebezpečné situaci. Na mém úseku byl k 1. říjnu 1990 ustaven kontrolní útvar, který už má za sebou celou řadu vyřešených případů rozkrádání. Jedná se o miliónové částky. Vše je předáno příslušným prokuraturám. Malé ryby je možno chytit do ruky, velké je třeba chytat delší dobu, protože je třeba na ně políčit.
Za této situace představují výroky o tom, že zemědělství nemá a nebude mít žádná specifika, neuvěřitelný diletantismus. Zemědělství má velmi výrazná specifika. Uvědomují si je všechny vyspělé státy a podřizují tomu své ekonomiky. Zejména v dnešní době význam zemědělství, které se z pouhého producenta potravin stává tvůrcem životního a krajinného prostředí, prudce stoupá. A u nás to pak platí dvojnásob, porovnáme-li smutné dědictví socialistické zemědělské velkovýroby s životním prostředím zemědělského venkova vyspělých zemí.
Specifika zemědělství spočívají mimo zjevné faktory jako jsou jaro, léto, podzim a zima zejména v nemožnosti obnovy zdrojů v krátkých lhůtách, jako je to možné např. v průmyslu. Důsledky chybných opatření několika měsíců mohou mít nedozírné následky, které se pak budou se značnými náklady napravovat po léta.
Výše uvedené nedostatky se proto zemědělství dotýkají nejvíce a jejich důsledky pocítí celý národ. Zcela nutně hrozí v prvním pololetí zánik většiny zemědělských podniků, a to jak v prvovýrobě, tak ve zpracovatelském průmyslu.
Nevhodná úvěrová politika a možnost exportu v nereálném poměru k dolaru způsobí nebo může způsobit levný vývoz potravin ihned po sklizni bez zbytečných nákladů na dlouhodobé skladování. Bude následovat nedostatek těchto potravin na našem trhu. Důsledek toho bude drahý dovoz a zbytečné snižování koupěschopnosti občanů.
Zamyslíme-li se, musíme si uvědomit, že v těchto dnech je tato záležitost velice aktuální pro cukr, neboť cukrovary končí svou kampaň, předávají vyrobený cukr do skladů a otázka úrokování a úvěrování je nám jasná. Nedojde tedy k programované stabilitě trhu potravin, ale k destabilitě celé zemědělské výroby a zpracovatelského průmyslu. To může mít za následek i dosti značný počet nezaměstnaných.
K tomu, aby se zabránilo tomuto vývoji, je nezbytné přijmout okamžitá regulační opatření dočasného charakteru. Musí spočívat především v okamžité změně úvěrové politiky podle specifik výroby a v regulaci exportu potravin a zvířat. Mohu říci, že dnes odpoledne se hospodářská rada vlády bude zabývat dalšími možnostmi řešení této problematiky úvěrování a úrokování.
Tato opatření neznamenají návrat k direktivnímu řízení, ale jsou nezbytná, neboť pro liberalizaci cen nebyly vytvořeny dostatečné předpoklady ani ne demonopolitizací výroby, obchodu a bankovnictví, ani v oblasti majetkoprávních vztahů. Po přechodnou dobu je tedy nezbytné chránit základní výrobní strukturu zemědělství, zejména tu schopnou, a tím chránit i občany. Zřejmě je mou velkou chybou, že jsem vám nepodal tak obšírnou zprávu dříve, když se nám postupně nedařila naše opatření, která byla přijata jak v hospodářské radě vlády, tak přímo na jednání vlády, prosazovat. Tím se zemědělství dostávalo do situace, ve které dnes je.
Současně bych vás chtěl požádat
o maximální podporu při řešení
těchto problémů do budoucna a dát
ke zvážení, zda by nestálo za to v ČNR
zřídit výbor pro zemědělství.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Kubátovi za obšírnou zprávu, která nám odpověděla na řadu otázek. Dříve než požádám posl. Přikryla o vystoupení, upozorňuji, že vzhledem k počtu přihlášených a vzhledem k tomu, že bude také podávána zpráva o lustracích, zpráva o činnosti předsednictva, jeví se situace tak, že nebude možné dnes ukončit naše zasedání. Budeme je muset přerušit a pokračovat zítra. Prosím, aby to vzali poslanci na vědomí.
Nyní prosím pana poslance Přikryla. Připraví
se poslanec Komárek.
Poslanec ČNR Ivo Přikryl: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážená sněmovno, nemařil
bych váš vzácný čas, kdybych
nebyl zavázán slibem přímluvy. Chtěl
bych ještě jednou obrátit vaši pozornost
k chybě, kterou jsme udělali odepřením
dotací Svazu bojovníků za svobodu ze státního
rozpočtu. Proti podrážděnému
ohlasu v tisku byla reakce samotných členů
decentní. A tím na mne udělala velký
dojem. Jde většinou o lidi, kteří hodně
zkusili a nad to zažili ještě ústrky.
Nepatrný aparát jim umožňuje poskytovat
drobné pomoci jako právnické porady, dědická
a jiná úřední řízení
apod. Když si uvědomíme, že např.
v okrese Děčín, je věkový průměr
členů SBS 73 let, dostává i malá
finanční pomoc poněkud jiný rozměr.
Navrhuji, abychom vrátili z rozpočtu oněch
7,7 mil. Kčs jako dotaci SBS. Chybu, které jsme
se dopustili, můžeme poměrně snadno
napravit a nebude to ani velká hanba. Atmosféře
úsporné minimalizace výdajové stránky
rozpočtu jsme v dobré protiinflační
snaze podlehli všichni. Dokonce i resort, na kterém
šetřit se ještě nikdy a nikomu nevyplatilo,
jí byl poznamenán. Tím resortem bylo školství
a já vás již nyní prosím o neopakování
takové chyby při přípravě příštího
rozpočtu.