Česká národní rada 1990 – 1992

Méně jasné, jak lze doložit včerejším vystoupením pana premiéra a poskytnutými dokumenty resortem zemědělství, jsou kroky, které k těmto cílům vedou. Realizace ekonomické reformy v zemědělství má své odlišnosti pro specifiku výrobního cyklu a vláda spolu s resortem zřejmě prozřetelně v programovém prohlášení z minulého roku se konkrétnosti vyhnula stejně jako to činí nyní. Zvolila - a jinak to asi v přechodném období není možné - cestu pokusů a omylů. Nic proti tomu, ale pouze za jednoho předpokladu: Za existence trvalé analýzy dopadů operativních rozhodnutí centra do běžného života a pružného opravování takových rozhodnutí, která působí jinak, než chceme, nebo než jsme mohli předpokládat. Takovýto postup je náročný na vysokou odbornost, široký informační systém fungující obousměrně, pevně stanovená pravidla a alespoň minimální manévrovací prostor v duchu těchto pravidel. Nemohu posoudit, zda tyto základní předpoklady resort zemědělství má. Soudím výsledky práce podle toho, jak mám příležitost je vidět dole. Já nepatřím opravdu k těm, kteří lehce podléhají jakýmsi katastrofickým náladám. Zkušenost mě naučila, že snaha nižších vůči vyšším je většinou líčit situaci černěji než opravdu ve skutečnosti je. Ale tentokrát jsem přesvědčen, že zemědělská a potravinářská výroba je skutečně velmi blízko kolapsu. Já oceňuji práci pana ministra a jeho osobní angažovanost při hledání cest likvidace vyčlenění z potravinářského řetězce, jeho pozornost, kterou věnoval alternativní zemědělské výrobě nezávadných potravin, jeho uvědomovací práci v těchto oblastech a určitě i v řadě dalších, o kterých nevím. Co nemohu ocenit je ale fakt, že dosud neexistuje zemědělský program, tedy to, co by vyjasnilo řadu pochybností, to co mohlo odhadnout a reagovat nebo alespoň upozorňovat, varovat a alternativně řešit spuštění nekontrolovatelné funkce trhu při monopolním obchodu, monopolní sféře vstupů do zemědělství, monopolním zpracovatelském průmyslu a nakonec i monopolními výrobci. Spoléhat na to, že ekonomické problémy stávajících zemědělských producentů jen urychlí proces privatizace v zemědělství i bez potřebné legislativy, není naivní potud, pokud vím, že to nijak neohrozí trh s potravinami. Při likvidaci státních statků a ekonomickém krachu zemědělských družstev tuto jistotu nemám a nemohu mít, i kdyby okamžitě každý vlastník půdy se stal soukromým zemědělcem a začal intenzivně vyrábět. Spoléhat na vztah lidí na venkově k půdě, na to, že stejně zasejí a sklidí, podle mého názoru tak úplně také nejde. Je známo, že vláda přijala koncem ledna opatření k řešení problémů zemědělství a na trhu potravin. Rámcově se o nich zmínil pan premiér. Jsou to opatření zcela jistě potřebná, možná účinná, ale přišla pozdě. Pozdě proto, že neodstraňují nedůvěru zemědělců, se kterou se setkáváme, se kterou se na řadu z nás obracejí bez ohledu na to, zda reprezentují pracovníky státních podniků, zemědělských družstev nebo soukromé zemědělce. Nedůvěra směřuje především k ministerstvu zemědělství proto, že adekvátně nereaguje na upozornění, petice, požadavky ze setkání zemědělců a společných jednání zemědělské veřejnosti. Že k řešení problémů přistupuje pozdě, až pod tlakem veřejného mínění a ekonomické situace a nikoliv s předvídavostí a koncepčností a že nedokáže zpracovat, obhájit a prosadit zemědělský program na přechodné období. Za druhé, rozpracovaný scénář ekonomické reformy do podmínek zemědělství a potravinářského průmyslu a za třetí prosadit ve vládě základní ekonomická pravidla státní politiky vůči resortu zemědělství s garancí - byť samozřejmě garancí podmíněnou - jejich platnosti alespoň jeden rok s úpravou pro rok další. Toto shrnutí mě vede k tomu, abych si vám dovolil navrhnout, vážená sněmovno, abychom uložili vládě nebo panu ministru zemědělství, aby předložil na příštím zasedání analýzu příčin, které vedou ke kritickému stavu v resortu zemědělství a potravinářském průmyslu s vymezením odpovědnosti a s konkrétními opatřeními k nápravě včetně těch, které přijala vláda 30. ledna letošního roku. Já se totiž domnívám, že je čas, abychom slyšeli a posoudili všechno, co brání resortu realizovat představy a třeba i nezveřejněné koncepce zemědělství, anebo, zda je příčinou nesamostatnost a nerozhodnost. Růst nedůvěry a pochybností vůči resortu i osobě pana ministra je nutno zastavit pravdivostí a otevřeností především proto, aby se z bývalého stabilizujícího faktoru ekonomiky nestal prvek přispívající k ekonomické nestabilitě a růstu zadluženosti.

Navrhuji dále, za druhé, aby ve stejném termínu byly sněmovně předloženy minimálně teze zemědělského programu, scénáře ekonomické reformy v zemědělství a základní ekonomická pravidla státní politiky vůči zemědělství a potravinářskému průmyslu. Jenom tak lze posoudit míru důvěry či nedůvěry ve schopnost resortu řídit. Děkuji vám za akceptování návrhů i za pozornost, kterou jste mi věnovali. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Matějkovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Soural a připraví se pan poslanec Hájek Josef. Chtěl bych vám sdělit, že předpokládané ukončení dopoledního programu je ve 12,30 hodin a zahájení odpoledního programu ve 14 hodin, takže prosím tu čtvrt hodinu ještě vydržme.

Poslanec ČNR Jaroslav Soural: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové! V průběhu včerejšího projevu předsedy vlády jsem v duchu přiznal, že role opozičního poslance je nesporně výhodná. Přinejmenším nejsem povinen před voliči vysvětlovat politiku vlády a obhajovat ji. Ani velice kultivovaný projev předsedy vlády totiž nemohl zakrýt skutečnost, že jeho obsah i přiložené materiály vedení ministerstev vyvolávají vážné otazníky, ba i vykřičníky. V kontextu společenské atmosféry, ve které žijeme, dokonce si troufám tvrdit, že předložená zpráva o plnění programového prohlášení mě znepokojila. Z časových důvodů s určitou lítostí se však nepřipojím k té řadě kritických výhrad, které jsme už na adresu vlády slyšeli. Považuji je za oprávněné, nejsou produktem nějakých laciných politických kalkulací. Plní funkci zpětné vazby, jsou konstruktivní.

Rozhodl jsem se postupovat jinak. Chci zde ocenit pozitivně tu pasáž projevu pana premiéra, ve které se premiér hlásí k myšlence vlády občanského porozumění. (Nemá jistě na mysli pouze rozměry Občanského fóra.) V podmínkách dramatického hospodářského vývoje, sociálního napětí a politických konfliktů považuji tudíž tuto myšlenku za neobyčejně potřebnou a nosnou. Vláda by však měla bezodkladně v praxi potvrdit, že slavnostně vyhlášený závazek míní naprosto seriózně. Osobně očekávám, že bude především konkrétními kroky čelit reálnému nebezpečí obnovení nekontrolovatelného mocenského systému prosazujícího zájmy velice úzké skupiny politicky a sociálně privilegovaných. Za prvý jednoduchý, ale velice přesvědčivý doklad upřímnosti postoje vlády bych v této souvislosti považoval reálné zpřístupnění státních sdělovacích prostředků reprezentantům všech politických sil.

Nevidím opravdu žádný omluvitelný důvod pro stav, kdy občan z těchto zdrojů získává informace o představách, záměrech a programech kritiků oficiální politiky prakticky pouze přes filtr často nekvalifikovaných a záměrně zkreslených komentářů. (Až se například v pořadu Co týden dal setkají představitelé levice na televizní obrazovce, budu to považovat za velice nadějný signál nebo příslib do budoucnosti). Označení "vláda občanského porozumění" se stane výstižným také tehdy, když se v politice vlády začne zřetelně prosazovat sociálně odpovědný pragmatismus, kompetentnost a programový odpor proti iracionálním receptům, ať je navrhuje a propaguje kdokoliv. Demonstrovat takové odhodlání lze například na přístupu k zemědělským družstvům. Neskrývané snahy relativně dobře fungující výrobu ohrozit je nutno včas zastavit.

Konečně poslední doklad toho, že se na půdě českého parlamentu setkávám s představiteli vlády občanského porozumění, budu spatřovat v tom, že se pro jejich členy stanou zásady politické kultury skutečným zákonem. Význam pilířů politické kultury to je tolerance, snaha o pochopení druhého, vzájemná úcta nebývale roste v podmínkách, kdy politické konflikty často zatemňují mysl, kdy nezřízená touha po moci velí odhodit obyčejnou lidskou slušnost jako neúnosnou zátěž.

Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vláda se citelně odchýlila od programového prohlášení. Některé příčiny zde byly naznačeny. Především bezvýhradný souhlas s představami federální vlády má negativní účinky v ekonomice, v sociální oblasti, ale též v kultuře a v dalších sférách společenského života. Sociální základna politiky české vlády se redukuje, objevují se a stupňují zbytečné konflikty. Také snaha nerespektovat v politice kontinuitu historického vývoje zákonitě vyúsťuje do slepé uličky. Důkazy o platnosti tohoto tvrzení jsou přece až příliš živé.

Mohu-li tedy chápat tezi o vládě občanského porozumění jako signál určitého obratu v postoji české vlády, mám pro takovou tendenci nejen pochopení, ale jsem na této cestě odhodlán konkrétní kroky i podporovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Souralovi. Nyní promluví pan poslanec Hájek a jako poslední před přestávkou vystoupí pan poslanec Wolf.

Poslanec ČNR Josef Hájek: Vážený pane předsedající, vážená česká vládo, vážení kolegové, program tohoto zasedání ČNR chápu jako přímé vybídnutí k tomu, abychom se alespoň na malou chvíli dokázali vyprostit z legislativního chomoutu zákonodárců a pokusili se posoudit účinnost našeho počínání. Proto zde chci říci několik názorů, poznámek i otázek k vývoji hospodářství v České republice k realizaci reformních kroků, jejich hloubce a fázování. Tady je podle mého názoru klíčové místo úspěšnosti celé transformace, zde každá chyba startuje a akceleruje proces následných ztrát a problémů.

Především se domnívám, že je třeba znovu posoudit objektivně zásadně vnitřní i vnější podmínky pro reálnou průchodnost ekonomické reformy a nespoléhat pouze na obecná teoretická schemata. Nechci zde provádět výčet a rozsah všech hlubokých změn v krátkém předcházejícím období. Za mimořádně významnou však považuji tu skutečnost, že v roce 1990 nastal zásadní zlom v osmileté hospodářské konjunktuře ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou a nastává časově neomezené období recese. Tento fakt silně omezuje kapitálový i podnikatelský průnik ze zahraničí do naší ekonomiky a platí-li tržní zákony, budeme nuceni prodávat hodně levně. Všechny země, které podobný manévr uskutečňovaly, považovaly za nemožné, že budou privatizovat podniky nad propastí a navíc s devastovaným lidským kapitálem. Připadá mi v této situaci zcela nelogické devalvací měny i jinými kroky znehodnocovat všechny výrobní faktory včetně lidské práce, když, jak se zdá, je stejně potenciální kupec v nedohlednu.

Z toho vyplývá i následující otázka: Jaká je kompetence české vlády a tedy i odpovědnost za průběh transformačních kroků? Nejde mi zde o vlastní tvář české ekonomiky za každou cenu, ale není to tak dávno, kdy nám vláda modelovala variantu tzv. ekonomické samostatnosti jako možné krizové řešení. Není týden, kdy se neprojednávají další kompetenční spory ekonomického charakteru - rozpočet, ropa, minimální mzdy, působnost v cenové oblasti, antimonopol. Výsledkem je potom lepená reforma z drobných konsensů, ke které se federální garant, ústy svého premiéra, nehlásí. Sdělení pana Čalfy z minulého týdne je obdivuhodné. Za situaci po liberalizaci některých cen přímo odpovídají republiková ministerstva financí a obchodu, necítí se odpovědný ani za to, že není antimonopolní zákon, protože ho zpozdily kompetenční, tedy národní spory. Ptám se jako praktický ekonom: Nechybí nám spíše konkurenční prostředí? To však není otázka měsíce či 6 měsíců a hledat rychlé řešení v konkurenci zboží ze zahraničí je v současné době luxus a mohlo by přivodit zbytečný kolaps dalších tuzemských výrob.

Dovolte mi ještě jednu poznámku na téma odpovědnost. Vím, že ten, kdo půjčuje, si klade i podmínky, tedy podmínky měnového fondu. Některé jsou evidentní, jiné se šeptají. Pan premiér Pithart včera řekl, že jsou velmi přísné. Zní však jako diktát. Do konce července musíme nabídnout v aukci 13 tisíc provozních jednotek a do konce roku dalších 20 tisíc. Obdobně je postavena zřejmě i otázka velké privatizace. Přitom ve vládním prohlášení minulého roku nám vláda tvrdila, že podniky dostanou šanci postavit se na vlastní nohy a právo na existenci ztratí, až tuto příležitost promarní. Považuji proto za nutné odtajnit soubor všech podmínek a dohod s měnovým fondem. Snad nejsme ještě tak daleko jako v Polsku, kde měnový fond rozděluje i ministerská křesla.

Nezbytnou podmínkou pro úspěšný transformační manévr jsou i určité rovnovážné makropodmínky, stanovené alternativně i v rozsahu přijatelných rovnovážných pásem. Je rozumné, ale zdaleka ne dostačující, soustředit veškerou pozornost na pouhý přebytek státního rozpočtu. Konec konců státní rozpočet, přes významnost své ekonomické funkce, je jen výslednicí hospodářských procesů v ekonomice. Zdá se mi, že s razantním odbouráním hmotných plánů ztratilo centrum téměř zájem o základní charakteristiky hmotných a energetických vztahů. Podle mého názoru je nedostatečně respektováno hledisko přechodového období a profituje snaha po tzv. čisté cestě tržní dominance bez všech prvků nečistot. Vláda by však neměla podléhat tomuto populismu a některé potřebné nástroje regulace si v tomto období prostě nemůže nechat vzít. Možná z nedostatku informací soudím, že je podceněna - alespoň na přechodné období - funkce východních trhů, a to nejen na straně vstupů do naší ekonomiky. Znám výsledky z vrcholových jednání se sovětskou stranou. Pro normální funkci české ekonomiky jsou to hodnoty naprosto nedostačující. Ptám se tedy i na výsledky obchodních jednání v dalších etážích, především na úrovni vlády České republiky. I to jsou významné informace pro strategické rozhodování a řazení dalších reformních kroků.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, vím, že vláda bude muset především v letošním roce řešit více problémů než je pouze hodně. Chtěl jsem svým vystoupením akcentovat tu skutečnost, že za zcela zásadní je třeba považovat výstupy práce v ekonomice, kde pouhé kritérium rychlosti může být cestou k malé úspěšnosti práce. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hájkovi, a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Wolf.

Poslanec ČNR Miroslav Wolf: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, má interpelace se bude týkat ministerstva zemědělství, konkrétně pana dr. Kubáta. V předloženém hodnocení činnosti ministerstva zemědělství je uvedeno, že "v lesním hospodářství se skoncovalo s přímým zasahováním do působnosti podniků, takže už nejsou nuceny k nadměrné těžbě". Já, bohužel, musím konstatovat, že nadměrná těžba nadále pokračuje a je smutné, že právě v oblastech, kde bychom to nejméně potřebovali. Proto se na vás obracím, pane ministře, se žádostí o urychlené řešení hospodaření státních lesů Brno, lesní závod Znojmo, v chráněné krajinné oblasti Podyjí, na území budoucího národního parku. Dle předložených materiálů zde dochází k nadměrnému hospodářskému využívání lesa přesto, že se jedná o chráněné území. Dovolte mi nyní, abych vám podal stručný rozbor situace tak, jak mi jej poskytli pracovníci chráněné krajinné oblasti.

Základním předpokladem národního parku dle mezinárodní definice je skutečnost, že lesy nebudou hospodářsky využívány. To však neznamená, že by se v lesích národního parku měla okamžitě zastavit těžba dřeva. Naopak hospodářství bude nadále řízeno ve směru převedení porostu do přírodních struktur a skladby dřevin. K tomuto cíli bude směřovat i těžba. To znamená, že je nutno vytěžit skladebně nevhodné dřeviny, nikoliv však holosečí. Stát tedy o žádné dřevo ochuzen nebude. Zalesnění - obnovu lesa - je nutno provádět jen u nevyhovujících porostů, výhradně ekologickými postupy s vyloučením monokultur. K těmto velice stručně uvedeným cílům směřovaly i návrhy Správy CHKO, které však většinou nebyly při zpracování LHP respektovány.

Rozsah těžeb za decenium 1985-1995 je neúměrně vysoký, v průměru to vychází na 17,5 tis. kubíků. Zejména je však důležitá skutečnost, že většina těžeb má být realizována formou holoseče, s čímž nelze absolutně souhlasit. Proto lesnická sekce Poradního sboru CHKO, v němž mimo jiné pracují i odborníci z lesnické fakulty, z geografického ústavu, ze Správy CHKO, zpracovala opravené návrhy a způsoby těžeb se žádostí o změnu lesnicko-hospodářského plánu. Žádosti nebylo vyhověno a těžby v roce 1991, t.j. za jediný rok činí skoro 25 tisíc m³, do značné míry opět holoseče a dále jsou likvidovány cenné mýtné listnaté porosty, doubravy, které by vůbec neměly být těženy.

Ve snaze o komplexní ochranu lesů v připravovaném Národním parku v Podyjí byla proto 17. dubna 1990 svolána porada k této problematice za osobní účasti bývalého ministra životního prostředí dr. Moldana a dalších zplnomocněných pracovníků obou dotčených ministerstev. V zápise z této porady se uvádí "...považuje se za nezbytné, aby hospodaření v národním parku bylo svěřeno samostatné hospodářské jednotce v působnosti ministerstva životního prostředí - Správy národního parku".

Všechny potřebné podklady byly ze strany Správy CHKO v termínu dodány, delimitace však k předpokládanému datu 1. 1. 1991 provedena nebyla. Vzhledem k probíhajícím těžbám se jeví akutní nebezpečí ohrožení samotné podstaty národního parku a jeho přírodního prostředí, kde může dojít k nenávratným změnám.

Vzhledem k tomu, že delimitace provedena nebyla, že dochází ke zvýšené těžební činnosti v této oblasti, žádám Vás, pane ministře, abyste se zasadil o to, aby bylo ze strany státních lesů přistoupeno k jedné z těchto alternativ, a to buď realizovat těžby důsledně, dle návrhu členů lesnické sekce Poradního sboru CHKO Podyjí a nebo, což by bylo jednodušší, do vyhlášení národního parku všechny mýtní těžby dočasně pozastavit. Chránit v národním parku místo porostů pařezy se jeví značně absurdní. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wolfovi, vážené dámy a vážení pánové, před obědem si uděláme malou inventuru, zatím v diskusi vystoupilo 20 poslanců a jeden pan ministr, do diskuse je dále přihlášeno 37 diskutujících, hned po polední přestávce, to znamená přesně ve 14.00 hodin vystoupí pan ministr Kubát.

Dále tady mám ještě dvě informace pro členy komise pro přípravu návrhu usnesení, to znamená pana Hájka, Výborného, Vaňáka, Kryčera a Koháčka, aby se sešli ve 13.45 hod. v místnosti Státních aktů.

Druhé oznámení - skupina nezávislých poslanců OF se sejde ihned teď na začátku polední pauzy v místnosti, která je naproti salonku Státních aktů.

Takže přeji vám dobrou chuť a prosím ve 14.00 hodin nashledanou.

(Jednání přerušeno.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Dámy a pánové, budeme pokračovat v přerušené schůzi našeho pléna, ale nejprve prosím, aby byl sečten stav přítomných, protože se mi zdá, že nejsme usnášeníschopní. Při rozpravě to sice není nutné, ale nepůsobí to dobře, když je poloprázdná síň. (Sčítání přítomných). Je přítomno 108 poslanců.

Dámy a pánové, zahajuji pokračování našeho plenárního zasedání. Ke slovu se přihlásil pan ministr Kubát. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zemědělství Bohumil Kubát: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dámy a pánové, dovolte, abych vám poněkud šířeji objasnil některé souvislosti kolem zemědělství. Současná volání po jasné koncepci vývoje zemědělství či po jasném zemědělském programu, proložená velmi často dovětky o nekompetencích nebo diletantském vedení ministerstva zemědělství ČR, mě nutí objasnit řadu skutečností, a to od úplného začátku a v širších souvislostech. Systém první ekonomiky v zemědělství, výrobě a spotřebě potravin má a bude mít výrazná specifika, vyplývající z objektivních podmínek této výroby a spotřeby, která je nutno respektovat a také využívat. To se nakonec odrazilo i ve scénáři ekonomické reformy, i když byla prosazována tendence žádná specifika v něm nevyjadřovat a řešit odvětví zemědělství podle obecných principů tak, jako ostatní resorty.

Rozhodující těžiště odvětvově specifických úprav uplatňování tržního mechanismu je v cenové a finanční politice. Ta byla jako nosná část zemědělského programu zpracována v konkretizaci ekonomické reformy v agrárně potravinářském komplexu, který schválila vláda na svém zasedání dne 5. prosince 1990. Konkretizace ekonomické reformy v agrárně potravinářském komplexu tedy z obecných principů scénáře vychází, respektuje i specifika zemědělství a reaguje i na stav, do kterého bylo zemědělství dosavadním direktivním řízením zavedeno.

Současně tak logicky předpokládá postup podle scénáře i v ostatních jeho částech. V tomto rozhodujícím úseku zemědělského programu jsme vycházeli ze zásad cenové liberalizace, liberalizace dovozu a vnitřní směnitelnosti, podpory růstu soukromého sektoru, makroekonomické antiinflační politiky, politiky sociální ochrany a péče o životní prostředí. I když si odmyslíme, že samotné spuštění reformy cenovou liberalizací k prvnímu lednu 1991 je z mnoha hledisek pro zemědělství nevýhodné, neboť v zimních měsících převažuje nákladová stránka výroby a je v podstatě nižší poptávka po potravinách, byla radikální změna podmínek, s nimiž se v konkretizaci nepočítalo, doslova ranou pod pás. Nešlo jen o další devalvaci koruny vůči dolaru na 28 korun či dovozní přirážku, ale i o další změny v kompetencích a tvorbě státního rozpočtu, ve vyhlášení regulace a tvorbě maloobchodních cen, a především úvěrování a úrokování.