Nové státoprávní uspořádání by mělo být jedním ze základních kamenů pro budoucí ekonomickou prosperitu jednotlivých územně správních celků a celého státu.
Ke zprávám jednotlivých ministerstev náš
klub soudí, že jsou jen popisné a málo
konkrétní. K otázkám rozpočtu
vystoupí za náš klub pan poslanec Andrle. Děkuji
vám.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Kadlecovi. Prosím, aby se ujal slova pan
poslanec Andrle. Řeknu, kdo je přihlášen
dále do diskuse, protože se pořadí díky
tomu, že se přihlásili někteří
členové předsednictva, trochu změnilo.
Poté, co se ujme slova pan poslanec Lom, pan poslanec Müller,
pan poslanec Zubek, pan poslanec Kozánek. Prosím,
pane poslanče, máte slovo.
Poslanec ČNR Antonín Andrle: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo. Vystupuji rovněž jménem klubu poslanců HSD.
Vážený pane premiére, považujeme
za nutné reagovat na vaše včerejší
vystoupení zejména v té části,
která se týká tvorby, užití,
popřípadě přerozdělování
prostředků vzniklých na Moravě a ve
Slezsku. Uvedl jste že Morava se podílí na
tvorbě a užití národního důchodu
stejným podílem - 36 %, a ve stejném poměru
jsou rozdělovány i rozpočtové prostředky.
Při svém vystoupení vycházíte
z podkladů statistiky. V metodické poznámce
k nim je uvedeno, že údaje je nutné považovat
za orientační. Důvody:
1. Není v nich zahrnut příslušný
podíl ze zahraničního obchodu, který
patří do působnosti federace. Celkem se jedná
o částku 217 miliard Kčs ve fco cenách.
2. Metodika tvorby podílu moravských a slezských
okresů na společenském produktu a národním
důchodu republiky není zpracována. Proto
údaje nemají vazbu na výchozí ukazatele.
Uvedu příklad: údaje v průmyslu vycházejí z ukazatele hrubá průmyslová výroba. Ta v České republice představovala 647 miliard Kčs, z toho moravské kraje 257 miliard Kčs, tj. 38,9 %. Do ukazatele společenský produkt - průmysl jsou převedeny: moravské kraje 261,8 miliard Kčs, tj. 34,2 %, zvýšení přibližně o 10 miliard. Česká republika 766,7 miliard Kčs, zvýšení přibližně 118 miliard Kčs. Při stejném postupu jako v případě moravských krajů měl být rozdíl 45 miliard Kčs. Co k věrohodnosti údajů více dodat? Obdobně jsou zkresleny i další uváděné údaje, i když ne v takovém rozsahu.
U ukazatele zemědělství je rozdíl ve prospěch České republiky přibližně 10 mld Kčs. Je však nutné vycházet z toho, že zemědělství na Moravě a ve Slezsku hospodaří na 33,3 % výměry zemědělské a orné půdy v České republice, nikoli na 38,9 %. Stejně zkreslený je údaj v lesnictví, kde na rozloze 32,5 % lesní půdy České republiky je prováděna těžba dřeva ve výši 42,5 % republikové těžby. Protože značná část dřeva je exportována, nejsou údaje ve společenském produktu moravských krajů zahrnuty.
To vše vede k značnému zkreslení podílů moravských a slezských krajů na tvorbě republikového národního důchodu. Také v oblasti užití národního důchodu, zejména v oblasti nevýrobní spotřeby, ovlivňuje vykázané údaje ukazatele naturální spotřeba, která činí u moravských okresů 41 % z podílu České republiky.
Poznámka: Všechny údaje jsou čerpány ze Statistické ročenky. Zcela jinou vypovídací schopnost mají ukazatele charakterizující příjmy a výdaje obyvatel. V přepočtu na jednoho obyvatele v roce 1988 tvořily příjmy v českých okresech 31 867 Kčs, v moravských a slezských okresech 28 650 Kčs, tj. rozdíl 3 217 Kčs. Celkem jsou příjmy obyvatel v Čechách vyšší o více než 20 miliard.
I kdybychom připustili, že podíl moravských a slezských okresů na tvorbě a užití republikového národního důchodu je jen 36 %, tomuto naprosto neodpovídá rozdělení rozpočtových prostředků. Na Moravu a Slezsko bylo přiděleno jen 32,2 % prostředků, tj. o 2,7 miliard méně. Na podílu 38,9 % obyvatel Moravy a Slezska na obyvatelstvu České republiky je rozdíl ještě podstatně vyšší, přibližně, 5 miliard.
To, co uvádíme, není demagogie, ale fakta. Tento nepoměr se dodatečným přerozdělením vytvořené rezervy z částky pro moravské a slezské okresy zlepší.
To, co zde bylo uvedeno, ukazuje na nutnost zpracovat objektivní
kriteria hodnocení výdajů v oblasti společenské
spotřeby, popřípadě do doby, než
bude zavedena nová daňová soustava, daň
z přidané hodnoty, nebo spolkové uspořádání,
zajistit sledování údajů zvlášť
pro Čechy a zvlášť pro Moravu a Slezsko.
(Potlesk levé části sněmovny.)
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
poslanci Andrlemu. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec
Lom, připraví se pan poslanec Müller.
Poslanec ČNR Petr Lom: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená česká vládo, vážení hosté. Jakkoli hodlám promluvit o tematice vzdálené zdravotnictví a sociální politice, musím v úvodu podotknout, že mě k ní zavedl zájem zdravotnický. Chci navázat na resortní správu ministerstva vnitra v otázkách bezpečnosti a rád bych interpeloval vládu České republiky k tématu, které je řadu měsíců zamlžováno, k otázce počtu policistů, kteří chrání naši občanskou bezpečnost.
Už na jaře minulého roku jsme byli my, zdravotníci, svědky toho, jak závratně rychle stoupá počet napadených a zraněných občanů kriminálními osobami a jak se zdravotnická zařízení naplňují jejich oběťmi.
Pociťovali jsme tehdy znepokojení nad zjevným kolapsem bezpečnostních sil, které najednou nedokázaly ochránit občany před násilím, zatímco dříve rozestavovaly policisty po mnohakilometrových trasách přejezdů komunistických činitelů, doslova po dvaceti metrech.
Varovali jsme tehdy ve sněmovně před tím, čeho jsme se obávali, že ten náhlý bezpečnostní kolaps může být úmyslný.
Stejně tak si celé situace všímá tisk. Nemine týden, aby denní tisk nepřinesl varovný článek o narůstající kriminalitě. Domnívali jsme se, že tomu je tak proto, že není dostatek hlásících se posil k SNB, který by mohl pokrýt současné potřeby. Utvrzovaly nás v tom novinové zprávy. Náčelník Správy veřejné bezpečnosti v Českých Budějovicích plukovník Stanislav Koláček v Mladé frontě ze dne 22. září 1990 uvádí, že na povolený nadstav sto lidí jich má ve skutečnosti jen 57.
Poslanec Ladislav Lis si stýská v Občanském deníku z 8. října 1990 že policii chybí skoro 8 000 policistů, a že je třeba zvýšit početní stav policie. V Lidových novinách ze stejného měsíce náčelník Hlavní správy veřejné bezpečnosti plk. Dr. Kupka uvádí, že se policie stále potýká s nárůstem kriminality při nedostatečném technickém vybavení a při - oproti světu - pouze třetinovém počtu lidí. Takových rozhovorů a názorů bychom v novinách mohli najít více.
Zmiňme se ještě o nedávném komentáři Mladé fronty ze 4. 2. 1991, kde se praví, že daňoví poplatníci se dozvídají o počtech příslušníků, kterých se nedostává pro přímý výkon služby, nebo že chybí technika a finance.
Tedy chybějí lidé, v SNB není možno doplnit stavy, zdá se, že tisíckrát opakovaná nepravda se nakonec stává pravdou.
V úmyslu napomoci, dobrat se příčiny a alespoň částečně vysvětlit nedostatek policistů, vznikla ve výboru České národní rady pro sociální politiku a zdravotnictví snaha, kterou iniciovali poslanci, přešetřit důvody odmítnutí uchazečů SNB z lékařských a psychologických důvodů. Zejména, když v článku "Složitá cesta k očistě" v Lidové demokracii z 21. června 1990 se uvádějí určité nesprávnosti v lékařské službě SNB v Severomoravském kraji, pro kterou byli lékaři SNB propuštěni.
A tak po dotazu jsme dostali ze všech správ SNB v jednotlivých krajích více či méně podrobné údaje o průběhu příjmového řízení k SNB. Některé výsledky těchto zpráv máte, vážení poslanci, před sebou v orientačních němých grafech, které jsem si dovolil rozdat na lavice. Vládě si pak dovolím předat podrobnější grafy s konkrétními třícifernými čísly ve stovkovém řádu.
Po vyhodnocení těchto údajů jsem byl rovněž přesvědčen, že při tak akutním nedostatku policistů musí být přijat k Sboru každý vyhovující uchazeč.
Zejména, když se původní představa nepotvrdila, odmítnutí uchazečů ze zdravotních důvodů bylo v roce 1990 ve většině krajů méně časté, rozhodně při určitém kolísání nepřekročilo své rozmezí.
Analýza však zdůraznila jiné neočekávané skutečnosti. Především to, že stav bezpečnostního kolapsu, stav občanské nouze, vyvolal v našem národě spontánní vysoce morální podporu policie. Ta se zcela přesvědčivě i statisticky významně projevila na prudkém vzestupu hlásících se uchazečů ke Sboru.
Dovolil bych si vás nyní požádat, vážené poslankyně a poslanci, abyste se mnou sledovali graf č. 1, který se týká vůbec nejpočetnějšího sboru Prahy a Středočeského kraje. Tenká plná čára znázorňuje mohutný příliv - oproti předcházejícím letům - uchazečů tzv. volného výběru. To znamená mužů, ale i žen, po ukončené základní službě. To je jistě potěšitelné.
Údiv však vyvolává prudký pokles (v roce 1990) vlnovky, která znázorňuje hlásící se brance do školy SNB. Jejich uvolnění a nástup ke Sboru je ovšem podmíněn výsadním souhlasem příslušné vojenské správy.
Jak to, že v době, kdy se snižují početní stavy vojsk, kdy se hovoří o profesionální armádě a kdy státu hrozí bezpečnostní kolaps, nepodporuje vojenská správa nástup branců do škol SNB v obvyklém ročním početním rozmezí?
A jak to, že dokonce jejich počet prudce klesá? Kladu si otázku: nedala vojenská správa v tak velkém počtu souhlas?
Ale zdá se, že by vysoké přečíslení uchazečů z volného výběru mělo postačit zajistit všechny potřeby Sboru v Praze a Středočeském kraji. Prosím nyní sledujte dvojitou čáru, která zobrazuje počty přijatých - zaznamenává jenom nepatrný vzestup, zatímco křivka nepřijatých - ať již z jakéhokoli důvodu - plná silná čára nahoře jeví opět strmý vzestup.
Jak je možné, že náčelník Správy VB hlavního města Prahy pplk. Pavel Hoffman může 15. ledna 1991 prohlásit na tiskové konferenci, že: "celý loňský rok lze u policie, stejně jako ve společnosti charakterizovat jako hledání".
Lze odmítnutí celých stovek zdravých bezúhonných uchazečů k SNB v současné kritické bezpečnostní situaci charakterizovat jako hledání?
Klademe si otázku nad těmito grafy.
V době, kdy Prahu doslova sužují kriminální typy, které kradou, loupí, znásilňují a vraždí a tisk stále volá po zvýšení počtu policistů, tak v této situaci se počet přijatých při vysoké nebývalé nabídce vyhovujících uchazečů jen nepatrně zvyšuje.
Je po ruce zdánlivě věrohodná námitka - k SNB se bohužel hlásí jen tzv. závadové osoby, zatížené svojí trestnou minulostí, které ke Sboru nelze z kádrových důvodů přijmout. Tuto námitku můžeme leckde zaslechnout i oficiálně.
Prosím proto, abyste se mnou nyní sledovali graf č. 2, kde je uvedena četnost odmítnutých uchazečů, pro kádrové důvody z celkových počtů uchazečů v procentech.
Zjišťujeme, že ve čtyřech sledovaných krajích, které dodaly požadované údaje, včetně Prahy a Středočeského kraje, je zaznamenán prudký pokles v počtu těchto odmítnutí, v roce 1990 je shodně vůbec nejnižší.
Nechme stranou, že pravděpodobně proto, že dopisovat si s přítelem v cizině již nebylo klasifikováno jako závadová činnost styku s kapitalistickou cizinou.
Ale připomeneme-li jsi, že počet odmítnutých z lékařských důvodů se rovněž spíše snižuje, počet odmítnutých z kádrových důvodů se snížil s vysokou statistickou významností, neumíme si vysvětlit, proč tolik stovek mladých mužů odchází od bran Sboru s nepořízenou. Neumíme si vysvětlit, proč je počet přijatých při tak vysoké nabídce vyhovujících uchazečů jen nepatrně vyšší.
Vzpíráme se uvěřit, že by se najednou, počínaje rokem 1990 hlásili ke Sboru samí psychicky nevyhovující uchazeči, kteří by museli být po stovkách odmítáni.
Podívejme se ještě na graf č. 3, který se týká Jihočeského kraje, kde je situace stejně nápadně výrazná a připomeňme si, že náčelník Správy veřejné bezpečnosti Jihočeského kraje si v červnu 1990 stýskal, že má povolený nadstav sice 100 lidí, ale že jich má jen 57. Nedovedu si to vysvětlit.
Proč tedy museli odejít všichni ti uchazeči, kteří chtěli poctivě sloužit?
Nemůžeme připustit ani poukaz na nemožnost přijímání uchazečů pro naplněný tabulkový stav.
Ze sdělení ministra Jána Langoše víme, že k 1. září 1990 - abych citoval čísla z loňského roku - odešlo z resortu FMV celkem 2 764 lidí, z toho mimo jiné pro nedoporučení prověrkových občanských komisí 1 853 osob, na vlastní žádost odešlo 712 příslušníků do civilního sektoru a 153 odešli do důchodu.
Tedy opakuji s pohledem na výše komentované grafy - k 1. září 1990 odešlo z resortu vnitra skoro 3 000 lidí.
Mnohé správy SNB měly povolený tzv. nadstav, ale i kdyby tomu tak nebylo, což jsme zde nebyli my poslanci, abychom potřebné zákonné úpravy bez umělých průtahů schválili? Proč tedy musela narůst kriminalita děsivou rychlostí, proč není veřejnost pravdivě informována, proč neseznamují vedoucí činitelé Sboru novináře a veřejnost s pravdivým stavem věcí?
Vážené poslankyně a poslanci, děkuji vám, že jste se se mnou zamysleli nad těmito grafy. Mnoho z vás si možná klade stejné otázky. A nyní přicházím s žádostí.
Domnívám se, že není vyloučeno, že nepochopitelné odmítání dobrovolně se hlásících mladých mužů ke službě bezpečnosti je záměrné. Domnívám se, že vzhledem k intoxikaci tisku, který je mylně informován o obtížné doplňování počtu policistů, že toto jednání má zůstat skryté.
Interpeluji vládu, které dávám k dispozici všechny obdržené podklady, aby komisionelně přešetřila jednání přijímacích komisí.
Žádám vládu, aby vyvinula požadavek na federální úrovni k prověření stejných skutečností v práci vojenských správ.
Budu rád, když výsledek prověření
bude negativní. Avšak zatím uvedené
skromné informace nedovolují tento soud potvrdit.
Děkuji za udělené slovo.
Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji
poslanci Lomovi za vystoupení. Prosím, aby se ujal
slova poslanec Müller. Přihlásil se dvakrát
- jednou jako předseda výboru a jednou jako poslanec.
Proto ho žádám, zda by obě stanoviska
mohl přednést najednou. Další se připraví
poslanec Zubek.
Poslanec ČNR Jiří Müller: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, přihlásil jsem se do rozpravy dvakrát. Jednou jako předseda výboru petičního pro právní ochranu a bezpečnost se stanoviskem výboru ke včerejšímu projevu pana premiéra a podruhé jako poslanec s osobním stanoviskem k té části včerejšího projevu pana premiéra, která se týká státoprávního a územně právního uspořádání.
Nejprve vás seznámím se stanoviskem našeho výboru, které zní takto:
Výbor postrádal v projevu pana premiéra dr. Petra Pitharta vyjádření ke dvěma naléhavým problémům, za které považuje: Neuspokojivý stav bezpečnosti občanů a malé tempo rehabilitace občanů odsouzených v 50. letech, resp. materiální a personální podmínky soudů pro výkon jejich činnosti.
Zprávy předložené za ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti považuje výbor za málo konkrétní a hodlá je projednat s příslušnými ministry ve výboru.
Omluvou pro tyto dvě zprávy je nepochybně to, že i zprávy ostatních resortů jsou stejně chudé.
Tolik stanovisko výboru.
Nyní bych se rád sám za sebe vyjádřil k té části včerejšího projevu pana premiéra, která se týká státoprávního a územně správního uspořádání.
V pátek 1. února se v Brně sešlo shromáždění 54 poslanců ČNR, poslanců všech stran a hnutí zvolených na Moravě a Slezsku. Hlasovali pro spolkový stát a zemské uspořádání České republiky v jeho samosprávné podobě. Toto setkání ukázalo, že rehabilitace a obnova země Moravsko- slezské není jen záležitostí hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska. Poslanci ostatních politických stran a hnutí zvolení a Moravě a ve Slezsku nemohou akceptovat, zastřešuje-li hnutí za samosprávnou demokracii, někdy i intoleranci, agresivitu a demagogii, avšak spolu s ním mohou akceptovat samosprávné zemské zřízení Moravy a Slezska. Je poctivé říci, že neznáme, jaká je politická vůle na Moravě i Slezsku. Referendum dosud nebylo. Demonstrace, ani názory poslanců nemusí být reprezentativní.
Je-li položena otázka, kdo vlastně za ideou samosprávné Moravy a Slezska stojí, je odpověď prostá i vážná. Za touto ideou stojí tradice nejméně 8 století stará a podstatou tradice je, že je sociálně sdílena.
Musím říci, že já sám jsem se hlasování zdržel. Nikoliv proto, že bych byl s postavením Moravy a Slezska spokojen, nýbrž proto, že bylo učiněno velmi málo, aby zájem Moravy a Slezska mohl být u kolegů z Čech a ze Slovenska pochopen jako zájem, který i oni mohou sdílet a podporovat, neboť jeho smyslem není narušit zájmy jiné.
Někteří kolegové poslanci a ministři z Čech odmítají o problému Moravy a Slezska mluvit, považují za nejjednodušší se věcí nezabývat a ponechat status quo. Tento postoj nevede k jinému výsledku, než že na Moravě a Slezsku roste pocit přehlížení.
Někteří označují samosprávu Moravy a Slezska za iracionální. To je velmi přesné označení. Jak iracionální je skutečnost, že pocit kulturní, historické a zeměpisné svébytnosti je po osmi stoletích stále živý. Jak iracionální jsou všechny tradice! A právě proto s nimi musí racionální politik počítat.
Jiní kolegové, poslanci a ministři navrhují regionální variantu územního uspořádání. Regionální varianta vychází z představy optimalizace veřejné správy a ekonomických vztahů. Velmi si vážím práce, která byla pro tuto variantu vykonána i odpovědnosti, s níž byl problém studován. Tato varianta je opřena o racionální záměr. Bohužel, dámy a pánové, racionální záměr se tam, kde jde o tradice, míjí účinkem. Tradice obsahuje respekt z minulosti a přítomnost chápe jako pokračování minulého. A ve věci Moravy nelze plánovat jakoby od nuly.
Myslím si současně, že idea samosprávy Moravy a Slezska může být vnímána jako idea státotvorná jen tehdy, když ti, kteří ji podporují, se zároveň deklarativně distancují od myšlenky moravského národa a deklarativně se přihlásí k legitimitě České národní rady a vlády České republiky činit rozhodnutí k Moravě a Slezsku. Já za sebe to deklaruji.
Domnívám se rovněž, že je třeba říci jasnější slovo o spolkové republice než bylo to, které 1. února z Moravy zaznělo. Idea spolkového státu je podporována jak stoupenci regionální, tak zemské varianty, jak poslanci z Čech, tak poslanci z Moravy a Slezska. Myšlenka, zbavit se dvojfederace jako zdroje pernamentní krize, zbavit se překvapení ze strany slovenské politické reprezentace, trvale snížit riziko rozpadu společného státu je pochopitelně živá v České republice i na Hradě. Je třeba si naprosto jasně uvědomit, že myšlenka spolkového státu může být prospěšná pro společnou budoucnost Čechů a Slováků jen a jen tehdy, vznesou-li ji jako svůj požadavek Slováci.
Dámy a pánové, plně podporuji postoj vlády České republiky k otázce státoprávního a územně správního uspořádání. Jsem pro samosprávné zemské zřízení uvnitř České republiky. Jsem pro obnovu stále živé tradice a vyjadřuji názor, že respekt k ní Českou republiku upevní. Jsem potěšen, že vláda stáhla svou myšlenku zřídit pouze zemské státní orgány bez orgánů samosprávných, které jsou rozhodující pro požadovanou decentralizaci moci, jako alternativu k samosprávnému zemskému zřízení uvnitř republiky podporuji podmíněně i ideu spolkového státu. V České republice roste přesvědčení, že dvojfederace na národnostním principu je trvale křehká. Avšak teprve tehdy, až i slovenský národ prohlásí, že národnostní princip nepovažuje za nejlepší pro zajištění svých zájmů, stane se idea spolkového státu skutečně živá.
To jsem považoval za nutné říci jako
občan České a Slovenské Federativní
Republiky, jako poslanec zvolený na Moravě a jako
člověk, kterému záleží
na tom, aby tím vším byl současně.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)