Česká národní rada 1990 – 1992

Nové úkoly, zejména spojené s přijetím zákonů o rehabilitacích a dalších nových zákonů si zřejmě naopak vynutí dočasně zvýšení nákladů. U ministerstva financí má snížení činit 1,7 mil. Kčs a projeví se zpomalením při budování finančních úřadů. Ve IV. čtvrtletí bychom museli přijímání nových pracovníků úplně zastavit. Je to drahá úspora, protože výdaje na finanční úřady se několikanásobně vrátí. Tržní ekonomika vyžaduje dobře fungující daňový aparát.

Český statistický úřad by v důsledku požadovaných úspor musel zastavit některá potřebná šetření. Stejně tak nepovažuje vláda za správné oslabovat v současné době kontrolní činnost státních orgánů, zejména také ministerstva kontroly. Podstatně by se mělo rozšířit - a je to i doporučení Mezinárodního měnového fondu - ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Snížením by mohly vzniknout závažné problémy i v dalších resortech.

Vláda proto považuje paušální snížení provedené bez bližšího rozboru problematiky za nesprávné. Na druhé straně vláda sama přistupuje k racionalizaci státní správy a k omezování nadbytečné administrativy. Využije přechodu kompetencí z federálních orgánů k novému posouzení náplně práce a s tím spojené úvaze o počtu pracovníků všech resortů. Doporučuji, aby pro tento účel byla zřízena komise poslanců České národní rady, která by ve spolupráci s odborníky z příslušných resortů problém posoudila a navrhla racionální a tím i úsporné uspořádání ústředních orgánů státní správy České republiky.

Dalším problémem, který vznikl při projednávání rozpočtu, je odepření dotace Svazu bojovníků za svobodu ve výši 7,7 mil. Kčs. Toto opatření nebylo veřejností dobře přijato, protože by ve svých důsledcích znamenalo likvidaci této organizace. Bylo by to nespravedlivé a nevděčné vůči příslušníkům našeho odboje a patrně bychom se tu shledali s nepříznivým mezinárodním ohlasem. Prosím, aby tu Česká národní rady znovu posoudila obě svá rozhodnutí.

V závěru svého dnešního sdělení chci znovu připomenout programové prohlášení této vlády z července minulého roku. Tehdy jsme v něm koncipovali ideje české státnosti, hovořil jsem o dokončení národního obrození, nikoli ve smyslu nacionalistickém, nýbrž jako obrození zdravé a činorodé národní společnosti, která demokraticky spravuje sebe samu.

Dnes nám nešlo o formulování cílových idejí, ale o zprávu o pracném budování základů této společnosti. A to je o poznání obtížnější, než formulace idejí. Narážíme tu na očekávané, ale i neočekávané překážky. Minulost klade tuhý odpor. Tu a tam dochází i k sesuvům, protože novou budovu stavíme na místě dosud dílem stojící, dílem demontované, špatně postavené a špatně fungující budovy staré. Dnes vám vydáváme výčet z více než půlročního úsilí. Vaše kritika nám bude tou nejdůležitější zpětnou vazbou. Asi takovou, jakou poskytuje plavidlu uprostřed rozbouřených vod navigační věž.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, všechny vlády, které vznikají v přelomových dobách a mají proto svou zvláštní a neopakovatelnou tvář, nesou i své jméno. Ta naše byla původně nazývána vládou národního porozumění. Bylo to společné jméno všech tří vlád v této zemi. I v tom byla jejich síla. Jenom proto se nám podařilo položit alespoň nejhlubší základy demokratického státu.

Z prvních svobodných voleb vzešly vlády, které jsou někdy nazývány vládou národní oběti. Vůči tomuto názvu jsme se od počátku chovali zdrženlivě. Zdálo se nám, že se v něm ozývá nepatřičná úzkost a nejistota. Zkušenost, kterou jsme od té doby získali, v nás tento pocit potvrdila. Svědčí o tom, že musíme pevně obnovit politickou vůli, která se opírá o hodnoty opravdového porozumění mezi vládou a všemi občany. Proto bych chtěl v závěru tohoto prohlášení zdůraznit, že se chceme považovat za vládu občanského porozumění. Česká vláda se nikdy nepřestala považovat za vládu usilující o porozumění mezi všemi národy a národnostmi této země, jakož i o porozumění mezi všemi občany. To však neznamená, že vůči politice občanského porozumění nemáme dluh. Řekl bych, že v posledních týdnech tento dluh pociťujeme intenzívněji než dříve. Splatit jej však dokážeme jen tehdy, převládne-li vůle k porozumění i v tomto sále. Nikoli vůle k vzájemné shovívavosti, ale právě k porozumění, což podle mínění české vlády znamená především toto: reagujme spíše na to, co tu kdo říká, než na to, kdo to říká. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji předsedovi vlády České republiky panu Petru Pithartovi za přednesenou zprávu.

Nyní podle našeho předchozího rozhodnutí přerušuji jednání o zprávě o dosavadním plnění programového prohlášení vlády České republiky a předpokladů jeho plnění v roce 1991.

Dalším bodem pořadu dnešní schůze je bod

Návrh, který vám předložilo předsednictvo České národní rady, jste obdrželi jako sněmovní tisk 166. Navrhované změny vyplývají jednak z nedávné rekonstrukce předsednictva České národní rady a jednak ze žádostí některých poslanců. Před případnou rozpravou doporučuji vaší pozornosti rovněž tabulku, která byla rozdána a která podá informaci o složení jednotlivých výborů. Je z ní patrný počet členů výborů i politické složení výborů. Nyní tedy zahajuji k předloženému návrhu předsednictva rozpravu.

Konstatuji, že k tomuto bodu se do rozpravy první přihlásil pan poslanec Josef Šimeček. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Pan poslanec Bárta. Prosím pana Šimečka, aby se ujal slova. Navrhuji, aby se další případné přihlášky dávaly písemně.

Poslanec ČNR Josef Šimeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, ctihodné kolegyně. Dovolte mi oznámit, že jsem byl právě před 14 dny plně rehabilitován. Původní rozsudek ze 3. 1. 1953 byl zrušen. Připomenu pouze, že ve vyšetřovací vazbě jsem byl od 29. dubna 1952, tedy v období vrcholícího stalinismu, v posledním roce života Josefa Visarionoviče Stalina a našeho Gottwalda. O tehdejších způsobech a metodách Státní bezpečnosti jste - doufám - sdostatek informováni z filmu Doznání. Mohu jen potvrdit, že chování našich vyšetřovatelů bylo nepochybně instruováno jednotně sovětskými poradci, neboť nebylo rozdílu mezi chováním darebáků od Šumavy k Tatrám, ba ještě dále.

Přesto jsem dávno odpustil udavači Jiřímu Veselskému, tehdejšímu režimnímu básníkovi, jemuž jsem neprozřetelně svěřil své verše. Dávno jsem odpustil i vyšetřovateli Janu Jelínkovi, tehdy nadporučíku Státní bezpečnosti, jenž musil vědět, že mě nutí drasticky k výpovědím, jež si sami vykonstruovali. Odpustil jsem všem fízlům i bachařům, s nimiž jsem vešel do styku ve věznicích a na lágrech. Odpustil jsem jim jako člověk, jako občan, jako křesťan.

Bohužel nemohu tak zcela lehce odpouštět jako poslanec. Zde reprezentuji 50 a možná i více tisíc hlasů voličů, tudíž jejich jménem sotva mohu být velkorysý vůči krutostem, hanebnostem a špinavostem uplynulé éry. Ano, míním tím otázku lustrací. Když jsme nedávno na minulé schůzi v pozdních nočních hodinách se pokoušeli dobrat se pravdy, běhali k mikrofonu střídavě kolegové Müller a Nedbálek. Hoši se snažili.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Pane poslanče, přeruším vás a zeptám se, zda váš přednes míří k tomuto bodu jednání. Pokud nikoli, pak má místo později.

Poslanec ČNR Josef Šimeček: Člověka tohle, to vám ještě k tomu řeknu, poněkud opotřebuje. Během této doby jsem dospěl k názoru, že máme ještě mezi sebou jednoho znalce toho, který se usmíval jako ten třetí vzadu, možná jen díky vrozené skromnosti se nepřihlásil o slovo, abychom trapně netápali, když o problematice ví více, než my všichni dohromady. Nepřihlásil se, aby nám podal odborné informace, a proto myslím, že bychom měli jeho neochotu ocenit.

Navrhuji odvolat poslance Hrazdíru z funkce předsedy výboru pro územní správu, protože tato funkce mu skýtá možnost i nadále udržovat styk jeho jako bývalého ministra vnitra s dalším bývalým ministrem Jungem přes paní Křížovou, která v uvedeném výboru slouží rovněž. Oba tito bývalí ministři vytvářejí pavučinu vazeb dogmatiků dosud fungujících v územní správě. Tyto vazby je nutno zpřetrhat. Můžeme být dobrosrdeční, ne však lehkovážní. Nemůžeme si dovolit v krizových dobách, navíc v očekávání sociálních nepokojů, mít za zády toho třetího, který se usmívá nad naší neznalostí, terorismus Státní bezpečnosti nebyl dosud veřejně odsouzen. KSČ jako organizace nebyla dosud morálně odsouzena a přitom naši kolegové z KSČ nejsou s to rozloučit se ani se svým názvem.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Návrh, který vyplývá, si ověříme než s ním procedurálně naložíme. Dále se přihlásil do rozpravy pan poslanec Bárta.

Poslanec ČNR Zdeněk Bárta: Já budu stručný. Po předchozím projednání s poslancem Zdeňkem Kotrlým jako předseda církevního a humanitárního výboru dávám návrh, aby poslanec Zdeněk Kotrlý byl odvolán z výboru pro obchod a cestovní ruch a byl zvolen jako člen církevního a humanitárního výboru. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásila paní poslankyně Röschová.

Poslankyně ČNR Anna Röschová: Pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, já budu velice stručná. Po nahlédnutí do tohoto přehledu ohledně počtu členů, poslanců ve výborech, si dovolím provést takový určitý náborový příspěvek. Já bych poprosila všechny poslance, kteří jsou členy výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, aby popřemýšleli, zda by někdo nechtěl příkladmo do ústavně právního výboru. Vím, že tento výbor není příliš atraktivní, ale vzhledem k počtu, skutečně je nás tam 18, není to mnoho a nyní, když pan poslanec Bárta navrhl, aby pan poslanec Kotrlý odešel z výboru pro obchod a cestovní ruch, tak jich tam bude 16. Na rozdíl od výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, kde je 24 členů. Prosím poslance, aby o tom alespoň popřemýšleli.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Písemně se přihlásil pan poslanec Moskal.

Poslanec ČNR Václav Moskal: Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že výbor pro ochranu životního prostředí a urbanismus byl posílen o poslance Fendrycha a Moldana, žádám, abych byl přeřazen z výboru pro ochranu životního prostředí a urbanismus do národohospodářského výboru. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Do rozpravy se dále hlásí pan poslanec Fejfar.

Poslanec ČNR Tomáš Fejfar: Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, před chvílí jsme slyšeli návrh, aby pan poslanec Kotrlý byl přeřazen do výboru církevního a humanitárního. Tím by klesl počet členů výboru pro obchod a cestovní ruch na 16. V této souvislosti bych dal k úvaze předkládaný návrh na zařazení poslance Krause z KSČM do výboru pro obchod a cestovní ruch. Když se podíváme do přiložené tabulky, kterou jste dostali, zjistíte, že ve výboru pro vědu, vzdělání a kulturu jsou dva členové KSČM a ve výboru pro obchod a cestovní ruch by byli čtyři. Dávám sněmovně k úvaze, zda by poslanec Kraus neměl být zařazen do jiného výboru a jestli by případně nedošlo k tomu, že by i někteří poslanci z výboru pro kulturu nebo z některého jiného - také silného - přešli do výboru pro obchod a cestovní ruch. Ten je podle mého v současné době velice důležitý. Zabýváme se privatizací a tak dále.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Dále je přihlášen pan poslanec Vondráček.

Poslanec ČNR Josef Vondráček: Pane místopředsedo, já bych měl dotaz k předsednictvu. Co vedlo předsednictvo k tomuto novému rozdělení? Jednak bych měl dotaz k tomu, že dlouhou dobu se usiluje o to, aby vznikl výbor pro zemědělství. Nevím, proč toto není neustále respektováno, když dochází k takovému velkému uvolnění, že by bylo možné, že by tento výbor mohl vzniknout. Myslím si, že má své opodstatnění. Za druhé, proč se nemohl výbor k tomuto novému složení nějak vyjádřit? Opravdu v našem výboru pro školství je nás 24. Jsou ale výbory, kde je členů 16, 17. Rozdělení není úměrné. Proto doporučuji, aby se toto dnes neprojednávalo a předsednictvo se k tomu vrátilo a mohly se tak k tomu vyjádřit jednotlivé výbory. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Další příspěvek do rozpravy? Prosím, pan poslanec Šlouf.

Poslanec ČNR Miroslav Šlouf: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, já jsem byl při jednáních, kdy se u kulatých stolů v podstatě připravoval návrh na usnesení co do počtu zastoupení z jednotlivých našich klubů ve výborech. Byli jsme tehdy jako zástupci KSČM požádáni, abychom snížili naše zastoupení ve výboru pro vědu, vzdělání a kulturu z důvodu velkého zájmu poslanců Občanského fóra. Nyní tady slyšíme návrh opačný. Posuďte sami, zda budeme o tom jednat. To za prvé.

Za druhé, k vystoupení pana Šimečky. Já si myslím a chtěl bych požádat o vyjádření, o stanovisko pana premiéra, že bylo dobré jednou provždy slyšet, jaké místo a jaká stanovená pravidla pan Hrazdíra ve vládě národního porozumění měl. Měl by objasnit koncepci českého ministra vnitra a jednoznačně jednou provždy tuto otázku uzavřít. O tom co měl a jak měl pan Hrazdíra na starosti slýchávám na chodbách mnohokrát a myslím, že bylo dobré si to vyjasnit. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále vystoupí v rozpravě pan poslanec Kozánek.

Poslanec ČNR Petr Kozánek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, bude to spíše faktická poznámka. Mě překvapil předřečník. Předsedové výborů znali návrhy na změny, které měly nastat a na doplnění členů výboru. To bylo také projednáno a mohli o tom předsedové informovat všechny členy ve výborech. V našem výboru jsme se vyjádřili ke změnám, které měly nastat. Já jsem měl zato, že všechny výbory byly informovány o tom, jaké změny nastanou a kdo z výboru odchází a kdo by měl přijít. Tato věc byla v našem rozpočtovém a kontrolním výboru projednána.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Dále pan poslanec Hrazdíra.

Poslanec ČNR Antonín Hrazdíra: Vážený pane místopředsedo, vážený předsedo vlády, vážené dámy a pánové. Byl zde vyjádřen návrh pana poslance Šimečky k mému odvolání z funkce předsedy výboru pro územní správu a národnosti s odůvodněním ovšem, které bohužel nemohu za žádných okolností přijmout.

Za prvé, nemůže pan poslanec spojovat moji osobu s bývalým ministrem vnitra panem Jungem, a to proto, že pana Junga osobně vůbec neznám a nikdy jsem se s ním nesetkal ani v minulosti.

Pokud se týká lustrací, je potřeba si uvědomit, že se nemohu vyjadřovat k těm otázkám, které nejsou a nebyly v mé kompetenci. Činnost státní bezpečnosti, a to mi jistě potvrdí i pan ministr Sokol, je a byla výhradně v kompetenci federálního ministerstva vnitra, nikoli ministerstva českého. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji, přeje si ještě někdo vystoupit v rozpravě? Pan poslanec Šimeček. Pane poslanče, zdržte se, dáme přednost panu premiérovi. Byl v podstatě i vyzván.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, protože jsem byl vyzván, musím říci několik slov. Věcně má pravdu, pokud jde o rezort ministerstva vnitra a vztah ke státní bezpečnosti, pan poslanec Hrazdíra. Já se domnívám, že to je ovšem všeobecně známo. Pan poslanec Hrazdíra, pokud byl ministrem vnitra a zároveň místopředsedou vlády, byl tak jako všichni ministři občas předmětem kritiky. V jednu chvíli ta kritika kulminovala, dokonce i pan prezident se více méně přímo ohradil proti působení pana ministra vnitra, šlo tehdy o první vlnu narůstající kriminality, tehdy jsme netušili, že to je jen začátek této vlny. Tehdy se celá česká vláda jednomyslně postavila za pana ministra Hrazdíru. Mohu s plnou odpovědností říci, že tato a další možné samozřejmě dílčí výhrady nikdy nebyly politicky zabarveny. V počínání pana ministra Hrazdíry nemohl ani sebepřísnější kritik rozpoznat jeho politickou příslušnost, a to bylo také to, co jsem já osobně oceňoval. O minulosti pana poslance Hrazdíry, bývalého ministra, toho mnoho nevím, cosi teď řekl o tom, měl-li nebo neměl-li styky s panem ministrem Jungem. Ale já jsem byl povinen říci, jak si počínal ve své funkci. Počínal si jako odborník, který dělal chyby, které ovšem nelze interpretovat politicky, podle mého názoru. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Pan poslanec Šimeček.

Poslanec ČNR Josef Šimeček: Nezlobte se, ale tvrzení pana poslance Hrazdíry o neznalosti problematiky státní bezpečnosti rozhodně nemohu přijmout z toho titulu, protože vím, a na vlastní kůži jsem zažil, že i poslední dopravní policista, kriminalista ve skutečnosti byl nucen vykonávat příkazy státní bezpečnosti, tím méně ministr vnitra. A rozhodně o této problematice je informován. A pouze opravdu zdůrazňuji jeho vrozenou skromnost, nás s tím seznámit nechce. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Přeje si ještě někdo od nás vystoupit? Pan poslanec Ortman.

Poslanec ČNR Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, je překvapující pro mne, že po, řekl bych uzavřené jedné dramatické kapitole v půlročním životě tohoto volebního období České národní rady a nás poslanců, kdy se zvolilo předsednictvo, jak víme, skutečně demokratickým způsobem, to znamená v tajném hlasování, přichází zde návrh na odvolání jednoho z předsedů výboru, konkrétně člena našeho poslaneckého klubu pana doktora Hrazdíry. Já se domnívám, že rekonstrukce - nazveme-li takto minulý postup ve vztahu k předsednictvu České národní rady, dostatečně průkazným způsobem ukázala, zda si váží kvalit Antonína Hrazdíry. Jeho vyjádření zde zaznělo, myslím zcela přesvědčivě, jako vyjádření pana premiéra.

Dovolte mi, abych reagoval ještě na jednu poznámku, která tu zazněla, zda by poslanec Kraus, který projevil zájem pracovat ve výboru pro obchod a cestovní ruch a pokud vím, tak předsedou výboru panem Bezděkem nebyla na předsednictvu tato otázka nikterak zpochybňována. Zde bylo řečeno, že početní zastoupení Komunistické strany Čech a Moravy ve výboru pro vědu, vzdělání a kulturu má dva lidi, zatímco ve výboru pro obchod a cestovní ruch by měla čtyři, že je to určitý nepoměr. Pokud bychom přijali takovouto argumentaci, tak to nemůže platit jen v jednotlivostech, ale musí to platit obecně. Potom bychom museli říci samozřejmě, že výbor České národní rady pro vědu, vzdělání a kulturu, který má 24 lidí, z nich 18 je poslanců občanského fóra, je tento nepoměr, resp. určité rozdělení v určitém rozporu s ostatními.

Já si myslím, že musíme vycházet z toho, že každý poslanec někde zařazen být musí ve vztahu k jednotlivým výborům a že v daném případě rozhodně počet čtyři ve výboru pro obchod a cestovní ruch neznamená, že by tam poslanci za náš klub měli dominující postavení. Děkuji.