Česká národní rada 1990 – 1992

Poslanec Oldřich Kužílek: Také vůbec nerozšířím problematiku tak, jak nastínil poslanec Váca, protože se přesně chytím návrhu pana poslance Vlacha, který s odkazem na vývoj v minulých dnech rozšířil návrh o Lotyšsko. Já bych navrhl s odkazem na vývoj v budoucích dnech tuto pasáž rozšířit a formulovat "v zemích Sovětského svazu". Neříkat, ve které zemi.

Poslanec Karel Foniok: Dal bych pouze připomínku na návrh pana poslance Kužílka - nemohli bychom z geografického hlediska formulovat "pouze v republikách Sovětského svazu".

Jinak, pokud pan místopředseda Vlach navrhl Lotyšsko, tak po zprávách z Talinu, kde byly demonstrace, musíme přidat i Estonsko, nebo potom formulovat "ve všech pobaltských republikách".

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená sněmovno, řekl bych staré české přísloví: mluviti stříbro, mlčeti zlato.

(Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Nechápu to tak, že pan kolega je proti usnesení.

Poslankyně Jana Ryšlinková: O tom, zda máme zařadit Lotyšsko nebo ne, jsme diskutovali a nakonec jsme to nechali na rozhodnutí sněmovny. Prosím, aby se o tom hlasovalo.

Pokud jde o vyškrtnutí té části, kde se mluví o ohrožení demokratického vývoje v SSSR, domnívám se, že situace v SSSR je tak složitá, že to nelze přesně určit. Domnívám se, že - a z toho jsme také vycházeli - se tam o něco takového pokoušeli. Je zase na rozhodnutí sněmovny, zda to tam necháme nebo nenecháme.

Pokud jde o poslední poznámku, aby se to rozšířilo na všechny země Sovětského svazu, museli bychom to celé pojmout jinak. Museli bychom se vyjádřit k situaci v SSSR. Avšak předjímat konkrétní situaci v budoucnosti bych nedoporučovala. Proto bych také nedoporučovala přijímat i tu poslední poznámku.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Není to sice předloha či návrh zákona, ale domnívám se, že bychom o zásadních problémech mohli hlasovat. Bude to nejrychlejší způsob.

Poslankyně Jaroslava Moserová: Přimlouvám se za původní text, tak, jak byl přečten. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Než budeme hlasovat o problémech Lotyšska a event. dalších zemích, a o vedlejší větě ve smyslu ohrožení demokratického vývoje atd., mohla by paní kolegyně pasáže ještě jednou přečíst.

Poslankyně Jana Ryšlinková: První věta původně zní: poslanci ČNR s velkými obavami sledují vývoj situace v Pobaltských republikách, zejména použití vojenské síly v Litvě. Navrhuje se za to dodat "a v Lotyšsku". Podle posledních zpráv se skutečně dnes v Lotyšsku střílelo. Podrobnosti však neznám.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Nyní bychom se mohli hlasováním k tomuto problému vyjádřit. Návrh změn spočívá v tom, že se za Litvu přidá "a v Lotyšsku". Vzhledem k tomu, že předtím je řečeno, že jde o Pobaltské republiky, považuji to osobně za dostatečné.

Můžeme tedy hlasovat o změně, spočívající v přidání slov "a v Lotyšsku". Kdo je pro tento doplněk k návrhu, nechť zvedne ruku. (Hlasování - 94) Kdo je proti? (1) Kdo se zdržel hlasování? (27)

Prosím kolegyni Ryšlinkovou, aby uvedla další změnu. Tato původní změna byla přijata většinou sněmovny.

Poslankyně Jana Ryšlinková: Další věta zní: emancipační úsilí lidu Pobaltských republik je legitimním procesem. Zde nebyla navržena žádná změna.

Navrhuje se následující větu "Problémy a konflikty, které s sebou přináší, nemohou být řešeny násilím ohrožujícím demokratický vývoj v Sovětském svazu." Doporučujeme zkrátit tak, že se postaví tečka za slovem "násilí".

Ta věta by zněla: "Problémy a konflikty, které s sebou přináší, nemohou být řešeny násilím."

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Můžeme hlasovat o návrhu? (Všeobecný souhlas.) Prosím ty z vás, kdo jsou pro vypuštění oné vedlejší věty, kterou právě kolegyně Ryšliková četla, ať zvednou ruku. (Hlasuje se.) 106. Kdo je proti vypuštění té vedlejší věty (Hlasuje se.) 6. Zdržel se hlasování? (Hlasuje se.) 29. Děkuji.

I tento návrh byl přijat. Z rozpravy jsem nezachytil další podstatnou změnu formulací nebo koncepční změnu. Ptám se, zda ještě někdo navrhuje změnu formulace eventuálně doplnění návrhu usnesení? (Nikdo se nehlásí.) Pokud ne, hlasujeme o celém návrhu usnesení ve smyslu změn, které jsme právě přijali. Kdo je pro to, abychom přijali toto usnesení, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) 140. Kdo je proti? Nikdo. Kdo se zdržel hlasování ? 3. Děkuji.

Návrh usnesení stanoviska ČNR k situaci v Pobaltí byl přijat. (Potlesk.) Přeje si paní kolegyně ještě něco dodat v této věci?

Poslankyně Jana Ryšlinková: Pokud jsme se nezmýlili v naší komisi, tak jsme se domnívali, že jsme byli požádání, abychom se vyjádřili i k válce v Perském zálivu. My jsme se o to velice poctivě snažili a ne, že bychom nevěděli, co si o tom myslíme, věděli jsme to všichni velmi dobře a dokonce jsme byli naprosto zajedno v tom, co si o situaci v Perském zálivu myslíme. Ale kdykoli jsme se to jakkoli pokoušeli formulovat, vždycky jsme zjistili, že překračujeme své kompetence.

Kromě toho, že jsme mohli konstatovat to, co se v Perském zálivu děje, mohli jsme vždy jenom vyjádřit podporu československým federálním institucím, které do té války svými politickými nebo i nepolitickými akty vstupují. Dohodli jsme se na tom, že kromě prostého konstatování faktů v každém případě překračujeme svoji kompetenci a nebyli jsme proto schopni dát dohromady prohlášení, na kterém bychom se všichni shodli. Bohužel jsme asi v tomto směru zklamali. Pokud se o to bude chtít pokusit jiná skupina, bude to muset udělat za nás.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Nicméně mám za to, že tento bod jednání máme úspěšně za sebou. Můžeme pokračovat dalším schváleným bodem jednání, pokud nejsou ještě známy výsledky voleb. Ale jak slyším, už jsou. Budeme tedy pokračovat přerušeným bodem, to je volbami. Prosím kolegu Popoviče, aby se ujal slova.

Poslanec Pavel Popovič: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zpráva o výsledku tajného hlasování při volbě dalších členů předsednictva ČNR je takováto:

K volbě bylo převzato 200 hlasovacích lístků. Z toho bylo vydáno 176. Odevzdáno bylo 176 platných hlasovacích lístků. Nevydaných bylo 24. Kandidátům byly odevzdány hlasy takto:

Dalšími členy předsednictva ČNR tedy byli zvoleni tito poslanci: Stanislav Bělehrádek, Jiří Frkal, Michal Kraus, Jaroslav Ortman, Kamil Procházka, Martin Syka, Karel Štindl, Milan Tatár a Václav Žák. Jménem ověřovatelů i jménem svým jim blahopřeji ke zvolení. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji za zprávu. Já se připojuji k blahopřání ke zvolení a nám všem blahopřeji k tomu, že jsme právě skončili první bod našeho pořadu.

Dámy a pánové, blíží se desátá hodina předběžně stanovená k ukončení dnešního jednání. Táži se vás, zda mohu pokračovat? Není návrh na ukončení, tedy pokračujeme.

Dalším bodem v rámci schváleného pořadu je

Předsednictvo ČNR se usneslo předložit tomuto plénu ...... hlásí se poslanec Mašek s technickou poznámkou.

Poslanec Ivan Mašek: Domnívám se, že jako další bod, tj. IV. byla na můj návrh schválena otázka lustrací - návrh usnesení ČNR.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Budete mít pravdu, tuto změnu jsem nezachytil, omlouvám se. Není mi přesně známo, kdo kromě kolegy Maška tento bod navrhl. Zahlédl jsem tisk, který obsahoval tuto problematiku. Proto prosím informaci, kdo chce přednést usnesení. Rozhodně pan poslanec Mašek.

Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, ve věci usnesení ČNR k otázce lustrací existovaly dnes ráno tři návrhy. První byl návrh některých členů lustrační komise. Je to návrh o dvou bodech, který vám byl rozdán. Druhý návrh jsem měl připraven já. Vycházel z podobného usnesení Federálního shromáždění z minulého týdne. Další návrh měl připraven pan poslanec Müller.

Vzhledem k tomu, že dnes byl dostatek přestávek, navrhovatelé se několikrát sešli a dohodli se na společném návrhu, který vám za chvíli přednesu. Znamená to, že návrh, který vám byl rozdán, je stažen a neplatí a bude předložen návrh, který koresponduje s usnesením FS v této věci ze dne 10. ledna tohoto roku.

Návrh usnesení ČNR o otázce lustrací.

ČNR pokládá za nepřípustné, aby nadále ve vrcholných orgánech republiky setrvávali lidé, kteří spolupracovali s StB. Lustrace před parlamentními volbami byly provedeny nedostatečně a u kandidátů některých politických stran neproběhly vůbec. Proto požadujeme urychlené a důkladné prošetření všech poslanců ČNR, členů české vlády a jejich náměstků, generálního prokurátora ČR, soudců Nejvyššího soudu ČR, pracovníků kanceláře ČNR, pracovníků Úřadu předsednictva vlády ČR a osob v dalších funkcích ve smyslu předcházejících usnesení ČNR.

Z těchto důvodů za prvé ČNR vyzývá všechny, kteří spolupracovali s StB, aby odstoupili z výše jmenovaných míst a funkcí. Za druhé ČNR pověřuje komisi předsednictva ČNR pro otázku lustrací, aby ve spolupráci s vyšetřovací komisí FS pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 zjistila, kdo z výše uvedených členů vrcholných orgánů České republiky byl registrován jako spolupracovník StB a jaké kategorie. Za třetí ČNR pověřuje zástupce této komise předsednictva ČNR, aby případný pozitivní výsledek šetření sdělil dotyčným osobám. Jména těch, kteří do 15- ti dnů po tomto sdělení neodstoupí, budou zveřejněna. Za čtvrté ČNR ukládá výboru ústavně právnímu a výboru petičnímu pro právní ochranu a bezpečnost, aby navázaly kontakt a spolupráci s ústavně právními výbory FS při vypracování návrhu zákonných kriterií, které vymezí okruh míst a funkcí, které nesmějí být obsazeny bývalými spolupracovníky StB.

Místopředseda ČNR Jan Kalvoda: Děkuji. Já bych poděkoval poslanci Maškovi a usoudil bych, že možná ten návrh usnesení dozná nějakých změn. Prosím rozpravu k tomuto usnesení. Přeje si někdo vystoupit?

Poslanec Jiří Müller: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s některými informacemi, které snad přispějí k tomu, aby český sněm lépe poznal povahu rozhodnutí, které bude muset učinit.

Je známo, že v minulém roce proběhly lustrace dvakrát před parlamentními a před komunálními volbami. Stále se však objevují nová odhalení, jako by svědčila o tom, že agenti Státní bezpečnosti prošli lustracemi bez problémů. Jde o nějaké spiknutí nebo se dodatečně objevují nové dokumenty?

Především neexistují žádné nové dokumenty, nejdůležitější dokument, se kterým pracuje parlamentní vyšetřovací komise 17. listopadu, tzv. registr svazků mělo před tím k dispozici i ministerstvo vnitra. Nejde rovněž mluvit ani o žádném spiknutí s cílem zatajit některá jména. Lze však jednoznačně mluvit o tom, že lustrace byly jak za ministra dr. Sachera tak za ministra ing. Langoše prováděny technicky tak nedokonale, že určitý počet spolupracovníků státní bezpečnosti musel bezbolestně lustracemi projít.

Federální vláda se zabývala s problémem lustrací vždy až na poslední chvíli a nikoliv z vlastní iniciativy, nýbrž pod tlakem veřejnosti. Lustrace se prováděly z neúplných kartoték, ačkoli byly k dispozici úplnější evidence. Neprováděly se z evidencí všech zpravodajských služeb, které v Československu existovaly. Netýkaly se zpravodajské služby armády, zpravodajské služby pohraniční stráže ani všech správ SNB.

Lustrace byly federální vládou připraveny s nízkou politickou odpovědností. Dalším zdrojem nedokonalosti lustrací je to, že bylo ponecháno na vůli politických stran, zda chtějí své kandidáty lustrovat a jak budou interpretovat případné pozitivní nálezy u svých kandidátů.

Myslím si, že všechny politické strany a hnutí mají zájem, aby skončila destabilizace politické scény, způsobovaná objevováním se stále nových a nových podezření, kdo všechno spolupracoval se Státní bezpečností. Tyto informace jedni mají a druzí nikoliv. Navíc informace se mohou objevit v době, kdy politické strany či hnutí, jichž se týkají, se musí domnívat, že jde o politické zneužití evidence Státní bezpečnosti proti nim, ať už to tak ve skutečnosti je nebo není.

Z toho, co jsem četl o práci parlamentní vyšetřovací komise 17. listopadu jsem dospěl k závěru, že z nějakých mně nepochopitelných důvodů nebylo v tisku ani ve Federálním shromáždění ani v oficiální druhé dílčí zprávě o dosavadní činnosti vyšetřovací komise pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 dostatečně objasněno to, co signalizuje zlom v pohledu na lustrace.

Stručně řečeno se dá tento problém modelově shrnout takto. Prošel ministr české vlády dr. Moldan, obviněný ze spolupráce se Státní bezpečností lustracemi jen proto, že lustrace byly technicky nedostatečné?

Zdá se, že nikoli. Začínají být totiž uplatňována jiná kriteria pro to, koho považovat za spolupracovníka Státní bezpečnosti než byla ta, podle kterých se prováděly lustrace před komunálními volbami a podle kterých se prováděly podle mých informací i lustrace před volbami parlamentními.

Touto změnou patrně naroste i počet lidí podezřelých ze spolupráce se Státní bezpečností, přibližně o 100 tisíc osob. Dosavadní lustrace vycházely v zásadě z představy, že pokud existuje o člověku pouze záznam v evidenci StB a žádný další spisový materiál, lze považovat za spolupracovníka toho, kdo byl veden jako agent - tajný spolupracovník a nikoli např. ti, kteří byli v evidencích vedeni jako důvěrník či KTS - kandidát tajné služby.

Tento závěr byl opřen především o představu, že tajní spolupracovníci ve většině případů podepisovali slib spolupráce se Státní bezpečností a byli si tedy vědomi povahy svého styku se Státní bezpečností, zatím co osoby vedené jako kandidáti tajné spolupráce, či důvěrníci, jednak žádný závazek nepodepisovali, jednak nemuseli vůbec vědět, že Státní bezpečnost činí pokus využít je pro své účely.

Jestliže se tedy nyní mluví o tom, že mnoho spolupracovníků StB prošlo lustracemi bez úhony, pak je to z určité části způsobeno technickou nedokonalostí lustrace a z určité části tím, že se mění dosud uplatňovaná kritéria pro to, koho považovat za spolupracovníka StB.

Tato změna je důležitá. Dotýká se nového a velkého okruhu lidí. Můžeme očekávat, že řada z nich podezření odmítne, případně že na jejich obranu vystoupí jiní lidé. Proč? Existují lidé, kteří se do evidence dostali proto, že z hlediska StB nebyli odpůrci režimu nebo to StB o nich nevěděla, a zároveň představovali jediný nebo významný spoj do určitého prostředí a proto StB usilovala o pravidelný kontakt s nimi bez ohledu na výsledky.

Tito lidé se snažili informace neposkytnout, avšak mohou být vedeni v evidenci pod stejným označením jako lidé, kteří naopak poskytovali Státní bezpečnosti požadované informace jako službu. Podobně do kategorie kandidátů tajných spolupracovníků patřili jak lidé, kteří svým chováním byli skutečným příslibem pro záměry StB, tak lidé, u nichž není důvodů předpokládat, že by je Státní bezpečnost ke spolupráci přiměla. Je třeba také uvést, že lidé se Státní bezpečností spolupracovali v oblastech ne zcela srovnatelných. Např. agenty neměla jen StB, ale hospodářská kriminálka. Proti jejím agentům zatím nikdo nevznesl námitky. Je ale činnost agenta hospodářské kriminálky tak zásadně odlišná od činnosti agenta StB po linii ekonomiky? Je řekněme morálně neúnosný agent, který odhaluje úplatkářství za byty?

Existují dokonce političtí vězni, kteří se nejprve objevují v evidenci jako agenti a pak jsou za svou opoziční politickou činnost uvězněni a odsouzeni.

Podle informací, které jsou na Federálním ministerstvu vnitra k dispozici, existovali i takzvaní F agenti, agenti natolik špičkoví a významní, že se do žádného registru nikdy nezapisovali. Existují i agenti získaní StB, jejichž služeb využívá i současný režim a je třeba říci, že ve prospěch nás všech. např. při akutním ohrožení země terorismem. Prostě, představa agenta StB jako osoby, která se za odměnu upsala udávání bližních je černobílá.

Vím, že to nebyl žádný ďábelský plán, nicméně StB provedla v prosinci 1989 skartaci svých dokumentů zvláštním způsobem. Ponechala bez úhony velmi přesnou evidenci svých spisů a zničila spisy samotné ve značném rozsahu. Jinak řečeno - ponechala evidenci a zničila to, co by mohlo sloužit k její interpretaci. A tak nám ponechala k řešení otázky.

Jsem rozhodným stoupencem lustrací a odhalení těch, kteří kdysi vstoupili do tajné spolupráce s represivním aparátem. Dnes musí přijmout svou zodpovědnost. Jako představitelé nového režimu jsme zodpovědni za to, aby veřejný život nemohl být prostřednictvím bývalých spolupracovníků StB manipulován. Máme ale i odpovědnost za to, abychom nezpůsobili zbytečné křivdy jen díky své neznalosti. Problém bývalých spolupracovníků StB, respektive problém osob vedených v evidenci StB může být zodpovědně uzavřen jen splněním dvou podmínek. Především řešení nesmí mít charakter kampaně jako dosud. Zatím nikdo neprovedl systematické shromáždění dat ze všech dostupných evidencí, jejich věcné vyhodnocení, stanovení jistot a nejistot z neúplných informací. Nyní tento pokus činí parlamentní vyšetřovací komise 17. listopadu. Je vybavena mimořádnými pravomocemi a má pro to také mimořádnou odpovědnost.