Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji poslanci Matějkovi, prosím pana poslance Straška a připraví se pan poslanec Krčma. Podotýkám, že do diskuse je zatím přihlášeno 15 poslanců.

Poslanec Jiří Strašek: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, česká vládo, kolegové poslanci, zdá se mi velice logické, co zde v úvodní zprávě navrhnul pan místopředseda vlády Baudyš, a proto bych chtěl obrátit vaši pozornost na tisk 145, to je společnou zprávu, kde navrhuji tuto změnu:

Na str. 1 v čl. 1 odst. 1 písm. c) vypustit "ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj" a nahradit "ministerstvo vnitra".

Na str. 2 § 3 odst. 1 navrhuji vypustit předposlední část věty "v součinnosti s příslušnými resorty i pro realizaci těchto činností".

Poslední změna se týká § 3 odst. 3, který navrhuji vypustit celý.

Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Straškovi, prosím pana poslance Krčmu a připraví se pan poslanec Holomek.

Poslanec Ladislav Krčma: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, dle mého názoru není podřízení kompetencí ministerstva stavebnictví pod ministerstvo průmyslu šťastné. Patřilo by nejlépe pod ministerstvo veřejných prací, pod nové ministerstvo, které by mělo být zřízeno, kde by bylo zařazeno také územní plánování, stavební úřady, dozor nad životním prostředím. Ovšem zde by se musely vymezit kompetence mezi ministerstvem pro životní prostředí a novým ministerstvem. Dále by se sem zařadil jakýkoliv pohyb v území vyvolaný investičními potřebami. Využívalo by se zde i části nezaměstnaných, kde očekáváme růst počtu, a to k veřejně prospěšným pracím.

Plně se také stavím za zrušení podniků zahraničního obchodu. Výrobní závody se musí samy starat o své výrobky. Závody mohou také samy zakládat společné organizace pro odbyt svých výrobků do zahraničí, samozřejmě podle své potřeby.

Ministerstvo průmyslu podle nových kompetencí má vykazovat úsporu 600 - 700 pracovníků na ústředních orgánech. Samozřejmě podobně by došlo k úspoře pracovníků také zrušením podniků zahraničního obchodu.

Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Krčmovi, prosím pana poslance Holomka a připraví se pan poslanec Šedivý.

Poslanec Karel Holomek: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové poslanci, můj pozměňující návrh se týká ministerstva stavebnictví.

Spolu s širokou obcí 4 000 stavebních inženýrů pokládám zrušení českého ministerstva výstavby a stavebnictví přinejmenším za předčasné. Proto navrhuji, aby toto ministerstvo rušeno nebylo. Nyní jsem jasně a zřetelně, jak to má ostatně být, vyslovil to hlavní. Je to ovšem něco, čím si nemůže být jist nikdo. Ani vláda, která nám tento návrh předkládá, ani my, jako poslanci tohoto sněmu. Rozpor, který jsem zde v krátkém časovém úseku vyjádřil, nezdá se být logický, ale má své oprávnění v situaci, kdy nemáme cestu dopředu vyšlapanou. Jen neodborník a člověk povrchně vážící své důvody je hned se vším hotov.

Faktem zůstává, že ministerstvo stavebnictví, v podobě v jaké je nyní, své trvalé oprávnění nemá. Jde o to, zda nejvhodnější okamžik pro jeho zrušení nastal právě teď, nebo zda teprve nastane. Pro skutečnost, že tento krok je předčasný hovoří několik důvodů, stejně jako pro skutečnosti, že je správný, jak je uvedeno v důvodové zprávě, a to v zájmu efektivního rozvoje ekonomiky a jeho zabezpečování minimem orgánů.

Dokonale fungující stavebnictví je jistě předpokladem pro rozvoj ekonomiky státu. Skutečnost, že zatím stavebnictví nefungovalo, je zřejmá na každém kroku. Je pravda, že sama existence ministerstva stavebnictví ještě nezaručí zlepšení, ale dost možná k tomu může, za jistých okolností, významně přispět.

Stejně tak je pravda, že jeho neexistence, jak je navrhována, rozvoji stavebnictví nemusí zabraňovat. Ale v přechodném období, plném zmatků tomuto rozvoji rozhodně neprospěje.

Chápeme, že nové ekonomické principy jsou tím nejúčinnějším stimulem pro rozvoj všech odvětví, tedy i stavebnictví. Ale to platí v době, kdy už tyto principy jsou zavedeny a fungují. A to bude nejdříve až koncem příštího roku, ne-li později, což se týče velké privatizace. Víme, že s jejím praktickým uplatněním se počítá až ve druhé polovině příštího roku.

Stejnosměrný rozvoj bytového, inženýrského, dopravního, vodohospodářského, průmyslového i jiného stavebnictví, považuji za velmi prospěšný. Koordinaci těchto složitých činností může provádět pouze ústřední orgán. To nedokáže, jak se obávám, pouhý odbor začleněný v ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj.

Rovněž změna technologie výstavby, která je nezbytná s ohledem na naprosto nevyhovující současný stav, to je přechod od panelové výstavby k jiným, účelnějším, estetičtějším a obyvatelnějším formám výstavby bude vyžadovat soustředěný nápor nejen v praktickém stavebnictví, ale i v oblasti výzkumu, ve výrobě stavebních hmot, jakož i ve zcela nově pojaté projekci. To nebude jednoduché ani pro existující a zavedenou síť těchto pracovišť a nově se objevivších privatizovaných stavebních podniků při akciových společnostech pod vedením a patronací ministerstva stavebnictví, natož pro nově ustavený orgán jiného ministerstva. Ostatně ani toto ministerstvo stavebnictví mělo-li by existovat v budoucnu, což není možno vyloučit, nemohlo by existovat v této formě. Srovnejme si to např. s ministerstvy většinou nazvanými výstavba měst, jinde v Evropě, v Americe apod. To je ale zcela jiná kapitola.

Ostatně, privatizace ve stavebnictví nebude vůbec jednoduchá. A jak dopadne v praxi, to se teprve ukáže. Ministerstvo stavebnictví by tedy pro tuto přechodnou dobu mělo hrát roli poradce zakládaných akciových společností, ručitele jejich odborného a věcného zaměření podle potřeb společnosti, rádce v personálních otázkách apod.

Otevření našeho stavebního trhu západu souvisí například se sladěním našich norem s normami evropskými a jejich pohotovým uplatněním do praktického života. Plýtvání prostředky na stavbách, které bylo až dosud běžné a které si nikdo nedokáže ani představit, preferování prací finančně náročných, bez ohledu na jejich potřebnost, to jsou záležitosti, na něž bylo celé socialistické stavebnictví až dosud zavedeno.

Ministerstvo stavebnictví by tedy mělo být garantem hospodárnosti staveb a účelného vynakládání prostředků. Roztříštěnost těchto složek do jiných ministerstev, tak jak je navrhována, nemusí být účinná. Je také otázka, zda pod tlakem okolností nevznikne stavební instituce u ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj, například, která si do počtu v ničem nezadá s dřívějším ministerstvem stavebnictví, přičemž jeho autorita, účinnost a pravomoc budou jen částečné, tedy neracionální a neúčinné.

My si to možná neuvědomujeme, dámy a pánové, ale rozhodujeme nyní o věci, kde chyba, byť jen v časovém odhadu, může způsobit další ztráty, kterých tady už bylo dost. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Holomkovi, prosím pana poslance Šedivého, poté bychom učinili přestávku na oběd.

Poslanec Josef Šedivý: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Když jsem asi před šesti týdny přišel do podniku, kde jsem zaměstnán, první otázky zněly jak se dívám na zrušení ministerstva. Poněvadž jsme měli až do pozdních večerních hodin zasedání výborů, tak jsem o ničem nevěděl. Nakonec jsem se od nich dozvěděl, že v televizních novinách bylo oznámeno rozhodnutí české vlády o zrušení ministerstva stavebnictví a ministerstva strojírenství a elekrotechniky. Jistě nás vláda nemusí informovat předem o každém svém rozhodnutí...

(přerušení dodávky elektrického proudu).

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Doporučuji přestávku na oběd ihned, Klub KDH se chce sejít v průběhu oběda a navíc pan poslanec Laštůvka mě požádal také o delší přestávku, aby se mohl sejít výbor pro životní prostředí.

Sejdeme se tedy ve 14,15 hodin.

(Polední přestávka.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážená vládo, poslankyně a poslanci, budeme pokračovat v přerušené schůzi. Zahajuji odpolední část schůze a chtěla bych vás ještě informovat, že na základě výzvy pana poslance Sedláčka jsem si dala vytáhnout stenografický zápis, který se týká dopolední volby soudců. Jde konkrétně o zvolení doktora Geislera. Paní poslankyně Röschová jako zpravodajka navrhla, abychom hlasovali en bloc po jednotlivých oddílech s výjimkou čtyřech soudců, o kterých bychom hlasovali jednotlivě nikoliv jmenovitě. Potom dále jsem rekapitulovala návrh paní poslankyně Röschové a opět jsme dala hlasovat o návrhu, aby se hlasovalo en bloc s výjimkou čtyř soudců, o kterých by mělo být hlasováno jednotlivě. Čili tento požadavek hlasování jednotlivě byl splněn i u pana doktora Geislera, neboť v tom jednom bloku byl skutečně jediný, hlasovalo se o něm tedy jednotlivě. Byl tedy řádně zvolen.

Jsem ráda, že vám mohu podat tuto příznivou zprávu a tím pokládám věc za skončenou.

Budeme pokračovat v rozpravě, kterou jsme dopoledne přerušili, když zhasla elektrika a myslím že tady byl pan poslanec Šedivý, který neměl možnost dopovědět, co nám chtěl říci.

Poslanec Josef Šedivý: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu pokračovat odtud, kdy jsme byl přerušen. A to k projednávaní zákona o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky - mám dvě zásadní připomínky.

Za prvé, i když vím, že tato připomínka určitě neprojde, neodpustím si, abych ji neuvedl.

Navrhovaný zákon vychází ze zákona ČNR z roku 1969, který byl už osmkrát změněn a doplněn. Zákon z tzv. konsolidačního období nemůže být trvalým základem pro řízení naší republiky v naprosto rozdílných podmínkách. Doplňky a změny k tomuto zákonu vytvářejí ze soustavy ústředních orgánů nesourodý a náhodný konglomerát, od něhož nelze očekávat cílevědomý proces řízení republiky. Je proto nutné vypracovat zcela nový zákon, který by systematicky a obsahově nově vytvořil soustavu ústředních orgánů státní správy České republiky, navíc když se hovoří o rozdělení ministerstva vnitra. Tento zákon musí odpovídat podmínkám tržního hospodářství, musí vytvořit rovnováhu a soulad mezi ekonomickými, výrobními a sociálními a kulturními ministerstvy a měl by být založen na prognóze hospodářského vývoje a jeho řízení v naší republice.

Za druhé, předložený zákon navrhuje zrušení ministerstva výstavby a stavebnictví. Problémy řízení a ovládnutí investiční výstavby včetně stavebnictví patří pro svá specifika a odlišnosti od průmyslu k nejtěžším a nejkomplikovanějším v každé společenské formaci a téměř v každém státě.

Za závažnou oblast ve stavebnictví v přechodném období je nutno považovat změny společenské formace, a to nově koncipovanou úlohu forem vlastnictví a podnikání ve vazbách na tržní hospodářství.

Ve stavebnictví pracuji od svých 17 let, to je plných 40 let. Rušit ministerstvo výstavby a stavebnictví v tomto okamžiku považuji za velmi problematické a předčasné. V demonopolizaci a privatizaci udělal tento resort snad největší kus práce. Z původních 70 podniků má tento resort více než 400 nových, menších, životaschopných organizací a v tom nejsou zahrnuti individuální podnikatelé ve stavebním oboru.

Domnívám se, že tomuto ministerstvu mělo být umožněno dokončit privatizaci. Přechodem na jiné ministerstvo dojde ke zpomalení tohoto procesu, protože problematika průmyslu se značně liší od stavebnictví. Všem nám je jasné, že takový početní stav pracovníků na ministerstvu je nadále neúnosný. Ale tato otázka se týká i řady dalších ministerstev. Rovněž musí dojít i k jinému pojetí náplně tohoto ministerstva, ale to je problém i dalších ministerstev.

Podrobně hovořil o těchto problémech přede mnou pan poslanec Holomek, proto nebudu dále tuto problematiku rozvádět. Je však velice obtížné pochopit důvody vlády, které vedou ke zrušení ministerstva výstavby a stavebnictví. Budeme patrně jedinou republikou, která nebude mít ústřední orgán pro bydlení a výstavbu měst, veřejné práce, urbanismus nebo stavebnictví. Ústřední orgány pověřené bydlením a veřejným investováním existují v zemích se široce rozvinutým hospodářstvím a to nejen v Evropě, ale i v zámoří.

V plánu práce naší vlády došlo k paradoxu: v časově krátkém rozmezí ministerstvo výstavby a stavebnictví ČR podalo návrh vládě na zřízení průřezového orgánu vlády pro investování, rozvoj měst, obcí a bydlení s názvem "ministerstvo veřejných prací". Vláda však nečekaně rozhodla o rozptýlení veřejných prací do různých resortů.

Zároveň bych chtěl zdůraznit, že nemám nic proti začlenění řízení stavební výroby a výroby stavebních hmot do ministerstva průmyslu, nesouhlasím však, abychom s vaničkou vylili i dítě, tedy, aby problematika výstavby byla, podle předloženého návrhu kompetenčního zákona, rozptýlena do ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj, kam by měl přejít investiční rozvoj a část bytové výstavby a regionální politika, dále do ministerstva životního prostředí a do ministerstva vnitra. Veřejné práce zůstanou přitom rozptýleny do všech resortů které staví, včetně dopravy, vodního hospodářství, kultury, školství, státní správy a obcí.

Svědčí to o nepromyšlenosti nově vytvářeného systému státní správy a poučení se ze zkušeností vyspělých zemí světa.

Připomínám, že také zkušenosti z předválečné Čsl. republiky s tímto uspořádáním byly kladné. Současně vám chci oživit i naše jednání o změně kompetenčního zákona o červnových volbách. Už tehdy se řada z vás ke zřízení ministerstva veřejných prací přiklonila. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Šedivému. Prosím pana poslance Květa.

Poslanec ČNR Jan Květ: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové. Dovolte, abych se rovněž vyslovil k jedné otázce a tou je dělení kompetencí mezi ministerstva zemědělství a životního prostředí v otázce hospodářské úpravy lesů, která teprve před půlrokem přešla pod pravomoc životního prostředí. Jak jste slyšeli, někteří poslanci i odborníci toto řešení kritizují a podle názoru mého a některých dalších poslanců, členů výboru pro životní prostředí a urbanismus, tak činí hlavně na základě argumentů vycházejících z přítomnosti spíše než z minulosti a budoucnosti. Nyní budu mluvit pro druhou stranu, t.j. dám argumenty, které jsou pro to, aby tento obor zůstal v resortu životního prostředí.

Podporuji stanovisko ministerstva životního prostředí, které vychází z těchto skutečností.

1. ministerstvo životního prostředí bylo vytvořeno jako reakce společnosti na všeobecnou devastaci prostředí, lesy nevyjímaje a musí být vybaveno co nejširšími pravomocemi, umožňujícími předcházet poškozování životního prostředí, omezovat je a napravovat důsledky. Zhruba 1/3 územní České republiky je pokryta lesem a je proto logické, že do kompetence ministerstva životního prostředí patří i hospodářská úprava lesa jako jeden z nástrojů lesnické politiky s bohatou údajovou základnou, sloužící jako podklad pro spolehlivý výkon státní správy nad lesním územím.

2. je pravda, že tento stav kompetence předbíhá současný stav legislativních norem, ale u těch se počítá s brzkou změnou k lepšímu. Dosavadní úprava řešila užívání nástrojů lesnické politiky týmiž institucemi a orgány, které byly závislé na důsledcích hospodaření, a to je proti základnímu duchu naší nové legislativy: oddělovat kontrolní funkce od funkcí hospodářských. Ministerstvo životního prostředí má sice pod sebou lesní inspekci, ale ta sleduje a řeší už vzniklé nepříznivé nebo méně příznivé situace v lesích. Tedy zpětně, zatímco hospodářská úprava lesa umožňuje usměrňovat pozitivně lesní prostředí již při zakládání a řízení vývoje lesních porostů podle hesla: Principiis obsta, sero medicina paratur - čili: Předcházej počátkům nebezpečí, připravuje-li se lék, je už pozdě. Přitom tuto koncepční a prevenční činnost může ministerstvo životního prostředí zajišťovat, takříkajíc, vlastníma rukama v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.

3. snaha navrátit hospodářskou úpravu lesů zpět do ministerstva zemědělství se opírá o historické argumenty, ale neblahý současný stav našich lesů je důkazem toho, že tato situace nebyla dobrá, a že hospodářská úprava lesů při vší své snaze a vysoké kvalifikaci svých pracovníků neměla sílu se vzepřít snahám resortu o ekonomicky neúnosnou maximalizaci produkční funkce lesů na úkor ostatních užitkových funkcí lesa, jako jsou vodohospodářská, protierozní, rekreační atd.... V dnešní době tyto funkce lesa na mnoha místech převažují nad funkcí produkční.

4. ani v dávnější minulosti nebyla situace ideální, i když tradičně taxace, tj. oceňování dřevní zásoby a funkce lesů, a později celý systém hospodářské úpravy lesů, jehož taxace součástí, byly navázány na vlastníky nebo uživatele lesů. Vždyť rozlehlé monokultury zejména smrků s nízkou odolností proti škůdcům, kalamitám a emisím, s nevhodnou proveniencí, tj. původem osiva, zakládané v minulém století na velkých plochách, se vyznačují ještě dnes špatnou stabilitou jak mechanickou, tak ekologickou. Tedy ani v minulosti nebyly ekologické principy hospodářské úpravy lesů dostatečně respektovány.

Při předpokládané postupné privatizaci lesů s tím, že dlouho budou vedle sebe existovat lesy státní a soukromé, bude žádoucí stav, aby odvětvové působení lesního hospodářství při ministerstvu zemědělství bylo zúženo na řízení lesního hospodářství v rámci těch lesů, které zůstaly státními, zatímco hospodářská úprava lesů a s ní státní správa, včetně inspekce lesního hospodářství, a to jak státního tak soukromého, byla v kompetenci nezávislého orgánu, tedy ministerstva životního prostředí. V minulosti byly sice v kompetenci resortu zemědělství a lesnictví, později lesního a vodního hospodářství, tehdy ale také ministerstvo životního prostředí neexistovalo. A také vzhledem ke svému požadavku, pokud možno nehýbat dohodnutým a nyní v něčem půl roku fungujícím rozdělením kompetencí mezi jednotlivé resorty vláda navrhuje ponechat, až na další, hospodářskou úpravu lesů v resortu životního prostředí, ve smyslu společné zprávy, resp. návrhu zákona. Toto řešení samozřejmě nevylučuje případnou budoucí změnu, ale předpokládá dohodu mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství. Přitom je třeba řešit konkrétní problémy a obracím se proto s podnětem k vládě České republiky, aby v nejbližší době všechny sporné otázky vyřešili oba kompetentní ministři za účasti výboru pro životní prostředí a urbanismus a komise zemědělsko-potravinářské a lesnické předsednictva ČNR. Abychom se ukvapeně nerozhodovali pod tlakem jedné nebo druhé strany. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Květovi. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Bursík, připraví se poslanec Šimeček.

Poslanec Martin Bursík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Dovoluji si předložit návrh na úpravu kompetence mezi ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj a ministerstvem životního prostředí v oblasti geologie.

Nejprve přečtu návrh, kdybyste byli tak laskavi a vzali si k ruce tisk č. 140, poté zdůvodním. V čl. 1, odst. 2 na str. 2 pod písm. f) navrhuji, aby v části věty: Z ministerstva životního prostředí ve věci geologického výzkumu a průzkumu na ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj bylo škrtnuto spojení - výzkumu a spojka a, v článku 2, odst. 3, na str. 4, aby bylo vyškrtnuto shodné spojení, tedy spojení výzkum a. A v čl. 2, odst. 20 na str. 7 před konec věty doplnit: oblast geologického výzkumu.