Česká národní rada 1990 – 1992

Mám zde 4 přihlášky, ale chtěl bych apelovat na pány poslance, aby zvážili nutnost, nezbytnost a potřebnost interpelovat na dnešním plénu, abychom mohli náš program, který je skutečně nabitý, do vánoc zvládnout.

Prosím pana poslance Dohnala, aby přednesl svou interpelaci. Dále se připraví pan poslanec Kříž.

Poslanec Vojtěch Dohnal: Vážený pane předsedající, vážení zástupci české vlády, vážení kolegové, kolegyně, vznáším interpelaci na ministra financí ČR ve věci obsazování funkcí ředitelů územních finančních orgánů. Připadám si v této věci, jako když házím hrách na zeď, a proto dnes během jednoho měsíce vystupuji k této problematice již potřetí. Nejdříve s dotazem, podruhé s připomínkou, teď s interpelací.

Na osvěžení vaší paměti mi dovolte krátké shrnutí. V souvislosti s problémy s obsazováním funkcí přednostů okresních úřadů jsem zde 15. listopadu vznesl dotaz, jakým způsobem budou obsazována místa ředitelů finančních orgánů. Pan ministr mi zde před vámi odpověděl a jeho odpověď mě naprosto uspokojila. Ale posléze jsem se dověděl, že ředitelka Krajské finanční správy v Hradci Králové o své vůli a za zády pana ministra Špačka vypsala pro východočeské finanční úřady územní konkurs a o tomto jsem na nejbližším jednání České národní rady informoval pana náměstka ministra financí ing. Culíka, který zde tehdy při projednávání zastupoval pana mistra Špačka. Ten mi doporučil - jelikož si nepřipadal kompetentní sám toto řešit, abych to zde přednesl oficiálně, poněvadž to bude mít větší váhu, a že ministerstvo financí potom zjedná nápravu.

Toto jsem zde 28. listopadu učinil a považoval jsem pro sebe věc za vyřízenou, když jsem usoudil, že ministerstvo financí zjedná nápravu. Bohužel se tak nestalo a ředitelka Krajské finanční správy v Hradci Králové před týdnem v pondělí 10.prosince svolala na krátkou schůzku zástupce všech východočeských měst, kde mělo ke jmenování ředitelů finančního úřadu dojít.

Tam je seznámila se jmény přihlášených uchazečů na tyto funkce. Dále je seznámila s tím, že konkurs je již uzavřen, že 19. prosince, tj. pozítří, proběhnou konkursní řízení ve smyslu testů a další dva dny - 20. a 21. prosince - budou tato konkursní řízení pokračovat psychotesty a do týdne pak vyrozumí starosty měst ve Východočeském kraji, kdo v tom konkursu uspěl.

Věc spěchá a vidím pro pana ministra Špačka dvě možnosti řešení. Buď si na svoji hlavu nasype popel, omluví se naší sněmovně s tím, že to, co zde prohlásil, nebude uskutečněno, složí ruce v klín a dál nechá za sebe, takzvaně řídit ministerstvo, někoho jiného. A pak vidím druhou možnost pro pana ministra financí Špačka, že se zachová jako správný ministr, energicky uchopí situaci na ministerstvu financí do svých rukou a zjedná okamžitě nápravu. Já jsem osobně přesvědčen, že pan ministr Špaček zvolí pro sebe tuto druhou možnost a ten svůj resort začne odpovědně řídit.

A nyní mi dovolte ještě kratičkou poznámku pod čarou. Před několika minutami jsem se dověděl, že ministerstvo financí požádalo dva poslance Občanského fóra ve východních Čechách aby se stali garantem pro to, aby uvedená ředitelka Krajské finanční správy z Hradce Králové nemusela projít konkursním řízením na místo ředitelky krajského finančního úřadu a aby byla jmenována přímo. Toť vše, co jsem potřeboval ani ne tak vám, jako české vládě sdělit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Prosím pana poslance Kříže, připraví se pan poslanec Kapusta.

Poslanec Karel Kříž: Vážený pane předsedající, trochu jste mě znejistil, já jsem si ten první bod vyložil tak, že je možné vznášet interpelace, případně podněty. Pak jsem zjistil, že to tak není, ale připojuji se ke kolegovi Dohnalovi.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Máme na pořadu bod Interpelace, podněty. Je to v pořádku.

Poslanec Karel Kříž: Mám pocit, že to souvisí s tím, co jsme prožili, i když jsme všichni rádi, že nám to padlo bokem ty kompetence, ty dramatické chvíle.

Rád bych řekl svůj názor na to, jak do tohoto dramatu zasahoval a zasahuje náš tisk. Abych byl přesnější - tisk, který sleduji a kterého si vážím, Lidové noviny.

Dříve než to udělám, dovolte ještě malou reflexi k vystoupení nás, poslanců České národní rady, vůči naší české vládě.

V období od prezidentských voleb až po Hrzánský palác bychom na prstech jedné ruky mohli spočítat ty poslance, kteří vyjádřili tady ve sněmovně zájem nebo pochyby o tom, co se na Slovensku děje, jaký je kurs slovenské vlády, co na to vláda česká, případně jak česká vláda dění anticipuje nebo o jakých variantách postupu eventuálně přemýšlí. Teprve když byl ústavní zákon na stole, zvedl se odpor v části sněmovny, slyšeli jsme slova kritiky na hlavu vlády, míněn byl ovšem především premiér Pithart. Že nešlo o žádné projevy politické odvahy je nasnadě. Šlo, podle mého soudu, o pravý opak odvahy. Několikrát jsem se pokoušel přes trému, která se mnou vždycky u řečniště lomcuje, vyjádřit podporu české vládě a jejímu premiérovi v jejich nelehkém údělu. Dělám to i teď, a to proto, že považuji důvěru za stěžejní věc. Jak známo, visí na ní nejen osud vlád, ale i něco tak prozaického, jako je systém bankovnictví i hodnota našich peněz. Na důvěře visí také soud naší politické a hospodářské reformy. Vládě vedené premiérem Pithartem nepřestávám důvěřovat. Z toho, co dosud od svého jmenování udělali, mám pevný pocit, že vedou politiku pružnou, racionální, životaschopnou a dlouhodobě perspektivní. Otázkou je pouze to, jak mnoho nám o této politice předávají informací a zajišťují si tak s námi nezbytný kontakt.

To je ovšem obousměrná cesta a i my můžeme zpytovat svědomí. Ti z nás, kteří mají pocit nedostatku informací, se mohli a mohou tázat a informaci si tak opatřit. Absurdní je ale představa, že bychom mohli znát všechno. Přeženu-li to, pak je nasnadě, že vláda nemůže na svá jednání vodit celou sněmovnu, ani nemůže při trysku času a množství úkolů a událostí denodenně s námi zasedat. Ani my to nemůžeme dělat a také to tak neděláme. Jsem prostě přesvědčen, že vláda si naši důvěru zaslouží. Má svůj zřetelný profil, který lze odvodit od jejího programového prohlášení z července.

Toto programové prohlášení jsme akceptovali. Domnívám se, že vláda nemusí ani ustupovat od své filozofie vztahu republik a federace. Ke cti premiéra Pitharta je ale i to, že ani v tomto bodě není dogmatik. Nedivím se, že tento bod při jednání všichni obešli. Je těžko řešitelný. Myslím si, že jde v jádru o starobylý spor, zdali Platón nebo Aristoteles. Zdali vyšší idea nebo bezprostřední zkušenost a reálie.

Podle mého názoru záleží na úhlu pohledu. Po období totality a vlády falešných a odcizujících idejí je jenom logické, že jsme zvolili to, co je bezprostřední, demokratické, co jde zezdola, od občana, přes rodinu, obec, region, republiku ke společnému federativnímu státu. Ale i ten opačný pohled, řekl bych, platónsky aristokratický, od ideje společného státu k občanovi, má svoji funkci a platnost. Antika je v základech naší civilizace, tedy i v základech našeho politického myšlení. A s ní i ideál harmonie. Je nedosažitelný, ale bez něj se žít nedá. Vede k němu strastiplná cesta. V politice i přes politické kompromisy.

Nechci vás zdržovat, ale dovolím si ještě využít svého poslaneckého práva a hovořit krátce o tom, co pokládám za důležité, o roli tisku, která jasně vystupuje právě v tomto vypjatém období, které jsme prožívali a které možná, aniž to tušíme, ještě prožíváme. Shodneme se jistě na tom, že tisk má obrovskou moc a ovlivňuje voličskou obec. Do jisté míry my všichni jsme v rukou tisku. Ambiciózním a vynikajícím projektem bylo vydávat list, který by reflektoval, nikoliv zkresleně a jednostranně, českou politiku. Škoda, že takové noviny právě teď nemáme. Bylo by jich třeba.

Pro mne slovo tisk splývá s Lidovými novinami, na které si zatím vždycky udělám čas. Vážím si jich pro jejich inteligentní články, ale nesouhlasím s jejich přístupem k současné české politice i k práci našeho parlamentu. Nejsem sám. Jak jsem se dozvěděl, i jiní poslanci chtěli uveřejnit nesouhlasné polemiky. Neuspěli jsme. Jistě. I Lidové noviny mají právo uveřejňovat jen to, co se jim hodí. Proto bych řekl, že neuveřejní ani moje poslední řádky či příspěvek, který jsem tam zaslal a nazval Chvála kabinetního žurnalismu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci Křížovi. Prosím poslance Kapustu, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Kolářová.

Poslanec Jaromír Kapusta: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dne 29. listopadu 1990 bylo zástupci Čs. aerolinií a řízení letového provozu České a Slovenské Federativní Republiky svoláno jednání, kde byli zástupci státní správy a politických stran a hnutí okresu Nový Jičín informování o záměru umístit letecký stíhací útvar na civilní letiště Ostrava - Mošnov. Občané dotčených okresů, především pak okresů Nový Jičín, Frýdek-Místek a Ostrava, vyjadřují zásadní nesouhlas s tímto rozhodnutím. Dovolte, abych uvedl důvody, které vedou k nesouhlasnému a nekompromisnímu stanovisku zástupců obecních, městských úřadů a občanů.

Za prvé, je obecně známo, že ostravsko-karvinská oblast, do které spadají také z větší části výše vyjmenované okresy, patří po severních Čechách k nejvíce ekologicky poškozeným oblastem. Jakékoli další negativní ovlivňování životního prostředí je tedy neúnosné.

Za druhé, provoz stíhacích letounů způsobuje, pochopitelně, vysokou hlučnost. Tento stav vyvolává stres u lidí.

Nepříznivě je ovlivňován také stav historických objektů, např. v okrese Nový Jičín jsou vyhlášeny tři městské památkové rezervace a nachází se zde více než 450 chráněných památkových objektů, včetně národních kulturních památek.

Za třetí, vzletový úhel zasahuje do těsné blízkosti nového ostravského sídliště Dubina, jehož obyvatelé by byli vážně ohroženi jak hlukem, tak možností havárií.

Za čtvrté, provoz stíhacích letounů by narušil rekreační potenciál chráněné krajinné oblasti Beskydy a Poodří, ale také všech pěti oblastí klidu a dalších rekreačně využívaných částí okresu Nový Jičín, které tvoří rekreační a odpočinkové zázemí pro obyvatele okresu i značnou část obyvatel ostravsko-karvinské aglomerace.

Za páté, vzhledem k tomu, že většina vojenských bytů v Příboře byla v souvislosti s organizačním změnami v armádě předána městskému zastupitelstvu, bylo by nezbytné přistoupit k výstavbě bytů pro novou posádku a to je pro veřejnost jen těžko přijatelné.

Za šesté, pro obyvatele severomoravského regionu je aktuální záměr napojení letiště Mošnov do mezinárodní sítě osobní letecké dopravy, s možností vytvoření bezcelní zóny. Tento záměr je, pochopitelně, v přímém rozporu s umístěním stíhací letky.

Věřím proto, že důvody, které jsem uvedl v interpelaci, budou kompetentními orgány bedlivě zváženy, když se jedná o uchování přijatelného životního prostředí pro jednu z nejlidnatějších částí našeho státu.

Prosím proto o projednání v radě obrany státu. Za písemnou odpověď si dovolím předem poděkovat.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji poslanci Kapustovi. Prosím paní poslankyni Kolářovou. Připraví se poslanec Karas.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, mám dva velice krátké podněty vládě.

Máme za sebou tzv. psí zákon a v souvislosti s tím nejen já, ale i vy jste dostávali bohatou korespondenci a podnikali dlouhé hovory o nebezpečí, které cítí u nás lidé ve špatném společenském vztahu ke zvířatům vůbec. Proto vznáším podnět k vypracování zákona na ochranu zvířat, jehož absence je tady patrná.

Druhý je podnět a prosba ministerstva zdravotnictví: zda by nebylo možné v Mladé Boleslavi zavést výrobu invalidních vozíků značky Volkswagen.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji paní poslankyni Kolářové. Prosím pana poslance Karase. Dále se připraví pan poslanec Guži.

Poslanec Jiří Karas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k situaci, která se projevila, mimo jiné, i v souvislosti s otázkami kompetencí, se jistě shodneme v tom, že musí urychleně dojít ke zvýšení prestiže České republiky v mezinárodním měřítku a zároveň, že musí dojít u obyvatel České republiky k jednoznačné diferenciaci mezi pojmy česká a československá státnost. Navrhuji proto plénu ČNR, aby uložilo předsednictvu ČNR přetvořit nepříliš funkční zahraniční komisi při předsednictvu ČNR na zahraniční výbor. Zřízení tohoto výboru by mohlo být prvním krokem k zajištění aktivní prezentace České republiky v zahraničí.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Kdybych si byl jist, že je nás zde více než 100, dál bych o tomto návrhu hlasovat. Domnívám se, že se nejedná ani o institut interpelace, otázky a podněty, ale zřejmě bude nejvhodnější, když se na předsednictvu k této otázce vrátíme a budeme plénum informovat o tom, jaké stanovisko k tomu předsednictvo zaujalo.

Prosím poslance Gužiho. Do diskuse se dále připraví poslanec Kolmistr

Poslanec Zdeněk Guži: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl podnět ministru školství z poslaneckého průzkumu výchovného ústavu v Chrastavě. Chtěl bych ho dát v době, kdy některé děti vánoční svátky budou prožívat v těchto ústavech. Myslím si, že do některých ústavů humanizace od listopadu ještě nedošla.

Na základě úkolu uloženého výborem ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví provést poslanecký průzkum o situaci v ústavních zařízeních, ve kterých se vykonává ústavní výchova nezletilých, byl proveden 13. 11. 1990 ve výchovném ústavu v Chrastavě, s cílem zjistit stav v tomto zařízení a ve výchově dětí, které jsou v ústavu umístěny. Průzkumu jsem se zúčastnil já jako poslanec ČNR, člen výboru ČNR pro sociální politiku a zdravotnictví se dvěma pracovníky Rómské občanské iniciativy, a dvěma pracovníky rómské mládežnické organizace.

Obecné závěry: Byl proveden pohovor s pracovníky výchovného ústavu a ředitelem výchovného ústavu v Chrastavě, který objasnil situaci v ústavu ve výchově nezletilých. Zdůraznil, že ústavní pracovníci postupují podle platných předpisů a směrnic vydaných pro ústavní výchovu ministerstvem školství ČR a ministerstvem zdravotnictví. Ředitel připustil přísný a tvrdší přístup k výchově svěřenců, neboť podle něj s ohledem na profil svěřenců, zejména těch, kteří soustavně narušují ústavní řád, jiný přístupu není možný. Působení ústavních pracovníků se orientuje na vytvoření kladných hodnotových orientací dětí ve věku od 12 do 18 let, pro které je toto ústavní zařízení určeno.

Cílem ústavu je, aby každý svěřenec byl vyučen některému učebnímu oboru, především oboru pomocný zedník.

Je nutno konstatovat, že působení ústavu se míjí účinkem především proto, že neexistuje možnost ústav opustit před dosažením zletilosti. Každé dítě v ústavu umístěné do něj přichází s jednoznačnou perspektivou jej opustit teprve až po dosažení zletilosti, což vylučuje jakoukoli cílovou kladnou motivaci, která by vedla k respektování ústavního řádu. Především u slabších dětí působí neutěšená perspektiva dlouholetého pobytu v ústavu velmi negativně.

Na formování životních postojů a duševních jistot dětí působí rovněž velmi negativně vězeňské prostředí, jakékoli estetické cítění se prostřednictvím ústavu potlačuje, dlouholetou izolací se oslabují takové vlastnosti, jako pozitivní vztah k rodině, k mateřství, k ostatním lidem, v ústavu jsou přirozené pouze sobě rovné děti, u kterých je vzájemný kladný příklad velmi ztížen.

Ústavní výchovou se deformuje i vztah k jiným lidem, neboť dítě do normálního prostředí dospělých lidí prakticky nepřijde.

Na nepříliš valných výsledcích ve výchově dětí se podílí tzv. kasárenský způsob života, jeho maximální organizovanost, uniformita v běžném životě neobvyklá. Rovněž podobný systém, při kterém děti dostávají kladné či záporné body za určité chování, není zřejmě nejvhodnější motivací pro další vývoj a výchovu. Děti jsou ubytovány po čtyřech, pěti na jednom velmi stroze působícím pokoji. Neexistuje, v podstatě, žádné soukromí, což působí velmi nepříznivě na dítě, které nemá možnost klidné přípravy do školy. Ta se provádí hromadně ve společných učebnách ve vyčleněném studijním čase, který je pro všechny děti jednotný, nerespektuje proto individualitu dítěte. Lůžková část ošetřovny je zamčená a pacient nemá možnost tuto část opustit.

Stravování, podle sdělení dětí, je uspokojivé. Průzkum nezjistil žádné větší závady, signalizována je však snaha, aby se dítě vyučilo za každou cenu, i s nejhoršími známkami.

Jaké vidím resumé? Výchovný proces v ústavu se míjí účinkem, neboť naprosto nerespektuje, že svěřenci jsou dětmi ve věku od 12 do 18 let, u kterých je velmi důležitý individuální výchovný přístup, respektování zvláštností povahových rysů, rozvíjejících se individuálních zájmů každého dítěte. Svou podstatou nejde o zařízení výchovné, nýbrž o zařízení, kde dítě několik let vykonává trest. Doporučuji:

1. Projednat s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy přípravu nových zásad výchovné práce v těchto ústavech.

2. Zastavit umisťování dětí do ústavů tohoto typu obecně.

3. Pro děti ve věku od 12 do 15 let zřizovat útulky, dětské domovy, ve kterých se prostředí bude přibližovat prostředí rodinnému. Do ústavů typu dětských výchovných ústavů umisťovat pouze děti ve věku od 15 do 18 let.

Dále doporučuji projednat s ministerstvem školství, s panem ministrem Vopěnkou zprávu o výsledku poslaneckého průzkumu s cílem humanizovat výchovné působení ústavu a ústavů tohoto typu obecně. V ústavu Chrastava prověřit soudní rozhodnutí o umístění dětí do tohoto ústavu. Ty, u kterých toto umístění pozbylo aktuálnosti, z ústavu propustit.

Závěrem tolik, že svým způsobem se vůbec nedivím, když takové dítě po propuštění přijde do ulic, že mnohdy se dopouští kriminálních činů, protože jeho charakter je deformován už při výchově. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji, pane poslanče. Do diskuse se přihlásil poslanec Kolmistr.

Poslanec Vladimír Kolmistr: Vážení, chtěl bych obrátit pozornost naší vlády na jednu událost. Za necelý rok a půl vzpomeneme 50. výročí barbarského vyhlazení obce Lidic. Domnívám se, že tato událost, která zmobilizovala demokratické hnutí před 50 lety, má mnoho co říci i v současné politické situaci Evropy. 50. výročí vyhlazení Lidic by se mělo stát příležitostí významného mezinárodního setkání.

K tomu ovšem je třeba vykonat mnoho práce, a proto navrhuji, aby vláda ustavila komisi pro toto výročí na nejvyšší úrovni, v čele s předsedou vlády, která by připravovala celou ideovou a organizační práci kolem výročí této události.

V souvislosti s tím chci ovšem upozornit, že na katastru nové obce Lidice je z minulých let rozestavěn památník, který k té to události připravoval minulý režim a výstavba a ideový záměr tohoto památníku odpovídá tomu, jak chtěl využívat minulý režim této události pro svoji politiku.

Tato výstavba byla na jaře letošního roku zastavena a od té doby se s touto stavbou, která stála naší společnost již několik miliónů, nic neděje. Byl tam náš výbor pro vědu a kulturu, bylo se tam několik funkcionářů na to podívat, zasedá komise při ministerstvu kultury, která však povšechně hodnotí toto monstrum, ale zatím se nepřipravují žádné seriózní rozbory, co s tím dál. Rovněž z rozpočtu, který mám předložen, nevyplývá, že by ministerstvo kultury počítalo s nějakými částkami, které by umožňovaly dostavbu, rekonstrukci nebo zbourání těchto objektů.

Navrhuji proto, aby se s tímto vládní komise velice rychle vypořádala, protože se domnívám, že rok a půl, který nás od výročí Lidic dělí, je velice krátký a byla by to ostuda, kdybychom se do té doby s takovouto záležitostí nedokázali vypořádat. (Potlesk.)