Česká národní rada 1990 – 1992

Doporučuji podpořit návrh na přijetí kompetenčního zákona, i když je v současné situaci pro nás určitým provizóriem a podporuji slova pana premiéra, aby se naše pozornost v dalším období plnou měrou zaměřila na práci na nové ústavě.

Upozorňuji však na závěr do budoucna, až budeme jednat o znění naší nové ústavy - cituji ze "Samosprávných principů na uspořádání společnosti" vydaných naší HSD v době nedávné: "Absolutizace národního, náboženského nebo jazykového principu při tvorbě federativního či spolkového státu nás stále přivádí ke kolizím a krizím vytvořeným na tomto základě". Projednávání návrhu kompetenčního zákona je toho dokladem. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci Balcárkovi. Dále vystoupí pan poslanec Kotrlý, připraví se pan poslanec Štindl.

Poslanec Zdeněk Kotrlý: Vážený český sněme, vytvořila se zde situace, že každý zákon je podrobně paragrafově připomínkován a já bych se chtěl vyjádřit k duchu zákona, který projednáváme. Mne na tom zaujala jediná věc, kterou bych pojmenoval, že v tomto zákoně se projevuje snášenlivá ústavnost.

Chtěl bych říci, že je to velmi vážná věc, a že na základě snášenlivé ústavnosti skutečně existují federace. Jestliže jsme postaveni do situace, že jsme se všichni v Československu narodili, je zde dědictví, které jsme převzali a dokonce si myslím, že naše děti jednou po 30 letech nebudou hodnotit naše činy tak, jestli jsme vybojovali pro Českou republiku několik miliard, ale rozhodně - a to bych chtěl zdůraznit - jestliže přestaneme být snášenlivými vůči ostatním národům v míře, která je nutná pro federaci. Tu potom se dostaneme do situace těch, kteří boří.

Chtěl bych vám připomenout, že mnozí poslanci - a věřte tomu, že to není jinak - jsou v tomto sněmu proto, že dokázali vystupovat velmi bojovně a agresivně vůči moci, která zde vládla. Já zde však mám jako poslanec před sebou zákon, který vytvořila normalizace. Jsem přesvědčen, že většina sněmovny, a chtěl bych říci, že dokonce i mnozí zástupci komunistické strany, také byli proti normalizaci, a že tedy většina této poslanecké sněmovny zde sedí proto, že dostala mandát od obyvatelstva, aby se vypořádala s normalizačním dědictvím.

Zákon, který odstraníme - doufejme - přijetím toho dnešního zákona, byl plně normalizační. Je to zákon z roku 1971, který, lidově řečeno, poškozuje zákon o ústavní federaci z roku 1968. Je tedy v rámci našeho mandátu, a myslím si, velmi upřímně míněno, tak jak to bylo ve volbách projeveno, že náš mandát je zde na dva roky v tom, abychom dokázali dědictví normalizace svým způsobem popřít, ale také a něm dále něco postavit.

Nejsem prognostik, abych dokázal ohodnotit, jestli ten zákon bude fungovat několik měsíců, ale jako poslanec si myslím, že zákon, který nahradí něco, co se neosvědčilo, co v sobě nemělo tu snášenlivost ústavní, tak tohle je, přes veškeré rozpaky, které vyvolává celá struktura tohoto zákona, něčím, za co je, z mého hlediska, docela poctivé hlasovat. Necítím v tom situaci, že bych tady vystupoval a chtěl dělat líbivou politiku vůči vládě. Říkám vám to tak, jak to upřímně cítím. Buď jsem zde proto, abych se s normalizací vypořádal, zvážil, kolik jsem k ní přispěl, ale také, kolik mohu z jejího dědictví odstranit. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kotrlému. Prosím pana poslance Štindla, připraví se paní poslankyně Marvanová.

Poslanec Karel Štindl: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážená Česká národní rado, budu stručný, ale vystoupení pana premiéra a předtím vystoupení paní poslankyně Kantůrkové mě vede k tomu, abych přece jenom trochu upřesnil, co hlavně jsem měl na mysli ve svém předchozím vystoupení.

K vystoupení pana premiéra bych jenom podotkl, že se možná nechal trochu unést citem a zapomněl, že zde má i přátele, že mnozí z nás máme společné východisko a že vlastně děláme společnou politiku. Ale nechme to stranou! To, co jsem chtěl říci ve svém minulém vystoupení bych shrnul jednodušeji. Jde v podstatě o pragmatickou věc. Nejde o to žádat, že bych zde chtěl sedět a dostávat od vlády nějaké informace. Jde mi o to, že pokud platí ústava, podle které zákony předložené českou vládou musí schválit tato Česká národní rada, měla by integrální součástí kooperace České národní rady a české vlády být také snaha a zdaleka ne ve všech případech to jsem, myslím, ani neřekl - pouze v nejdůležitějších - mělo by být pro vládu důležité vědět, jak názorová situace vlastně v tom kterém problému vypadá v České národní radě.

Pan premiér se velmi poctivě omluvil za českou vládu ústavně právnímu výboru této sněmovny, jehož rozhodnutím neprojednávat kompetenční zákon jistě nebyl potěšen. Způsob kooperace, který mám na mysli, by nepochybně takovémuhle překvapivému a až šokujícímu a také poněkud společnou práci paralyzujícími způsobu předešel. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím paní Marvanovou, připraví se pan poslanec Payne, což je zatím poslední přihlášený.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové poslanci, nejdříve přednesu pozměňovací návrh článku 37, odst. 2 v dosavadním znění ústavního zákona o československé federaci.

Jedná se o toto - navrhuji, aby z tohoto textu byla vypuštěna slova "zákon o výkonu trestu odnětí svobody a zákon o výkonu vazby".

V tomto ustanovení se jedná o to, že Federální shromáždění přijímá zákony, jejichž výkon patří v plném rozsahu orgánům republik. Chci upozornit na to, že to je velmi citlivá oblast, kde je nutné důkladně zvážit, zda je skutečně potřebné takovýto zákon, který se vykonává na území republik, přijímat na úrovni federace. Skrývá to v sobě řadu problémů, minimálně v tom, že na úrovni federace nejsou orgány, které by s prováděním těchto zákonů měly zkušenosti.

Chci upozornit na to, že, podle dosavadních zkušeností, i vězeňské komise, která zde pracovala i v předcházejícím volebním období od února, je velmi problematické přijímání právě zákonů o výkonu trestu odnětí svobody a dosud neexistujícího a připravujícího se zákona o výkonu vazby na úrovni federace.

Připomínky, které národní rady vznášejí k těmto zákonům, nejsou ve Federálním shromáždění příliš vzaty v úvahu. Upozorňuji, že výkon v této oblasti náleží do působnosti ministerstev spravedlnosti obou republik, a že tato ministerstva řídí Sbory nápravné výchovy, které se touto problematikou zabývají.

Samozřejmě, že je nutné, aby určitá základní pravidla na tomto úseku byla koordinována v rámci celé federace jednotně, protože se to týká postavení občana. Proto navrhuji přesunutí těchto věcí do odstavce 3, článku 37, a to tak, že se za slova "...autorská práva" doplní slova "a výkonu trestu odnětí svobody a výkonu vazby". Čili, znění článku 37, odst. 3 po mém doplnění máte v bodu 34 na straně 13 navrhovaného ústavního zákona.

Další má poznámka se týká článku 7, odst. 2 tohoto návrhu ústavního zákona, a to poznámky, kterou přednesl poslanec Sedláček, který přednesl pozměňovací návrh, aby se v odstavci 2 vypustilo písmeno b) . Já prosím, aby předtím, než se bude hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, bylo náležitě vysvětleno, proč toto je v návrhu obsaženo, proč se to navrhuje. Podle mého názoru, i z důvodové zprávy na straně 18 vyplývá, že to je počátek skutečné svrchovanosti republik na mezinárodním poli a, podle mého názoru, je to v rozporu s naším cílem udržení federace. Cituji poslední větu na straně 18 důvodové zprávy, kde se říká, že toto ustanovení výslovně umožňuje republikám uplatňovat svou suverenitu v zahraničních vztazích. Myslím, že toto federaci odporuje a nerada bych hlasovala o návrhu pana poslance Sedláčka, aniž bych znala důvody, které k návrhu v čl. 7 odst. 2, písm. b) vedly.

Ještě na okraj problémů, o kterých zde hovoříme. Myslím si také, že tento ústavní zákon, změna ústavního zákona o československé federaci je velmi důležitý pro udržení federace. Ovšem zatím mne nikdo nepřesvědčil o tom, že je pro udržení federace velmi důležité hlasovat dnes o usnesení, kterým předkládáme návrh tohoto ústavního zákona Federálnímu shromáždění. Líbí se mi, v podstatě, diskuse, která se zde rozvinula, protože se mi zdá, že tato diskuse je konečně po dlouhé době opravdu koncepční a směřuje k podstatě problémů, kterými se máme zabývat.

Domnívám se, že tato diskuse by neměla skončit za pár hodin, ale měla by pokračovat dále ve výborech. Proto navrhuji, aby se všemi těmi problémy, které dnes zde byly předneseny, i dalšími problémy, které zřejmě v další diskusi vyvstanou, zabývaly, za přítomnosti členů vlády, jednotlivé výbory, aby těmto výborům byly dány k dispozici materiály, které vypracovala skupina expertů při vládě, a abychom tento návrh mohli posoudit skutečně odpovědně.

Podle mého názoru je naším úkolem předložit Federálnímu shromáždění české stanovisko k tomu, jak mají být rozděleny působnosti mezi republikami a federací. Federální shromáždění očekává naše české stanovisko a já se nedomnívám, že jsme ho dnes skutečně koncepčním způsobem schopni dát. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Marvanové, prosím pana poslance Paynea, připraví se pan poslanec Chromý.

Poslanec Jiří Payne: Dámy a pánové, slyšeli jsme tady už několik reakcí členů vlády na některé z příspěvků. Jedna z těch reakcí byla také ministra financí, která se zabývala článkem 4, a to vlastnictvím republik. nevím, zda to měla být odpověď na můj dotaz, já jsem většinu připomínek formuloval jako dotaz, protože se domnívám, že si potřebujeme určité věci vyjasnit, domnívám se, že když si je nevyjasníme teď, tak se nám hůře bude potom schvalovat Ústava. Jestliže teď schválíme zákon, aniž bychom šli do hloubky, tak pak ve stejné situaci spěchu a nekompetentnosti se můžeme octnout zanedlouho, až budeme přistupovat ke schvalování české ústavy.

Já jsem z té odpovědi vlastně nepochopil, jak to je s otázkou vlastnictví republik a toho případu, kdy jedna republika investuje ze svého státního majetku cosi na území republiky druhé a jak v takovém případě se bude postupovat, to by mě skutečně zajímalo. Obávám se, že by to mohlo být předmětem sporu. Byl bych rád, kdybychom si tuto věc mohli vyjasnit.

Dále bych rád ještě reagoval na pana ministra Tichého, který říkal, že ty požadavky jsou rozporuplné. Když jsem studoval jiné kompetenční zákony federativních zemí, tak jsem zjistil, že lze tyto kompetenční zásady velice přesně formulovat, a to tak přesně, že žádné dohadování není možné.

Kromě toho bych rád řekl, že rozpory shledávám spíš v tomto návrhu, protože, například, v textu dosavadní Ústavy, v článku 24 se říká, že do působnosti ČSFR patří úprava vlastnictví. Oproti tomu tento návrh, aniž by rušil to předchozí ustanovení zároveň říká, že vlastnictví ČSFR bude upraveno federálním zákonem a zároveň, že vlastnictví ČR a SR bude upraveno republikovými zákony.

Tady jsme také v rozporu, se kterým si nevím rady. Byl bych nerad, abychom se pouštěli do invektiv, kdo je v rozporu, ale spíš bych byl raději, kdybychom se pokusili věcnými argumenty vysvětlit připomínky a dospět k nějakému závěru. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: K odpovědi se přihlásil pan premiér Pithart.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážený sněme České republiky, naposledy paní poslankyně Marvanová mluvila o článku 7, odst. 2, to jsou ty zahraniční vztahy, nikoli mezinárodní, ale zahraniční.

Po dlouhé diskusi v Hrzánském paláci, které byl přítomen ministr zahraničí pan Dienstbier, samozřejmě za přítomnosti legislativců, všichni dospěli k závěru, že celý tento článek je z hlediska možností, které Ústava dává republikám i federaci nadbytečný. Tam prosím není nic, co by nevyplývalo z Ústavy. Přesto jsme strávili hodinu a půl tím, že jsme formulovali tyto odstavce, samozřejmě z hlediska legislativní techniky je to nečistá práce.

Byl to požadavek slovenské strany, protože se nic nemění na Ústavě, a tím se v podstatě explikuje to, co v Ústavě už je, tak se to tam dalo. I tak vznikal tento text. Já navrhuji všem těm, kteří navrhovali změny v článku 7, aby si to rozmysleli, tam není nic, co nevyplývá z Ústavy.

To je text, který si slovenská strana přála, protože nic neporušuje, tak je tam dán. Nemusel tam být. I takto probíhala jednání. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu premiérovi za vysvětlení. Prosím pan poslanec Chromý, pak pan ministr Dyba.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená česká vládo, dámy a pánové. Zcela bych řekl, že nesouhlasím tak s předřečnicí, která naši diskusi nebo rozpravu k tomuto zákonu označila za kvalitní. Naopak, moje poznámka míří k tomu, že s čím se dnes potýkáme i v této rozpravě, je určitý provincionalismus.

Jakkoli se ujišťujeme velkými slovy o tom, že nám jde všem o společnou věc, nechápeme-li základní rámec naší situace, kterou lze přirovnat k osnově s přetrhanými nitkami, stáváme se oběťmi svého vlastního ujišťování.

Západní Evropa se na nás právem dívá s jistými obavami. Jsme totiž klíčem k situaci ve střední Evropě a tím i celé Evropě. Nepochopení této premisy může posloužit jako rozbuška v destabilizované východní Evropě. Její zideologizovanou minulost se všemi jejími nynějšími nebezpečími lze přirovnat k podminovaným polím.

Úloha Čechů a Slováků je z tohoto pohledu nezastupitelná. Proto je nutné přeslechnout krátká slovní spojení z jedné, či druhé strany, která zatím ohrožují to nejcennější, čím vládneme, to je dialog, který se zde odehrává. Není od věci, že občané chápou tento dialog s větším nadhledem a velkorysostí než mnozí z nás, kteří v něm vidíme neúprosný spor o kompetence, střetávání různých resortních zájmů nebo handrkování o tom, kdo koho kolik stál, stát bude apod.

Od nás, jak doufám, v budoucnosti, nejen v osobních a partajních rozměrech uvažujících a jednajících politiků, by měla být politika nejen průsečíkem a střetem, který odráží hlubší souvislosti. Chcete-li, v této chvíli dějinné.

Otázka federace a z ní plynoucí další řetěz otázek, ať jsou to zmíněné kompetence, rozpočty či budoucí tvář ústav, tedy problémy, s kterými se potýkáme a budeme potýkat, je přece nutné chápat jako proces, který byl po celá dlouhá desetiletí v této zemi potlačován, oklešťován, vydáván za cosi, co ve skutečnosti neexistovalo a nefungovalo, resp. fungovalo tak, aby to jak ve svých bezprostředních, tak i dalekosáhle cílených důsledcích způsobovalo postupný rozklad celé naší společnosti. Proto jakákoli forma provincionalismu, podle mého názoru, ať už na sebe bere podobu řevnivých slovních přestřelek anebo - to zdůrazňuji, podobu alibistického perfekcionalismu, je vlastně hlubokým nepochopením tohoto procesu, který máme, nebo bychom měli rozvíjet.

V tomto procesu není místo pro vytyčování kolíků a jejich hájení s tvrdohlavostí sobě vlastní, protože tím, jako bychom se vraceli znovu do minulosti, oprašovali zideologizované myšlení, stavějící na jakémsi dualismu.

V tomto procesu přece není ustupujících ani postupujících Není vítězů, ani poražených, je to jen prostor a šance nově jej pochopit vůlí, která - řečeno třeba Janem Patočkou - představuje novou lidskou možnost spočívající ve vzájemném uznání rovných a svobodných. Uznání, které musí být stále konáno. A na pozadí toho, co jsem řekl, se mi zdá po tom, co jsme zde absolvovali při obecných zákonech, při projednávání zákona o Praze, při projednávání ústavního zákona o základních právech - toto naše konání se mi zdá - počínání některých mých kolegů ne konáním ale ani ne už pochopením, ale zdá se mi, že jde o torpédování.

Stojíme opět před stejnou situací, jako před týdnem, když jsme zahrnuti celou řadou připomínek - ačkoli jak je mi známo, tento zákon prošel výbory vcelku bez připomínek, byl schválen - a já si nemohu pomoci, přistoupíme-li na všechny tyto návrhy a připomínky, vlastně tuto svou práci, kterou jsme ve výborech ať vyvíjeli jakkoli, podle některých špatně, podle mého názoru s poctivým úsilím a nasazením - že tuto práci zmaříme a zmaříme i to, co jsem se dnes před chvílí snažil naznačit. Proto vás prosím, abyste podle toho také jednali. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Chromému. prosím pana ministra Dybu, pak požádal o slovo pan ministr Richter.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR Karel Dyba: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci. Budu stručný, protože si myslím, že ze strany vlády zde bylo řečeno téměř vše, co mohlo být řečeno. Proto řeknu jenom jednu svou osobní poznámku a pak snad dvě kratičké odpovědi na některé dotazy, které se zde objevily.

Musím říci, že jsem měl příležitost, možná větší než ostatní ministři, zúčastnit se na práci, jejíž výsledky máte před sebou. Zejména práce odborných komisí a pak jsem měl na starosti souhrnnou odbornou komisi. Je pravda, že jednu věc jsme nezvládli a to tu, že jste nebyli průběžně informováni o těchto věcech. Myslím si, že to byla zásadní chyba a doufám, že do budoucna se to nebude opakovat.

K diskusi, která zde probíhala z vaší strany: všechny argumenty, prakticky všechny argumenty, ať už se týkají zahraničních vztahů, cenových problémů, bank atd., byly v těchto komisích, a to říkám s plnou odpovědností, probírány ze všech možných stran. Několikrát to tu všechno zaznělo a jak říkám. sypu si popel na hlavu za to, že jsme to nedostali včas mezi vás, to byla skutečně základní chyba a nesmí se to opakovat. Všechno to tam ale bylo opravdu probráno a výsledek, který máte před sebou, je shrnutím práce všech komisí, ve kterém se promítají názory jednotlivých účastníků tohoto procesu, kteří se na uvedeném výsledku shodli.

Nejsou to vždy dokonalé formulace. Ale jsou přijatelné, jsou považovány všemi účastníky procesu za přijatelné a věřte mi, že všechno, co tu zaznělo, opravdu všechno, tam bylo řečeno.

Dvě kratičké poznámky k některým dotazům, které zde vznikly. Skoro si říkám, že bychom to měli vyřídit v předsálí, protože je to evidentně jen nedorozumění, když se ptá někdo k článku č. 10, co znamená např. tvorba strukturálních koncepcí federálního významu. Samozřejmě nejlépe je ukázat to na příkladu. Třeba když uvažujeme o energetickém problému československé ekonomiky, musíme uvažovat v horizontech roku 2000 i delších. To má své implikace pro dnešní rozhodování. A to je hluboký problém, který se dotýká celé naší ekonomiky čili nejen české, ale i slovenské části. To je zhruba míněno pod pojmem strukturální koncepce federálního významu. A mohli bychom to ukázat na více příkladech.

Strategické plánování, to slovíčko tady už bylo vysvětlováno. Jde zase o určité uvažování o dlouhodobých variantách hospodářského a sociálního vývoje, jedná se o scénáře budoucích možností, které slouží k nějakému rozhodování o operativních otázkách, abychom při věcech denního tlaku neztratili určitou perspektivu pohledu. Je to takové zákonodárství, které se vytvoří na úrovni federace, moderní zákonodárství, velmi jednoduché, pár paragrafů v této oblasti nahrazuje strnulé paragrafy z minulosti o dlouhodobém plánování apod. Čili jestliže likvidujeme - a zcela správně problémy dlouhodobého příkazového plánování z minulosti zděděné, neměli bychom opustit takové jednoduché uvažování, které všude v moderní společnosti existuje. Je to odvozeno z holandského příkladu, z japonského příkladu, z francouzského příkladu. Takový zákon slouží také k možnosti vytvoření, možnosti uskutečňování uvedených prací, k zapojení do těchto prací odborů, politických sil a k vytváření konsensu a odpovědnosti za hospodářský vývoj. V rámci těchto prací také samozřejmě uvažujeme variantu, která je svým způsobem trochu v pozadí našeho jednání. Jde o možnou variantu rozpadu republiky. Takový katastrofický scénář je připraven, ale doufám, že k němu nedojde. Kdyby tento zákon nebyl schválen a neprošel, myslím, že by nás přiměl k tomu, abychom uvedenou katastrofickou variantu začali hlouběji rozpracovávat. Děkuji za pozornost.