Česká národní rada 1990 – 1992

Problém je totiž v tom, že česká vláda s vládou federální trvaly na tom, že bankovní soustava musí být jednotná v tom, že musí být jedna emisní banka. O tom byly velké diskuse, protože původní představy na Slovensku byly takové, že by byly dvě emisní banky. Nakonec, po dlouhých debatách, se docílila shoda v tom, že bude jedna emisní banka, ale přesto zůstalo problémem, jaké územní jednotky bude mít tato emisní banka. A tak se zase hledalo řešení, a to velmi obtížně, a výsledek jednání je, že bude jedna emisní banka, jejíž součástí budou dvě ústřední banky, a to v ČR a SR.

Samozřejmě, postavení banky v tržní ekonomice má stejný význam jako státní rozpočet, čili teď se banka dostává do soustavy tří rozpočtů, které jsou vzájemně jakoby nezávislé, i když mají vztahy, o kterých jsem mluvil před chvílí a tím, že banka je jednotná se slovenská strana cítila být ohrožena, aby se nestalo, že tedy bude majorizována, a že zdroje rozdělované prostřednictvím banky by neplynuly ve prospěch Slovenska.

Uvědomme si, že poskytování úvěrů je také samozřejmě přerozdělováním prostředků sice návratné, ale s velkým dosahem pro ekonomiku. Čili to, že se bude střídat guvernér, že dva viceguvernéři budou jeden z České republiky a jeden ze Slovenské republiky, je výsledkem určitého kompromisu.

Na to mohou být různé názory a spíš vám přibližuji podrobnost, abyste věděli, z čeho situace vznikla, abyste k tomu přihlédli ve svých vystoupeních. Například mně osobně by nevadilo, kdyby se to upravilo tak, jak navrhujete, ale zdá se, že je to neprůchodné pro slovenskou stranu. Ale není důvod to dramatizovat. Jinak mě zaujalo vystoupení jednoho z poslanců, že je to vlastně poškozování lidských práv, když funkce guvernéra je vázána národností, ale to, myslím, nemáme jenom v této bance, to je také ve federální vládě a na dalších místech, kde je paritní zastoupení, jsou tady dvě republiky a vyhledává se v rámci obou republik, takže mně se zdá, že princip lidských práv by neměl být poškozen.

Zvýšení nákladů s tím spojených nebude, netvoří se nové orgány, budou se jen restrukturalizovat, takže bude možná navíc jeden guvernér, nebo dvě tři osoby, ale neznamená to zvýšení správního aparátu v bance, který by stejně nebyl nárokem na státní rozpočet, protože by se stejně hradil v rámci bankovních zdrojů.

Pokud jde o ceny, tam byla také velmi tvrdá diskuse, co je to koncepce cenové politiky a kdo a jak má vyhlašovat zásadní cenová a regulační opatření. Tady padly připomínky, poslanec Benda např. chtěl do cenových opatření zahrnout i cenové moratorium, k tomu bych chtěl říci, že zásadní cenové opatření je také samozřejmě cenové moratorium, čili je v tom obsaženo. Kdyby bylo nutno vyhlásit cenové moratorium, tak je to v pravomoci federální vlády. To je snad z mé oblasti všechno. Děkuji vám. (Potlesk )

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Špačkovi, prosím pana poslance Kadlece, připraví se pan poslanec Balcárek. (Z pléna: Hlásí se ministr Vopěnka.)

Promiňte, pane ministře, přejete si hovořit teď? Máte právo hovořit kdykoliv.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka: Děkuji. až po panu poslanci.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Takže pan poslanec.

Poslanec Ján Kadlec: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo. vážený český, moravský a slezský sněme. Jsem občan Olomouce, narodil jsem se na Žitném ostrově mezi Maďary slovenského původu, Moravané mě zvolili do České národní rady. Mám proto určitý vztah k naší federaci, asi takový, že jsem si vzal Moravanku za ženu a nerad bych, abych se musel rozvádět kvůli rozbití federace. V případě, že bych měl z toho výhody a měl odjet na Slovensko, protože tam budou vyšší dotace, tak s tím nepočítám, protože zůstanu na Moravě a budu hájit práva země, to znamená Moravy a Slezska, všech občanů, ať mají jakoukoli národnost, nemyslím, že by horníci, kteří pracují v Ostravě, měli dávat daně někam jinam a stejně další věci, které považuji za diktát.

Myslím, že si to mohu dovolit, protože mám rodinu na Slovensku, znám poměry léta, vím, jaké dotace tam šly do jednotlivých měst a obcí a jaké dotace šly na území Moravy.

Je to vážná věc a teď jsem se zase dozvěděl, že další ústupek překonal další krizi naší federace. Čili považuji všechna jednání za ústupky a to, že naše federace by měla být silná. tak si představuji, že bude jedna silná česká vláda a že nebude ustupovat silné slovenské vládě, abych tak řekl, i když jsem se teď trochu zamotal.

Jde o to, že když jsem sledoval tato společná jednání od začátku, tak mám pocit, že slovenská vláda od začátku jasně věděla, o co jde. Kdežto česká vláda vlastně dostávala určité pravomoce s tím, že původně Občanské fórum převzalo původně silný centralistický stát a to přerozdělování kompetencí, které se děje v letošním roce směřuje k tomu, aby byly silné republiky a česká vláda to v podstatě, jak jsem to chápal já, ani nechtěla, ale dostala.

Možná se mnou nebudete všichni souhlasit. Jde mi samozřejmě o spravedlivé rozdělení kompetencí a to rozdělení chápu tak, že by měla být silná federální vláda. Měly by být jasné kompetence, co se týká zahraničních věcí, financí, dopravy a spojů a co tam bylo ještě. O tom by se nemělo vůbec diskutovat. Pokud chceme jít do Evropy, musí nám být jasné, jestli chceme jít jako dva státy, nebo jeden. Toto slovenská vláda musí říci jasně a nekoketovat stále s tím, že budou mít svoji hvězdičku na evropské vlajce. A protože nám jde o spravedlivé uspořádání státu, tak jsme jednoznačně pro spolkové uspořádání tak, aby přínosy a výnosy jednotlivých zemí byly jasné a pokud bude náš stát rozdělen na tři území, tak by v budoucnu nemělo docházet ani k těm diktátům z jedné strany.

Na Slovensku žije pět miliónů občanů, na Moravě čtyři milióny, a v Čechách šest miliónů. V současné době si diktují představitelé pěti miliónů občanů zbytku republiky - aspoň já to tak cítím. Čili tento diktát by měl skončit, tyto věci by měly být otázkou dialogu tak, jak to OF vyhlásilo při svém ustanovení.

Byla vyhlášena pravidla dialogu a těmito pravidly bychom se měli řídit od začátku až do konce. Vyslechnout druhou stranu a vyjasnit si vzájemné vztahy a kompetence. Já, v podstatě, souhlasím s kritikou, kterou zde přednesl pan poslanec Sedláček, protože jsme spolu v ústavně právním výboru, tyto věci jsme řešili jsou to věci vážné, ta kritika je vážná, ale přesto budu hlasovat pro to, aby tento zákon byl přednesen Federálnímu shromáždění a doufám, že tak bude hlasovat většina sněmovny.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji, pan ministr Vopěnka a pak ministr Ježek.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Vopěnka: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy a pánové. Já bych chtěl jen reagovat na připomínku - pozměňovací návrh pana poslance Bendy, který v článku 37, odst. 2 doporučuje, aby bylo z pravomoci federace vypuštěno ustanovovat zákony o vysokých školách a v odst. 3 zákony i o základních a středních školách. Já si myslím, že tento návrh je v souladu s usnesením ČNR k vládnímu programu, sám jsem před časem takovou úpravu doporučoval.

Vypuštění zákona o vysokých školách bude mít ovšem za následek, že bude nutno udělat jistou malou novelizaci ve vysokoškolském zákoně, protože, jak jistě víte, profesory vysokých škol jmenuje prezident a je to titul celostátní. Na diplomu profesorském je znak federální, bude tedy nutno, aby na českých byl český a na slovenských slovenský. Tak, jako je to už v řadě jiných věcí, např. na diplomech z vysokých škol už tomu tak bude, čemuž se pan rektor vysoké školy z Nitry, z Univerzity Komenského v Bratislavě velmi podivil, když jsem mu to sdělil. Takže, to je jediná změna, která tady bude.

K rozpočtu snad jenom jednu věc. Myslím, že bychom měli potírat, pokud možno, takovou demagogii, že se nyní bude říkat, že každá republika bude hospodařit se svým.. Toto není pravda. Z toho, co říkal pan ministr Špaček, je jasné, že se hospodaří podle pravidel rozdělení ve federaci a nikoliv podle toho, kde se co vytvoří.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministrovi. Prosím teď pana ministra Ježka.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Tomáš Ježek: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, původně jsem vůbec nechtěl vystoupit, ale poté, co pan ministr Špaček přesně vysvětlil problém, o který šlo, a myslel jsem si, že k tomu nebude co dodat, hned na to vystoupil pan poslanec Kadlec z Moravy a dokázal, že nepochopil povahu problému. Proto bych se pokusil to ještě jednou vysvětlit.

Územní princip, kterého se dovolával, a říkal, aby daně z Ostravy nešly někam jinam, tento územní princip byl právě tím problémem, který technicky a definičně nelze vyřešit, protože máme dva typy daní. Daně, kde můžeme přesně určit místo, odkud pocházejí. Pak jsou dva druhy daní - je to daň z obratu a daň ze zisku, kde to, prostě, možné není. Není možné najít jejich domicil. Snažit se o to znamená vyvolávat válku. Je to přesně totéž, jako kdybyste odjeli do Děčína, vstoupili do Labe, vzali půllitr, vzali si do něj vodu z Labe a zkoumali moudře, jestli ta voda pochází od Šumavy, z Krkonoš nebo z Českomoravské vysočiny. (Potlesk.) Nebo abych použil příkladu, který by vám byl mentálně bližší - vstoupil do Moravy a zkoumal, jestli voda pochází z Dyje nebo ze Svratky.

Musel se najít jiný princip, který by obešel tuto neřešitelnou, nemožnou věc. Byl nalezen princip dělení rozpočtových výdajů podle koeficientu, který je odvozen od počtu obyvatel v obou republikách. Koeficient se bude blížit - jak říkal pan ministr Špaček - dvojce, která dává spravedlnost. Tento koeficient vůči loňskému roku poroste - v loňském roce byl 1,84, příští rok bude 1,91. To znamená, že výdaje rozpočtu České republiky porostou rychleji než slovenské. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Ježkovi. Teď se do rozpravy přihlásil pan ministr Tichý, ale paní poslankyně Vorlová má věcnou připomínku.

Poslankyně Milada Vorlová: Prosím vás pěkně, my tam v tom rohu, pravděpodobně ve druhém rohu bude stejný problém, špatně slyšíme. A zvlášť, když některý poslanec si to huhle do vousů, netýká se to projevu pana ministra Ježka, ale zhruba polovina poslanců mluví drmolivě, rychle a jejich často dobrá věc vlastně ztrácí na účinku, protože ji neslyšíme. Není to tím, že jsem starší; a nahluchlá nejsem.

Ministr státní kontroly ČR Bohumil Tichý: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado. Poslouchal jsem pečlivě všechny příspěvky a musím říci, že se dají ilustrovat dvěma úslovími. To první zní, že pravda je v detailu, ale protože ani to není absolutní, máme druhé úsloví, které říká, že pro stromy nevidí někdo les. A mezi těmito extrémy - detaily a celkem - se příspěvky pohybovaly.

Mohu to ilustrovat na několika detailech.

První zní, že pokud jednali tři premiérové našich vlád, vždycky se tohoto jednání zúčastnil poslanec České národní rady. Nebo to, co říká pan poslanec Benda, který vyzýval, aby nedošlo k potlačování demokracie ve jménu vyšších idejí. Chtěl bych mu říci, že předseda české vlády právě včera v Brně posiloval demokracii při zanedbání těch vyšších idejí. Ale dá se to říci tak, že nejdříve se musí člověk dobře podívat na to, co má doma, a potom může jednat venku, co dá a nebo co dostane.

Druhým poslancem, ke kterému bych se chtěl vyjádřit, je pan Payne. Ten tady jedním dechem kritizoval škrtnutí společných kompetencí federace. A co, prosím pěkně, tyto společné kompetence federace znamenají? Tzn., že se tyto tři vlády při vykonávání těchto kompetencí vždycky dohadují. A přitom mu ale vadilo, že se v návrhu přímo hovoří o nutnosti domlouvat a dojednávat některé věci společně. Čili je v detailu celkem jasné, že jsou to protikladné požadavky, které pod tento požadavek on zahrnul.

Potom tady hovořil i pan poslanec Ježek o včerejším jednání v Brně. Omlouvám se mu, stejně tak i předsedovi vlády za některá nepřiměřená vystoupení některých našich příznivců.

Potom bych se chtěl vyjádřit stručně k projevu pana poslance Štindla. Pan poslanec Štindl se ptal, co se stane, když se tento návrh na změnu kompetencí do Federálního shromáždění nedostane. Dá se to popsat velice stručně. Ten sympatický zvonec, co nás svolává, abychom se tady shromáždili, tak ten by zazvonil na náš rozchod. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu ministru Tichému. Do rozpravy se přihlásil pan premiér Pithart.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážený sněme České republiky, nejdříve musím reagovat na projev pana poslance z Moravy. Očekával jsem na chodbě, poté, co řekl, že česká vláda jedná pod diktátem slovenské vlády, že jeho projev skončí výzvou k demisi české vlády. Máte toto, pane poslanče, na mysli? Logicky to vyplývá z vašeho příspěvku. Nemůžete říci a) a neříci b) - myslím, že budete mít příležitost se vyslovit. (Potlesk.)

Existuje jedno velké inflační slovo, to je totalita. Mám pocit, že ho míváme občas plná ústa. Bylo řečeno, že toto jednání připomíná totalitu, protože se chce po sněmu České republiky, aby přijal stejný návrh, jako SNR. Nevím, z čeho návrh vznikl. Jsem poslední, který bude komukoli sahat do svědomí. Substantivum totalita a adjektiva totalitní jsem podepisoval už dvacet let, budu s ním právě v této době šetřit. Nikdo nechce po tomto sněmu, aby přijal stejný návrh jako SNR. Bohužel, bylo to jedno z prvních vystoupení, které mělo předznamenat toto jednání.

K některým konkrétním vystoupením. Pan ministr Špaček podrobně vysvětlil, jak je to se složitou strukturou představitelů banky. Víte přece, že problém jedné nebo dvou emisních bank byl jedním z neuralgických bodů jednání. Domníval jsem se, že je vám všem jasné, proč tato umělá konstrukce byla přijata. Byla přijata jako kompromis a každý kompromis je nečistý. Alternativa byla dvě emisní banky. Nemám k tomu co říci.

Slogan silné republiky tvoří silnou federaci, je součástí Programového prohlášení federální vlády. Já sám uznávám, že je to slogan a jako každý slogan má své slabiny. Nepoužíváme ho už několik měsíců. Prosím, abychom se neodvolávali k tomuto sloganu. Je problematický, z mnoha stran napadnutelný a nestojí na něm konstrukce zákona, který projednáváme.

Také se nedomnívám, že by teoretický problém o odvozenosti suverenity republik nebo federace měl být vodítkem pro vaše rozhodování. Žádný zahraniční expert nám v tomto nepomůže.

Dvoučlenná federace založená na národnostním principu vzniklá rozdělením unitárního státu nemá ve světě obdoby. Žádný zahraniční expert nám neřekne, co je originální a co původní. V Programovém prohlášení to máme. Myslím, že to tam nemuselo být právě proto, že je to problém tak delikátní a neřešitelný, že by nebylo dobré, kdybychom praktické problémy související s tímto návrhem zákona a politické problémy, které se odvozují z toho, zda ho ČNR navrhne nebo nenavrhne, abychom se od této argumentace jakkoli odvozovali.

K této argumentaci se nehlásíme. Jak je to zmatené, dokazuje velmi federativní projev premiéra Čalfy který českou i slovenskou vládu postavil do podivného světla. Již z prvních vět se muselo běžnému posluchači zdát, že obě vlády usilují o vlastní armády atd. V tomto projevu právník a legislativec premiér Čalfa několikrát použil adjektivum, pokud jde o republiky, že jsou konstitutivní. Kdyby tomu tak bylo, tak je problém originality a odvozenosti jasný. Vidíte, že i v tomto ryze federálním problému došlo evidentně k lapsu. Ponechme tyto teoretické problémy stranou.

Teď řeknu něco velmi netaktického. Velmi stojím o to, aby sněm České republiky předložil tento návrh Federálnímu shromáždění, ale nemohu si odpustit jednu poznámku k projevu poslance Bendy. Řekl, že vy jste nejvyšší orgán zákonodárné moci a my jsme jen výkonná moc. Vy jste nejvyšší orgán zákonodárné moci, my jsme nejvyšší orgán moci správní. (Potlesk.)

Samozřejmě, z toho vyplývá, že náš osud je ve vašich rukou. Jestliže poslanec Štindl, nepochybně v dobré vůli, ale, podle mého názoru. ne zcela promyšleně řekl, že vláda má své úmysly předkládat ČNR před tím, než je začne realizovat, pak rušíme princip, na kterém celý tento systém stojí, to je princip tří mocí a ne to, že jedna moc pohlcuje druhou.

Takové tendence se v ČNR u některých poslanců objevily v řadě souvislostí. Byla tendence, aby ČNR schválila, respektive potvrdila všechny přednosti okresních úřadů. To je naše odpovědnost. Vy nás máte právo vést k odpovědnosti se všemi sankcemi, které máte. Totéž platí o ministrech. Můžeme, když to pokládáme za užitečné, se s vámi, v jakýchkoliv konstelacích, radit o ministrech, ale ministry navrhuje předsednictvu ČNR předseda vlády. Není možné, abyste ministry nominovali vy. Odpovědnost za to je naše.

K poslanci Bendovi. Přihlásil jsem se o slovo proto, že mám pocit, že po uplynulých čtyřech dnech bych neměl v závěru dost sil, abych se vyslovil. Velmi mě mrzí, že reagoval tak, jak reagoval. Mohl samozřejmě se vším, co jsem řekl, nesouhlasit. Ale jestliže přečetl svůj projev, z něhož vůbec nevyplývalo, že nějak reaguje na to, co jsem řekl, jako bych tady vůbec nemluvil, tak nevím, proč tu jsem.

Kromě pojmu totalita se tu demagogicky argumentovalo, byl to opět poslanec Benda, který pointoval svou řeč o vyšším principu, který je tady zneužíván. Pan poslanec Benda samozřejmě ví, že všechno, i ty nejsvatější hodnoty, byly v dějinách zneužity, i vyšší princip byl x-krát zneužit.

Jestliže neuznáme, že jsou vyšší a nižší principy, vyšší a nižší hodnoty, důležitější a méně důležité zájmy, tak tu nemáme o čem mluvit. To, že to bylo někdy zneužito, není argument proto, abychom se rozhodli, že v tuto chvíli je něco vyšší zájem a něco nižší zájem. Pokládám to za demagogii.

Poslouchal jsem velmi bedlivě vaši kritiku. U těch nejzávažnějších výhrad a kritik jsem měl intenzívní dojem, že mně to něco připomíná. Připomíná to proslulou báseň v próze Bertolda Brechta, kde se mluví o tom, že lid ztratil důvěru své vlády, a že vláda si zvolí nový lid. Tady se všichni přihlásili k federaci, všichni se přihlásili k soužití se slovenským národem, ale měl jsem dojem, že mnozí by si přáli vybrat si nějaký jiný slovenský národ, odhlasovat si jiný slovenský národ a s tím jednat. (Potlesk.)

Až budete hlasovat na závěr tohoto jednání, budete hlasovat o tom, zda chceme žít s tímto slovenským národem, nebo si chcete odhlasovat nějaký jiný.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Balcárka, připraví se pan poslanec Kotrlý.

Poslanec Pavel Balcárek: Nepřicházím sem v žádných moravských krojích, jak to mimochodem chtěli minule někteří poslanci, jde doopravdy o zásadní věc a o žádnou maličkost. Naprosto souhlasím se slovy pana premiéra, je to velice vážná doba, ve které musíme uvážlivě hodnotit tento zákon, který je nesmírně důležitý pro soužití našich národů a zvláště v tomto prostředí, kde vznikla idea této státnosti. Jenom několik slov k filozofii mého vystoupení.

Základem státu je svobodný občan vybavený od narození všemi lidskými právy, který sám sebe řídí v duchu pravidel a zákonů, jež spoluvytváří a jejichž respektování kontroluje. Teprve od jeho práv lze odvozovat práva kolektivní, práva obce, okresu, oblasti, nižších státoprávních celků, než je stát, to je zemí, resp. republik a konečně státu.

Zdědili jsme dědictví totalitního režimu. A to je třeba usilovnou prací nás všech demontovat bez nějakých vášní a emocí. Slogan "Silné republiky tvoří silnou federaci" atp. nepoužívat! Tento slogan vymýtit! Chci být krátký: Podporuji návrh naší sympatické poslankyně paní Kolářové. Nechci jej zde opakovat. Mluvila mi z duše. Doporučoval bych, ještě po příslušných diskusích všech politických stran a hnutí v naší republice v prvních měsících příštího roku, resp. ještě letos do konce roku, připravit variantní návrh zákona podaný poslanci všech stran a hnutí, variantu 4. tj. návrh na spolkové uspořádání republiky, který bude - jak se domnívám - a to nejenom sám - ještě aktuálnější v příštím roce, vzniknou-li našemu společnému státu problémy např. s požadavky, které již se objevily na východě Evropy - tj. s požadavky obyvatel Podkarpatské Rusi na opětovné přivtělení k naší společné republice, od níž nebyla tato země de jure nikdy odloučena.