Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Sedláčkovi, prosím pana poslance Ježka, připraví se paní poslankyně Kantůrková, jako poslední před přestávkou na oběd.

Poslanec Josef Ježek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, nejprve bych si dovolil přednést jednoznačný pozměňovací návrh, týká se to strany 13 - navrhuji vypustit z věty - jsou tam slova ,,zákon o burzách, zákon o soustavě cenných papírů a zákon o územním plánování a stavebním řádu" vypustit právě zákon o územním plánování a stavebním řádu. Jedná se totiž o to, že tady je stanoveno, že Federální shromáždění má - pokud se týká územního plánování a stavebního řádu - zákonodárnou pravomoc, ale nikde není vymezena působnost federace v této záležitosti.

Netvrdím, že by nemělo toto být v působnosti federace, ale tento problém by mohl být řešen tak, že by se v průběhu projednávání ve Federálním shromáždění působnost federace ve věci územního plánování vymezila. Zatím to tam není.

Nechápu, jak by mohlo Federální shromáždění mít v určité oblasti zákonodárnou pravomoc, jestliže není vymezena působnost federace. Jedná se o to, že zřejmě, pokud by federace v této otázce a v této problematice působnost měla, tak by měla pouze v základních otázkách - použiji poslancem Paynem kritizovaná slova "strategického významu", dejme tomu, strategie vývoje osídlení atd.

Na to bych chtěl navázat právě poznámkou k tomu zpochybnění pojmu strategie a strategické plánování. Nejde o žádné záležitosti vojenské. Dovolil bych si upozornit, že se jedná o kontext hospodářské politiky, což znamená, že tam je to použito vlastně v tom kontextu, do kterého to patří, a jsou to pojmy již i u nás běžně používané.

Dále bych chtěl říci ještě jednu věc ke kritizované neúčasti předsedy české vlády včera, vzhledem k tomu, že mařil čas na Masarykově universitě. Já jsem ho tam mařil také, tudíž jsem tady nebyl přítomen projednávání zákona o místních poplatcích a o finančních úřadech. Jednalo se o to, že tam byla tisková konference k výsledkům činnosti vládní komise k otázkám zemského zřízení. Bylo tam oznámeno, k jakým výsledkům tato komise došla, přičemž zajímavé bylo také to, že částečně tato tisková konference byla spíše manifestací skupiny aktivistů Společnosti pro Moravu a Slezsko, kteří se tam velice jednoznačně snažili využít tohoto fóra ve prospěch určité varianty a určitého způsobu řešení této věci.

Dovolil bych si vás také upozornit na to, že vyjadřování některých .poslanců vlastně poukazuje na to, jak jsme si málo vědomi důležitosti této otázky. Podle mého, názoru ti kolegové, kteří oslovují toto shromáždění "český sněme", by si měli uvědomit, že pojem český sněm by měl být spíše používán pro sněm země české, nikoli pro parlament České republiky. My jsme republikový parlament. (Potlesk.) Divím se kolegům z Moravy, že při tom oslovení neodejdou. Tím si neuvědomujete, že dáváte najevo necitlivost k tomuto problému, kvůli kterému jsme včera mařili čas na Masarykově univerzitě.

Pokud posuzujeme úlohu české vlády v jednání o kompetenčním zákonu, neměli bychom to odtrhávat od posuzování role vlády federální. Mám dojem, že role české vlády vyplynula také ze značné pasivity vlády federální. Podle mého názoru vlastně federální vláda odpovědně, alespoň tak jsem to cítil, se k tomu postavila až při projevu premiéra Čalfy. Do té doby, jako by to bylo dáno a uloženo vládám republik. I vztah federální vlády k těmto kompetenčním jednáním bych doporučoval brát v úvahu při posuzování role vlády české. Mně se to také nelíbí, ale nebudu přispívat k těm argumentům, které zde byly řečeny. Pouze se mi zdá rozumné na toto ještě poukázat. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ježkovi, prosím paní poslankyni Kantůrkovou.

Poslankyně Eva Kantůrková: Paní předsedkyně, pane předsedo, česká vládo, vážené dámy, vážení pánové! Chtěla bych mluvit o dvou myšlenkách, které zde zazněly v diskusi, a chtěla bych s některými svými spolukolegy poslanci, zejména z OF, polemizovat.

Chci mluvit o dvou otázkách: o informovanosti a o obslužnosti.

Pokud jde o informovanost, myslím, že naprosto hodnověrným způsobem pan předseda vlády vysvětlil, že v politice neexistuje jen mluvení a zveřejňování, ale také mlčení. A že patří ke schopnosti politika umět se rozhodnout, o které věci pomlčí, tak aby nebylo jednání zmařeno nekompetentním vysvětlováním ve veřejnosti a tlakem veřejnosti i třeba falešně vytvářeným směrem.

Nežijeme v nějaké už vytvořené parlamentní demokracii, jsme v přechodovém období, kdy velice záleží i na nuancích a dokonce i na tom, co někdo napíše v novinách a nebo co některý ministerský předseda řekne v televizi.

Myslím, že patří ke kvalifikaci poslance, když dostane následnou informaci, uvážit, jestli to mlčení bylo oprávněné nebo ne. Domnívám se, že ta mlčení, která užil pan ministerský předseda i vůči nám i vůči našemu parlamentu oprávněná byla. (Potlesk.)

Pak bych chtěla mluvit o druhém problému. Je to otázka, podle mého soudu, stylu práce parlamentu. Zdá se mi, že jsme silní, když se tady sejdeme v tomto velkém množství a všem nám narostou i křídla i řeč. Proti tomu nic nemám.

Myslím, že parlament má vládu kritizovat, že má být určitým oponentem, že má využívat své kontrolní právo, i třeba nespravedlivým způsobem. Vadí mi věc úplně jiná. Mám někdy z některých našich pánů kolegů pocit, že vyžadují obslužnost parlamentu, že vláda je tu pro to, aby sem k honoraci přišla a zpovídala se. A to, pánové, není pravda. Takový vztah mezi parlamentem a vládou neexistuje.

Jestliže některý poslanec řekne, že nemá dost informací, myslím si, že je to i jeho chyba. Já nemám pocit, že mám málo informací. Nemám ten pocit proto, že v tom parlamentu skutečně pracuji. Nechodím sem proto, abych se dozvídala od vlády její informace a její zpovědi, co udělala dobře nebo špatně. I když jsem tady velice krátkou dobu, mám zkušenost, že kdo se opravdu podílí na věcech, kdo je pověřen konkrétní prací, kdo opravdu dělá na nějakém konkrétním zákonu a musí se stýkat s ministrem, kterého se to týká, ten nemá pocit malé informovanosti. Já mohu o pěti ministrech naší vlády říci, že kdykoliv jsem něco potřebovala, kdykoliv se cokoliv projednávalo, byli věcní, pracovití, odpovědní, včetně našeho pana premiéra. Myslím, že bychom si měli odvyknout ten tón, že vláda sedí na lavici a my ji posuzujeme. My s ní musíme spolupracovat. Schválili jsme vládní program a je na nás, budeme-li na této politice pracovat.

Mám dojem, že někteří poslanci z nedostatku vlastního sebevědomí, z toho, že se bojí přiblížit se k ministrovi, protože je pro ně pán, nedokáží s ním jednat rovnou, nabízet mu své služby, chodit za ním atd.

Poslanecká legitimace mi otevírá cestu až k ministrovi. Mohu přijít s čímkoliv, mohu s ním jednat, mohu s ním pracovat a může to kdokoli. A tím pádem získávám daleko větší možnost informovanosti a kontaktu a nemám pocit žádného předělu, že tady se sedí na lavici a tam sedí ti, kteří něco posuzují. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Kantůrkové. Pokud paní poslankyně Krejčová nemá jen technickou poznámku, rozejdeme se teď na oběd. Uděláme přestávku 1,5 hodiny. Přesnost je vlastnost králů a měla by být i vlastností poslanců. Vím, že i já jsem se této zásadě několikrát zpronevěřila, ale měla jsem pro to vážné důvody. Snažme se tedy všichni o přesnost.

(Následovala polední přestávka.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Jako první se po přestávce přihlásil poslanec Ivan Mašek. Protože není přítomen, prosím, aby dostavil k řečništi poslanec .....................

Poslanec ........ : Vážené paní poslankyně, vážená vládo, vážená Česká národní rado, chtěl bych přednést pozměňovací návrh k zákonu, který zde dnes probíráme. Tento návrh se týká důvodové zprávy tohoto zákona. To je věc nezvyklá, ale v tomto případě nutná, protože projednáváme návrh, který budeme podávat FS a tento návrh zákona musíme podávat i s důvodovou zprávou. Věc, kterou chci přednést, přednáším nejen za sebe, ale za skupinu demokratické pravice v ČNR. Jde o stanovisko celého meziparlamentního klubu demokratické pravice, tedy asi 90 poslanců, z toho 44 z ČNR. Budu citovat z ustavujícího prohlášení meziparlamentního klubu demokratické pravice: O federativním uspořádání státu se dá hovořit pouze tehdy, pokud jsou pravomoce obou národních republik odvozeny od pravomoci federace.

Naproti tomu v důvodové zprávě, kde je vysvětlována základní filozofie a východiska tohoto zákona, se praví: návrh důsledně vychází z toho, že ve federaci suverenita republik je původní suverenita federace odvozená.

Jistě vidíte, že tyto dvě věty jsou v zásadním rozporu a jde také o zásadní rozpor v přístupu. Domníváme se, že ta filozofie, která je naznačena v důvodové zprávě tohoto návrhu, není filozofií federativní, ale maximálně konfederační. Nejde totiž o suverenitu republik, původní je suverenita federace, a to jak historicky, tak věcně. S tím je také v souladu postoj, který zaujala ČNR minulý týden při přijímání návrhu ústavního zákona listiny základních práv a svobod. Jde o první větu v preambuli, kde původně byla také suverenita republik.

Navrhuji proto, aby v důvodové zprávě byla na straně 16 vypuštěna první věta, čtvrtý odstavec, který začíná ,,v průběhu" a končí "svěřit federaci". Dále, aby byl vypuštěn celý pátý odstavec, který začíná "návrh novely" a končí "vypočtené v návrhu"

Dále navrhuji, aby ústavně právní výbor byl pověřen ostatní místa v této důvodové zprávě a v zákonu upravit ve smyslu toho, co jsem přednesl.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci ............................... Nyní se přihlásil pan ministr Špaček.

Ministr financí ČR Karel Špaček: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Ve svém vystoupení bych chtěl reagovat na následující otázky:

Především bych vám chtěl vysvětlit principy rozpočtových řešení, kterých se včera dosáhlo. Jistě vás budou zajímat. Dále bych chtěl navázat na připomínky na projednávaný návrh zákona, který teď projednáváte, na dotazy a připomínky, které se týkají finanční oblasti.

Pokud jde o státní rozpočty. My jsme státní rozpočet ČR ses tavili podle pravidel, která v současné době jsou projednávána ve výborech ČNR a mohou být schválena až po přijetí tohoto ústavního zákona. Z toho vyplývá poznámka pana ministra Klause, která tady byla zmíněna. Podle nových rozpočtových pravidel jsme sestavovali rozpočet nejen my, ale i Slovenská republika a samozřejmě i federace.

Měli jsme tři rozpočty, které byly sestaveny na základě připravovaných rozpočtových pravidel. Když jsme nyní sečetli všechny tři rozpočty - příjmy a výdaje - zjistilo se, že v těchto rozpočtech existuje schodek zhruba ve výši 20 miliard korun. Náměstek Kočárník včera v televizi dokonce uváděl 28 miliard Kčs.

Stáli jsme před složitou otázkou. Mohli jsme to např. udělat tak, že rozpočet, který máme připraven, by se předložil ČNR, ta by ho schválila, tím by se založily výdaje a tím rozpočet by byl plněn podle těchto nových rozpočtových pravidel. Stejně tak by postupovali na Slovensku a ve federaci. Výsledkem by nutně bylo, že celá rozpočtová soustava federace by byla hluboce schodková a tyto rozpočty by působily výrazně inflačně v celé ekonomice. Tím bychom špatně posloužili ekonomické reformě.

Tady se ukázalo, že na některé principy, podle nichž byly rozpočty sestaveny, se budeme muset ještě znovu podívat a budeme muset na problémy reagovat. Z toho vyplynulo to nesnadné jednání, které jste sledovali v tisku a v televizi. Bylo na úrovni předsedů vlád a ministrů financí.

Úroveň předsedů vlád je nezbytná z toho důvodu, že problém sestavování rozpočtu přerostl z ekonomického na výrazně politický problém. Jedna věc je projednávat některé zákony a kompetence a druhá věc je takříkajíc dělit se o peníze. Tam vždycky vášně planou nejvíce a museli jsme k tomu přistupovat se zcela chladnou hlavou a odpovědností. Také česká vláda a pan předseda mě pověřili, abych tímto směrem postupoval.

Myslím, že dosažený výsledek, který vám tady řeknu, a dosavadní úvaha, podle které to děláme, není žádným ústupem české vlády, nýbrž že je výsledkem určitého rozumného kompromisu, který umožnil překonat další výraznou krizi v naší společnosti. Skutečně, musím to takto nazvat, jak si myslím, že to je, a domnívám se, že předsedové vlád odvedli dobrou práci a že vlastně umožnili toto politické řešení.

Řekl bych vám nyní filozofii a principy. Především je nutno překonat nesmyslné hádky - jinak to nelze nazvat - o to, jaké kde jsou příjmy. Protože podle pravidel, která máte na stole, je to tak, že vlastně každá republika má svoje originální příjmy. Když jsme to začali blíže zkoumat, ukázalo se, že je řada sporných otázek, které nikdo nemohl vyřešit, kde nebylo možno rozseknout, která strana má pravdu a já myslím dokonce, že ani ta objektivní pravda neexistuje z toho důvodu, že řada odvětví ekonomiky je tak úzce propojena, že prakticky se nedá rozdělit. V důsledku toho vznikaly úplně nešťastné, nesmyslné návrhy např. dělit plynovod, protože problém byl v tom, že generální ředitelství Plynovodu je v Praze, tudíž příjem šel do českého rozpočtu a rozpočtová pravidla říkala, že podíl Slovenska závisí na tom, jaké jsou organizační jednotky na Slovensku. Čili zase bychom se museli dohadovat o tom, kde je objektivní měřítko. Asi bychom ho těžko hledali. Např. je to podle délky plynovodu? Podle počtu zaměstnanců? Podle počtu kompresních stanic? A řada dalších velmi nepříjemných věcí v ekonomické oblasti, které by znamenaly, v podstatě, snížení efektivnosti v oblasti celé ekonomiky a zbytečné další výdaje, plynuly právě z toho důvodu, že jsme nedokázali rozlišit, jaké zdroje se přesně v té které republice vytvářejí. Takže jsme stáli před složitou otázkou.

Abyste věděli, do jakých podrobností se došlo, řeknu vám, že když byl problém vyrovnání slovenského rozpočtu, přišlo se s návrhem, že daň ze mzdy vybíraná od slovenských horníků, kteří pracují v Ostravě, by se měla odvádět do slovenského rozpočtu. Jsou pro to, podle mne, důvody takové, oni bydlí na Slovensku a tam je určitá společenská spotřeba spojená s tím, že tam bydlí. A řada dalších a dalších otázek, kde jsme skutečně nebyli schopni správně tyto příjmy rozdělit.

Proto nezbylo nic jiného, než začít od výdajů, a to tak, aby byl zajištěn rychlejší růst výdajů v České republice, než v republice Slovenské, a tím, v podstatě, aby se zmírnila nerovnoměrnost mezi rozpočty, které budí takovou pozornost. To se podařilo tím, že se vyšlo z určitého koeficientu. Nakonec to dopadlo tak, že celkové rozpočtové výdaje České republiky rostou o 8,1 % a výdaje slovenského rozpočtu o 4,2 %. Čili tam je tempo daleko pomalejší a ve svých důsledcích to znamená snížení nerovnoměrnosti mezi oběma rozpočty.

Přitom jsme volili koeficient, který určoval podíl mezi výdaji v Čechách a na Slovensku; v letošním roce to dělá 1,84, v příštím roce bude koeficient 1,91 a počítáme s tím, že v roce 1992 by se tento koeficient dále zvýšil, např. až na 1,95, 1,96.

Myslím, že tímto postupem jsme zabránili tomu, aby se dělaly úplně nelogické věci, zejména ve výrobní základně, protože by to znamenalo ztrátu pro celou ekonomiku.

Výsledkem těchto operací je, že, v podstatě, výdaje, které máme rozpočtovány, zůstanou beze změny, jenom to pro nás znamenalo snížení objemu příjmů rozpočtu o 5 miliard 700 tisíc, a v podstatě se tím snížil jenom přebytek rozpočtu a část nespecifikované rezervy, kterou v rozpočtu máme. Přitom plánované výdaje na společenskou spotřebu zůstanou zachovány v nezměněné míře.

To zdůrazňuji. Tady vidíte, že nedošlo k žádnému ústupu z české strany, nýbrž, v podstatě, se vyrovnala koncovka.

Rozpočet předkládaný českou vládou má základní rys v tom, že se výrazně orientujeme na řešení ekologických problémů. V rozpočtu předpokládáme přírůstek výdajů na ekologické akce ve výši 3 miliard korun. Z toho uvažujeme s rezervou jedna miliarda pro Severočeský kraj, jedna miliarda pro Severomoravský kraj, v souladu s dokumenty, které byly přijaty českou vládou. To znamená, že usnesení české vlády, která v této oblasti byla přijata, jsou skutečně podpořena příslušnými finančními prostředky.

Na druhé straně ovšem budeme požadovat, aby takovéto velké zdroje byly skutečně efektivně použity tam, kde se skutečně ekologii pomůže, tedy na akce, které zlepší životní podmínky.

Náš přístup tedy plně umožnil profinancování rozpočtových výdajů, které máme v návrhu rozpočtu, který projednáváme, obsaženy. Pochopitelně, vy dostanete návrh rozpočtu, česká vláda se sejde k projednávání zítra odpoledne. My na ministerstvu budeme muset přes sobotu a neděli provést ještě změny, v souladu s jednáním vlády. Předpokládáme proto, že rozpočet dodáme do pondělka večer.

Máme samozřejmě zájem na tom, abyste to dostali co nejdříve, aby bylo možno všechny rozpočtové problémy řádně projednat, abyste dostali materiál včas. To je, pokud jde o otázky rozpočtové.

Chtěl jsem ještě říci něco k diskusi, kde se narazilo na finanční problémy a rád bych podal vysvětlení k návrhu ústavního zákona.

Především tam byla na straně 2 otázka k bodu 4, pokud jde o vlastnictví. Ptal se na to zejména pan poslanec Payne. Chtěl jsem říci, proč vlastně tento paragraf je takto uveden. V současné době totiž veškeré vlastnictví je vlastnictvím státu, to znamená vlastnictvím státu federálního.

Čili konstatuje se, že tady existuje státní vlastnictví, tedy vlastnictví ČR a SR. Ale jestliže si někdo založí vlastní firmu, pak to už, samozřejmě, není státní vlastnictví a nepovažuje se to za vlastnictví ČR nebo SR, ale je to privatizované vlastnictví, je to, prostě, jeho, a aby se mohla tato operace provést, je tady bod 4.

Stejně tak je to u majetku obcí, kde budeme muset vydat zákon, o majetku obcí, kde zatím ještě úplně nemáme jasno o koncepci, protože se musí udělat vlastně politické rozhodnutí, jak velký majetek má obcím připadnout. Původní koncepce, kterou jsme navrhovali, byla, že všechno, co je na území příslušné obce, se stane majetkem obce, jenže se ukázalo, že takovéto vymezení by zjevně bránilo privatizaci majetku a dáváme tedy přednost vymezit nejprve dostatečný prostor pro privatizaci a teprve potom se pobavit o zbytku. Také jsou vedeny diskuse, zda se obce mají či nemají podílet na vlastním podnikání. Je to problém. který je dost v politické oblasti, ale tady dáváme vlastně prostor pro to, aby ČNR vůbec takovýto zákon mohla vydat.

Dále jsem chtěl hovořit o textu na straně čtyři, o příjmech státního rozpočtu a federace, kde jsou vlastně uvedeny příspěvky na federaci a dávám plně za pravdu poslancům Bendovi a Payneovi.

Myslím, že formulace by po legislativním zpřesnění zhruba odpovídala stavu jednání a řešení, které jsem vám tady věcně řekl.

Dále jsem chtěl říci něco o daňové soustavě, která je neobyčejně komplikovaná, mnohokrát diskutovaná, ale má tuto základní filozofii.

Uvažujeme zhruba o osmi daních, které budou platit v nové daňové soustavě od 1. ledna 1993. Z toho dvě daně budou úplně jednotné pro celou federaci, a to daň z přidané hodnoty a daň domovní. Byly by upraveny zákony FS. Další dvě daně, zde uvedené pod bodem c) , jsou takové daně, kde chceme mít jednotnou konstrukci těchto daní, danou zákonem FS, ale připouští se určité modifikace v tom, že by mohly být např. odchylky v daňové sazbě apod. Zde je, prostě, možnost určitých odlišných řešení v obou republikách s tím, že tyto zákony by byly schvalovány národními radami.

A potom ještě existují další tři nebo čtyři daně, to je např. daň pozemková, z nemovitostí, dědická daň, které by byly ve výlučné pravomoci republik, kde by federace určila jenom, že budou v soustavě daní, ale ani by neurčovala jejich konstrukci, jejich sazby, jejich rozpětí, prostě nic, všechno by bylo v naší pravomoci. Uvidíme, jak se situace bude dále vyvíjet, ale toto je filozofie, že tedy budou tři druhy daní, federální, další okruh daní bude ten, u kterých se bude určovat federálně konstrukce a možnost republikové modifikace sazeb a třetí daně, které jsou ve výlučné pravomoci národních rad.

Velkou pozornost vzbudila ta část, kde se mluví o státní bance. Zase bych vysvětlil filozofii, proč je to tam tak podrobně stanoveno. Je to zase výsledek nesmírné práce, řekl bych mnohahodinových diskusí skoro o každé větě a každém slovíčku, dokonce diskuse o tom, jak se mají nazývat banky v obou republikách. Byly navrženy desítky názvů, hledaly se ty nejvhodnější, aby to správně charakterizovaly.