Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji poslanci Štindlovi, hovořit bude poslanec Šuman, připraví se poslanec Piverka.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych v úvodu řekl poznámku. Nedomnívám se, že při projednávání tohoto zákona je účelné vracet se k různým prohlášením různých politiků v nedávných dnech, která se týkají období, kdy tento zákon neplatí, nejsou jasná pravidla, panují emoce. Vycházejme spíše z toho, že Slovenská národní rada kompetenční zákon schválila. Má-li někdo na Slovensku chuť zpochybňovat správnost, naznačovat něco o tragédiích, mne to v dané chvíli příliš nezajímá.

Nyní k jednání vlády. Mohu jen opakovat to, co jsem řekl při jednom vystoupení pana premiéra před časem, kdy nám o jednom jednání referoval. Domnívám se, že vláda v plném rozsahu vycházela ze schváleného prohlášení vlády a v žádném směru nepřekročila kompetence, které tímto prohlášením sama sobě vymezila, a které jsme schválili.

Tady musím říci, že mě něco v prohlášení pana premiéra překvapilo. Řekl, že byl informován až včera o půlnoci o tom, že v ústavně právním výboru byla potřeba, aby tady byl někdo z vlády.

Plně souhlasím s panem premiérem v tom smyslu, že kdykoliv jsme požádali, on velice vstřícně následně přišel a velice podrobně, otevřeně nás o všem informoval. Mně tady chybí jiná věc, totiž to, že z vlády nebyla potřeba sem do výborů jít, dokonce poslouchat, co se tady říká, pokud by nebyli požádáni, aby byli předkladatelé - reagovat na to a ovlivnit názor výborů, protože tyto výbory projednávají výsledky práce této vlády a, podle mého názoru, oni jako politici měli mít zájem o to, jak dopadne projednávání ve výborech a svými argumenty, svou přítomností to ovlivnit dříve, než v tom senátu, při projednávání zákona jako celku.

Dále mně ale dovolte jednu věc. Mě se zdá být neseriózní dnes tady otevírat debatu o procedurálních otázkách, kdo má ten zákon předložit. Tato Sněmovna včera odhlasovala svůj nesouhlas s návrhem Křesťansko demokratické unie v tom smyslu, aby tento zákon nebyl projednáván, protože tato Sněmovna ho nemá schvalovat, protože ho nemá předkládat. Jestliže toto bylo jednou touto Sněmovnou odsouhlaseno, zdá se mi neseriózní v průběhu projednávání tuto otázku sem znovu nastolovat a vracet. Je to, podle mého názoru, do jisté míry nerespektování hlasování, které v této Sněmovně proběhlo.

A nakonec mi dovolte říci něco, co jsem si napsal a co přečtu: Dnes není důležité, zda je pravdivé tvrzení, že silné republiky tvoří silnou federaci, ale jediná naděje na existenci federace je dána podporou tohoto zákona politickou reprezentací parlamentů obou našich republik.

Proto budu pro tento zákon a prosím vás před hlasováním, abyste tuto zodpovědnost zvážili. Děkuji vám. (potlesk)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Šumanovi a prosím pana poslance Piverku; o slovo se dále přihlásil místopředseda vlády Lukeš.

Poslanec Walter Piverka: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážený český sněme, vzhledem k tomu, že národnostní politika je v našem státě - řekl bych - v plenkách, které se v určité části hodně perou a vzhledem k tomu, že na úrovni federací zůstává i ministerstvo zahraničních věcí a národnostní problematika se dostane na pořadí zahraničních vztahů, podporuji v tomto bodě návrh pana poslance Bendy, aby se článek 37, odstavec 3 doplnil o slovo "národnosti".

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana místopředsedu vlády Lukeše, připraví se pan poslanec Kalfus.

Místopředseda vlády ČR Milan Lukeš: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, rád bych, abyste moje slova chápali zcela osobně, i když na druhé straně si uvědomuji, že - málo platné - když se chápu slova, chápu se ho jako poslanec ČNR a také jako místopředseda vlády.

Chtěl bych se nejprve vyslovit k otázce, nejednou tady provětrávané, to je k otázce komunikace mezi vládou a Českou národní radou. Je asi stále ještě dost toho, co máme napravovat, rozhodně ze strany české vlády, a jsem dalek toho, abych lacině obhajoval zavinění z naší strany.

Vím dobře, jak živé stříbro je každý jednotlivý ministr a vím dobře také, jaké dobré důvody má k tomu, aby ne vždy seděl v lavicích, které jsou dočasným místem jeho ministerského křesla.

Ale na druhé straně dovolte mi přece jenom apelovat na vaše porozumění. Vždyť přece víte, co se v těchto dnech děje, vždyť přece víte, nejenom jako poslanci, ale i jako čtenáři tisku a televize, jaká právě třeba včera probíhala obtížná jednání, která vázala přítomnost určitých ministrů. Týkala se takové kardinální věci, jakou je rozpočet. A ten není jenom věcí pana ministra Špačka, který - jak víte - včera na zasedání České národní rady přišel a pak zase, jak jste jistě pochopili, musel odejít. Došlo dokonce k některým bizarním zvratům, protože jeho původní úkol za něj dodělával pan ministr Vopěnka a pak zase byl vystřídán panem ministrem Kubátem. Jestliže se to tak stalo, tak mě dovolte také se přiznat k míře vlastního zavinění.

My jsme se začali včera ráno dohadovat asi v šesti lidech z naší české strany. (Naštěstí nás tam byla přesila, ze Slovenska jich nebylo tolik) . Došlo k jakýmsi velkým makroekonomickým, makrofinančním kalkulacím a já, když jsem se z toho jednání dostavil sem, tak jsem seznal, že přítomnost ministra školství na tomto jednání by byla žádoucí - ne proto, že je ministrem školství, ale proto, že je matematik a logik. Jisté věci je zapotřebí řešit z titulu původní profese, kterou bychom neměli ztrácet. Takže asi šest ministrů - mohli jste pochopit a většina z vás to snad chápe - bylo přítomno na tomto jednání, další jednali stran plynovodu a ropovodu a pan premiér si neodjel prohlížet posluchárny Masarykovy univerzity, ani zkoumat stav laboratorních krys, ale jel do Brna ve věci územního uspořádání tohoto státu, což je věc, která - dovolíte-li - také dost těsně souvisí i s těmi alternativami, o kterých nás nabádá přemýšlet paní poslankyně Kolářová.

Zkrátka, nechci apelovat na to, abychom si leželi v náručí, ale abychom si také zbytečně nevjížděli do vlasů. Já jakkoliv se třeba velmi starám o to, aby tady členové vlády byli, tak jim vzhledem k průběhu předchozího včerejšího zasedání České národní rady nemohu ani tak zase moc zazlívat, že tady nebyli. Když jsem se sem dostavil, byl jsem svědkem povznášející diskuse sémantického rázu, (která mě osobně velice baví vzhledem k tomu, že sémantika je moje radost) , týkající se rozdílu mezi "propagací" a "reklamou" a pak patové situace v projednávání zákona o místních poplatcích, která nemusela být vytvořena.

Čili, dámy a pánové, meťme si poctivě každý před prahem (potlesk) . A učme se postupně - a já vám za sebe zcela upřímně a bez jakékoliv sebekritické hysterie říkám, že i já se to učím a že zrovna včera s panem ministrem Kubátem jsme si říkali, jak to je těžké rozlišovat, kde člověk má být a kde být nemusí a co je podstatné a co není podstatné.

K tomu druhému bych vás velmi prosil, abyste soustředili svou pozornost i v této chvíli, tj. abyste rozlišovali, co je prestižní a co není, co je podstatné a co není podstatné ve věci projednávání tohoto návrhu.

My všichni víme, včetně premiéra této vlády, jak mnoho zvláštností, neřku-li chyb, se stalo na cestě k projednání tohoto návrhu. Ale na druhé straně mi dovolte říci, protože jsem byl blízkým účastníkem - nejen pozorovatelem, ale také účastníkem, zejména v poslední fázi tohoto projednávání - že málokterý návrh zákona byl projednáván s větší expertní bedlivostí do všech detailů. Takže jestli - aniž tím chci předjímat - na jednotlivé vaše konkrétní návrhy tu odezní třeba z řad členů vlády, nebo pak v závěrečné zprávě vysvětlivky je vlastně negující, tak chci věřit, a jsem o tom přesvědčen, že to nebude proto, abychom prosadili svou vůli či nedotknutelnost této předlohy, ale právě proto, že byla tak dlouho a úzkostlivě vážena.

Na druhé straně mi dovolte říci, že plně souhlasím s těmi, kteří tuto verzi považují ve všem všudy za provizórium. Odpovídá politické realitě této chvíle.

Nedovolím si odhadnout, kolik měsíců přežije tento návrh. Ale jsem si zcela jist, že kdyby tento návrh neprošel, tak tato federace nepřežije několik málo dní, dámy a pánové. (Potlesk) . Provizornost tohoto návrhu tkví v tom, že je ostatně záměrně a vědomě koncipovanou verzí před přijetím nových ústav. Dovolte mi říci, že i tyto nové ústavy - a teď mluvím jen sám za sebe - budou v politickém vývoji této země a Evropy také svého druhu přechodnou záležitostí. Málo platné, žijeme v takové době. Jakýkoliv perfekcionismus může mít svůj rub také v prestižním exhibicionismu, dámy a pánové. (Potlesk) .

Prosím vás naléhavě, abyste z tohoto hlediska tento návrh ve vší věcnosti posuzovali, aniž vás tím nabádám k tomu, abyste jej považovali za nedotknutelný.

Děkuji vám. (Potlesk) .

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Kalfuse. Připraví se pan poslanec Němeček.

Poslanec Jiří Kalfus: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Domnívám se, že je velmi neobvyklé, aby ústavní zákon obsahoval popis struktury nějaké instituce. Proto navrhuji, aby na str. 6, v článku 14, odstavec 2 zní: "Ústřední banka České a Slovenské federativní republiky ...", aby tento odstavec skončil "... která se skládá z guvernéra, dvou viceguvernérů." A ostatní věci vzhledem k tomu, co jsem řekl na začátku, byly škrtnuty. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Němečka, připraví se pan poslanec Sedláček.

Poslanec Rudolf Němeček: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, vážení hosté, v projednávaném návrhu ústavního zákona, který se mění ústavní zákon č. 143/1968, je na str. 13 článek 37, odst. 3. Cituji "Pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zásadní zákonnou úpravu ve věcech péče o zdraví lidu, veterinární a rostlinolékařské péče."

V současné době je veterinární služba řízena Státní veterinární správou České republiky a Státní veterinární správou Slovenské republiky. Zákony schvaluje Česká národní rada a Slovenská národní rada. Vzhledem k rozdílným podmínkám v otázkách nákazových, zdravotní péče o zvířata a klimatických, navrhuji vypustit veterinární péči z připravovaného zákona a ponechat kompetence v republikách, jako jsou dosud. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci. Prosím pana poslance Sedláčka, připraví se znovu pan poslanec Ježek.

Poslanec Michal Sedláček: Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, vážená vládo, vážený český sněme, Česká národní rada má podle navrženého znění usnesení podle tisku 98 A využít svého zákonodárného práva a iniciativy a navrhnout Federálnímu shromáždění nové znění zákona o československé federaci. Předsednictvo sněmovně předkládá tento návrh usnesení, ačkoliv nikdo nebyl na tisku 98 A z předsednictva podepsán.

Česká národní rada jako nejvyšší reprezentant českého národa má iniciovat rozdělení kompetencí z federace mezi republiky. Nejednáme tedy dnes o schválení tohoto zákona, jak zde již bylo několikrát řečeno, ale o jeho iniciování. Jedná se o velmi zásadní usnesení, k jehož projednávání jsme si vyměřili nepochopitelných šest dnů. Kladu si však otázku úplně nejzákladnější. Proč by Česká národní rada měla být navrhovatelem takového rozdělení kompetencí, jak nám bylo předloženo? Česká národní rada se na kompetencích - až na drobné výjimky v posledních dnech - nepodílela. A rozvinu-li to dále, je zřejmé, že poslanci České národní rady budou muset tento návrh ve Federálním shromáždění jako předkladatelé odůvodňovat. A přitom v tomto zákoně je řada nevyjasněných otázek, které nám nikdo nebyl schopen uspokojivě zodpovědět. O nich se za chvilku zmíním konkrétněji.

To, o čem jsem teď mluvil - to, že bychom se neměli stát loutkami v cizí hře, je jen jeden aspekt celé problematiky. Nejsme-li odtrženi od skutečnosti pobytem zde v této budově, nebo na schůzích a dalších politických jednáních, zjišťujeme-li si barometr názoru veřejnosti, musíme si položit ještě další otázku. Je skutečně takto navržené rozdělení kompetencí to, co lidé v bývalých zemích koruny České chtějí? Je návrh tohoto usnesení - použiji-li termín známý od našich kolegů ze Slovenska - vůlí českého národa, který bychom zde měli zastupovat?

Jsem dalek jakéhokoliv českého šovinismu, jsem dalek názoru "co vlastně ti Slováci chtějí, jen ať si jdou, když jim Československá republika není dost dobrá". Plně snahám slovenských kolegů rozumím. Ale Česká národní rada by se především měla stavět za zájmy obyvatel českých a moravských měst. Domnívám se, že navržené znění usnesení o rozdělení kompetencí příliš nenahrává udržení federace. Není to, co lidé v České republice chtějí.

Chtěl bych vznést ke sněmovně dotaz. Co když takto navržené rozdělení kompetencí oběma národními radami Federální shromáždění odmítne? Nezpůsobí se tím něco daleko horšího, než kdyby Federální shromáždění, do jehož kompetence ústava stále ještě patří, muselo odmítnout jen jeden návrh Slovenské národní nebo jen návrh federální vlády?

Vážená Česká národní rado, je zde ještě jeden aspekt. který bychom při našem rozhodování o hlasování neměli přehlížet. Tento návrh kompetenčního zákona je snad ještě důležitější, než minulý týden schválená Listina lidských práv a svobod. A Česká národní rada si na jeho projednávání ve výborech vyhradila neuvěřitelných šest dnů, ačkoliv tři dny v tom byla sobota, neděle a pondělí, a výbory ani nezasedaly. Řada výborů tento návrh usnesení projednala následující den poté, co jsme seděli nepochopitelně do půlnoci ve čtvrtek minulého týdne.

A výbory to zvládly často za jednu hodinu či dvě hodiny. Ústavně právní výbor, který měl být gestorem návrhu tohoto usnesení, jednal také minulý pátek, ale nikdo z předsednictva jako navrhovatel se neobtěžoval ústavně právní výbor navštívit, návrh odůvodnit a řadu sporných otázek či problémů, které zde již jako protinávrhy zazněly, nebo ještě zazní, vysvětlit. A když přišel po schůzi předsednictva předseda výboru pan Kalvoda, nejen že naše pochybnosti v řadě paragrafů nijak nerozptýlil, ale jejich rozsah naopak ještě rozšířil. Došlo pak k jinak velmi vzácné shodě v ústavně právním výboru, když jednomyslně odmítl tento návrh zákona bez skutečného autora, bez skutečného navrhovatele v této krátké době projednávat.

Usnesení ústavně právního výboru, který, jak jsem se zmínil, je gestorem tohoto návrhu usnesení, však zřejmě nikoho v předsednictvu nezajímá a je považováno za nepodstatné. Jak jinak si mám vysvětlit tu skutečnost, že ani po vydání tohoto usnesení minulý pátek nikdo z navrhovatelů v předsednictvu nevěnoval pozornost a neobtěžoval se na příští schůzi výboru tuto problematiku nám osvětlit a dosáhnout změny rozhodnutí?

Takové jednání ve mně vyvolává dojem, že předsednictvo činnost výborů a nás poslanců nepovažuje za důležitou a tento postup předsednictva nepovažuji za správný. A také mi není jasné, jak je možné, že předsednictvo neinformovalo pana premiéra o usnesení ústavně právního výboru dříve, než včera ve 12 hodin.

U vědomí všech těchto aspektů, o nichž jsem se zmínil, bych přesto navrhl několik pozměňovacích návrhů, protože si myslím, že je potřeba návrh schválit, ale není možné jej schválit v této podobě.

K bodu 12, na straně 6 zde již padlo několik připomínek. Já bych navrhl třetí větu pozměnit tak, že by zněla: "Státní banka československá je řízena bankovní radou. která sestává z guvernéra, z dvou viceguvernérů a ze zástupců Ústřední banky Československé pro Českou republiku a pro Slovenskou republiku".

Několik důvodů zde padlo, já bych je ještě doplnil. Domnívám se, že bychom měli přestat zdůrazňovat příslušnost k republikám. Domnívám se, že bychom se měli v našem státě snažit vytvořit, jak říká pan , prezident Havel, občanskou společnost založenou na lidských právech, která příslušnost k jakékoli národnosti či republice nezdůrazňuje. Zároveň se dostáváme do rozporu s mezinárodními pakty i s naší navrhovanou listinou lidských práv a svobod, kde se hovoří, že je nepřípustná diskriminace z hlediska příslušnosti k jakémukoliv národu či národnosti.

Dále bych chtěl upozornit na velký problém bodu 4, změnou článku 7, odstavce 2, bodu b) . Podle navrhovaného znění tohoto návrhu usnesení se dovoluje republikám v rámci jejich zákonodárného působení například to, aby slovenský ministr školství jednal nejen s bavorským, ale jednal i s francouzským jménem celé Československé republiky, jménem celé federace. Aby ministr kultury republiky jednal nejen se svým vlámským protějškem, ale aby jednal s pověřením kohosi z federace za celou federaci i s italským. A ono to dnes přináší konkrétně řadu problémů.

Když Československá federativní republika v oblasti školství chtěla vstoupit do mezinárodního vzdělávacího programu Tempus, organizovaného evropskými společenstvími, tak do něj, podle názoru z Bruselu, mohla vstoupit jen ČSFR a ne Česká republika zvlášť a Slovenská republika zvlášť. V Bruselu jednoznačně zaznělo, že musí být zřízen jeden úřad pro program Tempus v Československu. odkud se všechno další bude odvíjet. A že komise evropského společenství budou jednat v těchto oblastech jen s jedním partnerem, ne s každou republikou zvlášť. I v Německu vstupuje do tohoto programu jeden účastník a ne všechny spolkové země v Německu. Proto bych chtěl navrhnout sněmovně tento pozměňovací návrh vypustit bod b) v odstavci 2 článku 7 a do odstavce 1 doplnit další písmeno ve znění: ,,Česká a Slovenská federativní republika sjednává po souhlasu obou republik mezinárodní smlouvy v oblastech, které patří jinak do zákonodárné působnosti republik ".

Chtěl bych upozornit sněmovnu na rozpor v dikci zákona článek 7 mezi odstavcem 1 a 2 . Ve stávající úpravě, která zůstává zachována, se hovoří o mezinárodních smlouvách. Zde v navrhované dohodě se hovoří o mezinárodní dohodě. Ani po diskusi v ústavně právním výboru nikdo z právníků nemohl zodpovědět otázku proč toto je rozdílně v jednom článku upraveno. Proto bych požádal předsednictvo jako navrhovatele, aby tento problém ústavně právnímu výboru zodpovědně vysvětlilo.

V této souvislosti bych chtěl dát sněmovně k úvaze případně návrh, aby se v průběhu jednání ještě jednou sešly výbory nebo minimálně ústavně právní výbor, kde by tyto otázky a problémy byly řešeny. Byl bych nerad, abychom opět odváděli bohatě odměňovanou nekvalitní práci, abychom opět schvalovali zákon, když víme, že jsou v něm nedostatky.

Dále vznáším další otázku na navrhovatele. V článku 7 odstavci 2 bodu a) se hovoří, že republiky mohou sjednávat spolupráci v oblasti ve věcech tisku, rozhlasu a televize. Žil jsem v přesvědčení, že oblast tisku, rozhlasu a televize ještě není dohodnuta, a že nebude řešena tímto zákonem. Ale, bohužel, již je zde jednoznačně řečeno, že oblast tisku, rozhlasu a televize patří do kompetence republik. Protože je vypuštěný článek 8 ústavního zákona, písmeno o) , kde je řečeno. že do působnosti federace patří věci tisku a jiných informačních prostředků.

Dále bych chtěl podpořit poslance Paynea ohledně článku 11, odstavce 4 navrhované úpravy. Stejně tak si myslím, že velmi pozitivní úpravu přinesl pan poslanec Benda v této souvislosti v souladu s usnesením ústavně právního výboru čl. 12, odstavec c) .

Dále vznáším ještě jeden dotaz na předsednictvo jako navrhovatele, a to článek 37, odstavec 1, o kterém zde již pan poslanec Payne také hovořil. Já si kladu čistě praktickou otázku. Uvažujeme o určitém zemském zřízení, či dokonce o federativním spolkovém státu. Jak prakticky po tomto rozdělení kompetencí lze ještě znovu přerozdělit, popřípadě pokud se na tom shodneme, mezi tři další subjekty kompetence nejenom v rámci České republiky - myslím v případě rozdělení kompetencí mezi tři rovnocenné partnery.

Vážená sněmovno, na závěr bych vás chtěl všechny požádat, abyste pečlivě vždycky poslouchali to, co se na řečništi vždycky hovoří, abyste návrhy a argumenty neposuzovali podle toho, kdo je přednáší, ale jaká je jejich skutečná síla, neviděli hned za vším nějaké postranní úmysly, nějaký exhibicionismus, které za nimi skryty nejsou. Abyste při vašem dnešním rozhodováním o tom, jak budete hlasovat, měli na paměti především text poslaneckého slibu, který jste skládali při nástupu do této sněmovny - hlasovali skutečně na svou čest a podle svého nejlepšího svědomí. Děkuji vám, že jste mně vyslechli. (Potlesk.)