Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Výbornému a prosím pana poslance Ježka, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Klimeš.

Poslanec Josef Ježek: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, měl bych jeden dotaz. Není mi totiž jasné, zda na všech jednáních o kompetenčním zákonu se jeden problém, který se může jevit detailní, dostatečně objevil: v článku 21, co nám bylo předloženo, je úprava působnosti federace ve věci životního prostředí. Dále na straně 13 je řečeno, že v kompetenci federace, Federálního shromáždění, v kompetenci legislativní, je také zákon o územním plánování, o stavebním řádu a zákon o životním prostředí. Zdá se, že již tuším určitý kompetenční spor v rámci resortu české vlády mezi oblastí péče o životní prostředí, územního plánování a bývalého plánování oblastního, nyní regionální politiky.

Tato věc se mi zdá dost důležitá z toho důvodu, že na celé řadě jednání o kompetenčním zákonu oba dva premiéři národních vlád, zejména pan Mečiar zdůvodňoval nutnost zvýšení kompetence slovenské vlády především regionálními problémy a velice často regionálními problémy ekologickými. Řešení ekologických problémů ale nelze v podstatě oddělit od otázek územního plánování, čili to je nějak nevyřešené, ale od otázek tak zvané regionální politiky, to jest konstrukce jejich cílů a nástrojů. Je to tedy zejména regionální politika hospodářská a do značné míry také sociální. Chtěl bych se tedy zeptat, zda při jednáních o přípravě kompetenčního zákona byla brána tato souvislost v úvahu. Domnívám se totiž, že jestliže je v kompetenci federace otázka koncepce ekologické politiky, jestliže je v kompetenci Federálního shromáždění zákon o územním plánování a stavebním řádu a také o životním prostředí, tak otázka formulace základní koordinace cílů a nástrojů regionální politiky republik, respektive v rámci federace, tak zde se pak do jisté míry zakládá určitý spor mezi federací a republikami. Domnívám se, že to určitě nastane a chtěl bych se zeptat, zda tyto souvislosti nebyly při jednáních všech tří vlád opomenuty?

Další dotaz se týká posledního znění článku 4 a jeho odstavce 5. Na konci je tam napsáno, že zákony národních rad stanoví, které věci v majetku České republiky a Slovenské republiky se stanou vlastnictvím obcí. Jak víte, byl nám zde předložen návrh zákona o majetku obcí. Tento návrh zákona spíš neprošel než prošel, ale ve Federálním shromáždění byl odmítnut.

Znamená to tedy zřejmě, že otázky majetku obcí a otázky hospodaření obcí jsou nyní v pravomoci obou republik. Ptám se tedy, zda tyto dvě legislativní iniciativy byly nějakým způsobem zkoordinovány, protože zákon o majetku obcí byl, pokud vím, vytvořen na českém ministerstvu financí a do Federálního shromáždění ho předkládal jako poslanec bývalý ministr vnitra české vlády Tomáš Hradílek.

Chtěl bych se tedy zeptat, když zákon o československé federaci schválíme, zda je již počítáno s tím, že tuto legislativní iniciativu česká vláda vyvine.

Různé instituce a také klub poslaneckého fóra ve federálním shromáždění - nevím zdali také v České národní radě - dostaly žádosti představitelů Svazu měst a obcí, aby tyto věci byly urychleně řešeny. Myslím, že urychleně řešeny by být měly, ale rozhodně ne takovým způsobem, jakým se o to pokusilo ministerstvo financí.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ježkovi a prosím pana poslance Klimeše, aby se ujal slova.

Poslanec Stanislav Klimeš: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, mám nejdříve pozměňovací návrh k článku 19, odstavci b) .

V tomto článku se hovoří o tom, co bude v působnosti federace. Určování jednotných pravidel dopravního a přepravního provozu a stanovení státních norem pro technickou způsobilost dopravních prostředků, dopravních zařízení protože do této oblasti spadají i městské dopravy a speciální dopravy, jako jsou lanovky, doporučuji, aby tam bylo doplněno "s výjimkou městské dopravy a drah zvláštního určení a říční plavby ". Aby tedy federace neměla v kompetenci upravovat podmínky pro městskou dopravu, lanovky apod. To by mělo spadat do působnosti republik.

Dále bych chtěl podpořit návrh poslance Bendy k článku 12, odstavec 2 c) , kde se hovoří o tom, že republiky budou mít nějakou možnost upravovat daně a odvody. Popřípadě bych žádal o odpověď pana ministra financí.

Chtěl bych učinit ještě jednu poznámku. Osobně postrádám při věcném projednávání kompetence stanoviska odborných komisí, které by se touto problematikou zabývaly. Zastávám stanovisko, že je to zákon velice důležitý, i když bylo hovořeno o tom, že jeho platnost je na krátkou dobu. Jak rovněž potvrdil poslanec Benda je velice problematické hlasovat o tom, o čem do detailu nejsem přesvědčen, že to bude funkční. Já osobně skutečně nejsem přesvědčen, že to bude funkční federace. nakonec i příspěvek poslance Ježka upozornil na další a další problémy v jednotlivých oblastech.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Klimešovi a vyhlašuji na 20 minut přestávku. Začneme jednat v 11.30 hodin. (Schůze přerušena v 11.08 hod.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji opět přerušené jednání, prosím zaujměte místo, a prosím pana poslance Paynea. Připraví se paní poslankyně Kolářová.

Poslanec Jiří Payne: Paní předsedkyně, dámy a pánové, obecně k tomuto návrhu bych chtěl říci, že opuštění té společné působnosti, která byla jak federální, tak republiková, nepovažuji za zcela správné. Ve většině zemí, které mají takovéto uspořádání, společná působnost existuje. I učebnice státního práva hovoří o tom, že je to nutné.

Čistě z praktických důvodů se domnívám, že v řadě věcí je nutné, aby byla jakási společná působnost a řešení, které je tu navrhováno, nepovažuji za šťastné. Myslím si, že ten návrh má omezenou platnost ne proto, že by se s tím tak plánovalo, ale že prakticky nemůže přežít déle než několik měsíců. Právě tak nesouhlasím s tím východiskem, že by silné republiky tvořily silnou federaci.

Už z dosavadní ústavy vlastně vyplývá, že tyto věci by měly být v kompetenci Federálního shromáždění a že vlastně už když my vstupujeme do jednání o těchto věcech, tak do značné míry překračujeme to, co je nám ústavou vymezeno.

To už tady ale ostatně zaznělo. Jestliže tento návrh bude přijat a bude do důsledku proveden, pak si skutečně kladu otázku, zda je vůbec třeba, aby ve Federálním shromáždění ještě nadále platilo pravidlo majorizace, protože řada návrhů, které budou nezbytné a životně důležité pro celou federaci, nebude mít šanci, aby se uskutečnily, protože buďto neprojdou republikovými radami nebo, prostě, principem majorizace budou zakázány nebo nebudou schváleny a takovýto systém státní moci zcela zákonitě musí vést k patovým situacím, ze kterých nebude východisko.

To znamená, že tento kompetenční zákon místo, aby kompetenční spory řešil, tak naopak vytváří daleko větší množství problémů, ve kterých ke kompetenčním sporům bude docházet. Ostatně i někteří zahraniční experti tento návrh právě kritizovali z tohoto hlediska, že nemá ochranné mechanismy, které by říkaly, co se má dělat v případě, že nedojde k dohodám. Všimněte si, že v tomto návrhu je dokonce nejméně na deseti místech použito slovo dohoda - v součinnosti - ve spolupráci, ale jestliže k dohodě a k součinnosti a spolupráci nedojde, pak se skutečně neví co dělat a jsme v krizové situaci, ze které není východisko. Vzhledem k tomu, že žijeme v době poměrně neklidné, tak právě otřesy, ať už sociální nebo ekonomické, nebo řekněme problémy s uprchlíky, musíme očekávat. A právě, vzhledem k tomu, v jaké době žijeme, by návrh měl být odolný vůči všem otřesům, které mohou přijít.

A nutno konstatovat, že právě tento návrh má takovouto slabinu. To je další důvod, proč se domnívám, že tato verze - ne z důvodů legislativních - ale z důvodů toho, že se neosvědčí v praxi, nemůže přežít delší dobu než pár měsíců.

Kromě toho bych rád poukázal a reagoval na příspěvek jednoho z poslanců, že v případě, že by tento zákon nebyl přijat, tak že nebude schválen rozpočet. Pokud jsem informován, tak federální ministr financí řekl - nevím nakolik oficiálně - že by docela rád rozpočet připravoval podle starých rozpočtových pravidel.

Kromě toho bych chtěl poukázat na některé problémy, které nebylo možno vyjasnit ve výboru, protože tam nebyl ani zástupce předsednictva, které je předkladatelem tohoto návrhu a tudíž jsme neměli ani možnost dostat odpověď, i kdyby tam tyto dotazy byly vzneseny.

Na straně 2 je odstavec 4, kde se říká, že vlastnictví České a Slovenské federativní republiky je majetek ve státním vlastnictví a že vlastnictví České republiky a Slovenské republiky je ostatní majetek ve státním vlastnictví, přičemž se neříká, který majetek je český a který majetek je slovenský.

Tento bod zcela určitě povede k problémům; jestliže např. Česká republika investuje kapitál na Slovensku, pak není jasné, komu tento majetek patří. Není jasné, kdo bude mít nárok na daně a na zisk z tohoto podniku. Domnívám se, že to bude nesporně podkladem pro řadu kompetenčních sporů.

V článku 10 na str. 3 se říká, že do působnosti federace patří . tvorba strukturálních koncepcí federálního významu. Domnívám se, že každá koncepce federálního významu je strukturální a že slovo strukturální můžeme vypustit, nebo by muselo být vysvětleno, proč je tam podstatné.

Zrovna tak v bodě c) v následujícím řádku se hovoří o strategickém plánování. Nevím co se tím myslí; zda se slovo strategický chápe v původním smyslu stratos - řecky armáda, zda se tedy jedná o vojenské plánování, nebo kde je tento termín právně zakotven.

Na straně 4 se hovoří o jednotných zásadách finanční a rozpočtové politiky vzájemně dohodnuté mezi vládami. Navrhuji tam doplnit větu: V případě, že nedojde k dohodě, rozhodne vláda České a Slovenské federativní republiky.

Na straně 4, odst. 4 navrhuji v návaznosti na příspěvek, který zde už zazněl, v řádce 6 navázat na text, který v původním návrhu končí "zákon Federálního shromáždění", slovy "nejen podíl federace na tomto výnosu, ale také pravidlo, podle něhož se republiky podílejí na zabezpečení té části výnosu, která připadá státnímu rozpočtu federace". Navazuje to tedy na návrh, který byl k tomuto bodu vznesen. Argumentace tady již proběhla. Pokud dostaneme nějaké vysvětlení nebo vyjasnění, samozřejmě je možné ten návrh stáhnout.

Další bod se týká článku 14, na straně 6, a to je otázka bankovnictví. Připadá mi, že celá tato záležitost povede jen k podstatnému zvýšení finančních nákladů. Vyčíslení těchto nákladů není součástí důvodové zprávy, kterou bychom také měli schválit a s touto důvodovou zprávou to předložit Federálnímu shromáždění. Nejsem si jist, zda jsme schopni přednést takový pozměňovací návrh k důvodové zprávě, který by tam doplnil finanční náklady potřebné na provedení tohoto ustanovení.

V článku 16, na straně 7 se v bodě c) hovoří o stanovení nástrojů zahraniční obchodní politiky v součinnosti s Českou republikou a Slovenskou republikou. Zdá se mi, že ta slova "v součinnosti" nejsou na místě, a že skutečně by mělo být ve federální koncepci, aby stanovila zahraniční obchodní politiku. Nedokážu si představit, že by jedna republika provozovala určitou zahraniční politiku, že by tyto dohody a nástroje měly platit také v druhé republice. Navrhuji tedy slova "v součinnosti s Českou republikou a Slovenskou republikou" vypustit.

V článku 17 se hovoří o tvorbě společných zásad hospodářské politiky. To slovo "společný" je zřejmě atavismem z jedné z předchozích verzí a je tam, podle mého soudu, nadbytečné. To znamená, že slovo "společných" v bodě a) čl. 17 je možné vypustit.

V článku 27, na straně 11 se hovoří o jednotné právní úpravě matrik, občanských průkazů, cestovních dokladů, evidence obyvatelstva, povolování pobytů cizinců. To jsou věci, které se dávají do federální kompetence, ale domnívám se, že by se vůbec nic nestalo, ba naopak by bylo daleko praktičtější, kdyby byly v kompetenci republikové. Občanské průkazy jsou ve slovenské a české verzi, právě tak pasy máme české a slovenské. Zrovna tak v evidenci obyvatelstva je možné mít i určité republikové rozdíly. Naopak bych považoval za velmi praktické, kdyby se z článku 27 odstavec a) vypustil a kdyby tyto věci byly řešeny republikově.

Pak bych chtěl poukázat na to, že na straně 12. článek 37, odstavec 1 definitivně odebírá Federálnímu shromáždění pravomoc rozhodovat o věcech uvedených v článku 10 - 28 a) a to je už nevratný proces. Federální shromáždění pokud by chtělo tento článek zrušit nebo zasáhnout do těchto kompetencí svým zákonem, tak už nikdy nesmí. Federace se tímto narušuje na jakousi úroveň, která je už nevratná. Leda by se to dalo napravit odmítnutím tohoto ústavního zákona a napsáním nové ústavy. Jinak toto předání kompetencí je definitivní a na věky.

Na straně 15, bod 50, článek 142, odst. 2, kde se říká, že do zákona schváleného Federálním shromážděním mohou zasahovat pouze ústavní zákony České národní rady a Slovenské národní rady. To je jakási zvláštnost. Domnívám se, že to předchozí ustanovení článku 142, odst. 2, v původním znění, jaké tam bylo, by mohlo být docela praktické a mohlo by být ponecháno. Bylo tam zmocňovací ustanovení pro napsání české a slovenské ústavy. Myslím, že to původní znění bylo lepší, než to, které je navrhováno. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Payneovi. Prosím paní poslankyni Kolářovou. Ještě se hlásí pan zpravodaj s technickou poznámkou.

Poslanec Ivo Svoboda: Prosím, aby pozměňovací návrhy dávali páni kolegové a paní kolegyně, pokud možno, písemně. Pokud je čtou, nestačím si to zapisovat. Začal bych panem kolegou Paynem, který je prvním v řadě nepodavších.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážený český sněme. Dnes, 29.11. máme schválením kompetenčního zákona potvrdit fakt, že respektujeme federativní uspořádání republik. Zároveň podpořit politické úsilí cesty rozumu české vlády ve složitých jednáních se slovenskou vládou.

Za nejdůležitější a závaznou skutečnost považujeme fakt, že přání většiny lidí z Čech a Moravy i na Slovensku je žít ve společném státě. Dílčích sporů nebudeme ušetřeni, proto se na ně pojďme připravovat, ale dnes je zbytečně nepředjímejme.

Chci vznést podnět vládě, aby vypracovala variantu pro případ, že by spory došly do neřešitelného bodu: totiž variantu samostatnosti Čech a Moravy, a to nikoli proto, že bychom to tak chtěli, ale abychom nebyli zaskočeni. Jsem pro přijetí tohoto zákona.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji poslankyni Kolářové. Hovořit bude poslanec Štindl, připraví se poslanec Šuman.

Poslanec Karel Štindl: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážená Česká národní rado, poslanci křesťansko demokratické unie Benda a Výborný mi velmi usnadnili práci, také poslanec Payne přednesl něco z toho, co jsem chtěl původně říci, takže se omezím na několik poznámek.

Pan premiér se ve svém úvodu několikrát zmínil o důvěře k jeho vládě, v některých pasážích své řeči jakoby se obhajoval proti jistým projevům nedůvěry k postupu vlády, který zde ve sněmovně zaslechl.

Poslanec Benda zdůraznil, že jeho kritika neznamená vyslovení nedůvěry vládě. Uvádím to zejména proto, že se domnívám, že z toho plyne , že otázka nedůvěry tady zde v ovzduší našeho jednání je a že je to otázka vážná. Myslím, že poslanci, kteří to nevidí a bagatelizují ji, nemají pravdu a dělají chybu.

Je zde více poslanců v národní radě, kteří se domnívají - a z toho vznikla i jistá chaotická situace při předkládání tohoto návrhu - že nebylo dobře vůbec zahajovat kompetenční jednání na úrovni republik. Patřím k nim, ale to není dnes důležité. Poslanec Svoboda se jako společný zpravodaj trefil do důležitého momentu, když zdůraznil, implicitně chápanou dočasnost rozdělení kompetencí, které obsahuje tento dnes projednávaný návrh. Myslím, že pro řadu z nás by zejména dočasnost mohla být tím důvodem, kvůli kterému je návrh pro nás přijatelný. Chci ovšem upozornit na to a tím mířím k tomu hlavnímu, co chci říci - že otázka důvěry se samozřejmě může objevit - nemyslím tím otázku důvěry v pravém parlamentním slova smyslu, ale v tom běžném lidském - při projednávání Ústavy, protože tou mezí, díky níž můžeme tento kompetenční zákon považovat za dočasný, je právě Ústava.

Zcela souhlasím s poslancem Paynem, že do formulování Ústavy musíme promyslet, zda je pravdivá vládní teze o tom, že silné republiky tvoří silnou federaci a zda je správná vládní teze, že federální kompetence má být pouze odvozena z republikových kompetencí.

Takovéto problémy, které vždycky budou souviset s důvěrou, se budou objevovat vždycky, pokud bude trvat zcela nedostatečný způsob kooperace české vlády s českým parlamentem. Vždyť ve skutečnosti nejde o to, abychom byli informováni o tom, co bylo ujednáno, o podrobnostech informací a četnosti informací. Ve skutečnosti jde zejména o to, aby před přistoupením k problému nebo před rozhodováním o tom, že nějaký problém bude postaven, vláda vyhledávala shodu se svým parlamentem a předem si zajišťovala potřebný konsensus s ním. .

Co se týče vlastního textu, podporuji ty návrhy na jeho úpravu, z nichž bude zřejmá i explicitně představa tohoto parlamentu, že jde o dokument, který má dočasnou platnost.