Česká národní rada 1990 – 1992

Jsem tedy pro přijetí kompetenčního zákona, ale nezlobte se, v průběhu předvolební kampaně mě bylo dost trapně. Nebylo totiž mezi námi rozdílu. Všechny strany a hnutí se předbíhaly v návratech k přírodě, přirozenosti lidské a k tržní ekonomice. Slovo dělá muže a dodržování předvolebních slibů dělá stranu jako spolek odpovědných lidí. O to víc jsem byl překvapen reakcí kolegů ve výboru, kde jsem se svou připomínkou neuspěl, tudíž jsem byl nucen obrátit se k vám jako k plénu. Tak jako na Slovensku se tamní vláda chce vyhnout trhu tím, že hodlá podnikat v řadě odvětví jako republika, tak i zde je zřetelný neumdlévající pokus zavedení trhu odkládat.

Času opravdu nemáme nazbyt. Fůra lidí po mnoho let myslela rudě, mnohým zůstaly růžové sny. Všichni chtějí nastolit sociální jistoty vzor Švédsko. Odmítám tento způsob vidění. Hory sociálních podpor, kvanta dotací, jež se tlačí ze všech stran, můžeme pokrýt jen a jen zdaněním úspěšných. Úspěchu dosáhne ten, kdo sám sebe pohání. kdo sám podniká. Není jiné cesty. než návratu k přírodě, přirozenosti lidské, soutěživosti. Zdá se to tvrdé, jinak však, podle mého názoru, nelze. Základem všeho je trh, volný trh. Pouze ten zkoriguje a ukáže, zda naše představy jsou v souladu s přírodou a s volností výběru.

Dokud zde nebude volný trh, svobodně tvořené ceny, svobodně dohodnuté mzdy a platy, směnitelnost koruny, dokud nebude respektována nabídka a poptávka, potud nelze hovořit o konci komunismu v nás. Čtyřicet let zatěžoval a tíží naše mozky, pořád chceme něco uměle regulovat, ovlivňovat, podporovat. Otázka je z čeho. Doufám, že žádný z nás nechce neřešením základního problému radikalizovat společnost až k situaci výbuchu, který by smetl i nás zde. Odmítněme dát právo federální vládě regulovat ceny a mzdy. Zřetelně a brzy explodující vývoj cen musí být vyvážen explozí mezd. Zde mají odbory nezastupitelnou úlohu - bojovat za zvyšování mezd a platů, jinak zůstanou i nadále ornamentem jako v dobách temna komunismu.

Navrhuji proto vypustit z článku 15 za a) včetně zásad mzdové regulace, a zvláště pak z článku 22 za c) a d) pracovní úprava regulace mezd. Odmítám názor, že pádivá inflace bude začátkem konce našeho národa a naopak jsem si jist, že třeba i obrovská inflace bude začátkem renesance hospodářské obnovy naší společnosti.

Varuji - regulací oddalovaný okamžik pravdy způsobí jen inflaci postupnou, aniž by problém řešil. Všichni, kteří zde sedíme, sedíme zde proto, že jsme byli v minulosti a jsme dodnes svobodymilovní a nekonformní lidé. Doufám, že nám tato vlastnost zůstala. Odmítněme tedy dát právo vládě, aby rozhodovala o ekonomice regulací, přestaňme konečně žít ve lži - byť hospodářské.

Osobně jsem zděšen přijetím zákona o cenách Federálním shromážděním. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Šimečkovi. Prosím pana poslance Jakla, Připraví se pan poslanec Lom.

Poslanec Ladislav Jakl: Vážená paní předsedkyně, važené paní poslankyně, vážené slečny poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo. Ve svém příspěvku se nehodlám vyjadřovat ke znění návrhu, ani přednášet pozměňující návrhy vlastní. Mám pouze dva dotazy, jejichž zodpovězení a způsob jejich zodpovězení je, podle mne, důležitý pro hlasování některých poslanců tohoto sněmu. Týkají se způsobu předkládání tohoto návrhu.

První dotaz zní: Proč z množství variant, kterými návrh na změnu ústavního zákona o československé federaci mohl být přijat, proč z toho množství variant je volena právě tato varianta, při které Česká národní rada má schválit usnesení, kterým navrhuje Federálnímu shromáždění, aby se usneslo na změně tohoto ústavního zákona?

Druhý dotaz spočívá v tom, že, v podstatě, nevím, komu ten první dotaz mám adresovat, protože nevím - doposud jsem se nedozvěděl - kdo je vlastně navrhovatelem textu, který máme před sebou. Já vlastně nevím, je-li to pan poslanec Petr Pithart, je-li to předsednictvo České národní rady, které pověřuje pana poslance Petra Pitharta, nebo je-li to česká vláda. Domnívám se, že k tomu, abychom zajistili, že většina z nás bude hlasovat podle svého nejlepšího svědomí, by tyto otázky měla mít vnitřně ujasněny. Myslím, že nejde o malichernost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Jaklovi. Prosím pana poslance Loma.

Poslanec Petr Lom: Vážená paní předsedkyně, vážený český sněme, vážený pane premiére a česká vládo, vážení hosté. Slyšeli jsme názory nejrůznějšího druhu na tento návrh zákona. Slyšeli jsme ekonomické i právní argumenty, které se zdají logické a věcně správné. Dovolte, abych se k nim připojil se stručnou připomínkou.

Za uplynulý rok jsme museli přijmout desítky a desítky různých zákonů. Nikdy jsme přitom neměli pocit, že jsme vytvořili trvalý zákon. I tento náš zákon - bude-li návrh přijat - bude dočasný a ohraničený jedním rozpočtovým obdobím.

Žijeme v době kladení základů státu. Tvoříme základní legislativní síť a nový legislativní systém. Přijali jsme zákony zajišťující naši státnost, demokracii a svobodu, zákony ekonomické a nyní máme před sebou návrh na klíčový kompetenční zákon, který chceme položit jako skutečný vklad České národní rady k současnému federativnímu uspořádání.

Možná, že současný návrh zákona by bylo možno upravit, ale uvědomujeme si, že je také politickým dílem a výsledkem jednání české vlády. My jsme přece tuto českou vládu uvedli do života a my jsme jí dali svoji důvěru. K vážnému rozhodnutí a návrhu nelze dojít lehce. Při projednávání tohoto návrhu zákona se ocitáme v kvalitativně zcela jiném postavení než kdykoli předtím při jednání o kterémkoli jiném návrhu zákona.

Když současný návrh zákona odmítneme, bude moci vláda zahájit nová jednání? Nebo to už bude muset být jiná vláda? Jsou to znepokojivé otázky našeho politického a poslaneckého cítění. Možná, že jsme nespokojení a zazní, že bychom měli návrh zákona odmítnout, ale pak se vynoří další znepokojivé otázky. Může se stát, že nebude vůbec žádný kompetenční zákon. Může se stát, že nebude rozpočet, jenom provizórium. Můžeme s provizóriem odstartovat a vstupovat do ekonomické reformy? Nenastane pak další vyšší kolo s kvalitativně jinými nároky dohadovacích a kompetenčních řízení?

Vážené poslankyně a poslanci, máme výsadu, že můžeme sedět v historických lavicích, ze kterých naši předkové dali život a právní řád mladé Československé republice. Je naší povinností ji chránit. Jakkoliv to zní nadneseně, je to holá pravda a náš nejvyšší úkol. Hlasuji pro přijetí zákona. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Lomovi. Prosím pana poslance Effenbergera. Připraví se pan poslanec Kříž.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, předstupuji před vás nerad a se značnými rozpaky zejména z toho důvodu, že mám pocit, že by měli na mém místě stát lidé povolanější, ale k tomu se ještě vrátím.

Sledoval jsem velmi pozorně vývody pana premiéra, avšak nenabyl jsem pocitu, že věci jsou tak dobré, jak byly předneseny. A to zejména v souvislosti s některými skutečnostmi o kterých nás informovala včerejší televize ve svých zprávách.

Konkrétně mám na mysli tu skutečnost, že dospěly-li tři vlády k dohodě - alespoň pro tuto chvíli k jakési dohodě - pak tomu rozhodně neodpovídalo přinejmenším expozé pana místopředsedy Dlouhého, který naprosto nepůsobil dojmem člověka, který se právě s někým šťastně dohodl. Jeho vystoupení bylo na hranici toho, co lze pokládat za diplomaticky přijatelné. Zřetelně naznačil a víc než naznačil, řekl to zcela jednoznačně, že jsme, podle jeho názoru, dospěli k jisté stopčáře a že nemíní tolerovat její další překračování, ke kterému již totiž došlo.

Právě tento moment postrádám ve vystoupení pana premiéra Pitharta, protože to, o čem byla řeč a o čem vždycky zde vlastně rokujeme, je věcí minulosti, byť nedávné a spojené s přítomností. ale nedává nám to dost jasný výhled, pokud se týče toho, co bude, co nastane. V tomto smyslu si opakovaně a stále připadám jakožto občan a tedy i poslanec nedostatečně informován. kterému je potom velmi zatěžko, aby přijímal stanovisko ve věci tak závazné, jako je návrh tohoto ústavního zákona. Mne ani tak nepálí otázka precizního postupu, který byl kritizován. tj. kdo předkládá, s jakým úmyslem a jak se ty věci probíraly, to - smím-li to tak říci poněkud prostoduše - je pro mě otázka neznámého autora písně, kterou mohu posoudit tak jako tak, aniž bych věděl, kdo ji složil. Ale já ji nemohu posoudit, protože to je právě něco jiného, než píseň. A nemohu se jenom jaksi spokojit s tím akustickým dojmem.

Abych se ještě vrátil na počátek věci. Byl jsem, shodou okolností, jedním ze dvou zpravodajů našeho výboru pro životní prostředí a pojímal jsem tuto věc tak, že je zde učiněn jistý pozitivní krok od toho původního zákona 143/1968 a pochopitelně že ve srovnání s tímto základem, s touto dosti neblahou předlohou je to krok nutně pozitivní. Ale to není zase tak velké štěstí, protože laťka z roku 1968 je přirozeně s ohledem na tu dobu nasazena dost nízko.

Jde tedy o to, že nemohu posoudit jisté praktické důsledky, které z tohoto zákona již teď, v tento den a v den zítřejší vyplývají. To jsou ony věci, o kterých se právě mluvilo a mluví ve sdělovacích prostředcích, o kterých se zde také zmínil pan poslanec Benda. Jsou to ty otázky tranzitního plynovodu, ropovodu a některé související, ve kterých k žádné dohodě nedošlo. Vím, že předloha zákona je v obecné rovině, ale pokud nemáme dobrou víru, že tato předloha nám již nastiňuje cestu k řešení těchto věcí, pak i v této obecné poloze mě právě uvádí do výše zmíněných rozpaků.

Dále byla v oněch zprávách zmínka též o poměru v rozpočtech. Možná, že jsem nebyl dost koncentrovaný a doufám, že mě členové vlády v tomto smyslu opraví, pokud jsem špatně rozuměl omlouvám se - ale tam byla řečena poměrová čísla 40:35:25. Předpokládám, že čísla 40 a 25 se týkají poměru rozpočtů republik.

Je-li tomu tak, pak je to dosti daleko, matematicky vzato, od slibovaného poměru 2:1. Omlouvám se, jestli jsem to špatně pochopil, to bude jistě snadné vysvětlit.

Dále bych chtěl ještě k té obecné úvaze trošku polemizovat s názorem našeho zpravodaje pana poslance Svobody v tom smyslu, že by se jednalo o jakýsi mžikový snímek. To by totiž trošku optimisticky dávalo tušit, že se jedná o objektivní pojetí a vlastně jediné pojetí možné. Tomu tak asi zdaleka není.

A na závěr : to, co je součástí mých rozpaků, je velice chudá účast v této rozpravě, která se mi zdá symptomatická pro celkový stav, že totiž i ostatní poslanci jsou v podobných rozpacích jako já a tyto rozpaky nedovolují zaujmout rozumné stanovisko. A v této souvislosti zejména postrádám účast a vystoupení ústavně právního výboru. Pokud jsem dobře sledoval, není nikdo z nich přihlášen do diskuse, a jak se zdá a jak mám nezávaznou informaci z pléna, tak klíčoví lidé z tohoto výboru jsou zcela mimo, jsou delegováni k jakémusi jednání do federálu a domnívám se, s ohledem na jejich negativní stanovisko k tomuto návrhu a nakonec i neoddiskutovatelnou prestiž tohoto výboru, že je naprosto nezbytné, aby tito lidé tady byli přítomni a své názory prezentovali. Jinak se domnívám, že celá rozprava ztrácí smysl. Děkuji. (Potlesk) .

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová Děkuji panu poslanci Effenbergerovi a prosím pana poslance Kříže, připraví se pan poslanec Kapusta.

Poslanec Karel Kříž: Vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno, původně jsem se chtěl zmínit o rozpočtových pravidlech - jak jsem pochopil z včerejší televize a z informací - jsou nyní naprosto změněna, takže už neplatí to, co platilo, ale o to více - domnívám se - nám poví pan ministr. Zvláště mě zaujalo, že tam najednou zmizel rozpočtový přebytek. který dělal asi 4 miliardy Kčs a scvrkl se na jednu miliardu.

Pan premiér byl velice klidný, když to včera v televizi komentoval, takže doufejme, že se nic závažného neděje. Prosil bych, aby nám to pan ministr Špaček pak vysvětlil.

Ještě jsem chtěl reagovat na kolegu poslance Bendu. Včera jsme vkročili, tím že jsme tady projednávali zákon o poplatcích, do světa zvířat. Dovolil bych si ve světě zvířat trochu zůstat. Mám takový pocit, že někteří poslanci nebo dokonce skupiny poslanců jako by ještě nedávno byli takoví zplihlí kohoutci, postříkaní vodou a nyní pod jakýmsi sluncem, hřejícím, moudrým, najednou se načepýřili a jejich peří i jejich objem jakoby narostl. Je to imponující, mám chuť jim zatleskat, ale potlesk bude jenom krátký, protože to rozhodně není nic impozantního.

Já se domnívámn, že poslanec, který v této sněmovně pracuje a který se politice věnuje, mohl již v předcházejícím čase posoudit, jak namáhavá a obtížná jsou jednání české vlády a tady pana premiéra - s protějškem. Myslím si, že poslanec by měl mít dost intelektu, aby toto dokázal odhadnout. (Šum v sále) .

Myslím si, že jsme u problému tvořivosti a u toho, co tvořivost znamená. Mám takový dojem, že pro řadu z nás by bylo daleko snazší, kdybychom se mohli dívat do jízdního řádu, podle kterého jede vláda a podle kterého bychom měli jet také my. Já si ale myslím, že v jízdním řádu žádný dynamismus není, tam je dynamická jenom jedna složka a to je ta lokomotiva, která jede na koleji. To, co tady děláme, je vlastně to, že píšeme román, a to je román, který můžeme nazvat federací, ale který má dvě kapitoly - českou a slovenskou. A to, jak budeme psát ten román, to víme možná dnes, když uvažujeme nad ústavním zákonem, ale rozhodně nevíme, co budeme psát ještě zítra. Myslím, že v tom je naše jedinečná pozice a v tom je jedinečnost současné doby a řekl bych i vzrušujícnost současné doby.

Pokud jde o informaci, co nám vláda dává a nedává. Včera tu vláda nebyla. Myslím, že vláda neseděla ve svých kancelářích s nohama na stole a nepila kávu.

Tolik k tomu obrazu, jak to vidím. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji poslanci Křížovi, hovořit bude poslanec Kapusta, připraví se poslanec Kubiš.

Poslanec Jaromír Kapusta: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážený český sněme, dovolte mi konkrétní dotaz na ministra financí České republiky pana Špačka. Připojuji se k dotazu pana poslance Bendy a žádám o vysvětlení filozofie dohody premiérů a ministrů financí ve vztahu k článku 11, bodu 4 k poměru výnosu z daní mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Myslím, že je to jedna z nejzávažnějších záležitostí.

Tím bych požadoval rovněž vysvětlení, jak došlo k vyrovnání návrhu rozpočtu na rok 1991 na přebytek u České republiky jen na 1,1 mld. korun, zatímco u rozpočtu Slovenské republiky se jedná o přebytek 0,7 mld. korun, jak jsem se dočetl v dnešních novinách.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pan premiér požádal, aby na tuto otázku, která je věcná, mohl odpovědět přímo.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, vyslovil jsem přání, že bychom neměli spojovat více problémů v jeden. Pan poslanec Effenberger mluvil o ropovodu. Kdyby mluvil včera, musel by mluvit o nedohodnutém rozpočtu. Rozpočet je dohodnutý. Dnes je nedohodnutý ropovod. Když budeme takto spojovat jeden problém s druhým, narostou a budou naprosto neřešitelné. Mluvme o návrhu zákona o změně kompetencí. Nekomplikujme si situaci.

Řeknu několik vět o rozpočtu. Včera jsem řekl v televizi: byly tři priority tří subjektů: České, Slovenské a České a Slovenské federativní republiky. Každý rozpočet zvlášť a všechny tři dohromady musí být přebytkové. Před třemi dny nebyly. To byl, bohužel, omyl.

Růst výdajů v České republice musí být rychlejší než růst výdajů v Slovenské republice, protože tomu odpovídá objektivní stav naší ekonomiky.

Pravidla, podle kterých se rozpočet sestavuje, musí vyloučit obchodní válku.

To byly tři priority, které jsem zastával a doufám, že i ostatní. Jsou samozřejmě i jiné. Jestliže máte pocit, že míra přebytku patří mezi tyto priority, lze o tom diskutovat. Domníval jsem se, že ne. Toto byly tři priority a těch bylo dosaženo.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu předsedovi vlády za jeho vysvětlení. Prosím, aby se ujal slova pan poslanec Kubiš. Připraví se poslanec Výborný, člen ústavně právního výboru.

Poslanec Josef Kubiš: Vážená paní předsedkyně, pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, chtěl bych krátce reagovat na pana poslance Bendu v pasáži, kde se dotkl článku 15. Nové znění článku je značně nekonkrétní, umožňuje různou interpretaci a subjektivní přístup k aplikaci kompetencí federace a národních republik, zejména v bodu a) , jak o něm hovořil pan poslanec Benda.

Podávám pozměňující návrh na bod a) , který by měl znít: "určovat kompetenci cenové politiky a vyhlašovat cenové moratorium a cenová regulační opatření v oblasti základních dovážených surovin, paliv a energetiky, spojů, dopravy, vodního hospodářství a speciální výroby."

Vážení poslanci, vedl mě k tomu návrh působnosti federálního ministerstva financí v oblasti cen, kde je v § 5, že budou určovat nástroje regulace cen na jednotlivých trzích zboží. Proto si myslím, že by to mělo být dáno do kompetence federální vlády tak, jak to v kompetenčním zákonu na jiných místech je.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Kubišovi. Prosím pana poslance Výborného. Dále je přihlášen do diskuse pan poslanec Ježek, což je zatím poslední písemná přihláška.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, dámy a pánové. Je pravda, že jsem jeden ze zbyvších poslanců a členů ústavně právního výboru a je pravda, že řada z nich není zde přítomna. Jsem zde náhodou, protože jsem byl v 9 hodin odeslán do Federálního shromáždění a tam se dozvěděl, že jednání, na kterém jsem byl pověřen účastí, se bude konat až ve 14 hodin.

Myslím si, že nejsem oprávněn tlumočit stanovisko ústavně právního výboru a že je věcí zpravodaje, který by ve své zpravodajské zprávě měl především sněmovnu se stanovisky všech výborů, nejen ústavně právního, seznámit. K návrhu usnesení samého bych nikoli jako člen ústavně právního výboru, ale sám za sebe, chtěl říci toto:

Nesmírně si vážím práce, kterou odvedl pan premiér Petr Pithart při jednáních, která probíhala. Věřím, že to byla práce těžká a věřím, že se pravděpodobně nejen on dostával do konfliktních a obtížných situací. Bylo-li odvedeno dobré dílo, nevím, proč bychom si je v této chvíli měli přivlastňovat, proč bychom měli my navrhovat Federálnímu shromáždění svým usnesením vydání ústavního zákona o novém rozdělení kompetencí. Kromě toho mám závažné pochybnosti, zda byl správný politický předpoklad a politická úvaha o tom, že bude dobré. když Česká národní rada a Slovenská národná rada podají shodné návrhy na změnu ústavního zákona.

Tato úvaha byla podle mého názoru, od počátku chybná, neboť jakoby předpokládala, že je zřejmě samozřejmé, že Česká národní rada a Slovenská národná rada budou mít shodné názory. Taková úvaha má místo v totalitní společnosti, ale doufám, že jsme svéprávný parlament svobodně zvolený, že stejně svéprávným parlamentem je slovenský parlament a že bylo vadné předpokládat, že se tyto dva parlamenty musí nutně shodnout. Ostatně stejný problém jsme pocítili při projednávání listiny o lidských právech. Pro vaši informaci: máme přibližně padesát rozdílů v listině. Také bylo mylně předpokládáno, že ji obě národní rady schválí stejně.

Domnívám se, že není žádného důvodu, proč by Česká národní rada musela nutně Federálnímu shromáždění navrhovat změnu zákona o kompetencích. Tento návrh měl vzejít z federální vlády, jinak to není vláda federální, ale vláda necítící se dost na to, aby mohla tento návrh předložit, a to by byla chyba. Jestliže tento návrh nepředložíme, v žádném případě nevyjadřujeme ani nedůvěru české vládě, ani nedůvěru českému premiérovi, ani nedůvěru v osud federace, že naopak vyjadřujeme jen to, že si přejeme, aby návrhy zákonů, ústavních zákonů a federálních zákonů byly projednávány způsobem, který z našeho parlamentu nebude činit vykonavatele vůle vlády.