Česká národní rada 1990 – 1992

Řekl jsem také životaschopnou silnou federaci. Není to jen mé mínění. V Hrzánském paláci byla přítomna nejsilnější ekipa federální vlády: pánové Čalfa, Klaus, Rychetský, Dientsbier, Dlouhý, Miller. Neustupovali, jako jsme ani my neustupovali. Dohodly se všechny tři strany. Životaschopná republika je také zárukou, že jsme s to přestát všechny budoucí situace. Myslím i tu, která by znamenala nejhorší možnost, rozdělení společného státu. Patří k naší i vaší odpovědnosti s touto možností počítat, ale nejen to být na ni připraveni, a to i když ji pokládáme za málo pravděpodobnou možnost.

Vaše rozhodnutí v každém případě ovlivní budoucnost existence společného státu. I vy byste měli odložit všechna prestižní hlediska, pochopit vládu a odpustit jí její prohřešky proti čisté transparentní demokracii, kterou ostatně ještě zdaleka nemáme. Jde o víc, o předpoklady prostoru pro tuto demokracii, zda se omezí na dvě umělá hřišťátka nebo na prostor, který od 28. října 1918 střežíme jako smysluplný kus tolik nestabilní střední Evropy.

Odpusťte vy, členové ústavně právního výboru, i to, že jste v posledních dnech marně očekávali, že se mezi vás dostaví členové vlády či já, aby vám k navrhovanému ústavnímu zákonu podali vysvětlení. O vašem oprávněném požadavku jsem se dozvěděl až včera před půlnocí od vaší předsedkyně paní dr. Burešové. Beru vinu na sebe. Aparát vlády mě o tom neinformoval, možná proto, že v posledních dnech jsem byl všude jinde, než v Lazarské sedm.

Víte, jak složité a dramatické situace jsme museli teď řešit. Nestalo se ale ani jednou, abych uslyšel vaše přání přijít mezi vás. A jsem přesvědčen, že byste jej měli vznášet častěji. Vám jsem povinen, jako všichni členové vlády, kdykoli skládat účty. A tato povinnost má přednost před všemi ostatními našimi povinnostmi. Ještě jednou se členům ústavně právního výboru omlouvám.

Zmínil jsem se o dalších složitých jednáních posledních dnů. I ta probíhají podobně jako jednání o kompetencích, jenže ve spěchu přímo hektickém. Ale i ona zatím vedla k uspokojivým dohodám, ačkoliv to zprvu vypadalo na neřešitelný konflikt. Patrně jsme se naučili jednat, nalézat kompromisy. Své partnery si ale nevybíráme. V Respektu z tohoto týdne se mě redaktor ptal, jak mohu jednat s panem Mečiarem, když atd... Řekl jsem, že jsem se s panem Mečiarem neoženil, ale že je to můj bratr, ale dodal jsem - můj těžký bratr. Své partnery si nevolíme, určuje nám je osud či, střízlivěji řečeno, politická konstelace. To je tíha politiky, kterou musíme všichni, vy i já i česká vláda nést. Může se nám to nelíbit, ale musíme si to nechat pro sebe. Proto jsme politici, a ne rozcitlivělé slečny.

Nenechte se proto ovlivnit výroky, které v posledních dnech slyšíme ze Slovenska. Patří zase už k jinému balíku problémů, jejichž řešení nás nemine. Dramatický konflikt rozpočtů jsme včera, nicméně, vyřešili, má-li slovenský ministr financí tentýž mandát vlády, jako má pan ministr Špaček. Budiž to přijato jako příznivá zpráva. Jsme zase o pár kroků dále, i když jsme při nich klopýtali a málem upadli. Ale nespojujme několik problémů v jeden. Všechno tím zhoršíme a pro sebe zkomplikujeme.

Problém kompetencí je vyřešen, vláda České republiky se o to přičinila rozhodující měrou za cenu ztráty své pověsti před těmi, kdo se spokojí s povrchními soudy. Chci doufat, že jsme ji neztratili před vámi.

Poté, co došlo k dohodě, rozvázaly se nám ruce. Jistě jste si povšimli, že v posledních dnech mluvím naprosto otevřeně i o těch nejchoulostivějších situacích, do nichž se při posledních jednáních dostáváme. Nejsme vláda ani slabá, ani naivní, ani ustupující. Chceme být vládou odpovědnou před vámi, před občany České republiky, před občany České a Slovenské federace.

Odpusťte mi novinářské klišé. V tuto chvíli vám předávám štafetový kolík této odpovědnosti. S čistým svědomím, že jsme po šest měsíců dávali přednost nejvyšším zájmům před zájmy osobními. Zvažujte věc nikoli prestižně, nikoli jen legislativně, ale česko-slovensky. Přeji vám k tomu rozvahu a odvahu. Odvahu upozadit nepochybně oprávněné pocity mnohých z vás, že jste nebyli vždy uprostřed věci. Uprostřed věci je náš společný stát.

Dovoluji si vám dát ještě jedno doporučení - jen zdánlivě nesouvisející s vaším dnešním rozhodováním. Urychlete práce na ústavě České republiky. Dnes více než kdy jindy zakládáme či stvrzujeme základy české politiky. Nechť stojí napříště na rozvaze, střízlivosti, odpovědnosti, na hodnotách občanství, které jsou vyšší než hodnoty národů, na přesvědčení, že nejde o nás, ale o osud šestnácti miliónů občanů. Vsadil jsem, spolu s českou vládou, na důvěru, kterou v nás, přes všechny možné pochyby, snad máte. Podobně se i k vám dnes vztahují lidé této země. Opakuji: o nás zde v tomto sále nejde, jde o budoucnost stále těžce zkoušené země uprostřed Evropy. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu předsedovi vlády za podrobné vysvětlení postupů, které vedly českou vládu v jejím konání i za podrobné vysvětlení motivace české vlády. Nyní prosím společného zpravodaje, poslance Svobodu, aby se ujal slova.

Poslanec Ivo Svoboda: Vážená paní předsedkyně, pane premiére, česká vládo, vážený český sněme, když jsem přebíral z rukou paní předsedkyně úlohu parlamentního zpravodaje k projednávanému zákonu tušil jsem, že můj úkol nebude nijak zvlášť lehký, ale musím se přiznat, že po projevu pana premiéra jakožto předkladatele, vidím své šance naprosto nulové. Nebudu se tedy vázat na text, který jsem si připravil a pokusím se spíše reflektovat určité své pocity, které jsem měl při studiu tohoto zákona a vypracování zprávy. Snad až na závěr bych se dotkl některých problémů, které osobně vidím ve spojení s tímto zákonem.

Dovolím si úvodem začít dvěma citáty. Citáty nejsou z Československa, jsou odjinud a jsou založeny na jistých průzkumech veřejného mínění a analýzy situace.

První citát: Četné politické, hospodářské, sociální a kulturní nedostatky, jež existují v politickém systému libovolného typu, a které se dotýkají každého občana, jsou mnohými přikládány federalismu. Například, nespravedlivé rozdělení majetku, inflační růst cen, nezaměstnanost, spekulace s půdou, nárůst kriminality, pokles úrovně vzdělanosti, pokles výkonnosti ekonomiky a tak dále.

Citát druhý: Federalismus se stal přitažlivým. Převážná většina obyvatelstva se identifikuje se spolkovým systémem, nedůvěra vůči vzdálené anonymně působící centrální vůli se zvětšuje, obava z moci odcizené občanům roste. První citát je z roku 1975 a druhý z roku 1985.

Chtěl bych tím navodit to, co se již pokusil v určitém smyslu navodit pan premiér, to jest to, že žijeme v době, která podléhá obrovské dynamice. V jisté fázi tohoto dynamismu jsme postaveni před úkol, který nemůžeme odkládat, abychom učinili jakýsi bleskový snímek dynamiky tohoto vývoje a tento bleskový snímek kodifikovali, a to závazným způsobem.

Nebudu vypočítávat důvody, které k tomu vedou, k nutnosti této kodifikace, nejsou to pouze důvody fiskálně rozpočtové, nebo důvody spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem - to by bylo poněkud málo koncentrovat se pouze na ekonomickou oblast. Jako takový jsem návrh tohoto zákona pochopil, že se jedná o bleskový snímek jisté situace, který se snaží tuto situaci reflektovat, kodifikovat ji do právního systému a tím vytvořit - úmyslně neřeknu oboustranně, ale všestranně přijatelnou bázi pro další soužití všech národů a národností v našem společném státě.

Chápu novelu tohoto zákona jako právní normu, jejíž životnost skončí okamžikem, kdy vstoupí v platnost nové ústavy, to jest normu krátkodobou a z hlediska krátkodobého ji chápu jako přijatelnou.

Nechtěl bych zde polemizovat o věcné stránce návrhu. Věcná stránka návrhu jde za hranice, které jsou, podle mého názoru, slučitelné s jakousi minimální federací. Jistě všichni z vás četli důvodovou zprávu a hranice si tam dokázali sami najít. Jediné, co bych chápal jako nedostatek tohoto návrhu je jeho forma, která se snaží a svým způsobem reflektuje i obtížnost a rozpornost jednání, které vedly k jejímu nalezení, odráží to, že navrhovatelé vlády se snažili, pokud možno, vyloučit třecí plochy v politikách všech tří zúčastněných stran tím, že po formální stránce se vyhnuli pojmům výlučné či společné působnosti, což jsou pojmy, které vyžadují vždy určité procedurální řešení kompetenčních sporů.

Domnívám se, že kompetenční spory přesto budou, ale nepředvídejme je.

Další důsledek pojetí zákona, který vychází nekompromisně a prakticky bez vyjímek ze svrchované pravomoci republik, které část své pravomoci, respektive působnosti svěřují federaci, vidím v tom, že pak musíme federaci taxativně přidělovat úkoly, to je to, o čem jsem hovořil, o těch možných, někdy v budoucnosti vznikajících sporech, ale protože jsem již řekl, že zákon chápu jako přechodný zákon, kodifikující něco, s čím budeme žít, nejpozději do tvorby ústav, nevidím to jako zásadní překážku jeho přijetí.

Zákon je v tomto duchu nesen celý. Použiji nyní obratu, který si vypůjčím z jednoho stanoviska mého kolegy Jana Sokola z Federálního shromáždění, který svůj postoj formuloval stručně takto: " Tento zákon není vhodný pro zlepšovatelskou iniciativu. Je to blok pravidel nejvyšší právní síly tohoto státu, které reflektují jistou konkrétní situaci a ukazují východisko z ní ".

Věcně bych měl jenom několik nepatrných detailů, nechci ovšem, abych byl chápán, že proti nim něco namítám, ale spíš chci poukázat na to, že geneze zákona a jeho zrod má aspekty, o kterých jsem hovořil. Je to například otázka tržní regulace v zemědělství, která zůstává v pravomoci federální - pokud se nemýlím, toto jest neobvyklé, není to zcela v souladu s koncepcí rozvržení pravomocí, ale dá se s tím žít. Rovněž tak je nezvyklé, aby sociální politika byla, kromě základních zákonných úprav, svěřována republikám - to bývá svěřeno federaci - ale neviděl bych v tom též zásadní rozpor. Třetí detail, ale to je již vada na kráse, je dost neobvyklé v ústavě vyjmenovat počet členů bankovní rady emisní banky. Ale chápal jsem to jako vadu na kráse a výpověď o složitosti a rozpornosti jednání, jejichž částečným výsledkem je předkládaný dokument. Tímto závěrečným konstatováním bych rád ukončil svou zprávu a děkuji všem za pozornost. (Potlesk) .

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu společnému zpravodaji. Do diskuse se zatím přihlásil pan poslanec Marek Benda. Konstatuji, že je nás zde přítomno 170 poslanců. Pokud jste se někdo nepodepsal, prosím, abyste tak učinili a zároveň prosím, aby pan poslanec Benda se svým vystoupením chvilku počkal.

Prosím Kancelář, aby laskavě provedla nové sčítání, prosím, abyste zaujali svá místa, budeme dělat přestávky po dvou hodinách. Prosím, aby kuřáci vydrželi dvě hodiny, a pokud možno se zúčastnili rozpravy, která nepochybně bude pro všechny velice užitečná.

Dříve než poprosím pana poslance Bendu, chtěla bych odpovědět na dotaz pléna. Předkladatelem návrhu usnesení je předsednictvo České národní rady, které na své včerejší schůzi zmocnilo poslance Petra Pitharta, aby zdůvodnil předkládací zprávu. Stalo se tomu tak proto, že, jak víte, všechna předchozí jednání se odbývala na úrovni výkonné moci, zúčastnili se jí pouze předsedové vlád, případně místopředsedové, nikoliv zástupci České národní rady. Místopředseda Žák a já jsme byli přizváni teprve k jednání do Hrzánského paláce. Předsednictvo se domnívalo, že patrně více než sám text návrhu a jeho výklad, který máte v důvodové zprávě, vás bude zajímat geneze, postup, jakým se jednotlivá jednání ubírala. Tento postup vám, pochopitelně, autenticky může vylíčit pouze účastník těchto jednání. Nyní bych prosila pana poslance Bendu, aby se laskavě ujel slova.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy a vážení páni, rád bych vám přečetl své stanovisko, které ráno projednal a podpořil Klub křesťanské a demokratické unie. V souvislosti s návrhem na vydání usnesení, kterým Česká národní rada navrhuje federálnímu shromáždění tzv. kompetenční zákon, bych rád vyjádřil svůj postoj k jednání vlády a hlavně jejího předsedy pana Pitharta.

Vážený pane premiére, již několikrát jste zde byl upozorňován na fakt, že Česká národní rada není o vašich krocích a jednáních, která vedete, včas a důkladně informována. Nejvyšším zákonodárným orgánem České republiky je Česká národní rada. Česká vláda je pouze výkonným orgánem. Pokud tedy vedete jednání o tak zásadních věcech jako je otázka kompetencí je nezbytně nutné, aby zástupci České národní rady byli na tato jednání přizváváni a hlavně, aby Česká národní rada měla k dispozici podrobné a úplné výsledky těchto jednání včetně důvodů, proč česká vláda to či ono stanovisko akceptovala či ne.

Ptám se proto, a to je částečně otázka i pro předsedkyni České národní rady, proč jsme neměli k návrhu kompetenčního zákona zprávy z expertních komisí? Proč byl zákon ve výborech projednán bez toho, aby byli přítomni zástupci vlády, kteří by vysvětlili a zdůvodnili navrhované změny?

Proč je společný sněm země koruny České nucen být navrhovatelem zákona, o kterém ví pouze, že je výsledkem dohod vlád.

Včera večer v televizních novinách mluvil pan Dlouhý o značné krizi v jednání vlád v otázce plynovodu a ropovodu. Domnívám se, že stálým ustupováním jenom zvyšujeme chuť partnera klást si další a čím dál nehoráznější požadavky. Jenom jasně vyhraněný postoj dává naději na partnerské a racionální jednání.

Žádám vás proto, pane premiére, aby skončila doba ústupků panu Mečiarovi, a aby česká vláda navrhovala a prosazovala svou, zdůrazňuji ještě jednou - svou koncepci. Řadou jednání suplujete a obcházíte federální vládu, kde jsou zástupci obou republik a Sněmovnu národů Federálního shromáždění, která je garantem spravedlivého přístupu k republikám.

Měl bych k panu premiérovi ještě jednu věc. Česká národní rada má značně nízkou prestiž mezi lidmi. Nepochybně si za to do značné míry můžeme sami - viz naše projednávání deklarace lidských práv a svobod. Ale vy nám svým přístupem rozhodně situace neulehčujete, spíš výrazně ztěžujete. Nechci mluvit o tom, že téměř všechny zákony jsou z české vlády předkládány pozdě a to ještě v době pro společný sněm zemí koruny České nepřijatelné, takže jsou pak ve výborech a na plénu značně přetvářeny a z toho samozřejmě vznikají chyby.

Chápu v jaké časové tísni vláda je, ale i nad tím by se měla rozhodně zamyslet. V činnosti vlády však vidím větší problém.

Jak je možné, že na včerejší schůzi, na jejímž programu, mimo jiné, byly otázky, podněty a interpelace poslanců na členy vlády, byli přítomni 2 až 3 ministři? Jak je možné, že v této době jednáte kdesi na Masarykově universitě v Brně? Myslím, že vaše účast na jednání v České národní radě by měla mít téměř stoprocentní přednost před jinými akcemi.

Několikrát jste nás vyzýval, abychom byli ve vztahu k vládě aktivnější a ráznější. Upozorňuji vás tedy důrazně, že Česká vláda se k nám musí chovat jako ke svému parlamentu, z jehož vůle existuje v tom složení, o kterém víme. Toto moje vystoupení není vyslovením nedůvěry vládě, ale je kritikou, kterou, doufám, vláda vezme vážně.

A poslední poznámka k vystoupení pana Pitharta. Máme všichni nesmírně špatné zkušenosti s potlačováním demokracie ve jménu vyšších idejí. Dávejme si tedy na to pozor.

Děkuji vám, ale protože jsem se rozhodl tento zákon podporovat, dovoluji si hrubě nesouhlasit s panem zpravodajem, který citoval, že není vhodné, že tento zákon není vhodný pro zlepšovatelskou iniciativu. Tomu naprosto nerozumím.

Tento zákon - tj. bod po bodu politické rozhodnutí. Kdo jiný má přijímat politická rozhodnutí, než my? Toto není zákon, který by byl vázán nějakou vnitřní logikou. To je zákon, kde přijímáme, co věnujeme federaci a co si chceme nechat my. A o tom snad musíme rozhodnout my, protože to Federálnímu shromáždění máme navrhnout. To jenom na úvod.

Teď už konkrétně k pozměňovacím návrhům. Na straně 4 odst. 4 bych chtěl vysvětlit, jak si ministr financí nebo česká vláda představují, že na jedné straně mají být podíly federaci určeny přesným odvodem, přesným procentem daně, a na druhé straně se mají republiky podílet na zabezpečování státního rozpočtu federace v poměru odpovídajícímu počtu obyvatel. Podle mého názoru to nejde dohromady. Když máme nějakou část daně, tak tuto odvádím, ty daně mohou být různé v obou republikách a nemusí ani záviset na počtu obyvatel. To bych chtěl jenom vysvětlit.

Ale potom bych měl na straně 5 bod 9 čl. 12 odst. 2 písm. c) . Vycházím z usnesení ústavně právního výboru. Doporučuji vypustit slova "včetně rozsahu možných odchylek v konstrukci uvedených daní a odvodů v obou republikách". Já se domnívám, že nemůžeme připustit odchylky v daních a odvodech v obou republikách. Daňový systém v obou republikách by snad měl být stejný.

Na straně 6 bod 12 čl. 14 odst. 2 zní - tam bych chtěl upozornit na poslední větu: Je-li guvernérem občan České republiky, je v následujícím funkčním období občan Slovenské republiky a naopak. Pokládám to za naprosto nadbytečné ustanovení, které snad může být v nějaké podobě v příští Ústavě, ale pokud toto ustanovení nemáme u prezidenta republiky, nemáme u předsedy vlády, nemáme u předsedy Federálního shromáždění, proč najednou u banky si ho dáme? Domnívám se, že banka je navíc do značné míry odbornou záležitostí, že když někdo bude guvernérem banky jedno období a osvědčí se, bylo vhodné, aby tam i druhé období byl. Je zbytečné, aby kvůli tomu musel měnit svoji národnost.

Na straně 7 hned nahoře písm. a) mám připomínky z ministerstva financí, kteří doporučují, že bod a) určovat koncepci cenové politiky a vyhlašovat zásadní cenová regulační opatření je nemožné, neboť není jasné, co to jsou základní cenová opatření. Doporučuji a podporuji, aby tam byla dodána ještě jedna věta: Zásadní cenová regulační opatření jsou: cenové moratorium a regulace cen v oblasti surovin, palivoenergetického komplexu, dopravy, spojů, zemědělství v rozsahu stanoveném zákonem a regulace cen speciální výroby.

Domnívám se, že je nutné vyjasnit, jestli zásadní cenové regulační opatření je jenom moratorium nebo i regulace cen. Doporučoval bych, aby to byla i regulace cen, abychom neměli příliš rozdílné ceny v České republice a Slovenské republice.

A potom jestli mohu - na str. 12 a 13, kde jsou převody kompetencí z republiky na federaci a obráceně. Jestliže máte náhodou k ruce Ústavu nebo ústavní zákon, tak tam je to na straně 20, kde bych v článku 37 na staně 20 ústavního zákona doporučoval, aby zákon o vysokých školách a soustava základních škol byla převedena na úroveň republik. Dělá nám to zbytečné problémy a ve školském výboru jsme se, v podstatě, shodovali v tom, že by to mělo být pro snadnost a měly by to zajišťovat republiky. Dále doporučuji, aby do bodu 33 tohoto textu, který máme k návrhu, bylo doplněno: vypouští se odst. 2 čl. 37 zákon o vysokých školách. Dále do čl. 37 odst. 3, ve kterém je soustava - pokud to vyžaduje jednota právního řádu - uskutečnilo Federální shromáždění zásadní zákonnou úpravu ve věcech atd. Tam je soustava základních a středních škol, a to doporučuji také vypustit, abychom měli zásadní úpravy pouze na republikách.

Naopak bych doporučoval vrátit sem to, co bylo, a z této Ústavy vypadlo - otázky národností. Domnívám se, že pokud to vyžaduje jednota právního řádu, tak že FS nebo federace musí ručit za to, jakým způsobem se chováme k národnostem. To je i v otázce chování k jiným státům v Evropě. Prostě, za to nemohou ručit republiky, ale federace. Bojím se, že když připustíme, aby toto zajišťovaly republiky, může dojít k velice vážným problémům se slovenskou stranou. Doporučuji do tohoto bodu 34 čl. 37 doplnit slovo: "národností". Děkuji za pozornost. (Potlesk) .

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Já děkuji panu poslanci Bendovi. Do diskuse se dále přihlásil pan poslanec Šimeček, poslanec Jakl, pan poslanec Lom, pan poslanec Effenberger, pan poslanec Kříž a pan poslanec Kapusta. Prosím pana poslance Šimečka, připraví se pan poslanec Jakl.

Poslanec Josef Šimeček: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, především mi dovolte poděkovat panu předsedovi vlády za jeho moudrou, to je dlouhodobě rozumnou politiku vůči slovenské reprezentaci. Domnívám se, že dnes již takto začíná se jevit významné části našeho sněmu.

Snaha udržet celistvost státu je prioritním úkolem nás všech. Tím, že žiji mezi Slováky, se nepokládám za znalce a už vůbec nechci kohokoliv poučovat. Pouze mohu doporučit trpělivost, snášenlivost a ochotu k obětem, zajisté jen dočasným, jen abychom federaci udrželi. V budoucnu bychom neměli co zlepšovat.

Znakem demokrata, vlastností demokrata je ochota ke kompromisu. Bratr se nám mnohdy může jevit jako drzý, potměšilý vyděrač. Přesto, prosím vás, se Slováky jsme jedné krve, propojeni tisíci manželství, desetitisíci rodinnými svazky, a proto se jako takoví odpovědně chovejme.