Zároveň jsme měli za to, že by pakt
č. 120 měl být už s přijetím
této listiny (nikoliv v jiném okamžiku, i když
p o časově krátkém období)
přijat jako ústavní zákon. Jestliže
do závěrečného ustanovení dáme
dodatek, který jsem přečetl, potom je s přijetím
této listiny zákon č. 120 povýšen
na ústavní zákon. Tím bychom vyřešili
problém, o němž jsem hovořil v předchozích
připomínkách.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji poslanci Payneovi. Dále se do diskuse
přihlásil pan poslanec Sedláček, po
něm pan poslanec Štindl a pan místopředseda
Kraus. Prosil bych však o maximální konciznost
příspěvků.
Poslanec Michal Sedláček: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážená sněmovno; já bych měl několik drobných připomínek, které jsme vypracovali v ústavně právním výboru.
Navrhuji, aby ve znění společné zprávy na str. 3 dole, kde je napsaná určitá poznámka (jedná se o drobnou korekturu, která vznikla nepřesností), byl článek 11 označen jako oddíl druhý. Je to systematika a ne nový problém.
Dále mám návrh, aby článek 34, kromě odstavce 4, byl přeřazen do článku 16, protože úpravou se zjistilo, že ta ostatní ustanovení by do toho nepasovala. Odstavec 2 by se tím pádem přečísloval podle těch odstavců předchozích.
Třetí návrh se týká odstavce 4 v článku 34. Navrhujeme ho přesunout do článku 32 jako odstavec 4. Odstavec 4 by se pak stal odstavcem 5. Jinak beru zpět připomínky k článkům 8, 23, 32 a 38 a navrhuji nové znění mé připomínky k článku 36, a to po diskusi v ústavně právním výboru. Já jsem navrhoval vypustit odstavec 2 a nyní navrhuji změnit znění na: "Toto právo vykonává nezávisle na státu..". Dále bychom zachovali původní znění.
Ještě mám jeden návrh. Na základě
zpráv ze SNR navrhuji vypustit ustanovení článku
41, odst. 1. O zdůvodnění bych poprosil předsedu
ústavně právního výboru, protože
on má přesné znění usnesení
SNR. Bylo by dobré, aby to přečetl.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Sedláčkovi. Prosím
pana poslance Štindla a připraví se pan místopředseda
Kraus.
Poslanec Karel Štindl: Dámy a pánové,
svůj původní návrh k článku
11 měním takto: Každý má právo
vlastnit majetek, užívat jej, nakládat a disponovat
jím.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji za stručný příspěvek
panu poslanci Štindlovi. Prosím pana Krause, připraví
se poslanec Palkoska.
Místopředseda ČNR Michal Kraus: Vážená sněmovno, dovoluji si přijít s paličským návrhem. V podstatě v době, kdy se projednávaly připomínky v ústavně právním výboru, SNR již text Charty přijala (potlesk). Myslím, že na Slovensku prokázali zřejmě daleko větší shodu názorů, přesto si však myslím, že zejména jde o věci, které se týkaly návrhů, které jsme předkládali jako pozměňovací, zda byly či nebyly v textu schváleny; např. právo na životní prostředky získané vlastní prací, což je ve slovenské verzi zakotveno; ve slovenské verzi je zakotveno dokonce nejen základní, ale i střední a vysoké školství, bezplatné zdravotnictví; u práva na práci je formulace, že každý má právo na práci, která obsahuje právo každého získávat prostředky na živobytí prací, kterou si svobodně vybere. Občanům, kteří toto právo z vlastní viny nemohou využít, stát zajišťuje hmotné zabezpečení. Současně stát zabezpečuje bezplatně zprostředkování práce a rekvalifikaci.
Domnívám se, že tyto návrhy jsou dosti rozdílné. Pokud jednotlivé návrhy České a Slovenské národní rady se budou významně lišit. budeme připravovat Federálnímu shromáždění neřešitelný úkol.
Proto bych chtěl navrhnout, a asi by to bylo moudré,
kdybychom mohli telefaxem nebo nějakou jinou cestou získat
kompletní znění textu, který SNR schválila
a na základě toho projednat i náš text.
Děkuji.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Krausovi. Prosím pana poslance
Palkosku.
Poslanec Ivo Palkoska: Dámy a pánové, mé vystoupení v tuto chvíli se týká pouze jedné věci, která skutečně vypadla ze společné zprávy. Navrhuji tedy, aby článek 41 ve znění společné zprávy byl doplněn "a odstavec 3". Jedná se o to, že článek 35 nemá dva odstavce, ale má 3 tři odstavce a je naším zájmem, abychom podřadili tento 3. odstavec pod stejný režim.
Nyní se omlouvám panu předsedajícímu, že jsem napsal na přihlášku pouze toto téma, ale poté, co vystoupil poslanec Kraus, nezbývá mi, než přičinit pár poznámek.
To, že ČNR a SNR schvalují usnesením
návrhy tohoto ústavního zákona pro
Federální shromáždění
není náhoda, ale zámysl. Účelem
bylo, abychom se skutečně navzájem neovlivňovali,
neopisovali jsme od sebe, a abychom projevili, do jisté
míry, tu svrchovanost našich poslaneckých sborů,
abychom vyjádřili své myšlenky. Je smutné,
když v tuto chvíli, po přijetí usnesení
Slovenské národní rady, se snažíme
přizpůsobit se SNR. Není nám to ke
cti. (Potlesk).
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Palkoskovi, prosím pana
poslance Paynea ke čl. 31.
Poslanec Jiří Payne: Budu velice stručný;
já jsem předchozí návrh, který
jsem formuloval k čl. 31, zformuloval ne možná
zcela přesně z hlediska českého jazyka.
Proto ho pozměňuji na péče o děti,
volba jejich vzdělání, jejich náboženská
a morální výchova jsou...
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Payneovi, prosím pana poslance
Loma, aby se vyjádřil, pokud to uzná za vhodné.
Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo,
vážený český Sněme. Pokud
mi bude dovolen komentář, nepronesu pozměňovací
návrh. Pokud mi bude dovolen komentář k tzv.
bezplatné léčebné péči.
Je to jistě svádivé a srdcem bychom se k
tomu přiklonili, ale, bohužel, musím použít
ostřejšího slova - to by byla čistá
sociální demagogie. Pokud bychom začlenili
nárok na bezplatnou péči, zablokujeme dřív
veškeré změny ve zdravotnictví. Upozorňuji
na to se vší závažností. Protože
my, pokud bychom poskytovali svým občanům
bezplatnou péči, tzn. že péči
přesto musí někdo hradit. Musel by ji hradit
stát a octli bychom se zase u centralistického řízení
našeho zdravotnictví čili stát by zase
poskytoval finanční prostředky a stát
by zase dovedl to zdravotnictví tam, kde dneska je, nebo
ještě hůře. To by byla závažná
politická chyba říci, že poskytování
léčebné péče je bezplatné.
My tyto náklady musíme převést na
nemocenské pojištění, tzn. že občan
nezaplatí za lékařské vyšetření,
ošetření peníze ze své kapsy,
ale přenese tuto povinnost na pojišťovnu. A z
toho za tím účelem mu bude srážena
příslušná částka v daních,
přesně určená, která půjde
na přesně určené nemocenské
pojištění. Kdybychom řekli bezplatná
péče, říkáme tím státem
centralizovaná péče, a to by vedlo ke známým
a smutným výsledkům. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Lomovi, do diskuse se dále
hlásí pan poslanec Sedláček.
Poslanec Michal Sedláček: Vážená
sněmovno, my jsme ještě zapomněli přednést
jeden návrh, a to k čl. 44, který tady vznášel
pan poslanec - myslím Adámek, takže po dohodě
v ústavně právním výboru si
dovolím navrhnout toto znění: Zákon
může zaměstnancům státní
správy a místní samosprávy ve funkcích,
které určí, omezit práva uvedená
v čl. 20 a 26, odst. 4 tohoto zákona atd. - tam
to pokračuje. A pak, když jdeme s tou větou
dále, tak zjistíme, že u bezpečnostních
sborů též práva, uvedená v čl.
18, 19, a 26, odst. 1, 2, 3, to je tedy ještě jeden
návrh k hlasování. Já jsem tu navrhoval
to znění vypustit čl. 41 odst. 1, protože
po dohodě se slovenskou stranou bylo dohodnuto toto znění,
které máte napsané ve společné
zprávě. Ale na Slovensku došlo pak k tomu,
že tu dohodu v podstatě porušili a mají
tam - nevím přesné znění -
ale myslím, že tato úprava nevylučuje
úpravu práv a svobod občanů v ústavě
ČSFR, ČR a SR, to znamená, že to, co
tu dneska tvoříme, není velmi závazné
a v ústavách to budeme dělat znova. Proto
navrhuji čl. 41 vypustit.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Sedláčkovi. Několik
námětů chce přednést pan poslanec
Kašuba.
Poslanec Josef Kašuba: Paní předsedkyně, pane předsedající, vážená sněmovno, jenom velice stručně bych chtěl reagovat na vystoupení pana poslance Krause. S podivem jsem přijal reakci části sněmovny na vystoupení pana poslance Palkosky, který prohlásil, že je smutné, když se snažíme "přizpůsobit" Slovenské národní radě, protože nám to "není ke cti", a to z jednoho prostého důvodu: Při předminulé i při minulé schůzi jsem z úst našich nejvyšších republikových ústavních činitelů slyšel mnoho moudrých slov o tom, že je potřeba přihlížet k situaci na Slovensku, ve Slovenské národní radě atd. A najednou se dovídám, že přihlížet k tomu, jakým způsobem se slovenští kolegové na danou otázku dívají, by nám nesloužilo ke cti.
Chtěl bych podpořit návrh pana poslance Krause
na to, abychom měli možnost, pokud už slovenská
sněmovna návrh přijala, se seznámit
s jeho zněním. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji panu poslanci Kašubovi, dále se
přihlásil pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážená
paní předsedkyně, vážená
sněmovno, doufám, že už to bude poslední
příspěvek v této diskusi. Dovolím
si ocitovat našeho nejlepšího novináře
Ferdinanda Peroutku z jeho Budování státu,
když uzavírá komentář k první
naší ústavě, a uzavírá
ho asi tímto způsobem, že nezáleží
tolik jako na dobře napsané ústavě,
jak říkají Angličané, ale rozhodují
stateční mužové. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. A protože se do diskuse už dále, doufám, nikdo nepřihlásí, končím rozpravu. (Potlesk.)
A nyní bych se otázal navrhovatele, jestli potřebujeme přestávku nebo ne. (Ne.) Pokračujeme tedy.
Prosím paní předsedkyni Burešovou, aby
se ujala slova.
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, projednali jsme usnesení o předloženém návrhu ústavního zákona o základních právech a svobodách. Projednání samo ukázalo, že jste si sami dobře vědomí důležitosti dnešního jednání a děkuji vám za přístup, s kterým jste k projednávání přistupovali; zvláště chci poděkovat panu poslanci Payneovi (Potlesk.)
Ráda bych jen podtrhla tu skutečnost, že právě tímto projednáváním jsme založili práce na vytvoření nového ústavního systému naší republiky. Dovolte, abych reagovala na některá základní vystoupení a pozměňovací návrhy.
1. Především bych ráda zaujala stanovisko k tomu, jaký je vztah naší navržené listiny k státoprávnímu uspořádání. To byl hned první diskusní příspěvek. Jsem pevně přesvědčena, že žádný z článků listiny nepředurčuje řešení státoprávního uspořádání v budoucích ústavách, neboť předmět úpravy listiny lidských práv a svobod je zcela jiný.
Je ovšem samozřejmé, že tam, kde listina má určitou návaznost na státoprávní uspořádání, musí vycházet z uspořádání, které zatím existuje. Bude-li změněno, změní se i tyto články. Jinak ovšem nesdílím názor, že státoprávní uspořádání by mělo předcházet úpravě práv a svobod. Už jsem se v úvodu zabývala důvody, které nechci opakovat.
K ostatním připomínkám bych chtěla uvést. Myslím, že článek 41 odst. 1, by měl být přijat ve verzi navržené společnou zpravodajskou zprávou. Chci vás ujistit, že důvodem není pouze skutečnost, že obsahově podobný text byl při společném jednání konzultován se SNR. Důvodem je především to, že tento text vyjadřuje, že úprava lidských práv a povinností bude součástí našeho českého republikového právního řádu. Přitom samozřejmě platí, že úpravu základních práv a svobod můžeme jen převzít, nebo v některých směrech rozšířit. Nesmíme ji však zúžit, protože bychom se dostali do rozporu s federálním ústavním zákonem, což by bylo neúnosné. Federace je oprávněna vydávat zásadní zákonné úpravy, které musí platit pro celé území republiky. Proto jsme např. trvali na tom, aby v § 9 zůstalo konkrétní ustanovení o omezení osobní svobody v trestním řízení.
2. Druhým problémem, kterým se chci zabývat, je problematika hospodářských, sociálních a kulturních práv,. Nemohu souhlasit s tím, že tato práva by měla být koncipována absolutně stejně, jako základní lidská práva a svobody, neboť mají naprosto jinou povahu. Diference mezi nimi plně respektují i mezinárodní pakty. Ne nadarmo existují dva základní pakty OSN. Jeden je věnován právům lidským a politickým a druhý je věnován právům hospodářským, sociálním a kulturním. To vyjadřuje i skutečnost, že povaha a možnost uplatnění se liší. Upozornit na možnost diferenciace bylo základní připomínkou i zahraničních odborníků. Právě na základě jejich připomínek byl formulován nový článek 41 ve znění zpravodajské zprávy. Základní rozdíl mezi oběma kategoriemi práv spočívá v tom, že lidská a občanská práva mají povahu práv přirozených a jako taková mají absolutní povahu. Naproti tomu obsah i rozsah práv hospodářských, sociálních a kulturních záleží na konkrétním zákonodárství státu. Proto tato práva mohou být uplatnitelná pouze v rámci zákonů, které je upravují. Kdybychom je absolutizovali, dospěli bychom k zcela absurdním důsledkům, např. k tomu, že by ústavní soud mohl uložit buď státu, nebo podnikateli, aby někoho přijal do pracovního poměru, aby tak realizoval jeho právo na práci.
Naopak v pojetí listiny práv a svobod je právo na práci pojímáno jako zásada s tím, že v případě, kdy není zajištěna její realizace, musí stát poskytnout určité náhradní plnění v podobě odpovídajícího zajištění.
3. Zvýšenou pozornost vzbuzuje vztah listiny práv a svobod k mezinárodním paktům, který je definován v článku 5. Myslím, že obstojí koncepce, podle níž mezinárodní pakty o lidských právech budou mít postavení ústavního zákona. Jde o to, aby ústavní soud mohl mezinárodní pakty a naši úpravu srovnávat jako právní akty stejné právní síly. Je však třeba, aby bylo vhodným způsobem určeno, o které pakty jde.
4. Některé připomínky mířily k tomu, aby do listiny byla přijata i práva a postavení určitých institucí, např. rodiny. K tomu chci poznamenat, že listina práv a svobod se nedůsledně, ale přesto snaží upravit vztah mezi jednotlivcem a státem. Z toho důvodu neupravuje např. ani tak zvaná kolektivní práva menšin, protože tato práva musí být vždy určitým způsobem institucionalizována.
Z toho důvodu jsme proto nepokládali za vhodné upravit postavení rodiny, které ovšem samozřejmě bude upraveno v naší nové ústavě.
5. Závažnou otázkou je vztah listiny k budoucí zákonné úpravě např. k trestním kodexům. Nyní projednáváme ústavní zákon, který má přednost před normálním zákonem. Naopak, zákony se mu musí přizpůsobit, to znamená, že trestní zákony se budou muset přizpůsobit ústavnímu zákonu.
Čas, který na to mají, je vyhrazen, je ohraničen počátkem fungování Ústavního soudu, který by nepochybně aplikoval ústavní úpravu podle zákona.
6. Chci poznamenat, že existuje určitá terminologická nejasnost mezi pojmy právo a svoboda, tak, jak se to tady také ukazovalo. V různých jazycích jich bývá používáno promiskue, aniž se mezi nimi přesně definuje. I u nás je jejich použití pouze konvenční s tím, že pro určitou oblast se vžil spíše termín ten, a pro jinou onen. Nemyslím proto, že by v podstatě terminologická záležitost měla způsobit věcný problém a dedukovat například právo na svobodu či podobně.
V této souvislosti bych se chtěla ještě zmínit o problému, který byl tady také panem poslancem Sedláčkem uveden, a to jde o svobodu vyznání, která se v listině vyskytuje ve dvojí podobě. Za prvé je v článku 16 jako svoboda svědomí a vyznání, která je nepochybně základním právem, ale právo vykonávat toto právo v rámci určitých institucí způsobem, který je těmto institucím vlastní, je už právo kulturní, odvozené od toho základního, které nadto vyžaduje další bližší zákonnou úpravu.
Konečně bych se chtěla zabývat i připomínkami, směřujícími k systematice návrhu. V několika vystoupeních zaznělo, že tato systematika je v podstatě správná a připomínky tedy sledují pouze legislativně technické zdokonalení (s výjimkou jedné připomínky). Dávám v úvahu, zdali je nutné je akceptovat, a to ze dvou důvodů. Především proto, že každý zásah do systematiky zákona přináší nutnost řady drobných nepodstatných změn, které nemusí být vždy zcela vyčerpávající a může se snadno na něco zapomenout. Za druhé upozorňuji, že při shodné systematice naší a slovenské verze bychom usnadnili úlohu Federálního shromáždění.
Závěrem chci jenom říci, že jsem
upřímně ráda, že z našeho
projednání nevzešlo nic, co by zpochybňovalo
náš základní přístup k
těmto důležitým otázkám.
Děkuji vám všem jménem předkladatelů
za tento váš přístup a navrhuji vám,
abyste návrh schválili ve znění společné
zprávy výborů.
Místopředseda ČNR Václav Žák:
Děkuji paní předsedkyni za její
projev. Nyní bych požádal společného
zpravodaje, pana poslance Výborného, aby se ujal
slova.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, netěší mne, že vám musím sdělit, že připomínek se sešlo kolem sedmdesáti a ke každé z nich nejen že bude muset být hlasováno, ale budu muset podat zprávu, a to i zprávu, týkající se stanoviska ústavně právního výboru.
Předtím, než začneme s tímto projednáváním, poprosil bych pana předsedajícího, zda by připustil, aby předseda ústavně právního výboru (snad neurazím) byl mi poněkud k ruce - k tlumočení právě těch stanovisek, která ústavně právní výbor podle § 22, odst. 2 jednacího řádu přijímal po dobu těch tří a půl hodin, kdy jsme nebyli ani na večeři.
(Místopředseda Žák: Ano, souhlasím.)
Děkuji. Děkuji nejen předsedajícímu, ale také dr. Kalvodovi. Současně prosím, abych byl omluven, neboť některé návrhy, které mi nebyly předány písemně, byly poměrně obsáhlé a nestačil jsem je zaznamenat.
Poslanec Procházka navrhoval upravit v této ústavní listině určitým způsobem, který - pokud se nemýlím - nijak nespecifikoval, společnou federaci. Mýlím se? Domnívám se, že návrh postrádal takovou specifikaci, aby bylo možno o něm vůbec hlasovat. Má navrhovatel jiný názor? Navrhovatel není.
Poslanec Jakl ve svém prvním vystoupení navrhl
doplnění článku, který by zřejmě
nesl nikoliv č. 33a, ale 34. Zněl by: "Každý
má právo na svobodu kulturní tvorby".
Pane poslanče, tlumočím to správně?
(Záporná odpověď.) Prosím, pane
poslanče, řekněte to do mikrofonu sám.
Poslanec Ladislav Jakl: Odstavec 1: "Každý
má právo ke svobodné kulturní a umělecké
činnosti." Odstavec 2: "Právo přístupu
ke kulturním hodnotám je zaručeno"
Poslanec Miloslav Výborný: Vycházeje
ze společné zprávy výborů,
mohu si dovolit říci, že tato práva
jsou ovšem zahrnuta v tom textu, který byl předložen
jako tisk 91 ve znění tisku 109. Prosil bych nyní
o stanovisko ústavně-právního výboru.
Poslanec Jan Kalvoda: Já jsem přislíbil,
že v úvodu svého fungování v
této fázi legislativního procesu seznámím
sněmovnu s vysvětlením. My jsme byli na rozpacích,
abychom neovlivnili průběh rozhodování
každého z vás, zda se máme zabývat
ústavně právní přípustností
návrhů. Zprvu se nám to zdálo jako
žádoucí. Ovšem, když zvážím,
že ústavně - právní přípustnost
nějakého návrhu nutně předpokládá
i věcné zkoumání, kam ten návrh
směřuje, nezbylo nám, než abychom se
zabývali i věcnou podstatou každého
návrhu. Tedy, každé stanovisko našeho
výboru bude znamenat, že se o něm hlasovalo.
Každé stanovisko je souhrnem stanovisek členů
výboru. Tam, kde to bude výslovně zdůrazněno,
bude doplněno ještě společným
závěrem, že z těch či oněch
důvodů se jedná o ústavně-právní
důvod. proč jsme se rozhodli pro zkoumání
toho věcného.