Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Payneovi. Chtěl jsem se zeptat pana poslance Chromého. Má pozměňovací návrh? (Nemá.) V tom případě bych prosil pana poslance Vácu, připraví se pan poslanec Piverka.

Poslanec Oldřich Váca: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, především křesťané. To, co zde ještě nezaznělo a domnívám se dnes, kdy nás v tomto českém sněmu navštívil pan kardinál Tomášek, že bychom si měli při projednávání lidských práv uvědomit i křesťanství. Zde stále hovoříme o právech člověka již narozeného. Já jsem hluboce přesvědčen, že svá základní práva má i člověk, který byl zplozen a ještě se nenarodil. Nechci na toto téma dlouho hovořit, ale pouze přednést svůj návrh. Jelikož nejsem legislativec, možná nebude úplně dokonalý, ale domnívám se, že v čl. 7 by bylo dobře doplnit další odstavec, jenž by mohl znít, že je zaručeno právo na narození. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Vácovi, prosím pana poslance Piverku, připraví se pan poslanec Jakl.

Poslanec Walter Piverka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, promiňte, že jsem se vrátil, ale já jsem zjistil, že jsem nepostupoval podle jednacího řádu, a to že jsem vlastně nepodal pozměňovací návrh. Chci to udělat teď. Podávám tedy pozměňující návrh, aby v článku 3 i 23 v odstavci 1 a 2 byly názvy menšiny změněny na skupiny, to znamená, že na národní a etnické skupiny. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Piverkovi, prosím pana poslance Jakla, připraví se paní poslankyně Vorlová.

Poslanec Ladislav Jakl: Vážený pane předsedající, vážení přítomní. Krátce bych pohovořil o termínu bezplatný a bezplatně, které se nám objevují v této ústavní listině. Domnívám se, že tento termín se do právního řádu dostal naprosto úmyslně, a to s cílem zatemnit skutečnost, že jsou-li služby nebo jiné výhody nebo jiné hodnoty poskytovány, aniž by je hradil přímo člověk, který je dostává, že tyto služby jsou bezplatné. V podstatě se nám tady dosazuje myšlenka, že nám je platí nějaký všemocný tatíček, stát nebo nějaká nová nádherná čistá společnost. Zatemňuje nám pravdu, že je-li něco pro takového člověka bezplatné, je to jen proto, že to platí jiný jeho spoluobčan nebo jiní jeho spoluobčané. Platí to pro všechny druhy dotací a pro všechny druhy takto zprostředkovaných, přerozdělených peněz. Proto jsem navrhoval, aby toto slovo bylo zásadně z této právní normy vyloučeno a nahrazeno jinými obraty.

V článcích 38 a 40 se mi to podařilo a na místech, kde se objevovalo dříve bezplatně, je nyní hrazeno státem. Nechápu, proč k tomu nedošlo i v případě čl. 32, týkajícího se vzdělání. Domnívám se, že právní normy jsou od toho, aby se braly doslovně. Já nechápu, proč připravujeme tímto zněním učitele o peníze, já si myslím, že by měli také dostávat plat a ne, aby prováděli svou činnost zadarmo - bezplatně. Domnívám se, že to je i v souvislosti s nedostatečným právním vědomím a budeme-li v těchto formulacích pokračovat, jen prohlubujeme nevyspělé právní vědomí. Proto navrhuji, aby v článku 32, odstavec 2 byl termín bezplatně nahrazen textem státem hrazené". Čili občané mají právo na státem hrazené vzdělání atd. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Jaklovi, prosím paní poslankyni Vorlovou a připraví se poslanec Chromý.

Poslankyně Milada Vorlová: Vážení přítomní, já mám jen drobnou připomínku. Týká se preambule, kde pan poslanec Zajíček navrhoval - s ohledem na to, že historie lidstva je netečná - změnu na "obecně sdílené hodnoty lidství", místo "humanitní hodnoty dosavadní historie lidstva". Myslím, že by stačilo vložit pouze předložku "v" - humanitní hodnoty v dosavadní historii lidstva. Jednak to jsem chtěla říci, a potom v čl. 35 odst, 3 - myslím, že by bylo vhodné vložit do první věty, kde je napsáno: Každý je povinen při výkonu svých práv dbát - atd. - vložit: s ohledem na předpokládané potřeby a zájmy budoucích generací. Každý je povinen při výkonu svých práv, s ohledem na předpokládané potřeby a zájmy budoucích generací dbát - atd. Myslím, že počínání v tomto ohledu může být jiné, když budeme mít na paměti současnost, a jiné, když budeme myslet i na budoucnost. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni Vorlové, prosím pana poslance Chromého.

Poslanec Heřman Chromý: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážená vládo nepřítomná, dámy a pánové. Promiňte mi, že jsem se do tohoto kolečka také zapletl, ale nemohu jinak. Měl bych zde totiž jako předseda Klubu Občanského fóra říci, že i Klub poslanců Občanského fóra prostřednictvím zástupců jednotlivých výborů doporučuje přijmout ústavní zákon o základních právech a svobodách tak, jak o nich bylo referováno na schůzi Klubu Občanského fóra. O významu tohoto zákona bylo zde řečeno tolik slov na jeho podporu, že jsem v průběhu rozpravy byl poněkud překvapen změtí pozměňovacích návrhů, a že jsem si nad tou celou řadou změn, návrhů a protinávrhů stačil vlastně položit jen jednu otázku. Cože to vlastně nyní chci doporučit? Nechci se nijak dotknout státotvorného úsilí kolegyň a kolegů, jejichž některé navrhované úpravy pročišťují a vyjasňují předložený návrh, ale v celé řadě jednotlivých vystoupení jsem nemohl nepřeslechnout vyzdvihování profesních zájmů, různé typy a stupně sociálního cítění a politické tóny a podtóny, vyjadřující stranické zájmy.

S úlevou jsem konstatoval, že tento parlament ochráněn pětiprocentní klausulí z červnových voleb zůstal alespoň ušetřen případných dalších vystoupení poslanců Spolku na ochranu jepic a myší, Svazu přátel erotických práv atd. Lze to vidět i tak, že jsem se prostě neodvážil jako ostatní smělí páni poslanci a paní poslankyně vstoupit do tohoto zákona, který vychází z procesu trvajícího staletí.

Zkušenost z minulých parlamentních zasedání mi dále napovídá, že i dnes zde opět absolvujeme pro nás tak typické kolečko, které jsme již podstoupili na klubech, ve výborech při projednávání tohoto zákona. Tato zkušenost právě zde v parlamentě vedla k tomu, že jsme u některých zákonů v tomto pojetí práce se nedokázali vyhnout chybám. které pramení zcela logicky potom z nedostatečného vědomí souvislostí a vazeb, které buď nestačíme postihnout, nebo je porušíme.

Bohužel, tomuto druhu překvapení se podle mého soudu neubránila ani společná zpráva, která nám v podstatě předkládá v podobě navrhovaného řazení, nového řazení, i poněkud jiné chápání základních práv a svobod tím, že místo původní idealistické premisy "člověk je svobodný", od níž se původně navrhovaná předloha a filozofie tohoto zákona odvíjí, tím, že uvažujeme o navrženém znění společné zprávy tohoto článku "všichni se rodí svobodni a rovni v důstojnosti a právech", a priori tento idealistický předpoklad vztahujeme jen k okamžiku zrození člověka, a tak se vlastně vzdáváme fenomenu, kterým je člověk nadán a liší se od okolního světa, totiž od fenomenu lidského myšlení.

Promiňte mi, že již v tuto chvíli se dopouštím stejné chyby, kterou vytýkám některým svým předřečníkům. Myslím si však, že v této situaci, v níž se momentálně nachází návrh ústavního zákona, zahlcený připomínkami a změnami, předkládám k úvaze tento návrh postupu. Poctivě zvážit při projednávání společné zprávy a připomínek nejdříve, zdali přijmeme navrhovanou systémovou změnu ze společné zprávy a teprve potom přistoupit k jednotlivým návrhům. Věřím. že si tento přístup pravděpodobně vyžádá asi zítřejší pokračování plenárního zasedání, ale svobody a práva, která jsme tu skloňovali ve všech pádech, si tuto činnost, už vzhledem k naší minulosti, zasluhují. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Chromému; prosím poslance Řezáče, připraví se pan poslanec Fejfar.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové poslanci; chci úvodem říci, že patřím k těm poslancům, kteří jsou rozhodnuti hlasovat pro přijetí tohoto návrhu a doporučení, aby Federální shromáždění skutečně vyhovělo zákonodárné iniciativě celé ČNR, a to přesto, že mám možná k řadě ustanovení tohoto návrhu více námitek, než někteří moji předřečníci.

Především se domnívám, že článek 5, odst. 1 návrhu kryje všechny případné nedostatky, ke kterým by mohlo dojít. Domnívám se, že by bylo ovšem na místě s tímto usnesením, jako se spojenou nádobou, přijmout i další usnesení, které jsem navrhoval již při prvním zasedání komise pro přípravu české ústavy, to je, abychom současně doporučili Federálnímu shromáždění, aby schválilo.přistoupení naší republiky k Opčnímu protokolu mezinárodního paktu o občanských a politických právech, včetně prohlášení podle článku 41 tohoto paktu, který uznává jurisdikci orgánu, uvedeného v článku 28.

Je mi známo, že mezitím jsme již vlastně obdrželi k projednání od předsednictva FS víceméně tento materiál, který se ve FS bude projednávat, ale mám za to, že tato doporučení a usnesení by měla být přijata současně, neboť jde skutečně o spojené nádoby.

Pokud jde o otázku, zda je vhodná doba, aby byla přijata tato ústavní listina či charta lidských práv, se domnívám, že pro to hovoří několik důvodů. Na zasedání komise jsme samozřejmě na to měli rozdílné názory. Vzpomínal jsem na vzpomínky profesora Vladimíra Kubeše, otištěné v časopisu Právník v loňském roce, jak se přijímala ústava v roce 1920, kdy se o jednom článku diskutovalo třeba celý den. Ale to bude jistě možné při projednávání celé ústavy.

Chtěl bych vzpomenout toho, že většina demokratických revolucí vždy přijímala základní deklaraci lidských práv a francouzskému Třetímu stavu na to stačilo 43 dní. 14. července padla Bastila a 26. srpna byla přijata Deklarace práv člověka a občana a nikdo nemůže říci za 201 roků, že je špatná. Přitom byla v Národním shromáždění projednávána pět dní.

Mám za to, že je nutné a žádoucí doplnit článek 3, odst. 1 o větu, že je zakázána jakákoliv diskriminace z uvedených rozdílů, anebo, že je diskriminace nepřípustná. Říkám to jako advokát, neboť jsem měl dostatek zkušeností z období před listopadem 1989 a, bohužel, mám i zkušenosti už i po listopadu 1989, kdy k diskriminaci z důvodů politického přesvědčení docházelo nebo dochází. A mělo by to být výslovně řečeno v souladu s článkem 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Je naprosto jasné, že chceme především přijetím této ústavní listiny říci, že jednou provždy po listopadové revoluci zde bude demokratický a právní stát, kde se bude prosazovat úcta k právu, úcta k odbornosti a výkonnosti s tím, že stát, ale fakticky každý spoluobčan, musí tato práva svého spoluobčana respektovat.

Konečně mi dovolte, abych se vyjádřil ještě k některým návrhům kolegů poslanců. Hluboce chápu to, co zde řekl pan poslanec Váca a chci říci, že podle poznatků embryologie má vlastně skutečně lidský zárodek svou duši už od třetího týdne. Ale domnívám se, že řešení, které navrhuje, a které je jistě oprávněno jeho přesvědčením a vírou, může způsobit závažné sociální a lidské důsledky, které se nedávno ukázaly v Rumunsku, a myslím si, že o této otázce se musí rozhodovat v jednotlivých speciálních předpisech, a že to odkaz na příslušný zákon stanoví. Jinak bychom obdobným způsobem museli řešit problém, proč v Československu může fakticky rozhodovat o orthotanasii jediný lékař, který nemá žádné právnické vzdělání a proč nemáme komise Kahbi, to jsou komise ad hoc biologické etiky, které řeší takové případy ve většině vyspělých evropských i anglosaských zemí.

Myslím, že tyto otázky by se v tomto ústavním základním zákoně řešit nemusely a těžko bychom ho potom projednali v čase, který pro to máme, víceméně dán.

Dále se chci ještě vyjádřit k otázce sociálních, ekonomických a kulturních práv, a to bez jakékoliv sociální demagogie a jenom z právního hlediska. Jsou teoretické rozpory a názory, zda občanská a politická práva jsou práva základní a sociální, ekonomická a kulturní jsou práva omezená. Je stejně tak názor, že jsou to práva stejného řádu s tím, že ta druhá jsou pouze geneticky mladší, neboť k nim lidstvo došlo ve svém vývoji až ve 20. století. Chci poukázat na to, že sociální, ekonomická a kulturní práva byla v ústavě Výmarské republiky v Německu ve 20. letech, že jsou zakotvena v ústavě Španělské republiky z roku 1931 a když půjdu na tradici Československé republiky, významně je zdůrazňovali oba dva první prezidenti republiky, jak prezident - Osvoboditel T. G. Masaryk v "Otázce sociální," tak stejně doktor Eduard Beneš v práci "Demokracie dnes a zítra".

Chci zdůraznit, že jsme ratifikovali také samozřejmě asi 21 dokumentů lidských práv, které pokrýváme navrhovaným článkem 5 odst. 1, a mezi nimi i Mezinárodní pakt o sociálních ekonomických a kulturních právech. Jak zde bylo řečeno poslancem Ortmanem, článek 5 odst. 2 tohoto paktu neumožňuje naší republice, aby omezovala jakékoliv právo, které zde dosud existovalo, i když nebylo podloženo závazky, vyplývajícími z tohoto paktu, ale bylo založeno dosavadním existujícím zákonem. Neboli: jestliže nyní platným zákonem o péči o zdraví lidu z roku 1966 bylo zakotveno právo na bezplatnou léčebně preventivní péči nebo zákonem o základních a středních školách bylo zakotveno právo na bezplatné vzdělání, potom se dopustíme porušení článku 5 odst. 2 citovaného paktu, pokud nyní tato existující práva na základě platných zákonů omezíme nebo zmenšíme.

Já, jako praktický advokát, chci říci, že nemám rád žádná práva, na která společnost nemá. Tento rozpor zde ovšem nastane. Domnívám se, že bychom neměli minimálně přistupovat na to, aby nebylo zajištěno právo na bezplatné vzdělání i na středních školách, neboť na středních školách stále ještě studují nezletilé děti, které bez pomoci rodičů nebo jiných třetích osob, nemají v této době možnost rozhodovat o svém osudu, jaké získají vzdělání. Vzdělání je to nejcennější, co jim můžeme dát a tím nejlepším, čím můžeme zajistit budoucnost této republiky. Když je někdo zletilý, má možnost větší. Dovedu si představit, že by dospělý člověk dokázal vystudovat i za nepříznivých sociálních okolností.

Závěrem mi dovolte říci, že jsem přesvědčen, že přijetím tohoto návrhu, ke kterému, doufám, dojde, vytvoříme i dobrou atmosféru ve společnosti, neboť naši společnost čeká minimálně dvouleté těžké přechodné období, kdy naši občané budou pociťovat dosti tvrdé existenční podmínky. Myslím, že Chartou lidských práv jim dáme něco, čím jim zaručíme práva, která dosud neměli. Našim občanům nebylo nic platné, že naše republika ratifikovala před několika lety mezinárodní pakty občanských a lidských práv. neboť to pouze zavazovalo čs. stát, ale našim občanům a potencionálním klientům to žádné právo nedávalo, neboť se ho nikde nemohli přímo domáhat. Soudní vymahatelnost práv, která vznikne přímou aplikovatelností tohoto zákona, byť s omezením, které je navrhováno v sociálních, ekonomických a kulturních právech, je pro naše občany zásadním přínosem.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Řezáčovi. Prosím pana poslance Fejfara.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci; původně jsem nechtěl vystoupit, ale situace mě přinutila. Velice bych se přimlouval za slova poslance Chromého. Myslím, že bychom neměli tak závažnou věc, jako je Charta lidských práv, na poslední chvíli úplně předělávat.

Zároveň bych chtěl upozornit, aby to nevypadalo, že jenom komunističtí poslanci vystupují v tomto duchu, na příspěvek mého kolegy z výboru poslance Vácy a chtěl bych požádat, abyste zvážili, zda tento návrh by se tam měl octnout. Osobně si myslím, že je to příliš závažná otázka na to, abychom my tímto zavázali třeba i FS k tomu, aby dělalo zákon, který by nepřipouštěl interrupci. Myslím, že bychom zároveň pošlapali nezadatelné právo každé ženy mít či nemít v určitém období dítě.

Místopředseda ČNR Václav Žák: To byla poslední přihláška do diskuse. V rámci diskuse zazněl návrh na svolání ústavně - právního výboru. Podle jednacího řádu se o tomto návrhu dává hlasovat bez rozpravy. Kdo je pro to, aby se během přestávky sešel ústavně právní výbor a projednal připomínky? (105). Kdo je proti? (10). Zdržel se hlasování? (11). Tento návrh byl přijat. Je třeba stanovit termín, který bude mít ústavně právní výbor na projednání. Navrhuji sejít se opět v 17,00 hodin.

Poslanec Miloslav Výborný: Domnívám se, že bychom mohli stanovit odročení tohoto jednání o hodinu. Kdyby se nepodařilo ústavně právnímu výboru se sjednotit, pak by mohl následovat jiný návrh.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Výbornému za jeho optimismus. Přerušujeme jednání do 16 hodin. V případě, že jednání ústavně právního výboru neskončí, termín posuneme.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Můžeme pokračovat, protože další přihlášky nemám - ještě se hlásí pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Dámy a pánové, rád bych upoutal vaši pozornost. V předcházející rozpravě jsem přednesl dva příspěvky, které nebyly zcela přesně formulovány a vlastně vyžadovaly ještě jakési konzultace. Tyto konzultace jsme teď provedli. Týká se to článku 5, mezinárodních smluv. Tyto konzultace jsme provedli s paní předsedkyní, s ústavně právním výborem a s doktorem Zoulíkem. Dospěli jsme k názoru, že by bylo potřeba článek 5 opravdu přeformulovat. Toto stanovisko mělo i podporu, jestli se nemýlím, ústavně právního výboru.

Článek 5 by tedy zněl podle tohoto návrhu takto:

"Mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách mají na území ČSFR stejnou závaznost, jako její ústavní zákony, pokud k jejich ratifikaci dalo souhlas Federální shromáždění stejným způsobem, jako k přijetí ústavního zákona". To by byl odstavec 1.

Odstavec 2 by zněl:

"Rozhodnutí orgánů, zřízených podle mezinárodních smluv, ratifikovaných podle odstavce 1 vykonávají příslušné orgány federace a republik; podrobnosti stanoví zákon."

Zároveň s tím by se do závěrečných ustanovení vkládal další článek.

Už ratifikovaný Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, uveřejněný vyhláškou č. 120 z roku 1976/Sb. má závaznost ústavního zákona. Mají-li jiné, již ratifikované mezinárodní smlouvy mít platnost ústavního zákona, musí být zachován postup podle článku 5 odst. 1.

Důvodem k těmto změnám bylo především to, že po provedení statistiky jsme zjistili, že je celkem 10 mezinárodních úmluv, týkajících se lidských práv, kromě těch, které nepochybně máme na mysli, a které teď hned nemůžeme zařadit do našeho ústavního práva, protože obsahují články, které by tam nepatřily. Tímto způsobem, jestliže Federální shromáždění bude tyto úmluvy schvalovat, v daném případě třípětinovou většinou. může z nich vyjmout některé články, například: práva provdaných žen, jestliže manželé jsou v různých zemích, to je jakési právo, které by nepochybně mohlo být součástí ústavního práva, ale ta úmluva obsahuje ve druhé části ustanovení, která by do našeho vnitřního práva nepatřila. To znamená - tímto způsobem může Federální shromáždění dát ústavní platnost některým mezinárodním dohodám, které jsou obecně uznávané, ale nemusíme přijímat ty části, které by nám působily problémy.

Zároveň jsme dospěli k názoru, že je oprávněná připomínka ministerstva zahraničí o tom, že je potřeba zakotvit do této listiny také vykonání rozhodnutí, které učiní mezinárodní orgán. Pokud bychom to nezakotvili, pak mezinárodní dohody nebo Opční protokol v případě dokumentu OSN, stanoví pouze, že předává své rozhodnutí, svůj názor pouze příslušné zemi a jednotlivci, který si stěžoval, - není a nemůže tam být závazné vykonání tohoto rozhodnutí. Z tohoto důvodu byl do čl. 5 zařazen odstavec 2, který se týká právě vykonání tohoto rozhodnutí.