Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Holomkovi, prosím pana poslance Havlíčka, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Zajíček.

Poslanec Miroslav Havlíček: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, budu velice stručný. Navrhuji v článku 7 vypustit bod 3. Domnívám se, že tento bod by měl řešit jiný zákon.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Havlíčkovi za jeho pozměňující návrh. Teď se do diskuse přihlásil pan poslanec Ortman, který jako člen předsednictva má nárok na přednost. Po něm vystoupí poslanec Zajíček.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, vážení kolegové, já jsem chtěl spíše vyjádřit jen své stanovisko jako stanovisko jednoho z předkladatelů, a to k tisku 91 a ke společné zprávě, neboť společná zpráva doporučuje ve vztahu k ustanovení některých paragrafů (konkrétně § 30), škrtnout slůvko "bezplatná". Já nesouhlasím s takovýmto způsobem řešení. Pro argumentaci bych chtěl připomenout již zde zmíněný článek 5, odst. 2. Snad výjimečně budu odporovat Pavlu Popovičovi.

Přečtu úryvek z dokumentu o politických, hospodářských a sociálních právech, který jsme přijali jako Československo: Žádné omezení nebo odchylka od kteréhokoli ze základních lidských práv uznaných nebo existujících v kterékoli zemi na základě zákonů, úmluv a zvyklostí, nebude připuštěno pod záminkou, že taková práva neuznává nebo že uznává v menším rozsahu. Já bych chtěl na podporu tohoto argumentu říci názor, který zastává Slovenská národní rada.

Až začne za několik okamžiků projednávat návrh iniciativní skupiny poslanců SNR, tak ve zpravodajské zprávě se nepředpokládá škrtnutí slůvka "bezplatná", ve zpravodajské zprávě se nepředpokládá členění práv na práva základní a ostatní. Jen pro zajímavost doplním, že se tam uvažuje o tom, že na rozdíl od naší společné zprávy tam bude i právo na práci.

Děkuji vám. (Potlesk.).

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Prosím pana poslance Zajíčka o vystoupení. Připraví se pan poslanec Piverka.

Poslanec Stanislav Zajíček: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, mám jen jednu drobnost, týkající se preambule a omlouvám se, že půjde také o pozměňovací návrh. Patřím také mezi ty hříšníky, kteří nevyznačili v přihlášce do diskuse, že se o pozměňovací návrh jedná.

Jde o větu "navazujíc na dosavadní humanitní hodnoty historie lidstva a na demokratické tradice v dějinách našich národů." Nebudu komentovat druhou část věty, jde mi o tu první část. Mám zato, že historie lidstva jako taková je z hodnotového hlediska netečná, že nemůžeme prohlásit o historii, že je pozitivní nebo negativní. Tudíž se mi zdá, že "humanitní hodnoty historie lidstva" je obrat, který by v té preambuli být neměl.

A protože navrhuji, že by tam být neměl, cítím se povinen navrhnout jiné znění: "navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství" (a dále věta pokračuje "a na demokratické tradice v dějinách našich národů.").

Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Zajíčkovi. Prosím pana poslance Piverku. Připraví se pan poslanec Vladimír Čech.

Poslanec Walter Piverka: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, před 22 lety spatřil světlo světa ústavní zákon č. 144 o postavení národností v naší republice. Národnosti tehdy vzhlížely s optimismem a nadějí k tomuto zákonu. Dnes po tolika letech musíme říci, že nesplnil, co sliboval. Byla to jen bublina. Byly to jen základy domu, ve kterém se bydlet nedalo. Dnes projednáváme ústavní zákon o lidských právech a občanských svobodách, který obsahuje i právo národností u nás. Svým způsobem tedy nahrazuje ústavní zákon č. 144/1968 Sb. Jestliže se Ústava z roku 1960 zapsala velmi negativně do existence národnosti německé na našem území tím, že v ní nebyla vůbec jmenována, což mělo za následek násilnou asimilaci, a návrat této národnosti v roce 1968 právě zákonem 144 do ústavního zákona byl spojen s novou nadějí, tak musíme konstatovat, že náš ústavní zákon, který nám je dnes předložen, již neobsahuje jmenovité uvedení ani jedné národnosti.

Samozřejmě víme, že existují země, zvláště na Západě, kde rovněž nejsou taxativně vyjmenovány národnosti a přesto požívají veškerá práva a možnosti rozvíjení vlastní identity. Jenže mám pocit, že tyto země a státy jsou poněkud dále v demokratickém myšlení, a tedy i ve vztahu k národnostním skupinám. Skutečně jsou země, kde považují národnosti s jejich rozmanitou kulturou za obohacení státního útvaru.

V poslední době se mi dostalo do ruky prohlášení maďarské vlády, že tyto národnostní skupiny považuje maďarská vláda za prvek obohacující společenský, duchovní a kulturní život země a nikoliv za prvek omezující práva akčního prostoru většiny.

Když se přitom zamyslím nad tím, co se v naší, pořád ještě federativní, republice odehrává jen kolem jazykového zákona, začínám mít obavy. Já vím (a paní předsedkyně mne ubezpečila), že dnes stojíme jinde než při přijetí ústavního zákona č. 144. V to také doufám. Po tomto ústavním zákoně pak musí následovat i nová ústava a další prováděcí zákony.

Musel jsem však poukázat na úskalí, které stojí před námi, abychom za dvacet let nemuseli opět konstatovat, že jsme se nedostali dále než ke sklepům domu, o kterém chceme říci, že bude evropský.

A nyní některé věci přímo k bodům. V předloženém návrhu v článku 3 a dalších se neustále objevuje výraz "menšiny", ačkoliv jsme na to upozorňovali. Proč se zdůrazňuje slovo "menšina", když už jinde tohoto výrazu neužívají?

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Piverkovi a prosím pana poslance Čecha. Připraví se pan poslanec František Adámek.

Poslanec Vladimír Čech: Dámy a pánové, mé vystoupení se bude týkat návrhu poslance Jakla na vytvoření zvláštního článku s pracovním číslem 33 a. týkajícího se přesnějšího vymezení práva na uměleckou činnost. Sluší se podotknout, že tento návrh byl projednán výborem pro vědu, vzdělání a kulturu, ve kterém neprošel, přestože pro něj hlasovala většina poslanců. Neprošel prostě proto, že nesplnil takovou tu zákonem předepsanou podmínku. spočívající v určitém množství hlasů. Já zde chci vystoupit na podporu tohoto návrhu, a to proto, že už jsem si několikrát ověřil, že návrh, který mi připadal velice zajímavý a dobrý, tím, že zazněl jen jednou (v tomto případě na počátku rozpravy) a nikdo ho nepodpořil, nakonec zapadl a nebyl schválen.

Jako člen zmíněného výboru pro vědu, vzdělávání a kulturu bych vás chtěl vyzvat, abyste se nad tímto návrhem důkladně zamysleli a abyste ho přijali, až se o něm bude hlasovat, protože může být pro uměleckou činnost a vůbec pro kulturu velice významný. Kdyby se tam tato pasáž neobjevila, mohlo by to mít pro uměleckou činnost dalekosáhlé důsledky, jak už o tom hovořil poslanec Jakl.

Poslanec Gjurič nás vyzval, abychom podpořili nebo vyvrátili jeho návrh. Chtěl bych ho ubezpečit, že budu hlasovat pro jeho návrh, kterým žádá doplnění článku 3 o odstavec 3 a vypuštění z článku 18 odst. 2, protože mi jeho návrh přijde mnohem pregnantněji formulovaný. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Čechovi. Prosím pana poslance Adámka. Připraví se pan poslanec Sedláček.

Poslanec František Adámek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Dovoluji si navrhnout vyškrtnutí článku 44 z těchto důvodů: Myslím, že bychom přijali ustanovení, které nemá obdoby, protože bychom zakázali velké části našich obyvatel se odborově organizovat, jak vyplývá z první věty článku 44.

Dále se v článku 44 hovoří o omezení práva na podnikání a jinou hospodářskou iniciativu, což omezuje článek 25 odstavec 2.

V další části článku 44 se omezuje právo na stávku podle článku 26 odst. 4 tohoto zákona pro některá povolání, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, jakož i soudců.

V článku 26 odst. 4 se však hovoří, že podmínky výkonu práva na stávku stanoví zákon. Proto považuji toto ustanovení za nadbytečné. Pokud byste však nesouhlasili s vyškrtnutím celého článku 44, navrhuji alespoň vyškrtnout odvolávku na článek 26 v první větě článku 44.

Dále bych chtěl podpořit již zde vznesený návrh na návrat k původnímu znění čl. 32 odst. 2, což je otázka bezplatného středního školství. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Adámkovi. Prosím pana poslance Sedláčka, připraví se pan poslanec Payne.

Poslanec Michal Sedláček: Vážená paní předsedkyně, vážený předsedající, vážená Česká národní rado. Chtěl bych v úvodu říci jednu nebo dvě obecné poznámky. Jsem na jedné straně rád, že tento ústavní zákon nepřijímáme k 17. listopadu. Na druhé straně si nemyslím, že jsme měli dost času na to, abychom to mohli odpovědně projednat. I když byla ta lhůta prodloužena, nebyla dostatečně dlouhá.

Zajímal by mě názor navrhovatelů, protože nikde není uvedena účinnost zákona. Není to ani ve společné zprávě, ani v navrhovaném textu 91. Nevím, zda je to záměr či opomenutí. Ústavně - právní výbor navrhoval jednu účinnost.

V úvodní zprávě paní předsedkyně jsme slyšeli, a zaznělo to tady pak ještě několikrát, že je dobré, že tuto ústavní listinu lidských práv přijímáme, protože je to jedna z našich základních podmínek pro vstup do Rady Evropy. Byli jsme se informovat na ministerstvu zahraničních věcí a zjistili jsme, že je to trochu složitější. Ona je to vskutku podmínka pro vstup do Rady Evropy, ale ne pro samotný vstup, ale pro činnost v této Radě Evropy. Pro samotný akt vstupu je dostačující podmínkou podpis Římské konvence a je pak asi rok a půl na to, abychom přijali tuto listinu, ale nejen přijali tuto listinu, ale upravili veškerý náš vnitřní řád v souladu s touto listinou.

V rámci toho bych se pokusil navrhnout účinnost této Charty. Pak sdělím proč. Navrhoval bych účinnost prvního ledna 1992. Myslím, že pak máme rok na to, abychom mohli do souladu s touto Chartou, kterou bychom, dnes přijali, dát mnohé paragrafy našeho trestního řádu atd. Jedná se především o § 9, kde navrhujeme změnit v podstatě dosavadní trestní řád s tím, že do vazby bude brát místo prokurátora soudce. Bohužel, náš současný právní řád to říká jinak. Myslím, že by ústavně právní výbor měl rozhodnout, který zákon bude platit: Zda se občan bude odvolávat na Chartu lidských práv, to je na soudce, nebo se bude řídit zákonem, a tím bude porušovat Chartu lidských práv. Nejsem sice právník, ale z laického hlediska si s tím nevím rady. Jestliže přijetí Charty v této formě znamená, že prokurátoři přestanou okamžitě brát do vazby, a zároveň nemáme vyšetřující soudce, tak kdo to bude dělat?

Další moje konkrétní připomínka je k čl. 5. Navrhuji doplnit Chartu lidských práv tak, jak to bylo také v usnesení ústavně - právního výboru, o které mezinárodní smlouvy se jedná. Je zde hovořeno o základních občanských a politických právech a svobodách, ale my víme, že to mohou být všelijaké smlouvy, které jsme třeba dřív přijímali jako Československá republika a v současné době už na ně nereflektujeme. Není však nikde řečeno, že jsme je vypověděli nebo že pro náš stát neplatí. Bylo by dobré vymezit, o které smlouvy se jedná.

K čl. 7, odst. 1 bych navrhoval znění z usnesení ústavně - právního výboru: Každý má právo na život a ochranu tohoto práva zákonem. Myslím, že to bude přesnější a je to v souvislosti s mezinárodními pakty lépe vyjádřeno.

V čl. 7, odst. 3 je uvedeno, že trest smrti nepřipouští. Navrhuji to lépe specifikovat, protože mi to na základní listinu práv a svobod připadá trochu nesourodě vyjádřeno. Navrhuji to vyjádřit textem: Každý má právo, aby nebyl trestán smrtí.

V čl. 8, odst. 1 bych navrhoval vypustit "jen v případech stanovených". Nechal bych tam "může být omezeno zákonem. Vedlo by to totiž k tomu, že by to snad v jiných případech mohlo být omezeno.

K čl. 9 mám konkrétní návrh - vypustit odstavce 3, 4, 5, protože zatím v současné době nejsme schopni to dodržet.

Pak je tady jeden problém: Vím, že bylo řečeno, že se jedná o kontinuitu právního řádu s první republikou. Mezinárodní pakty to ale řeší trochu jinak. Uvedu např. čl. 13, 15 a 19, kde např. říkáme, že domovní svoboda je zaručena. Vzápětí však v odst. 2 říkáme, že do tohoto práva lze zasáhnout. Pak je zde rozpor, zda je to právo nebo svoboda. V čl. 15 je to znovu - svoboda pohybu a pobytu je zaručena. V odst. 3 je řečeno, že každý má právo na... a vzápětí je tam odst. 4 - tyto svobody... zase není jasné, zda se jedná o svobodu nebo právo. V čl. 19 je řečeno: Svoboda pokojně shromažďovat se je zaručena. A v odst.2 se říká: toto právo.

Navrhuji v těchto třech odstavcích změnu, a to v čl. 13, odst. 1: právo na domovní svobodu a nedotknutelnost obydlí je zaručeno; v čl. 15 právo na svobodu pohybu a pobytu je zaručeno a v čl. 19 právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

Článek 23 - jedná se o menšiny. Mám pocit. že v odstavci 2 říkáme něco, co už říkáme v základních ustanoveních. Navrhuji odstavec 2 článku 23 vypustit proto, protože už je to řečeno v ustanoveních prvních, kde je řečeno, že výkon práv nemůže být jejich nositelům na újmu.

Pak mám ještě drobnou připomínku k článku 26, kde bych navrhoval odstavec 2 vypustit, protože si myslím, že tady děláme Listinu občanských práv a svobod, a tady deklarujeme svobody nebo postavení odborových organizací a ne občanů, kterých se to týká. Určitých institucí vůči státu. A nemyslím si, že je to tady potřeba. Že to. co chceme říci, že má každý právo sdružovat se v odborech, je řečeno už v jiných odstavcích tohoto článku. Proto bych odstavec 2 navrhoval vypustit a odstavec 3 a 4 přečíslovat na druhý a třetí.

Poslední drobná připomínka je k paragrafu 38, kde bych navrhoval řešení odstavce 1, které by znělo: "Každý má právo, aby v jeho záležitostech rozhodoval jeho zákonný soudce." Měli bychom deklarovat pozitivní práva, a ne ta negativní. Ne, že něco nemusíme, ale spíše, že něco můžeme. Takže každý má právo, aby v jeho záležitostech rozhodoval jeho zákonný soudce.

V § 32, odst. 3 byla částečná změna v důvodové zprávě a já bych se pokusil to navrhnout možná trochu jinak, protože zde říkáme, že není primární právo zakládat školy, ale když to povolí zákon, tak se to může zakládat. Proto bych navrhoval formulaci " každý má právo, za podmínek, stanovených zákonem, zřídit a provozovat jiné školy než státní, v nichž se může vzdělávání zajišťovat za úplatu."

Nyní mám zásadní a obecný problém, a zde se odvolávám na usnesení ústavně-právního výboru - článek 34 odst. 1. Jedná se o právo svobodně projevovat své náboženství, či víru. Už tady pan poslanec Bárta navrhoval změnu hlavy tohoto zákona - doplnit o náboženská práva. V obou mezinárodních paktech, na které jsem se díval, toto právo patří mezi základní politická, občanská práva, není to právo kulturní, sociální ani hospodářské. Proto bych navrhoval odstavec 1 vyjmout z článku 34 a zařadit ho do článku 16, a tím by článek 16, odstavec 1, mohl znít, podle mého názoru, přesně, jak zní v mezinárodních paktech, tedy konkrétně v mezinárodním paktu o občanských a politických právech. Nejedná se o mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. V mezinárodním paktu občanských a politických práv článek 18 říká: "Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí, náboženství" - já navrhuji víry a vyznání, jak je to v důvodové zprávě. Dále moje nové znění: "Toto právo zahrnuje v sobě svobodu vyznávat nebo přijmout náboženství nebo víru podle vlastní volby a svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, prováděním náboženských obřadů, bohoslužbou, zachováváním obřadů a vyučováním." V podstatě je odst. 1 přesunut sem s malinkou modifikací. Toto navrhoval i ústavně - právní výbor.

Na závěr bych chtěl říci, že věřím - chtěl bych navrhnout, aby po všech připomínkách, které odeznějí, se sešel ústavně - právní výbor s navrhovateli nebo zpravodajem, aby ústavně-právní výbor probral připomínky, jestli jsou uspokojivé, jestli náhodou nezpůsobí nějaký závažný zásah do našeho právního řádu a vůbec do koncepce našeho právního řádu. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Sedláčkovi za návrhy, které vesměs již byly projednávány.

Teď se zeptám pana poslance Paynea, jestli má pozměňovací návrh. (Ano.) Prosím tedy, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající. dámy a pánové, zbývající pane ministře. Při projednávání předlohy tohoto zákona ve výboru jsme narazili na několik otázek. které mi pan místopředseda Žák slíbil, že budou projednány, a já jsem dosud neslyšel stanovisko k tomu. Jedna z připomínek se týkala článku 22, kde se říká, že "zákonná úprava musí umožňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti". Vynechal jsem tam určitá slova. Nejsem si jist, zda můžeme zákonem předepisovat zákonnou úpravu a svobodnou soutěž. Bylo mi slíbeno, že to vyjasní v nějakém rozhovoru, ale dosud jsme k žádnému stanovisku nedospěli.

Obdobná situace byla v článku 41, kde se říká, že zákonodárné sbory se řídí zásadami uspořádanými v jakýchsi článcích. Zde zase zákonem předepisujeme zákonodárnému sboru, který by měl být svrchovaným nad každým zákonem, tak mu předepisujeme, jak se má chovat. To byla obdobná situace, kterou jsem žádal, aby byla vyjasněna, a dosud se tak nestalo.

Kromě toho jsme k obdobnému závěru, že to musí být ještě projednáno, dospěli u článku 6, kde se mluví o pozbytí způsobilosti k právům. Argument ministerstva zahraničí byl, že například práva nejsou shodná pro všechny, a že například československý státní občan nemůže žádat o poskytnutí asylu v Československu. Tento rozpor by bylo třeba odstranit. Také bylo slíbeno, že se to projedná, ale já jsem nebyl seznámen s výsledkem.

Vzhledem k tomu, že k mé poslední připomínce, kterou jsem přednášel, zase zazněly určité nejasnosti, tak bych se pokusil doplnit to přímo textem. Budu citovat doslova text, který jsem dostal na ministerstvu zahraničí: "Doporučuje se zakotvit právo každého obracet se na mezinárodní orgány pro ochranu lidských práv, zřízené na základě smluv, kterými je ČSFR vázána. Připravuje se přístup k Opčnímu protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a k Evropské úmluvě o lidských právech. Oba tyto dokumenty předpokládají právo jednotlivců (Evropská úmluva předpokládá i právo skupin a právnických osob.) ", stěžovat si na domnělé porušení svých práv. V naší listině toto zakotveno není, to znamená, že přijetí těchto mezinárodních dokumentů by zřejmě nesplnilo všechny podmínky, které jsou kladeny. Ještě tady pokračuje zbytek, který přečtu: "Stěžovat si na domnělé porušení svých práv. Takovéto ustanovení by však mohlo být zařazeno i za ustanovení společná a závěrečná. Bylo by však zapotřebí upravit i princip, podle něhož se na území ČSFR vykonávají závazná rozhodnutí mezinárodních orgánů pro ochranu lidských práv (Evropský soud pro lidská práva, Výbor ministrů Rady Evropy), která konstatují, že došlo k porušení lidských práv ze strany československých státních orgánů. Na základě toho by pak musela pozbýt účinnosti napadená rozhodnutí československých orgánů."

To jsou sporné body. které ve výboru nebyly vyjasněny a domnívám se, že by bylo potřeba ještě dříve, než budeme přijímat celý zákon, se k nim vrátit.

Ten návrh, který tu zazněl, aby to určil ústavně - právní výbor, by možná byl namístě. Ještě bych se vrátil krátkou reakcí k tomu, co tady zaznělo v příspěvku poslance Holomka, který říkal, že považuje předlohu za dostatečnou a návrh za v podstatě kvalitní. Já, ačkoliv se domnívám, že ten zákon musíme přijmout, nebo bychom ho měli přijmout, nemusíme, chtěl bych říci, že příprava nebyla dostatečná, že nebyl dostatek času na kvalitní přípravu, a že ten návrh podle toho také vypadá. Myslím si, že o tom svědčí i to, že jenom společná zpráva má 43 připomínek ke 48 paragrafům. Z výborů se připomínek sešlo několik stovek, takže zřejmě ta předloha nebyla opravdu tak kvalitní, jak poslanec Holomek říkal. Kromě toho stále ještě jsem nepochopil ani z příspěvku poslance Holomka, proč právě teď je ta pravá chvíle pro přijímání této listiny. Bylo to sice hezky řečeno, že teď je ta pravá chvíle, ale zase jsem neslyšel žádný argument. Já jsem jakési argumenty zjistil, ale ty zřejmě mají být utajeny, já stále žádám, aby byly řečeny sněmovně, ale dosud se tak nestalo. Takže, zřejmě pan Holomek ještě zná nějaké důvody, které ho vedou k tomu, že se domnívá, že teď je ta pravá chvíle, ale nechtěl nám je sdělit. Děkuji.