Česká národní rada 1990 – 1992

Dále článek 26 odst. 2 " odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet organizací je nepřípustné, stejně tak jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví." Druhá věta mi opět připadá nadbytečná. je jasné, že budu zvýhodňovat některé odborové organizace, to znamená, že budu zvýhodňovat ty silnější. Silnější odborová organizace, pokud budu podnikatel, mně může více pomoci, než organizace slabší. Domnívám se, že to není rozumné, že odbory by měly mít takovou sílu, kterou mají samy o sobě. a ne že bychom ze zákona všem přiznávali stejný význam. Navrhuji druhou větu také vypustit.

Dále článek 31 se týká práv rodiny. Já už jsem na výboru doporučoval, a tam to prošlo, aby tento článek byl dán jako zvláštní hlava, jako hlava IV, to znamená podle současného řazení jako článek 25 a upozorňuji na to, že i v mezinárodním paktu o lidských a občanských právech v článcích 23 a 24 jsou řešena práva rodiny, to znamená, že se nejedná o hospodářská, sociální a kulturní práva, ale o základní práva člověka, právo rodiny. Proto bych doporučoval, aby z toho byla vydělena zvláštní hlava a znovu zdůrazňuji, že skutečně rodina je základem naší společnosti.

Potom k článku 40 bych požádal o vysvětlení ústavně právní výbor nebo navrhovatele, proč byl z původního návrhu vypuštěn odstavec 4, že "... nikdo nemůže být trestně stíhán pro čin, pro který byl již odsouzen nebo zproštěn obžaloby". Mně toto ustanovení připadá velice rozumné, že někdo nemůže být stíhán pro to, pro co byl již odsouzen, proto tedy dávám jako pozměňovací návrh, aby to tam bylo zpětně dáno: pokud mi zástupce navrhovatele vysvětlí, proč to tak udělali, tak to třeba stáhnu, ale já už pak po jejich vysvětlení nemám možnost dávat další pozměňovací návrh.

K článku 41 ve společné zprávě, který je zřejmě poněkud kontroverzní ke Slovenské republice, tady to ústavní zákon nevylučuje, aby úprava lidských práv a svobod byla začleněna do nové ústavy ČSFR a do ústav ČR a SR. Domnívám se, že je to zcela v pořádku a že by tam mělo být doplněno slovo, že tento ústavní zákon nevylučuje, aby rozšířená úprava lidských práv a svobod byla začleněna do ústav, neboť v ústavách bychom tato práva neměli zúžit, ale měli bychom je rozšířit. Neměli bychom dát právo ústavám, aby tato práva byla zúžena, takže bychom měli doplnit - a to navrhuji - slovo "rozšířená".

K článku 43 původního návrhu - opět to prošlo i na výboru - nebylo mi vysvětleno, proč to nebylo vzato - "... zákon může zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určil, omezit určitá práva". Domnívám se, že zákonodárné sbory nejsou ani státní správa, ani územní samospráva, ale že i zaměstnanci zákonodárných sborů a osobně si myslím, že zvláště oni, bychom my měli mít možnost jim omezit právo na odborové organizace a stávku a případně právo na členství v politických stranách, takže bych navrhoval doplnit zákon "... zaměstnancům státní správy, zákonodárným sborům a územním samosprávám...". Zbytečně se tím omezujeme a mimo to si myslím, že by to mělo být pravidlem, že zaměstnanci zákonodárných sborů nejsou členy politických stran.

Potom bych se vrátil k článku 43 "...ČSFR poskytuje azyl cizincům, pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod..." Domnívám se, že bychom měli cizincům poskytovat azyl nejen za uplatňování politických práv a svobod, ale i základních lidských práv, protože např. se jedná o práva na svobodu vyznání, když bude někde potlačeno, tak já se domnívám, že bychom měli azyl poskytnout. Navrhuji doplnit "... cizincům pronásledovaným za uplatňování základních lidských práv a politických práv a svobod".

Pak bych měl ještě k čl. 47 otázku na navrhovatele; tam, když se vypouští příslušné články ústavy, tak se mimo jiné vypouští článek, který říká, že každý občan je povinen zachovávat ústavu, dodržovat ústavu a zákony. Skoro mám pocit, že by tento článek měl v naší ústavě být, že všichni občané jsou povinni dodržovat zákony a tímto vypouštěním by ten článek vypadl. Proto navrhuji, aby z hlavy II. původní ústavy byla tato věta převzata do tohoto zákona, že každý člověk je povinen dodržovat ústavu a zákony. Děkuji za pozornost. Jenom bych si dovolil technickou poznámku k panu předsedajícímu, že mají přednost nejenom pozměňovací návrhy, ale i členové předsednictva. Takže např. pan Lom měl mít přede mnou přednost. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Bendovi za jeho poznámku, já jsem si toho vědom, předpokládal jsem, že pan doktor Lom bude spokojen s pořadím. Nebyl to jen Dr. Lom, byl to i pan místopředseda Kraus, kterého jsem zařadil do pořadí. Teď prosím pana poslance Loma, chci se zeptat, jestli je to pozměňovací návrh. Ano, děkuji.

Poslanec Petr Lom: Vážený pane místopředsedo, vážený český sněme. Z mnoha pozměňovacích návrhů našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví chci zdůraznit zejména ten, který se týká článku 30. Ve znění společné zprávy, která bude spolu s návrhem usnesení předložena sněmovně ke schválení, je opominuto to, co mezi jiným odlišuje momentální lidské zdravotnictví od zdravotnictví socialistického, a to je svobodná volba lékaře a zdravotnického zařízení. Domnívám se, že v tak fundamentální listině, kterou je listina lidských práv, toto musí být pro budoucnost zakotveno.

Dále mám výhrady proti termínu "léčebná péče" a preferuji termín, který náš výbor navrhl "zdravotnická péče", který je termínem širším a zahrnuje i takové zdravotnické aktivity, které nejsou výhradně léčebné. Proto navrhuji znění článku 30 tak, jak je navrhl výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, to je v pozměnění společné zprávy... občané mají právo na volbu lékaře a zdravotnického zařízení, na zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, stanovených zákonem. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Lomovi, slovo má pan poslanec Gjurič, připraví se pan poslanec Machalík.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážení přítomní; po desítkách hodin práce a spolupráce nás všech nad tímto zákonem a po desítkách minut více či méně ostrých sporů některých z nás nad tímto zákonem chci tady říci, že budu nakonec hlasovat pro jeho přijetí.

Hned nyní jsem chtěl navázat, že přestože budu hlasovat pro jeho přijetí, měl jsem a mám výhrady proti tomuto zákonu. Nadále je mám a považoval jsem za nutné je vyslovit, ale jak tak čas běží, tak si myslím, že vás potěší, když je neřeknu a zkrátím svoje exposé jenom na jednu věc, to je skutečný pozměňovací návrh.

Je to návrh, za který se stavěl náš výbor. Jedná se o zásadní klauzuli, která, podle našeho názoru, patří do úvodu celého textu. V tom úvodu se totiž hovoří o tom, že svobody člověka mohou být omezeny jen výjimečně na základě zákona. Je ale ještě jedno omezení, mimo tento vztah. Uplatnění práv a svobod kohokoli nesmí být na újmu práv a svobod druhého člověka.

Jestliže jsem řekl, že tento požadavek stojí poněkud mimo, je nutno říci i důvod, proč návrh našeho výboru neprošel. Ve včerejším definitivním týmu zpravodajů jsem se snažil za něj orodovat, legislativci a ostatní právničtí kolegové namítali, nakonec mě i přesvědčili, že v této listině, o které dnes jednáme, jde o deklaraci vztahu jedince a společnosti. Ačkoliv je tento požadavek zásadní, nemá zde místo. Toto a navíc fakt, že šlo o návrh jediného výboru, mě přivedlo k tomu, že jsem na něm netrval.

Ale když jsem přišel domů a nemohl usnout, musel jsem o tomto návrhu přemýšlet. Jde totiž o formulaci zásadního etického dosahu. Ačkoliv jsem byl formálně přesvědčen a odcházel jsem původně skutečně přesvědčen, mám stále pocit jakési neúplnosti. Psychologicky se tomu říká tenze z neuzavřeného tvaru. Tato tenze, tento pocit a koneckonců dnešní vystoupení Jeho Eminence kardinála Tomáška mě nutí znovu k tomu, abych návrh podal. Omlouvám se, že vás tím zdržuji.

Navrhuji tedy tuto úpravu: V čl. 3 zařadit odst. 3, který zní: "Uplatnění těchto práv a svobod nesmí být na újmu práv a svobod druhého člověka." A v kontextu s tím navrhuji vypustit v čl. 18 odst. 2.

Prosím, abyste tento můj návrh podpořili, anebo mi ho definitivně vyvrátili. Ať tak nebo tak, pomůžete mi konečně tento tvar uzavřít.

A když už zde stojím, chtěl bych podpořit ještě návrh poslance Janečka, který se týká určitého omezení vědeckého bádání. Náš výbor se nad ním dohadoval hluboce, složitě a dlouho. A chci připomenout, protože kolega Janeček tam včera nebyl a já jsem při definitivním schvalování seděl, že s obsahem tohoto požadavku v podstatě nebyl, až na výjimku, nesouhlas. Problém byl v jeho formulaci. Jak formulovat tento požadavek, aby vystihoval to, co chce kolega Janeček, aby bylo omezováno. Já sám s jeho požadavkem vřele souhlasím.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk).

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji poslanci Gjuričovi. Slova se ujme pan poslanec Machalík.

Poslanec Jiří Machalík: Paní předsedkyně, vážení kolegové, dovolte, abych přednesl protinávrh k článku 32, odst. 2, a to sice, aby nebyl přijat tento článek ve znění společné zprávy, ale aby byl přijat v té formulaci, jaká je v úvodním tisku č. 91.

Československo přistoupilo k mezinárodnímu právu o hospodářských, sociálních, kulturních a dalších lidských právech. Dostali bychom se pravděpodobně do možnosti rozporů mezi čl. 5, odst. 2 tohoto mezinárodního paktu a čl. 13, odst. 2 písm. b), písm. c). Jestliže jednou bylo poskytnuto lidské právo (a toto právo na bezplatné vzdělání na úrovni střední školy již bylo v této společnosti), bylo by podle tohoto mezinárodního dokumentu, který jsme podepsali, omezováním lidských práv, kdyby bylo zrušeno.

Doporučuji tedy, aby byl ponechán původní tisk 91 u čl. 32, odst. 2.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Machalíkovi. Slova se ujme pan poslanec Klimeš a připraví se pan poslanec Popovič.

Poslanec Stanislav Klimeš: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové., navrhuji, aby v čl. 46 tisku 91, který novelizuje čl. 5 ústavního zákona č. 143 o čs. federaci, ve znění pozdějších předpisů (hovoří se tam o státním občanství) byl vvpuštěn z tohoto ústavního zákona o lidských právech, a to kromě odst. 3, který je možno zahrnout do článku nově očíslovaného jako 44, a to jako samostatný odstavec.

Dále navrhuji, aby v článcích, kde je předjímáno státoprávní uspořádání, byl text upraven tak, aby tomu tak nebylo. Pole mého názoru jde pouze o čl. 41 odst. 1.

Odůvodnění předložených návrhů: Domnívám se, že listina lidských práv a občanských svobod nemusí deklarovat státní občanství. Státní občanství je a bude zakotveno v ústavě, popř. v ústavách. Tak, jak je státní občanství v čl. 46 tisku 91 pojato, to je, že primární je státní občanství republik a odvozené je státní občanství federace, vychází formulace z toho, že svrchovanost republik je primární a svrchovanost federace odvozená. S tím osobně nesouhlasím. Chci říci, že státoprávní uspořádání není v této době vyřešeno a není tudíž třeba ho v tomto zákoně předjímat. Právě proto, abychom nemuseli tento ústavní zákon velice brzy novelizovat, navrhuji, aby v něm nebyla ustanovení, která tam, dle mého názoru, nepatří a o kterých navíc nevíme, jak budou vyřešena.

Pochopitelně jsem si vědom toho, že SNR v předkládaném návrhu obdobný článek má. Mám za to, že případný nesoulad mezi ČNR a SNR upozorní FS na problém a že FS je dostatečně kompetentním orgánem, který tento spor rozhodne.

Pokud by poslanci mé návrhy neodsouhlasili, pak je vyzývám, aby v rozpravě k problematice státního občanství, které předjímá i svrchovanost republik jako primární, věnovali této otázce patřičnou pozornost.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Klimešovi. Slova se ujme pan poslanec Popovič a připraví se poslanci Čelišová, Kašuba, Stiborová, Štindl, Bárta, Effenberger a Kadlec. To jsou ti, kteří budou přednášet pozměňovací návrhy.

Poslanec Pavel Popovič: Paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové, já jsem původně chtěl vystoupit pouze se stručnou legislatvně - technickou poznámkou. Ale musel jsem reagovat na další příspěvky, které mě předcházely.

Můj původní záměr se týká návrhů společné zprávy k čl. 36, odst. 3 a k čl. 37. Dotýká se vlastně rozdílu mezi státními orgány a soudy. Já nemohu přenést přes srdce formulaci "soudy či jinými státními orgány." Domnívám se, že soud je orgán sui generis. Pokud chceme od sebe odlišit moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, nemůžeme soudy označit za jiné státní orgány. Navrhuji, aby zde byly uvedeny jako samostatné. Navrhuji tedy vypustit slovíčko "jiné".

Nezbývá mi, než vyjádřit se k tomu, co říkal poslanec Machalík, můj kolega ve výboru. Jde o právo na středoškolské vzdělání. Uvědomme si, že tak, jak bylo předneseno, na základně dosavadních zkušeností, bylo toto právo především povinností ke středoškolskému vzdělání. Mnozí z nás mají zkušenost, že to byla povinnost nadbytečná, která velmi komplikovala přípravu naší mladé generace na budoucí povolání. Dodnes to není řádně dořešeno. Já se tedy domnívám, že tento návrh na právo na bezplatné základní vzdělání, je návrh naprosto správný. Středoškolské vzdělání není jednak zatím definitivně upraveno. jednak je natolik diferencované, že toto právo vtělit do základní listiny by nám velice zkomplikovalo život. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Popovičovi. Nyní je na řadě pan poslanec Soural, který přednese pozměňovací návrh.

Připraví se poslankyně Čelišová.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Navrhuji nový text odstavce 4, článku 26, a to v tomto znění: Právo na stávku je zaručeno, je-li vykonáváno v souladu se zákony. Stručné zdůvodnění: formulace, kterou navrhuji, lépe odpovídá Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, konkrétně článku 8, odst. 1, písm. d). Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Souralovi. Prosím paní poslankyni Čelišovou, připraví se pan poslanec Kašuba.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Vážený pane předsedající, paní předsedkyně, paní a pánové poslanci! Připojuji se k protinávrhu pana doktora Loma. Velmi bych se přimlouvala, aby zde ale zůstala slova bezplatná zdravotnická péče. Týká se článku 30. Nechci zdůvodňovat, ale myslím, že budeme mít opravdu ty nejslabší sociální vrstvy, které nebudou mít třeba na to, aby platily pojišťovnu. Zvažte, prosím.

Dále mám pozměňovací návrh k článku 9. Doporučuji za odst. 5 doplnit nový odstavec znějící: Zákon stanoví, v kterých případech musí být převzetí občana do ústavní zdravotnické péče bez jeho souhlasu oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhoduje do 15 dnů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni Čelišové. Prosím pana poslance Kašubu. Připraví se paní poslankyně Stiborová.

Poslanec Josef Kašuba: Pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci. Dovoluji si přednést stručný pozměňovací návrh k článku 20, odst. 3, který zní: Politické strany a hnutí i jiná sdružení jsou odděleny od státu. Navrhuji v odst. 3 doplnit větu: Náležitosti vytváření politických stran a způsob financování jejich činností stanoví zákon. Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Kašubovi. Prosím paní poslankyni Stiborovou, připraví se pan poslanec Štindl.

Poslankyně Marie Stiborová: Vážený pane předsedaící, paní předsedkyně, dámy a pánové! Myslím, že zažíváme zvláštní okamžik, že se touto ústavní listinou chceme začlenit tam, kam se nám nepodařilo vzhledem k dřívějším poměrům dostat. Z tohoto důvodu se připojuji k tomu, co zde bylo řečeno v důvodové zprávě a slovech paní předsedkyně, jaký má význam tato ústavní listina pro náš vstup do Rady Evropy, a že může napomoci tomuto vstupu. Z tohoto hlediska bych se ráda vyslovila k některým záměrům a směrům, jak jsou chápána lidská práva a z toho bude vycházet několik mých pozměňovacích návrhů. Lidská práva jako taková jsou chápána jako mezinárodní právní norma. V mezinárodních dokumentech přijatých a vydaných OSN se pod pojmem lidská práva rozumějí občanská práva, politická práva, hospodářská, sociální a kulturní práva, a to ve svém souhrnu. Jsou určena nebo stanovena ve Všeobecné deklaraci lidských práv v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a v Opčním protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. Komplexně jsou tato práva shrnuta v Mezinárodní Chartě lidských práv. Právo národnostních menšin je zakotveno v článku 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a je zdůrazněno v bodě 18 závěrečného dokumentu Vídeňské závěrečné schůzky Konference o evropské bezpečnosti a spolupráci.

Z tohoto důvodu připomínám, že Charta, tak jak je podaná tato ústavní listina, nám, bohužel, zakládá jeden základní rozpor, a to je rozpor v tom, že jsou ústavní práva dělena na vyšší a nižší. To znamená, že občanská a politická práva, což jsou ústavní práva, stojí nad jinými ústavními právy. Ve smyslu toho, co jsem řekla před chvílí, že naše ústavní listina by měla být ve shodě s těmi mezinárodními pakty a úmluvami, které byly uvedeny, doporučuji, aby bylo změněno několik článků této Charty.

Za prvé se vyjadřuji k článku 5: V návrhu se opakuje teze, že mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách mají na území ČSFR stejnou závaznost, jako její ústavní zákony. S tímto přístupem souhlasím, avšak navrhuji, aby se textem "lidská práva" práva neredukovala jen na práva občanská a politická. Vystoupila jsem s tím i na schůzi našeho výboru pro životní prostředí a urbanismus a bylo mi sděleno zástupcem předkladatele, panem místopředsedou Žákem, že tyto věci budou dořešeny při konzultacích s mezinárodními právníky. Další připomínka je k článku 27. Vzhledem k tomu, že tato ústavní listina má být skutečně v souladu s těmi pakty a s těmi úmluvami, o kterých jsem hovořila, nevyhovuje článek 27 zněním, ve kterém je předkládán.

Připomínám v tomto případě článek 6 v části III Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který zní: "Státy, smluvní strany paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo každého na příležitost vydělávat si na živobytí svou prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva".

V odst. 2 tohoto článku je pak vysvětlováno, jakým způsobem toto může být realizováno.

Proto navrhuji, aby článek 27 byl změněn takto: Zařadit nově odst. 1, 2 a 3 ve znění:

Odst. 1 - Občané mají právo na práci podle svých schopností a kvalifikace, mají právo svobodně si volit zaměstnání.

Odst. 2 - Občané mají právo na ochranu před svévolným ukončením pracovního nebo obdobného poměru.

Odst. 3 - Výluka z pracovního nebo obdobného poměru, směřující k potlačení nebo omezení práv odborových organizací pracovníků nebo z důvodů národnosti, náboženství nebo politického smýšlení pracovníků je nepřípustná.

Z navrženého textu, který je ve znění společné zprávy, doporučuji udělat odst. 4.

Další připomínku mám k novému znění článku 41 ve znění společné zprávy. V tomto novém článku se má stanovit, že uvedených práv je možno se domáhat pouze v mezích zákona, jenž je provádí. Jde o blanketové zmocnění, které umožňuje omezení poskytnutých práv, a které dokonce vylučuje ochranu postižených občanů i jednotlivců proti porušování jejich hospodářských, sociálních a kulturních práv. Navržené znění zároveň a priori vylučuje pravomoc ústavního soudu, s jehož zřízením se počítá, aby přezkoumával pravomocná rozhodnutí státních orgánů ve věcech základních práv a svobod občanů.