Česká národní rada 1990 – 1992

Články 37 - 40 určitým způsobem upravují postup v justici a změny, které v nich byly navrhovány a posléze společnou zprávou výborů přijaty, jsou jednak rázu stylistického, a jednak charakteru vedoucího k určitému stručnějšímu vyjádření toho, co je zde řečeno. Není totiž podle názoru výborů třeba v ústavní listině opakovat určitá ustanovení trestního řádu, určitá ustanovení trestního zákona, občanského trestního řádu, ale je třeba principy těchto řízení - a principy, které zde zůstaly - zachovat.

Hlava VI., v nové systematice tedy hlava VII, má být podle společné zprávy výborů doplněna o dva články. Oba tyto články jsou podle názoru výborů nesmírně důležité, oba tyto články je třeba v textu ústavní listiny přesně upravit, neboť na základě čl. 41 je vysloveno, že práv uvedených tam ve vyjmenovaných článcích, je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí. Není jistě třeba, abych ta práva, která jsou zde uvedena, znovu opakoval; chci jen říci, že obsah nově vkládaného čl. 41 ve své podstatě říká, že tato práva nejsou tak základní, aby přímo byla aplikovatelná, a že koneckonců se tato práva odvíjejí v určité, nejen společenské, ale také hospodářské, tedy ekonomické situaci společnosti a že teprve na základě zákonů mohou být uplatněna.

Č1. 42 - nový čl. 42, který najdeme na str. 9 tisku 109 naopak vyjmenovává ta práva, která nesmějí být nikterak omezena ani v době zvýšeného ohrožení státu, ani v době zvýšeného ohrožení života národa, či branné pohotovosti. Slova život národa byla jistým způsobem považována za příliš vznosná, neprávní, nicméně, v této souvislosti bych chtěl upozornit, že jde v podstatě o převzetí čl. 4 odst. 2 mezinárodního paktu o občanských a politických právech a že jde o převzetí, které je nesmírně nutné, neboť tímto převzetím neříkáme nic jiného než právě to, že zde vyjmenovaná práva jsou tak závažná, že do nich stát jejich omezováním nesmí ani tehdy, když by se to jako kdyby - zdůrazňuji jako kdyby - jevilo nutné. Je přirozené, že ostatní články v důsledku vložení těchto, musí být přečíslovány. Domnívám se, že kromě už jen formulačních změn v dalších článcích, je ještě třeba změnit čl. 49. Nová formulace druhého bodu tohoto článku je spíše legislativně technickou záležitostí, avšak nad text - nad text - navrhovaný v bodu 1 čl. 49 zní návrh společné zprávy tak, že je třeba zrušit i preambuli ústavy č. 100 z roku 1960 Sb., neboť tato preambule byla překonána ne-li už v době, kdy byla schválena - tak nepochybně v době nynější.

Tím jsem stručným způsobem odůvodnil ty navrhované změny v usnesení, které byly přijaty společnou zprávou výborů. Mám za to, že mi nezbude, než se ještě vyjádřit k některým změnám, které společná zpráva nepřevzala, ačkoliv byly určitými výbory navrhovány. Dovolte, abych zde byl stručnější, neboť předpokládám, že není třeba každou změnu odůvodňovat debatním příspěvkem.

V článku I. výbor pro vědu, vzdělání a kulturu navrhoval formulaci: "Člověk má právo na svobodu". Ne: "Člověk je svobodný", ale "má právo na svobodu". Je to připomínka, která se opakuje i v některých dalších článcích. Nebyla přijata v podstatě z toho důvodu, a nebyla zahrnuta ve společné zprávě, že svým způsobem neříká nic jiného, než to, co vyjadřuje obrat, že určitá svoboda je zaručena. A bylo řečeno paní předsedkyní, že tato navrhovaná ústavní listina vychází nejen z tradice mezinárodních dokumentů, ale i z naší ústavní tradice, z Ústavy z roku 1920, kde takto používané pojmosloví bylo naprosto běžné. Jde tedy opravdu o tradiční termín našeho ústavního práva, k níž se ostatně chceme do jisté míry vracet.

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví v článku 11 navrhuje vypustit ve 4. odstavci slova "za náhradu". Tento návrh nebyl přijat se souhlasem, neboť by to znamenalo, že vyvlastnění je možné i bez náhrady. Mám za to, že toho dosáhnout nechceme, že naopak vlastnické právo chceme posilovat; vždyť ho zařazujeme mezi práva základní.

Národohospodářský výbor předkládá návrh, aby slova "podrobnosti stanoví zákon" byla nahrazena slovy "výjimky stanoví zákon". Je věc samozřejmě pouze debaty, co je přesnější, co je vhodnější, zda "výjimky" nebo "podrobnosti". Mohu za zpravodajský tým říci, že přesnější a pregnantnější jsou "podrobnosti", nikoliv výjimky". Nejde pouze o výjimky, jde o podrobnější úpravy.

Návrh výboru pro sociální politiku a zdravotnictví nahradit slovo "idee" v článku 17 slovem myšlenky" pravděpodobně nevyjadřuje přesně to. co vyjádřit chceme, i když - pravda - v zákonech je se třeba vystříhat pokud možno používání cizích slov. Zde použití slova "idee" je přesnější, než "myšlenky", neboť jde o svým způsobem širší pojetí.

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví nejen v článku 18, ale i v souvisejících článcích ostatních navrhoval změnu "místní samospráva" na "orgány samosprávné". Myslím, že jsem uvedl, že společná zpráva se přiklonila k závěrům jiných výborů - k formulaci - územní samosprávy -. V žádném případě nelze použít sousloví "samosprávné orgány", neboť by to zahrnovalo v sobě i samosprávné orgány profesní, jako jsou již existující komory komerčních právníků a advokátů a předpokládaná komora lékařů a pod.

V článku 25 národohospodářský výbor v prvním odstavci navrhuje nahradit tam uvedený subjekt práva "každý" slovem "občan". Výbory zaujímají to stanovisko, že ne pouze občan tohoto státu, ale každý, kdo se oprávněně na území tohoto státu zdržuje. musí mít právo na svobodnou volbu povolání a na přípravu k němu. Omezení, které je tímto návrhem dáno, je nedemokratické.

V článku 28 v odst. 3 navrhuje národohospodářský výbor doplnit podrobnosti vyplývající z odst. 1 a 2. Toto doplnění je legislativně nadbytečné. Proto tato připomínka nebyla akceptována ve společné zprávě.

Výbor pro obchod a cestovní ruch v článku 29 navrhuje doplnění toho, že občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení v dětství, nejen tedy ve stáří a při nezpůsobilosti. Je samozřejmé, že toto právo mají občané. Ale společná zpráva vychází z koncepce, že tato práva dětí jsou velmi přesným způsobem zakotvena, dokonce ještě podrobnějším způsobem zakotvena, v článku 31.

Národohospodářský výbor doporučoval v odst. 2 článku 29 za slova "každý, kdo" doplnit "se octne bez vlastní viny v sociální nouzi" Znamenalo by to, že ten, kdo se octne v sociální nouzi svou vinou, by právo na pomoc pro zajištění - a zde zdůrazňuji - základních životních podmínek, vůbec neměl. Je třeba říci, že v sociální nouzi se mohu octnout i zaviněně, ale to by zřejmě nemělo dávat společnosti právo naprosto se o mě nepostarat, nedat mi ani základní životní podmínky. A zde bych chtěl připomenout, že typický odsouzený, propuštěný z výkonu trestu se ocitne v sociální nouzi nepochybně zaviněně, vždyť byl pravomocně odsouzen, ale to ještě by nemělo zakládat nárok - použijme toho nepřesného slova v této souvislosti - společnosti naprosto se o něj nepostarat.

Národohospodářský výbor v článku 34 v odst. 4 jako jediný vznesl zcela ojedinělou připomínku - formulovat tento odst. 4 "Na státních školách se nevyučuje náboženství".

Jde tedy o stanovisko, že vyučování náboženství by mělo být na státních školách - jinými slovy - zakázáno. Byla to připomínka opravdu ojedinělá, nenalezla širší odezvu, nehledě na to, že nemá co činit v listině lidských práv, protože je typicky normou zasahující do práv občanů a nikoliv deklarující práva občanů. Šlo by o normu, která by pravděpodobně neměla svůj odraz v jakékoliv demokratické ústavě nyní platné kdekoliv.

Je samozřejmé, že to, co je navrhováno - možná že došlo k určitému omylu - neznamená, že by existovala povinná výuka náboženství na školách, nebo že by to, co je zde upraveno, znamenalo, že každá škola, každý žák musí absolvovat výuku náboženství.

Výbory pro obchod, cestovní ruch, rozpočtový a kontrolní výbor a ústavně právní výbor navrhovaly jinou formulaci čl. 38, odst. 4, totiž že každý má právo jednat před soudem ve svém jazyce a nikoliv tu formulaci, která je v návrhu i ve společné zprávě.

Společná zpráva vychází z důkladně odůvodněného přesvědčení, že tak, jak byl navrhován obsah tohoto 4. odstavce, čl. 38, jde o vyjádření nejpřesněji možné, a že jakékoliv zásahy do něho by byly nevhodné.

Kromě drobných stylistických připomínek, které není třeba podrobněji odůvodňovat, znovu konstatuji, že všechny výbory ve své společné zprávě doporučují navrhované usnesení ve znění společné zprávy tisku č. 109 přijmout. Za tyto výbory tento návrh opakuji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji zpravodaji poslanci Výbornému za jeho zprávu. Otevírám rozpravu, do které se dosud přihlásilo 8 poslanců: Procházka, Jakl, Janeček, Kraus, Benda, Lom, Holomek a Gjurič.

Prosím poslance Procházku, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Jakl.

Poslanec Kamil Procházka: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, česká vládo, vážené poslankyně a poslanci, jde o poselství poslance ČNR Kamila Procházky Federálnímu shromáždění.

Zakotvit základní listinu lidských práv a občanských svobod do ústavy státu je čin důstojný a slavnostní. Na jejím textu pracovala řada moudrých mužů a žen a její znění symbolizuje sílu demokratického myšlení našeho lidu. Komu však tento nejvýš důstojný akt připisujeme? Připisujeme ho České a Slovenské federativní republice. Mnohokrát jsme se dozvěděli, že dvojí federace je útvar tak křehký, že si nikdy nemůžeme být jisti zítřkem, že dualismus je systém, v němž - a to po celou dobu jeho trvání, vždy jeden usiluje o vnucení své vůle druhému, že dualismus s největší pravděpodobností skončí totální podřízeností jednoho druhému nebo rozchodem partnerů, že dualismus s nacionalistickým podtextem ještě zvýrazňuje vady tohoto systému, že pevné státoprávní uspořádání, které všichni tak potřebujeme a které od nás ostatní státy očekávají, je spolková republika zemí české, moravsko - slezské a slovenské jako rovnocenných partnerů se zachováním specifik každé z těchto zemí.

Myslím, že jsme příliš s tímto zákonem spěchali, že jsme to měli udělat obráceně, dát státu pevný základ a teprve potom dát občanům základní listinu lidských práv a svobod. Myslím, že jsme měli vynikající příležitost dát této zemi a jejímu lidu zákony komplexní, průzračné, trvalejší. Myslím, že jsme tuto příležitost propásli. Myslím, že po přijetí ústavního zákona o listině lidských práv a svobod je třeba tuto záležitost co nejrychleji napravit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji. Prosím poslance Jakla, aby se ujal slova; připraví se poslanec Janeček. Technickou připomínku má poslanec Dohnal.

Poslanec Vojtěch Dohnal: Dovoluji si upozornit, že předřečník porušil jednací řád, neboť nepřednesl pozměňovací návrh.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji za technickou připomínku. Podle mého názoru mluvil k projednávané věci. Tuto připomínku bych za tak závažnou nebral.

Prosím poslance Jakla, aby se ujal slova.

Poslanec Ladislav Jakl: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážené slečny poslankyně, vážení páni poslanci, mám doplňující pozměňovací návrh na nový článek pracovně nazvaný 33 A v tomto znění:

Odstavec první: Každý má právo ke svobodné, kulturní a umělecké tvořivé činnosti.

Odstavec druhý: Právo přístupu ke kulturním hodnotám je zaručeno.

V případě přijetí tohoto pozměňovacího návrhu je nutno v dosavadním článku 33 vypustit slova umělecké tvorby ve společné zprávě.

Ke zdůvodnění: Touto problematikou se zabývá hlava 5, která zní: hospodářská, sociální a kulturní práva. Tato hlava má 11 článků a považuji za asymetrické a nesprávné, vhledem ke koncepci, že v této hlavě, ačkoli má 11 článků, práva občanů týkající se kultury ve vlastním slova smyslu nejsou vůbec zmíněna. Týká se jich pouze v původním znění jediné slovo, a to slovo umění v článku 33, v kontextu naprosto nevyhovujícím.

Znění, které je navrhováno ve společné zprávě, považuji za naprosto nedostatečné, protože se týká výhradně práv umělců na vykonávání jejich profese. Nic se nehovoří o právech občanů k účasti na kulturním životě, k přístupu ke kulturním hodnotám a ke kulturnímu bohatství.

Nejde o nějakou deklaraci nebo formalitu, domnívám se, že návrh, který navrhuji, má praktické a racionální jádro, obsažené právě v odstavci 2. Odstavec jedna opisuje znění navrhované ve společné zprávě. Domnívám se, že zpracovávat problematiku tak, jak ji navrhuji v odstavci 2 ve zvláštním článku, by nebylo příliš koncepční. Proto navrhuji řešit problematiku dohromady ve zvláštním článku, ve dvou odstavcích.

Chci připomenout, že problematika práv z oblasti kultury měla být řešena podle některých názorů zvláštním zákonem o kultuře.

Tento zákon byl nakonec odmítnut ještě v přípravné fázi - podle mne velmi racionální argumentací, že není vhodné řešit problematiku oborově, čili vlastně vertikálně s vyčerpáním všech možných praktických situací, do kterých se může subjekt v oblasti kultury dostat. Tento zákon o kultuře byl odmítnut s tou výhradou, že základní práva občanů ohledně přístupu ke kulturním hodnotám by měla být obsažena v ústavě. Domnívám se, že zrovna tato listina lidských práv je k tomu vhodnou. možná nejvhodnější příležitostí. Dává totiž předpoklad k tomu, aby jiné právní normy nižší hierarchie měly možnost se opřít o znění legislativní normy vyššího stupně. Mám tím na mysli především možnost zasahování do práv jiných subjektů, například samospráv, možnost ukládání povinností, týkajících se právě práv občanů ohledně účasti na kulturním životě a přístupu ke kulturnímu bohatství.

V případě, že budeme pojímat tuto oblast jako potřebu občanů, tak velmi oprávněně bude uplatněna námitka proti každému omezení nebo zasahování do práv subjektů a především místních samospráv. Kdežto v těch místech, kde uznáváme, že se jedná o základní lidská práva, nás nenapadne ani na chvíli zapochybovat, že legislativní norma, která ukládá například samosprávám povinnost dbát o vzdělání, o životní prostředí, že je nějakým způsobem zasahování do jejich kompetence. Je to problematika v současné době velmi živá. Další legislativní vývoj v této oblasti je velmi prudký a aktuální a v případě, že tento návrh - jak navrhuji v tom znění - bude schválen, dává to možnost k dalšímu koncepčnímu zpracování této problematiky.

Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Jaklovi. Prosím pana poslance Janečka, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Michal Kraus.

Poslanec Josef Janeček: Vážený pane předsedající, vážení poslanci a vážené poslankyně. Domnívám se, že všichni cítíme, že ani bádání nemůže být naprosto bezbřehé. Myslím si, že zastupitelské sbory by měly mít možnost kontrolovat tu oblast bádání, jako je například možnost genetických manipulací a využití takto změněných genetických informací. Touto problematikou se bouřlivě zabývají i ostatní zákonodárné sbory ve vyspělých zemích. Navrhuji proto po konzultaci s mnoha odborníky změnu nebo i doplnění článku 33 odst.1 za větu "svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena" doplnit další větu: "podmínky výzkumu živých bytostí mohou být upraveny zákonem." Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Janečkovi, slova se ujme pan poslanec Kraus a připraví se pan poslanec Marek Benda.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, při projednávání programového prohlášení vlády v červenci t. r. jsem upozornil, že budu využívat každé příležitosti k tomu, abych poukazoval na práva a potřeby našich spoluobčanů v oblasti sportu a tělovýchovy. K tomu mě ostatně ve své závěrečné řeči vyzval i pan premiér Pithart.

Dovolte mi proto, abych nyní předložil návrh doplnění textu projednávané listiny občanských práv a svobod, který je mj. v souladu s požadavky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, i pracovníků Fakulty tělesné výchovy a sportu a Výzkumného ústavu tělovýchovného Karlovy Univerzity Praha, a to, aby v článku 30 byl za odstavec 1 doplněn odstavec 2 ve znění: "Každý má právo v zájmu zdraví a výchovy aktivně se účastnit některé z forem tělovýchovné, sportovní, sportovně technické a turistické činnosti podle svých osobních zálib a schopností. Stát i obce pečují o všestranný rozvoj tělesné kultury v rozsahu, který stanoví zákon " Konec doplnění.

V důsledku toho před slovo "občané" zařadit označení odstavce číslem 1.

Zdůvodnění: Předložený návrh vychází z "Evropské charty sportu pro všechny", schválené konferencí evropských ministrů odpovědných za sport v Bruselu 1975, kde v článku I se praví: "Každý má právo provozovat sport " Dále z první mezinárodní konference ministrů a vedoucích pracovníků odpovědných za tělesnou výchovu a sport, pořádanou UNESCem v roce 1976, kde bylo vyhlášeno: "handicapovaní lidé mají také právo zúčastnit se tělesné výchovy a sportu". A dále z druhé konference ministrů a vedoucích pracovníků, odpovědných za tělesnou výchovu a sport, kterou pořádalo UNESCO v roce 1988, která přijala následující doporučení: "Právo na provádění tělesné a sportovní činnosti je všeobecně uznávaným právem, zakotveným v legislativních a ústavodárných dokumentech."

"Tělesná výchova a sport jsou základními prvky kultury a státní orgány se musí ujmout odpovědnosti za jejich realizaci."

"Základní úlohu v kterémkoli národním programu rozvoje tělesné výchovy a sportu mají vlády."

Ve svém návrhu jsem dále vycházel ze skutečnosti, že v důsledku změn ve způsobu práce a života dochází u nás v posledním období k výraznému úbytku přirozeného pohybu z života populace a k neustále stoupajícímu zatěžování jejího psychického aparátu. Tento prohlubující se rozpor je jednou z hlavních příčin neustálého snižování úrovně zdatnosti, zhoršování zdraví a zkracování průměrného věku. Uvedenou tendenci není možno eliminovat zvýšenou zdravotní a sociální péčí, ani snižováním psychické zátěže, která bude z objektivních důvodů spíše narůstat, ale pouze zvyšováním míry fyzického zatěžování organismu od nejútlejšího věku. Jedině široká možnost zúčastnit se některé z forem tělesné kultury skýtá záruku relativně rychlého obratu.

Dále jsem vycházel z toho, že tělesnou kulturu, jako významný faktor lidského rozvoje a účast na některé z jejích forem nelze chápat pouze jako věc osobního zájmu, ale jako právo každého občana a potřebu celé společnosti. Vždyť v zájmu vlastního sociálního a ekonomického rozvoje pečují všechny vyspělé státy a jejich obce o všestranný rozvoj zejména materiální základny tělesné kultury a přístupnost jejích různých forem každému občanu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Krausovi. Teď bych si dovolil udělat technickou poznámku.

Podle § 16 odst. 3 "Při zahájení rozpravy oznámí předsedající přihlášení řečníky a dává jim slovo v pořadí, ve kterém se o ně přihlásili. Nejdříve však udělí slovo řečníkům, kteří chtějí vznést pozměňovací návrhy k projednávané věci." Prosil bych vás, abyste mi vyznačovali do vašich přihlášek, jestli chcete podávat pozměňovací návrhy, nebo jestli jde jen o vystoupení a podle toho vás budu prioritně řadit. Pokud mi tam nenapíšete nic nebo obecnou poznámku, nemohu toto právo, které mi jednací řád dává, používat. Proto vám vracím přihlášky k doplnění. Děkuji.

Prosím pana poslance Bendu, připraví se pan poslanec Lom.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážená česká vládo, dámy a pánové. Já se omlouvám, že vás trochu zdržím, ale mám pocit, že některé návrhy byly rozumné, které naším výborem prošly a byly doporučeny, ale nebyly vzaty v úvahu a nebylo nám vysvětleno, proč nebyly vzaty v úvahu.

Jestli mohu k článku 20 odst. 3, kde se říká "politické strany a hnutí a jiná sdružení jsou odděleny od státu". Já nevím, co se myslí slovem odděleny, ale pokládám to za velice nesprávné, protože v řadě zemí je běžné, že politické strany a zvláště jiná sdružení jsou dotovány nebo placeny státem a navíc je běžné, že předseda politické strany je předsedou vlády, například, a toto ustanovení, že jsou odděleny, mně připadá nadbytečné, a proto navrhuji odstavec 3 vypustit.