Česká národní rada 1990 – 1992

(Přichází arcibiskup František kardinál Tomášek.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Jsem potěšena, že mám tu čest uvítat na historické půdě českého parlamentu Jeho Eminenci Františka kardinála Tomáška, který byl tak laskav a přijal naše pozvání k návštěvě České národní rady.

Vaše Eminence, co nejsrdečněji a nejupřímněji vás vítám jménem všech poslanců našeho zákonodárného sboru, jménem vlády České republiky i jménem svým. Ujišťuji Vás, že pro nás bude velkou ctí a nezapomenutelným zážitkem, když dnes uslyšíme hlas muže, který po celý svůj život stál na straně pronásledovaných, na straně ukřivděných, na straně spravedlnosti. Hlas muže, který si získal obrovskou úctu nejen v naší zemi, ale i daleko za hranicemi našeho státu, a to jak věřících, tak i nevěřících.

Ujišťuji Vás, vaše Eminence, že Vám budeme pozorně naslouchat a prosím, zda byste nám řekl několik slov. (Potlesk.)

Jeho Eminence František kardinál Tomášek: Milí přítomní, velice vřelý dík za opravdu hřejivé a krásné pozdravení, které jste projevili. Jsem jedním z vás a žijeme pod jednou střechou a jsme si hodně blízko, takže si máme co říci. Právě dnes bych chtěl připomenout to, co je zvláště důležité.

Je mou milou povinností vám vyslovit opravdu velmi upřímný dík za toto setkání. Snad se nemýlím, když řeknu, že dnešní moje přítomnost v zákonodárném shromáždění České republiky zde, poněvadž to je symbol - prostor, ve kterém jsme - ten nám hodně připomíná - je symbolickým výrazem historického přelomu, k němuž došlo před rokem. To, že tu dnes jsem je živým dokladem skutečnosti, že křesťanská víra už nemusí zápasit o svou existenci, a že věřící mají, spolu se všemi ostatními, statut plnoprávných občanů.

Jestliže se dnes mluví o našem návratu do společenství svobodných evropských národů, chtěl bych připomenout, že jsme začali být jeho součástí už více než před tisíciletím. Tenkrát to bylo společenství národů vychovaných křesťanskou kulturou. Pro nás, české Slovany, bylo křesťanství vstupenkou do Evropy. Tak to vyjádřil český filozof Emanuel Rádl. Dík tomu jsme se udrželi jako národ, ustavili svou státní suverenitu a mohli se později zapsat do evropských dějin jako stát nikoli bezvýznamný. Při bližším přihlédnutí zjistíme ještě další kladný prvek. Je to přímo státotvorná účast křesťanství a církve při zrodu evropské civilizace a jejího státoprávního formování. Mravní a v důsledku toho částečně i právní myšlení evropských národů vyrostlo z křesťanské etiky. Evropská kultura je bez znalostí bible nečitelná. Církev vychovávala nejen lid, ale i vládnoucí vrstvu ke spravedlnosti a lidskosti. Evangelium v sobě stále nese dynamický ideál svobody a rovnosti všech Božích dětí, čímž připravilo vývoj směrem k moderní demokracii.

Těžko nepřipomenout, že solunští bratři, svatí Cyril a Metoděj nám už v 9. století přinesli, vedle svatých knih, také vyspělé právní myšlení z Byzance.

Jsem šťasten, že se dnes mohu dívat do tváří zákonodárců vyšlých z lidu a svobodně zvolených. Při všech proměnách času však něco zůstává nezávisle na nich. Je to člověk se svou přirozeností, s bytostnými touhami a nároky, ideály a slabostmi. Je to trvalá potřeba soužití v uspořádaném celku, v němž žijeme. Bez něho se nikdo jako osoba nemůže rozvinout, ba ani uhájit existenci.

Když mluvíme o lidské osobě, zazní nám spolu i další pojmy. Důstojnost, svoboda a práva. Hrůzy totalit způsobily zásadní odmítnutí zákona džungle, kde vládne právo silnějšího. Jde o právo každého člena lidské rodiny na život od prvopočátku až do smrti a na život důstojný člověka.

Toto přesvědčení se od konce druhé světové války stále více a více upevňuje a ujasňuje po celém světě a nachází nové a nové závazné formulace. Neuznávat a neuplatňovat základní lidská práva se plným právem stalo skvrnou na pověsti státu, a naopak všechna náboženství a humanistické světové názory se spojily na jejich obranu.

My křesťané podporujeme ze všech sil tento trend ke šťastné budoucnosti celého lidstva, neboť v něm se realizují ideály evangelia. Katolická církev se na 2. vatikánském koncilu vyslovila pro lidská práva ve více než 20 článcích svých dokumentů, jako nelidské odsuzuje totality a diktatury, které porušují práva osoby nebo společenských skupin. Obdobné hlasy zazněly od jiných křesťanských církví a také od ostatních všech, kteří mají zájem o veřejné dění.

S velkým uspokojením jsem přijal sdělení, že tento zákonodárný sbor hodlá vložit lidská práva do základů našeho právního řádu.

Milí přítomní, vážení členové České národní rady, závěrem chci vzdát dík za to, že věnujete své síly obtížnému a zároveň vznešenému umění, jak charakterizoval politiku papež Pius XI. Jsem přesvědčen, že katoličtí věřící, stejně jako ostatní křesťané, budou spolu s vámi nést břemeno přechodu do plně svobodného zítřka naší vlasti. Vědí, že to mohou dělat podporou i kritikou, jakýmkoliv způsobem. Bude to stát oběti, ale bez obětí nevznikne nic dobrého a velkého.

Děkuji vám za velice milé a pro mne důležité setkání. (Dlouhotrvající potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vaše Eminence, s velkou radostí jsme Vás přivítali v naší České národní radě a já Vám za všechny poslance a myslím i za českou vládu děkuji.

Jste pro nás, pane kardinále, symbolem nezlomnosti lidského ducha, pevnosti víry a občanské statečnosti. Váš celoživotní postoj výrazně ovlivnil nejen katolíky a věřící, ale většinu našich občanů. Váš příklad byl oním světlem, které mnozí následovali, světlem v temnotách.

Všichni dobře víme o Vašem nezlomném boji za práva a spravedlnost, za občanské svobody v podmínkách, které byly mimořádně těžké a které Vás bezprostředně i osobně ohrožovaly. Víme také o Vašem rozhodném a neústupném boji s totalitní mocí, kterou jste nepřestal vyzývat k dialogu a kterou jste se vždy snažil přimět k humánnějším postojům k vězněným a pronásledovaným. Víme také o trnité cestě, po níž jste kráčel a na níž jste po celá léta připravoval půdu pro loňskou listopadovou revoluci. Ve všech těžkých chvílích jste pevně stál se svým národem.

Pro nás i pro naprostou většinu našich občanů jste osobností, jejíž celoživotní dílo výrazně a kladně ovlivnilo historii našich posledních desetiletí. Vašich postojů si všichni nesmírně vážíme, Vážíme si také Vašich velice moudrých slov. Domníváme se, že přispějí k průběhu dnešního jednání, které pokládám za mimořádně důležité a doufám, že proběhne právě v tom duchu, k němuž jste nás všechny vyzýval.

Vaše Eminence, ještě jednou Vám upřímně děkuji za všechno, co jste pro nás hříšníky na této zemi vykonal. Přeji Vám ze srdce pevné zdraví a jasné světlo na všech Vašich dalších cestách. Budeme velmi potěšeni, když Vás budeme ještě alespoň chvíli moci sledovat jako vzácného hosta, který setrvá na našem dalším jednání. Víme, že Váš čas je drahocenný, ale byli bychom velice rádi. (Potlesk.)

Jeho Eminence František kardinál Tomášek: Vřelý dík za tato slova a nikdy na to nezapomenu a budu na Vás pamatovat ve svých modlitbách, za Vaše velké poslání. (Dlouhotrvající potlesk.)

(Kardinál požehnal konání poslanců.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Prosím pana poslance Výborného, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, dovolte, abych s určitým dojetím vyjádřil přesvědčení, že návštěva Otce Kardinála, která se shodou okolností uskutečnila právě uprostřed projednávání tohoto textu, určitým symbolickým způsobem vyjádří i to, jak k tomuto textu přistupovat.

Znovu tedy prosím, abyste si vzali k ruce tisky 91 a 109.

Při té příležitosti upozorňuji, že byl jako pracovní materiál vydán i tisk 91a, který se v určitých směrech liší od tisku 91. Bylo by však vhodné s tímto tiskem nyní nepracovat, protože by nás to mohlo másti.

Společná zpráva výborů ČNR především doporučuje, aby název ústavního zákona byl změněn. Navrhovaný název "ústavní zákon o základních právech a svobodách" společná zpráva výborů navrhuje změnit na název "Listina lidských práv a svobod". Není to bezúčelný návrh. Chce tím být vyjádřeno, že v této listině nejsou zakotvena toliko základní, zásadní lidská práva, toliko základní lidské svobody, ale že v této listině dochází i k úpravě svobod určitým způsobem odvozených od vývoje společnosti, ekonomiky, od vývoje, který každou politickou organizaci, tedy i stát, provází. To souvisí i se změnou systematiky, o které jsem se už zmínil.

V preambuli je navrhováno nahradit formulaci "vycházejíc ze svrchovanosti České a Slovenské republiky" formulací "vycházejíc z práva na sebeurčení českého a slovenského národa a ze svrchovanosti České a Slovenské Federativní republiky." Výbory považují za svým způsobem absurdní, aby federální ústavní zákon konstatoval hned v úvodu, že vychází ze svrchovanosti republik. Bylo by to zavádějící. Mohlo by docházet k přesvědčení, že snad federace nemá opodstatnění. Chtěl bych upozornit, že stejný navrhovaný text pravděpodobně projednává ve znění společné zprávy výborů také SNR.

Článek 1, hlavy 1 byl předmětem úvah, filozofických rozborů, kritiky a návrhů změn téměř ve všech výborech. Konečná formulace společné zprávy výborů, především článek 1, v jeho zásadním principu mění tak, že nedeklaruje, že člověk je svobodný, ale konstatuje, že všichni lidé se rodí svobodní a rovni ve svých právech. Řada výborů namítla, že prohlášení, že člověk je svobodný, není zcela správné, ale že je třeba prohlásit, že všichni lidé se rodí svobodní. Upozorňuji, že ta formulace, která je ve společné zprávě výborů, je v podstatě převzata z Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté OSN.

Další změny se týkají přesunu článku 1 do článku 2 a obráceně. A konečně v čl. 3 je navrhováno doplnění "národnostní menšině, nebo jiné etnické menšině".

Další zásadní změna přichází v čl. 7. Je doporučováno vypustit ve druhém odstavci přívlastek "trestní" u slova zákon, neboť nejen trestní zákon může vylučovat protiprávnost činu zde popsaného.

(Odchod pana Kardinála za povstání a potlesku přítomných.)

Společná zpráva výborů navrhuje v podstatě stylisticky přeformulovat čl. 8. Přesunutí čl. 9 a 10 do nového oddílu první hlavy s názvem "základní občanské svobody" navrhla většina výborů.

Č1. 11 odst. 4 je navrhován ve znění "Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Jiné nucené omezení vlastnického práva je možné jen na základě zákona." Výbory vyjadřují přesvědčení, že tato formulace je mnohem přesnější, neboť vyjadřuje tu zcela samozřejmou možnost zákona upravovat takové zásahy do vlastnického práva, jako je peněžitý trest a výkon rozhodnutí prodejem nemovitého majetku a podobně.

V čl. 14 je rovněž navrhována určitá formulační změna, přičemž nahrazení slova "písemností" slovem "záznamů" má podle názoru výborů své opodstatnění, a to zejména do budoucna, neboť tato formulace pokrývá nejen přepravované telefonické, telegrafické, řekněme telekomunikační zprávy, ale i záznam přenášený počítačovými sítěmi apod.

V čl. 15 odst. 2 navrhují výbory vypustit slova "se na něm svobodně pohybovat a zvolit si na něm místo pobytu". Vycházejí z toho, že tento odstavec v čl. 15 se týká každého, nejen občana ČSFR, a že postačí a bude také přesnější, když se každému člověku, tedy i cizinci, bude deklarovat právo svobodně opustit republiku, a že tato úprava je dostačující pro základní listinu tohoto charakteru.

V odst. 4 čl. 15 výbory doporučují doplnit sousloví "ochranu zdraví" a posléze i "a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody". Jde o ústavně zakotvenou možnost zákonem upravovat možnosti karantén v případě epidemií apod.

Článek 16 ve svém prvním odstavci nedoznává zásadních změn kromě doplnění slova "víry" za slovo "svědomí" a vypuštění druhé věty. Je totiž nepochybné, že i bez deklarování práva každého změnit vyznání nebo být bez vyznání toto právo existuje, neboť každý má svobodu smýšlení a svědomí a není třeba opakovat, že může být bez vyznání a není třeba opakovat, že může své vyznání, event. svou konfesi měnit.

Odstavec druhý byl v návrhu formulován: " Nikdo nemůže být nucen..." - ve společné zprávě tato formulace je ve shodě s tím, co jsem již uvedl, ve snaze formulovat pokud možno práva, provedena textem: "Každý má právo odmítnout... výkon vojenské služby, pokud je to proti jeho svědomí." Že podrobnosti musí stanovit zákon, a že konec věty patří do této listiny je nepochybné, neboť bez takových zákonných podrobností nebylo by možno se obejít.

Řada následujících článků, aniž bych chtěl odbýt zpravodajskou zprávu, do značné míry doznává pouze stylistických změn, snad kromě článku 21 odst. 2, který je navrhován vypustit, neboť výbory zaujímají přesvědčení, že toto konstatování do základní listiny lidských práv v podstatě nepatří. Je třeba je upravit, avšak buď ústavou nebo zákony nižší právní síly.

V článku 23, a týká se to i řady článků ostatních, ve výborech byla diskuse o tom, jak formulovat vztah národnosti české, národnosti slovenské, vztah ostatních národností, vztah etnických menšin a skupin. V tomto článku byl nakonec společnou zprávou navržen text: Ke kterékoli národnosti nebo ke kterémukoli etniku. V článcích ostatních, např. v článku 24 apod., je navrhován text: Jiným etnickým menšinám místo textu Jiným etnickým skupinám.

Současně v článku 24 je navrhováno vypustit odst. 3 - ve svém principu, podle názoru výborů odstavec není příliš demokratický. Hlavně je však nebezpečný, protože by mohl připouštět rozličné výklady, pokud jde o vztah státotvorných národů k ostatním národnostem.

Článek 25, první odstavec je navrhován text: Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Jde tedy o úpravu více méně stylistickou.

V třetím odstavci článku 26 po projednání ve výborech je navrhováno doplnění slov hospodářské soutěže", a to proto, aby již v této listině byl zakotven podklad pro možnost zákonného omezení event. vznikajících kartelů, monopolů apod. Upozorňuji, že jde o možnost danou pouze v zákonu, který by musel být vydán a pouze v případě, že by šlo o opatření nezbytné v demokratické společnosti pro ochranu hospodářské soutěže.

Článek 27, který je v podstatě opakováním Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyjmenovávával pod písmeny a) - f) některá základní pracovní práva. Výbory dospěly k závěru, že uspokojující a správnější bude formulace nikoli s výčtem, ale spíše všeobecného charakteru, že taková formulace právě bude i lépe odpovídat základnímu charakteru této listiny. Je nepochybné, že další zákony, zákoník práce, event. jiné zákony musejí spravedlivým a uspokojivým způsobem zabezpečit sociální práva pracujících, zaměstnanců, ale není potřebné, aby tato práva byla právě v této listině jmenována, neboť by naopak mohl vznikat pocit, že snad ta, která tu nejsou vyjmenována (nemůžeme vyjmenovat všechna práva) nemáme mít. Je navrhován text: Zaměstnanci mají právo na odměnu za práci a na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

Odstavec 30 - je navrhováno v textu, že každý má právo na ochranu zdraví, neboť zde nelze rozlišovat mezi občanem republiky a cizincem, kdežto pokud jde o léčebnou péči, zdravotní pomůcky, tam zákon přirozeně rozlišovat může a i musí. Proto v druhé větě je navrhován text: Občané mají právo na léčebnou péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Nepřehlédli jste, že ve společné zprávě bylo vypuštěno slovo bezplatné, a to z důvodu, že je pravděpodobně nemožné říci, že něco je poskytováno bezplatně. Vždy musí být někým, nějak a z něčeho placeno, ať už je to z daní, z nemocenského pojištění nebo jiných zdrojů. Léčebná péče a zdravotní pomůcky poskytované občanům za podmínek stanovených zákonem přirozeně zahrnou i to, že zákon dá možnost úpravy různých druhů nemocenského pojištění nebo různého jiného upravení poskytování léčebné péče.

Článek 31 v dosavadním svém textu poskytoval, zejména v prvním odstavci, zvýšenou ochranu mateřství. Výbory se shodly, že mateřství a rodičovství je stejně důležité, navrhuje se proto nahradit slovo mateřství slovem rodičovství a v druhé větě pak nezpochybňovat postavení těch otců, kteří z jakýchkoli důvodů se rozhodli pečovat o děti a zaručit jim stejná práva, stejnou ochranu v pracovních podmínkách jako matkám. Nová formulace a doplnění odstavce druhého má za cíl zdůraznit, že nejen rodiče mají právo pečovat a vychovávat své děti, ale že toto právo platí i obráceně a že je vhodnější nevyjadřovat to povinností rodičů, ale vyjádřit to přímo, totiž že děti mají právo na rodičovskou péči a výchovu. Zpřesnění podmínek, za kterých pouze rozhodnutím soudu a na základě zákona mohou být nezletilé děti odloučeny od svých rodičů, je, podle mého názoru, žádoucí.

Článek 32 - je navrhován k pozměnění vypuštěním dosavadního textu: podle svých schopností právo na vzdělání, ale naopak doplněním druhé věty: Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti. Tato změna je odůvodněna především tím, že dovoluje každého člověka, i toho, který je postižen nejen fyzicky, ale i mentálně, vzdělávat podle schopností; který podle současné právní úpravy by byl odsouzen do role nevzdělatelné osoby. On, ačkoli může zůstat zcela negramotný, určitým způsobem vzdělavatelný je, tím způsobem, pro který právě on jako lidská bytost schopnosti má. Tato věta proto nachází místo právě v článku 32, odst. 1.

Odstavec 2 rozlišuje mezi právem na bezplatné vzdělávání na základních, středních a vysokých školách.

Ve společné zprávě výborů první věta zní: Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních školách a - pokračování textu - podle schopností občanů a možností společnosti, též na středních a vysokých školách. Tím jsou vyjádřeny v podstatě dvě skutečnosti, že ne každý občan má právo na vzdělání na střední škole - to, koneckonců, vyplývá i ze schopností, ne každý občan má schopnost vystudovat střední školu. Druhou skutečností je to, že bezplatné vzdělání na střední škole má své opodstatnění nejen ve schopnostech občana, ale také v možnostech společnosti. Je třeba samozřejmě říci, že zde musíme předpokládat daleko podrobnější právní úpravu, ostatně tomu tak je ve všech článcích této ústavní listiny. Slovo "studenti" v odst. 4 bylo použito pravděpodobně nedopatřením, "občané" vyjadřují text lépe. Na návrh výboru pro vědu, vzdělání a kulturu dospěli zástupci výboru k souhlasnému stanovisku, že v čl. 33 by slovo "umění" mělo být nahrazeno slovem "umělecké tvorby", že tento text je přesnější.

Č1. 34 doznává jen formulační změny v odst. 4, jeví se vhodné, aby především bylo konstatováno, že zákon stanoví a teprve v dalším slovosledu je vyjádřeno, co tento zákon v souvislosti s vyučováním náboženství na školách upravuje.

Č1. 35 je formulačně zcela nový a považuji za zbytečné, abych jej znovu četl v tom textu, který máte na str. 7 tisku č. 109. Je mu třeba věnovat pozornost, přičemž k odůvodnění tohoto textu bych chtěl říci: Především je možno zde upozornit. že řada výborů navrhovala, aby čl. 35 byl naprosto vypuštěn z této listiny, že je nadbytečný, nevhodný, a že úprava v něm obsažená nemá v této listině místa. Při projednávání společné zprávy zástupci výborů, dovolil bych si říci, pokud se nemýlím, - všech výborů - ale možná, že si to nepamatuji zcela přesně z včerejší noci, dospěli k přesvědčení, že právo na žití v příznivém životním prostředí, právo na informace, úplné a pravdivé informace o tomto životním prostředí, patří zejména v naší společnosti, zejména v naší době, mezi ta práva, která je vhodno upravit listinou, jejíž přijetí Federálnímu shromáždění navrhujeme. Ze stejných důvodů je navrhováno zcela výjimečně v tomto zákonu upravit určité povinnosti občanů; je to svým způsobem nad nebo mimo předcházející koncepci, ale důvody, které k ponechání dosavadního textu s drobnou změnou v čl. 35 vedly, jsou dostačují pro jeho ponechání zde.

Č1. 35 není upravován ve smyslu věcném, jde o úpravu spíše stylistickou. Snad až na to, že je výslovně řečeno, že z pravomoci soudu nemůže být vyloučen přezkum správních rozhodnutí, správních opatření, vztahujících se k těm zásadním lidským právům a základním občanským svobodám, k těm právům, k těm svobodám, které jsou uvedeny v hlavě II a III této ústavní listiny.